70 CO 212/2022 - 130

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. [jméno] [příjmení] a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (II.) a v napadeném zamítavém výroku o věci samé (III.) potvrzuje; ve výroku o nákladech řízení (IV.) se rozsudek mění jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo [anonymizováno] let a tři měsíce. Řízení mělo pro něj velký význam, neboť kvůli jeho délce byl nucen vést velké množství dalších sporů, nemohl po mnoho let disponovat svým majetkem, řízení mělo vliv na jeho pracovní, osobní i rodinný život. Výši zadostiučinění určil jako pětinásobek základní částky vypočítané z horní hranice rozmezí daného stanoviskem NS, tj. z [částka] za každý rok řízení. Nárok uplatnil žalobce u žalované dne [datum].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 10 proti [jméno] [příjmení] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání zemědělských staveb v katastrálním území Sluštice v letech [rok] a [rok] na základě neplatné smlouvy, kterou žalobce převedl na jmenovaného ideální polovinu uvedených staveb. Dne [datum] byl ve věci vydán platební rozkaz, dne [datum] proti němu podal jmenovaný odpor a vyjádření. Dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 10 vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu Praha-východ. Ten dne [datum] přerušil řízení do pravomocného skončení sporu vedeného u Okresního soudu pro [část Prahy] pod čj. [spisová značka] a dne [datum rozhodnutí] vydal usnesení o pokračování řízení. Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] proběhla ve věci jednání a při posledním byl vyhlášen rozsudek. K odvolání žalobce ze dne [datum] bylo odvolací řízení dne [datum] pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, což bylo dne [datum] zrušeno a dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Praze, který rozsudek dne [datum] zrušil a vrátil Okresnímu soudu Praha-východ pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů, neboť žalobce nebyl veden k tvrzení, od koho a v jaké výši inkasoval [jméno] [příjmení] neoprávněně nájemné ze zemědělských staveb. Žalobce podal dne [datum] žádost o odročení jednání z důvodu kolize, následovala jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a dne [datum] byl vyhlášen zamítavý rozsudek, který byl k odvolání žalobce ze dne [datum] potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum]. Po podání dovolání žalobcem dne [datum] byl dne [datum] spis předložen Nejvyššímu soudu ČR, který dne [datum] oba rozsudky zrušil z důvodu jiného právního náhledu a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-východ. Ten na den [datum] nařídil jednání, které bylo odročeno za účelem smíru. Dne [datum] bylo řízení spojeno s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], proběhla další jednání ve věci ve dnech [datum] (následující jednání bylo odročeno na žádost žalobce), [datum], [datum], [datum] (další jednání odročeno na žádost žalobce), [datum], [datum], [datum] (další dvě jednání odročena na žádost žalovaného), [datum], [datum] (další jednání odročeno na žádost žalovaného), [datum] (další jednání odročeno na žádost žalobce), [datum] (další jednání odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků). Dne [datum] podali účastníci přezkoumávaného řízení návrh na schválení soudního smíru, který byl usnesením ze dne [datum] schválen a nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum] a [datum], přičemž žalovaná vyplatila žalobci částku [částka]. Žalobce byl po dobu trvání řízení v dlouhodobém stresu, míval opakované kolapsy, bral antidepresiva, požíval alkohol, rozpadlo se mu [anonymizováno], měl finanční problémy a nemohl rozvíjet své podnikání.

4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za újmu, neboť délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou a tedy představující nesprávný úřední postup, v jehož důsledku došlo u žalovaného ke vzniku nemajetkové újmy. Zároveň uzavřel, že nemajetkovou újmu je namístě odškodnit v penězích, neboť neshledal okolnosti, pro které by postačilo konstatování porušení práva. Při určení základní částky vyšel z rozmezí [částka] – [částka] dle stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a pro její výpočet určil [částka] za rok trvání přezkoumávaného řízení s poloviční částkou za první dva roky. Tuto částku označil za adekvátní přezkoumávanému řízení i ve věci odškodnění druhého z účastníků přezkoumávaného řízení, [jméno] [příjmení], Obvodní soud pro Prahu 2 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Takto zjištěnou základní částku [částka] soud prvního stupně snížil z důvodu skutkové a procesní složitosti o 40 % s odůvodněním, že věc byla řešena na 3 stupních soudní soustavy, bylo třeba řešit mnoho vedlejších otázek, neboť kupní smlouva, kterou byla na [jméno] [příjmení] převedena ideální nemovitostí, byla v jiném řízení shledána neplatnou, přičemž jmenovaný tyto nemovitosti pronajímal a inkasoval nájemné. Z hlediska postupu soudu s ohledem na zrušení prvního rozsudku pro nepřezkoumatelnost zvýšil základní částku o 10 %. Jednání poškozeného spočívající v opakovaných žádostech o odročení jednání či v nezaplacení soudního poplatku za odvolání tím prodloužení odvolacího řízení zohlednil snížením základní částky o 10 %. Z důvodu vyššího významu řízení, který soud prvního stupně spatřoval ve vysoké hodnotě předmětu přezkoumávaného řízení představující [částka] i v tom, že žalobce byl v pozici žalobce a délka řízení zasáhla do jeho osobního, pracovního i rodinného života včetně jeho zdraví, byť na toto měly vliv i ostatní spory, které v té době žalobce vedl, zvýšil základní částku o 20 %. Na žalobcův požadavek na pětinásobek základní částky soud prvního stupně nepřistoupil s tím, že nemá oporu v judikatuře vnitrostátní ani ESLP. Výsledné satisfakci tak dle soudu prvního stupně odpovídala částka [částka]. Protože však žalovaná již žalobci zaplatila částku [částka], vyhověl žalobci již jen co do částky [částka] jako rozdílu mezi uvedenými částkami, k níž přiznal žalobci i úrok z prodlení. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti III. a IV. výroku rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový [anonymizováno] věci, neboť předmětem přezkoumávaného řízení byla částka [částka] jen do spojení věcí, po němž již bylo řízení vedeno o částku [částka], což rozhodně zvyšuje význam řízení pro žalobce. Při takto dlouhém vedení řízení měl soud prvního stupně podle žalobce vycházet minimálně z částky [částka] za rok řízení. Za nevhodné označil posuzování nemajetkové újmy optikou [jméno] [příjmení], který si s ním vyřizoval spory např. tím, že ho nechal unést tzv. Berdychovým gangem. Není podle něj spravedlivé, aby výše jeho odškodnění byla stejná jako u jmenovaného. Dále namítl, že soud prvního stupně se nijak nezabýval námitkou žalobce, že bude-li postupováno podle více než 10 let starého stanoviska NS ČR, pak by měly být částky za jednotlivé roky valorizovány minimálně o nárůst meziroční inflace. Ve vztahu k významu přezkoumávaného řízení pro něj soud prvního stupně neprovedl jím navrhované důkazy, což mohlo mít vliv na jeho úvahy. Co se týká nákladů řízení, souhlasil s jejich posouzením podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nicméně dle jeho názoru nejméně tři úkony, a to převzetí a příprava zastoupení, uplatnění nároku a sepis žaloby, měly být zvýšeny podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o časově velmi náročné úkony. Soud prvního stupně dále nezapočítal do úkonů rozsáhlý seznam důkazů, který žalobce podal dne [datum]. Na náhradě nákladů tak měla být žalobci přiznána nejméně částka [částka]. Navrhl, aby odvolací soud změnil III. a IV. výrok rozsudku tak, že přizná žalobci plnou požadovanou částku s příslušenstvím i zvýší částku nákladů řízení.

6. Proti II. a IV. výroku rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla, že částka, kterou již žalobci vyplatila, je dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu. Nesouhlasila zejména s navýšením základní částky o 10 % z důvodu zrušení jednoho rozhodnutí, neboť se jedná o okolnost podílející se na prodloužení řízení, která byla zohledněna v závěru soudu prvního stupně o existenci nesprávného úředního postupu a jednalo by se tak o dvojí posouzení. Dále nesouhlasila ani se zvýšením zadostiučinění o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce, neboť v dané době se žalobce účastnil velkého množství soudních řízení, což naopak významně snižuje význam řízení pro něj a žalobce neprokázal, že by právě toto řízení mělo podstatný vliv na jeho osobní život, [anonymizováno 6 slov] apod. Dle něj by ani nemělo mít vliv na význam dlouhotrvajícího řízení postavení žalobce v přezkoumávaném řízení, neboť jeho předmět se dotýká obou účastníků stejně ve vztahu k předmětu řízení. V řízení o odškodnění pana [příjmení] nebyl zvýšený význam shledán a žalovaná nespatřuje žádný důvod pro to, aby žalobci bylo přiznáno výrazně vyšší zadostiučinění, než panu [příjmení]. Ohledně nákladů řízení nesouhlasila s uznáním uplatnění nároku jako úkonu, což vylučuje samo ustanovení § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v uvedených výrocích změnil a žalobu zamítl a náklady řízení snížil.

7. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že z výpovědí svědků i z daňových přiznání vyplývalo, že jeho [anonymizováno] se výrazně zhoršil poté, co skončila ostatní řízení proti tzv. nájemcům a žalobce vedl pouze řízení proti [jméno] [příjmení]. Nesouhlasil ani s tím, že by nebyl rozdíl v účastenském postavení v přezkoumávaném řízení. Žalobce se domáhal uspokojení alespoň několika svých nároků na vydání peněžních prostředků, které neprávem inkasoval [jméno] [příjmení]. Pokud by jmenovaný prohrál, mohl zaplatit plnění z prostředků, které měl k dispozici, na rozdíl od žalobce.

8. Žalovaná ve svém vyjádření znovu odkázala na obsah svých podání včetně odvolání a ohledně požadavku na valorizaci satisfakce poukázala na platnou judikaturu Nejvyššího soudu, který se této problematice opakovaně věnuje.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu obou včasných a přípustných odvolání napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že ani jedno z odvolání není opodstatněné.

10. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Soud prvního stupně velmi podrobně zjistil skutkový [anonymizováno], správně na věc aplikoval zákon o odpovědnosti státu za škodu a správně dovodil, že v přezkoumávaném řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. [spisová značka] po dobu [anonymizováno] let a 3 měsíců byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, a to nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vzniklá presumovaná újma, jejíž vznik dovozuje evropská judikatura z vyvratitelné domněnky, že morální újma vzniká již samotným porušením práva a není třeba ji dokazovat (srov. Apicella proti Itálii, odst. 93). Nakonec naplnění těchto předpokladů shledala i samotná žalovaná a vycházela z nich i při mimosoudním poskytnutí peněžitého zadostiučinění žalobci ve výši [částka] a lze je tak považovat za nesporné.

13. Odvolací soud považuje za správný i závěr soudu prvního stupně ve smyslu § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu, že je namístě žalobce odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotná forma konstatování porušení práva na spravedlivý proces není v případě takto dlouho vedeného řízení dostačující. Ztotožňuje se též s výběrem částky [částka] určující výpočet základní částky, kterou soud prvního stupně vzal za odpovídající zadostiučinění za jeden rok trvání přezkoumávaného řízení s tím, že za první dva roky řízení započítal částkou poloviční. Je správné, že soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí soudů rozhodujících o odškodnění nemateriální újmy druhého z účastníků přezkoumávaného řízení, [jméno] [příjmení], neboť délka řízení, která byla jediným hlediskem pro výběr této částky, byla pro oba účastníky totožná. Ustanovení § 13 o. z. navíc zakotvuje princip, aby obdobné případy, z nichž jeden již byl rozhodnut, byly posuzovány stejně. Současně je třeba konstatovat, že byť se jedná o značnou délku řízení, nelze ji označit za natolik extrémní, že by odůvodňovala výběr v horní části hranice rozmezí stanoveného judikaturou pro výpočet základní částky odškodnění, a odvolací soud má za to, že výběrem uvedené hranice byla dostatečně ohodnocena intenzita zásahu do práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Pokud se žalobce dovolává neadekvátnosti vybrané částky určující výpočet základní částky odškodnění s odkazem na změnu ekonomické situace od doby, kdy bylo stanoveno Nejvyšším soudem orientační rozmezí, pak k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud již vícekrát vyjádřil. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 903/13), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud pak nemá důvod, proč se od uvedených závěrů odklonit, přičemž ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyplývají žádné mimořádné okolnosti přezkoumávané věci, pro které by bylo třeba orientační hranice uvedené ve stanovisku NS opustit.

14. Odvolací soud následně přezkoumal i modifikaci základní částky provedenou soudem prvního stupně dle parametrů obsažených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a dospěl k závěru, že ani zde se závěry soudu prvního stupně a jím zvolený způsob snížení či zvýšení základní částky nijak výrazněji neodlišují od způsobu, jakým by je hodnotil odvolací soud.

15. Odvolací soud souhlasí s nezbytností ponížení základní částky z důvodu složitosti řízení, která vychází již z vlastního předmětu sporu, tj. nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nebytových prostor v zemědělských stavbách za situace, že protistrana žalobce, [jméno] [příjmení], byl přesvědčen o svém spoluvlastnickém podílu na nich až do shledání kupní smlouvy na tento podíl neplatnou. Procesní složitost se odrazila v potřebě získat velké množství skutkových zjištění k rozsahu a způsobu užívání nemovitostí, inkasování nájemného či k dobré víře jmenovaného, a projevila se i v množství jednání, která byla soudy v přezkoumávaném řízení nařízena. Právní složitost věci se projevila zejména v tom, že Nejvyšší soud učinil zcela jiné právní závěry o skutkovém stavu, pro něž zrušil ve věci vydané rozsudky soudy nižších stupňů. I sama skutečnost, že řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, poukazuje na větší složitost věci, přičemž Manuál pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. pro takový případ umožňuje snížení základní částky až o 30 %. Snížení základní částky o 40 % je tak z pohledu odvolacího soudu zcela odpovídající celkové složitosti věci. Ke stejnému závěru nakonec došly i soudy v odškodňovacím řízení [jméno] [příjmení].

16. Soud prvního stupně pak zcela správně zohlednil v rámci modifikace základní částky i postup soudů a jejich podíl na délce řízení, neboť toto vyplývá z ustanovení § 31a odst. 3 písm. d) zák. č. 82/1998 Sb. Je zřejmé, že právě nepřezkoumatelnost prvního ve věci vydaného rozsudku způsobila prodloužení řízení, ke kterému je třeba přihlédnout. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalované, že se jedná o dvojí odškodnění, neboť k této okolnosti soud při posouzení, zda se jedná o nesprávný úřední postup, nijak nepřihlížel a vycházel pouze z celkové délky řízení. Zvýšení základní částky o 10 % z uvedeného důvodu za situace, že soudy jinak postupovaly řádně bez průtahů, tak zcela odpovídá podílu orgánu veřejné moci na nepřiměřené délce řízení. I tento závěr je zcela v souladu s rozhodnutími soudů v odškodňovacím řízení [jméno] [příjmení].

17. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně o potřebě navýšit základní částku z hlediska významu řízení pro žalobce. I když, jak dovodily i soudy při rozhodování o nárocích [jméno] [příjmení], se jednalo o řízení, u kterého evropská judikatura nedovozuje vyšší než standardní význam, žalobce prokázal, že toto dlouhotrvající řízení zasáhlo do jeho rodinného i osobního života a mělo vliv na jeho zdraví, byť ve spojení právě s ostatními spory. Význam je rozhodně zvýšen i skutečností, že předmětem byla částka v řádech jednotek miliónů korun, které inkasovala protistrana, ale žalobce je neměl k disposici a nemohl je realizovat jako svůj příjem. Odvolací soud pak nepovažuje za podstatné, zda se jednalo o 4 nebo 7 milionů, na které se rozšířil předmět řízení po spojení s další věcí se stejnou podstatou sporu, neboť význam řízení, tedy zájem na jeho výsledku, jímž bylo vyřešení otázky, zda má či nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení, se spojením s další věcí nijak nezměnil. Navíc nelze přehlédnout, že současně byl veden [jméno] [příjmení] spor proti žalobci o vrácení zaplacené kupní ceny v hodnotě cca [částka], tedy i žalobce disponoval prostředky, které měl z neplatné smlouvy vrátit jmenovanému, tedy v podstatě ve sporu stále šlo o ony 4 mil. Kč. Dle závěru odvolacího soudu je zvýšení základní částky o 20 % soudem prvního stupně adekvátní prokázanému zvýšenému významu řízení pro žalobce přesahujícímu předpokládanou újmu žalobce v podobě nejistoty o výsledku řízení způsobenou délkou tohoto řízení.

18. Odvolací soud tak souhlasí s výší soudem prvního stupně zjištěné adekvátní satisfakce za nepřiměřenou délku přezkoumávaného řízení a z tohoto pohledu jsou jeho vyhovující i zamítavá rozhodnutí obsažená v II. a III. výroku rozsudku věcně správná, proto ohledně nich rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to i co do správného rozhodnutí o úrocích z prodlení.

19. Co se týká odvolání obou účastníků do nákladů řízení, odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalobce, že tři jím označené úkony, a to převzetí a příprava zastoupení, uplatnění nároku a sepis žaloby, by byly natolik časově náročné, že by měly být ohodnoceny vyšší odměnou dle § 12 odst. 1 a. t. Předmětnou problematiku nelze považovat za nijak mimořádně obtížnou, neboť se jedná o odškodnění jednoho dlouhotrvajícího řízení popsaného na prvních šesti stránkách žaloby a veškeré popisy dalších sporů obsažené na dalších čtyřech stranách žaloby jsou pro posouzení věci zcela právně irelevantní (pokud naopak nenaznačují snížený význam řízení v důsledku mnohosti sporů) a tedy nadbytečné. Odvolací soud souhlasí i s tím, že soud prvního stupně nezapočítal do úkonů rozsáhlý seznam důkazů, který žalobce podal dne [datum], neboť vyhláška 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve svém § 11 s takovýmto seznamem nepočítá jako s úkonem, který je třeba honorovat. Navíc odvolací soud souhlasí s námitkou žalované, že nelze žalobci přiznat jako účelně vynaložený úkon právní služby uplatnění nároku u žalované. Toto v souladu s právní teorií dovodila i konstantní judikatura Ústavního soudu, která uzavřela, že předběžné projednání nároku není jakousi obdobou kontradiktorního soudního řízení ani správním řízením, které si může vyžádat potřebu právního zastoupení, ale postupem usilujícím o mimosoudní vyřešení věci (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 20/13, usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1619/09, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 903/13, nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 701/10 a dále srov. [příjmení], P. odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 186), jehož náklady účastníci zásadně nesou sami. Samo vyloučení nároku na náhradu nákladů právního zastoupení při předběžném projednání nároku má pak dle Ústavního soudu zabránit účelovému navyšování nároku poškozeného. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žalobci odměnu za tento úkon přiznal, odvolací soud změnil nákladový výrok postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že odměnu o tento úkon snížil. Správně tedy činily náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně [částka] za soudní poplatek, odměnu advokáta za 5 úkonů po [částka], náhradu hotových výdajů za 5 úkonů po [částka] podle § 7, § 9 odst. 4, § 11 a § 13 a. t. a DPH ve výši [částka] tedy celkem částku [částka].

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ani jeden z odvolatelů nebyl se svým odvoláním do věci samé o totožné tarifní hodnotě úspěšný, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení