71 CO 271/2020-286

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Šárky Bokůvkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] a [částka] s příslušenstvím mezitímním rozsudkem k odvolání žalovaného do mezitímního rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 7. 2020, č. j. 13 C 230/2017-175, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že částku [částka] zaplatí na účet Okresního soudu v Novém Jičíně a částku [částka] na účet Krajského soudu v Ostravě.

Odůvodnění

1. Napadeným mezitímním rozsudkem okresní soud vyslovil, že žalobou uplatněný nárok je co do základu dán s tím, že rozhodnutí o výši nároku, jakož i o nákladech řízení, se zůstavuje rozsudku konečnému.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo ke zranění žalobce, který jel na lyžích, při kolizi se žalovaným, který jel na snowboardu, a to na sjezdovce číslo 11 lyžařského střediska [anonymizováno]. Ke kolizi došlo za jasného počasí, nicméně za silného provozu na sjezdovce. Žalobce byl transportován vrtulníkem na oddělení úrazové chirurgie Všeobecné nemocnice v [příjmení] am [příjmení] s předběžnou diagnózou zlomenina pravého bérce a otřes mozku. V nemocnici byl hospitalizován do [datum] a operován. Po transportu domů pokračoval žalobce v léčení v [nemocnice] na [obec] a ve Fakultní nemocnici v Motole. Ke kolizi účastníků došlo v momentě, když žalobce na pravém okraji sjezdovky začínal levý oblouk a žalovaný do něj narazil zezadu z vnější strany. Tedy náraz šel na bérec v jeho horní pravé části, tj. těsně pod kolenní kloub, mírně zezadu. Náraz přišel na začátku levého oblouku, tzn. musel přijít zprava šikmo, mohl přijít po vrstevnici nebo také více trochu seshora. Tato varianta mechanismu vzniku zranění žalobce je nejpravděpodobnější z důvodu jasnějšího průběhu lomu a časové souslednosti při tom silovém působení a z toho důvodu, že náraz šel mírně zezadu. V přímém důsledku nárazu pod kolenní kloub zprava zezadu praskly obě kosti. V důsledku setrvačných sil pak došlo ještě k fraktuře holenní kosti v oblasti střední vzdálenosti mezi kotníkem a kolenem. K nárazu došlo v uvedené výšce buď z toho důvodu, že žalovaný jel mimo sjezdovku, tedy po neupravené části, kde různé nerovnosti a zmrazky, které jsou tvrdší a měkčí, tak prkno vychylují i směrem nahoru. Pokud tedy snowboardista jede neupraveným terénem a prkno se nadnese v důsledku terénní vlny, tak může ještě jeden nebo dva metry už na upravené sjezdovce někoho zranit ve vyšší výšce než by to odpovídalo normálnímu stoji. Nebo snowboardista, když zahlídne překážku, tak většinou se snaží nějakým způsobem se vyhnout tomu nárazu, může se i zaklonit a strčí prkno před sebe. Takže ho nadzvedne a tím chrání víc sebe přirozeně, což mu nelze vyčítat, ale prkno nadzvedne a pak tím prknem narazí do nějaké výšky, která je výš, než je povrch svahu. Žalobce začal levý oblouk zhruba 2 metry od pravého kraje sjezdovky. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce však jakékoliv nároky žalobce na náhradu škody odmítl.

3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní dospěl k závěru, že základ nároku je dán a rozhodl mezitímním rozsudkem. Okresní soud věc posoudil dle § 2900 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) s tím, že žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost zakotvenou v citovaném ustanovení § 2900 občanského zákoníku, když porušil pravidla FIS (Mezinárodní lyžařské federace) upravující chování lyžařů (potažmo snowboardistů) na sjezdovce. Konkrétně žalovaný nedbal pravidla č. 3 (volba jízdní stopy), které uvádí, že:„ Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním“, případně pravidlo č. 5 (vjíždění a rozjíždění), dle kterého:“ Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní“.

4. Okresní soud pak dovodil, že v přímé souvislosti s porušením minimálně jednoho z těchto pravidel došlo u žalobce ke škodě na zdraví, za což nese tudíž odpovědnost žalovaný. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru sport, odvětví biomechanika, vzhledem k charakteru zranění, které žalobce utrpěl, je zřejmé, že žalobce byl vystaven prudkému nárazu jdoucímu zprava, zezadu těsně pod koleno. V důsledku tohoto nárazu došlo v místě nárazu ke zlomenině kosti lýtkové i holenní a pak k další zlomenině holenní kosti ve střední vzdálenosti mezi kotníkem a kolenem. Okresní soud pak uzavřel, že to byl žalovaný, který nedával pozor na provoz před sebou a byl to on, kdo zezadu, zprava narazil do žalobce a tím porušil pravidlo č. 3 FIS. Za pravděpodobnou možnost pak okresní soud považoval to, že žalovaný se při rozjíždění či vjezdu na sjezdovku dostatečně nerozhlédl, aby zkontroloval, zda shora po sjezdovce někdo nepřijíždí a zda má tedy volno ke vjezdu na trať. Tato možnost je o to pravděpodobnější, že snowboardisté při přerušení jízdy sedí na sjezdovce a mají tudíž omezený přehled o dění na sjezdovce. Skutečnost, zda žalovaný se teprve rozjížděl a vjížděl na sjezdovku nebo již po nějakou dobu v jízdě pokračoval, není podstatná. V každém případě žalovaný jedno ze základních pravidel chování na sjezdovce porušil, což se stává především začátečníkům, jenž tyto návyky nemají zautomatizované. Zjištění znalce vyloučily všechny, byť i jen modelové situace, kdy by k předmětné kolizi došlo vinou žalobce, kdy by tedy žalobce porušil nějaké pravidlo FIS, včetně tvrzení žalovaného, že naopak žalobce vrazil do něj. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný nevěnujíce dostatečnou pozornost pohybu ostatních lyžařů či snowboardistů po sjezdovce tím porušil závazná pravidla pro tento sport, tedy porušil svou prevenční povinnost a v příčinné souvislosti s tím utrpěl žalobce zranění, tedy škodu na zdraví, za kterou proto žalovaný odpovídá.

5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, tak, že žalobu zamítne. V odvolání žalovaný namítal, že v řízení nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo je odpovědný za zranění žalobce. Okresní soud zcela pominul tvrzení žalovaného a z důkazů provedených na návrh strany žalované neučil žádná významná zjištění. Tyto důkazy pak ani ve vazbě na výpověď svědka [příjmení] nijak nehodnotil. Okresní soud své rozhodnutí postavil na závěrech znaleckého soudku UK a svědka [příjmení], aniž se rozpory ve výpovědi tohoto svědka zabýval. Pokud se jedná o znalecký posudek zdůraznil, že znalecký ústav poukázal na to, že nemá dostatek informací k provedení biomechanické analýzy a není možné sestavit ucelený obraz celé události. Znalec přitom neposuzoval, jak ke srážce došlo, nýbrž pouze možné mechanismy vzniku poranění žalobce. Jinak řečeno, znalec neposuzoval to, co samotné srážce předcházelo. I pokud by zranění žalobce vzniklo nárazem žalovaného do pravé nohy, v žádném případě to neznamená, že za náraz nese odpovědnost žalovaný, když nebylo prokázáno, jaký byl pohyb účastníků před střetem, a tedy kdo svou jízdou porušil určitou povinnost. Znalec ve svém posudku zmínil i další variantu, avšak okresní soud tuto variantu pomíjí a tváří se jako by znalec přijal jednoznačný závěr. Dále poukázal na to, že žalovaný se na sjezdovce pohyboval pomalou rychlostí, což variantu, kterou přijal okresní soud, vylučuje.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že okresní soud správně vyšel ze znaleckého posudku, který přisvědčil tvrzení strany žalující. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že náraz do horní části pravé nohy žalobce (těsně pod koleno) přišel na začátku levého oblouku šikmo zprava mírně zezadu a byl takové intensity, že předmětné bércové kosti žalobce nevydržely. Byl to tedy žalovaný, který nedával pozor na provoz před sebou a byl to on, který zezadu zprava narazil do žalobce.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, byl doplněn o zjištění plynoucích z vlastního dokazování odvolacího soudu, když okresní soud z důkazů navržených a provedených k návrhu žalovaného neučinil žádná zjištění. Proto odvolací soud přistoupil k zopakování dokazování a zjistil: - Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], že k události došlo dne [datum] na Kaprunu někdy odpoledne, spíše později, už nesvítilo slunce, ale byla pořád dobrá viditelnost. Sjezdovka byla rozježděná, ale pořád dobře sjízdná. V roce 2014 žalovaný na snowboardu jezdil 3 - 4 roky a byl zdatný snowboardista, on začínal, stejně jako mamka s lyžemi, zatímco otec byl pokročilý lyžař. Na sjezdovce jezdili buď on s žalovaným, protože oba měli snowboard a mamka s taťkou na lyžích, anebo jezdili všichni 4, a to vždycky tak, že ti zkušenější poodjeli a počkali na ty další. V žádném případě jsme nikdy nevyjeli mimo sjezdovku. V uvedený den byli na sjezdovce spolu. [příjmení] s žalovaným a otcem stáli na levé straně sjezdovky a žalovaný se rozhodl, že sjede kousek níž a počká na svědka na pravé straně. Žalovaný ho na pravé straně čekal proto, že svědek začínal a netroufl by si jet dolů. Žalovaný snowboard ovládal už dobře. Neviděl, jak žalovaný jede, protože se sám připravoval na vlastní jízdu, ale když se rozjel (plužil traverzem skrz sjezdovku), viděl, jak žalovaný sedí na sjezdovce na zadku a že žalobce klouže na břiše pod ním. Jednu lyži měl odepnutou, žalovaný měl snowboard stále připnutý. Tak se za nimi rozjel, ke kolizi došlo na pravé straně sjezdovky, tak 1 - 2 metry od kraje, přičemž žalobce a žalovaný po kolizi byli od sebe vzdáleni tak 2 - 3 metry. Když přijel k žalovanému, žalovaný mu řekl, že byl sražen zezadu lyžařem, po chvíli přijel otec, odepli si vázání a šli k žalobci. Ten byl v bezvědomí, otočili ho a ten se po chvíli probral. V době, kdy se žalobce probíral a začal chrčet, přijel jeho kamarád p. [příjmení], klekl si k žalobci a byl velmi vyděšený. - Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], otce žalovaného, že ke kolizi došlo mezi 15 - 16 hod., bylo nad nulou, sníh byl mokrý, rozježděný a terén začal být obtížný. Ke kolizi došlo v nižší části sjezdovky, u takového největšího areálu s množstvím lanovek, a to těsně u pravého kraje sjezdovky, přičemž terén sjezdovky plynule splýval s okolím, byl dán vlastně tím, jak byla sjezdovka upravena rolbami, a pak následovaly kolíky, takže bylo zjevné, co je okrajem sjezdovky. Oni nikdy mimo sjezdovku nejezdili. V uvedený den všichni stáli na levé straně, manželka jela před nimi, a to proto, že byla úplný začátečník a oni vždycky čekali, až bezpečně sjede, pak jeli za ní. Po sjezdovce se pohybovali nízkou rychlostí, zejména kvůli manželce. Rozjeli se v pořadí: mladší syn, tedy žalovaný, starší syn a svědek. Všichni byli začátečníky, i když žalovaný na snowboardu jezdil déle než starší syn a jezdil lépe než starší syn, který teprve začínal. Když se rozjel, uviděl, jak po pravé straně sjezdovky jde žalovaný, snowboard měl vypnutý a pod ním ležel lyžař. Od místa, kde odpočívali na levé straně, bylo místo kolize na pravé straně vzdáleno několik desítek metrů. Tak k němu jel, to už u něj byl starší syn. Když dojel k synům, ptal se, co se stalo, a žalovaný mu řekl, že byl sražen lyžařem. V okamžiku kolize se blíže žalovaného neptal, co se stalo, protože nebyl čas, neboť museli poskytovat první pomoc. Poté všichni šli k lyžaři, který byl zjevně v bezvědomí, měl potíže s dýcháním, tak si k němu sedli, klekli, tak zvláštně podivně chrčel, vyčistili mu dutinu ústní, která byla plná krve. Bylo zjevné, že má zlomenou dolní končetinu, protože byla zvláště pokroucena. V řádu 10 sec., tak 1 - 2 minuty nás dojel další lyžař, zjevně známý žalobce, protože začal volat„ [obec], [obec]“, byl zmatený, pořád volal, co se stalo, klekl si k žalobci, začal mu zvedat hlavu, v tom se mu snažili zabránit z obavy poranění páteře lyžaře. Po chvíli přijela horská služba, helikoptéra a až se vše uklidnilo, vyměnili si s přítelem žalobce telefonní čísla. - Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kamaráda žalobce, že k zranění žalobce došlo při poslední jízdě, kdy sjížděli z jedné sjezdovky na druhou a měli již určitou rychlost. Svědek jel za žalobcem, udělali pravý oblouk, žalobce již najížděl na levý a on v tom okamžiku byl mezi dvěma oblouky, jeli na pravé straně sjezdovky. Na sjezdovku, na které došlo ke kolizi, najížděli z jiné sjezdovky, když tyto sjezdovky plynule na sebe navazují a na této konkrétní sjezdovce jsme mohli ujet tak 10 metrů. Sjezdovka v místě srážky je rovná, tj. nejsou tam žádné boule, muldy, terénní nerovnosti či skryté horizonty, což znamená, že v inkriminovaném místě je sjezdovka přehledná. Když dojel na místo srážky, žalobce byl v bezvědomí, sundal si lyže, položil si ho na klín, snažil se ho probrat a komunikovat s ním, to se mu nedařilo, bundu měl celou od krve, po nějaké době přijel rakouský asistent a vrtulník. Když viděl stav žalobce, byl v šoku a tyto časové údaje má zkreslené.

9. Dále svědek uváděl, že tím, že byl mezi dvěma oblouky, měl celou událost před sebou. Viděl, jak se žalovaný a spolu s ním další lidé možná tři zvedají a viděl, jak se žalovaný rozjíždí. Rozjížděl se v okamžiku, kdy byl vedle žalobce a vzdálen tak dva metry, v době, kdy se s žalobcem míjeli a z rozjezdu, pak žalobce shora zprava srazil. Vlastní srážku viděl a viděl tedy, jak žalovaný narazil snowboardem do pravé nohy žalobce někde v místě lyžáku, pak zaznamenal, jak žalobce upadl, při pádu ztratil jednu lyži, upadl na břicho, několikrát se otočil a klouzal na břiše dolů, nakonec zůstal vzdálen od místa srážky 10 až 15 metrů. Pád žalovaného a konečná poloha kopírovala kraj sjezdovky.

10. Z výpovědi žalobce [celé jméno žalobce], že v den, kdy došlo ke srážce, bylo hezké počasí, slunečno, celý incident se odehrál před koncem kolem 15:30 hod., nahoru už jely rolby, samotná sjezdovka byla prázdná a udělali si poslední jízdu, dělali větší obloučky, ale byla to jízda sportovní, razantní, na hranách. Jejich rychlost mohla být tak 30, 40 km/hod., 50 km/hod. maximálně, v té době byl už měkký sníh a žalobce a svědek [příjmení] měli tvrdé sportovní lyže. Jel tak třetí oblouk a poté se mu něco mihlo vpravo a nic víc si nepamatuji. Zcela se soustředil na jízdu, žalovaného neviděl ani žádné další lidi, že by měli sedět někde na kraji sjezdovky, neví, nevšiml si. Jednalo se o modrou sjezdovku, když situace je taková, že tato sjezdovka se rozvětvuje na červenou a modrou a ke kolizi došlo na modré. Samotná operace trvala 9 hodin a on až po 4 dnech začal zjišťovat, co se vlastně stalo.

11. Z výpovědi žalovaného, že stáli s taťkou a bratrem na levé straně sjezdovky. Mamka lyžovala pod nimi. [jméno] opravdu velmi, velmi pomalu, proto se rozhodli, že přejedeme na pravou stranu, kde bylo takové místo, odkud mohli mamku sledovat z horizontu, jak jede. [příjmení] vyjel jako první. Než se rozjel, rozhlédl se a pak vlastně kopíroval terén. Shora, byť byla sjezdovka přehledná, neviděl nikoho sjíždět. Jel po traverze, konkrétně po hraně snowboardu, zády ke sjezdovce, pravou nohu měl vpředu. V době kolize byl od pravého okraje vzdálen do dvou metrů, jel krokem, už vlastně zastavoval, nechtěl zasekávat, chtěl dojet samovolně. Byla to jedna z posledních jízd. Když už byl skoro u pravé strany, uslyšel za sebou nějaký výkřik, něco jako:„ pozor nebo haló“ a pak ucítil náraz do pravého ramene, udělal kotrmelec, měl černo před očima. Ve vztahu k samotné kolizi má okno, nevybavuje si, jak se vše po nárazu seběhlo. Po chvíli se probral, to už byl u něho bratr, po chvíli přijel otec a všichni šli k lyžaři. Lyžaře otočili na záda. Ústa měl plná krve, vytáhli mu jazyk a on si všiml, že ho má prokousnutý. Začali lyžaře stabilizovat. Po chvíli přijel další lyžař, ptal se, co se stalo, on mu řekl, že ho lyžař srazil, poté přijel doktor a zavolal horskou službu. V době kolize na snowboardu jezdil 2 - 3 roky, v 8. třídě byl na lyžařském kurzu, kde získal základy, později byl takový samouk. [příjmení] po kolizi si začal stěžovat na silnou bolest na pravé straně zad. Mamka se snažila mu to namasírovat a ráno pak odjeli domů. Navštívil neurologii, dostal nějaké obstřiky a vlastně se zády má problémy do současné doby. Chodí na fyzioterapii, také od té doby má velmi silné migrény. U prvního vyšetření mu lékařka sdělila, že má záda od ramene k lopatce zhmožděné.

12. Po takto doplněném zopakovaném dokazování a podrobných výsleších účastníků řízení a svědků zadal odvolací soud znaleckému ústavu - [název znalkyně], Fakulta tělesné výchovy a sportu, doplnění posudku s tím, že žádal o zodpovězení otázek k průběhu nehodového děje tak, jak popsaly obě procesní strany s ohledem na zásadní odlišnosti.

13. Znalecký ústav pak k zadání odvolacího soudu odpověděl, že výpověď svědka [příjmení] nabízí tři varianty, přičemž při variantě 1) žalovaný seděl nebo stál u pravého okraje sjezdovky, odkud se rozjel a vjel do jízdní dráhy žalobce.

14. Vzniká však nutně dotaz na viditelnost žalovaného, který by měl být za daných podmínek v zorném poli žalobce. Tuto otázku může řešit sed žalovaného na sjezdovce nebo fakt, že žalobce nutně vzhledem ke své rychlosti musel zahájit přechodovou fázi mezi oblouky zhruba v polovině šířky sjezdovky, neměl-li by být oblouk smýkaný. Tím pádem se žalovaný dostal na okraj jeho zorného pole a žalobce mu z pochopitelných důvodů nemusel věnovat pozornost. V takovém případě by kolize byla s největší pravděpodobností důsledkem nepatrného vyjetí žalovaného. Varianta 2) odstraňuje nutnost viditelnosti žalovaného žalobcem a z pohledu uvedených doplňkových informací nevznikají další dotazy a námitky a lze tak konstatovat, že i v případě, že by žalovaný sjížděl svah mimo sjezdovku, by při vjezdu do její upravené části vjel do jízdní dráhy žalobce, by kolize byla s největší pravděpodobností důsledkem neopatrného vjetí žalovaného do prostoru upravené části sjezdovky. Varianta 3) vychází z toho, že žalovaný se nacházel v jízdní dráze žalobce zakryt další osobou, patrně svým bratrem. Poté, co žalobce minul tuto druhou osobu, došlo ke střetu žalovaného. Tato varianta neklade požadavky na pohyb žalovaného po sjezdovce. Zůstala pouze podmínka jeho pozice. Žalobce zjevně vyhodnotil, že další postavu bezpečně mine a neměl tedy důvod upravit charakter svojí jízdy. Otázka příspěvku žalovaného ke vzniku kolize je v tomto případě komplikovanější, protože chybí informace o jeho pohybu. Kombinováním s oběma předchozími variantami lze potom na podmínky kolize nahlížet z mnoha hledisek bez faktické možnosti poskytnutí jakékoliv bližší informace. Všechny tři verze jsou v obecné rovině bez větších námitek a pochybností velmi dobře přijatelné. Námitky začnou vznikat po doplnění souvisejících dostupných informací. Žalovaný jezdil na měkkém prkně pravou nohou napřed, sníh na sjezdovce byl měkký, žalobce jel sportovně po hranách lyží v poměrně dlouhých na sebe navazujících obloucích a využíval celou šíři sjezdovky. Zlomenina pravých bércových kostí žalobce svědčí pro značné osové přetížení této dolní končetiny v kombinaci s již poměrně malým zatížením vedených kolmo k ose. Z těchto informací pak s přihlédnutím ke všem variantám je možné vyslovit celkem oprávněný předpoklad o mechanizmu poranění žalobce. Tento proces mohl vzniknout buď při kolizi zmíněné lyže nebo příslušného lyžáku ze snowboardem žalovaného ve směru zvenku z oblouku tedy z pohledu žalobce zprava nebo při prudkém hranění žalobce za účelem podstatného zkrácení oblouku nebo dokonce zastavení ve snaze zabránit kolizi s žalovaným. Pokud se jedná o verzi strany žalované, pak je přijatelná jen jedna verze vzniku projednávané kolize, a to sice sražení žalovaného žalobcem za následujících podmínek, kdy žalovaný sjížděl traverzem sjezdovku přes celou její šířku, pomalu zády ke svahu. Ke kolizi došlo v blízkosti pravého okraje sjezdovky při ukončování jízdy žalovaného. Žalovaný vnímal náraz do pravých zad a před nárazem zaslechl výkřik, ale nestihl na něj jakkoliv zareagovat. Po celou dobu své jízdy žalovaný žalobce neviděl. Za žalovaným podobným způsobem, ale na lyžích, sjížděl sjezdovku svědek [jméno] [celé jméno žalovaného]. Tuto variantu lze v obecné rovině bez námitek a důvodných pochybností akceptovat a dokonce lze konstatovat, že ve srovnání s variantami podle svědka [příjmení] neklade na podmínky vzniku kolize tolik podmínek. Stačilo by, aby se za dané kombinace pohybu žalovaného a žalobce po sjezdovce oba nacházeli v okamžiku kolize na stejném místě. Důležité z pohledu jejich příspěvku ke vzniku kolize je posouzení jejich výhledových poměrů, kdy žalovaný stylem svojí jízdy disponoval výhledem před sebe a ze svahu, do směru proti svahu měl výhled rozhodně silně omezený. Po sjezdovce se pohyboval s vědomím, že ho shora přijíždějící jezdci budou vidět. V této situaci se nacházel žalobce, který s ohledem na charakter svojí jízdy měl mít alespoň chvílemi možnost žalovaného ve svém zorném poli vidět. Nelze však spravedlivě očekávat, že by člověk byl schopen udržovat komplexní přehled o dění na sjezdovce před ním přes celou šíři sjezdovky po celou dobu svého sjezdu. Významnou roli tu hrají algoritmy vyhodnocování přímého nebezpečí.

15. Znalecký ústav pak k otázce, která z verzí, tedy strany žalující či žalované, se jeví jako pravděpodobnější vzhledem k rychlostem a popisovaným vzdálenostem uvedl, že vzhledem ke tvaru a lokalizaci úlomku lze konstatovat, že rozhodující násilí působící uvedené zlomeniny muselo působit ve směru proti pohybu žalobce. Pokud by tedy mělo vzniknout přímo při projednávané kolizi, musel by se žalovaný nacházet na vnější straně žalobcova oblouku, s největší pravděpodobností spíše mírně pod ní, aby zmíněné násilí mířilo proti pohybu a bylo docíleno charakteru a orientace objektivně popsaných zlomenin bércových kostí žalobce. Vzhledem k tomuto závěru se pak znalecký ústav přiklonil spíše k verzi strany žalované. Tato verze není v rozporu s výpovědí svědka [příjmení] ani žalobce a vysvětluje snáze podmínky uplatnění mechanismu zásadních poranění žalobce i žalovaného.

16. Po takto provedeném dokazování s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, které již učinil okresní soud, odvolací soud přistoupil ke změně rozsudku okresního soudu, když nebylo možné přisvědčit straně žalující, že odpovědnost za poškození na zdraví výlučně nese žalovaný.

17. Obě procesní strany vylíčily vlastní průběh událostí, přičemž z pohledu vzniku zranění byly obě verze přijatelné. Na tomto místě odvolací soud podotýká, že vyšel z výpovědi svědka [příjmení], kterou učinil dne [datum] před dožádaným soudem, kterou odvolací soud považuje za přesnější, neboť byla učiněna na počátku řízení a u výslechu dne [datum] před odvolacím soudem bylo zjevné, že paměťová stopa svědka je ovlivněna jak postupem času tak upravena na základě vlastních úvah a zkušeností.

18. Na základě dokazování lze tak vzít za prokázáno: - ke kolizi došlo dne [datum] na široké přehledné modré sjezdovce v části pod [anonymizována dvě slova] v rakouském [anonymizováno] areálu [anonymizováno] mezi 15.30 - 15.45 hod. - ke kolizi došlo 2 metry od pravého okraje sjezdovky - v důsledku této kolize utrpěl žalobce těžký otřes mozku a tříštivou zlomeninu diafýzy pravé holenní kosti se zlomeninou kosti lýtkové - ke zranění žalobce došlo při jeho pádu vlivem kolize jeho pravé nohy s lyží, nejspíše se snowboardem žalovaného, který tímto ztratil kontrolu nad svou jízdou a upadl také - zranění bylo způsobeno přímo působícím násilím, které bylo vedeno nejspíše do oblasti horní části holenní kosti z vnějšího boku zezadu a prakticky kolmo k povrchu lýtka - zlomenina lýtkové kosti pak svědčí pro násilí vedené z vnějšího boku končetiny a její lokalizace a charakter odpovídá tvrdé interakci s okolím - nejspíše s komínem boty. Zde se v největší míře uplatnil setrvačný účinek těla. - po kolizi žalobce ležel 10 - 15 metrů od místa střetu, 2 metry od pravého okraje - žalovaný se na sjezdovce pohyboval traverzem, žalobce jel kolmo rychlostí až 30 - 40 km/hod. - za žalovaným jel jeho bratr [jméno] [celé jméno žalovaného] a otec [jméno] [celé jméno žalovaného] - za žalobcem jel svědek [jméno] [příjmení] - žalobce k samotné kolizi uváděl, že se mu něco mihlo zprava a víc si nepamatuje - žalovaný uváděl, že ucítil náraz zezadu, udělal kotrmelec a měl černo před očima - k místu kolize dojel jako první [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]

19. Sporné mezi stranami pak zůstalo, zda se žalovaný rozjel zprava, tedy z pravého okraje sjezdovky (verze žalobce) či jel zleva doprava v úmyslu u pravého okraje zastavit (verze žalovaného).

20. Obě tyto verze jsou tak z pohledu vzniku zranění přijatelné. Znalecký ústav pak dospěl k závěru, že verze podle svědka [příjmení] vytváří podstatně větší prostor pro poranění žalobce i žalovaného, na rozdíl od verze žalovaného, která v tomto ohledu snáze vysvětluje podstatný rozdíl v rozsahu zranění žalovaného a žalobce. Vzájemným propojením a porovnáním všech výše uvedených sdělení pak zpracovatelé v doplnění posudku opakovaně došli k závěru, že k projednávané kolizi došlo kombinací současného pohybu žalovaného a žalobce a nejspíš další osoby po sjezdovce bez možnosti nezpochybnitelného určení viníka srážky. Znalci pak za pravděpodobnější běh událostí způsobující zranění žalobce považovali verzi žalovaného s tím, že rozhodující násilí působící uvedené zlomeniny muselo působit ve směru proti pohybu žalobce.

21. Odpovědnost žalovaného za zranění žalobce by byla namístě, pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil prevenční povinnost a pravidla FIS a vyjel neopatrně do jízdní dráhy žalobce. Toto se však v řízení ani po rozsáhlém dokazování neprokázalo.

22. Za této situace odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

23. Dle výsledku řízení by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalovanému. Odvolací soud však přihlédl k okolnostem případu, zejména k tomu, že se v daném případě jednalo o poškození zdraví a vznik tohoto poškození a příčinu se nepodařilo prokázat ani po podrobném dokazování a nelze žalobci klást k tíži, že se se svým požadavkem o náhradu škody dostavil před soud. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že k poškození zdraví žalobce došlo za podmínek, které byly nejasné a postupně se až v průběhu řízení upřesňovaly, avšak kdy i při rozsáhlém dokazování zůstal nehodový děj neobjasněn, což bylo dáno i díky tomu, že přímou kolizi nikdo neviděl a samotní aktéři si na okolnosti kolize nepamatovali. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že by bylo nepřiměřeně tvrdé, aby tedy žalovanému byly přiznány náklady řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., a proto rozhodl tak, že vyslovil, že žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

24. Výrok o nákladech státu se opírá o ust. § 148 o. s. ř. a je odůvodněn výsledky řízení, dle kterých byl žalobce ve věci neúspěšný. Náklady státu jsou pak tvořeny náklady na proplaceném znalečném.

Poučení