71Co 278/2017

Rubrum

Řízení ve věcech ochrany osobnosti však není a nemůže být přezkumem rozhodnutí o nemajetkové újmě pravomocně přiznané v trestním řízení. Přiznat vyšší nemajetkovou újmu v dalším civilním řízení bude možné jen na základě kritérií, která nebyla v trestním řízení tvrzena vůbec, nebo byla, ale trestní soud k nim nepřihlédl.

Výrok

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň Mgr. Šárky Bokůvkové a JUDr. Šárky Žmolilové v právní věci žalobců a) Ing. Blanky P., nar. xxx, b) Jiřího P., nar. xxx, c) nezletilé Anety P., nar. xxx, všichni bytem xxx, všichni žalobci zastoupeni Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 14, proti žalovanému Lukáši H., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Jiřím Hrachovcem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Palackého 195, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného DIRECT pojišťovna, a.s., IČO 250 73 958, se sídlem Nové Sady 996/25, Brno, zast. Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Praha 7, U průhonu 1589/13a, o náhradu nemajetkové újmy, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 18. dubna 2017, č.j. 16 C 60/2016-69, t a k t o :

Odůvodnění

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích II., IV., VI. a dále v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni a) částku 200.000 Kč, potvrzuje. II. Ve zbývajícím rozsahu odstavce I. výroku a dále v odstavcích III. a V. výroku se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba se zamítá. III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalobkyni a) společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 17.406 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. IV. Žalobci b) a c), žalovaný a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku částku 2.000 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalobkyni a) náklady odvolacího řízení ve výši 8.954 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. VII. Žalobci b) a c) jsou povinni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení každý z nich ve výši 6.215 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. VIII. Žalobci b) a c) jsou povinni nahradit vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení, z toho žalobce b) ve výši 15.820 Kč a žalobkyně c) ve výši 11.820 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni a) částku 1.000.000 Kč s přísl. (odstavec I. výroku), zamítl nárok žalobkyně a) na zaplacení další částky 500.000 Kč s přísl. (odstavec II. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobci b) částku 900.000 Kč s přísl. (odstavec III. výroku) a zamítl nárok žalobce b) na zaplacení další částky 600.000 Kč s přísl. (odstavec IV. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni c) částku 500.000 Kč s přísl. (odst. V. výroku) a zamítl nárok žalobkyně c) na zaplacení další částky ve výši 1.000.000 Kč s přísl. (odstavec VI. výroku), zavázal žalovaného a vedlejšího účastníka zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení (odstavec VII. výroku) a žalovaného zavázal zaplatit České republice na soudním poplatku částku 120.000 Kč (odstavec VIII. výroku). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v trestním řízení vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp.zn. 2 T 149/2014 a u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp.zn. 68 To 355/2014 uznán vinným, že způsobil dne 11. 3. 2014 dopravní nehodu v místní části Hážovice tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy na pozemní komunikaci a bezdůvodně vysoce překročil nejvyšší dovolenou rychlost pro jízdu v obci, v důsledku čehož při průjezdu mírně levotočivou zatáčkou rychlostí okolo 110 km/hod. nezvládl řízení automobilu, vyjel mimo vozovku a následně došlo k jeho odražení přes protisměrný jízdní pruh na přilehlý chodník, kde zrovna šla Kateřina (dále jen poškozená), přičemž tato v důsledku úrazového děje utrpěla úrazově krvácivý šok při mnohačetných poraněních vnitřních orgánů a kostry těla, když těmto zraněním téhož dne podlehla. Za toto byl žalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice s dohledem a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 8 let. Každému z žalobců byla přiznána náhrada za nemajetkovou újmu ve výši 1.000.000 Kč, přičemž se zbytky svých nároků byli žalobci odkázáni na řízení občanskoprávní. Trestní soudy přihlédly k velmi vysokému zásahu do rodinných vazeb na straně žalobců, se kterým se rodina velmi těžko vyrovnává. Přihlédl k věku Kateřiny, k uloženému trestu žalovanému, jakož i k jednoznačné míře zavinění na straně žalovaného, z jehož strany se jednalo o bezprecedentní hazard. Rovněž vzal v úvahu postoj žalovaného, který se žalobcům omluvil, nicméně ve své výpovědi způsob svého chování v podstatě bagatelizoval. Žalovaný pojistnou událost řádně nahlásil. Do výkonu trestu žalovaný nastoupil opožděně. Trestní stíhání vedené v této souvislosti bylo zastaveno, neboť vzhledem k okolnostem, za nichž byl čin spáchán a vzhledem k postoji žalovaného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Z výkonu trestu odnětí svobody byl žalovaný podmíněně propuštěn dne 11. 8. 2016 a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 3 let. V souvislosti s událostí žalobci trpí těžkým psychickým traumatem, léčí se u psychologa. K dopravní nehodě došlo v blízkosti bydliště žalobců, na místo dohlédnout z okna bytu. Na základě dohody o narovnání byla prarodičům Kateřiny ze strany žalovaného uhrazena částka 300.000 Kč. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobců dle ust. § 2959 o. z. s tím, že hodnotil podstatná kritéria jak na straně žalobců, tak na straně žalovaného, která vyplývají z judikatury soudů. Okresní soud přihlédl k nadstandardním vztahům mezi žalobci a Kateřinou, k věku Kateřiny, přítomnosti žalobkyně a) na místě nehody. Trestní řízení nepovažovali žalobci ze svého subjektivního vnímání za spravedlivé, stejně jako skutečně vykonaný trest, když žalovaný vykonal toliko třetinu uloženého trestu. Z pohledu obvyklého průměrného člověka, jakož i ve spojení s pozdním nástupem do výkonu trestu, je tato skutečnost vnímána jako nikoliv přiměřená satisfakce pro pozůstalé. Platba 1.000.000 Kč pro každého z žalobců, uložená žalovanému v rámci trestního řízení, žalovaného nezasáhla, neboť tyto částky byly uhrazeny z pojištění žalovaného. Z tohoto důvodu jsou rovněž zcela bezpředmětné majetkové poměry žalovaného. Postoj žalovaného okresní soud vyhodnotil jako skutečnost, kterou není možno považovat za okolnost, která snižuje utrpení žalobců. Okresní soud poukázal na bagatelizování chování žalovaného, zpochybnění jeho omluvy, ve které uvedl, že přijme jakýkoliv trest a následně podal odvolání proti trestnímu rozsudku okresního soudu. Výplatu částky 300.000 Kč na základě dohody o narovnání provázely komunikační problémy mezi stranami, přestože se ze strany žalovaného jednalo o jeho snahu alespoň trochu se vypořádat s nároky žalobců. Okresní soud rovněž hodnotil dopad události do sféry žalovaného s tím, že má za to, že žalovaný primárně lituje sebe. S danou událostí byl schopen se vypořádat bez pomoci odborníka, pomoc psychologa vyhledal až v souvislosti s pobytem ve výkonu trestu odnětí svobody, který tak na něj měl po psychické stránce výrazně větší vliv než samotná událost. Při hodnocení kritérií na straně žalobců i žalovaného vycházel okresní soud z principu proporcionality. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí soudů v rámci kauzy herce Marka V. a deníku Aha!, kde byla herci přiznána nemajetková újma ve výši 1.000.000 Kč a kauzy záměny novorozenců v třebíčské nemocnici, kde byla jedné z matek přiznána náhrada ve výši 1.000.000 Kč a jejímu partnerovi 800.000 Kč. Nelze přijmout závěr, že pověst a dobré jméno mediálně známé osoby má větší cenu než lidský život, proto okresní soud nevycházel ze základního rozpětí mezi 240.000 Kč a 500.000 Kč, které byly stanoveny v rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 4 Tdo 1402/2015. S přihlédnutím ke všem těmto kritériím vyhodnotil okresní soud jako přiměřenou náhradu nemajetkové újmy u žalobkyně a) v celkové výši 2.000.000 Kč, u žalobce b) v celkové výši 1.900.000 Kč a u žalobkyně c) v celkové výši 1.500.000 Kč, když přihlédl k již přiznané částce 1.000.000 Kč u každého z žalobců v rámci trestního řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. s výjimkou žalobkyně c), kde aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal toliko 75 % náhrady nákladů řízení, neboť jí mělo být již dopředu známo, že sourozencům není přiznávána taková částka, která je přiznávána rodičům. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání jak žalobci, tak žalovaný a vedlejší účastník. Žalobci nesouhlasili s přiznanou výší peněžitého zadostiučinění, kterou považovali na nízkou a nespravedlivou s ohledem na zjištěné rozhodné skutečnosti. Jako přiměřenou považují celkovou žalovanou částku, a to ve vztahu ke všem žalobcům. Nesouhlasili s přiznáním nižší částky u žalobkyně c), která denně trpí samotou a je jí smutno. I tato žalobkyně stále dochází k psycholožce, pouze není nadále medikována, když k tomuto ji rodiče nechtěli nutit. Navrhovali proto změnu rozsudku v napadených částech tak, že bude žalobě v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný, stejně jako vedlejší účastník ve svých odvoláních navrhovali změnu napadeného rozsudku tak, že bude žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Namítali, že okresní soud vyčíslil relutární satisfakci nesprávně, když nesprávně vyhodnotil kritéria na straně žalovaného, který se opakovaně snažil tragickou událost žalobcům kompenzovat. Nároky žalobců na nemajetkovou újmu již byly dostatečně uspokojeny v rámci trestního řízení. Žalovanému nemůže být přičítáno k tíži, pokud využil svého zákonného práva a podal odvolání proti trestnímu rozsudku. Bez ohledu na úhradu nemajetkové újmy ze strany pojišťovny žalovaného, je nutno přihlédnout k jeho majetkovým poměrům. Výše částky přiznané žalobkyni c) nebyla řádným způsobem odůvodněna. Nesouhlasil s porovnáním výše přiznané částky s uvedenými jinými případy náhrady nemajetkové újmy. V uvedených případech nedošlo k potrestání škůdců v rámci trestně právních řízení a náhrada škody plnila kromě kompenzačního rovněž prevenčně-sankční účel. Na daný případ naopak dopadá vyčíslení uvedené v rozhodnutí NS ČR sp.zn. 4 Tdo 1402/2015, které rovněž prošel přezkumem Ústavního soudu, který ho neshledal za disproporciální. Představy o spravedlnosti je nutno objektivizovat z pohledu průměrného člověka, nikoliv z pohledů pozůstalých, kteří si přáli doživotní trest pro žalovaného. Trest uložený v rámci trestního řízení je nutno brát jako dostačující a rovněž podmíněné propuštění žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody pro jeho vzorné chování nemůže být důvodem pro zvýšení odškodnění. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud dle ust. § 206 o. s. ř. rozsudek okresního soudu postupem dle ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka jsou z větší části důvodná. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ust. § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud však nesouhlasí s přiznanou výší nemajetkové újmy u všech žalobců. Žalobci se žalobou domáhali odškodnění újmy na svých přirozených právech, konkrétně na jejich právu na soukromí, která vznikla v důsledku smrti jejich dcery a sestry. Právo na soukromí a soukromý život v sobě zahrnuje i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidmi. Součástí soukromého života je tedy i rodinný život zahrnující jak citové, morální a sociální vztahy mezi příbuznými, tak i vztahy materiální povahy. Při určování výše nemajetkové újmy v penězích je důležitým aspektem to, aby odrážela sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti. Je nepochybné, že smrt dcery a sestry je pro blízké silným a citelným zásahem, který s sebou přináší dlouhodobou psychickou zátěž, kterou není možno zcela odčinit a ocenit v penězích. Má-li nemajetková újma plnit satisfakční funkci, je nezbytné, aby byla přiměřená, tj. aby s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu vyvážila, resp. mírnila nepříznivý následek neoprávněného zásahu, neboť nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá odškodnit a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze exaktně kvantifikovat a vyčíslit. Současně je nutno zohlednit částky přiznané v jiných srovnatelných řízeních v rámci zásady proporcionality. V dané věci bylo o nemajetkové újmě již rozhodováno v rámci trestního řízení a každému z žalobců byla přiznána částka 1.000.000 Kč. Se zbylým nárokem byli žalobci odkázáni do občanskoprávního řízení. Řízení ve věcech ochrany osobnosti však není a nemůže být přezkumem rozhodnutí o nemajetkové újmě pravomocně přiznané v trestním řízení. Má-li být o další nemajetkové újmě rozhodnuto v civilním řízení při zachování právního principu „ne bis in idem“ (ne dvakrát o tomtéž), musí dotčené osoby dotvrdit, z jakého důvodu je nemajetková újma přiznána v trestním řízení nedostatečná a že nebyl vyčerpán celý rozsah zásahu do osobnostního práva. Jinak řečeno, přiznat „vyšší“ nemajetkovou újmu v dalším civilním řízení bude možné jen na základě kritérií, která nebyla v trestním řízení tvrzena vůbec, nebo byla, ale trestní soud k nim nepřihlédl. S okresním soudem lze souhlasit, že současná právní úprava nestanoví žádná kritéria pro určení náhrady pozůstalým a soud při určení její výše postupuje dle ust. § 136 o. s. ř. podle své úvahy. Základní principem odškodnění nemajetkové újmy je za této situace posouzení všech okolností případu a přiznání co možná srovnatelných částek za objektivně podobné újmy. Okresní soud rovněž správně vycházel z jednotlivých kritérií rozhodných pro určení výše náhrady, která vymezila judikatura vyšších soudů. Odvolací soud souhlasí s hodnocením těchto kritérií na straně žalobců a poškozené, když v podrobnostech v této části odkazuje pro stručnost na rozsudek okresního soudu. Okresní soud však přehlédl, že tato kritéria byla podkladem a plně zohledněna ve výši nemajetkové újmy přiznané v trestním řízení. Rovněž nelze nesouhlasit s hodnocením kritérií okresním soudem na straně žalovaného. Celkový postoj žalovaného k dané situaci je nutno hodnotit s přihlédnutím k věku žalovaného, kterému bylo v době události necelých 21 let a lze tak pochopit, že za žalovaného jednal v mnoha ohledech jeho otec. Tato skutečnost nemusí nutně svědčit o nezájmu žalovaného, ale může být způsobena rovněž dopadem události do jeho života. Z výpovědi jeho otce vyplynulo, že po události na tom nebyl dobře, nemohl spát, měl výčitky. Skutečnost, že žalovaný měl v průběhu trestního řízení tendenci bagatelizovat své chování, již byla zohledněna při stanovení výše nemateriální újmy v rámci trestního řízení, což vyplývá z odůvodněnítrestního rozsudku. V rámci trestního řízení byly rovněž zohledněny samotné okolnosti vzniku a průběhu dopravní nehody a rovněž v tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodněnínapadeného rozsudku. Žalovaný od počátku komunikoval s vedlejším účastníkem za účelem vyplacení náhrady pozůstalým, poskytl finanční částku, která odpovídala finančním možnostem jeho a jeho rodiny, žalobcům zaslal písemnou omluvu, ze které je zřejmá jeho lítost nad událostí. Skutečnost, že žalovaný po vynesení trestního rozsudku podal odvolání, nemusí svědčit o neupřímnosti písemné omluvy, jak dovozují žalobci, když žalovaný využil svého zákonného práva a tato skutečnost nemůže jít k jeho tíži. S ohledem na jednoznačný negativní postoj žalobců vůči žalovanému, který přetrvával i v průběhu tohoto soudního jednání, mu rovněž nelze přičítat k tíži, že žalobce osobně nenavštívil, když je zřejmé, že by nebyl ze strany žalobců přijat. Je nesporné, že každý člověk prožívá psychické vypětí jiným způsobem a na každém se to odrazí jinak. Samotná skutečnost, zda někdo vyhledá odbornou pomoc či nikoliv, za této situace není známkou větší či menší intenzity prožívání a dopadu negativní situace do života jedince. Skutečnost, že žalovaný vyhledal odbornou pomoc až v souvislosti s nástupem do výkonu trestu, nemusí být známkou toho, že celou událost neprožíval. Lze souhlasit s odvolací námitkou vedlejšího účastníka, že se jednalo o řetězení negativních událostí na straně žalovaného, které již nebyl schopen zvládnout sám, a proto vyhledal odbornou pomoc. Je rovněž nepochybné, že žalovaný zvládal celou situaci do nástupu k výkonu trestu i s podporou své rodiny, která se mu snažila všemi, pro ně dostupnými prostředky, pomoci. Odvolací soud má za to, že žalobcům se dostalo alespoň částečně morální satisfakce v podobě probíhajícího trestního řízení a odsouzení žalovaného, písemné omluvy a dobrovolného poskytnutí finančních prostředků ze strany žalovaného. Subjektivní vnímání těchto okolností ze strany žalobců jako nedostačující, nelze v tomto případě přeceňovat, a to s ohledem na jejich jasně vyslovený názor ohledně druhu a výše trestu mající charakter odplaty „oko za oko, zub za zub“. Samotné projednání věci orgány činnými v trestním řízení a potrestání žalovaného, je nutno považovat za určitý satisfakční prvek z hlediska společenského vnímání působící preventivě sankčně. Odvolací soud rovněž nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že majetkové poměry žalovaného jsou v tomto případě bezpředmětné, neboť nemajetková újma byla vyplacena ze strany vedlejšího účastníka jako pojistitele žalovaného. Skutečnost, že žalovaný splnil svou zákonnou povinnost a uzavřel zákonné pojištění za provoz motorového vozidla, nemůže být důvodem pro bezbřehou výši relutární náhrady s tím, že tuto hradí příslušná pojišťovna, která je dostatečně ekonomicky silná. Majetkové poměry žalovaného představují sice pouze jakýsi ukazatel sloužící k eliminaci neomezených nároků na náhradu nemajetkové újmy, nicméně nelze je zcela opomíjet. Na straně žalovaného bylo zjištěno, že má příjem pouze z pracovní činnosti ve výši okolo 14.000 Kč měsíčně, nemá žádný jiný majetek vyšší hodnoty, nemá vyživovací povinnost. Současná právní úprava odstranila přiznávání paušálních částek v případě úmrtí nejbližších rodinných příslušníků. Tato skutečnost neznamená bez dalšího zpochybnění dřívější rozhodovací činnosti soudů, které se této problematice před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku věnovaly. Při úvahách o výši úhrady nemajetkové újmy je třeba důsledně vycházet z principu proporcionality tak, aby výsledná částka nemajetkové újmy v penězích nevyvolávala v rámci společnosti představu o disharmonii právního systému. Je nutno vycházet ze skutečnost, že duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení blízké osoby je pro účely stanovení výše náhrady třeba posuzovat primárně z pohledu obvyklého průměrného člověka a k případnému snížení či zvýšení lze přistoupit pouze na základě okolností, které jsou v soudním řízení řádně doloženy a prokázány. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem daného případu má odvolací soud za to, že relutární náhrada ve výši 1.000.000 Kč, přiznaná žalobcům b) a c) v rámci adhézního řízení, je zcela dostačující, když tato odráží veškeré okolnosti rozhodné pro její stanovení. V této souvislosti je nutno uvést, že tato částka kompenzuje veškeré duševní útrapy žalobců spojené s úmrtím jejich dcery a sestry, a to včetně nutnosti vyhledání odborné pomoci s tím, že pokud tato okolnost vedla ke vzniku duševní choroby, pak je nutno tento následek odčinit v rámci řízení o náhradě škody na zdraví, nikoliv v rámci náhrady nemajetkové újmy. U žalobkyně a) shledal odvolací soud důvod pro přiznání další částky ve výši 200.000 Kč nad rámec částky přiznané v rámci adhézního řízení, a to s ohledem na skutečnost, že tato byla osobně přítomna na místě nehody, ke které došlo v bezprostřední blízkosti jejich bydliště, viděla svou dceru s devastujícími zraněními, kdy jí byla poskytována odborná pomoc a ona sama jí nemohla být v tuto chvíli jakkoliv nápomocna. Lze jen souhlasit s okresním soudem, že se pro matku jedná o traumatizující zážitek, který bude mít před očima do konce svého života, přičemž tato skutečnost nebyla zohledněna v rámci přiznání relutární náhrady v adhézním řízení a odůvodňuje její přiznání v tomto občanskoprávním řízení. Přiznané celkové částky náhrady nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč, resp. 1.200.000 Kč, zcela odpovídají principu proporcionality s náhradami přiznanými v obdobných případech, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Zejména s ohledem na okolnosti dopravní nehody, jakož i okolnosti na straně poškozené, došlo k podstatnému navýšení obvykle přiznávané náhrady nemajetkové újmy, která se pohybuje v rozmezí od 250.000 Kč do 500.000 Kč (např. rozsudek KS Ostrava sp.zn. 71 Co 33/2017, rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 66 C 134/2011). Daný případ nelze porovnávat s náhradami přiznanými v případech uvedených v napadeném rozsudku, když se jedná o zcela jiný skutkový stav. V citovaných řízeních byly žalovanými právnické osoby, přičemž tato skutečnost obvykle odůvodňuje přiznání vyšší náhrady, než je tomu v případech, kdy škůdcem je osoba fyzická. Rovněž nedošlo k morální satisfakci žalobců v podobě trestního postihu škůdce, popř. omluvy a v těchto případech se ve výši přiznané nemajetkové újmy musela projevit rovněž preventivní složka přiznané náhrady nemajetkové újmy. Nepřípadný je rovněž odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který přiznal náhradu nemajetkové újmy matce ve výši 1.700.000 Kč a bratrovi ve výši 1.000.000 Kč za smrt syna a bratra v obdobném věku, avšak v nemocničním zařízení po lékařském zákroku. V tomto případě se jednalo rovněž o pochybení způsobené právnickou osobou, po opakovaném pochybení nemocničního zařízení, do kterého pacienti přicházejí s důvěrou, že jim bude poskytnuta adekvátní lékařská péče dostatečně kvalifikovaným personálem, přičemž žalovaný od počátku svou odpovědnost popíral a neprojevil dostatečnou lítost, ve které by mohla být spatřována určitá morální satisfakce žalobců. Tyto skutečnosti pak odůvodňovaly přiznání vyšší náhrady nemajetkové újmy na straně matky. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v zamítavých odstavcích napadeného výroku a co do částky 200.000 Kč ve vztahu k žalobkyni a) dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Ve zbylém rozsahu změnil rozsudek okresního soudu dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že se žalovaný a vedlejší účastník výslovně vzdali práva na náhradu nákladů řízení. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že žalobci b) a c), žalovaný a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni a), která byla v řízení částečně úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení a zavázal žalovaného a vedlejšího účastníka nahradit žalobkyni a) částku 17.406 Kč. Žalobci byli zastoupeni v řízení stejným advokátem a odměna za úkon právní pomoci se stanoví dle ust. § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) ze součtu tarifních hodnot, které činí dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. částku 50.000 Kč, tj. z tarifní hodnoty 150.000 Kč. Odměna za jeden úkon právní pomoci tak představuje dle ust. § 7 vyhl. částku 7.100 Kč. Žalobcům náleží odměna za 7 úkonů právní služby, tj. celkem 49.700 Kč, 7x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. celkem 2.100 Kč a cestovné ve výši 419 Kč. Celkem náleží žalobcům odměna ve výši 52.219 Kč, z toho představuje náhrada nákladů řízení pro žalobkyni a) 1/3, tj. částku 17.406 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích z částky 200.000 Kč dle položky 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. V odvolacím řízení byla částečně úspěšná pouze žalobkyně a) a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalovanému a vedlejšímu účastníkovi. Žalobci b) a c) nebyli v odvolacím řízení úspěšní, se svým odvoláním naopak uspěli žalovaný a vedlejší účastník, a proto jim v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud proto zavázal žalobce b) a c) nahradit žalovanému každý z nich částku 6.215 Kč. Žalovaný byl zastoupen ve třech řízeních vůči třem žalobcům a náleží mu tak odměna stanovená ze součtu tarifních hodnot dle ust. § 12 odst. 3 a 9 odst. 4 písm. a) vyhl., tj. ve výši 7.100 Kč za jeden úkon právní pomoci. Zástupce žalovaného učinil dva úkony právní pomoci a náleží mu tak celková odměna ve výši 14.200 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. 600 Kč, cestovné ve výši 608 Kč za cestu z Rožnova pod Radhoštěm do Ostravy a zpět v celkové délce 110 km, průměrné spotřebě 5,7 motorové nafty na 100 km, ceně paliva 28,60 Kč/l a náhradě za 1 km ve výši 3,90 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3.236 Kč. Žalovanému tak vznikly celkové náklady ve výši 18.644 Kč. Z této částky byli každý z žalobců b) a c) zavázáni nahradit 1/3, tj. částku 6.215 Kč. Rovněž vedlejší účastník má nárok na odměnu za dva úkony právní služby po 7.100 Kč, tj. celkem 14.200 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. 600 Kč, cestovné ve výši 1.308 Kč za cestu z Brna do Ostravy a zpět v celkové délce 242 km, průměrné spotřebě 5,1 l benzínu na 100 km, ceně paliva 29,50 Kč/l a náhradě za 1km ve výši 3,90 Kč, náhradě za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 800 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH ve výši 3.551 Kč. Vedlejšímu účastníkovi tak vznikly celkové náklady za právní zastoupení ve výši 20.459 Kč. Z této částky byli žalobci b) a c) zavázáni nahradit 1/3, tj. částku 6.820 Kč. Vedlejší účastník dále požadoval náhradu zaplaceného soudního poplatku, který činí ve vztahu k nároku žalobce b) částku 9.000 Kč (dle položky 3 písm. b) sazebníku 1% z napadené částky, tj. 900.000 Kč) a ve vztahu k nároku žalobkyně c) částku 5.000 Kč. Žalobce b) tak byl zavázán nahradit vedlejšímu účastníku celkovou částku 15.820 Kč a žalobkyně c) částku 11.820 Kč. Přiznané částky byli účastníci zavázáni zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. z toho náklady řízení k rukám zástupců příslušných účastníků (dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Rubrum