70 CO 189/2022 - 104

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci žalobce: ; [příjmení] [rok], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; JUDr. [jméno] [jméno], narozený dne [datum], [IČO] soudní exekutor sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 30 855 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. června 2022, č. j. 31 C 216/2021-48, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že se žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 30 855 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 903,80 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30 855 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 30 855 Kč ve výši 9 % p. a. od 24. 9. do [datum] (II. výrok), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 734 Kč (III. výrok).

2. Proti I. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalovaný, kdy zrekapituloval argumentaci učiněnou v řízení před soudem prvního stupně, namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce, poukázal na nedostatky smlouvy o postoupení pohledávky týkající se specifikace výše pohledávky a namítl neplatnost této smlouvy. Zopakoval, že žalovaná částka představuje náklady žalovaného, které vznikly v souvislosti s dražbou nemovitých věcí povinného, jejíž výtěžek byl použit ve prospěch zástavního věřitele a zdůraznil, že zástavní právo vzniklo na základě odlišného titulu, než na základě kterého bylo exekuční řízení zastaveno pro neplatnost exekučního titulu. Uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno na základě rozhodnutí JUDr. [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], avšak dražba nemovitých věcí byla provedena na základě nálezu rozhodce Mgr. [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo] [spisová značka], náklady exekučního řízení, které vznikly na základě rozhodčího nálezu rozhodce [příjmení] byly povinnému vráceny. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, na který odkazoval soud prvního stupně, považoval za nepřiléhavý, neboť se týkal vymožení plnění pro oprávněného v rámci běžné exekuce a s tím spojeného zrušení příkazů k úhradě nákladů exekuce. V daném případě je však situace odlišná, když na základě dražby byla uspokojena třetí osoba (zástavní věřitel) a zásadním rozhodnutím, na základě kterého byla žalovanému vyplacena odměna této fáze exekučního řízení, bylo usnesení o rozvrhu, které nemůže být automaticky zrušeno, neboť by tím byla poškozena práva třetích osob. Dále měl zato, že v daném případě odpovědným za vzniklé náklady je Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti dle § 4 zákona č. 82/1998 Sb. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, rozhodl o zastavení řízení, případně, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Smlouvu o postoupení pohledávky považoval za platné právní jednání, neboť pohledávka byla dostatečně určena specifikací věřitele dlužníka a odkazem na listinu. Zdůraznil, že exekuční řízení byla zastavena pro absolutní neplatnost exekučního titulu a rozhodčí nález Mgr. [příjmení] byl stejně jako rozhodčí nález JUDr. [příjmení] vydán osobou soukromého práva, která nebyla rozhodcem a u obou rozhodčích nálezů je dán nedostatek pravomoci subjektu, který rozhodnutí vydal, což má za následek nevykonatelnost těchto exekučních titulů. Ohledně pasivní legitimace žalovaného odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1749/2021, podle něhož je v dané věci dána pasivní legitimace žalovaného.

4. Výrok II. rozsudku nebyl odvoláním napaden a je pravomocný.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) a d) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 855 Kč s příslušenstvím, kdy žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení, které žalovanému vzniklo tím, že po zastavení exekuce usnesením žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovaný jako soudní exekutor vrátil povinnému [jméno] [příjmení] pouze částku 15 221 Kč, avšak nevrátil částku 30 855 Kč, která představuje náklady exekuce, které byly žalovanému vyplaceny na základě příkazu k úhradě nákladů ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Uvedl, že žalovaný po sjednocení judikatury Nejvyššího soudu týkající se neplatných rozhodčích doložek, tedy po [datum], pokračoval ve vedení protiprávní exekuce, vydával nezákonná usnesení, provedl dražbu nemovitostí. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi povinným [jméno] [příjmení] a žalobcem, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí, zrekapituloval průběh exekučního řízení, které bylo zahájeno dne [datum] a následně usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce na majetek povinného, provedením exekuce byl pověřen žalovaný, který následně dne [datum] vydal exekuční příkaz, č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce prodejem nemovitých věcí povinného zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [příjmení] [anonymizováno] [obec]. Dne [datum] se konala dražba nemovitých věcí povinného, které byly vydraženy za nejvyšší podání ve výši 200 777 Kč. Poté dne [datum] proběhlo rozvrhové jednání a bylo vydáno usnesení o rozvrhu podstaty dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], kdy z podstaty na náklady exekuce připadla částka 30 855 Kč, dle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Na základě rozvrhového usnesení nebyla oprávněnému vyplacena žádná částka a náklady exekutora byly vyúčtovány v souladu s vymoženým plněním pro zástavního věřitele. K návrhu povinného doručeného žalovanému dne [datum] došlo se souhlasem oprávněného k zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilosti exekučního titulu, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto i o nákladech účastníků i soudního exekutora. Zdůraznil, že pohledávka zajištěná zástavním právem vznikla na základě odlišného rozhodčího nálezu, než na základě kterého byla zahájena exekuce. Žalovaný se domníval, že v této věci není pasivně legitimován, neboť žalovaným měla být [země] – [stát. instituce] podle [ustanovení pr. předpisu] Dále zdůraznil, že důvodem vedení exekuce byl dluh povinného, který vznikl na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] a k zastavení exekuce došlo z důvodu formálního nedostatku exekučního titulu a nikoli proto, že by dluh povinného neexistoval. K zastavení exekuce došlo na základě změněné praxe Nejvyššího soudu na základě usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, oprávněný měl jako profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů vědět, že uplatňuje nezpůsobilý exekuční titul, avšak návrh na zastavení exekuce podal až povinný dne [datum], tedy více jak 7 let po rozhodném datu, kdy mohl uplatnit právo na zastavení své exekuce a oprávněný se zastavením exekuce souhlasil, oba účastníci byli v tomto směru pasivní.

7. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, když dospěl k závěru, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, neboť smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] je platným právním jednáním a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019 považoval žalobu za důvodnou, když citované rozhodnutí řeší skutkově zcela totožnou situaci jako v projednávané věci. Jelikož došlo k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, aniž by zároveň byly výslovně zrušeny příkazy k úhradě nákladů exekuce, plnění, které soudní exekutor vymohl na základě výslovně nezrušených příkazů k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor (zde žalovaný) povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z. poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Pasivní věcná legitimace soudního exekutora je rovněž dána a v tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1312/17.

8. Podle § 337h odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení § 336g odst. 3 tím není dotčeno. Podle odst. 2 cit. ust. dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají věcná břemena a nájemní práva na nemovitosti váznoucí; to neplatí u věcných břemen a nájemních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. c)), a u věcných břemen a nájemních práv, za něž byla poskytnuta vydražiteli náhrada (§ 337g odst. 2).

9. Podle § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 a 66 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen ex. ř.) z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin: v první skupině pohledávky nákladů vzniklých soudnímu exekutorovi v tomto řízení.

10. Podle § 5 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. pokud při exekuci prodejem nemovitostí nebo při exekuci prodejem podniku byly uspokojeny zcela nebo zčásti nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob.

11. Podle § 57 ex. ř. uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno.

12. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Mezi účastníky bylo sporné, zda je žalobce ve sporu aktivně a žalovaný pasivně legitimován a dále zda si žalovaný mohl ponechat náklady exekuce vzniklé v souvislosti s exekucí prodejem nemovitých věcí povinného ve výši 30 855 Kč či nikoliv.

14. V otázce aktivní a pasivní legitimace účastníků považuje odvolací soud názor soudu prvního stupně za zcela správný. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřená mezi [jméno] [příjmení] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, je platným právním jednáním, neboť pohledávka, která je předmětem smlouvy, je jednoznačně specifikována způsobem, který ji činí nezaměnitelnou prostřednictvím spisové značky soudního exekutora způsobem ukončení exekučního řízení. Skutečnost, že výše pohledávky uvedená ve smlouvě je o 3 000 Kč vyšší než její skutečná výše, na tomto závěru nemůže nic změnit, navíc dřívější i nynější úprava institutu postoupení pohledávky je založena na tom, že postoupení pohledávky je smluvním vztahem postupitele a postupníka, jehož se neúčastní dlužník a dlužník není oprávněn bránit se argumentem neplatnosti nebo neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, neboť by se tak vlamoval do vztahu mezi postupitelem a postupníkem, jehož není účastníkem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 20 Cdo 2945/2022-409). K pasivní legitimaci soudního exekutora v typově shodných věcech se opakovaně vyjádřil jak Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud, odkaz soudu prvního stupně na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1312/17 je přiléhavý (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1749/21, ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 1025/22).

15. Odvolací soud však nesdílí názor soudu prvního stupně ohledně toho, že žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat žalobci. Odvolacímu soudu je známá judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu týkající se problematiky nákladů exekuce, které již byly exekutorovi zaplaceny a následně došlo k zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019). Koneckonců i v tomto případě žalovaný jako soudní exekutor povinnému náklady exekuce ve výši 15 221 Kč po zastavení exekučního řízení vrátil. Odmítl však vrátit částku 30 855 Kč, která představuje náklady exekuce, které mu vznikly v souvislosti s exekucí prodejem nemovitých věcí povinného za situace, kdy nemovitá věc byla vydražena dne [datum], kdy byl usnesením žalovaného č. j. [číslo jednací] udělen příklep vydražiteli [právnická osoba] za nejvyšší podání 200 777 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne [datum], poté bylo příkazem k náhradě exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], povinnému uloženo uhradit náklady řízení exekuce ve výši 30 855 Kč a poté bylo usnesením žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnuto rozdělení podstaty ve výši 200 777 Kč tak, že z ní bude uspokojena pohledávka žalovaného na nákladech exekuce ve výši 30 855 Kč, a částečně pohledávka zástavního věřitele [anonymizována tři slova] ve výši 169 922 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Až dne [datum] (tedy poté, kdy veškerá citovaná rozhodnutí již nabyla právní moci) byl žalovanému doručen návrh povinného na zastavení exekučního řízení, s nímž oprávněný vyslovil souhlas a usnesením žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] došlo k zastavení exekučního řízení podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (I. výrok), oprávněnému bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady exekuce ve výši 15 221 Kč (II. výrok) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dle názoru odvolacího soudu nelze na posuzovaný případ použít závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, neboť se jedná o skutkově odlišnou věc.

16. Lze shrnout, že povinný navrhl zastavení exekučního řízení (a k zastavení exekučního řízení došlo) až poté, kdy byly vydraženy nemovité věci povinného a usnesení o příklepu a rozvrhové usnesení nabyla právní moci.

17. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008).

18. Exekuční řízení bylo zahájeno v této věci dne [datum], je proto třeba jej dokončit podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (viz Článek II. Přechodná ustanovení, bod 1. zákona č. 396/2012 Sb.), a nelze proto na daný případ aplikovat § 337h odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 doposud, podle něhož po vydání usnesení o příklepu nebo předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastnící rozvrhu však mohou o důvody uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo další pohledávku oprávněného. Dle důvodové zprávy dochází k novelizaci § 373h o.s.ř. proto, aby bylo výslovně stanoveno, do jaké fáze řízení lze zastavit výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, a postup účastníků rozvrhu v případě, že do zákonem stanovené doby neuplatnili důvody pro zastavení řízení zakotvené v § 268 občanského soudního řádu. Reaguje se tak na specifika řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, kdy je nutné po příklepu učinit veškeré úkony k dokončení procesu (např. odstranit zástavní práva, která budou vyplacena). Význam usnesení o příklepu je dán zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny. Takový princip je ještě výrazněji vyjádřen (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v ustanovení § 336k o.s.ř., které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu možnost toto usnesení zrušit. Nová právní úprava § 337h odst. 3 o.s.ř. pouze výslovně zakotvila postup, který již dříve začala dovozovat judikatura, a který rovněž vychází z ust. § 57 exekučního řádu, podle něhož je navrácení do předešlého stavu v exekučním řízení vyloučeno a je preferována zásada ochrany třetích osob.

19. V období před účinností novely o.s.ř. na základě zákona č. 396/2012 Sb., kdy v právní úpravě nebylo výslovně uvedeno, že po vydání usnesení o příklepu nelze zastavit výkon rozhodnutí či exekuci, soudy v obdobných věcech postupovaly dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 201/2009, uveřejněného pod č. 48/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je aplikovatelné i v této věci. Podle tohoto stanoviska je-li výkon rozhodnutí (exekuce) zastaven až poté, co usnesení o příklepu nabylo právní moci, výsledek dražby zůstává zastavením výkonu rozhodnutí nedotčen a je nutno nařídit a provést rozvrhové jednání. V posuzované věci navíc nabylo právní moci před zastavením exekuce nejen usnesení o příklepu, nýbrž i rozvrhové usnesení. Stanovisko vychází z předchozí odborné literatury i judikatury, podle které pokud dojde k zastavení exekuce až po právní moci usnesení o příklepu, tak výsledek dražby zůstává vždy nedotčen a je třeba provést rozvrh výtěžku získaného z dražby nemovitostí.

20. V exekučním řízení postupoval žalovaný jako soudní exekutor zcela v souladu s tímto stanoviskem, když povinný měl mnoho procesních možností, jak docílit zastavení exekuce před právní mocí usnesení o příklepu. Přesto tak neučinil a návrh na zastavení exekuce podal až poté, co usnesení o příklepu a rozvrhové usnesení nabyla právní moci. Za této situace nemůže zastavení exekučního řízení prolomit právní moc rozvrhového usnesení, neboť by tímto způsobem docházelo k obcházení zákona. Změna pravomocného rozvrhového usnesení by se dotkla práv třetích osob, které nejsou účastníky tohoto řízení, což je nepřípustné. Usnesením o zastavení exekuce nebylo zrušeno usnesení o rozvrhu v části, ve kterém byly žalovanému jako soudnímu exekutorovy vyplaceny náklady exekuce vzniklé pouze v souvislosti exekucí prodejem nemovitých věcí, neboť nejde o rozhodnutí o nákladech, ale o usnesení o rozvrhu podstaty. Navíc, pokud by odměna exekutora, která byla žalovanému vyplacena na základě rozvrhového usnesení, žalovanému nenáležela (s čímž se odvolací soud neztotožňuje), měla by být částka odpovídající odměně vyplacena zajištěnému zástavnímu věřiteli, který nebyl v rámci exekuce prodejem nemovitých věcí zcela uspokojen a jeho zástavní právo zaniklo (§ 337h odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012). Jelikož nejvyšší podání bylo při rozvrhu vyplaceno přihlášenému zástavnímu věřiteli, nikoliv oprávněnému, nemá zastavení exekuce žádný vliv na výši odměny soudního exekutora, neboť podle § 5 odst. 3 vyhl. č. 33/2001 Sb. je základem pro odměnu soudního exekutora i to, co vyplatil z rozdělované podstaty věřiteli povinného, který podal přihlášku. S ohledem na shora uvedené je irelevantní, zda byl exekuční titul zástavního věřitele nezpůsobilým exekučním titulem, jak tvrdí žalobce, či nikoliv.

21. V rámci zásady předvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu byli účastníci seznámeni s odlišným právním názorem odvolacího soudu, podle něhož byl žalovaný jako soudní exekutor oprávněn ponechat si žalovanou částku, neboť se jedná o jeho náklady vzniklé pouze v souvislosti s vydražením nemovité věci povinného, kdy tato částka mu byla vyplacena na základě rozvrhového usnesení o rozdělení podstaty poté, co usnesení o příklepu i usnesení o rozdělení podstaty nabyla právní moci a dříve než povinný podal návrh na zastavení exekuce. Zastavením exekučního řízení nemůže dojít ke změně rozvrhového usnesení, v exekučních řízeních zahájených po [datum] je výslovně vyloučeno zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí poté, co nabylo právní moci usnesení o příklepu, kdy povinný se může bránit návrhem na zastavení řízení po celou dobu exekučního řízení prodejem nemovitých věcí do okamžiku, než usnesení o příklepu nabude právní moci.

22. Žalobce s tímto odlišným právním názorem nesouhlasil, setrval na svém postoji, veškerá jednání žalovaného v rámci předmětné exekuce považoval za protiprávní, neboť exekuce (včetně dražby nemovitých věcí) se uskutečnila na základě nezpůsobilých exekučních titulů, žalovaný proto nemůže těžit ze svého protiprávního jednání a ponechat si odměnu za situace, kdy exekuční řízení bylo zastaveno a příkazy k úhradě nákladů exekuce byly zrušeny.

23. Žalovaný s odlišným právním názorem odvolacího soudu vyslovil souhlas.

24. Nelze přehlédnout, že žalobce či povinný nikdy nezpochybnili existenci zástavního práva zajištěného věřitele ani pohledávku, která jím byla zajištěna (žalobce zpochybnil pouze exekuční titul zástavního věřitele nikoliv pohledávku samotnou), dražba nemovitých věcí se uskutečnila, spoluvlastnický podíl povinného k předmětným nemovitým věcem byl vydražen, jeho vlastníkem se po udělení příklepu stal vydražitel a zástavní právo zástavního věřitele v důsledku tohoto postupu zaniklo, aniž by byl zástavní věřitel zcela uspokojen, veškerá podstatná rozhodnutí žalovaného jako soudního exekutora učiněná v souvislosti exekucí prodejem nemovitých věcí povinného nabyla právní moci, na což následné zastavení exekuce nemělo žádný vliv. Právo povinného popírat pohledávku soudního exekutora a domáhat se přezkumu usnesení o rozvrhu zaniklo a zákon nelze obcházet návrhem na zastavení exekuce. Za této situace nemůže být skutečnost, že si žalovaný ponechal náklady exekuce, které odpovídají žalované částce a které vznikly pouze a jen v souvislosti se zrealizovanou exekucí prodejem spoluvlastnického podílu povinného na předmětných nemovitostech, nemravná.

25. Odvolací soud si je vědom názoru Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, podle něhož pasivita povinných nemůže jít k jejich tíži, dospěje-li soud k závěru, že oprávněnou osobou požadované a rozhodcem přisouzené plnění je nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postihu povinného (viz usnesení sp. zn. 20 Cdo 1576/2019 ze dne 21. 4. 2020), avšak v posuzované věci se jedná o skutkově odlišnou situaci s ohledem na uskutečněnou dražbu a existenci pravomocného rozvrhového usnesení. Navíc žalobce v řízení vůbec netvrdil a neprokazoval, proč by mělo být rozhodcem přisouzené plnění nemravné a postih povinného nepřiměřený, netvrdil, že by např. povinný uhradil jistiny pohledávek, které byly předmětem exekučního řízení, nepoukazoval na vysoké příslušenství nebo smluvní pokuty, když z listin obsažených ve spise (zejména z usnesení o rozdělení podstaty) je zřejmé, že jistina zajištěné pohledávky činila 440 000 Kč bez příslušenství a na tuto pohledávku zajištěného věřitele bylo z rozdělované podstaty použito pouze 169 922 Kč a na základě tohoto částečného uspokojení došlo zcela k zániku zástavního práva dle § 337h odst. 1 o.s.ř.

26. Jelikož ze shora uvedených důvodů není rozhodnutí soudu prvního stupně správné, odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil za použití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení, neboť náklady exekuce ve výši 30 855 Kč si ponechal po právu.

27. Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto je mu žalobce povinen dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 903,80 Kč. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalovanému náklady řízení v celkové výši 14 556,30 Kč sestávající z nákladů za právní zastoupení za 4 úkony právní služby po 2 340 Kč a jeden úkon po 1 170 Kč dle ust. § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a 2x účast u jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], účast u jednání, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne [datum], paušální náhrady hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT), z 21% DPH ve výši 2 526,30 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud nepovažoval za účelné úkony právní služby spočívající v poradách zástupce žalovaného s žalovaným dne [datum] a [datum], s ohledem na to, že v průběhu řízení nedošlo k žádným zásadním změnám (např. ohledně skutkových tvrzení a důkazů), které by vyžadovaly další porady s klientem přesahující hodinu.

28. Náklady odvolacího řízení ve výši 9 347,50 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1 543 Kč, nákladů za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 2 340 Kč dle ust. § 7 bod 4, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. d), písm. g) AT (odvolání, účast u jednání odvolacího soudu [datum]), náhrady za promeškaný čas ve výši 1 170 Kč za účast u jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT), když k náhradě za promeškaný čas režijní paušál nenáleží, z 21% DPH ve výši 1 354,50 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., žalobce sám ani žádné důvody, pro které by bylo možno žalovanému náklady řízení nepřiznat, netvrdil.

Poučení