71 C 84/2022-41

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 50 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 100 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 488 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná, jako úvěrující, s panem [jméno] [příjmení], dále jen úvěrovaným, smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovaná úvěrovanému úvěr v celkové výši 1 100 000 Kč, který byl splatný prostřednictvím 180 měsíčních splátek s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum], úvěr byl tedy sjednán na 15 let. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy byla zajištěna zástavním právem k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. st. 203 a parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Janov. Ke dni [datum] vyčíslila žalovaná výši všech svých pohledávek za úvěrovaným na částku ve výši 2 192 130,34 Kč. Tato částka byla uhrazena dne [datum] z kupní ceny, kterou úvěrovaný obdržel z prodeje výše uvedených nemovitých věcí. V rámci vyčíslení pohledávek si žalovaná naúčtovala dlužné úroky za celou sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 982 106,92 Kč, přičemž toto bylo sjednáno v článku V. Smlouvy. Pro případ prodlení úvěrovaného se splácením úvěru dle Smlouvy byly sjednány následující sankce: smluvní pokuta ve výši 10 % z aktuálně vyčerpaných úvěrových prostředků, v případě prodlení delšího než 90 dní také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuálně vyčerpaných a nesplacených peněžních prostředků, povinnost zaplatiti všechny dosud nesplacené sjednané smluvní úroky a také zákonný úrok z prodlení. Podle žalobkyně je ujednání o povinnosti zaplatit dlužné úroky za celou sjednanou dobu trvání úvěru v případě prodlení delšího než pět dnů jednoznačně ujednáním o smluvní pokutě, kdy tato smluvní pokuta ve výši 982 106,92 Kč odpovídá 89,28 % z poskytnuté jistiny úvěru a taková smluvní pokuta se příčí dobrým mravům. Ujednání bylo pro úvěrovaného, jako slabší stranu, značně nevýhodné a je značně odchylné od obvyklých podmínek úvěrových smluv (viz § 2399 o. z.). Takové ujednání měla žalobkyně za absolutně neplatné právní jednání. Žalovaná se tedy na úvěrovaném bezdůvodně obohatila co do částky ve výši 982 106,92 Kč. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení byla ze strany [jméno] [příjmení] dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena na společnost [právnická osoba] a z této společnost následně dne [datum] částečně postoupena na žalobkyni, a to v nominální hodnotě 50 100 Kč s tím, že postoupení obou pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě zaslaných výzev k plnění.

2. Žalovaná uvedla, že pokud žalobkyně uvádí, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úvěrovaném tím, že po úvěrovaném vyžadovala zaplatit absolutně neplatnou smluvní pokutu ve výši všech dosud nesplacených sjednaných smluvních úroků, pak tento názor žalobkyně, že se jedná o smluvní pokutu, je mylný. Zesplatnění celé pohledávky při prodlení s platbou kterékoliv splátky je běžný způsob ochrany věřitele, sjednávaný u bankovních i nebankovních společností, a takové ujednání nemůže zakládat neplatnost úvěrové smlouvy. Zaplacení ujednaného smluvního úroku až do splatnosti úvěru není sankcí, ale obvyklým smluvním ujednáním a je vyloučen pouze u spotřebitelských smluv. Žalovaná dále namítla nedostatek ve způsobu postoupení pohledávky.

3. Ve věci se konalo ústní jednání dne [datum].

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 129 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)). Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění:

5. Žalovaná, jako úvěrující, uzavřela dne [datum] s panem [jméno] [příjmení], jako úvěrovaným, Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovaná úvěrovanému úvěr v celkové výši 1 100 000 Kč, který byl splatný prostřednictvím 180 měsíčních splátek s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum]. V čl. II Smlouvy bylo ujednáno zajištění závazku zástavním právem k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. St. 203 a parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Janov. V čl. V. se strany dále dohodly, že bude-li úvěrovaný v prodlení se zaplacením byť i jediné výše uvedené měsíční splátky o více než pět dnů, celá pohledávka se stává splatnou, kdy splatnost nastává šestým dnem prodlení se splátkou. Celou pohledávkou se dále podle Smlouvy rozumí všechny dosud nesplacené úvěrové prostředky a všechny dosud nesplacené sjednané smluvní úroky dle splátkového kalendáře. V takovém případě se úvěrovaný dále zavazuje zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 10 % z aktuálně vyčerpaných úvěrových prostředků a dále, v případě prodlení delšího než 90 dní, také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuálně vyčerpaných a nesplacených peněžních prostředků. V čl. Iv se strany dále dohodly, že úvěrovaný je oprávněn vrátit vyčerpané úvěrové prostředky nebo jejich část kdykoli, pro takový případ se ujednává, že bude aplikováno ustanovení § 1967 o. z.; tedy plní-li dlužník peněžitý dluh před stanovený časem, není oprávněn bez souhlasu zástavního věřitele odečíst od dlužné částky úroky odpovídající době, o níž plnil dříve. Obdobně se postupuje i v případě, že se úvěr stane splatným z důvodu porušení podmínek, zejména řádného placení anuitních splátek, ze strany úvěrovaného (prokázáno předmětnou Smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne [datum]).

6. Z wordového dokumentu doloženého žalobkyní, nazvaného jako Smlouva o podnikatelském úvěru, Smlouva [číslo] ze dne [datum] soud zjistil výpočty dlužné částky ke dni [datum], neboť byť z tohoto dokumentu není zjistitelné, kdo a kdy jej vytvořil, kdy soudu byl doručen jako prostý wordový dokument možný dále upravovat, není opatřen žádným datovaným podpisem ani jiným označením toho, kdo za tyto výpočty zodpovídá a z jakého titulu, učinily obě strany tohoto sporu tento dokument s vyčíslením nesporným s tím, že takto byl zaslán žalovanou do emailu úvěrovaného. Z dokumentu bylo zjištěno, že dlužné úroky za celou sjednanou dobu trvání úvěru činí 982 160,92 Kč (prokázáno předmětným dokumentem).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené mezi panem [jméno] [příjmení] a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] postoupil svou pohledávku za [právnická osoba] s.r.o. (v této smlouvě jako„ dlužník“) z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně dlužníka přijatým plněním, které dlužník od [jméno] [příjmení] vyžadoval na Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 982 106,92 Kč jako bezdůvodného obohacení (prokázáno přípisem ze dne [datum] ve spojení s doručenkou).

8. Z reakce žalované na postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaná neuznává žádný nárok na straně úvěrovaného ani jeho právního nástupce (prokázáno předmětným přípisem žalované).

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila část své pohledávky za [právnická osoba] s.r.o. (v této smlouvě jako„ dlužník“) z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně dlužníka přijatým plněním, které dlužník od [jméno] [příjmení] vyžadoval na Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] to část v nominální hodnotě 50 100 Kč (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 50 100 Kč, jako částky bezdůvodného obohacení (prokázáno přípisem ze dne [datum]).

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 50 100 Kč (prokázáno předmětnou předžalobní výzvou ve spojení s doručenkou).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, bylo zjištěno, že žalovaná postoupila svou pohledávku za úvěrovaným [jméno] [příjmení] z titulu Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná oznámila [jméno] [příjmení] postoupení pohledávky (prokázáno přípisem ze dne [datum]).

12. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná jako poskytovatel úvěru uzavřela s panem [příjmení] dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, kdy pan [příjmení] obdržel částku ve výši 1 100 000 Kč, kterou měl splácet prostřednictvím 180 splátek ve výši 11 820,66 Kč s výjimkou poslední splátky, která byla ve výši 11 819,10 Kč měsíčně s úrokovou sazbou ve výši 10 % ročně. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovité věci. Tento úvěr přestal pan [příjmení] splácet a ke dni [datum] žalovaná vyčíslila svou pohledávku za panem [příjmení] ve výši 2 192 130,64 Kč a tuto částku žalovaná obdržela od pana [příjmení] z prodeje nemovitých věcí; daná částka, tedy 2 192 130,64 Kč byla zaplacena na účet žalované.

13. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Soud vzal za svá rovněž shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud neprovedl důkaz dohodou o vzájemném započtení pohledávek ze dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], dokladem o přijetí hotovosti ze dne [datum] a souhlasem zástavního věřitele ze dne [datum], jakož ani výslechem jednatele [právnická osoba], neboť to považoval za nadbytečné a nerelevantní pro rozhodnutí ve věci. Ani jedna z procesních stran po poučení dle § 119a o. s. ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (§ 120 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

14. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] uzavřela žalovaná, jako úvěrující, s panem [jméno] [příjmení], dále jen úvěrovaným, Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovaná úvěrovanému úvěr v celkové výši 1 100 000 Kč. Úvěrovaný řádně a včas nesplácel předepsané splátky, z toho důvodu žalovaná úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Z důvodu zesplatnění požadovala žalovaná po úvěrovaném dlužné úroky za celou sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 982 106,92 Kč, přičemž toto bylo sjednáno v článku V. Smlouvy. Žalovaná se uspokojila prodejem nemovitých věcí, které byly ve Smlouvě sjednány jako zajištění úvěru. Úvěrovaný pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 982 106,92 Kč postoupil dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba] a tato následně dne [datum] částečně pohledávku postoupila na žalobkyni, a to v nominální hodnotě 50 100 Kč s tím, že postoupení obou pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou; úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém 18. Podle 1931 odst. 1 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle [číslo] o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

25. Soud se v první řadě zabýval zkoumáním aktivní a pasivní legitimace účastníků.

26. V případě tvrzeného postoupení pohledávky za úvěrovaným [jméno] [příjmení] ze žalované na společnost [právnická osoba] soud uvádí, že toto postoupení bylo úvěrovanému oznámeno až více než půl roku po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a v meziobdobí bylo ze strany úvěrovaného na pohledávku plněno. Podle § 1882 odst. 1 o. z. se může dlužník do vyrozumění o postoupení pohledávky své povinnosti zprostit tím, že splní svou povinnost postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. Úvěrovaný na pohledávku plnil a dané postoupení je tedy pro daný spor nepodstatné s tím, že žalovaná je pasivně věcně legitimovaná. Soud proto nepovažoval za potřebné zabývat se hlouběji autentičností postoupení této pohledávky, jak navrhovala žalovaná.

27. Co se týče aktivní věcné legitimace žalobkyně, žalobkyně ji odvozuje z uzavřených postupních smluv. Pohledávka za žalovanou byla nejprve ze strany úvěrovaného [jméno] [příjmení] postoupena společnosti [právnická osoba] a z této byla následně postoupena na žalobkyni. Zkoumáním postupních smluv soud zjistil, že první postupná smlouva, uzavřená mezi [jméno] [příjmení] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem, vymezovala pohledávku za žalovanou jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo žalovanou přijatým plněním ze strany úvěrovaného [jméno] [příjmení] na Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Jak bylo soudem zjištěno, žalovaná přijala z titulu této Smlouvy od úvěrovaného [jméno] [příjmení] částku celkem 2 192 130,64 Kč, kdy tato částka je tvořená více dílčími částkami, tedy jistinou ve výši 1 086 507,02 Kč, dlužnými úroky za celou sjednanou dobu ve výši 982 106,92 Kč, smluvní pokutou ve výši 10 % z aktuálně vyčerpaných úvěrových prostředků ve výši 108 650,70 Kč a dále také smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z aktuálně vyčerpaných a nesplacených peněžních prostředků, tvořenou částkou ve výši 103 218 Kč, zákonným úrokem z prodlení v částce 64 319 Kč a poplatkem ve výši 800 Kč; částka byla dále ponížena o 44 820,66 Kč, tedy úhradami ze strany úvěrovaného, a odpuštěnou částí pokuty ve výši 108 650,70 Kč. Lze tedy mít za to, že smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem, se mínilo postoupení všech pohledávek plynoucích ze Smlouvy ve výši 2 192 130,64 Kč. Druhou postupnou smlouvou, uzavřenou mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [celé jméno žalobkyně] jako postupníkem, však došlo k postoupení části pohledávky v nominální hodnotě 50 100 Kč s tím, že ze znění druhé postupné smlouvy nebylo zjevné, jaká část pohledávky je postupována, tedy zda jde o část nároku plynoucí z jistiny, dlužných úroků za celou sjednanou dobu trvání úroků či o smluvní pokutu. Postupovaná pohledávka musí být dostatečně určitá nebo alespoň určitelná, tedy minimálně je nutno specifikovat zejména osobu dlužníka, jakož i předmět a rozsah jeho plnění, případně uvedení právního důvodu převáděné pohledávky, pokud předchozí rozlišovací znaky nejsou k určení pohledávky dostačující. Konstantní judikatura se k otázce postoupení dále vyjadřuje, že pohledávka musí být určena natolik jednoznačně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení, a v případě více pohledávek jednoho dlužníka nebyly mezi sebou tyto pohledávky zaměnitelné. V případě postoupení části pohledávky je nezbytné část postupované pohledávky vymezit natolik určitým způsobem, aby do budoucna bylo vyloučeno jakýchkoliv pochyb o tom, která část pohledávky byla předmětem postoupení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1375/2009, Městského soudu ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 50 Cm 241/2002). Ačkoliv má soud z nastíněných důvodů k postoupení pohledávky, jak bylo učiněno, výhrady, má za to, že v nyní posuzovaném případě lze dospět k závěru o platném postoupení pohledávky, neboť dané nedostatky lze překlenout výkladem a poté lze seznat, co bylo předmětem smlouvy o postoupení pohledávky (bezdůvodné obohacení navázané na neplatná ustanovení dané smlouvy o úvěru v dané části), přičemž v takovém případě je třeba na právní jednání spíše nahlížet jako na platné než jako na neplatné (viz § 574 o. z., dále srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018). Jelikož lze pochybnosti o aktivní věcné legitimaci žalobkyně překlenout, je na místě zabývat se věcí věcně.

28. K věcnému posouzení soud uvádí, že mezi panem [jméno] [příjmení] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaná poskytla panu [příjmení] úvěr ve výši 1 100 000 Kč Pan [anonymizováno] své závazky z dané smlouvy neplnil řádně a včas, žalovaná proto úvěr zesplatnila a požadovala po úvěrovaném mj. dlužné úroky za celou sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 982 106,92 Kč, přičemž toto bylo sjednáno v článku V. Smlouvy Smlouva vyloučila § 2399 odst. 2 o. z., resp. ho modifikovala.

29. Žalobkyně, na kterou byla žalovaná pohledávka z pana [jméno] [příjmení], resp. společnosti [právnická osoba] postoupena, svůj nárok uplatněný žalobou kvalifikuje jako nárok z bezdůvodného obohacení, když příslušná ustanovení Smlouvy o povinnosti zaplatit všechny dosud nesplacené sjednané smluvní úroky hodnotí jako sjednanou smluvní pokutu s tím, že takové ujednání považuje za absolutně neplatné kvůli rozporu s dobrými mravy.

30. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že by se jednalo o smluvní pokutu. Podle soudu se jedná o příslušenství pohledávky v podobě smluvních úroků. To vyplývá jednak z toho, že to je samostatně upraveno v § 2399 o. z., jednak ze Smlouvy jako takové, kdy je toto upraveno u práva plnit předčasně, nikoli mezi sankcemi, s tím, že Smlouva sankce obsahuje, a jednak z povahy smluvního úroku jako takového, který je finanční odměnou za poskytnutí peněz, nikoli sankcí. Úrok je nadto pro úvěr zcela typickým znakem. Smluvní pokutu a úroky mezi sebou nelze zaměňovat. Úroky, a to smluvní úroky i úroky z prodlení (smluvní i zákonné) jsou příslušenstvím pohledávky s akcesorickou povahou, zatímco smluvní pokuta je samostatně stojícím nárokem, který k pohledávce nepřirůstá. Jak již bylo uvedeno, úroky představují finanční odměnu za poskytnutí peněz, nikoliv sankci, ačkoliv mohou být jako sankce pociťovány v tom smyslu, že jistina se o ně navyšuje; u úroků z prodlení je pak více akcentován jejich kompenzační význam, kdy toto vychází z teze, že úroky z prodlení jsou cena peněž, které dlužník věřiteli neoprávněně zadržuje; zatímco u smluvní pokuty je akcentován význam sankční. Případná soudní moderace příliš vysoké sazby by probíhala u smluvní pokuty v režimu § 2051 o. z., zatímco u úroků speciálně upravena není. Úroky nijak neovlivňují právo požadovat smluvní pokutu, a naopak ujednání smluvní pokuty nemá žádný vliv na právo požadovat vedle ní také např. i úroky z prodlení, a to buď v jejich zákonné výši, anebo i ve výši zvlášť sjednané, kdy oba nároky mohou běžet paralelně. Pokud v daném případě bylo mezi stranami ujednáno platit úroky ve výši pevné úrokové sazby 10 % ročně, pak smluvním ustanovením, že při prodlení se splácením úvěru je žalovaná oprávněna požadovat po úvěrovaném všechny dosud nesplacené sjednané smluvní úroky, se tyto úroky nepřetransformují do smluvní pokuty, která by následně byla způsobilá být moderována ve smyslu § 2051 o. z., neboť se jedná o dva samostatné instituty závazkového práva.

31. Soud dospěl k závěru, že se nejedná o smluvní pokutu; nadále se tak zabýval posouzením toho, zda takto ujednaný způsob splatnosti všech dosud nesplacených dlužných úroků je v rozporu s dobrými mravy.

32. Podle § 2399 odst. 2 o. z. je stanoveno, že v případě vrácení peněžních prostředků úvěrujícímu před smluvenou dobou se úroky z úvěru platí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Toto ustanovení je dispozitivní. Ve smlouvě tak může být sjednáno, že úvěrovaný nemůže úvěr předčasně splatit, případně že úvěrovaný může úvěr předčasně splatit, musí však v takovém případě poskytnout úvěrujícímu určitou finanční kompenzaci. Zároveň již z prostého textu daného ustanovení je zřejmé, že je nutno rozlišovat mezi předčasným splacením úvěru (tedy situací, kdy úvěrovaný dobrovolně plní svou povinnost dokonce ještě v předstihu a zákon přihlíží k tomu, že za toto nelze úvěrovaného nijak penalizovat) od situace nastalé v posuzovaném případě, kdy naopak úvěrovaný řádně a včas své závazky nehradil, ocitl se v prodlení se splácením peněžních prostředků a z toho důvodu došlo k zesplatnění úvěru ze strany žalované s tím, že žalovaný byl povinen hradit, mimo jiné, i dlužné úroky za celou sjednanou dobu trvání úvěru. V případě prodlení se splácením úvěru nastávají důsledky ve smyslu § 1968 a násl. o. z. Ztráta výhody splátek, neboli zesplatnění je specifickou smluvní sankcí za prodlení spočívající v tom, že nesplněním splatnosti ujednaného množství na sebe dlužník přivodí splatnost i všech budoucích splátek. Ujednání o zesplatnění je dispozitivní s tím, že může nastávat okamžikem prodlení pouze jednou ze splátek či překročením splatnosti u více než jedné splátky.

33. Podle názoru Vrchního soudu v Praze (srov. sp. zn. 104 VSPH 397/2014) ujednání o okamžitém zesplatnění budoucích úroků je souladné se zákonem. S tímto závěrem souhlasí i Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 29 ICdo 88/2014), který uvádí, že„ lze shrnout, že tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona“. I přes skutečnost, že v daném případě šlo o insolvenční spor, gró samotného problému, tzn. zda je možno požadovat dlužní úroky za celou dobu trvání úvěru, je v daném případě neměnné.

34. Ze všeho výše uvedeného tedy dospěl soud k závěru, že možnost ujednat si v úvěrové smlouvě splatnost všech sjednaných úroků pro případ zesplatnění úvěru z důvodu prodlení dlužníka s jeho splácením neodporuje žádnému kogentnímu ustanovení zákona. Při této úvaze soud dále přihlédl také k obecnému principu autonomie vůle stran při uzavírání smluvních závazků v soukromém právu. Při výkladu platnosti smluv, resp. jejich jednotlivých ujednání či nároků z nich vyplývajících je nutné vyjít z § 1725 o. z., a tedy dát stranám možnost si obsah smluv ujednat a v mezích právního řádu určit jejich obsah. [příjmení] [jméno] [příjmení] se svobodně zavázal Smlouvou s předmětným ujednáním, navíc při uzavírání smlouvy nebyl v pozici spotřebitele, jak tvrdila žalobkyně, a aplikace příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy vyloučená. Naopak jako podnikatel (byl označen svým IČO a nadto samotná Smlouva byla označena jako podnikatelská) si musel být při své podnikatelské obezřetnosti vědom obsahu závazkového vztahu, který s žalovanou uzavřel. Ujednání Smlouvy bylo zcela jasné, pan [příjmení] tak musel být srozuměn s tím, že v případě zesplatnění bude povinen uhradit tyto částky, stejně jako případně další smluvní pokuty. Byť v daném případě pan [příjmení] uzavíral Smlouvu jako podnikatel, přesto má soud za to, že splňuje svým obsahem i přísnější nároky na ochranu slabší smluvní strany. Současně není pochyb o tom, že ani smlouvy uzavřené mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nesmí být svým obsahem v rozporu s dobrými mravy. V daném případě ale soud dospěl k závěru, že uspokojení žalované ve výši 982 106,92 Kč, kdy tato částka představuje sjednané dlužné úroky za celou dobu trvání úvěrového vztahu, vyplývá z uzavřené Smlouvy, přičemž toto ujednání neodporuje ve svém důsledku žádnému ustanovení zákona, není zároveň jednáním porušujícím princip dobrých mravů. Úvěrovaný primárně sám porušil zásadu poctivého obchodního styku, k němuž patří i zásada včas hradit své závazky. Žalovaná od počátku smluvního vztahu své závazky plnila, úvěrovanému poskytla podnikatelský úvěr s ujednanou přiměřenou výší úroku ve výši 10 % ročně. Pokud úvěrovaný sám svým smluvním závazkům jako podnikatel nedostál, může se jen stěží dovolávat ochrany zásad dobrých mravů a poctivého obchodního styku. Sjednané ustanovení o splatnosti všech dosud nesplacených úroků z úvěru je sice v konečném měřítku poměrně vysoké, avšak po posouzení všech okolností smluvního vztahu lze dospět k závěru, že nevybočuje z mezí institutu preventivního, motivačního a uhrazovacího. Nadto soud podotýká, že v případě podnikatelského úvěru je třeba přihlédnout také k omezení plynoucímu z § 1797 o. z.

35. Žalované přitom nelze klást k tíži, že požaduje úroky i za dobu, po kterou nebyl úvěr poskytnut, když žalovaná nepochybně měla legitimní očekávání, že jí budou úroky ve sjednané výši z uvedené Smlouvy poskytnuty; nelze jí rovněž klást k tíži, že pan [příjmení] nedodržel smluvní ujednání a v podstatě tak způsobil předčasné ukončení předmětných smluv (zesplatnění). Fakticky totiž není žádáno beneficium za to, že úvěr byl vrácen předčasně, jak je předpokládáno v § 2399 o. z., nýbrž úleva ze smluvní povinnosti, kterou však úvěrovaný aktivoval sám tím, že nedodržel podmínky Smlouvy, ke které se sám zavázal. Vzhledem k tomu, že šlo o vztah mezi dvěma podnikateli, nelze shledat rozpor s dobrými mravy, dobrou vírou či zásadami poctivého obchodního styku, za situace, když bylo prokázáno, že žalovaná se toliko chovala v souladu se sjednanými smluvními podmínkami, a nebylo prokázáno, že by se dopustila jakéhokoliv excesivního jednání (naopak část pokuty odpustila) a že by tyto smluvní podmínky byly nepřiměřené či v rozporu se zákonem.

36. Z výše uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou, včetně příslušenství žalované částky.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku II tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů spojených se zastoupením advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za celkem 3 úkony právní služby po 3 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], tedy úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT), výše úkonů právní pomoci je dána pro tarifní hodnotu 51 100 Kč dle § 7 bod 5 AT, a dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT včetně DPH. Žalované nebyl přiznán úkon právní služby spočívající v doplnění vyjádření ze dne [datum], kdy toto doplnění bylo podáno z důvodu toho, že žalovaná ve svém prvním vyjádření svým opomněním nezmínila všechny důležité věci. Tento úkon tedy nelze považovat za účelný, když jím žalovaná pouze doplňovala své vyjádření ze dne [datum] o skutečnosti, které jí byly známy již v tu dobu, což měla a mohla udělat již v prvém vyjádření. Celkové náklady žalované ve výši 12 488 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta) bylo žalobkyni přisouzeno zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení