71 Co 242/2018-231

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň Mgr. Šárky Bokůvkové a JUDr. Šárky Žmolilové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], [osobní údaje] [anonymizováno] [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [osobní údaje] [anonymizováno] [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1.000.000 Kč a 500.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. března 2018, č. j. 208 C 51/2016-56, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající napadené části ve vztahu k žalobkyni a) ohledně částky 200.000 Kč a ve vztahu k žalobkyni b) ohledně částky 50.000 Kč mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) 200.000 Kč a žalobkyni b) 50.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ohledně částky 600.000 Kč ve vztahu k žalobkyni a) a 390.000 Kč ve vztahu k žalobkyni b) se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyním a) a b) na nákladech řízení 38.188 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyním a) a b) náklady odvolacího řízení ve výši 42.011 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 1.000.000 Kč pro žalobkyni a) a částky 500.000 Kč pro žalobkyni b) (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne [datum] byl usmrcen [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně a) a otec žalobkyně b). Dopravní nehodu zavinil zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] a za tento skutek byl pravomocně odsouzen pro přečin usmrcení z nedbalosti. Žalobkyně a) žila se zemřelým ve společné domácnosti jako manželé po dobu 41 let a z manželství pochází 3 děti. Trvala mezi nimi pevná citová vazba, společně podporovali finančně své děti. Po nehodě se nemohla starat o svou matku, která se krátce před tím k nim nastěhovala. Rovněž žalobkyně b) měla ke svému otci pevný citový vztah, až do roku [rok] žila se svými rodiči ve společné domácnosti. Smrt [jméno] [příjmení] narušila jejich rodinný život. Po dopravní nehodě se obě léčí u odborníka z důvodu psychických potíží, kdy u žalobkyně a) přetrvává [zdravotní stav] [anonymizována čtyři slova], její stav se zhoršuje v obdobích spojených se vzpomínkami na zemřelého manžela. Žalobkyně se léčila v psychiatrické ambulanci od roku [rok], její stav se výrazně zhoršil po rodinné tragédii, kvalita jejího života je snížená, deprese je nehluboká, ale přešla do stavu chronicity s nejistou prognózou. Z těchto, jakož i finančních důvodů, ukončila studium vysoké školy po absolvování bakalářských zkoušek. Z důvodu pobytu matky v jejich domácnosti bezmála 2 roky po nehodě, došlo k rozporům v jejich manželství, které je v současné době před rozvodem.

3. S ohledem na dobu, kdy došlo k dopravní nehodě, posoudil okresní soud nárok žalobkyň po právní stránce dle ust. § 11 a 13 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Dovodil pasivní legitimaci žalované, která k realizaci své činnosti použila svého zaměstnance [jméno] [příjmení], který se dopustil nedbalostního přečinu usmrcení. Občanskoprávní sankce dle ust. § 13 obč. zák. postihuje samotnou právnickou osobu. Dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. přiznal zákon pozůstalým rodinným příslušníkům jednorázovou paušální náhradu za usmrcení osoby blízké, a to v případě žalobkyň ve výši 240.000 Kč každé z nich. Přestože Ústavní soud připustil možnost přiznání náhrady nemajetkové újmy v rámci ochrany osobnosti nad rámec jednorázového odškodného, dospěl okresní soud k závěru, že na straně žalobkyň se nejedná o případ zásahu od osobnostní sféry v takové míře se vymykající obdobným případům, že by se zákonné jednorázové odškodné jevilo jako nedostatečné.

4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání obě žalobkyně a navrhovaly jeho zrušení a vrácení okresnímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, popř. jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Namítaly, že okresní soud neprovedl navrhovaný důkaz vypracováním znaleckého posudku k posouzení dopadu úmrtí [jméno] [příjmení] na duševní stav žalobkyň. Okresní soud rovněž nehodnotil navrhovaný důkaz posudkem o invaliditě žalobkyně b), kterým mělo být prokázáno, že duševní otřes, který utrpěla v souvislosti se smrtí svého otce, se stal příčinou její invalidity. Nesouhlasily se závěrem, že zde nejsou podmínky pro přiznání nemajetkové újmy nad rámec vyplacené paušální náhrady dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. V této souvislosti poukazovaly na kvalitu vzájemného vztahu žalobkyň a zemřelého, délku společného soužití, citové vazby, vzájemnou pomoc a oporu, jakož i finanční podporu. U obou žalobkyň přerostla psychická bolest do duševního onemocnění. Dále poukazovaly na míru zavinění škůdce, nečekanost úmrtí a jeho způsob a vážné narušení manželství žalobkyně b).

5. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Souhlasila se závěrem okresního soudu o nemožnosti aplikace ust. § 3079 odst. 2 o. z., jakož i závěrem o nedůvodnosti přiznání nároku žalobkyň nad rámec vyplacené jednorázové náhrady dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. Rozsudek obsahuje skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů s tím, že jednotlivé důkazy jsou v občanskoprávním řízení prováděny k prokázání určitého tvrzení. Pokud žalobkyně ani netvrdily rozhodné skutečnosti pro přiznání uplatňovaného nároku, nebylo namístě provádět další dokazování. Poukazoval rovněž na rozdílné okolnosti dané věci a skutkových okolností řešených v ústavním nálezu, na který žalobkyně odkazovaly a ze kterého tak nelze vycházet v této věci.

6. Žalovaná podala odvolání do odstavce II. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, když nesouhlasila s aplikací ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně obdržely významné finanční částky v souvislosti s tragickou událostí, které okresní soud žádným způsobem nezohlednil a nepřihlédl k dalším skutečnostem týkajícím se jejich majetkových poměrů. Poukazoval na další soudní spory mezi účastníky, kde soudy vždy rozhodovaly dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle procesního úspěchu ve věci.

7. Ve věci odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. října 2018, č. j. 71 Co 242/2018-82 tak, že rozsudek okresního soudu ve vztahu k žalobkyni a) ohledně částky 200.000 Kč a k žalobkyni b) ohledně částky 60.000 Kč změnil tak, že žalovanou zavázal k zaplacení těchto částek. Ve zbývající části rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

8. Na základě dovolání, které podali oba účastníci, Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 2315/2019-141 rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v části, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalované proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, ve kterém byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, odmítl. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud dostatečně nevyložil, jaká kritéria při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy zohlednil a jak se podílela na určení konečné výše relutární náhrady. Tento nedostatek způsobuje, že nelze dostát zásadě proporcionality. Tímto se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu.

9. Předmětem odvolacího řízení tak nadále zůstává nárok žalobkyně a) na zaplacení částky 800.000 Kč a žalobkyně b) na zaplacení částky 440.000 Kč. Částka 200.000 Kč pro žalobkyni a) a 60.000 Kč pro žalobkyni b) byla pravomocně přiznána rozsudkem odvolacího soudu ze dne 29. října 2018, č. j. 71 Co 242/2018-82.

10. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek ve zbývající napadené části s přihlédnutím k závěrům uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu, kterými je vázán. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyň je důvodné pouze částečně.

11. U jednání odvolacího soudu žalobkyně b) uvedla, že bydlela s prvním manželem v domě jeho rodičů, společně stavěli dům. Asi půl roku před rozvodem se přestěhovala ke svým rodičům, kde bydlela až do roku [rok]. Později tam bydlela společně s druhým manželem. Minimálně od počátku roku [rok] bydleli společně v domě v [anonymizováno]. Při rozvodu s druhým manželem neuváděla žádné problémy, které by souvisely s úmrtím jejího otce.

12. Z lékařské zprávy psychiatra [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se u něj léčí obě žalobkyně. Žalobkyně a) je u něj léčena od [datum] pro depresivní reakci po tragickém úmrtí manžela, se kterým byla 41 let. Při prvním vyšetření byla zřetelně depresivní, byla nasazena antidepresivní medikace, která byla postupně navyšována. Byla prováděna psychoterapie. K nepatrnému ústupu potíží dochází po měsíci, ale dosud se nepodařilo dosáhnout její normy při medikaci. K opakovanému přechodnému zhoršování stavu dochází v určitých obdobích spojených se vzpomínkami (vánoční svátky, výročí apod.). Jedná se o [zdravotní stav] [anonymizována čtyři slova] s výkyvy v průběhu roku.

13. Žalobkyně b) je léčena v ambulanci od roku [rok] pro [zdravotní stav] [anonymizována dvě slova], kterou se díky léčení podařilo uzdravit s občasnými výkyvy. Po rodinné tragédii na kontrole dne [datum] dochází k výraznému zhoršení, byla navýšena antidepresivní medikace. Sociální fungování není výrazně narušeno, kvalita života je snížena. Situace je komplikována vleklým rozvodem a problémy kolem majetku. Další prognóza je nejistá.

14. Z posudku o invaliditě žalované b) bylo zjištěno, že její invalidita vznikla dne [datum], jde o invaliditu I. stupně. Ve zhodnocení je uvedeno, že pokles pracovní schopnosti je dán depresivitou, která je sledována od roku [rok] s progresí po úmrtí otce v roce [rok]. Nezvládá běžnou činnost doma, potíže s manželem, který pije a je na ni hrubý. Její stav je hodnocen jako středně těžký pro chronifikaci.

15. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 17 C 111/2017 bylo zjištěno, že v tomto řízení bylo rozvedeno první manželství žalobkyně b). V průběhu řízení manželé uvedli, že se žalobkyně b) počátkem roku 2007 po vzájemných problémech odstěhovala ke svým rodičům.

16. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 10 C 126/2019 bylo zjištěno, že v tomto řízení bylo rozvedeno druhé manželství žalobkyně b) s [jméno] [příjmení]. Jako příčina rozvratu manželství je v rozsudku uvedeno vzájemné citové odcizení manželů.

17. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 18 C 171/2015 bylo zjištěno, že předmětem tohoto řízení byl nárok [jméno] [příjmení], matky žalobkyně a), na náhradu nemajetkové újmy po žalované z důvodu úmrtí [jméno] [příjmení], zetě žalobkyně. Žaloba byla zamítnuta s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně [jméno] [příjmení] v době události nežila se zemřelým ve společné domácnosti. V průběhu řízení byly jako svědkyně vyslýchány obě žalobkyně, okresní soud jejich výpovědi v kontextu dalších svědeckých výpovědí vyhodnotil jako připravené, účelové a nevěrohodné.

18. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud nad rámec skutkových zjištění učiněných okresním soudem, že žalobkyně b) žila v domě se svými rodiči vždy pouze přechodně, a to v době, kdy řešila manželské problémy, popř. v době, kdy s manželem neměli jiné společné bydlení. V době nehody již minimálně 8 měsíců v domě nebydlela. V souvislosti s nehodou se u žalobkyně a) rozvinula duševní porucha, postupně došlo k ústupu potíží, které však s výkyvy v průběhu roku trvají dodnes. U žalobkyně b) došlo k výraznému zhoršení její duševní poruchy, pro kterou je léčena od roku [rok]. V roce [rok] jí byl přiznán z důvodu depresivity invalidní důchod.

19. Jak již odvolací soud uvedl ve svém dřívějším rozsudku, okresní soud s ohledem na dobu, kdy došlo k dopravní nehodě, správně posoudil nárok žalobkyň dle ust. § 11 a § 13 obč. zák. s tím, že zde jsou podmínky pro přiznání nemajetkové újmy nad rámec paušálně stanovených částek dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. S ohledem na skutečnost, že k dopravní nehodě došlo pouhé 3 měsíce před účinností občanského zákoníku č. 89/ 2012 Sb, (dále jen o. z.), Nejvyšší soud ve svém zrušovacím rozsudku výslovně uvedl, že při posouzení rozhodných kritérií pro přiznání náhrady za nemajetkovou újmu, je na místě vycházet z judikatury vztahující se k ust. § 2959 o. z., a to zejména z rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že za základní částku náhrady lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Dle údajů Českého statistického úřadu činila průměrná mzda za rok 2012 25.101 Kč. Dvacetinásobek tak představuje částku 502.020 Kč, ze které je nutno vycházet jako ze základní částky náhrady nemajetkové újmy.

20. V řízení byly prokázány mimořádně pevné a dlouhodobé citové vazby žalobkyň a zemřelého vyplývající z dlouhodobého společného soužití, rodinných vazeb s přihlédnutím k citové a finanční vázanosti. Na tom nemůže nic změnit námitka žalované ohledně hodnocení výpovědí žalobkyň v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 171/2015, kde vypovídaly jako svědkyně. Jejich výpovědi byly hodnoceny v kontextu rozdílných výpovědí dalších v řízení slyšených svědků, kteří se vyjadřovali k rozdílným skutečnost než vzájemnému vztahu žalobkyň a zemřelého.

21. U žalobkyně a) došlo ke ztrátě manžela, se kterým žila společně po dobu 41 let. V tomto celoživotním svazku si byli vzájemnou oporou a společně vytvořili pevné rodinné vazby, které byly přetrhány. Ke ztrátě došlo v době, kdy společně vychovali 3 děti, které se již osamostatnily a kdy mohli společně trávit a užívat si důchodový věk a být si vzájemnou oporou, došlo k přetržení celoživotního vztahu a žalobkyně a) zůstala bez životního partnera. Žalobkyni tak náleží zvýšení náhrady nad částku stanovenou v ust. § 444 odst. 3 obč. zák., a to na základní částku náhrady uvedenou v předcházejícím odstavci, tj. celkově ve výši 500.000 Kč. V řízení bylo zjištěno, že duševní útrapy žalobkyně a) v souvislosti s úmrtím manžela se projevily i na jejím zdraví. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že u žalobkyně a) došlo ke vzniku [zdravotní stav] [anonymizována čtyři slova], se kterou se léčí od [datum]. Přesto, že došlo po medikaci a léčbě k ústupu potíží, neustále dochází k opakovanému přechodnému zhoršování stavu v určitých obdobích spojených se vzpomínkami s výkyvy v průběhu roku. Újma žalobkyně a) tak spočívá nejen ve vlastní psychické bolesti vyvolané vnímáním úmrtí blízkého člověka jako újmy vlastní, ale i v újmě na zdraví. Tato však nebyla způsobena přímo škodní událostí (dopravní nehodou), ale přímou příčinou vzniku onemocnění byl až následek této události, a to úmrtí blízkého člověka. Jde o postižení druhotné oběti způsobené smrtí blízkého člověka a tuto újmu je nutno posuzovat a odškodnit dle úpravy o náhradě za nemajetkovou újmu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 281/2019). Vznik duševní poruchy na straně žalobkyně, která byť ve zmírněné formě, přetrvává dodnes, je důvodem pro další navýšení náhrady za nemajetkovou újmu, a to o částku 140.000 Kč Odvolací soud tak dospěl k závěru, že s ohledem na výše uvedená kritéria náleží žalobkyni a) náhrada nemajetkové újmy v celkové výši 640.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni a) byla již před podáním žaloby vyplacena částka 240.000 Kč dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. a dříve vydaným rozsudkem odvolacího soudu jí byla již pravomocně přiznána další částka 200.000 Kč, náleží žalobkyni a) k úhradě zbývající částka ve výši 200.000 Kč.

22. Při stanovení výše náhrady u žalobkyně a) nebylo přihlédnuto k nemožnosti postarat se o svou matku, když tvrzení o jejich společném bydlení v době nehody bylo vyvráceno v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 171/2015.

23. Žalobkyně b) byla dcerou zemřelého, a přestože již měla vlastní rodinu, udržovala se svými rodiči nadále vřelý a blízký vztah, když tito jí byli nápomocni, kdykoliv se ocitla v tíživé životní situaci. Z tohoto důvodu náleží také žalobkyni b) další peněžitá náhrada nad částku stanovenou v ust. § 444 odst. 3 obč. zák. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně b) měla vlastní rodinu a domácnost, s rodiči žila ve společné domácnosti pouze v době, kdy prožívala manželskou krizi, popř. když neměli s manželem a rodinou jinou možnost bydlení, nelze u žalobkyně b) vycházet z výše uvedené základní částky, když se nejedná o natolik pevný a úzký vztah jako u žalobkyně a). Odvolací soud proto vycházel z nižší základní částky, a to 300.000 Kč. V řízení bylo zjištěno, že u žalobkyně b) došlo ke zhoršení duševní poruchy, se kterou se léčí již od roku [rok]. Jak již bylo uvedeno u žalobkyně a), příčinou tohoto zhoršení není přímo dopravní nehoda, ale až následek této události, a to úmrtí blízkého člověka. Rovněž toto zhoršení zdravotního stavu žalobkyně b) je nutno promítnout do náhrady nemajetkové újmy. U žalobkyně b) nedošlo v souvislosti s úmrtím jejího otce ke vzniku, ale„ toliko“ ke zhoršení již existující duševní poruchy. Z lékařských zpráv a posudku o invaliditě bylo zjištěno, že zdravotní stav žalobkyně b) byl komplikován rovněž vleklým rozvodem a s tím spojenými problémy s majetkem a chováním manžela. S ohledem na podrobné aktuální lékařské zprávy ošetřujícího lékaře žalobkyně b) nepřistoupil odvolací soud k vypracování znaleckého posudku v souvislosti s duševním stavem žalobkyně b) pro jeho nadbytečnost, když z lékařských zpráv lze učinit dostatečný závěr o zhoršení zdravotního stavu žalobkyně b) a jeho příčině. Úmrtí otce žalobkyně b) tak bylo sice příčinou zhoršení duševní poruchy žalobkyně, ale nikoliv příčinou jedinou. Na přetrvávání tohoto zhoršení duševního stavu žalobkyně měly nepochybně vliv výrazné okolnosti jejího rodinného života, a to další rozvod manželství a s tím spojené problémy v podobě alkoholu na straně manžela, jeho hrubého chování k žalobkyni b) a majetkové problémy. Rozvodovým spisem okresního soudu pak bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně b), že její stav po úmrtí otce vedl k rozpadu jejího manželství, když jedinou příčinou rozvratu manželství je uvedeno vzájemné citové odcizení manželů. Stejným způsobem je nutno hodnotit vznik nároku žalobkyně b) na invalidní důchod. Tento jí byl sice přiznán pro depresivitu s progresí po úmrtí otce, avšak až po čtyřech letech od dopravní nehody s tím, že byly konstatovány rovněž problémy s manželem a ukončení manželství. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně b) prožívala složité životní období, které nebylo způsobeno toliko samotným úmrtím jejího otce a nepochybně přispělo k chronicitě jejich zdravotních problémů, se kterými se dlouhodobě léčila. Za této situace vznikl žalobkyni b) nárok na navýšení náhrady o další částku ve výši 50.000 Kč. Odvolací soud přistoupil k nižšímu navýšení než u žalobkyně a), neboť u této došlo ke vzniku a přetrvání duševní poruchy jedině a pouze z důvodu úmrtí manžela. Žalobkyni b) tak náleží náhrada v celkové výši 350.000 Kč. Z této částky již byla vyplacena náhrada dle ust. 444 odst. 3 obč. zák. ve výši 240.000 Kč, částka 60.000 Kč již byla pravomocně přiznána dříve vydaným rozsudkem odvolacího soudu, a proto bylo rozhodnuto o zbývající částce ve výši 50.000 Kč. Jak již bylo uvedeno ve zrušeném rozsudku odvolacího soudu, u této žalobkyně nebylo přihlédnuto k ukončení vysokoškolského studia, když z jejího tvrzení vyplývá, že důvodem ukončení byla rovněž finanční otázka, přičemž ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalobkyni b) byla nad rámec paušální náhrady dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. soudem přiznána a vyplacena částka přesahující 80.000 Kč, která mohla být použita k pokračování ve studiu.

24. Takto přiznané částky jsou v souladu s principem proporcionality odrážející obecně sdílené představy o spravedlnosti a výši přiznaných náhrad ve skutkově obdobných případech. Jak již uvedl Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku, v případech dopravních nehod se odškodnění nemajetkové újmy dle ust. § 13 obč. zák. nejbližších příbuzných nad rámec zákonem stanovených paušálních částek pohybovalo okolo 200.000 Kč a více. V této souvislosti odvolací soud odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 268/2016, ve kterém byla manželce zemřelého při dopravní nehodě za obdobného skutkového stavu přiznána náhrada ve výši 200.000 Kč nad rámec paušální částky dle občanského zákoníku, aniž by došlo k rozvinutí duševní poruchy. Pozůstalé dceři byla přiznána další náhrada ve výši 100.000 Kč za situace, kdy žila s otcem v době jeho úmrtí společně se svou rodinou v jednom domě, aniž by došlo k trvalému zhoršení jejího zdravotního stavu.

25. Nad rámec výše uvedeného, odvolací soud opakuje, že na straně žalované přihlédl ke skutečnosti, že dopravní nehoda byla způsobena jejím zaměstnancem při plnění pracovních úkolů. Přestože z vyjádření žalované je zřejmé, že neměla v úmyslu tragickou událost bagatelizovat a při vyřizování celé záležitosti spolupracovala s pojišťovnou, neučinila žádný krok nad rámec plnění poskytnutého pojišťovnou, neprojevila konkrétním způsobem lítost nad danou událostí, neposkytla žalobkyním nad rámec soudem přiznaných částek žádné plnění ke zmírnění dopadů tragické události. Jedná se o právnickou osobu, která je pro tyto případy pojištěna a přiznané částky nepochybně nemohou vést k ohrožení její existence.

26. Po zhodnocení výše uvedených kritérii na straně obou účastníků, odvolací dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) a § 219 o. s. ř. dílem změnil a dílem potvrdil rozsudek okresního soudu ve zbývající napadené části tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyním vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Odvolací soud zavázal žalovanou k nahrazení částky 38.188 Kč představující odměnu za 6 úkonů právní pomoci (převzetí věci, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 8. 3. 2017, 7. 6. 2017, 15. 1. 2018 a 7. 2. 2018) po 2.480 Kč u každé z žalobkyň dle ust. § 12 odst. 4, § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. celkem u obou žalobkyň částku 29.760 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. 1.800 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 6.628 Kč Odvolací soud nepřiznal odměnu za doplnění tvrzení ze dne 10. 4. 2017, když toto mohly žalobkyně uvést již v samotné žalobě a nejedná se tak o účelně vynaložený náklad.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a procesně úspěšným žalobkyním byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyním 42.011 Kč, přičemž tato částka představuje - odměnu za 5 úkonů právní služby (podání odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 29. 10. 2018, 13. 12. 2021 a 21. 3. 2022, podání dovolání) po 2.480 Kč u každé z žalobkyň dle ust. § 9 odst. 3 písm. d) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. 24.800 Kč, - 5x režijní paušál dle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhl. po 300 Kč, tj. 1.500 Kč, - náhrada za ztrátu času za tři cesty vždy v rozsahu 8 půlhodin dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. po 800 Kč, tj. 2.400 Kč, - cestovné za tři cesty ze [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 300 km, průměrné spotřebě vozidla 7,3 l benzínu Natural 95 na 100 km ve výši 1.868 Kč za cestu k soudu v říjnu 2018 (cena paliva dle vyhl. č. 463/2017 Sb. ve výši 30,50 Kč, náhrada za km ve výši 4 Kč), ve výši 1.929 Kč za cestu v prosinci 2021 (cena paliva 27,80 Kč jak žalobkyně požadovaly, náhrada za km ve výši 4,40 Kč) a ve výši 2.223 Kč za cestu v březnu 2022 (cena paliva dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 37,10 Kč, náhrada za km ve výši 4,70 Kč), celkem cestovné ve výši 6.020 Kč, - to vše navýšeno o DPH ve výši 7.291 Kč. Odvolací soud nepřiznal odměnu za písemné vyjádření ze dne 21. 3. 2022, když se nejedná o účelně vynaložené náklady, neboť toto bylo předloženo soudu v den nařízeného jednání a žalobkyně se již mohly vyjádřit u ústního jednání.

29. Náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyň (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).