72 A 10/2018 - 35

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: V. K. bytem P. 271, X V. M. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. KUOK 116328/2017, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 7. 12. 2017, č. j. KUOK 116328/2017, se zrušuje.

II. Rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 31. 8. 2017, č. j. MEST 113237/2017, se zrušuje a věc se vrací Městskému úřadu Šternberk k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Šternberk (dále jen „městský úřad“) ze dne 31. 8. 2017, č. j. MEST 113237/2017.

2. Městský úřad tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se žalobce měl dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla registrační značky X v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, konkrétně tím, že dne 18. 1. 2017 v 11.45 h, nezjištěný řidič v obci Šternberk na ulici Olomoucká, směr centrum, detektor 1, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h. V měřeném úseku byla vozidlu prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích naměřena rychlost 66 km/h. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ±3 km/h byla tedy jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 63 km/h, což je o 13 km/h více než rychlost dovolená. Tím se nezjištěný řidič uvedeného vozidla dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta 1 500 Kč.

3. Žalovaný změnil citované rozhodnutí tak, že ve výroku o vině text „se dopustil přestupku“ nahradil textem „je vinen, že spáchal přestupek“, a ve výroku o náhradě nákladů řízení text „podle § 79 odst. 5 správního řádu“ nahradil textem „podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky“. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí městského úřadu potvrdil.

4. Žalobce v žalobě namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, protože se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Nebyla vypořádána námitka podjatosti, měření bylo provedeno nezákonně, neboť úsek prokazatelně nebyl označen příslušnými dopravními značkami, v právním řádu není zákonný podklad pro skryté měření rychlosti, z něj získaný důkaz je nezákonný. Městský úřad se nijak nezabýval definicí obce, na místě stanovený rychlostní limit byl nastaven neadekvátně, z fotografie nelze poznat, kde bylo měření provedeno, městský úřad nezkoumal, zda přestupek měl či neměl za následek dopravní nehodu, nesprávně byla posouzena materiální stránka přestupku; nebyla odůvodněna odchylka v odečtu 3 km/h, rozhodnutí je šablonovité.

5. Dále žalobce namítal vady výroku – rozhodnutí městského úřadu neobsahovalo všechna ustanovení, podle kterých rozhodl, dále konkrétní pravidlo provozu, které mělo být žalobcem porušeno, jakým prostředkem měření proběhlo. Nezákonně městský úřad konstatoval spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 silničního zákona, neboť nic takového mu nepřísluší v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Městský úřad překročil svou pravomoc, pokud výrokem určil, jak musí adresát rozhodnutí uhradit pokutu a náklady řízení. Městský úřad neurčil, jak dlouhý je úsek, ve kterém došlo k překročení rychlosti o 13 km/h. Městský úřad neuvedl, kde se nachází začátek a konec úseku, kde probíhalo měření.

6. Žalobce namítl protiústavnost ustanovení zákona, které přenáší odpovědnost za porušení pravidel na zpravidla nevinného provozovatele motorového vozidla. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Ostravě podal návrh na zrušení patřičných ustanovení silničního zákona k Ústavnímu soudu, žalobce navrhl přerušení řízení. Žalobce také namítl, že zákon č. 250/2016 Sb. je pro něj příznivější a měl být správními orgány použit při rozhodování.

7. Dále žalobce namítl diskriminaci, neboť správní orgány nestíhají zjištěné přestupky, které byly spáchány vozidlem provozovaným v zahraničí. K prokázání svého tvrzení navrhl žalobce výtisk stránky z webu České televize a znaleckým posudkem, který prověří, zda „Městská policie hlavního města Prahy dokumentuje a oznamuje přestupky spáchané s vozidlem zahraniční registrační značky“.

8. Žalobce namítl, že znakem přestupku (tehdy správního deliktu) fyzické osoby nepodnikající podle § 125f silničního zákona bylo v období od 1. 7. 2017 do 13. 7. 2017 podle § 15 odst. 1 přestupkového zákona též zavinění. To bylo odstraněno až zákonem č. 183/2017 Sb. S ohledem na zásadu retroaktivity in mitius žalobce dovodil, že je tuto úpravu nutno aplikovat i na správní delikty, které byly spáchány dříve, jelikož se jedná o úpravu pro obviněného prospěšnou.

9. Dále žalobce namítl, že městský úřad se dopustil procesního pochybení, neboť rozhodoval na základě smlouvy o pronájmu rychloměru a dodatku k této smlouvě, ale neprovedl je řádně jako důkaz. Žalobce namítl, že předmětnými dodatky nedošlo k žádné zásadní změně a vlastník rychloměru na měření rychlosti stále nepřípustně participuje. Pokud je placen ne za počet měření, ale za počet oznámených přestupků, jeho zájem na zjištění co nejvíce přestupků je pochopitelně ještě vyšší než dříve.

10. Žalobce nesouhlasil se zveřejňováním osobních údajů svých a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhl naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci.

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že si je vědom toho, že si žalobce může svoji procesní obranu odložit až do fáze soudního řízení. Tato strategie však jde dle žalovaného proti smyslu řízení o přestupku, ve kterém by mělo dojít k prokázání, příp. vyvrácení přestupkového jednání obviněného. Námitky žalobce jsou veskrze ryzím teoretizováním, žalobce je neopírá o žádné relevantní skutečnosti a nepředkládá žádné důkazy, ze kterých při svých námitkách vycházel. V žalobě žalobce poukazuje na skutečnosti, které s projednávanou věcí přímo nesouvisejí, jako je protiústavnost, diskriminace, nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů na webu Nejvyššího správního soudu, aniž by jakkoliv zpochybnil, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v nezbytném rozsahu. Dle žalovaného je cílem žalobce vyvolat nic neřešící teoretickou diskusi na témata uvedená v žalobních námitkách, vyjma nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a vad výroku.

12. Z obsahu žalobních námitek je zřejmé, že se právní zástupce žalobce neseznámil se spisem a ač tvrdí, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, ze spisu městského úřadu je zřejmé, že žalobce své blanketní odvolání proti rozhodnutí městského úřadu na jeho výzvu nedoplnil. Žalobcem uváděná datová zpráva obsahující odvolací námitky a související důkazní návrhy se ve spisu nenacházejí.

13. Tvrzení žalobce, že ve výrokové části rozhodnutí absentuje ustanovení § 125e odst. 2 zákona o silničním provozu, svědčí o určité zmatečnosti při interpretaci § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Jak sám žalobce uvedl, jím zmiňované ustanovení obsahuje zákonná kritéria pro výměru trestu. Podle žalovaného má výroková část rozhodnutí obsahovat ustanovení, podle kterého byl trest uložen, což se v daném případě stalo [§ 125f odst. 3 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu].

14. Názor na údajnou protiústavnost skutkové podstaty správního deliktu a diskriminace při řešení správních deliktů je v rozporu s právním názorem žalovaného. Žalobce napadá a zpochybňuje absolutně všechno, aniž by uvedl jakýkoliv relevantní důkaz pro podporu svých tvrzení. Podle názoru žalovaného správní řízení by mělo být věcné a mělo by být vedeno pouze v zákonném rozsahu, tedy v takovém, aby byl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nikoliv aby se zvrhlo na možné teoretizování o možné protiústavnosti jednotlivých ustanovení. Tato oblast spadá do kompetence moci zákonodárné a správnímu orgánu nepřísluší účinné právní normy jakkoliv zpochybňovat.

15. Názor žalobce týkající se účinnosti zákona č. 183/2017 Sb. je nesprávný a je vyvrácen článkem CCLVII, který se týká účinnosti tohoto zákona.

16. Žádost žalobce, aby nebyly zveřejňovány jeho osobní údaje a údaje jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu směřuje vůči tomuto soudu, a proto se žalovaný odmítl k této žádosti vyjadřovat.

17. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 7. 12. 2017 – s přihlédnutím ke specifikům daného řízení, popsaným v další části rozsudku.

18. Ze správního spisu ve vztahu k žalobním námitkám zjistil soud z oznámení o podezření ze spáchání přestupku Městské policie Šternberk ze dne 30. 1. 2017 spáchání přestupku tak, jak bylo uvedeno v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku. Přílohou oznámení je fotografie z rychloměru a ověřovací list ze dne 22. 11. 2016.

19. Na výzvu městského úřadu sdělil žalobce, že zmiňované vozidlo řídil pan H. I. se slovenskou adresou a doručovací adresou D. n. 18/48, O. U Policie ČR zjistil městský úřad, že tato osoba má na adrese v O. v domě schránku, ale poštu si zde viditelně nepřebírá a neprochází evidencemi Policie ČR. Na tuto osobu se dotazovaly policie i další městské úřady.

20. Dne 28. 6. 2017 městský úřad vydal usnesení o odložení věci, neboť nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

21. Dne 29. 6. 2017 vydal městský úřad příkaz o uložení pokuty za správní delikt vůči žalobci.

22. Na základě odporu proti příkazu, podaného společností ODVOZ VOZU s.r.o., byl příkaz zrušen.

23. Písemností ze dne 25. 7. 2017 byl žalobce vyrozuměn o provedení důkazů mimo ústní jednání a o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí. Toto vyrozumění bylo žalobci doručeno prostřednictvím zmocněnce ODVOZ VOZU s.r.o. dne 27. 7. 2017.

24. Dne 14. 8. 2017 bylo provedeno ústní jednání, ke kterému se žalobce ani jeho zmocněnec nedostavili. Při tomto jednání byly provedeny důkazy fotodokumentací se záznamem rychlosti, ověřovacím listem k rychloměru, ověřením provozovatele vozidla a městský úřad konstatoval ukončení dokazování.

25. Rozhodnutím ze dne 31. 8. 2017 městský úřad rozhodl o přestupku a v rozhodnutí mimo jiné uvedl, že se v průběhu řízení zabýval i zákonností získaných důkazů. Městský úřad výslovně uvedl, že vycházel jako z podpůrného podkladu pro vydání rozhodnutí ze smlouvy o pronájmu zařízení měření rychlosti vozidel na pozemních komunikacích a dodatku č. 2 této smlouvy. Tyto listiny jsou veřejně přístupné v elektronické podobě na stránkách Města Šternberk. Městský úřad uvedl odkaz na webové stránky. Městský úřad dále odkázal na to, že žalovaný v rozhodnutí č. j. KUOK 5968/2016 zrušil konkrétní rozhodnutí Městského úřadu Šternberk a s odkazem na toto rozhodnutí pro analogii důvodů i následná rozhodnutí městského úřadu ve věci měření rychlosti automatizovaným technickým prostředkem. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla nezákonnost měření spatřovaná v tom, že rozhodnutí vychází z výsledků měření – důkazů, na jejichž opatření se podílel na věci zainteresovaný soukromý subjekt, a proto jde o důkazy, které nebyly získány v souladu s právními předpisy. Žalovaný přitom vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 185/2014 ze dne 17. 12. 2014. Žalovaný v citovaném rozhodnutí odkázal na důvody ohledně zájmu na vybrání co nejvíce peněz, zainteresovanosti na výsledcích a participaci na vymáhání uložených pokut a na možnosti soukromého subjektu ovlivnit nastavení parametrů měření. Městský úřad dále vysvětlil, že pochybnosti o zcela evidentní participaci soukromého subjektu na prováděném měření byly vyvráceny a právní stav se oproti odkazovanému stavu lišil, protože byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě ze dne 25. 2. 2016. Tímto dodatkem byl zrušen článek VI odst. 4 smlouvy a vlastník měřicího zařízení (soukromý subjekt tak již nemá „v negativním smyslu“) vliv na nastavení zařízení a parametrů měření. Toto provádí výlučně nájemce, a to prostřednictvím Městské policie, ačkoliv instalaci měřicího zařízení nepochybně provedl v minulosti pronajímatel, což výslovně připouští Nejvyšší správní soud v bodě 38 výše citovaného rozsudku. Městský úřad dospěl k názoru, že ani v tomto bodě tedy nadále nelze spatřovat rozpor se zákonem.

26. V obecné rovině městský úřad konstatoval, že § 79a zákona o silničním provozu sice stanoví, že za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel; obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. Z dikce zákona i ustálené judikatury vyplývá, že zařízení pro měření rychlosti musí být obsluhována subjektem k tomu oprávněným, jímž je Policie ČR nebo obecní policie. V daném případě se tak děje v souladu s požadavky zákona i výkladové praxe, když obsluhu zařízení a měření rychlosti provádí výhradně obecní (městská) policie. S měřením rychlosti o umístění zařízení na jeho měření vyslovil souhlas i vlastník komunikace ŘSD ČR Správa Olomouc, jakožto majetkový správce státní silnice I/46, souhlasem ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. IV–2868/14-Ba a násl. Součinnost policie je dokladována „ Schválením míst pro kontrolní měření rychlosti Městskou policií Šternberk“, sp. zn. KRPM– 144549–2/ČJ–2015–140506 a násl. Samotné měření rychlosti je prováděno automatizovaným technickým prostředkem UnicamSPEED, přičemž jeho garantovaná přesnost odpovídající zákonným nárokům je dána ověřovacím listem Českého metrologického institutu č. 8012–OL– 70403–16.

27. K blanketnímu nedoplněnému odvolání žalovaný v rozhodnutí napadeném žalobou uvedl, že přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy v plném rozsahu. Žalovaný zejména odůvodnil užití jiných právních ustanovení tak, jak je změnil ve výrocích a dále doplnění vyslovení viny do výroku, což označil jako pochybení spíše formálního charakteru, které nemá vliv na vymezení skutku, jeho právní kvalifikaci nebo práva žalobce v řízení a nejde o změnu v neprospěch žalobce. Dále odůvodnil žalovaný uložení paušální výše náhrady nákladů správního řízení.

28. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

29. K zániku odpovědnosti za přestupek podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o přestupcích“), nedošlo, neboť přestupek byl spáchán 18. 1. 2017 a napadené rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 7. 12. 2017.

30. Skutková podstata přestupku podle účinné právní úpravy existuje i ke dni vydání rozsudku, a to včetně shodné právní úpravy sankcí, proto posuzoval soud souzenou věc podle hmotněprávní úpravy účinné v době spáchání přestupku v souladu s § 7 odst. 1 zákona o přestupcích.

31. Ke klíčové otázce posuzované věci, tj. otázce hmotného zájmu na výsledcích měření stacionárního zařízení (§ 79a zákona o silničním provozu) se vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále i „NSS“) ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 10 As 107/2018-36, takto: 32. (7) „Podle § 79a zákona o silničním provozu je za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. 33. (8) V rozsudku ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 185/2014-27, vyložil toto ustanovení NSS tak, že po městské policii nelze požadovat, aby zaměstnávala techniky schopné instalace a nastavení stacionárních měřících zařízení. Je proto přípustné, aby tuto instalaci a nastavení prováděl externí subjekt. „Nelze však připustit, aby byl tento subjekt současně hmotně zainteresován na výsledcích měření stacionárního zařízení“ (bod 38). V kauze řešené devátým senátem veškerou instalaci, údržbu a servis stacionárních radarů (včetně jejich nastavení) měl na starosti pronajímatel, tedy subjekt, který byl dle nájemní smlouvy hmotně zainteresován na postihu řidičů za spáchané přestupky (bod 36). „S ohledem na skutečnost, že stacionární radary měří rychlost automaticky při průjezdu vozidel, je jejich správné nastavení stěžejní. Tím, že toto nastavení prováděl soukromý subjekt hmotně zainteresovaný na výsledcích měření, došlo k porušení § 79a odst. 1 zákona o silničním provozu. Ač je totiž měření prováděno automaticky, měřicí přístroj kompletně instaluje a nastavuje pronajímatel, tedy dle § 79a odst. 1 zákona o silničním provozu k měření nepříslušná osoba. Nic na tom nemění ani to, že umístění stacionárních radarů určila městská policie, která je také oprávněna stanovit dobu, kdy bude zařízení v provozu, a rozhoduje o nastavení tolerance zařízení. Co se týče nastavování tolerance zařízení, je nutné rovněž poukázat na to, že ač městská policie rozhoduje o tom, jaká tato tolerance bude, je to opět pronajímatel (resp. jeho zaměstnanec), kdo fakticky provede nastavení této tolerance v měřícím zařízení“ (bod 37). 34. (9) Rovněž v kauze nyní řešené je vlastníkem měřicího zařízení třetí osoba, obchodní společnost M & T. Tato společnost pronajímá zařízení městu Šternberk jako nájemci, a to na základě smlouvy o nájmu zařízení a poskytnutí služeb s nájmem zařízení spojených ze dne 21. 5. 2014. Smlouva byla měněna dvěma dodatky. Na základě smlouvy se společnost M & T jako pronajímatelka zavázala pronajmout městu úplné a funkční zařízení včetně software pro zaznamenání a zpracování přestupků, a to včetně řádného zaškolení. Pronajímatelka byla dále povinna poskytovat městu služby související se zajišťováním nepřetržitého provozu zařízení, zejména standardní servis, pravidelnou údržbu kamery, servis nočního režimu, apod. včetně ročního update software pro zabezpečení správné funkce. Počínaje 25. 2. 2016 byla dodatkem č. 2 vypuštěna služba spočívající ve vymáhání pokut pro město pronajímatelkou. Výběr konkrétního místa pro instalaci jednotlivých zařízení, stejně jako nastavení měřicích parametrů (tolerance), provádí výhradně město, ať již samo nebo prostřednictvím městské policie. Pronajímatelka je povinna umístit zařízení na místo určené městem, a to včetně specifického software pro přenos obrazového záznamu a souvisejících dat (čl. V. odst. 1 ve znění dodatku č. 2). Podle čl. V. odst. 4 si město Šternberk vyhradilo právo nastavit mezní hodnoty rychlosti projíždějícího vozidla, při jejímž překročení zařízení pořídí záznam. Město Šternberk bylo oprávněno kdykoliv změnit nastavenou mezní hodnotu. 35. (10) Podle článku IX. cena nájmu za užívání pronajatých zařízení je součtem dvou položek. První položka je pevně stanovená konstantní měsíční výše nájmu dvou zařízení v průměrné výši 99 100 Kč plus DPH. Druhá položka (ve znění dodatku č. 2) „je stanovena v závislosti na míře využití pronajatého zařízení pro měření okamžité rychlosti a souvisejícího postupného snižování hodnoty pronajatého zařízení vyjadřujícího opotřebení při jeho provozu a s tím spojenými náklady pronajímatele na související služby, zajišťující funkčnost pronajatého zařízení, takto: Cena za jeden zaznamenaný přestupek odeslaný Městskou policií Šternberk Městskému úřadu Šternberk, odboru dopravy a silničního hospodářství, ke zpracování, je ve výši 65 Kč (slovy: šedesát pět korun českých). Město Šternberk se zavazuje zaslat vždy do 5 pracovních dnů od ukončeného kalendářního měsíce počet výše uvedených přestupků společnosti M&T s. r. o.“ 36. (11) NSS k tomu předně konstatuje, že smluvní deklarace typu „pronajímatel jako vlastník měřicího zařízení nemá zařízení při jeho nastavení a činnosti pod svým dohledem a svou činností vykonávanou podle této smlouvy, spočívající výhradně v údržbě a opravách zařízení za účelem zajištění jeho plné funkčnosti, nijak neparticipuje na úkonech měření, ani nijak nevystupuje v procesu správního řízení, na jehož konci je postih za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“, respektive dokonce právního hodnocení typu „Nejedná se proto o zapojení pronajímatele jako soukromé společnosti do výkonu veřejné správy“, soud nijak nevážou. Normy zákona o silničním provozu včetně jeho § 79a jsou normy kogentní, tedy normy, od kterých se nemohou smluvní strany odchýlit dohodou. 37. (12) Smluvně nastavené uspořádání právních vztahů mezi obcí a pronajímatelkou radarového zařízení se nijak podstatně neliší od věci řešené rozsudkem 9 As 185/2014. Subjekt, který prováděl instalaci software, jeho upgrade a servis hardware zařízení pro měření rychlosti, je totiž hmotně zainteresován na výsledcích měření. NSS opakuje, že stacionární radary měří rychlost automaticky při průjezdu vozidel, proto jejich správné nastavení je stěžejní. Tím, že instalaci software, jeho upgrade a celkový servis zařízení prováděl soukromý subjekt hmotně zainteresovaný na výsledcích měření, došlo k porušení § 79a odst. 1 zákona o silničním provozu. Nic na tom nemění ani to, že umístění stacionárních radarů určila městská policie, která je také oprávněna stanovit dobu, kdy bude zařízení v provozu, a rozhoduje o nastavení tolerance zařízení. Je to totiž pronajímatelka, kdo každý rok provádí update software, metrologické ověření a celkově provádí servis zařízení. Jakkoliv vlastní měření probíhá bez zásahu lidského činitele, fungování měřicích zařízení je automatické, vše odvisí od servisu a update zařízení, prováděného podle smlouvy pronajímatelkou (viz čl. VIII. smlouvy). Proto skutečnost, že zajištění důkazů z měření rychlosti vozidel zůstává výhradně v rukách Městské policie Šternberk, je bez významu. Klíčové je totiž celkové nastavení zařízení, které dle smlouvy pravidelně provádí pronajímatelka. 38. (13) NSS nerozumí argumentu krajského soudu, že „lze stěží hovořit o participaci a hmotném zainteresování na výsledcích měření“ ze strany pronajímatelky. Stěžovatel má naprostou pravdu, že druhá složka odměny ve výši 65 Kč za jeden zaznamenaný přestupek je jasná majetková účast na výsledku provozu zařízení. To však zpochybňuje objektivitu měření, neboť servis a upgrade zařízení provádí osoba, která má přímý majetkový zájem na tom, aby zjištěných přestupků bylo co nejvíce. NSS neříká, že snad pronajímatelka skutečně systém nekale ovlivnila v zájmu zajištění co nejvyššího příjmu. Ovšem již jen samotná skutečnost, že bylo v jejím obchodním zájmu tak učinit, a že v rámci práv a povinností stanovených smlouvou tak pronajímatelka činit mohla, zásadním způsobem problematizuje výpovědní hodnotu důkazů shromážděných spornými zařízeními.“ 39. Zdejší soud vyšel z tohoto právního názoru i v souzené věci. Nyní již měl krajský soud k dispozici rovněž poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 19. 3. 2018, kterou měl při rozhodování k dispozici v soudním spise v odkazované věci Nejvyšší správní soud (na rozdíl od krajského soudu při vydání rozsudku ze dne 28. 2. 2018, č. j. 72 A 40/2017-24).

40. Podle této informace, ze které nyní soud taktéž vycházel a je mu známa ze soudního spisu zn. 72 A 40/2017, počet naměřených přestupků ve Šternberku stacionárních zařízeních byl následující:

41. Částky, které vyplatilo město Šternberk pronajímateli, byly následující: Rok Měsíc Částka v Kč s DPH 2016 1 248 818,35 2016 2 0 2016 3 0 2016 4 328 000,75 2016 5 280 986,20 Rok Měsíc Počet 2016 1 0 2016 2 0 2016 3 1707 2016 4 2875 2016 5 3435 2016 6 3263 2016 7 2754 2016 8 5707 2016 9 2886 2016 10 17 2016 11 3907 2016 12 4037 2017 1 2442 2017 2 2143 2017 3 2459 2017 4 1895 2017 5 2949 2017 6 2674 2017 7 1471 2017 8 2947 2017 9 2658 2017 10 3443 2017 11 2313 2017 12 1461 2016 6 306 390,15 2016 7 295 064,55 2016 8 260 851,80 2016 9 408 005,95 2016 10 268 559,50 2016 11 121 248,05 2016 12 327 547,00 2017 1 269 110,05 2017 2 268 638,15 2017 3 240 009,55 2017 4 250 627,30 2017 5 219 796,50 2017 6 266 986,50 2017 7 253 616,00 2017 8 184 482,65 2017 9 255 424,95 2017 10 237 178,15 2017 11 286 884,95 2017 12 237 571,40 42. Na základě uvedeného soud uzavřel, že i v souzené věci pronájem měřicího zařízení shora popsaným způsobem vzbuzoval důvodné pochybnosti o objektivitě celého přestupkového procesu a zákonnosti získaných důkazů. Servis a upgrade zařízení provádí osoba, která má přímý majetkový zájem na tom, aby zjištěných přestupků bylo co nejvíce. Není přípustné, aby takováto třetí osoba měla jakýkoliv hmotný zájem na výsledcích měření stacionárního zařízení (§ 79a zákona o silničním provozu).

43. Proto soud zrušil napadená rozhodnutí a vzhledem k procesní situaci se soud již nezabýval ostatními žalobními námitkami, neboť to bylo nadbytečné.

44. V rozhodnutí napadeném žalobou posoudil žalovaný popsanou spornou právní otázku nesprávně a soud žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému úřadu k dalšímu řízení. V dalším řízení je městský úřad shora podaným právním výkladem podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán.

45. Úspěšnému žalobci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. soud přiznal odměnu za zastupování, spočívající v odměně za dva úkony právní služby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za převzetí věci a podání žaloby 2 x 3 100 Kč. Replika byla zaslána až po vydání rozsudku, nebyla vyžadována a nepřinesla pro rozhodnutí ve věci již nic nového. Ke každému úkonu přiznal soud paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. Náhrada uhrazeného soudního poplatku činí 3 000 Kč. Celková částka náhrady nákladů soudního řízení činí 9 800 Kč.

Poučení