70 Co 59/2022-294

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, [IČO], sídlem [adresa], za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa], 2) Česká republika - Český úřad zeměměřický a katastrální, [IČO], sídlem [adresa], pro [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 86/2017-269, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], taktéž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných náhrady škody ve výši [částka] z nesprávného úředního postupu spatřovaného v tom, že kdyby byla včas vydána zákonná rozhodnutí a nikoliv nezákonná rozhodnutí, a to rozhodnutí Katastrálního Úřadu pro hl. m. [část Prahy] [obec] (dále jen KÚ), ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], následný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 4/2008-21 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cmo 51/2009-40, kterými byl zamítnut návrh na vklad zástavního práva, nekoupila by dne [datum] tímto zástavním právem postiženou bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], případně by ji koupila tak, aby vůči ní nebyla realizována práva ze zástavní smlouvy uzavřené předchozí vlastnicí bytu, [jméno] [příjmení], k zajištění půjčky její společnosti. Po koupi bytové jednotky žalobkyní dne [datum] byla totiž uvedená rozhodnutí postupně zrušena na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Cdo 5171/2009-69, a vklad zástavního práva zatěžující předmětnou bytovou jednotku povolen. Vůči žalobkyni pak byla uplatněna zástava v předmětné výši, přičemž žalobkyně, aby o bytovou jednotku nepřišla, tento dluh uhradila. Primární dlužník zanikl a předchozí vlastnice bytu je nemajetná, tedy nastupuje odpovědnost žalovaných.

3. Obě žalované navrhly zamítnutí žaloby z důvodu nesplnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to zejména existence nesprávného úředního postupu. Za škodu způsobenou žalobkyni odpovídá původní vlastnice bytu, která neinformovala žalobkyni o právních vadách koupě. Druhá žalovaná navíc namítla promlčení první platby dluhu provedené dne [datum], když žaloba byla podána až dne [datum].

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že LBD [obec a číslo] půjčila [právnická osoba] [právnická osoba] částku [částka] s tím, že splacení půjčky bude zajištěno zástavním právem k bytové jednotce [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], společnice a jednatelky uvedené společnosti. Smlouva o zřízení zástavního práva byla uzavřena mezi LBD [obec a číslo] a jmenovanou jako zástavcem dne [datum]. Rozhodnutím KÚ ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl návrh zamítnut pro nedostatečné označení nemovitosti v rozporu se zákonem. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 4/2008-21, byla žaloba LBD [obec a číslo] o povolení vkladu zástavního práva ze stejných důvodů zamítnuta a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cmo 51/2009-40. Proti němu bylo podáno dovolání. Kupní smlouvou ze dne [datum] koupila žalobkyně od [jméno] [příjmení] předmětnou bytovou jednotku za [částka] s tím, že z kupní ceny budou uhrazeny dosud známé a případné budoucí dluhy prodávající vážící se k bytové jednotce. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 5171/2009, následně zrušil z důvodu formalismu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cmo 51/2009-40, ten pak usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cmo 51/2009-85, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 4/2008-21, a ten následně svým rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 4/2008-94 povolil vklad zástavního práva k bytové jednotce. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum rozhodnutí] č. j. 4 Co 63/2012-116, s právní mocí dne [datum]. Zápis uvedeného zástavního práva do katastru byl proveden dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] a žalobkyně byla o provedení tohoto zápisu vyrozuměna dne [datum] LBD [obec a číslo] vyzvalo žalobkyni dne [datum] k úhradě nesplacené půjčky ve výši [částka] za [právnická osoba] [právnická osoba] a podalo na žalobkyni žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy. V období od [datum] do [datum] zaplatila žalobkyně [příjmení] [obec a číslo] částku [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. Obě zaplacené částky uplatnila žalobami proti [jméno] [příjmení] u Obvodního soudu pro Prahu 7 a rozsudkem uvedeného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 C 810/2014-39, jí byla pravomocně ke dni [datum] přiznána částka [částka] a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 119/2017-190, i částka ve výši [částka] s právní mocí ke dni [datum]. Společnost HENRY´S [právnická osoba] byla ke dni [datum] zrušena a exekuce na základě prvního z rozsudků vedená na jmenovanou u soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], EÚ [obec a číslo], pod sp. zn. 126 EX 173/17 nebyla doposud úspěšná. Žalobkyně uplatnila svůj nárok dne [datum] a dne [datum], 1. žalovaná jej stanovisky z [datum] a [datum] odmítla.

5. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1, § 32 odst. 1, § 35 odst. 1 a dalších zák. č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok není promlčen, když byl uplatněn u žalované dne [datum], k tříleté promlčecí době je třeba připočítat ještě dobu 71 dnů stavění promlčecí lhůty od uplatnění nároku u 1. žalované do vydání jejího stanoviska a žaloba byla podána dne [datum], tedy před uplynutím promlčecí doby. Co se týká vlastního nároku, soud prvního stupně vyšel z uplatnění žalobkyní jako nároku z nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že zástavní právo na základě návrhu podaného dne [datum] na podkladě zástavní smlouvy z [datum] bylo zapsáno až dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Dovodil, že pokud by správné rozhodnutí KÚ o vkladu zástavního práva bylo provedeno včas při dodržení lhůt dle správního řádu, bylo by již ke dni uzavření kupní smlouvy [datum] zapsáno v katastru nemovitostí, žalobkyně mohla provést úhradu dlužné částky z kupní ceny a nevznikla by jí škoda. Dospěl pak k závěru, že vzhledem k nemožnosti odškodnění od primárního dlužníka ani od [jméno] [příjmení] odpovídají žalované za škodu v prokázané výši [částka] jako poslední dlužníci, neboť tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s nevydáním rozhodnutí o zápisu zástavního práva do katastru v přiměřené době. Podíl obou organizačních složek státu na nesprávném úředním postupu shledal s ohledem na důvod zrušení rozhodnutí stejný. Nad rámec odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že není možné shledat porušení právní povinnosti na straně [jméno] [příjmení], když ke dni podpisu kupní smlouvy nebyl převáděný byt zastaven, přičemž povinnost k úhradě dlužné částky byla jmenované uložena z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení určil soud prvního stupně podle § 1970 o. z. ode dne zamítavého stanoviska 1. žalované. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala řádné a včasné odvolání 1. žalovaná, která namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se případný nesprávný úřední postup promítl do rozhodnutí, mohl být uplatněn jen jako nárok z nezákonného rozhodnutí, přičemž takovéto náhrady škody se může domáhat jen účastník řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno (s odkazem na usnesení ÚS ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 216/07). Žalobkyně ale nebyla a ani nemohla takovým účastníkem být. V dané věci tak nejsou naplněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Z procesní opatrnosti upozornila na to, že ona nezákonná rozhodnutí naopak svědčila ve prospěch žalobkyně, neboť na předmětnou bytovou jednotku nebyl proveden vklad zástavního práva a konečné rozhodnutí o vkladu tohoto práva nebylo zrušeno. Poukázala na to, že případná škoda mohla vzniknout žalobkyni pouze v souvislosti s jednáním paní [jméno] [příjmení], která žalobkyni prodala předmětnou bytovou jednotku, aniž by ji informovala o právních vadách předmětu koupě, ačkoliv jí bylo známo, že její [právnická osoba] [právnická osoba], svůj dluh nezaplatila a ten zatěžuje prodávanou bytovou jednotku. Upozornila i na znění čl. III. kupní smlouvy ze dne [datum], podle něhož se z kupní ceny uhradí dosud známé a případné budoucí dluhy vážící se k převáděné bytové jednotce. Úhradu částky nad kupní cenu tak lze uplatnit pouze vůči jmenované [jméno] [příjmení], což fakticky i učinila. To, že prozatím nebylo v exekuci nic vymoženo, ještě neznamená, že se žalobkyně relutárního plnění jmenované ještě nemůže domoci. Dále 1. žalovaná namítla nesprávné určení počátku běhu úroků z prodlení ode dne následujícího po vydání jejího stanoviska, neboť úroky mají v souladu s platnou judikaturou plynout až od uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty k projednání nároku. Z opatrnosti ještě vznesla námitku promlčení, když žalobkyně se o tvrzené škodě dozvěděla nejpozději dne [datum], u žalované uplatnila nárok dne [datum] a [datum] a žaloba byla podána až dne [datum], tedy k soudnímu uplatnění nároku došlo až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

7. Proti rozsudku podala řádné a včasné odvolání ze stejných důvodů i 2. žalovaná. Navíc poukázala na rozpor závěrů soudu prvního stupně, pokud vyšel z nepřiměřené délky řízení jako odpovědnostního titulu a odůvodnil to příliš formalistickým postupem ve správním a následně soudním řízení, jejichž výsledkem byla rozhodnutí. Soud prvního stupně dále nijak nezohlednil počet instancí, které se řešením zabývaly, jak požaduje judikatura ESLP (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2995/2017). Nepřihlédl ani k tomu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a rozhodnutí navazující, bylo fakticky judikatorně průlomové, neboť všechna nezákonná rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem požadujícím pro vklad do katastru označení nemovitosti údaji katastru (§ 8 katastrálního zákona), což v zástavní smlouvě nebylo splněno, a zrušení bylo odůvodněno pouze přílišným formalismem rozhodujících orgánů. Dále 2. žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že se nezabýval její námitkou nedostatku příčinné souvislosti mezi rozhodnutím KÚ a škodou. Upozornila současně na neurčité výroky rozsudku soudu prvního stupně, v nichž vzhledem k dovozeným dvěma škodným událostem mělo být uvedeno, jakou částku je každá z organizačních složek povinna jménem státu žalobkyni zaplatit, přičemž soud prvního stupně nezavázal žalované ani k solidárnímu plnění, byť by toto vzhledem k více nárokům, které dovodil dovolací soud, nebylo ani vhodné ani správné. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že svou aktivní legitimaci odvozuje z uplatněného nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., jak správně dovodil soud prvního stupně, přičemž ale shledala svou aktivní legitimaci i pro případ nároku vyplývajícího z nezákonných rozhodnutí, a to na základě svého účastenství ve správním i soudním řízení jako procesního nástupce [jméno] [příjmení], což vyplývá ze změny vlastnictví zatížené bytové jednotky. Za nesprávný označila názor 1. žalované, že poškozenému nemůže vzniknout škoda z nezákonného rozhodnutí, pokud bylo vydáno v jeho prospěch. Nesouhlasila ani s tím, že by škoda vznikla žalobkyni jen v souvislosti s jednáním [jméno] [příjmení] tím, že ji neinformovala o právních vadách, neboť nezákonná rozhodnutí byla v té době v právní moci a bytová jednotka v době prodeje právní vadou netrpěla. Jmenovaná ani neměla povinnost je informovat o dluhu [právnická osoba] [právnická osoba], jíž byla jednatelem a společníkem, neboť v době prodeje neměl dlužník k bytové jednotce žádný vztah. Za právně irelevantní označila svou disposici exekučními tituly vůči jmenované, neboť odpovědnostní titul z nesprávného úředního postupu vůči žalovaným je samostatným titulem nezávislým na odpovědnosti jmenované a žalobkyně je oprávněna uplatňovat oba. Úroky z prodlení dle žalobkyně soud prvního stupně přiznal po právu, neboť po dobu dvou měsíců, po kterou 1. žalovaná rozhodovala o uplatněných nárocích žalobkyně, vyčerpala ochrannou lhůtu, během které úrok neběží. Jestliže soud prvního stupně nezohlednil počet instancí, pak žalovaným ani takové dobrodiní nemůže svědčit, když právě zmíněnými rozhodovacími instancemi byla vydána nezákonná rozhodnutí. Námitku promlčení označila za nedůvodnou. Vyjádřila nesouhlas s tím, že by jí škoda vznikla již na základě výzvy zástavního věřitele k vyplacení zástavy, neboť škoda může podle ní nastat až vyplacením zástavy. Na úhradu zástavy žalobkyně zaplatila dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] na částku [částka], ohledně nichž může být otázka promlčení sporná. U zbylých plateb ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a zejména ze dne [datum] ve výši [částka] vzhledem k možnosti připočtení 71 dnů, po které byl nárok přezkoumáván 1. žalovanou, nemůže být nárok žalobkyně promlčen. Sekundární povinnost žalovaných nastoupila poté, co bylo ke dni [datum] postaveno najisto, že primární dlužník byl vymazán z obchodního rejstříku a škodu neuhradí, tedy i počátek subjektivní promlčecí doby je třeba datovat až k tomuto dni, případně až poté, co bylo díky rozhodnutí NS ČR postaveno najisto, vůči kterým organizačním složkám státu má být nárok uplatněn, tj. až ode dne doručení usnesení NS ČR ze dne 30. 3. 2020, č. j. 30 Cdo 2904/2018-179. Pokud by se odvolací soud s tímto neztotožnil, dle názoru žalobkyně může být maximálně promlčena první platba. Výrok rozsudku soudu prvního stupně pak dle ní správně odráží solidární odpovědnost jednotlivých organizačních složek jednajících za tutéž ČR. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání podaného k tomu legitimovanými osobami napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání obou žalovaných je důvodné.

10. Podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

11. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 13 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Žalobkyně svůj žalobní nárok odvozuje od nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 cit. zák. spočívajícího v nevydání zákonného rozhodnutí v přiměřené době, čímž jí, jak tvrdila, vznikla škoda spočívající v nutnosti zaplatit předmětnou částku.

14. Pojem nesprávného úředního postupu není zákonem definován a je uveden pouze příkladmým výčtem jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě či ve lhůtě přiměřené. Dovolací soud ve své judikatuře týkající se vzájemného vztahu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím konstantně uvádí, že ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Nesprávný úřední postup tedy představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska je za nesprávný postup vedle nevydání či opožděného vydání rozhodnutí, případně jiné nečinnosti státního orgánu, třeba považovat zejména jiné vady ve způsobu vedení řízení, to vše samozřejmě za předpokladu, že poškozenému vznikla majetková újma, která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Zvažuje-li orgán státu naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí a za tím účelem shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady při zjišťování podkladů a při jejich posuzování se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí. V takovém případě jde o odpovědnost založenou vydáním takového rozhodnutí a kritérium jeho nesprávnosti se projevuje v rozhodnutí, které lze mít za nezákonné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 129/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1260/2014).

15. V přezkoumávané věci se nesprávný úřední postup spočívající v nesprávném formalistickém právním posouzení důkazů katastrálním úřadem i navazujícími soudy při rozhodování o vkladu zástavního práva k bytové jednotce projevil ve vydání nezákonných rozhodnutí, tedy i případný nárok by musel být s ohledem na shora uvedené uplatněn výlučně v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, nikoliv z titulu odpovědnosti za nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že aktivně legitimován pro uplatnění nároku z nezákonného rozhodnutí může být ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb. pouze účastník řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, nemůže žalobkyni tato aktivní legitimace svědčit. Žalobkyně nebyla ani účastníkem řízení před KÚ, kde jimi bylo LBD [obec a číslo] a paní [jméno] [příjmení], ani v navazujícím soudní řízení, kde ve smyslu § 250a o. s. ř. mohou být účastníky pouze ti, kteří byli nebo měli být účastníky správního řízení, což opět žalobkyně nebyla. Ani nabytí bytové jednotky žalobkyní nemohlo ovlivnit účastenství ve správním ani soudním řízení ve smyslu jejího procesního nástupnictví na místo původní majitelky, neboť se jednalo řízení o vkladu smlouvy, kterou ona neuzavřela, ani nepřevzala po původní majitelce povinnosti ze smlouvy vyplývající, a nebyla tak účastníkem vkládaného smluvního závazku.

16. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dodává, že na rozdíl od závěru soudu prvního stupně bylo dle něj jedinou přímou příčinou, v jejímž důsledku došlo ke vzniku práva LBD [obec a číslo] jako věřitele uspokojit svou pohledávku ze zástavního práva zřízeného k bytové jednotce, uzavření zástavní smlouvy s [jméno] [příjmení] a její vložení do katastru nemovitostí. Jmenovaná pak byla jako prodávající povinna při uzavírání kupní smlouvy žalobkyni jako kupující informovat o takto uzavřené zástavní smlouvě, o nesplaceném již tehdy splatném dluhu dlužníka ([datum]) v celé jeho výši, která již tehdy byla předmětem soudního řízení proti dlužníku, i o probíhajícím dovolacím řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cmo 51/2009-40, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o nepovolení vkladu. Všechny tyto skutečnosti rozhodně v době koupě představovaly právní zatížení prodávané bytové jednotky. Pokud toto jmenovaná neučinila, zatížila kupní smlouvu právními vadami, za které nese výlučně odpovědnost jen ona (srov. § 2084, § 2100 odst. 1 o. z.). Při zjištění žalobkyně, že na bytové jednotce po zrušení nezákonných rozhodnutí a vydání rozhodnutí řádného vázne zástava sjednaná ještě před uzavřením kupní smlouvy, vzniklo v první řadě žalobkyni právo vůči jmenované odstoupit ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. od kupní smlouvy. Tím by se žalobkyně dostala do stejné situace, jako kdyby se rozhodla díky včasnému rozhodnutí o vkladu zástavního práva do katastru před vlastní koupí při vědomí existence zástavy bytovou jednotku nekoupit. Vzhledem k tomu, že odstoupení od smlouvy má účinky ex tunc, neměla by žalobkyně důvod, proč hradit věřitelem uplatněnou dlužnou částku na bytové jednotce. Pokud pak žalobkyně namítá, že by případně při povědomí o zástavě měla možnost věřitelem požadovanou dlužnou částku splatit z kupní ceny, pak pro takovýto případ byla zajištěna smluvně. V článku III. kupní smlouvy sjednala žalobkyně s [jméno] [příjmení], že z kupní ceny budou uhrazeny dosud známé a případné budoucí dluhy prodávající vážící se k bytové jednotce. Jestliže tedy žalobkyně splnila úhradou předmětné částky náhradní povinnost jmenované vyplývající z jí sjednaného zástavního práva, aby tak zabránila jeho realizaci, přímo z kupní smlouvy jí vyplývalo regresní právo vůči jmenované na vrácení odpovídající části kupní ceny. A takto také byla žalobkyni celá předmětná částka vůči jmenované přiznána, byť soudy toto právo ve vztahu k [jméno] [příjmení] charakterizovaly jako právo z bezdůvodného obohacení. Nelze pak přijmout výklad žalobkyně, že je možné znovu přiznat stejnou částku vůči jinému subjektu z jiného právního důvodu, neboť i v případě, že by k takovému stavu došlo (což v této věci odvolací soud vylučuje), musela by být v rozhodnutí přiznaná částka provázána s povinností uloženou jmenované již pravomocnými rozsudky, jinak by došlo k dvojímu odškodnění téhož, což je nepřípustné. Nicméně z výše uvedeného je zřejmé, že označená nezákonná rozhodnutí neměla žádný vliv, a to ani jako částečná příčina, na vznik újmy spočívající ve zmenšení majetku žalobkyně úhradou dluhu zajištěného zástavním právem zřízeným [jméno] [příjmení], za který odpovídá výlučně jmenovaná. Nebyla by tedy dána příčinná souvislost ani mezi výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími a tvrzenou újmou žalobkyně jako jedna z kumulativně stanovených podmínek vzniku odpovědnosti státu (dokonce ani ve formě subsidiární odpovědnosti).

17. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně, ač správně zjistil skutkový stav, nesprávně právně posoudil vliv žalobkyní označeného nesprávného úředního postupu orgánů státu a nakonec i nezákonných rozhodnutí na tvrzenou újmu žalobkyně, proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal náhradu nákladů oběma procesně úspěšným žalovaným postupem podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Výši nákladů 1. žalované určil jako náhradu hotových výdajů za 7 úkonů (vyjádření k žalobě z [datum], replika z [datum], odvolání, účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]) po [částka], tedy ve výši [částka], výši nákladů 2. žalované pak jako náhradu hotových výdajů za 5 úkonů (vyjádření k žalobě z [datum], odvolání, účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]) také po [částka], tedy ve výši [částka].

Poučení