703 C 22/2022 - 132

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 000 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 195 018,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč, úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z dlužné částky ve výši 1 000 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 553 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [adresa] Smlouvu o zápůjčce částky 1 000 000 Kč a sjednanými úroky a smluvní pokutou. Žalovaná současně utvrdila svůj závazek vůči žalobkyni i vystavením směnky vlastní a ručitelským prohlášením. Žalovaná se zavázala (nejpozději) dne [datum] vrátit zápůjčku v hotovosti k rukám žalobkyně, k čemuž však nedošlo. Žalovaná je tedy od [datum] v prodlení, přičemž od tohoto dne vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná se současně smlouvou zavázala k pravidelným měsíčním úhradám úroků ve výši 5 % z dlužné částky do jejího zaplacení s tím, že úhrada úroků je možná i naráz při vrácení zápůjčky. Tyto úroky žalovaná uhradila řádně naposledy za měsíc prosinec 2019. Žalobkyně má tedy od [datum] nárok na zaplacení měsíčních smluvních úroků z dlužné částky. Žalovaná se současně ve zmíněné smlouvě zavázala k úhradě smluvní pokuty 0,3 % z dlužné částky zápůjčky za každý den prodlení až do úplného zaplacení. Žalovaná však kromě 3 měsíčních úhrad smluvního úroku neuhradila ze zápůjčky a jistiny ničeho.

2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvního úroku a co do smluvní pokuty ve výši 2 553 000 Kč. Proto soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zastavil (ještě před doručením platebního rozkazu žalované). Předmětem řízení tak zůstala částka 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

3. Žalobkyně při jednání soudu dne [datum] změnila některá svá tvrzení následujícím způsobem: Mezi účastnicemi existovaly dlouholeté přátelské vazby, měly k sobě důvěru. Žalovaná oslovila žalobkyni se žádostí o zápůjčku, kterou zdůvodnila tím, že potřebuje uhradit kupní cenu za nemovitosti v katastrálním území [adresa]. Mezi účastnicemi bylo dohodnuto, že dne [datum] žalobkyně poskytne žalované zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč, proto se žalobkyně vyhledala na internetu vzor smlouvy o zápůjčce, který předvyplnila dohodnutými údaji a smlouvu vytiskla. Poté se však žalovaná v domluvený den nedostavila a přijela do bydliště žalobkyně v [adresa] se svým manželem [Anonymizováno] [jméno FO] až [datum] a toho dne došlo k podpisu smlouvy. Žalobkyně zároveň informovala žalovanou, že peníze nemá všechny v hotovosti a že polovinu peněz může zaslat z účtu své společnosti, žalovaná proti tomu nic nenamítala. Vzhledem k přátelským vztahům účastnice neviděly důvod, proč by smlouvu měly opravovat a tisknout znovu, proto ji podepsaly v připraveném znění. Následně si žalovaná vzala podepsanou smlouvu k sobě a jela ověřit svůj podpis. Ještě toho dne se pak vrátila zpět do [adresa] s podepsanou a ověřenou smlouvou, tak došlo k předání poloviny peněz v hotovosti a k odeslání druhé poloviny peněz na účet, který žalovaná nahlásila žalobkyni. Smlouvu žalovaná žalobkyni předala až ve chvíli, kdy došlo k předání peněz a zadání příkazu do internetového bankovnictví. V místě bydliště žalobkyně byly při podpisu smlouvy, stejně jako při předání peněz přítomny čtyři osoby: žalobkyně, žalovaná, manžel žalované [jméno FO] a druh žalobkyně [jméno FO]. O předání peněz se nesepisoval doklad, ale podepisovala se k tomu ještě směnka. Došlo tedy k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalobkyně zapůjčila paní žalované částku 1 000 000 Kč.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nejprve uvedla, že tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce se žalobkyní je nepravdivé. Dále uvedla, že ze žaloby nevyplývá, kdy a jakým způsobem měla údajně žalobkyně předat žalované předmětnou částku.

5. Při jednání soudu dne [datum] žalovaná uvedla, že žádné finanční prostředky od žalobkyně nepřevzala. V podání ze dne [datum] žalované uvedla, že žalobkyně byla její dlouholetá přítelkyně, ke které měla důvěru. Se žalobkyní se žalovaná dohodla na tom, že žalobkyně zapůjčí žalované částku ve výši 1 000 000 Kč za účelem rekonstrukce nemovitosti na [Anonymizováno] v obci [Anonymizováno], kde se byla žalobkyně osobně podívat. Žalovaná však po uznání podpisu na smlouvě o zápůjčce neobdržela od žalobkyně dohodnutou zápůjčku, když žalobkyně žalované přislíbila, že jí dohodnutou částku ve výši 1 000 000 Kč poskytne do 14 dnů od uznání podpisu. Smlouvu o zápůjčce, která nebyla před žalovanou podepsána ze strany žalobkyně, si žalobkyně ponechala, s čímž žalovaná souhlasila, neboť žalobkyně byla pro žalovanou dlouholetou přítelkyní a důvěryhodnou osobou. Účastnice se dohodly, že pokud do 14 dnů žalobkyně neposkytne žalované dohodnutou finanční částku, že danou smlouvu o zápůjčce roztrhá. Dále poukázala na to, že částka 500 000 Kč byla žalobkyni poukázána společností [právnická osoba] a nesouvisí s předmětem tohoto řízení. Tyto finanční prostředky souvisely s úhradou subdodávek obchodní společnosti [právnická osoba] Ve vztahu k této částce žalobkyně není ani aktivně legitimována, neboť platbu provedl subjekt od žalobkyně.

6. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobkyně měnila svá žalobní tvrzení – celá částka nebyla předána v hotovosti, jak vyplývá z písemné smlouvy, ale mělo být předáno 500 000 Kč v obci [adresa]. Nebyl však prokázán konkrétní způsob, v jakých částkách došlo k předání hotovosti (zda to byly pětitisícovky, dvoutisícovky nebo tisícovky). Dále žalobkyně neprokázala, že v té době disponovala částkou 500 000 Kč v hotovosti, z čehož vyplývá, že nebylo prokázáno, že by tuto částku mohla komukoliv předat. Druhá polovina sjednané částky měla být poslána na účet žalované ze strany subjektu zcela odlišného od žalobkyně. Žalobkyně však neprokázala, že by subjekt [právnická osoba] jakýmkoliv způsobem postoupil svoji pohledávku na žalobkyni, a že by tedy v této částce byla žalobkyně aktivně legitimována požadovat částku 500 000 Kč. Pokud byla předložena smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], podpisy na ní nebyly úředně ověřené, což má za následek neplatnost takto předložené smlouvy podle ust. § 13 zákona o obchodních korporacích. Jedná se v souladu s odbornou literaturou o absolutně neplatnou smlouvu, avšak pro případ, že by soud byl jiného názoru, vznesla žalovaná námitku relativní neplatnosti ve vztahu k této předložené smlouvě. Pokud jde o částku 500 000 Kč, která byla zaslána na účet žalované ze strany odlišného subjektu, žalobkyně tedy není aktivně legitimována. Dále nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, že v měsících [Anonymizováno] [Anonymizováno] měla žalovaná v souvislosti se smlouvou o zápůjčce uhradit úroky, přičemž nepředložila k tomuto svému tvrzení žádné důkazy. Důvodnosti nároku žalobkyně brání podle názoru žalované také další právní argumenty: Smlouva o zápůjčce je podle názoru žalované neplatná, neboť nebyla podepsána účastnicemi na jedné listině, přičemž podpisy účastnic jsou pouze na listině související s ručitelským prohlášením, nikoliv se smlouvou o zápůjčce. Pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je platná, upozornila žalovaná na znění článku 9. 4. smlouvy, kde je uvedeno, že smluvní strany můžou danou smlouvu o zápůjčce měnit na základě písemných dodatků. Žalobkyně v průběhu řízení prokazovala ústně uzavřenou změnu této smlouvy, to by však bylo v rozporu s dřívějším ujednáním, které vyučovalo možnost ústní změny této smlouvy o zápůjčce. V neposlední řadě tvrzeným předáním částky 500 000 Kč v hotovosti by došlo de facto k situaci, kdy by žalobkyně porušila zákon o omezení plateb v hotovosti. Vzhledem ke všem uplatněným námitkám a s ohledem na to, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 48 bod 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.). Rozhodným právem je dle čl. 48 bod 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) a dle čl. 8.

1. Smlouvy o zápůjčce právo české.

8. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti: Mezi oběma účastnicemi existovaly pracovní vztahy (společnost žalobkyně zpracovávala pro manžela žalované účetnictví) a přátelské vazby, občas se navštěvovaly a žalobkyně se svým druhem [jméno FO] navštívila dům žalované a jejího manžela na [Anonymizováno], jak vyplývá ze shodných výpovědí žalobkyně a žalované a svědeckých výpovědí manžela žalobkyně [jméno FO] a druha žalobkyně [jméno FO].

9. Žalobkyně opakovaně poskytovala manželu žalobkyně [jméno FO] zápůjčky pro potřeby jeho podnikání, a to v částkách okolo 200 000, 300 000 i 400 000 Kč. Tyto zápůjčky byly sjednávány ústní formou, peníze byly předávány převážně v hotovosti bez potvrzení a manžel žalované jako vydlužitel vracel vždy zápůjčku v následujícím měsíci po zapůjčení, jak vyplývá ze shodných výpovědí žalobkyně a žalované a svědeckých výpovědí manžela žalobkyně [jméno FO] a druha žalobkyně [jméno FO].

10. Žalovaná jako kupující dne [datum] uzavřela ve formě notářského zápisu kupní smlouvu o zakoupení nemovitostí ([Anonymizováno]) v katastrálním území [adresa] za cenu 3 375 000 Kč, která měla být zaplacena do notářské úschovy do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy. Tyto skutečnosti byly zjištěny z notářského zápisu č. [Anonymizováno] sepsaného notářkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] byl uzavřen ve formě notářského zápisu dodatek č. [hodnota] ke kupní smlouvě ze dne [datum], kterým bylo konstatováno, že kupní cena nebyla zaplacena v původně sjednaném termínu splatnosti a doba splatnosti ceny nemovitostí byla posunuta do [datum], jak vyplývá z notářského zápisu č. [Anonymizováno] sepsaného notářkou [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Obě účastnice podepsaly Smlouvu o zápůjčce. Písemné znění smlouvy o zápůjčce je datováno dnem [Anonymizováno]. [adresa] a vyplývá z něj, že bylo dohodnuto, že žalobkyně jako zapůjčitel zapůjčuje žalované jako vydlužiteli za účelem „Nákup movitých věcí“ částku 1 000 000 Kč. Dle čl. 2. 2. smlouvy „Převzetí zápůjčky vydlužitelem, stvrzuji smluvní strany podpisem této smlouvy.“ Zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit do [datum] v hotovosti. Dále byl sjednán ještě úrok a smluvní pokuta. Podle čl. 7. je smlouva zajištěna také směnkou. Dle článku 9.

4. Smlouvy o zápůjčce lze smlouvu měnit písemnými dodatky podepsanými všemi stranami. Dle čl. 8. 1. se tato smlouva se řídí právním řádem České republiky. V daném případě obsahuje písemná smlouva o zápůjčce 4 strany textu, které jsou číslovány číslem strany/celkovým počtem stran smlouvy. Smlouva je vytištěna na 3 listech papíru, přičemž první list obsahuje text oboustranně (strany 1/4 a 2/4), druhý list označený 3/4 obsahuje smluvní ujednání a podpis žalované jen na jedné straně a druhá strana neobsahuje žádná smluvní ujednání, pouze ověřovací doložku k podpisu žalované. Podpis žalované byl úředně ověřen dne [datum] uznáním podpisu za vlastní. Třetí list smlouvy je označen 4/4 a obsahuje jednak podpis žalobkyně, jednak „ručitelské prohlášení“ žalované s ověřovací doložkou podpisu. Poslední list, na kterém je obsaženo „Ručitelské prohlášení“ zjevně obsahově navazuje na předmětnou smlouvu o zápůjčce (pojmy „zapůjčitel, vydlužitel, přesné odkazy na konkrétní ustanovení Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Podpis žalované na tomto ručitelském prohlášení je také úředně ověřen dne [datum] uznáním podpisu za vlastní.

12. Obě strany shodně tvrdily, že písemná smlouva nezachycuje skutečný průběh událostí: žalobkyně uvedla, že smlouva byla podepsána později než [Anonymizováno]., nikoli v [Anonymizováno], ale v [adresa], účelem zápůjčky měl být nákup nemovitých věcí žalovanou. Dále podle žalobkyně byla v hotovosti žalované předána pouze částka 500 000 Kč a zbývající dohodnutá část zápůjčky byla na základě dohody obou účastnic převedena na účet žalované. Žalovaná naproti tomu uváděla, že smlouvu uzavírala za účelem financování oprav svého domu na [Anonymizováno] a zejména popírala, že by došlo k předání jakékoli částky na základě předmětné smlouvy.

13. Soud proto provedl další dokazování účastnickými výpověďmi obou účastnic a svědeckými výpověďmi manžela žalované [jméno FO] a druha žalobkyně [jméno FO] zejména k otázce tvrzených změn smlouvy o zápůjčce a k otázce předání částky 500 000 Kč.

14. Tyto výpovědi se shodovaly v tom, že firma žalobkyně vedla účetnictví pro firmy [jméno FO] a poměrně pravidelně, téměř každý měsíc, mu žalobkyně zapůjčovala ústními smlouvami peníze na provozní výdaje. Jednalo se měsíčně o částky kolem 200 000 Kč, 300 000 Kč až 400 000 Kč, byly to krátkodobé půjčky, které vždy byly splaceny v následujícím měsíci. Pokud jde o půjčku 1 000 000 Kč, trvala žalobkyně na písemné smlouvě, neboť šlo o vyšší částku, poté proběhlo jednání mezi stranami v [adresa] za přítomnosti obou účastnic a svědků [jméno FO] a [jméno FO], kde byla dohodnuta zápůjčka ve výši 1 000 000 Kč a písemné znění smlouvy připravovala žalobkyně, ve všech dalších ohledech však byly výpovědi odlišné.

15. Žalobkyně a svědek [jméno FO] vypověděli, že půjčovali peníze [jméno FO] a jeho společnostem, přímo žalované nikdy žádné půjčky neposkytovali. Žalovaná a její manžel [jméno FO] oslovili žalobkyni a [jméno FO] s tím, že potřebují půjčit částku 1 000 000 Kč na úhradu kupní ceny nemovitostí v obci [adresa]. Žalobkyně s [jméno FO] připravili znění smlouvy o zápůjčce podle vzoru z internetu a smlouvu vytiskli s původně dohodnutým datem a místem podpisu. I když se datum a místo později změnilo, neviděli důvod ke změně písemného vyhotovení smlouvy, a to zejména vzhledem k přátelským vztahům mezi účastníky. [adresa]

16. Žalovaná a svědek [jméno FO] naproti tomu uváděli, že peníze urgentně potřebovali na rekonstrukci domu na [Anonymizováno], kde měli objednaný materiál, který potřebovali zaplatit. Poté, co byla mezi účastnicemi dohodnuta půjčka, odjeli z [adresa] bez podepsané smlouvy, písemné znění smlouvy obdrželi od žalobkyně až následně, poté jeli na poštu a žalovaná ověřila své podpisy na smlouvě a písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce si k sobě vzal její manžel [jméno FO], přičemž ani jeden z nich nebyl schopen upřesnit, kdy a jakým způsobem se podepsaná smlouva dostala do dispozice žalobkyně. [text]

17. Soud tedy musel zvažovat, kterou z obou skutkových verzí lze mít za prokázanou, proto soud zkoumal vnitřní soudržnost výpovědí a zejména porovnával soulad těchto výpovědí s ostatními provedenými důkazy. Po tomto srovnání soud dospěl k závěru, že výpovědi žalované a svědka [jméno FO] jsou výrazně méně přesvědčivé. Výpověď svědka [jméno FO] byla částečně nekonzistentní, neboť původně na opakované dotazy uváděl, že další osud smlouvy o zápůjčce (po tvrzeném neposkytnutí peněz) ho vůbec nezajímal, protože pro něj nebyla důležitá, nicméně později z jeho výpovědi vyplynulo, že se přibližně po 2 měsících informoval u [jméno FO], co se s podepsanou smlouvou stalo. Dále se objevil rozpor mezi výpovědí žalované a výpovědí svědka [jméno FO] ohledně toho, jakým způsobem bylo řešeno údajné neposkytnutí zápůjčky dle podepsané smlouvy – [právnická osoba]

18. Výše uvedené logické nesrovnalosti, rozpor mezi výpovědí žalované a svědka [jméno FO], vnitřní nekonzistentnost výpovědi svědka [jméno FO] a zejména rozpory s dalšími listinnými důkazy, které byly v řízení provedeny, vedly soud k tomu, že neuvěřil výpovědi žalované a jejího manžela [jméno FO] a naopak považuje za přesvědčivou výpověď svědka [jméno FO] a účastnickou výpověď žalobkyně, které nejsou postiženy rozpory a nelogičnostmi. Pokud nebylo v jejich výpovědích uvedeno přesně v jakých bankovkách byla částka v hotovosti předána, tak soud má za to, že vzhledem k časovému odstupu od této události je spíše pravděpodobnější, že si účastníci už nepamatovali přesně, v jakých bankovkách se tak stalo, a to i vzhledem k jejich tvrzení, že část této částky měli uschovánu už nějakou dobu v trezoru. Proto tento nedostatečný detail výpovědí soud nemá za rozhodující v tom směru, že by sám o sobě mohl zpochybnit pravdivost těchto výpovědí o předání peněz žalované. Soud má také za to, že žalobkyně disponovala dostatečnými finančními prostředky, aby mohla žalované zapůjčit částku 1 000 000 Kč, neboť jak žalobkyně, tak žalovaná a i svědek [jméno FO] hovořili o tom, že si běžně od žalobkyně půjčoval částky 200 000 Kč, 300 000 Kč i 400 000 Kč, kterými tedy žalobkyně běžně disponovala. Takže pokud se jednalo o částku v hotovosti, byla poměrně jenom o něco vyšší, tedy není důvod pochybovat, že jí žalobkyně mohla disponovat. Pokud jde o druhou část zápůjčky ve výši 500 000 Kč, finanční prostředky si žalobkyně vypůjčila od své společnosti [právnická osoba], jak vyplývá z písemné smlouvy ze dne [datum]. [adresa] 000 Kč byla dne [datum] poukázána z účtu společnosti [právnická osoba], jehož disponentem byla žalobkyně. Dne [datum] byla platba ve výši 500 000 Kč připsána na účet žalované.

19. Žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení předžalobní výzvou ze dne [Anonymizováno] a výzvou ze dne [datum], zásilky nebyly vyzvednuty.

20. V řízení naopak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaná v měsících [Anonymizováno] uhradila v souvislosti se smlouvou o zápůjčce sjednané úroky, přičemž nepředložila k tomuto svému tvrzení žádné důkazy.

21. Soud s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie k posouzení pravosti podpisu na směnce. Směnka je v předmětném řízení pouze podpůrným důkazem (neboť stěžejním důkazem je smlouva o zápůjčce, na které je podpis žalované úředně ověřen), ze kterého soud nevyvozoval žádné podstatné závěry. Vypracování grafologického posudku na tento podpis by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

22. Dále soud neprovedl navržený výslech realitního makléře [tituly před jménem] [jméno FO], který měl podle tvrzení [jméno FO] přebírat finanční prostředky v souvislosti s úhradou kupní ceny a dále je předávat na účet notářské úschovy. Vzhledem k tomu, že z vyjádření notářky bylo jednoznačně zjištěno, že celá ta kupní cena za nemovitosti v katastrálním území [adresa] byla zaplacena přímo z účtu žalované, soud považuje výslech realitního makléře za nadbytečný, v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

23. Soud neprováděl ani navržený důkaz účetnictvím společnosti [právnická osoba], který byl navržen k prokázání tvrzení žalované, že „finanční prostředky poskytnuté společností [právnická osoba] souvisely s úhradou subdodávek obchodní společnosti [právnická osoba]“ Pro projednávanou věc však není podstatné zjištění „kterým konkrétním osobám byly z částky 500 000 Kč vyplaceny dohodnuté smluvní odměny za zrealizované subdodávky“. Pro toto řízení by bylo relevantní zjištění, jaký byl právní důvod převodu částky 500 000 Kč na účet žalované, což z navrženého důkazu účetnictvím společnosti [právnická osoba] není možné zjistit. Proto soud s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie neprováděl ani tento navržený důkaz.

24. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Mezi oběma účastnicemi existovaly pracovní vztahy (společnost žalobkyně zpracovávala pro [Anonymizováno]) a přátelské vazby, občas se navštěvovali a žalobkyně se svým druhem [jméno FO] navštívila dům žalované a jejího manžela na Ukrajině. Žalobkyně opakovaně poskytovala manželu žalobkyně [jméno FO] zápůjčky pro potřeby jeho podnikání, a to v částkách okolo 200 000 Kč, 300 000 Kč i 400 000 Kč. Tyto zápůjčky byly sjednávány ústní formou, peníze byly předávány převážně v hotovosti bez potvrzení a manžel žalované jako vydlužitel vracel vždy zápůjčku v následujícím měsíci po zapůjčení. V době předcházející datu [datum] nepřišla na účet žalované žádná platba od žalobkyně nebo jejích společností.

25. Žalovaná jako kupující dne [datum] uzavřela ve formě notářského zápisu kupní smlouvu o zakoupení nemovitostí ([Anonymizováno]) v katastrálním území [adresa] za cenu [datum]

26. Mezi účastnicemi bylo při jednání v bydlišti žalobkyně v [adresa] dohodnuto, že žalobkyně zapůjčí žalované částku 1 000 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že celá částka bude poskytnuta v hotovosti. Účastnice podepsaly písemnou smlouvu o zápůjčce, na které následně žalovaná dne [datum] ověřila svůj podpis a společně s manželem [Anonymizováno] [jméno FO] písemné vyhotovení smlouvy odvezli zpět do bydliště žalobkyně do [adresa], kde žalovaná společně s manželem převzala polovinu sjednané částky, tedy 500 000 Kč, v hotovosti. [jméno FO]

27. Žalobkyně prostřednictvím internetového bankovnictví odeslala dne [datum] na účet žalované č. [č. účtu], který žalovaná označila, částku 500 000 Kč, a to z účtu společnosti [právnická osoba]

28. Téhož dne po připsání částky 500 000 Kč na účet žalované okamžitě odešla platba (v částce [částka]) na účet notářské úschovy pro zaplacení kupní ceny nemovitostí č. [č. účtu]. Celá kupní cena za nemovitosti v katastrálním území [adresa] byla uhrazena na úschovní účet notářky přímo z účtu žalované č. [č. účtu].

29. Žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum] a výzvou ze dne [datum], zásilky nebyly vyzvednuty.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

31. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla podepsána nejpozději dne [datum] (kdy byl podpis žalované úředně ověřen) Smlouva o zápůjčce. Žalovaná však zpochybnila platnost této smlouvy s odůvodněním, že smlouva nebyla podepsána účastnicemi na jedné listině, přičemž podpisy účastnic jsou pouze na listině související s ručitelským prohlášením, nikoliv se smlouvou o zápůjčce.

32. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. (2) Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

33. Z výše uvedeného ustanovení je možné pomocí argumentu a contrario dovodit, že nejde-li o právní jednání týkající se nemovité věci, je lhostejné, že projevy vůle více osob, kteréžto tvoří jedno právní jednání, budou obsaženy v několika listinách. K zachování písemné formy při vícestranných právních jednáních zásadně postačuje, že každá ze stran učinila svůj projev vůle písemnou formou. Každá ze stran tak může učinit relativně samostatný projev vůle na samostatné listině. V případě smluv tak postačuje, aby písemná nabídka (§ 1731 o. z.) byla písemně přijata (§ 1740 o. z.), ledaže by zákon výslovně stanovil jinak. Není přitom nutné, aby nabídka i přijetí byly obsahově totožné, musí však být seznatelné, že došlo ke shodě vůle jednajících (I. ÚS 1653/17).

34. V daném případě, ačkoliv je podpis žalobkyně obsažen na samostatném listu písemné Smlouvy o zápůjčce, není pochyb o tom, že tento lis, potažmo i podpis na tomto listu, se vztahuje ke stejné smlouvě – to je zřejmé zejména z obsahových návazností (podrobněji viz výše bod 11. rozsudku). Pouhý fakt, že se oba podpisy nenacházejí na tomtéž listu smlouvy, neplatnost smlouvy nezpůsobuje.

35. Podle konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2939/2020) má smlouva o půjčce upravená v § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, že tato smlouva má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale až předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, uveřejněné pod číslem 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007). Při peněžité půjčce pak věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění, anebo na dlužníkem označený účet třetí osoby, který podle dohody stran smlouvy o půjčce je místem plnění závazku věřitele poskytnout předmět půjčky (srov. rozsudky ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4237/2011, ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, či ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (nyní zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019). Uvedené závěry [Anonymizováno] judikatury se přitom obdobně uplatní rovněž na smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle § 2390 o. z. (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

36. Žalovaná popírala, že by jí žalobkyně poskytla zápůjčku, avšak soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně předala žalované částku 500 000 Kč v hotovosti za přítomnosti jejího manžela [jméno FO]. Bylo prokázáno, že žalobkyně odevzdala v souladu se smlouvou o zápůjčce do dispozice žalované bankovky v hodnotě 500 000 Kč. Pokud žalovaná následně umožnila nakládání s touto předanou částkou svému manželovi, není to pro posouzení této věci rozhodné – částka se již dostala do dispozice žalované, která s ní po předání mohla naložit dle své vlastní vůle. Pokud si po předání zápůjčky tedy peníze uschoval nebo vzal k sobě pan [jméno FO], není to pro řízení v této věci podstatné. Rozhodný je pouze fakt, že tato částka byla žalované odevzdána dle smlouvy.

37. Je pravdou, že tímto předáním byl porušen zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti ve znění pozdějších předpisů, nicméně pouze z porušení zákona nelze vyvozovat, že k mezi stranami bankovky předány nebyly. Předání částky bylo prokázáno svědecky (viz body 14. – 18. rozsudku). Zákon o omezení plateb v hotovosti přitom nestanoví pro případ porušení žádné negativní důsledky v tom smyslu, že by předání hotovosti provedené v rozporu s tímto zákonem bylo stiženo nějakou neplatností nebo fikcí neexistence. Sankcí za porušení zákona může být uložení pokuty příslušným správním orgánem.

38. Pokud jde o převod druhé poloviny sjednané částky zápůjčky na účet žalované, podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008 k přenechání půjčené peněžité částky ve smyslu § 657 obč. zák. dochází i tehdy, složí-li věřitel tuto částku na žádost dlužníka na jím označený účet třetí osoby. Dále podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017, sp. zn. 33 Cdo 2627/2016 (mutatis mutandis) požadavek reálnosti smlouvy o půjčce může být splněn, pokud se smluvní strany dohodly na způsobu předání předmětu půjčky prostřednictvím třetí osoby.

39. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2939/2020 je rozhodovací praxe ustálena i v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016).

40. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím internetového bankovnictví odeslala dne [datum] na účet, který žalovaná označila, částku 500 000 Kč, a to z účtu společnosti [právnická osoba] Ohledně částky 500 000 Kč se tedy účastnice odchýlily od písemně uzavřené smlouvy o zápůjčce, ve které bylo dohodnuto, že celá částka zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč měla být předána v hotovosti. Provedeným dokazováním pak bylo zjištěno, že účastnice se na takovém postupu dohodly po podpisu smlouvy při osobním jednání v [adresa] dne [datum] – jedná se tedy o ústní změnu již uzavřené smlouvy.

41. Podle § 564 o. z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

42. Žalovaná v této souvislosti upozornila na znění článku 9.

4. Smlouvy o zápůjčce, kde je uvedeno, že „smlouva může být změněna písemnými dodatky podepsanými všemi stranami“.

43. Soud má za to, že z formulace čl. 9.

4. Smlouvy o zápůjčce nevyplývá, že by toto ujednání stran vylučovalo možnost měnit smlouvu jiným způsobem, než písemně (smluvní ustanovení neobsahuje výrazy jako „pouze“ nebo výhradně“), jen konstatuje možnost měnit smlouvu písemně. Proto soud uzavřel, že mezi stranami neexistovalo ujednání, které by vyučovalo možnost ústní změny této smlouvy o zápůjčce. Proto je v souladu s ust. § 564 o. z. přípustné písemně uzavřenou smlouvu měnit i v jiné formě, tedy ústně. Soud proto dospěl k závěru, že změna smlouvy, která byla účastnicemi dohodnuta dne [datum], je platná a účinná.

44. Dále žalovaná namítala neplatnost smlouvy o zápůjčce částky 500 000 Kč uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], jejímž je žalobkyně jedinou společnicí a jednatelkou z důvodu absence úředně ověřených podpisů na této smlouvě.

45. Podle § 13 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. o. k.), smlouva uzavřená mezi jednočlennou obchodní společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1403/2023) pro dodržení formy právního jednání podle § 13 z. o. k. je zapotřebí, aby byly současně ověřeny oba podpisy, tj. podpis jak za obchodní společnost, tak podpis jediného člena, ačkoliv se na obou pozicích podepisuje totožná osoba; to ostatně vyplývá z textu citovaného ustanovení, které předpokládá, že mají být úředně ověřeny oba podpisy. Požadavek na formu je lex specialis vůči obecnému pravidlu podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nesplnění požadavku na formu může přivodit relativní i absolutní neplatnost. Nejedná-li se o rozpor s veřejným pořádkem podle § 588 o. z., jde většinou o neplatnost relativní (§ 580 odst. 1, respektive § 586 o. z.). S ohledem na „smysl a účel“ požadavku na formu právního jednání, jímž je právní jistota o tom, kdy a jakou smlouvu uzavřel jediný společník se svojí společností, je splněna podmínka § 580 odst. 1 o. z. Jen samotná absence formy nemůže bez dalšího odůvodnit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (srov. Zákon o obchodních korporacích, 3. vydání, 2020, s. 32-34: B. Havel). (...) relativní neplatnost smlouvy (...) můžou namítnout výlučně účastníci této smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

46. Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoliv nebyly dodrženy formální požadavky kladené na smlouvu mezi jednočlennou obchodní společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem ve smyslu § 13 z. o. k., neplatnost takto uzavřené smlouvy je pouze relativní, přičemž námitku neplatnosti může vznést pouze účastník takové smlouvy. Na základě námitky žalované, která nebyla stranou této smlouvy o zápůjčce, tedy není možné dospět k závěru o neplatnosti smlouvy. Vzhledem k tomu, že neplatnost smlouvy nebyla uplatněna zákonem předvídaným způsobem, je nutné považovat tuto smlouvu mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] za platnou a účinnou.

47. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu tedy má soud za to, že požadavek reálnosti smlouvy o zápůjčce byl v daném případě naplněn dne [datum], a to předáním poloviny sjednané částky v hotovosti a předáním druhé poloviny sjednané výše zápůjčky na základě dohody stran prostřednictvím třetí osoby – převodem z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalované.

48. Z tohoto důvodu se soud neztotožnil s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně odůvodněnou tím, že tato částka byla poskytnuta jinou osobou, a to společností [právnická osoba] Vzhledem k výše vyloženému právnímu hodnocení prokázaného skutkového stavu (ústní změna smlouvy o zápůjčce týkající se platebních dispozic), nezakládá platba jiné osoby právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu, neboť se jednalo o dohodnuté plnění na sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvnímu závazku z uzavřené Smlouvy o zápůjčce. Proto je třeba takovou platbu směřující ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, pokládat za plnění druhé smluvní straně (srov. mutatis mutandis výše citovaný rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

49. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce částky 1 000 000 Kč dne [datum] v písemné formě, přičemž bylo sjednáno, že celá částka bude poskytnuta v hotovosti. Následně však byla smlouva ústně změněna ohledně způsobu poskytnutí zápůjčky tak, že částka 500 000 Kč bude poskytnuta v hotovosti, a 500 000 Kč bude poskytnuto bezhotovostně, a to prostřednictvím převodu z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalované – jednalo se pouze o změnu sjednaného způsob poskytnutí peněz, aniž by došlo ke změně subjektů smlouvy. V řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost dle této smlouvy o zápůjčce a žalované poskytla celou sjednanou částku zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč. Z toho důvodu potom soud dospěl k závěru, že žalované vznikla podle § 2393 o. z. povinnost vrátit zapůjčenou částku v dohodnuté době splatnosti, tedy do [datum]. Pokud tak žalovaná neučinila a zapůjčenou částku 1 000 000 Kč nevrátila, dne [datum] se dostala do prodlení.

50. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

51. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že podle zjištěného skutkového stavu žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě v plném rozsahu, tedy ohledně žalované částky i ohledně požadovaného příslušenství, které odpovídá zákonu (výrok I.).

52. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 195 018,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 50 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 12 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 12 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 150 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 12 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 119 850 Kč ve výši 25 168,50 Kč.

Poučení