70 Co 137/2025 - 417

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivy Krejčířové a soudců JUDr. Michala Ryšky a JUDr. Ondřeje Sekvarda, Ph.D., v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce]: [Adresa zmocněnce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] 3. [Jméno žalované C]., IČO [IČO žalované C] sídlem [Adresa žalované C] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 4. [Jméno advokátky B]., IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] 5. [Jméno advokátky D]., IČO [IČO advokátky D] sídlem [Adresa advokátky D] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky E] sídlem [Adresa advokátky E] 6. [Jméno advokátky F]., IČO [IČO advokátky F] sídlem [Adresa advokátky F] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky G] sídlem [Adresa advokátky G] 7. [Jméno advokátky H], narozená dne [Datum narození advokátky H] bytem [Adresa advokátky H] o určení neplatnosti dražby, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. února 2025, č. j. 16 C 153/2022-281, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I., II., III. a VIII. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV., V., VI. a VII. výroku mění tak, že je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci rozsudku každé z žalovaných 3., 4., 5. a 6. zaplatit na náhradě nákladů řízení k rukám jejich zástupkyně částku 18 173,60 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalované 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalované 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každé z žalovaných 3., 4., 5., 6. k rukám jejich zástupkyně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 419,13 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalované 7. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti dražby věcí nemovitých zapsaných na LV [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem (dále též jen jako „předmětné nemovité věci“), provedené žalovanou 2. dne [datum] pod [spisová značka] ve prospěch vydražitele – žalované 7., (I. výrok), rozhodl o nákladech řízení (II. – VII. výrok).

2. Dospěl k závěru, že žalovaná 1. (insolvenční správkyně žalobkyně, která je od 24. 9. 2020 v úpadku, který je na základě usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], [insolvenční spisová značka], řešen formou konkursu), dne 3. 3. 2022 uzavřela s žalovanou 2. (soudní exekutorkou) smlouvu o provedení dražby předmětných nemovitých věcí, které byly ve vlastnictví žalobkyně a staly se součástí majetkové podstaty žalobkyně jako insolvenční dlužnice. V souladu s dražební vyhláškou provedla 2. žalovaná elektronickou dražbu dne 4. 4. 2022, v rámci níž byl 2. žalovanou udělen příklep 7. žalované (vydražitelce), která následně doplatila nejvyšší podání a je evidována jako vlastnice předmětných nemovitých věcí v katastru nemovitostí. Soudní exekutor, který provádí dražbu v rámci zpeněžení majetkové podstaty insolvenčního dlužníka na základě smlouvy s insolvenčním správcem, nepostupuje podle zákona o veřejných dražbách, ale podle exekučního řádu a občanského soudního řádu, tudíž se žalobkyně nemůže dovolávat neplatnosti dražby s odkazem na zákon o veřejných dražbách, přičemž exekuční řád ani občanský soudní řád žádné ustanovení o žalobě o neplatnost dražby provedené soudním exekutorem neobsahují. Jelikož předpisy přesně stanoví způsoby, jakými je možné proti předmětné dražbě brojit, přičemž žaloba insolvenčního dlužníka na určení neplatnosti této dražby mezi tyto způsoby nepatří, proto nemůže mít žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, v němž zopakovala argumentaci učiněnou již v řízení před soudem prvního stupně. Nesouhlasila se závěrem o tom, že na smlouvu mezi insolvenčním správcem a soudním exekutorem se nevztahuje zákon č. 26/2000 Sb. a z toho důvodu se žalobkyně nemůže domáhat její neplatnosti podle § 24 odst. 3 tohoto zákona. Namítala, že sice smlouva o provedení dražby ze dne 3. 3. 2022 formálně odkazuje na § 86 exekučního řádu, ale odpovídá postupu podle zákona o veřejných dražbách. Soud prvního stupně vyšel pouze z formálního označení právního titulu, aniž by zkoumal faktickou povahu dražby, při jejímž provedení nebyla splněna podmínka dle § 289a odst. 2 insolvenčního zákona, když smlouva mezi správcem a dražebníkem nebyla uzavřena se souhlasem zástupce zajištěných věřitelů. Žalované 3. a 5. nedoložily řádné postoupení pohledávek od původního věřitele a nelze je tudíž považovat za zajištěné věřitele. Dále poukázala na to, že dražba proběhla dne 4. 4. 2002, usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 24. 4. 2002, již dne 6. 4. 2022 byla v katastru nemovitostí vyznačena poznámka spornosti na základě žaloby podané dne 3. 4. 2022, která napadala oprávněnost dražby. Vůči 7. žalované podala žalobkyně žalobu dne 29. 6. 2022, což je den, kdy 7. žalovaná doplatila cenu a nemohla být v dobré víře, že nabývá nemovitosti od osoby oprávněné. Pokud exekuční řád ani občanský soudní řád neobsahují žádná ustanovení o možnosti domáhat se neplatnosti dražby, byla tím žalobkyni odepřena soudní ochrana. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil a žalobě vyhověl. V doplněném odvolání a v reakci na vyjádření žalovaných žalobkyně uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 815/2024, má význam pro rozhodnutí v této věci, neboť je z něj zřejmé, že bez kvalifikovaného prokázání postoupení pohledávky nelze připustit výkon rozhodnutí, a tudíž nelze analogicky v insolvenčním řízení považovat za řádně zjištěnou přihlášenou pohledávku, která nesplnila požadavky § 177 insolvenčního zákona. Shora uvedené posiluje naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, když v případě neplatnosti dražby bude třeba vrátit výtěžek dražby do majetkové podstaty. Neplatnost dražby je jedinou účinnou cestou, jak zabránit odčerpání výtěžku z majetkové podstaty a jak napravit bezdůvodné obohacení vzniklé v rámci rozvrhu.

4. Žalovaná 1. navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a zcela se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně.

5. Žalovaná 2. odkázala na své vyjádření k žalobě, napadený rozsudek považovala za věcně správný.

6. Žalované 3. až 6. rovněž navrhly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když dražba, u které se domáhá žalobkyně určení její neplatnosti, je dražbou veřejnoprávní dle § 76 odst. 2 exekučního řádu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), kdy subsidiární použití zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách (dále jen zákon o veřejných dražbách.) je vyloučeno. I pokud by došlo ke zpeněžení majetkové podstaty v režimu zákona č. 26/2000 Sb., nebyla by žalobkyně jako insolvenční dlužnice aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost dražby. Jelikož došlo ke zpeněžení nemovitých věcí soudním exekutorem, platí zákaz restituce dle § 57 exekučního řádu. Žalobkyní navržené důkazy, které nebyly soudem prvního stupně provedeny, považovaly žalované 3. až 6. za zcela irelevantní pro rozhodnutí v této věci.

7. Žalovaná 7. navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, připojila se k vyjádření žalovaných 2. až 6. Zdůraznila, že v důsledku průtahů způsobených žalobkyní je jí způsobena újma spočívající zejména v nemožnosti realizace vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Dle § 76 odst. 1 exekučního řádu pověří-li soud exekutora, může exekutor provádět i jinou činnost, zejména doručovat písemnosti soudu a vykonávat činnost soudního vykonavatele podle zvláštního právního předpisu. V rámci další činnosti exekutor vykonává i jinou činnost, stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona (§ 76 odst. 2 o.s.ř.).

10. Dle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

11. Dle § 57 exekučního řádu, je uvedení v předešlý stav v exekučním řízení vyloučeno.

12. Dle § 286 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“) lze majetkovou podstatu zpeněžit v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu.

13. Dle § 289a odst. 1 insolvenčního zákona zpeněžení soudním exekutorem se provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu. Dražbu provede soudní exekutor na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor (§ 289a odst. 2 insolvenčního zákona).

14. Podle § 1 zákona o veřejných dražbách tento zákon upravuje veřejné dražby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících. Podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (navazující poznámka pod čarou č. 1 odkazuje na zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).

15. Posuzovanou věc je třeba posoudit vzhledem k tomu, kdy se uskutečnila dražba předmětných nemovitých věcí, při níž byl udělen příklep (4. 4. 2022) – podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 8. 2022 a zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31. 12. 2024.

16. Odvolací soud svůj názor na nedůvodnost žaloby předestřel již v odůvodnění svého usnesení ze dne 14. 11. 2023, č. j. 70 Co 5/2020-171, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2022, č. j. 16 C 153/2022-148, jímž žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, neboť podaná žaloba byla posouzena jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Podle § 286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona lze majetkovou podstatu zpeněžit v dražbě provedené soudním exekutorem, a to na návrh insolvenčního správce. Platí, že exekutor může v mezích § 76 exekučního řádu vést dvojí typ dražby – dražbu veřejnoprávní a dražbu soukromoprávní. V souladu s judikaturou je dražbou podle předpisů veřejného práva „dražba, kterou exekutor koná na základě návrhu nebo pověření osoby či orgánu, který je nadán veřejnoprávní pravomocí k vedení řízení, v jehož rámci se má dražba uskutečnit; jedná se zejména o dražbu vedenou na základě návrhu notáře v postavení soudního komisaře nebo insolvenčního správce [§ 232 odst. 1 písm. d) z.ř.s., § 289a insolvenčního zákona - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020]. Dražbou podle předpisů soukromého práva je pak „dražba, kterou exekutor uskutečňuje nikoliv na návrh nebo z pověření orgánu veřejné moci, ale pouze a jedině na základě soukromoprávního ujednání (smlouvy o provedení dražby) s osobou soukromého práva, typicky vlastníkem věci (§ 17 odst. 1 a § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách); v soukromoprávní dražbě exekutor vystupuje pouze jako dražebník, nikoliv jako subjekt, na který byla přenesena veřejnoprávní pravomoc ke zpeněžení věci ze strany orgánu vedoucího hlavní řízení (např. soudního komisaře nebo insolvenčního správce - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020). Nejvyšší soud v témže rozsudku dále shrnul, že z výše uvedeného mj. plyne, že proti úkonu exekutora není při soukromoprávní dražbě přípustný opravný prostředek, přičemž právní následky příklepu a případných pochybení exekutora se řeší podle zákona o veřejných dražbách, či podle obecných norem soukromého práva. V případě veřejnoprávní dražby se pak přípustnost případného opravného prostředku do úkonu exekutora během dražby posuzuje podle norem veřejného práva procesního, a stejně tak i následky veřejnoprávní dražby a případné vady, k nímž došlo při jejím uskutečnění, se posuzují podle předpisů veřejného práva procesního, tedy ustanovení exekučního řádu a na ně navazujících norem o.s.ř., případně zvláštních procesních norem, na jejichž základě se uskutečňuje hlavní řízení.

17. V daném případě byla dražba předmětných nemovitých věcí provedena soudní exekutorkou na návrh insolvenční správkyně, na základě smlouvy o provedení dražby. Vzhledem k výše uvedenému bylo třeba postupovat dle ustanovení exekučního řádu, občanského soudního řádu a insolvenčního zákona; aplikace ustanovení zákona o veřejných dražbách je vyloučena a nelze se tudíž u soudu ani domáhat vyslovení neplatnosti předmětné dražby dle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Průběh dražby bylo možno napadnout prostřednictvím odvolání proti usnesení o příklepu (§ 336k o.s.ř.).

18. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat.

19. Ke zdůraznění správnosti rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k potřebě vypořádat se s argumenty obsaženými v odvolání odvolací soud dále doplňuje následující.

20. Pro posouzení důvodnosti žaloby je podstatné, že od vydání shora uvedeného usnesení odvolacího soudu nedošlo k žádným změnám, které by měly vliv na právní posouzení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Žalobkyně v odvolacím řízení setrvala na svých tvrzeních učiněných v průběhu řízení před soudem prvního stupně, od kterých odvíjí důvodnost žalobního návrhu. Důkazy, které označila a předložila žalobkyně v průběhu odvolacího řízení a které z velké většiny byly označeny již v řízení před soudem prvního stupně, se týkaly kritiky postupu insolvenční správkyně při zpeněžení předmětných nemovitých věcí v dražbě provedené žalovanou 2. dne 4. 4. 2022, dále se týkaly nedostatku aktivní legitimace žalované 3. k přihlášení pohledávky za žalobkyní do insolvenčního řízení, neboť neprokázala kvalifikovaný převod práv z původního věřitele, dále prokázání tvrzení, že žalované 3. a 5. nedoložily řádné postoupení pohledávek od původního věřitele a nemohly být zajištěnými věřiteli (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, sp. zn. 20 Cdo 815/2024), a proto pokyny ke zpeněžení učiněné insolvenční správkyní byly nicotné a celý proces zpeněžení byl neoprávněný. Za přípustný považovala žalobkyně důkaz usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (bez specifikace sp. zn.), kterým byl schválen smír mezi žalovanou 3. a [právnická osoba]., jehož předmětem bylo prohlášení účastníků, že došlo k postoupení pohledávky za žalobkyní, z čehož žalobkyně dovozovala, že pohledávka žalované 3. za žalobkyní nebyla řádně postoupena předchozím věřitelem, tudíž žalovaná 3. jako zástavní věřitel neexistuje, žalobkyně dále podala v insolvenčním řízení podnět na vyloučení žalované 3. jako nezákonného věřitele. Odvolací soud důkazní návrhy žalobkyně jako nedůvodné zamítl, neboť provedením navržených důkazů by nemohlo dojít k jinému právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu. Skutečnost, že v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod [spisová značka] mezi žalovanou 3. jako oprávněnou a žalobkyní jako povinnou bylo zjištěno, že doposud nebyl prokázán převod práv z původního věřitele na oprávněnou, je pro rozhodnutí v této věci zcela bez významu, stejně tak jako další skutečnosti tvrzené žalobkyní v průběhu řízení, od nichž odvozuje neplatnost dražby (viz shora) nebo neexistenci pohledávek, které byly přihlášeny věřiteli v insolvenčním řízení a nebyly popřeny, případně neexistenci exekučních titulů, poněvadž pouze na základě samotných žalobních tvrzení lze bez dalšího učinit závěr, že žaloba není důvodná.

21. Po vydání rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (bod 16. odůvodnění tohoto rozsudku), dospěl Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3004/2024, ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1569/2025 k závěru (na rozdíl od komentářové literatury), že není žádný rozumný důvod rozlišovat režim provedení dražby exekutorem v rámci jiné exekutorské činnosti podle toho, zda jeho oprávnění vyplývá ze smlouvy o provedení dražby, uzavřené v souvislosti s jiným řízením (insolvenčním, likvidace dědictví apod.), anebo bez této souvislosti, a dovodit rozdílný režim úpravy těchto dražeb (resp. režim úpravy zákona o veřejných dražbách). V případě dražeb prováděných exekutorem není třeba již rozlišovat na dražby soukromoprávní a veřejnoprávní, když veškeré dražby, které provádí soudní exekutor, se řídí příslušnými ustanoveními o.s.ř. a exekučního řádu, nikoliv zákonem o veřejných dražbách, neboť zákon o veřejných dražbách (ve znění účinném do 31. 12. 2024) vylučoval svoji působnost na dražby prováděné podle jiných předpisů (mimo jiné podle o.s.ř.), a exekuční řád (§ 76 odst. 2, § 69, § 52 odst. 1) přímo odkazoval na přiměřené užití občanského soudního řádu. Je tomu tak rovněž i proto, že exekutor nebyl oprávněn v režimu zákona o veřejných dražbách smlouvu o provedení dražby v postavení dražebníka uzavřít, neboť ve smyslu § 2 písm. e) zákona o veřejných dražbách je dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění (§ 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Uvedený názor Nejvyššího soudu je v souladu se závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu, podle nichž na posuzovaný případ nelze použít zákon o veřejných dražbách ve znění účinném do 31. 12. 2024, navíc upřesňuje, že je tomu tak v případě jakékoliv dražby konané soudním exekutorem (tedy i u dražeb označovaných v komentářové literatuře jako soukromoprávní).

22. V dané věci žalovaná 7. vydražila předmětné nemovitosti v dražbě provedené žalovanou 2. jako soudní exekutorkou na základě smlouvy o provedení dražby uzavřené s žalovanou 1. jako insolvenční správkyní žalobkyně (insolvenční dlužnice); žalované 7. byl udělen příklep, tato následně doplatila nejvyšší podání a je zapsána jako vlastnice předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí. Žalovaná 2. při dražbě předmětných nemovitých věcí zcela správně postupovala v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. a exekučního řádu.

23. Příklepem v dražbě, provedené soudní exekutorkou, spolu se zaplacením nejvyššího podání, došlo k přechodu vlastnického práva k vydraženým předmětným nemovitým věcem na žalovanou 7. jako vydražitelku. S ohledem na obsah § 57 exekučního řádu nelze žádným způsobem (tudíž ani žalobou na určení neplatnosti dražby, která dopadá pouze na dražby uskutečněné podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31. 12. 2024) zvrátit výsledek dražby, a dosáhnout obnovení stavu před dražbou, a to i kdyby byla např. prokázána určitá procesní pochybení při konání dražby apod. Vydražitel nemovité věci se po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání stává vlastníkem vydražených věcí, bez ohledu na další průběh insolvence či exekuce. Jediným způsobilým prostředkem, kterým bylo možno napadnout průběh dražby, bylo odvolání proti usnesení o příklepu (§ 336k o.s.ř.), k němuž žalobkyně jako insolvenční dlužnice nebyla oprávněna (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020 nebo ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 29 Cdo 1177/2023).

24. Veřejná dobrovolná dražba je, jak dovodila již ustálená judikatura soudů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006), neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud. Neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí rovněž tehdy, zpeněžil-li insolvenční správce (jako navrhovatel) věc, právo nebo jiný majetek z majetkové podstaty [ve shodě s ustanovením § 286 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. Podání této žaloby má totiž oporu v § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

25. Žalovaná 2. jako insolvenční správkyně mohla při zpeněžení majetkové podstaty zvolit kterýkoliv ze způsobů dle § 286 odst. 1 insolvenčního zákona. Jednoznačně však zvolila způsob dle § 286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, dražbu provedenou soudní exekutorkou, a nikoliv způsob dle § 286 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, veřejnou dobrovolnou dražbu podle zvláštního předpisu (zákona o veřejných dražbách).

26. Oprávnění žalované 2. jako soudní exekutorky vydražit předmětné nemovitosti vyplývalo ze smlouvy o provedení dražby, uzavřené v souvislosti s insolvenčním řízením, přičemž jak bylo uvedeno výše v případě jakékoliv dražby provedené soudním exekutorem (viz bod 21. odůvodnění tohoto rozsudku) je vyloučena aplikace zákona o veřejných dražbách ve znění do 31. 12. 2024, tudíž i žaloba na určení neplatnosti dražby.

27. Navíc i kdyby se jednalo o dražbu podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31. 12. 2024, jak se mylně domnívá žalobkyně, což je však vyloučeno, neboť se jednalo o dražbu prováděnou soudní exekutorkou v rámci jiné exekutorské činnosti dle ustanovení exekučního řádu, občanského soudního řádu a insolvenčního zákona, nebyla by žalobkyně jako insolvenční dlužnice aktivně legitimována k podání žaloby na určení neplatnosti dražby (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2744/2021 nebo ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2007/2025).

28. Pokud se žalobkyně jako insolvenční dlužnice domáhá určení neplatnosti dražby na základě tvrzení, že předmětné nemovitosti byly vydraženy dle zákona o veřejných dražbách, je s ohledem na shora uvedené její žaloba zcela nedůvodná. Na určení neplatnosti dražby, provedené soudní exekutorkou dle § 286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, nemůže být tak dán naléhavý právní zájem, neboť postup dle zákona o veřejných dražbách je vyloučen a exekuční řád, občanský soudní řád a insolvenční zákon mají k napadení tohoto typu dražby jiné procesní nástroje. Odvolací soud proto I. výrok napadeného rozsudku v souladu s § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení ve vztahu k nezastoupeným účastníkům (výroky II., III. a VIII.).

29. Soud prvního stupně však postupoval nesprávně při vyčíslení nákladů řízení ve vztahu k žalovaným 3., 4., 5. a 6., které byly zastoupeny stejnou právní zástupkyní.

30. Dle § 12 odst. 4 AT s účinností od 1. 1. 2025 platí, že jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna (mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %). Zároveň zde však dle názoru odvolacího soudu není důvod pro to, aby byl některý z účastníků při náhradě nákladů řízení znevýhodněn tím, že je s ním uvažováno jako v pořadí druhou (třetí, čtvrtou atd.) zastupovanou osobou z hlediska § 12 odst. 4 AT. Skutečnost, že se náhrada nákladů zastoupeného účastníka platí advokátu (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) nic nemění na tom, že náhrada nákladů je nárokem účastníka, jemuž je přisouzena, advokát pak představuje jen platební místo. Souhrnnou výši vyčíslené odměny (součet odměn jednotlivých žalovaných zkrácených dle § 12 odst. 4 AT) je tak nutné rozpočítat mezi žalované v určitém poměru. Odpovídající je pak poměr výše odměn jednotlivých účastníků v případě jejich nekrácení dle § 12 odst. 4 AT k souhrnu takovýchto odměn.

31. V případě všech čtyř žalovaných činila tarifní hodnota 113 000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) AT] a nekrácená sazba za jeden právní úkon 5 620 Kč; odměna právní zástupkyně by tak dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 12 odst. 4 AT v případě 3. žalované činila 5 620 Kč, v případě 4. žalované 4 496 Kč, v případě 5. žalované 3 372 Kč a v případě 6. žalované 2 248 Kč. Souhrnná vyčíslená odměna tedy představuje částku 15 763 Kč. Vzhledem k tomu, že nekrácená odměna by byla ve vztahu ke každé z žalovaných 3., 4., 5. a 6 stejná, bylo namístě souhrnnou vyčíslenou odměnu vydělit počtem žalovaných zastoupených stejnou právní zástupkyní. Každé z žalovaných tedy připadne odměna za úkon právní služby ve výši 3 940,75 Kč.

32. Odvolací soud má dále za to, že náhrada cestovních výdajů (stejně tak náhrada za promeškaný čas) za účast na jednání dne 5. 2. 2025 by měla být rovnoměrně rozdělena mezi žalované 3., 4., 5. a 6. a nikoliv přiznána pouze žalované 3., poněvadž advokátka se na jednání dostavila za účelem zastupování nejen žalované 3., ale také žalované 4., 5. a 6.

33. Poněvadž advokátka v projednávané věci činila pro všechny zastoupené účastníky úkony společně, bylo namístě přiznat za každý úkon právní služby režijní paušál pouze jednou. Režijní paušál dle § 13 odst. 4 AT lze totiž moderovat v závislosti na tom, zda právní zástupce činí pro všechny zastoupené účastníky úkony společně či nikoliv (srovnej Kovářová, Tichá, Vrábliková. In: Kovářová, D. a kol. Vyhláška o advokátním tarifu: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, právní stav k 6. 1. 2024, výklad k § 13.).

34. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil IV., V., VI., VII. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že je žalobkyně povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každé z žalovaných 3., 4., 5., a 6. k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18 173,60 Kč, sestávající z: - (tj. 13 860,75 Kč) z celkové odměny právního zástupce ve výši 55 443 Kč určené o v části dle AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 39 680 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, po snížení o 20 % při společném zastoupení činí sazba za jeden úkon částku 2 480 Kč, tj. 4 úkony á 2 480 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 19. 7. 2022, vyjádření k doplnění žaloby ze dne 22. 9. 2022, vyjádření k žalobě a jejímu doplnění ze dne 30. 9. 2022), dále vynásobené 4 (počet zastoupených žalovaných) o v části dle AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 15 763 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dne § 9 odst. 4 písm. a) AT považována částka 113 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 5 620 Kč, přičemž po zohlednění § 12 odst. 4 AT způsobem uvedeným výše činí sazba za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 5. 2. 2025) částku 3 940,75 Kč; - (tj. 412,50 Kč) ze 4 režijních paušálů á 300 Kč určených dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, a z 1 režijního paušálu á 450 Kč určeného dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025; - (tj. 521,25 Kč) z náhrady cestovních výdajů advokátky za cestu osobním vozidlem k jednání dne 5. 2. 2025 z Olomouce do Břeclavi a zpět ve výši 2 085 Kč (ujetých 260 km při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l/100 km, při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km jízdy); - (tj. 225 Kč) náhrady za ztrátu času stráveného cestou na jednání dne 5. 2. 2025 ve výši 900 Kč (6 půlhodin po 150 Kč); - (tj. 3 154,10 Kč) z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 12 616,38 Kč, poněvadž právní zástupce je plátcem DPH.

35. Při ústním vyhlášení rozsudku odvolací soud uvedl, že je žalobkyně povinna každé z žalovaných 3., 4., 5. a 6. zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 15 763 Kč (II. výrok), avšak správně měla být uvedena částka 18 173,60 Kč, což vyplývá i z odůvodnění rozsudku. Vzhledem k tomu, že jde o zjevnou nesprávnost ve smyslu § 164 o.s.ř., odvolací soud tento údaj ve II. výroku opravil. V písemném vyhotovení rozsudku je tedy ve II. výroku uvedena již správná částka, a to 18 173,60 Kč.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou rozhodl odvolací soud podle § 142 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované za 1 úkon nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání ze dne 2. 6. 2025) částku 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 2. žalovanou rozhodl odvolací soud podle § 142 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované za 1 úkon nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání ze dne 26. 5. 2025) částku 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

38. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud zohlednil, že žalované 3., 4., 5. a 6. byly zastoupeny stejnou právní zástupkyní. Vzhledem k tomu, že dle názoru odvolacího soudu zde není důvod pro to, aby byl v důsledku postupu dle § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, některý z účastníků znevýhodněn tím, že je s ním uvažováno jako v pořadí druhou (třetí, čtvrtou atd.) zastupovanou osobou je nutné souhrnnou výši vyčíslené odměny rozpočítat dle poměru výše odměn jednotlivých účastníků v případě jejich nekrácení dle § 12 odst. 4 AT k souhrnu takovýchto odměn.

39. V případě všech čtyř žalovaných činila tarifní hodnota 113 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) AT) a nekrácená sazba za jeden právní úkon 5 620 Kč; odměna právní zástupkyně za jeden úkon právní služby by tak dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 12 odst. 4 AT v případě 3. žalované činila 5 620 Kč, v případě 4. žalované 4 496 Kč, v případě 5. žalované 3 372 Kč a v případě 6. žalované 2 248 Kč. Souhrnná vyčíslená odměna tedy představuje částku 15 763 Kč. Vzhledem k tomu, že nekrácená odměna by byla ve vztahu ke každé z žalovaných 3., 4., 5. a 6 stejná, bylo namístě souhrnnou vyčíslenou odměnu vydělit počtem žalovaných zastoupených stejnou právní zástupkyní. Každé z žalovaných tedy připadne odměna za úkon právní služby ve výši 3 940,75 Kč.

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanými 3., 4., 5. a 6. rozhodl tudíž odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit každé z žalovaných 3., 4., 5. a 6. k rukám jejich právní zástupkyně částku 15 419,13 Kč, sestávající z: - (tj. 11 822,25 Kč) z celkové odměny právní zástupkyně ve výši 47 289 Kč určené dle AT (ve znění účinném od 1. 1. 2025), kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. a) AT považována částka 113 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 5 620 Kč, po zohlednění § 12 odst. 4 AT způsobem uvedeným výše částku 3 940,75 Kč, tj. 3 úkony á 3 940,75 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 27. 5. 2025, replika k vyjádření žalobkyně ze dne 31. 10. 2025, účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 11. 2025), dále vynásobené 4 (počet zastoupených žalovaných); - (tj. 450 Kč) ze 4 režijních paušálů á 450 Kč určených dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025; - (tj. 320,83 Kč) z náhrady cestovních výdajů právní zástupkyně za cestu osobním vozidlem k jednání dne 12. 11. 2025 z Olomouce do Brna a zpět ve výši 1 283,32 Kč (ujetých 160 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l/100 km, při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l a sazby základní náhrady ve výši 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); - (tj. 150 Kč) náhrady za ztrátu času stráveného cestou na jednání dne 12. 11. 2025 ve výši 600 Kč (4 půlhodiny po 150); - (tj. 2 676,05 Kč) z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 10 704,20 Kč, poněvadž právní zástupkyně je plátkyní DPH.

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 7. žalovanou rozhodl odvolací soud podle § 142 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit 7. žalované za 1 úkon nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání) částku 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).