702 C 12/2022 - 247

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vydání bezdůvodného obohacení 123 300 Kč s přísl. a o vzájemném návrhu na zaplacení 50 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 123 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 300 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 43 028,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradu nákladů řízení o vydání bezdůvodného obohacení částku 2 230 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se v části, ve které se žalovaná domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši 7 458 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 8 742,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 5 828,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalobce a žalovaná byli v době od [datum] do [datum] podílovými spoluvlastníky stavby rodinného domu v obci [adresa] na pozemku parc. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], přičemž každý z nich měl ve svém vlastnictví ideální jednu polovinu (pozemek pod rodinným domem – parc. č. st. [Anonymizováno] byl a je ve výlučném vlastnictví žalované). Žalobce až do [datum] předmětný rodinný dům užíval společně s žalovanou. Žalobce bydlením v předmětném rodinném domě uspokojoval svoji základní životní potřebu bydlení, udržoval jej, prováděsl v a na něm běžnou údržbu a drobné opravy, investoval do něj, staral se o jeho údržbu. Žalobce hodlal dům i nadále užívat, avšak žalovaná mu v tom zabránila tím, že dne [datum] svévolně proti jeho vůli [Anonymizováno] měla již připravenu výměnu zámku u vchodových dveří. Pod vlivem těchto událostí se žalobce z domu odstěhoval začátkem května roku [Anonymizováno] - [text]. Žalobce se proto domáhal po žalované bezdůvodného obohacení z titulu užívání celého rodinného domu [adresa] za období od [datum] do [datum], kdy žalovaná takto celý předmětný rodinný dům užívala nad rámec velikosti svého spoluvlastnického podílu výlučně pro svou potřebu a za toto užívání žalobci ničeho nehradila. Žalobci tak vznikl za uvedené období nárok na vydání bezdůvodného obohacení v minimální výši 9 000 Kč. Při určení výše bezdůvodného obohacení žalobce vycházel z běžného nájemného obdobné nemovité věci, které bylo stanoveno odbornými subjekty působícími na realitním trhu, ve výši 20 750 Kč měsíčně, tj. 682 Kč denně. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o nárok na zaplacení částky 114 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 300 Kč od [datum] do zaplacení, který odpovídá bezdůvodnému obohacení žalované z důvodu užívání domu v [adresa] v období od [datum] do [datum]. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, [Anonymizováno]

3. Žalovaná se dále vzájemným návrhem doručeným soudu dne [datum] po žalobci domáhala zaplacení částky 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody vzniklé na automobilu zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ]. Původním věřitelem byl [jméno FO], bytem [adresa]. V době, kdy měl žalobce výše označené vozidlo zapůjčeno, způsobil dne [datum] v Polsku dopravní nehodu vedoucí k tomu, že vozidlo nebylo předáno zpět panu [jméno FO], vozidlo ve stavu po dopravní nehodě prodal za částku 200 EUR, které panu [jméno FO] následně neuhradil ani z části. [text] Žalobce byl vyzván k náhradě škody dne [datum], výzva byla z jeho strany převzata dne [datum], škodu však doposud nenahradil 4. Žalobce navrhl, aby soud vzájemný návrh žalované zamítl. Ačkoliv základ nároku při jednání dne [Anonymizováno] uznal a nerozporoval, že žalobce jako řidič vozidla způsobil dopravní nehodu, v důsledku které bylo vozidlo zlikvidováno, rozporoval zejména tvrzení, že předmětné vozidlo mělo ke dni nehody hodnotu 50 000 Kč, neboť to neodpovídá jeho stáří, počtu najetých kilometrů [datum]

5. Při přípravném jednání dne [datum] žalobce uvedl že si našel jiné bydlení z důvodu [Anonymizováno]. [jméno FO] Smlouvu uzavřel 1. května; před tímto datem už mluvil s majiteli, ale vzhledem k tomu, co se stalo, tak už byl k tomu donucen.

6. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti: Žalobce a žalovaná byli v době od [datum] do [datum] podílovými spoluvlastníky stavby rodinného domu v obci [adresa] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], přičemž každý z nich měl ve svém vlastnictví ideální jednu polovinu (pozemek pod rodinným domem – parc. č. st. [Anonymizováno] byl a je ve výlučném vlastnictví žalované).

7. Žalobce měl od pana [jméno FO] zapůjčeno vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], se kterým způsobil dne [datum] v Polsku dopravní nehodu vedoucí k tomu, že vozidlo bylo nepojízdné a nebylo vráceno panu [jméno FO]. Vzniklou škodu žalobce panu [jméno FO] následně neuhradil ani z části. Pohledávka na náhradu škody byla dne [datum] panem [jméno FO] postoupena žalované. Žalovaná vyzvala žalobce k zaplacení částky 50 000 Kč do [datum], žalobce výzvu převzal, avšak doposud neuhradil ničeho.

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Všichni vyslechnutí svědkové při soudním jednání vypovídali spontánně, plynule, s jistotou a přesvědčivě. Svědkové pohotově a přiléhavě odpovídali na položené otázky. Ve výpovědích svědků soud neshledal žádné vnitřní rozpory, ani žádné rozpory s jinými provedenými důkazy a žádné důvody pro pochybnosti nevyplynuly ani z chování svědků při výslechu. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud hodnotil výpovědi všech svědků jako věrohodné.

9. Rodinný dům v obci [adresa] obsahuje jednu bytovou jednotku, která se skládá z obývacího pokoje spojeného s kuchyní, z dalších 3 pokojů a příslušenství (koupelna, WC, technická místnost, garáž). Tyto skutečnosti vyplývají ze svědeckých výpovědí svědka [jméno FO], [Jméno žalobce] a [jméno FO], svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. [Anonymizovaný odstavec]

11. Žalobce na začátku v listopadu [Anonymizováno] informoval žalovanou o tom, že chce vztah s ní ukončit, protože si našel novou přítelkyni. Tyto skutečnosti vyplývají z výpovědí svědka [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa]. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

18. Žalobce se obrátil na Policii se žádostí o řešení vzniklé situace a policisté mu sdělili, že nepřijedou, že žalobce nemá do domu chodit sám a má si pořídit záznam nebo tam jít se svědkem. Policisté žalobci také doporučili, aby z domu odešel, aby nejitřil napjaté vztahy. To vyplývá z výpovědi svědka [jméno FO] a svědkyně [adresa].

19. Žalobce společně s [jméno FO] dne [datum] odvezli většinu žalobcových věcí na přívěsném vozíku a uložili je u pana [jméno FO], jak vyplývá ze svědecké výpovědi [jméno FO], [jméno FO] [adresa].

20. Žalobce uzavřel smlouvu o pronájmu bytu v [Anonymizováno] dne [datum] a v půlce května [Anonymizováno] se do tohoto pronajatého bytu nastěhoval. Do té doby přespával u své přítelkyně [adresa]. Tyto skutečnosti vyplývají z vyjádření žalobce a z výpovědi [adresa].

21. Část žalobcových věcí zůstala uložena v pokoji a v garáži předmětného domu až do června [Anonymizováno], jak vyplývá z výpovědi svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO].

22. Žalobce po odvezení svých věcí dne [datum] do června [Anonymizováno] do domu jezdil poměrně často, někdy i víckrát do týdne, ať už pro svoje osobní věci nebo jen na kontrolu, ať už ostatní členové rodiny žalované byli doma nebo ne; měl k dispozici všechny místnosti tak, jako v předchozí době, jak bylo zjištěno zejména z výpovědi svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO].

23. V červenci [Anonymizováno] žalobce přivedl do domu na prohlídku realitní makléřku kvůli prodeji domu, aniž by to sdělil žalované, jak vyplývá z protokolu o jednání u Okresního soudu v Blansku ve věci [spisová značka] ze dne [datum]. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

26. Při jednání Okresního soudu v Blansku ve věci [spisová značka] dne [datum] žalovaná uvedla, že společné soužití se žalobcem v předmětném domě nepovažuje za možné. To vyplývá z protokolu o jednání ve věci [spisová značka] ze dne [datum].

27. Žalobce měl k dispozici klíče od domu až do června [Anonymizováno], kdy po skončení řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků žalovaná vyměnila zámky na vchodových dveřích, jak vyplývá z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO].

28. Žalovaná svým jednáním nebránila žalobci v užívání předmětné nemovitosti, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO], svědkyně [právnická osoba] svědka [jméno FO]. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

31. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vyplývá, že ke dni dopravní nehody ([datum]) by dosažitelná prodejní cena vozidla tov. zn. [jméno FO] [jméno FO], rok výroby 1997, RZ [SPZ] činila 30 000 Kč. Z hlediska přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivosti metod použitých znalcem a způsobu vyvozování jeho závěrů soud neshledal v podaném znaleckém posudku žádných závad, proto z jeho závěrů v plném rozsahu vycházel. Soud neprováděl ani výslech znalce, neboť proti jeho posudku žádný z účastníků neměl námitky a závěry znaleckého posudku podle názoru soudu dostačujícím způsobem osvětlují skutkový stav v rozsahu nezbytném pro právní posouzení dané věci.

32. Navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalobce, soud neprovedl s přihlédnutím k tomu, že provedení tohoto důkazu připadá v úvahu jedině v případě, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě má soud naopak všechny rozhodné skutečnosti za dostatečně prokázané výslechem svědků.

33. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Rodinný dům v obci [adresa] obsahuje jednu bytovou jednotku, která se skládá z obývacího pokoje spojeného s kuchyní, z dalších 3 pokojů a příslušenství (koupelna, WC, technická místnost, garáž).

34. Žalobce se žalovanou spolu žili jako druh a družka mnoho let, mají společnou dceru [jméno FO] (nar. 2003) a společně postavili předmětný rodinný dům. V době partnerského soužití spolu bydleli účastníci, syn žalované [jméno FO] a společná dcera účastníků [jméno FO], přičemž jeden pokoj užívali účastníci jako ložnici, jeden pokoj užíval [jméno FO] a jeden pokoj [jméno FO] a ostatní prostory v domě užívali společně. Partnerské soužití účastníků bylo poměrně bouřlivé, dost často se hádali. V průběhu soužití občas došlo i na menší fyzické potyčky, [Anonymizováno]

35. Žalobce na začátku v listopadu [Anonymizováno] informoval žalovanou o tom, že chce vztah s ní ukončit, protože si našel novou přítelkyni. Po rozchodu v listopadu [Anonymizováno] účastníci řešili otázku, kdo z nich bude užívat společný dům, protože už nechtěli společně bydlet, na této otázce se však nemohli dohodnout a byla příčinou mnoha hádek. Společné užívání nemovitosti v této době pokračovalo, ale žalobce se přestěhoval do pokoje, ve kterém dříve bydlel [jméno FO]; žalobce si zajistil novou postel. Žalovaná dále užívala dřívější ložnici a [jméno FO] stále užívala svůj pokoj, přičemž zbytek nemovitosti užívali společně. [Anonymizovaný odstavec]

37. Žalobce se koncem dubna [Anonymizováno] poohlížel po novém bydlení, předjednal si pronájem bytu v [Anonymizováno] a několik dní před koncem dubna [Anonymizováno] si domluvil uskladnění věcí u [jméno FO]. Dne [datum] žalobce nabídl své dceři [jméno FO], že by mohla bydlet s ním, že si byl prohlédnout byt a je tam pokoj i pro ni. [Anonymizovaný odstavec]

39. Žalobce se obrátil na Policii se žádostí o řešení vzniklé situace a policisté mu sdělili, že nepřijedou, že žalobce nemá do domu chodit sám a má si pořídit záznam nebo tam jít se svědkem. Policisté žalobci také doporučili, aby z domu odešel, aby nejitřil napjaté vztahy. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

42. Vozidlo [jméno FO] [jméno FO], rok výroby 1997, RZ [SPZ], jehož vlastníkem byl [jméno FO], bylo nejméně od roku 2008 do roku 2019 garážováno, na vozidle byl dále opravován promáčknutý přední pravý blatník, oprava stála 3 000 Kč; bylo vyměněno zrcátko, které bylo poškozeno při couvání, a dále byly odřené dveře, které byly také vyměněny. Při poslední technické prohlídce dne [datum] mělo vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ] najeto 214 231 kilometrů a vykazovalo některé lehké závady: poškození čelního skla, zkorodovaná část systému zavěšení kol, povrchová koroze rámu a karosérie, nedostatečné upevnění výfukového systému, uvolněné některé spojovací prvky ochrany proti podjetí zezadu, boční ochrany nebo nárazníku. Ke dni dopravní nehody ([datum]) by dosažitelná prodejní cena vozidla tov. zn. [jméno FO] [jméno FO], rok výroby 1997, RZ [SPZ] činila 30 000 Kč.

43. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci; toto právo je nicméně omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1121 o. z. je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem svého podílu. Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (viz § 1122 odst. 1 o. z.). Konečně pak podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

44. Úprava podílového spoluvlastnictví v novém občanském zákoníku obsahově navazuje na předcházející úpravu vztahů mezi spoluvlastníky podle § 137 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), avšak vykazuje i určité rozdíly, proto se soud nejprve zabýval otázkou, zda je i nadále použitelná veškerá dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ohledně náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu.

45. Podstata spoluvlastnictví stále spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků věci se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví k věci v rozsahu, jenž odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, z čehož vyplývá, že občanský zákoník vychází z vymezení spoluvlastnictví jakožto ideálního, neboť výše spoluvlastnického podílu neodráží konkrétní reálnou část věci (NS [spisová značka]).

46. Navázat lze také na část judikatury, která vyložila, že posouzení, zda spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části. Na základě tohoto posouzení je možno určit, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec.

47. Nic nelze namítat ani proti rozlišení nároku s ohledem na existenci nebo absenci právního důvodu vyloučení z užívání. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněném pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud, i s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 471/05 (zmíněný nález je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), rozlišil situaci, v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v jeho znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) - nyní viz ustanovení § 1122 odst. 1 o. z., s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení.

48. Judikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je přitom se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 451 a násl. obč. zák. použitelná i v poměrech ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. l. 2014 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1881/2018).

49. Pokud však jde o přesné podmínky vzniku tohoto nároku, soud nemohl přehlédnout, že část rozhodovací praxe soudů shrnutá např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 850/2021, shora citovaná zákonná ustanovení vykládá tak, že na straně spoluvlastníka, jenž užívá věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu), vzniká bezdůvodné obohacení [srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněný pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3699/2013, i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl. ÚS – st. 48/18]; přičemž vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i judikaturou pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Samotný vznik bezdůvodného obohacení tak není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3959/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4216/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 2998/2014). Pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není proto bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1596/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016). Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, a další rozhodnutí v něm citovaná).

50. Naproti tomu určitá část judikatury vychází z toho, že pro vznik nároku za nadužívání spoluvlastnického podílu je třeba naplnění dalších okolností. Například v rozsudku ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 283/2020 Nejvyšší soud vysvětlil, že brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Jinými slovy řečeno, pro zodpovězení otázky, zda vzniká bezdůvodné obohacení ve vztahu mezi spoluvlastníky nadužíváním spoluvlastnického podílu na společné věci jedním ze spoluvlastníků na úkor druhého, se jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1596/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 725/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016. Jak také lapidárně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5386/2016, pokud jeden ze spoluvlastníků domu druhému v užívání domu nebrání, pak tomu z nich, který nemovitost užívá, užíváním společných prostor nevzniká bezdůvodné obohacení. Podle dalšího rozhodnutí i v situaci, kdy předmětem spoluvlastnictví je dům o jedné bytové jednotce, nemůže být vyloučena úvaha, že druhý spoluvlastník má možnost tuto jednotku objektivně spoluužívat v rozsahu svého podílu tehdy, jestliže spoluvlastník, který v jednotce fakticky bydlí, užívá pouze její část, která výměrou, popřípadě kvalitou užívání, koresponduje jeho podílu (k tomu v podrobnostech srovnej opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 283/2020). Naopak v situaci, kdy se jeden ze spoluvlastníků vůči osobě druhého spoluvlastníka (ev. členům jeho rodiny) opakovaně dopouštěl protiprávního jednání, a to nejen verbálních útoků, ale i útoku fyzického, může agresivní chování druhý ze spoluvlastníků oprávněně chápat jako natolik rizikové, že to vzbuzovalo důvodnou obavu o bezpečnost příslušníků domácnosti, jež objektivně bránila v možnosti spoluužívat společnou nemovitost (sestávající toliko z jedné bytové jednotky znemožňující oddělené bydlení a provoz dvou domácností). Z uvedeného, dle dovolacího soudu, rezultuje judikaturou Nejvyššího soudu řešená situace, kdy fakticky existující poměry nedovolují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, přičemž není rozhodné, zda bezdůvodně ochuzený spoluvlastník má do nemovitosti přístup (např. disponuje klíči od společného domu) či nikoliv. Usnesení NS ze dne 08.03.2023, sp. zn. 28 Cdo 225/2023. Pokud by však šlo o situaci, kdy spoluvlastník pouze nerealizoval svá vlastnická práva, aniž by existovala překážka, která by mu v tom bránila, nemohlo by užívání části bytu, odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, samotným druhým spoluvlastníkem vést bez dalšího ke vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně. (srov. rozsudek NS ze dne 7. ledna 2009, č. j. 28 Cdo 725/2008).

51. Soud proto zvažoval, zda nová znění ustanovení regulujících vztahy mezi spoluvlastníky a nároky spoluvlastníků v novém občanském zákoníku, stejně jako pozměněná formulace ustanovení zakotvujícího bezdůvodné obohacení, umožňují přiklonit se k jednomu z výkladů.

52. Soud považuje za stěžejní formulaci ust. § 1117 o. z., podle které má každý spoluvlastník právo k celé věci, přičemž nově se objevuje vyjádření, že „toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.“ Tato druhá věta ustanovení § 1117 o. z. vychází z § 929 OZO - při výkladu tohoto ustanovení je tedy možné se inspirovat i současnou rakouskou judikaturou: Podle právní věty rakouského OGH č. RS0123177, ris.bka.gv.at „Jen svémocná změna dosavadních užívacích poměrů některými spoluvlastníky představuje protiprávní zásah do práv těch ostatních…“ nebo právní věta rakouského OGH č. RS0013197, ris.bka.gv.at: „Není-li tu jiné určení o užívání, může společnou věc, která poskytuje takzvanou neomezenou možnost užívání, jako například procházet se ve společné zahradě, užívat každý spoluvlastník bez souhlasu ostatních; v případě omezené možnosti užívání smí spoluvlastník užívat věc tak, aby nerušil užívání věci jinými.“, přičemž „tu nejde o abstraktní možnost věc užívat, nýbrž je třeba brát ohled na to, jak jiný věc konkrétně užívá“ (rozhodnutí rakouského OGH 9 Ob 85/00s), tedy „spoluvlastník je též při omezené možnosti užívání oprávněn společnou věc užívat dle libosti, pokud tím neruší konkrétní užívání věci jiným spoluvlastníkem“ (rozhodnutí rakouského OGH 1 Ob 213/07s). V tomto názoru se soud opírá o odbornou literaturu – komentář k § 2991 občanského zákoníku (Petrov, Jan. § 2991 [Základní ustanovení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1876, marg. č. 83.)

53. V neposlední řadě pak lze upozornit na změnu znění ustanovení, které reguluje bezdůvodné obohacení – od 1. 1. 2014 je bezdůvodné obohacení zakotveno v § 2991 odst. 1 o. z. ve znění „(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Oproti původnímu znění § 451 obč. zák. jde tedy o seznatelný rozdíl: „§ 451 (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Předpokladem vniku závazku z bezdůvodného obohacení je, že k němu došlo „bez spravedlivého důvodu“. To je rozšíření oproti přecházející právní úpravě obsažené v § 451 a násl. obč. zák., která vycházela z principu, že k bezdůvodnému obohacení dochází „bez právního důvodu“. Podle důvodové zprávy totiž na skutečnost, zda se jedná o ospravedlnitelné či neospravedlnitelné bezdůvodné obohacení, nelze usuzovat jen z existence nebo neexistence právního důvodu, ale i ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života. Jinými slovy i v případě, že obohacení nastane bez právního důvodu, nemusí zde být povinnost obohacení vydat, pokud jeho vznik bude založen na dostatečných důvodech vyplývajících ze zásad slušnosti či zvyklostí soukromého života.

54. Ze všech výše uvedených skutečností se soud přiklonil k té skupině dosavadní judikatury, která dospěla k závěru, že právo dalšího spoluvlastníka omezuje spoluvlastníky jiné, resp. do něj jimi může být zasaženo, jen bylo-li by spoluvlastníkovi v užívání věci konkrétním způsobem bráněno nebo fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem. Ke spoluvlastníkovu bezdůvodnému obohacení (protiprávnímu užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2) nepostačí, že věc bez právního důvodu užívá v rozsahu větším, než by odpovídalo jeho podílu – dochází k němu teprve v případě, kdy takové rozsáhlejší užívání určitým konkrétním způsobem omezuje jiného spoluvlastníka, a ten proto věc nemůže užívat v rozsahu, který by mu příslušel dle velikosti jeho spoluvlastnického podílu.

55. Po aplikaci těchto právních východisek na skutkové okolnosti případu dospěl soud k závěru, že v daném případě žalovaná využívala společnou nemovitost pouze v rozsahu svého spoluvlastnického podílu – po odstěhování žalobce ze společného domu pokračovala ve způsobu užívání, který se ustálil po skončení partnerského soužití účastníků – každý z účastníků užíval jeden pokoj v domě, poslední pokoj využívala společná dcera účastníků [jméno FO] a další prostory v domě (obývací pokoj spojený s kuchyní, koupelna, WC, zázemí atd.) užívali oba účastníci společně. Na tomto způsobu užívání nemovitosti se ani po odstěhování žalobce nic nezměnilo, neboť žalovaná žalobcův pokoj neužívala, zůstal volný a připravený pro eventuální užití žalobcem, pokud by se k tomu rozhodl.

56. Soud má za to, že výše nastíněný způsob užívání účastníky byl nadále i v rozhodné době fakticky možný. Žalobce především měl k nemovitosti po celou rozhodnou dobu přístup (měl k dispozici funkční klíče), kterého podle svého uvážení využíval a nemovitost navštěvoval, někdy i několikrát týdně. Dále soud považuje za nutné zdůraznit, že i po skončení partnerského vztahu účastníků byl dům užíván oběma účastníky po dobu více než půl roku a v období před odstěhováním žalobce nebylo prokázáno žádné prudké zhoršení situace, které by společné užívání znemožnilo. Jednání žalované ze dne [datum], kdy krátkodobě umístila věci žalobce zabalené v pytlích před dům, nedosahuje podle názoru soudu takové intenzity, že by je bylo možné hodnotit jako okolnost, která fakticky znemožnila žalobci užívání domu. [K tomu srovnej výše citovanou judikaturu, kdy za takové okolnosti byla považována situace, kdy se jeden ze spoluvlastníků vůči osobě druhého spoluvlastníka (ev. členům jeho rodiny) opakovaně dopouštěl protiprávního jednání, a to nejen verbálních útoků, ale i útoků fyzických a agresivní chování mohl druhý ze spoluvlastníků oprávněně chápat jako natolik rizikové, že to vzbuzovalo důvodnou obavu o bezpečnost příslušníků domácnosti, jež objektivně bránila v možnosti spoluužívat společnou nemovitost]. Žádné obdobné útoky (verbální či fyzické) však v dané věci prokázány nebyly. Atmosféra soužití účastníků se společném domě po skončení partnerského vztahu byla sice nekomfortní, avšak projevovala se spíše absencí komunikace než prudkými hádkami a společné soužití se v tomto stavu ustálilo, nezhoršovalo se ani nezlepšovalo. Jeden ojedinělý incident nepříliš velké intenzity na tomto posouzení nic nemění. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaná v domě „vyvolala atmosféru strachu a nenávisti“, která by vedla k nemožnosti žalobce užívat jeho spoluvlastnický podíl na nemovitosti. Navíc žalobce odstěhování zvažoval již před tímto incidentem v souvislosti s navázáním nového partnerského vztahu s [adresa], o čemž svědčí jeho prokázaná snaha najít si byt i místo pro uskladnění svých věcí, stejně jako nabídka učiněná dceři [jméno FO], že by mohla bydlet s ním. Po posouzení všech výše uvedených skutečností má soud za to, že k nevyužívání spoluvlastnického podílu došlo z rozhodnutí žalobce, z jeho svobodné vůle.

57. V projednávané věci tedy nebylo shledáno, že by žalovaná v rozhodné době užívala společnou věc v rozsahu větším, než by odpovídalo jejímu spoluvlastnickému podílu. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaná svým jednáním bránila žalobci v užívání jeho spoluvlastnického podílu nebo že by fakticky existující poměry neumožňovaly žalobci realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem. Žalobce se dobrovolně rozhodl ze společné nemovitosti odstěhovat a svůj spoluvlastnický podíl nevyužívat. Po právním posouzení popsaných skutkových okolnosti tedy soud dospěl k závěru, že na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, proto soud žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 123 300 Kč s přísl. zamítl v plném rozsahu (výrok I.).

58. O náhradě nákladů řízení o vydání bezdůvodného obohacení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení o vydání bezdůvodného obohacení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 028,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Dále po rozšíření žaloby žalovaná vynaložila náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 123 300 Kč sestávající z částky 6 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 12 120 Kč (2 x 6 060 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 6 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 6 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč u úkonů, které se týkaly pouze řízení o původní žalobě o zaplacení 9 000 Kč (převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě) a pěti paušálních náhrad ve výši (tedy 150 Kč) za úkony, které se vztahovaly k oběma řízením, dále cestovní náhrada ve výši , tj. 1 102,30 Kč (vzhledem k tomu, že cestovní náklady byly vynaloženy na obě současně projednávaná řízení), a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 549,46 Kč za 32 ujetých km v částce 249,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 549,46 Kč za 32 ujetých km v částce 249,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 549,46 Kč za 32 ujetých km v částce 249,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 556,21 Kč za 32 ujetých km v částce 256,21 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 752,3 Kč ve výši 7 276,50 Kč.

59. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

60. Náklady řízení, které platil stát v souvislosti s řízením o vydání bezdůvodného obohacení, představuje svědečné vyplacené svědku [jméno FO] a svědečného vyplaceného svědkovi [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 230 Kč (1 446 Kč + 784 Kč=2 230 Kč).

61. Vzhledem k úspěchu žalované ve věci (zamítnutí žaloby na vydání bezdůvodného obohacení) uložil soud povinnost nahradit státu vynaložené náklady řízení žalobci v plné výši, tedy v částce 2 230 Kč (výrok III.)

62. Pokud jde o vzájemný návrh na náhradu škody, podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2912 odst. 1 o. z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 63. [jméno FO] je v § 2894 o. z. definována jako újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495. Toto ukotvení pojmu škoda výlučně v materiální sféře umožňuje i nadále využít v podstatné míře judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou (damnum emergens) se pak rozumí zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Nově se počítá s tím, že škodou je i vznik dluhu, aniž by jej poškozený svému věřiteli splnil. Skutečnou škodou je míněn negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného; na rozdíl od ušlého zisku jde tedy o jeho snížení. Důvodem může být ztráta (odcizení) peněz, ztráta (odcizení) věci, poškození věci vedoucí ke snížení její hodnoty či jiné snížení hodnoty majetku poškozeného. [jméno FO] musí být vyčíslitelná v penězích a v rámci diferenční teorie se hradí rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm. Pro určení rozsahu se uplatní úprava plynoucí zejména z § 2969 o. z. Skutečnou škodu (pozitivní, efektivní, reálnou) vymezujeme jako újmu spočívající ve zmenšení aktiv poškozeného. Judikatura tuto kategorii popisuje stabilně jako nastalé zmenšení (úbytek) majetku poškozeného (Rc 55/71), případně květnatěji jako majetkovou újmu vyjádřitelnou penězi, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího jmění poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení (ÚS Pl. ÚS 18/01).

64. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod č. 33/2021 Sb. rozh. obč., právní úprava odpovědnosti za škodu od [datum] s účinností zákona č. 89/2012 Sb. opouští dosavadní jednotu civilního deliktu a zavádí odlišnou úpravu smluvní a mimosmluvní povinnosti k náhradě škody. V daném případě jde o mimosmluvní (deliktní) povinnost k náhradě újmy způsobené porušením absolutního práva (vlastnického práva [jméno FO]). Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu je: (i) protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního práva jiného, (ii) vznik újmy, (iii) příčinná souvislost mezi nimi a (iv) zavinění. Protiprávním činem je porušení zákazu nebo příkazu stanoveného právním předpisem, tj. chování škůdce v rozporu s právem stanovenou povinností. Porušená povinnost nemusí být stanovena přímo zákonem, ale i na jeho základě a v jeho mezích (tj. secundum [tituly před jménem] intra legem) podzákonným právním předpisem (čl. 4 odst. 1 LPS, čl. 78, čl. 79 odst. 3 [adresa], NS [spisová značka]). Tyto skutečnosti je povinen prokázat poškozený. Zavinění se předpokládá (presumuje) ve formě nedbalosti (§ 2911). [jméno FO] je představována rozdílem ve stavu majetku, který měl nebo mohl mít poškozený nebýt škodné události, a stavem, který nastal na základě protiprávního jednání škůdce nebo škodné události přičitatelné škůdci.

65. Soud po provedeném řízení a dokazování dospěl k závěru, že v řízení o vzájemném návrhu bylo prokázáno naplnění zákonných předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobce měl dlouhodobě zapůjčeno od pana [jméno FO] vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], se kterým způsobil dne [datum] v Polsku dopravní nehodu vedoucí k tomu, že předmětné vozidlo bylo nepojízdné, nebylo vráceno panu [jméno FO] a bylo zlikvidováno. Zavinění dopravní nehody žalobce nerozporoval. Z řečeného tedy vyplývá, že žalobce způsobil zaviněným porušením zákonných předpisů panu [jméno FO] jako vlastníkovi předmětného automobilu škodu v celkové výši 30 000 Kč zničením jeho věci. Pohledávka na náhradu škody byla dne [datum] panem [jméno FO] postoupena žalované. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalované byla postoupena pohledávka za žalobcem, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalobci, žalovaná je tedy ve věci aktivně legitimována.

66. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky na náhradu škody nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalovaná žalobce vyzvala k zaplacení výzvou s termínem úhrady do [datum]. Následujícího dne ([datum]) se tedy dluh stal splatným ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Dnem poté, tedy [datum] se tedy žalobce dostal do prodlení se zaplacením předmětné částky, a proto soud žalované přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků.

67. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem proto soud vzájemnému návrhu vyhověl co do částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV.).

68. Ve výši převyšující výši škody zjištěnou v průběhu řízení, tedy co do částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] byl pak vzájemný návrh zamítnut jako nedůvodný (výrok V.).

69. O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu (výrok VI.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v tomto řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 458 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalobce v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za vzájemný návrh v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně devíti paušálních náhrad výdajů Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč u úkonů, které se týkaly pouze řízení o vzájemném návrhu (vzájemný návrh, doplnění vzájemného návrhu k výzvě soudu a vyjádření k odvolání žalobce) a ve výši (tedy 150 Kč) za úkony, které se vztahovaly k oběma řízením, dále cestovní náhrada ve výši , tj. 1 102,30 Kč (vzhledem k tomu, že cestovní náklady byly vynaloženy na obě současně projednávaná řízení), a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 549,46 Kč za 32 ujetých km v částce 249,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 549,46 Kč za 32 ujetých km v částce 249,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 549,46 Kč za 32 ujetých km v částce 249,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 556,21 Kč za 32 ujetých km v částce 256,21 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 252,29 Kč ve výši 6 037,49 Kč.

70. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

71. Náklady řízení, které platil stát v souvislosti s řízením o vzájemném návrhu žalované, představuje znalečné a svědečného vyplaceného svědkovi [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 14 571 Kč (13 787 Kč + 784 Kč=14 571 Kč).

72. Vzhledem k výsledku řízení o vzájemném návrhu, ve kterém byla žalovaná úspěšná ze 60 % a žalobce ze 40 %, soud uložil povinnost nahradit státu náklady řízení oběma účastníkům podle poměru jejich neúspěchu. Žalobci tedy soud uložil povinnost zaplatit 60 % nákladů řízení, tedy ve výši 8 742,60 Kč (výrok VII.) a žalované ve výši 40 %, tedy v částce 5 828,40 Kč. (výrok VIII.).

Poučení