71 Co 152/2024 - 441

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] pro 981 182 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 3. 2024, č. j. 115 C 179/2023-392, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku, - ve vztahu k částce 536 182 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 536 182 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % za dobu od 7. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, - ve vztahu k částce 255 000 Kč s příslušenstvím a dále k částce 190 000 Kč s příslušenstvím, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 25 178,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 7 679 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Karviné náklady v částce 1 065,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Karviné náklady v částce 1 283,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Odvolání žalobkyně do odstavce IV. výroku rozsudku se odmítá.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 791 182 Kč s příslušenstvím a dále částku 190 000 Kč s příslušenstvím a uložil jí zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 232 140,90 Kč a na nákladech státu 2 348 Kč. Konečně rozhodl o vrácení zálohy, kterou složil na účet okresního soudu žalovaný ve výši 20 000 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci řízení byli manželé, ode dne 24. 2. 2014 měli sjednán režim oddělených jmění. Dne 13. 5. 2021 byli účastníci řízení rozvedeni. Co se týče nároku 1: okresní soud zjistil: v období od 10. 6. 2014 do 24. 1. 2018 žalobkyně zasílala na bankovní účet žalovaného a na další bankovní účty různé částky, celkem 791 182 Kč. Žalobkyně vypověděla, že tyto částky posílala vždy na žádost žalovaného s tím, že mu (svému manželovi) chtěla pomoci a nepočítala s tím, že žalovaný tyto částky bude žalobkyni někdy vracet. Žalobkyně chtěla tímto zajistit účastníkům řízení klidný manželský život a počítala s tím, že účastníci budou spolu žít do smrti. Žalobkyně nebyla schopna určit, o jaké platby se jednalo – tj. na co konkrétně poskytla danou částku, žalobkyně vždy jednala v úmyslu pomoci žalovanému a více se o tyto platby nezajímala. Pouze u částky 400 000 Kč věděla, že se jedná o částku, kterou žalovaný použije na splácení své hypotéky na dům v [adresa]. Dále částky 130 000 Kč a 190 000 Kč žalobkyně zaslala žalovanému, aby je použil do podnikání v rámci společnosti [Anonymizováno]. Částku 2 000 Kč žalobkyně poskytla [jméno FO], svědek [jméno FO] vypověděl, že se jednalo o společný dluh účastníků řízení ve výši 10 000 Kč, zatím byly uhrazeny pouze 2 000 Kč. Částku 5 300 Kč žalobkyně zaslala [jméno FO], jednalo se o dluh společnosti [Anonymizováno] za účetní služby. Žalobkyně v době manželství s žalovaným neměla vysoké příjmy ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti a brala si úvěry. Zápůjčky a úvěry si bral i žalovaný. Před uzavřením manželství vlastnila žalobkyně nemovitost. Spoluvlastnický podíl o prodala žalobkyně žalovanému za kupní cenu 1 700 000 Kč. Z kupní ceny byly hrazeny dluhy žalobkyně ve výši 217 000 Kč a ve výši 670 000 Kč u [Anonymizováno] a pouze zbývající část kupní ceny ve výši 813 000 Kč žalovaný uhradil přímo žalobkyni.

3. Pokud se jedná o nárok 2: prokázáno bylo, že dne 26. 5. 2018 účastníci řízení na straně vydlužitelů a manželé [jméno FO] na straně zapůjčitelů uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve výši 504 076 Kč, kterou se účastníci řízení zavázali vrátit zapůjčitelům včetně úroku ve výši 95 924 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč počínaje červnem 2018 až do úplného zaplacení. Účelem zápůjčky byla úhrada dluhů účastníků řízení, tyto dluhy jsou ve Smlouvě určeny pouze částkou, ze Smlouvy tak nelze vyvodit, o jaké konkrétní dluhy se jednalo. Svědek [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] shodně uvedli, že když uzavírali Smlouvu, tak nevěděli, na jaké konkrétní dluhy budou peníze ze zápůjčky použity. Svědek [jméno FO] vypověděl, že vycházel z tvrzení žalovaného o tom, že jsou to jeho dluhy, svědek dále uvedl, že neví, zda se jednalo o dluhy čerpané pro potřeby pouze žalovaného anebo obou účastníků řízení. Ze Smlouvy rovněž neplyne, že by zápůjčku měl splácet pouze žalovaný, jak tvrdí žalobkyně, svědek [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. Pro případ prodlení se splácením zápůjčky se žalobkyně zavázala vzdát se části dědictví po rodičích ve prospěch své sestry – svědkyně [jméno FO]. Mezi účastníky řízení je nesporné, že část zápůjčky ve výši 410 000 Kč zaplatil žalovaný. Zbývající část ve výši 190 000 Kč zaplatila žalobkyně, toto tvrzení žalobkyně podpořili svědek [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], kteří shodně uvedli, že žalobkyně nabyla 190 000 Kč od otce (od blízké rodiny) a zaplatila tuto částku v hotovosti svědku [jméno FO], o této skutečnosti manželé [jméno FO] vystavili žalobkyni potvrzení (č. l. 191). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky.

4. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 2992, § 1875 a § 2390 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Nárok žalobkyně nepovažoval za promlčený, avšak posoudil ho jako nedůvodný. Žalobkyně zasílala ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného, případně na bankovní účty jiných osob různé částky, celkem se jednalo o částku 791 182 Kč. Žalobkyně uvedla, že jednala s úmyslem pomoci žalovanému (manželovi), aniž by chtěla, aby jí žalovaný tyto peníze vracel. Poprvé žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení těchto částek až v předžalobní výzvě k plnění. Soud hodnotí jednání žalobkyně jako jednání s obdarovacím úmyslem ve smyslu § 2992 o. z., nejedná se tak o bezdůvodné obohacení žalovaného. Rozhodující byla vůle žalobkyně ve chvíli, kdy danou částku zasílala ze svého bankovního účtu, její vůle byla obdarovat žalovaného, sama žalobkyně uvedla, že chtěla pomoci žalovanému a poskytnuté peníze nechtěla vracet. Pokud žalobkyně tvrdí, že očekávala za své plnění protiplnění v podobě klidného života s žalovaným nadosmrti, tak dle názoru soudu, si žalobkyně musela být vědomá, že chtít po někom takovéto protiplnění je přinejmenším rizikové, ne-li nemožné a právně nevymahatelné. Dále nutno uvést, že žalobkyně neprokázala, na co konkrétně byly použity částky, jež zasílala ze svého bankovního účtu, pouze obecně tvrdí, že šlo o splátky dluhů žalovaného. Prokázáno bylo, že se jednalo i o společné dluhy účastníků řízení – svědecká výpověď [jméno FO], úvěrová smlouva u společnosti [právnická osoba], dále se jednalo o platby určené společnosti [Anonymizováno] atd. Pro žalobkyni nebylo podstatné, na co plní, jednala s úmyslem pomoci svému manželovi (obdarovat žalovaného).

6. Pokud se týče nároku 2: bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2930 o. z. mezi manžely [jméno FO] na straně zapůjčitelů a účastníky řízení na straně vydlužitelů, předmětem Smlouvy byla zápůjčka ve výši 504 076 Kč, kterou se účastníci řízení zavázali uhradit společně s úrokem ve výši 95 924 Kč v měsíčních splátkách po 10 000 Kč počínaje měsícem červnem 2018. Účelem zápůjčky byla úhrada závazků vydlužitelů (tj. obou účastníků řízení, Smlouva nehovoří o tom, že by se mělo jednat pouze o závazky žalovaného), tyto závazky jsou ve Smlouvě určeny toliko částkou, ze Smlouvy tak není zřejmé, o jaký konkrétní závazek (kdo byl smluvní stranou daného závazku apod). se jedná. Žalobkyně tvrdí, že se jednalo pouze o závazky žalovaného, toto své tvrzení však neprokázala. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovaným byla dohoda o tom, že celou zápůjčku splatí žalovaný. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně a žalovaný měli zápůjčku splatit každý jednou polovinou. Z obsahu SMS zprávy ze dne 18. 9. 2021 (č. l. 230), kterou v 12:49 hodin zaslala žalobkyně žalovanému, má soud za prokázáno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že již nemá dále splácet zápůjčku ze Smlouvy. Žalobkyně uvádí „200000 ti nevyplatím přestaň platit [jméno FO] tím to bude vyřízené“, tímto je dle názoru okresního soudu zcela jednoznačně prokázána vůle žalobkyně jakožto spoludlužníka ze Smlouvy doplatit zbývající část zápůjčky.

7. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se jeho zrušení a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala, že ve vztahu k nároku 2 okresní soud zatížil rozsudek vadami, kdy selektivně vyhodnotil výpověď manželů [jméno FO] a podstatné části zkreslil. Selektivně zhodnotil znění o zápůjčce a výpisů z účtů a nevyložil SMS zprávu v celém jejím kontextu a současně ignoroval zadluženost žalovaného. [jméno FO] potvrdili, že zápůjčku uhradí žalovaný a ona bude vystupovat jako jakási ručitelka. Pokud manželé [jméno FO] nevěděli, o jaké dluhy se jedná, bylo to proto, že žalovaný nebyl schopen doložit úvěrové smlouvy. Ze zápůjčky uhradila, jak doložila, úvěry žalovaného. V SMS zprávě pak účastníci řešili vypořádání jejich SJM. Nejednalo se o žádnou samostatnou dohodu a ani na dohodě o celkovém vypořádání se nakonec nedohodli. Tuto zprávu okresní soud vytrhl z kontextu, i když je zjevné, že se jednalo pouze o nabídku, a to nabídku, která byla učiněna pod podmínkou, že na žalobkyni bude převeden spoluvlastnický podíl na nemovitosti žalovaného. Žalovaný svůj podíl prodal, a následně byla nucena svůj podíl prodat i žalobkyně. K zápočtu se nelze vyjádřit, byl učiněn v obecné rovině a pokud není specifikován, tak se k němu žalobkyně nemůže vyjádřit. Navíc žalovaný investoval do své nemovitosti. Okresní soud zdůrazňuje, že to byla žalobkyně, která vedla nákladný život a zadlužila se. Zcela přehlédl, že žalovaný byl zadlužen poměrně zásadně. Odvolatelka rovněž nesouhlasila s tím, že na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení (nárok 1). Nelze dovodit obdarovací úmysl na její straně a jednání na vlastní nebezpečí, neboť mezi účastníky v té době existoval konsenzus o poskytování finančních prostředků žalovanému. Byl to žalovaný, který označil účty, na které žalovanému peníze zaslala v očekávání klidného života a záchrany nemovitosti. Po uhrazení dluhů chtěla vést manželský život ve společných nemovitostech ve [adresa]. V řízení prokázala, že žalovaný si vzal na koupi poloviny jejich nemovitosti hypotéku a z těchto prostředků byl vyplacen společný dluh u společnosti [právnická osoba]., a další dluh ve výši 217 000 Kč u [jméno FO]. Zbytek kupní ceny ve výši 813 000 Kč obdržela na svůj účet. Ze svého účtu pak zasílala dle pokynu žalovaného ve prospěch účtu žalovaného a dále na účty, které jí označil žalovaný.

8. Žalovaný pak navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že závěry okresního soudu mají oporu v dokazování. Obdarovací úmysl žalobkyně byl jasně prokázán a žalobkyně ani netvrdila právní důvod k poskytování finančních prostředků. Žalobkyně sama a dobrovolně hradila částky na některé z úvěrů. Žalovaný odkoupil spoluvlastnický podíl na nemovitosti od žalobkyně proto, aby si žalobkyně vyplatila své dluhy např. u společnosti [Anonymizováno]. Úvěr řádně hradil a refinancoval. Pokud by byl žalovaný tak zadlužen, jak tvrdí žalobkyně, na hypoteční úvěr u banky by nedosáhl. Žalovaný tvrdil před okresním soudem, jaké investice do nemovitosti učinil a k tomu také dokládal doklady. Protože však vyšel z toho, že okresní soud, tak jak bylo okresním soudem předestřeno, věc posoudí dle § 2992 o. z., neměl žalovaný zájem prokazovat a uplatňovat další své nároky. Bral to jako způsob hospodaření v manželství. Žalovaný si je vědom, že jeho procesní obrana si vyžádá další dokazování a je připraven dokázat, jak byly veškeré pohledávky v průběhu manželství hrazeny. Dokazování provádění k investicím do nemovitosti není náročné, postačí znalecký posudek, a dále soud měl dostatečně zohlednit peněžní prostředky, které zasílal žalovaný žalobkyni v období od roku 2018. Soud v rozsudku uvádí platby od listopadu 2019 do června 2020, avšak se nezabývá platbami od roku 2018 do listopadu 2019, když celkem takto bylo žalobkyni poskytnuto 634 800 Kč, jak uvádí žalovaný ve svém podání z 5. 1. 2024.

9. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

10. Předně odvolací soud odvolání žalobkyně do odstavce IV. výroku odmítl dle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), neboť žalobkyně není subjektivně legitimována k podání tohoto odvolání, když v tomto odstavci je řešen vztah mezi státem a žalovaným.

11. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav pak odvolací soud doplnil o vlastní dokazování a vlastní zjištění.

12. Z e-mailové korespondence proběhlé mezi advokáty účastníků řízení v době od 12. - 20. 7. 2021 bylo zjištěno, že účastníci jednali o vypořádání jejich SJM a dalšího majetku. Dle této korespondence oba účastníci považovali dluhy vzniklé v průběhu jejich manželství za společné, které byly refinancovány (např. půjčka [právnická osoba]). V rámci těchto jednání účastníci zvažovali i přepis spoluvlastnického podílu zpět na žalobkyni včetně hypotéky s tím, že žalobkyně doplatí dluh u své sestry a žalovaný doplatí dluh u [právnická osoba]. K dohodě nedošlo.

13. Předně odvolací soud nesouhlasí s aplikací § 2992 o. z. a správným závěrem, ke kterému okresní soud dospěl.

14. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zák. 82/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří pak na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007). U práv mezi manžely, se vznik bezdůvodného obohacení (a počátek promlčecí doby) odsouvá do toho dne, kdy mezi účastníky občanskoprávního vztahu, z něhož vyplývá příslušné právo, přestane existovat vztah manželský a kdy tento právní důvod ztratil své účinky (odpadl).

16. Judikatura vychází ze stanoviska, že bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení.

17. Okresní soud v dané věci dovodil výluku z této povinnosti ve smyslu § 2992 o. z.

18. K výkladu § 2992 o. z. se dovolací soud vyslovil v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 82/2019, uveřejněném pod číslem 108/2020 Sb. rozh. obč. (na nějž odkazuje též dovolatel), ve kterém uvedl, že jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí ve smyslu § 2992 o. z. je nutno vždy posoudit podle konkrétních okolností věci. Vyznačuje se tím, že ochuzený nemá objektivně žádný opodstatněný důvod spoléhat se na to, že se mu za jeho plnění od jiné osoby (či osob) má něčeho dostat, přesto je jednání ochuzeného na tuto osobu (či osoby) orientováno. Byť tak ochuzený může činit i v očekávání majetkové či jiné výhody, protislužby nebo jiného prospěchu od obohaceného jako projevu slušnosti, vděčnosti či společenského uznání apod., jež nelze právně vynutit, jde přesto z jeho strany o jednání, které činí s celkově nejistým výsledkem (je riskantní).

19. Ve věci sp. zn. 28 Cdo 1172/2024 Nejvyšší soud vyslovil, že o jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí se potom nebude zpravidla jednat tehdy, byl-li mezi ochuzeným a obohaceným projeven vzájemný konsenzus o přijímání plnění obohaceným pro své potřeby, aniž by na druhou stranu takový konsenzus (ať už z jakéhokoli důvodu) nabyl podoby platné smlouvy či jiného právního jednání zakládajícího vznik závazku (resp. povinnosti ochuzeného) k tomuto plnění – očekávání ochuzeného ohledně toho, že se mu za jeho plnění něčeho dostane nesmí být jednostranné. Za takové situace se jedná o plnění poskytované při vzájemném srozumění (konsenzu) obou stran o poskytování a přijímání daného plnění, a tudíž nikoli o jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí, byť by se tak stalo bez řádného (smluvního) závazkového důvodu.

20. To, že zaslání peněžních prostředků z účtu žalobkyně na účty žalovaného nebo jím označené bylo v souladu s vůlí i žalovaného, vyplývá z tvrzení obou účastníků, kteří shodně popisovali způsob hospodaření. Z jejich tvrzení rovněž vyplývá, že jejich manželství fungovalo na dluh, kdy účastníci si brali zápůjčky a úvěry na úhradu nejen zápůjček a úvěrů předešlých, ale i na běžný chod jejich rodinné domácnosti. Za této situace je nerozhodné, kdo z účastníků si půjčku bral, když byla spotřebována oběma společně a manželé si tak plnili svojí vyživovací povinnost.

21. Z těchto důvodů má odvolací soud za to, že žalobkyně nemá nárok na vrácení těch prostředků, které sice byly zaslána na účty žalovaného, ale nebyly nijak účelově určené a byly účastníky spotřebovány na jejich živobytí. Byly z nich uspokojovány jejich společné potřeby, společné nákupy a investice do společné nemovitosti. Totéž platí i pro procesní obranu žalovaného, spočívající v tom, že on sám zasílal žalobkyni peníze. Z účtu žalovaného vyplývá, že sice zaslal takto žalobkyni od listopadu 2019 do června 2020 částku 323 300 Kč, avšak tyto peněžní prostředky byly určeny na jídlo, naftu, popelnice apod.

22. I když z plateb mimo toto období nevyplývá nijak jejich účelové určení, je nasnadě, že i tyto prostředky byly zasílány a předávány žalobkyni za stejným účelem, neboť účastníky vedli do listopadu 2019 společnou domácnost. Proto rovněž nebylo nutné zasílat a předávat žalobkyni peníze jako účelově určení (jídlo, nafta, pojištění apod.), ale byly zasílány na běžný chod domácnosti. Totéž platí i pro peníze zasílané žalovaným žalobkyni z Anglie.

23. Za důvodný pak odvolací soud považoval nárok na vrácení jen těch peněžních prostředků, které prokazatelně byly zasílány a určeny pro individuální potřeby žalovaného.

24. Jedná se o platbu 400 000 Kč, když tyto peníze byly určeny, a i použity na doplacení hypotéky váznoucí na domě žalovaného v [adresa], dále platba 130 000 Kč zapůjčených od [právnická osoba] a zaslaných žalovanému do podnikání, tři platby na technický účet banky, které poskytly úvěr žalovanému ve výši 6 182 Kč. Celkem se tak jedná o částku 536 182 Kč.

25. Platba 2 000 Kč ve prospěch [jméno FO] byla platbou na společný dluh, žalobkyně tak platila dluh i za sebe, platba 190 000 Kč pak byla zaslána ve prospěch [Anonymizováno]., platba 5 300 Kč je úhradou účetních služeb za společnost [Anonymizováno] Jedná se tak o platby, které měla žalobkyně přihlásit do insolvenčního řízení.

26. Zbývající platby pak odvolací soud zařadil mezi platby určené na úhradu společných potřeb.

27. Pokud se jedná o nárok 2, i ten shledal odvolací soud jako nedůvodný.

28. Z e-mailové konverzace a z tvrzení shora vyplynulo, že zápůjčky a úvěry sloužily k úhradě i společných potřeb. Jestliže manželé [jméno FO] zapůjčili 504 000 Kč na zaplacení úvěrů žalovaného (a ten ji měl platit a 410 000 Kč skutečně zaplatil) neznamená to, že úvěry byly určeny pouze k uspokojení jeho potřeb, což ostatně připouští i sama žalobkyně v (viz e-mailová korespondence). A vyplývá to rovněž z faktu, že prostředky byly [jméno FO] zaslány na účet žalobkyně, prostřednictvím kterého pak žalobkyně zůstatky zápůjček uhradila. Očividně tak účastníci jednali po vzájemné dohodě, což nasvědčuje tomu, že se jednalo o úvěry zápůjčky ve prospěch obou. Protože se v řízení nezjistilo, které z úvěrů sloužily pouze pro potřeby žalovaného (zjištění o tom, komu byly poskytnuty nemá dostatečnou vypovídající hodnotu), nemá žalobkyně na tyto peníze nárok.

29. Pokud se jedná o zápočet, bez ohledu na to, že nebyl proveden jednoznačný zápočet, tedy netvrdilo se, o jakou pohledávku se jedná, kdy nastala její splatnost a na kterou pohledávku je zápočet započítáván, tak odvolací soud konstatoval nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Žalovaný se mýlí, že zápočet investice do nemovitosti je zápočet jednoduchý a lze ho zjistit jen porovnáním znaleckých posudků. Předně započítat lze jen investice do doby vzniku spoluvlastnictví a po jeho vzniku mají tyto investice zcela odlišný právní režim. Muselo by být proto postaveno na jisto, které práce, kdy, za kolik byly provedeny, z jakých peněz. Teprve poté by bylo možné přistoupit ke znaleckému posudku. Ještě složitější situace by nastala v období, kdy vzniklo podílové spoluvlastnictví, kde by bylo nutné zjistit, o jaký druh prací (nutná údržba či zhodnocení) se jednalo a zda lze tyto investice vypořádat mimo rámec zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (srov. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, kde NS ČR vyslovil, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o. z.) či 31 Cdo 684/2020, kde NS ČR vyslovil, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.

30. Pokud se jedná o zápočet spočívající v přeplatku jeho podílu na zápůjčku u manželů [jméno FO] a vrácení přeplatku z hypotéky, tak i zde musí odvolací soud konstatovat, že zde chybí jasný hmotně právní úkon, ze kterého by bylo seznatelné, na jakou pohledávku se zápočet provádí a kdy se stala pohledávka žalovaného splatnou.

31. Pro úplnost odvolací soud považuje za nutné uvést, že přeplatek hypotéky byl zaslán bankou na účet žalobkyně a lze dovodit, že to bylo po vzájemné domluvě účastníků a pravděpodobně tyto peníze nakonec byly použity (s ohledem právě na vzájemnou domluvu) ve prospěch obou, když skutečnost, že tato částka byla výlučně spotřebována pro individuální potřebu žalobkyně, v řízení zjištěna nebyla. Jako splnění vyživovací povinnosti je nutno považovat peníze zasílané z [Anonymizováno] na účet žalobkyně.

32. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu ohledně částky 536 182 Kč s příslušenstvím dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn tak, jak je shora ve výroku uvedeno, ve zbývající části pak dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

33. Výrok o nákladech řízení před soudem obou stupňů je odůvodněn § 142 odst. 2 za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a částečným procesním úspěchem žalobkyně.

34. Žalobkyně po žalovaném požadovala celkem částku 981 782 Kč. Bylo jí přiznáno 536 182 Kč. Její úspěch ve věci tak činí 9,3 %.

35. Náklady žalobkyně před soudem I. stupně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 39 248 Kč a nákladů právního zastoupení. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) 12 260 Kč. Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem 14 ÚPS v plné výši, a to za tyto úkony: výzva k plnění, převzetí věci, sepis návrhu, písemná podání k výzvě soudu ve dnech 21. 6. 2023, 4. 8. 2023 a 27. 12. 2023, účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 15. 9. 2023 v rozsahu 2 × dvě započaté hodiny jednání, za účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 8. 12. 2023 v rozsahu 3 × dvě započaté hodiny jednání a účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 8. 3. 2024 v rozsahu 3 × dvě započaté hodiny jednání, to vše podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a h) AT. Dále byla advokátovi přiznána odměna za sepis dvou jednoduchých vyjádření k výzvě soudu ze dne 1. 8. 2023 a 14. 9. 2023, ve kterých byly řešeny procesní otázky (dokazování) v poloviční výši, tj. 6 130 Kč. Celkem tak odměna činí 183 900 Kč. Ke každému z 16 ÚPS pak náleží režijní paušál po 300 Kč, tj. 4 800 Kč. Dále advokátovi žalobkyně vznikl nárok na cestovné osobním automobilem s průměrnou spotřebou 8,1 l na 100 km při ceně motorové nafty 34,40 Kč za 1 km jízdy a paušální náhradě 5,20 Kč za 1 km na trase v délce 252 km. Cestovné tak činí 2 012,60 Kč. Ztráta času za čas strávený na cestě činí 6 půlhodin po 100 km, tj. 600 Kč. Náklady právního zastoupení jsou tak představovány po navýšení 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 40 175,60 Kč částkou 231 488 Kč. Náklady řízení před soudem I. stupně tak spolu se soudním poplatkem činí 270 736 Kč. Z této částky žalobkyni náleží 9,3 %, to je 25 178,50 Kč.

36. Náklady odvolacího řízení se sestávají z odměny za dva ÚPS po 12 260 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, ztráty časy za 6 půlhodin a cestovného ve výši 1 974 Kč (vozidlem s průměrnou spotřebou 8,1 l/100 km, ceně paliva 38,70 Kč a ujeté vzdálenosti 226 km), celkem tak náklady právního zastoupení činí 27 694 Kč a po navýšení o 21 % DPH ve výši 5 815,74 Kč jsou představovány částkou 33 509,74 Kč. Náklady odvolacího řízení spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 49 060 Kč činí 82 570 Kč. Z této částky žalobkyni náleží 9,3 %, to je 7 679 Kč.

37. Dále odvolací soud zavázal oba účastníky, aby nahradili státu v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení, tj. svědečné ve výši 2 348,60 Kč určené pro svědka [Jméno zainteresované osoby 1/0], které Okresní soud v Karviné zaplatil uvedenému svědkovi, a to podle výsledku řízení. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná z 45,35 %, proto je povinna státu nahradit 1 065,10 Kč. Žalovaný byl v řízení neúspěšný z 54,65 %, proto je povinen státu nahradit 1 283,50 Kč.

Poučení