70 Co 136/2022-99

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudkyň JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [jméno] [jméno], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] : o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. května 2022, č. j. 7 C 132/2021-66, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v tomto znění: Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá, aby poštou zaslala žalobci doporučeně vlastnoručně sepsaný a podepsaný dopis následujícího znění: „ [jméno], přijmi prosím moji omluvu za to, že jsem ti v období od [datum] do [datum] zcela nedůvodně odpírala právo stýkat se s našim synem [jméno], a ubližovala tak tobě a nepřímo i našemu dítěti. Svého chování zpětně velice lituji a pokusím se ti do budoucna ztracený čas se synem vynahradit. Zdraví [jméno] [jméno]“, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaslání omluvného dopisu tohoto znění:„ [jméno], Přijmi prosím moji omluvu za to, že jsem ti v období let 2017 -2021 zcela nedůvodně odpírala právo stýkat se s naším synem [jméno], a ubližovala tak tobě a nepřímo i našemu dítěti. Svého chování zpětně velice lituji a pokusím se ti do budoucna ztracený čas se synem vynahradit. Zdraví [jméno] [příjmení]“ (I. výrok), jakož i na náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce 300 500 Kč (II. výrok). Současně žalobci uložil zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 13 600 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal předmětných satisfakčních nároků za bezdůvodné odpírání styku se svým nezletilým synem [jméno] [jméno] (rozeným [příjmení]), narozeným dne [datum], neboť žalovaná vědomě zneužila institut souhlasného prohlášení rodičů a zapsala jako otce svého partnera [jméno] [příjmení], se kterým nemohla řadu let otěhotnět, přičemž před OSPOD dle zprávy ze dne [datum] sama doznala, že ví, že žalobce je biologickým otcem nezletilého. Rozsudkem ze dne [datum] bylo určeno, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého, a otcovství žalobce bylo soudem určeno dne [datum]. Žalobce se nemohl v důsledku svévolného a protiprávního jednání žalované se svým synem plnohodnotně stýkat, a to od [datum] do [datum] vůbec a poté po vydání předběžného opatření ze dne [datum] do [datum] pouze 2 hodiny měsíčně v prostředí krizového centra, čímž mu vznikla nemajetková újma spočívající v psychických útrapách a závažném poškození jeho rodinného života, neboť byl ochuzen o jedinečné a neopakovatelné období v životě svého syna a nemohl si s ním vytvořit blízký vztah již od raných fází jeho života. K požadované výši náhrady nemajetkové újmy v penězích žalobce dospěl na základě částky 6 500 Kč za každý ze 43 měsíců prvního období, po které se nemohl se synem vůbec stýkat, a 3 000 Kč za každý ze 7 měsíců, během nichž se mohl se synem stýkat pouhé 2 hodiny měsíčně v prostorách krizového centra.

3. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, která po početí nemohla mít 100% jistotu, kdo je otcem nezletilého [jméno]. Jistotu získala až v době, kdy se seznámila se znaleckým posudkem ohledně otcovství žalobce, a nelze jí vytýkat využití institutů souvisejících s paternitou. V průběhu opatrovnického řízení byla žalovaná vyrozuměna o trestním řízení vedeném proti žalobci pro trestný čin násilí proti osobě žijící ve společné domácnosti a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v řízení vedeném pod sp. [značka automobilu] [rok] vypovídaly o jimi vnímaném závadném chování žalobce vůči nezletilým dětem i jiným osobám. Žalovaná proto měla důvodnou obavu z možného negativního vlivu styku žalobce s nezletilým. Po rozhodnutí soudu o nařízení asistovaného styku a meritorním rozhodnutí o úpravě styku žalovaná podporuje styk žalobce s nezletilým, jak vypověděl i žalobce. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jako bývalého advokáta žalované ve výše uvedeném řízení bylo prokázáno, že žalobce se ke kompenzaci v souvislosti s otcovstvím vyjádřil tak, že jeho sperma je vzácné a kompenzace by byla ve statisících, což bylo tehdejší advokátkou žalobce usměrňováno v další komunikaci jako nepochopení. Nebylo prokázáno, že žalovaná se dopustila právem neaprobovaného jednání, nelze uvažovat o příčinné souvislosti v relaci k duševním útrapám žalobce, a vypracování znaleckého posudku na duševní útrapy by tak bylo nehospodárné.

4. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, kterým se domáhal jeho změny vyhověním žalobě. Poukázal na skutečnost, že v řízení o výchově a výživě k nezletilému vydal soud předběžné opatření č. j. [spisová značka], v němž se konstatuje, že žalovaná dlouhodobě bezdůvodně brání styku žalobce s nezletilým přes opakované domluvy opatrovníka a další oddalování počátku navazování styku mezi žalobcem a nezletilým považuje soud za rozporné se zájmem nezletilého na styku s otcem. Není významné, pokud soud prvního stupně v rozsudku uvádí, že žalovaná nemohla mít 100% jistotu o osobě otce předtím, než se seznámila s příslušným znaleckým posudkem. Již před narozením syna totiž žalovaná považovala za jeho otce žalobce. Rovněž nelze argumentovat trestním řízením proti žalobci, neboť platí presumpce neviny a hypotetické obavy nemohly být právně relevantní, přičemž žalovaná neměla důvody se domnívat, že by žalobcovo hypoteticky závadné jednání mělo směřovat proti synovi. Žalovaná vždy umožňovala žalobci kontakt se synem v podstatně menším rozsahu, než jak byl stanoven v meritorním rozhodnutí ve věci. To, že do doby meritorního výroku nebyl rozsah styku soudně stanoven, nezbavovalo otce jeho rodičovských práv a žalovanou právní odpovědnosti za to, že je porušila. Je nepodložený závěr, že žalobce měl údajně požadovat kompenzaci ve statisících za své sperma, neboť se zakládá toliko na výpovědi jediného svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jako dřívějšího zástupce žalované a v kontextu žalobcova chování nedává smysl.

5. Žalovaná navrhla„ zamítnutí“ odvolání, tedy (dle obsahu svého vyjádření) potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že odvolání žalobce je opětovně pouhou rekapitulací předchozích řízení a manipulativním vyjádřením subjektivních pocitů žalobce, které nejsou podloženy důkazy.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů a poté, co zopakoval dokazování příslušnými spisy [název soudu] sp. [značka automobilu], [spisová značka] a [spisová značka] (včetně jejich relevantních částí) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

8. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

9. Žalobcem je po žalované nárokována povinnost nahradit mu formou morální a relutární satisfakce nemajetkovou újmu, způsobenou odpíráním styku s nezletilým synem [jméno] [jméno] (rozeným [příjmení]), narozeným dne [datum]. Žalobce před odvolacím soudem odstranil rozpor mezi vymezením období v texu nárokované omluvy (období let 2017 -2021) a vymezením období pro účely požadované výše náhrady nemajetkové újmy (období od [datum] do [datum], kdy se žalobce nemohl se synem stýkat vůbec, a poté období do [datum], kdy se mohl po dobu 7 měsíců se synem stýkat na základě předběžného opatření ze dne [datum] pouze 2 hodiny měsíčně v prostředí krizového centra), a to tak, že i nárokovaná omluva se ve shodě s nárokovanou finanční satisfakcí týká shodného období od [datum] do [datum] Odvolací soud tedy tento procesní úkon žalobce neposoudil jako částečné zpětvzetí žaloby, ale jako odstranění vady žaloby uvedením žalovaného období do vnitřního souladu. Žalobce současně uvedl text nárokované omluvy do souladu s tím, že v průběhu řízení došlo ke změně příjmení žalované z [příjmení] na [jméno].

10. Odvolací soud předesílá, že z titulu ochrany práva na rodinný život jako dílčího osobnostního práva, chráněného i v rámci soukromí člověka (§ 81 o.z.), účinného erga omnes (tedy i vůči druhému z rodičů), nelze v obecné rovině podle okolností vylučovat možnost poškozeného rodiče domáhat se na základě § 2910 a § 2956 o.z. odčinění nemajetkové újmy způsobené druhým rodičem při bezdůvodném trvalém či četně opakovaném bránění ve styku s dítětem. Takový přístup měl již dle dřívějšího obč. zák. svou judikatorní (např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) i doktrinální oporu (viz Fabianová, Z., Ondřejová, E. Odnětí možnosti realizovat právo na rodinný život jako žalovatelné porušení osobnostních práv, Právní rozhledy 15-16/2013; Westphalová, J. Problematické aspekty styku rodiče s dítětem, Právní rozhledy 11/ 2017). V poměrech současného o.z. lze poukázat i na případ přiznání morální i finanční satisfakce za takový neoprávněný zásah druhého rodiče do rodinného života, řešený rozsudkem právě zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dovolání žalovaného odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 795/2020) .V žádném z těchto případů se ovšem nejednalo o případ srovnatelný s nyní posuzovanou specifickou kauzou, jak bude vymezena níže, neboť v nich šlo o případy poškozených rodičů, o jejichž rodičovství nepanovaly pochybnosti, a pečující rodiče současně neměli žádné relevantní a racionální důvody pro bránění ve styku druhého rodiče s dítětem. Období od narození dítěte do stanovení jistoty biologického otcovství 11. Odvolací soud vnímá argumentaci žalobce a citlivost kauzy, nicméně prvotní východisko soudu prvního stupně, podmiňující ve své podstatě možnost styku tzv. putativního otce (muže, jenž se domnívá, že je biologickým otcem) s nezletilým dítětem jistotou biologického otcovství, je zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. II. ÚS 868/12. Z předmětného nálezu totiž vyplývá, že nezbytným předpokladem pro styk potenciálního otce s nezletilým dítětem proti vůli matky, byť na relativně krátkou dobu, je najisto postavená existence biologické vazby mezi nezletilým a tímto mužem. Je faktem, že v nyní posuzované věci indicie naznačovaly možnost existence takové biologické vazby mezi nezletilým a žalobcem, neboť žalovaná byla v době rozhodné pro početí dítěte svému tehdejšímu partnerovi [jméno] [příjmení] s žalobcem nevěrná a v rámci komunikace přes aplikaci WhatsApp nevyvracela, že by biologickým otcem počatého dítěte žalobce nebyl, na druhou stranu ovšem nebyla v tomto směru (pochopitelně) ani kategorická („ ano, samozrejme souhlasim…jak jinak…stejne je zbytecne rikat svůj názor“). Nicméně pouze tyto skutečnosti objektivně ani subjektivně nemohly vést k nepochybné jistotě, že [jméno] [příjmení] otcem nezletilého v žádném případě být nemůže, a vzhledem k zásadě mater semper certa est sed pater incertus (matka je vždy jistá, leč otec je vždy nejistý) proto nezbytnou jistotu biologického otcovství žalobce (jako do té doby toliko putativního otce) a vyloučení biologického otcovství [jméno] [příjmení] k nezletilému přinesl právě až znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem pro obor zdravotnictví, odvětví genetika, doc. RNDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., dne [datum]. Obdobně již ostatně v době před vypracováním znaleckého posudku konstatoval zdejší odvolací soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž při potvrzení usnesení, kterým byl zamítnut návrh na úpravu styku žalobce s nezletilým formou předběžného opatření, dovodil právě s poukazem na citovaný nález Ústavního soudu, že nezbytnou podmínkou pro umožnění styku je jistota ohledně biologického otcovství, která však není dána, a je proto třeba vyčkat vypracování znaleckého posudku.

12. Za dané situace nelze učinit ani kategorický závěr, nepřipouštějící rozumné pochybnosti, že by ze strany žalované jednoznačně a neoddiskutovatelně došlo k vědomému zneužití institutu souhlasného prohlášení otcovství při tomto prohlášení učiněném (ještě před narozením dítěte) společně s [jméno] [příjmení] dne [datum], byť se tak za výše uvedené situace stalo v reakci na doručenou žalobu žalobce na určení otcovství (návrh byl žalované doručen dne [datum] a souhlasné prohlášení učinila den před tím, než se měla dostavit k výslechu ve věci určení otcovství). Takový kategorický závěr by byl namístě až tehdy, pokud by v době, kdy k souhlasnému prohlášení došlo, muselo být pro žalovanou naprosto evidentní, že biologické otcovství [jméno] [příjmení] k nezletilému je zcela vyloučeno, čemuž tak ovšem v té době ještě bez pochybností nebylo a být nemohlo. Nešlo totiž o případ, v němž by bylo souhlasné prohlášení činěno s mužem, se kterým se žena v době rozhodné pro početí dítěte vůbec nestýkala (tedy například s jejím až pozdějším partnerem, zastávajícím roli sociálního otce), případně o situaci, kdy by byly výsledky DNA testu známy a souhlasné prohlášení by přesto bylo činěno v rozporu s nimi. Rovněž tak žalobcem v řízení o otcovství tvrzenou neplodnost [jméno] [příjmení] nelze dovozovat jen z žalobcem tvrzené skutečnosti, že se svým partnerem žalovaná po dlouhou dobu neotěhotněla, a to tím spíše, že v řízení o otcovství nebylo provedeno žalobcem tehdy navrhované vyšetření plodnosti [jméno] [příjmení] spermiogramem. Nešlo tedy o situaci, kdy by otcovství muže činícího prohlášení otcovství bylo zcela nepochybně a zjevně vyloučeno a kdy by bylo zřejmé, že toto prohlášení sleduje cíle, které právo umožňuje dosáhnout osvojením.

13. Takto kategorický závěr, nepřipouštějící jinou možnost, ostatně neučinil [název soudu] ani v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž bylo ve vztahu k možnosti zneužití institutu souhlasného prohlášení v daném případě výslovně konstatováno, že skutečnost, že [jméno] [příjmení] nemůže být otcem nezletilého, může být najisto postavena právě až v návazném řízení o popření otcovství (a šlo zde tedy pouze o to, aby žalobce nebyl pro účely § 793 o.z. ze své možnosti být otcem v důsledku souhlasného prohlášení žalované a [jméno] [příjmení] zcela vyšachován). Bylo proto dovozeno toliko, že lze spravedlivě požadovat, aby splnění podmínky neexistence genetické vazby mezi nezletilým a matrikovým otcem bylo postaveno najisto až v řízení o popření otcovství, pro které musí být dán prostor (nikoli tedy, že žalovaná jednoznačně a neoddiskutovatelně vědomě zneužila institut souhlasného prohlášení).

14. Žalobce v žalobě poukazuje na zprávu opatrovníka dítěte ze dne [datum], dle které žalovaná uvedla, že měla s žalobcem intimní styk, při kterém otěhotněla, a že když zjistila, že je těhotná, toto žalobci sdělila. Nutno ovšem odvolacím soudem z chronologického hlediska výslovně upozornit, že žalovaná se zde vyjadřovala již na základě znaleckého posudku o biologickém otcovství žalobce k nezletilému. Z obsahového hlediska je pak třeba upozornit, že žalovaná současně opatrovníkovi sdělila také to, že do rodného listu uvedla jako otce svého přítele pana [příjmení], protože nebylo vyloučeno, že by otcem mohl být právě on.

15. Nicméně i kdyby hypoteticky žalovaná vědomě zneužila institut souhlasného prohlášení otcovství, byla by možnost styku žalobce s dítětem tak či tak stále vázána na nutnost postavení existence biologické vazby mezi žalobcem a dítětem najisto (tedy na výsledky DNA testu) a současně by nebylo možno odhlížet od toho, že byly na straně žalované dány důležité důvody pro odpírání styku žalobce s nezletilým v nejlepším zájmu dítěte (k tomu viz níže).

16. Civilní deliktní odpovědnost za zásah do práva na ochranu osobnosti jako absolutního (v občanskoprávním, nikoli ústavněprávním slova smyslu) je dána toliko jako odpovědnost za vlastní zavinění (§ 2910 první skutková podstata, § 81, § 2956 o.z.) s presumpcí zavinění z nedbalosti (§ 2911, § 2894 odst. 2 o.z.), nikoli tedy jako objektivní či dokonce absolutní odpovědnost, nýbrž jako subjektivní odpovědnost s presumovaným zaviněním. Relevantní je pro tyto účely stanovení, kdy o závěrech znaleckého posudku žalovaná věděla či přinejmenším vědět mohla a měla. Tuto dobu je třeba datovat do období března 2019, neboť dne [datum] žalovaná po dobu 30 minut nahlížela do spisu ve věci popření otcovství [jméno] [příjmení] k nezletilému, jehož součástí byl právě čerstvě vyhotovený znalecký posudek, kvůli kterému se nepochybně k nahlížení do spisu na soud dostavila. Tento posudek byl současně dne [datum] doručen tehdejší zástupkyni žalované, která dne [datum] sdělila, že s ohledem na obsah posudku výslech znalce u nařízeného jednání nenavrhují. Období od stanovení jistoty biologického otcovství do nařízení asistovaného styku 17. Subjektivní odpovědnost žalované za neumožnění styku žalobce s nezletilým dítětem by tak případně (nebýt jiných níže uvedených důvodů) bylo možno v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. II. ÚS 868/12, odvíjet nikoli již pro období od narození dítěte [datum], nýbrž nejdříve až pro období od března 2019, kdy bylo biologické otcovství žalobce postaveno najisto a žalovaná o tom věděla (a kdy se tedy postavení žalobce změnilo z pozice putativního otce na pozici otce biologického, jehož otcovství již bylo postaveno najisto). Jen pro úplnost je třeba zmínit, že počátek tohoto období není nutno odvíjet až od právní moci rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým bylo určeno, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého, jenž nabyl právní moci dne [datum], neboť takto byla pouze soudem autoritativně stvrzena skutečnost známá zúčastněným právě již od března 2019. Tím spíše není třeba datovat tento počátek až k souhlasnému prohlášení otcovství, učiněnému žalobcem a žalovanou na jednání [název soudu] v řízení o určení otcovství, vedeném pod sp. [značka automobilu] [rok], dne [datum], kterým došlo ke vzniku otcovství právního na základě již několik měsíců najisto postaveného rodičovství biologického.

18. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva musí být článek 8 Úmluvy vykládán tak, že ukládá členským státům zkoumat, zda je v nejlepším zájmu dítěte umožnit jeho biologickému otci založit mezi nimi vztah, například prostřednictvím práva na styk, a biologický otec nesmí být zcela vyloučen ze života svého dítěte, ledaže jsou zde k tomu důležité důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 3. 2012 ve věci Ahrens proti Německu, č. 45071/09; nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16). V citovaném nálezu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16, Ústavní soud dovodil, že možností řešení postavení domnělých otců je i přímé podání návrhu podle § 927 o.z. s tím, že otázka příbuzenství by se v takovém případě mohla řešit přímo v tomto řízení, které by díky tomu bylo hospodárnější.

19. Ve vztahu k období, kdy žalobce byl již posléze na základě souhlasného prohlášení ze dne [datum] otcem nikoli toliko biologickým, nýbrž právním, je třeba uvést, že pokud obecné soudy rozhodují o úpravě styku, nutno vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo samotného dítěte na péči obou rodičů, a tudíž by dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání je zpravidla vždy v „ nejlepším zájmu dítěte“, přičemž odchylky od tohoto principu musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, přičemž konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 153/16).

20. Je třeba předeslat, že ani po vypracování znaleckého posudku neměla žalovaná jako pečující rodič původně povinnost předávat žalobci dítě ke styku na základě předběžného opatření soudu, a to nejprve ani jako rodiči biologickému (ve zmíněném specifickém režimu § 927 o.z.) a posléze ani jako rodiči právnímu (v tradičním režimu § 888 o.z.). Opakované návrhy žalobce na úpravu styku formou předběžných opatření byly totiž opakovaně pravomocně zamítnuty usneseními [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (proti kterému se žalobce vzdal práva na odvolání), ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) s tím, že potřeba zatímní úpravy styku dána není. Ze stejného důvodu bylo posléze usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změněno (v té době) zcela ojedinělé (a v odvolání žalobce nyní akcentované) usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (o nařízení předběžného opatření na styk jednu hodinu každou sudou sobotu za přítomnosti matky), tak, že návrh na předběžné opatření byl opět zamítnut. Poté byly další návrhy na předběžné opatření zamítnuty usneseními [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (potvrzeným usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka].

21. Uvedenou sérií opakovaných a pro žalobce nepříznivých soudních rozhodnutí byla dána jistá míra ochrany legitimního očekávání žalované, že v té době nebylo její právní povinností nezletilého ke styku s žalobcem (před vyjasněním níže uvedených problémů s výchovnou způsobilostí žalobce) na základě nejlepšího zájmu dítěte předávat. Na druhou stranu šlo ovšem pouze o zamítavá rozhodnutí o návrzích na předběžná opatření, nikoli o meritorní rozhodnutí v podobě rozsudku, který by byl autoritativním a závazným řešením této otázky pro účastníky řízení a zprostředkovaně tak i pro soudy rozhodující nyní v řízení o náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 159a odst. 3 o.s.ř.

22. Při zjištění a hodnocení toho, zda byly na straně žalované dány důležité důvody pro odpírání styku žalobce jako biologického (a posléze na základě souhlasného prohlášení i právního) rodiče s nezletilým v nejlepším zájmu dítěte v době následující po výše vymezeném období od března 2019, je třeba odvolacím soudem akcentovat, že v deliktním právu je obvyklé a nezbytné, aby objektivní právní přípustnost jednání i otázka zavinění nebyly posuzovány ex post, a je proto nutné hodnocení daných otázek ex ante (tedy na základě tehdejší situace a tehdy dostupných informací). Samozřejmou skutečnost, že rozhodujícím okamžikem pro právní hodnocení jednání tvrzeného škůdce je v deliktním právu doba tohoto jednání, tedy nezbytnost hodnocení ex ante, stvrzuje judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. Cdo 259 /2012), jakož i doktrína civilního deliktního práva (srov. např. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081 Praha: Leges, 2018, s. 285, marg. č. 2910 121).

23. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, konaném v trestní věci obžalovaného žalobce dne [datum] před [název soudu], v jehož rámci vypovídala mimo jiné právě žalovaná jako svědkyně, žalovaná v té době věděla, že je žalobce obžalován pro zločin týrání osoby žijící ve společné domácnosti, kterého se měl dopustit na poškozené [jméno] [příjmení]. Původně byl žalobce dokonce opakovaně uznán vinným ze spáchání předmětného zločinu, a to nejprve rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeným usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a posléze rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Teprve rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce při zrušení prvostupňového trestního rozsudku obžaloby zproštěn.

24. Dále pak žalovaná věděla o problematickém chování žalobce k nezletilým dětem, které vyplývá i z výpovědí svědkyň, učiněných dne [datum] ve věci sp. [značka automobilu] [rok]. Zde svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (babička nezletilé [jméno], kterou má navrhovatel s dcerou svědkyně [jméno] [příjmení]) uvedla, že žalobce se chová nekontrolovatelně, nezletilou [jméno] nevracel, jak měl, a„ znetvořil“ ji ostříháním vlasů nakrátko bez konzultace s matkou. Svědkyně viděla, jak žalobce svého nezletilého syna [příjmení] zbil do břicha a ten nemohl dýchat, a ví rovněž, že žalobce zbil svou dceru [anonymizováno] tak, že měla modřiny, což jí volala [jméno] a brečela jí do telefonu. Ve shodě s tím v předmětném řízení [jméno] [příjmení] jako svědkyně vypověděla, že k její dceři [anonymizováno] se žalobce choval velmi hrubě, zavíral ji do šatny v noci, když plakala, aby ho nerušila ve spánku, a když měla [anonymizováno] 2 roky a počůrala se, dal jí nepřiměřeně na zadek tak, že měla modřiny. [anonymizováno] nebyla schopna se odnaučit čůrání do plenek a žalobce jí dával na zadek. Rovněž svého syna [příjmení] ponižuje, uráží a trestá. Když měl [příjmení] kolem 4 roků a počůral se v autě, žalobce ho vytáhl z auta a vylískal ho tak, že mu rozrazil ret. Žalobce [příjmení] nadával, že je kretén, blbec, neustále mu snižoval sebevědomí. Takto nadával i [anonymizováno]. Obdobně svědkyně [jméno] [příjmení] (s níž má žalobce syna [jméno]) na předmětném jednání opatrovnického soudu uvedla, že z internetu se jí ozvaly ženy, že žalobce mlátil [příjmení] někde v [obec] pod kamerami. Několikrát také napadl její dceru. Když měla 3 roky, okousala koženou sedačku a žalobce do ní bouchal rukama. Několikrát také zbouchal její dceři zadek vařečkou do fialova.

25. Konečně byla již v době svého těhotenství žalovaná sama terčem problematického chování žalobce, jak na předmětném jednání opatrovnického soudu dosvědčil svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že jeho zkušenosti s žalobcem jsou strašné, ten žalovanou vydíral, dělal na ni psychický nátlak, obtěžoval ji a když byla v [obec], tak ji sledoval. Svědek žalované řekl, že žalobce není normální, že je psychopat.

26. Na základě všech těchto okruhů skutečností lze proto konstatovat, že subjektivní úvahy žalované, vedoucí k jejímu objektivnímu jednání v podobě odpírání styku žalobce s nezletilým, byly v té době opřeny o vědomost problematického chování žalobce, které mohlo v jednom případě dosahovat dokonce až intenzity zločinu týrání osoby žijící ve společné domácnosti, pro což byl žalobce i obžalován. V tomto ohledu panující obavy žalované, vedoucí k odmítavému postoji ke styku žalobce s nezletilým, lze považovat za v té době subjektivně opodstatněné a nikoli iracionální (každá matka má tendenci chránit svoje dítě před eventuálními hrozbami). Rovněž objektivně se zde nejen vzhledem k těmto zásadním skutečnostem, ale i s poukazem na významný faktor velmi nízkého věku nezletilého (jenž byl jako batole fixován na matku a žalobce pro něj byl fakticky cizím člověkem) jednalo o plauzibilní důvody, které lze rozumně a nikoli zjevně nepřiměřeně označit za důležité důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte. V podmínkách nepřímého horizontálního působení základních práv a svobod je v souladu se zásadou proporcionality, aby v posuzovaném případě byla v kolizi mezi principem presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a principem nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) dána přednost nejlepšímu zájmu dítěte, neboť nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Jakkoli obecně spočívá nejlepší zájem dítěte v takovém uspořádání, kdy je dítěti umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn, šlo (při hodnocení ex ante) v posuzovaném období z uvedených důvodů v nejlepším zájmu dítěte o nezbytnou legitimní odchylku z tohoto pravidla.

27. Ostatně i soud, zamítající tehdy jeden z návrhů na nařízení předběžného opatření (usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], proti kterému se žalobce vzdal práva na odvolání), ve shodě s tím akcentoval závažnost skutečností zjištěných z probíhajícího trestního řízení a dovodil, že předávání nezletilého dítěte ve věku dvou let před pravomocným skončením trestního řízení není namístě. Rovněž opatrovník nezletilého ve svém stanovisku ze dne [datum] upozorňoval v řízení sp. [značka automobilu] [rok] na důležitost faktu, že otec je obžalován z násilného trestného činu a je třeba reálně brát na zřetel všechna případná rizika pro dítě (s tím, že obsahem trestního spisu je sdělení znalkyně o premorbidně orientované osobnosti žalobce s akcentovanými až abnormálními rysy). [název soudu] v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uvedl ohledně absence naléhavého zájmu na zatímní úpravu styku, že s ohledem na probíhající trestní řízení proti žalobci souhlasí s názorem opatrovníka, že je třeba brát v zájmu nezletilého na zřetel všechna případná rizika, a vyslovil závěr, že není v zájmu nezletilého, aby soud přistoupil k zatímní úpravě styku. Také v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [název soudu] zdůraznil při závěru o absenci naléhavé potřeby zatímní úpravy styku nutnost podrobného dokazování založeného na odborných zjištěních. [název soudu] dokonce, vycházeje z celkového obsahu spisu, vyslovil v odůvodnění předmětného usnesení v té době názor, že žalobci jako otci nejde o navázání pozitivního kontaktu s nezletilým, ale o psychické ublížení matce prostřednictvím společného syna. Ještě dne [datum] opatrovník nezletilého sděloval, že nedošlo k žádné významné změně situace, a odkazoval i na názor Mgr. [příjmení], který vedl rodinnou terapii rodičů (nařízenou usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]), že úprava styku není ani v té době vhodným řešením. Z tohoto odborného názoru Mgr. [příjmení] vycházelo i usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], o zamítnutí návrhu na předběžné opatření na styk žalobce s nezletilým. Na potřebu vypracování znaleckého posudku bylo upozorněno i při zamítnutí dalšího návrhu na předběžné opatření v usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka].

28. Teprve vypracování psychologického znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ohledně výchovné způsobilosti žalobce, dle jehož závěru je žalobce sice osobou s poněkud nestandardně strukturovanou osobností, avšak jeho výchovné schopnosti jsou v mezích širší normy, bylo naprostým zlomem (přesně toto slovo ostatně použil i [název soudu] v odůvodnění rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Na základě takového odborného závěru pak došlo k nařízení předběžného opatření usnesením [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a to formou asistovaného styku v rozsahu dvou hodin měsíčně (ve středu v lichém kalendářním týdnu v roce v době od 16.00 do 17.00 hodin v prostorách krizového centra), které bylo potvrzeno v daném rozsahu usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

29. K takovému pozdějšímu odlišnému vyhodnocení odborné otázky výchovné způsobilosti žalobce jako otce nezletilého (jakož ani k tomu, že dne [datum] došlo po mnoha letech a po předchozím dvojím nepravomocném odsouzení ke zproštění obžaloby žalobce ze zločinu týrání [jméno] [příjmení]) však pro účely hodnocení deliktní odpovědnosti žalované nelze zpětně vůbec přihlížet. Šlo by totiž, jak již výše uvedeno, v rozporu s nutností hodnocení ex ante o nedovolené hodnocení objektivní právní přípustnosti jednání žalované a její viny ex post (tedy již za zcela jiné situace, dané až po několika letech). Jednalo se o skutečnosti, které žalovaná v té době nemohla ještě znát ani předvídat, a žalovaná jednala na základě informací, které tehdy měla k dispozici, způsobem těmto informacím nikoli zjevně nepřiměřeným. Žalovaná nadto nebyla odborníkem z psychologie ani psychiatrie, odborně způsobilým k vyhodnocení sporných otázek (lze přitom jen na okraj podotknout, že odborníkem z psychiatrie ovšem nebyla ani psycholožka, která v posudku přes tento nedostatek odborné kompetence činila i psychiatrické závěry, když uvedla, že žalobce sice vztahovačně až paranoidně vnímá a hodnotí i běžné neutrální situace a v tomto smyslu jedná, avšak nejedná se o duševní poruchu jako takovou). Je třeba současně i zde poukázat na nutnost ochrany legitimního očekávání žalované, vyplývajícího z výše zmíněného opakovaného soudního zamítání návrhů žalobce na styk, že v té době nebylo na základě nejlepšího zájmu dítěte její právní povinností předávat nezletilého ke styku s žalobcem, dokud nebudou předmětné problematické otázky v zájmu dítěte vyřešeny. Období od nařízení asistovaného styku do nařízení styku v přirozeném prostředí žalobce 30. Styk žalobce s nezletilým byl pak navázán na základě zmíněného předběžného opatření vydaného usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], potvrzeného v daném rozsahu usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to formou asistovaného styku v rozsahu dvou hodin měsíčně (ve středu v lichém kalendářním týdnu v roce v době od 16.00 do 17. 00 hodin v prostorách krizového centra). Návrh na nařízení předběžného opatření na postupné rozšiřování styku v rámci tzv. navykacího režimu byl zamítnut usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], potvrzeným usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Nutno akcentovat, že způsob a rozsah styku byl s ohledem na nejlepší zájem dítěte autoritativně stanoven pro účastníky závazným způsobem, a je tak závazný i pro soudy v tomto řízení o náhradu nemajetkové újmy, jejichž úkolem tudíž není a nemůže být zjišťování a hodnocení případného odlišného závěru ohledně způsobu a rozsahu práva styku žalobce s nezletilým (asistovaný styk byl ostatně v tomto období jediným možným řešením).

31. Podstatné pro toto období tedy je výlučně jen to, zda žalovaná soudně nařízený styk respektovala či nikoli, přičemž nelze učinit závěr, že by žalovaná po nařízení předběžného opatření ze dne [datum] bezdůvodně trvale či četně opakovaně bránila žalobci ve styku s dítětem, tedy jednala takovým způsobem, který by žalobci zakládal právo na náhradu nemajetkové újmy vzniklé na jeho rodinném životě. Platí zde, že po nařízení předběžného opatření ze dne [datum] byl styk žalobce s nezletilým přes počáteční problémy navázán. Jak vyplývá ze zprávy Centra sociálních služeb, detašovaného pracoviště Asistované setkávání [ulice] (dále jen„ AS [ulice]“), ze dne [datum], žalovaná dne [datum] (jak jí bylo uloženo předběžně vykonatelným usnesením o předběžném opatření) kontaktovala AS [ulice], kde si domluvila vstupní konzultaci na [datum], kterou následně zrušila z důvodu nemoci v rodině, dne [datum] si domluvila nový termín vstupní konzultace a dne [datum] absolvovala vstupní konzultaci se sociální pracovnicí. Kvůli nemoci však nebyl přítomen psycholog a dne [datum] sociální pracovnice telefonicky kontaktovala žalovanou s tím, že termín vstupní konzultace s psychologem bude v termínu původně určeném pro asistované setkání, přičemž vstupní konzultace žalované a [anonymizováno] s psychologem tento termín následně proběhla. Dne [datum] a [datum] proběhla asistovaná setkání žalobce s [jméno], přičemž před začátkem prvního asistovaného setkání žalovaná psychologovi sdělila, že [jméno] již vysvětlila, že žalobce je jeho otec. Ve zprávě AS [ulice] ze dne [datum] je popisován průběh asistovaných setkání, přičemž [anonymizováno] chování bylo především v úvodních prvních cca třech setkání nejisté, postupně si však vztah k otci upevňoval, chodil otce přivítat, pokud otec odcházel z herny, odcházel za ním, samostatně zval otce do své hry a v posledních setkáních občas sám něco zmínil o svých zážitcích mimo asistovaná setkání. Dle zprávy AS [ulice] ze dne [datum] poté proběhly další tři asistované kontakty a celkově se vztah [jméno] a otce nadále upevňoval, takže byl doporučen postupný přechod k setkávání v přirozeném prostředí. Návazně došlo v rámci rozsudku [název soudu] ze dne [datum], k vydání výroku o styku v přirozeném prostředí žalobce v lichém kalendářním týdnu v roce ve středu od 14.00 do 17.00 hodin s tím, že navazujícím výrokem byla stanovena předběžná vykonatelnost dnem doručení rozsudku.

32. Tím žalobou vymezené období končí, a lze proto jen pro úplnost doplnit, že na tomto základě žalobce opatrovnickému soudu opakovaně sděloval spokojenost se styky v přirozeném prostředí a jejich průběhem (sdělení žalobce ze dne [datum], [datum] a [datum]). Rovněž z výchovné zprávy opatrovníka ze dne [datum] vyplývá, že žalobce sdělil, že styky se synem probíhají v pořádku, jen jednou styku nevyužil, protože měl alergickou reakci na očkování, a žalovaná mu nabídla náhradní styk ve stejném rozsahu v dalším týdnu. Uvedl, že matka přesně dodržuje usnesení soudu a jednou mu umožnila mít syna delší čas, když šli do kina. Průběh styků hodnotil velmi kladně, dle jeho tvrzení mají se synem navázaný hezký vztah a syn ho oslovuje„ tati“. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně dalším postupným rozšiřováním styku formou navykacího režimu. Žalobce sám ve své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně v nyní posuzované věci dne [datum] potvrdil, že dnes už syna vídat může, vztah navázali hezky, chytá jej za ruku, dává mu pusu a blbnou spolu (přičemž problém spatřoval právě v tom, že spolu nebyli již od narození syna).

33. Uvedené ojedinělé problémy v počáteční části období od soudního nařízení asistovaného styku zčásti nejsou přičitatelné žalované (nemoc psychologa z AS [ulice]) a v kontextu toho, že vztah mezi žalobcem a synem se podařilo navázat, je nelze považovat za dostatečný důvod pro přiznání morální satisfakce formou omluvy či dokonce pro přiznání satisfakce finanční (která ve smyslu zásady subsidiarity dle § 2951 odst. 2 o.z. není pro tyto situace namístě již vůbec). Nedosahují totiž v tomto období v žádném případě povahy trvalosti či četné opakovanosti bránění v oprávněném styku. Skutečnost, že tyto ojedinělé problémy nedosahovaly výrazné intenzity, nepřímo vyplývá i z toho, že pro opatrovnický soud nebyly důvodem k postupu dle § 502 nebo § 503 z.ř.s., tedy důvodem pro nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty či dalším opatřením (srov. odůvodnění usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]; odvolací řízení proti němu zastaveno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

34. Lze proto uzavřít, že v žádném z posuzovaných žalovaných období nedošlo ve smyslu § 2910 o.z. k tomu, že by žalovaná vlastním zaviněním neoprávněně zasáhla do práva na rodinný život žalobce tím, že by mu neoprávněně a zaviněně trvale či četně opakovaně bránila ve styku se synem. V předmětné věci proto nejsou splněny předpoklady pro požadovanou náhradu nemajetkové újmy v podobě duševních útrap žalobce dle § 2956 o.z., a to ve formě omluvy ani ve formě satisfakce relutární (§ 2951 odst. 2 o.z.). Soud prvního stupně proto pro nehospodárnost správně nepřistoupil k zadání vypracování znaleckého posudku na duševní útrapy žalobce, neboť absentuje-li protiprávnost zásahu žalované, není dán základní předpoklad odpovědnostního vztahu mezi účastníky a zjišťování nemajetkové újmy žalobce by bylo naprosto nadbytečné (nadto by nutně nevyžadovalo ani odborné znalosti, pokud by nedosahovalo intenzity lékařsky uznatelné duševní poruchy, což nebylo ani tvrzeno).

35. Obecně se v poměrech posuzované věci sluší dodat, že za situace, kdy je třeba, aby se vztahy mezi zúčastněnými již určitým způsobem zklidnily a styk žalobce s nezletilým řádně probíhal, by bylo i v příkrém rozporu se zájmem nezletilého, který sice není účastníkem tohoto řízení, ale věc se jej nepřímo týká, tj. i v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jitřit staré rány a dále narušovat vztahy rodičů případným soudním uložením povinnosti žalované k náhradě nemajetkové újmy žalobci.

36. Se zřetelem ke všemu uvedenému proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v meritu věci potvrdil dle § 219 o.s.ř. (ve znění reflektujícím ohledně I. výroku upřesnění žalobou nárokovaného textu omluvy – viz odst. 9), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, o kterých soud prvního stupně rozhodl správně dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) a správně ji i vyčíslil.

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že s odvoláním neúspěšný žalobce je k jejich náhradě povinen žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení vynaložené účelně žalovanou činí celkem částku 6 800 Kč a představují odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) á 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 AT) se 1 režijními paušály á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT).