72 A 32/2021–39

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: J. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. X, ve věci přestupku takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí (dále jen „městský úřad“) ze dne 4. 6. 2021, č. j. X, kterým městský úřad uznal žalobce vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „ZSP“).

2. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že se dne 8. 5. 2021 okolo 9.16 h na ulici Zašovská v obci Valašské Meziříčí u domu č. p. 723 po orientačním testu s pozitivním výsledkem na návykovou látku ze skupiny amfetamin/metamfetamin na výzvu policisty odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření ke zjištění, zda jako řidič motorového vozidla Škoda Octavia RZ X nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem. Žalobce tímto jednáním porušil § 5 odst. 1 písm. g) ZSP. Městský úřad žalobci uložil za přestupek pokutu ve výši 25 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na 12 měsíců a paušální náhradu nákladů správního řízení 1 000 Kč.

3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce. Správní orgány úmyslné zavinění neprokázaly, ani neodůvodnily. Policisté poučili žalobce podle neplatného zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“), pokud byl vůbec poučen. Žalobce nevykazoval znaky ovlivnění jinou návykovou látkou, jak se podává z podkladů rozhodnutí, které sepsali policisté. Proto nebyl důvod vyzvat ho k lékařskému vyšetření. Podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákona č. 65/2017 Sb.“) lze vyzvat osobu k lékařskému vyšetření jen na základě důvodného podezření, že pod vlivem návykové látky vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život, zdraví nebo majetek svůj a třetích osob. Správní orgány neprokázaly, že policisté žalobce řádně vyzvali k dechové zkoušce a k lékařskému vyšetření. Proto žalobce navrhoval ústní jednání, kde by policisté vypovídali jako svědci. S tímto návrhem a námitkami se žalovaný nevypořádal. Důkaz, že se žalobce podrobil orientačnímu testu, neexistuje.

4. Žalobce se žádného přestupku nedopustil. Oznámení přestupku a úřední záznam nejsou důkazy. Správní orgány nezjistily skutkový stav v souladu s § 3 a § 50 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“). O orientační zkoušce na přítomnost jiné návykové látky není ve spise žádná fotografie, výtisk z analyzátoru ani popis zkoušky. Policisté řádně nevyplnili ani oznámení přestupku. Proto z něho nevyplývá, jestli vůbec žalobce k orientačnímu testu a lékařskému vyšetření vyzvali a s jakým výsledkem. Správní orgány ani nevyslechly zakročující policisty a návrh žalobce na ústní jednání zamítly. Přitom hlavním důvodem žádosti žalobce o ústní jednání byl výslech policistů. Správní orgány tak zkrátily žalobce na jeho právu vyslýchat svědky, klást jim otázky a na projednání věci v jeho přítomnosti. Úvahy žalovaného jsou neúplné. Citace judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) nemůže nahradit úvahy a řádné odůvodnění rozhodnutí. Podle žalovaného listiny předložené Policií ČR postačují k postihu pachatele přestupku, pokud nejsou v řízení před správním orgánem zpochybněny (srov. rozsudky NSS č. j. 4 As 118/2013–61, č. j. 1 As 45/2013–37 nebo č. j. 10 As 25/2014–48). Žalovaný dále uvedl, že ani Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24 nálezu sp. zn. II. ÚS 2029/08). Žalobce však vznášel konkrétní námitky, které byly způsobilé změnit výrok napadeného rozhodnutí. Žalobce své námitky řádně a s odkazem na příslušné zákony odůvodnil. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že se žalobci rozhodnutí městského úřadu pouze subjektivně nelíbilo. Žalovaný tvrdil, že žalobce mohl svá práva realizovat i mimo ústní jednání. Není však jasné, jak měl žalobce například realizovat své právo navrhnout a být přítomen výslechu svědků. Žalovaný nesprávně rozhodl jedním rozhodnutím o odvolání proti usnesení o zamítnutí žádosti o provedení ústního jednání a současně o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. Správní orgány porušily práva, která žalobci zaručuje čl. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen „Úmluva“).

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na bod 25 svého rozhodnutí, kde vysvětlil svůj závěr o úmyslném zavinění. Žalobce odmítl vyšetření i přes poučení o následcích, které podepsal. Prostě se rozhodl, že se vyšetření nepodrobí. V průběhu řízení tvrdil, že „to vlastně nečetl“, a že „tomu nerozuměl“. Ze spisu lze vyčíst, že žalobce si byl vědom, jaké následky pro něj odmítnutí vyšetření bude mít a přesto se po rozmyslu a s chladnou hlavou rozhodl vyšetření dobrovolně nepodstoupit. Nelze učinit jiný závěr než ten, že žalobce chtěl zakrýt druh a množství látky v krvi proto, aby se například vyhnul trestnímu stíhání. Forma zavinění má vliv na určení výměry správního trestu. Pokud správní orgán uložil oba správní tresty v zákonném minimu, pak úmyslnou formu zavinění nijak do této skutečnosti nepromítl. I kdyby žalobce spáchal skutek v nedbalosti, nemohl obdržet nižší správní tresty a nesprávná forma zavinění ve výroku rozhodnutí by neměla do jeho subjektivních veřejných práv žádný dopad. Podle rozsudku NSS č. j. 5 As 24/2009–65 nerespektování citované výzvy jednoznačně dokládá úmyslné zavinění. Podle rozsudku NSS č. j. 1 As 26/2014–41 podmínkou řádné výzvy je především poučení o důsledcích pro vyzývanou osobu, a to se obviněnému dostalo v míře odpovídající minimálním schopnostem, které má mít držitel řidičského oprávnění. Případné tvrzení kohokoliv, že „něco podepsal“ a přitom to „blíže nezkoumal“, je mimo jakoukoliv základní právní bdělost kohokoliv, nehledě na fakt, že následky odmítnutí vyšetření na výzvu policisty musejí být známy každé osobě, která je držitelem řidičského oprávnění. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek a žalovaný může doplnit nebo korigovat rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

6. Žalovaný k dokazování a skutkovému stavu ohledně zákonnosti výzvy odkázal na body 17 – 36 svého rozhodnutí. Nová právní úprava podle zákona č. 65/2017 Sb. je z hlediska poučení pro vyšetřované osoby shodná s právní úpravou v zákoně č. 379/2005 Sb. Žalobce neuvedl, v čem byl zkrácen na svých právech. V řízení nebyly použity nepřípustné či nezákonné důkazy. Žalobce nebyl vystaven nepovolenému odposlechu nebo skrytému nahrávání či jiným úkonům, které by šly mimo oprávnění zasahujících policistů. NSS v rozsudku č. j. 6 As 276/2014–61 posoudil, že výzva k orientačnímu vyšetření na přítomnost alkoholu není nezákonným zásahem ani v situaci, kdy je učiněna toliko preventivně. Podmínky, za nichž policista mohl učinit uvedenou výzvu se novou právní úpravou v zákoně č. 65/2017 Sb. oproti zákonu č. 379/2005 Sb. nijak nezměnily. Ustanovení § 16 odst. 1 – 3 zákona č. 379/2005 Sb. se v identickém znění přenesla do § 19 a násl. zákona č. 65/2017 Sb. Navíc výzva řidiči probíhá podle § 5 odst. 1 písm. f), respektive písm. g) ZSP.

7. K dokazování bez ústního jednání lze zopakovat, že je zásadní, zda se účastník řízení mohl s daným důkazem seznámit a vyjádřit se k němu, a nikoliv otázka, zda byl ryze formalisticky dodržen postup stanovený správním řádem (viz rozsudky NSS č. j. 3 As 29/2011–51, č. j. 10 As 16/2014–25, č. j. 9 As 107/2011–74 nebo č. j. 6 As 51/2007–228). Pokud tedy správní orgán splní dvě podmínky, a to založení listin do spisu podle § 17 odst. 1 správního řádu a účastník řízení má možnost se s těmito listinami seznámit při nahlížení do spisu podle § 36 odst. 3 správního řádu, lze provádět dokazování tím, že listina je vložena do spisu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 As 33/2016–53).

8. Žalobce si rovněž protiřečí v tom, když tvrdí, že výzva policistů neproběhla, a přitom podepsal formulář s tím, že se nepodrobil na výzvu policisty lékařskému vyšetření. Nicméně tato skutečnost je v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlena. K prokázání odmítnutí vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky bohatě postačuje právě existence žalobcem podepsané listiny s patřičným obsahem. Žalobce ani neuvádí, jak se měl tehdy děj odehrát jinak, přičemž měl dostatek příležitostí se k věci vyjádřit, například i písemně, když si dne 19. 5. 2021 u městského úřadu nechal pořídit kopii spisového materiálu. Žalobce neuvedl, v čem se skutečnosti zachycené v prvotní dokumentaci pořízené policisty mají lišit od skutečnosti. Žalobce ani netvrdí, že by orientační vyšetření vykázalo negativní výsledek.

9. Žalovaný námitku nesprávného postupu spočívajícího ve vydání jednoho rozhodnutí o obou odvoláních komentoval tak, že žalobce neuvedl, jak bylo zasaženo do jeho práv. Odvolání proti usnesení nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek a je tak možné ještě před právní mocí usnesení vydat i samotné rozhodnutí ve věci. Pokud odvolací správní orgán usoudí, že ústní jednání bylo zákonným způsobem odmítnuto a je možné napadené usnesení potvrdit, je zcela lhostejné, zda tak učiní zvlášť nebo společně s rozhodnutím ve věci. Ostatně takové usnesení spolu s potvrzujícím rozhodnutím je samostatně vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví [§ 70 písm. c) s. ř. s.]. Zhodnocení zákonnosti provedeného ústního jednání tak bude prováděno výlučně k námitce žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci. Pokud by odvolací orgán takové usnesení zrušil, aniž by bylo vydáno rozhodnutí ve věci, byl by důvod zrušit takové rozhodnutí v odvolacím řízení, respektive v rámci obnovy řízení, pokud by takové rozhodnutí bylo pravomocné.

10. K námitce nesouladu postupu správních orgánů s čl. 6 Úmluvy žalovaný odkázal na důvodovou zprávu k přestupkovému zákonu, podle které správní proces obecně, řízení o přestupku nevyjímaje, v řadě aspektů neodpovídá požadavkům čl. 6 Úmluvy. V těchto řízeních nerozhoduje nezávislý a nestranný soud, rozhodnutí zpravidla není vyhlašováno veřejně, ani věc není veřejně projednávána. To však neznamená, že by stávající právní úprava správního procesu byla v rozporu s čl. 6 Úmluvy. Jinak by nezbývalo než pro výše naznačený okruh agend ustavit správní tribunály a upravit speciální proces nebo tyto agendy převést do kompetence soudů. Přitom lze vycházet z toho, že při posuzování souladu právní úpravy s čl. 6 Úmluvy je nezbytné posuzovat proces jako celek (řízení před správním orgánem včetně soudního přezkumu dané věci), nikoliv jen některou jeho část (například pouze řízení před správním orgánem některého stupně nebo řízení v pořadu správních orgánů s odhlédnutím od soudního přezkumu). Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je připuštěn soudní přezkum, v rámci něhož bude čl. 6 Úmluvy naplněn, vybrané procesní záruky nemusí být nutně zajištěny ve fázi správního řízení. Správní řízení včetně řízení o přestupku je ovládáno principem neveřejnosti a písemnosti (na rozdíl od přímosti a ústnosti soudního procesu). Obligatorní ústní jednání by v tomto ohledu představovalo výjimku, která v řadě případů nekoresponduje s významem a účelem řízení, a mohlo by být zneužíváno účastníky řízení k obstrukcím. Není tedy nutné, aby v přestupkovém řízení byly prováděny výslechy svědků jen proto, že si to obviněný přeje. Je třeba sledovat smysl a účel řízení. Žalobce samozřejmě nemusí uvádět konkrétní důvody (třeba poukaz na existenci skutečných a nikoliv domnělých či účelově „zesilovaných“ rozporů ve spisovém materiálu), pro které žádá o nařízení ústního jednání. Tím se ale logicky vystavuje tomu, že jeho žádost bude neúspěšná, pokud správní orgán má z moci úřední zjištěn skutkový stav dostatečným způsobem. Ze spisu a aktivity žalobce či jeho zmocněnce je zřejmé, že motivací k požadavku na nařízení ústního jednání bylo pouze oddálit okamžik pozbytí řidičského oprávnění žalobce ve smyslu § 94a ZSP.

11. Žalobce v replice namítal, že žalovaný se zdaleka nevyjádřil ke všem žalobním bodům a žalobcova tvrzení nevyvrátil. Oznámení o přestupku a úřední záznam nelze použít jako důkazy tím spíše, když formulář, který žalobce podepsal, nebyl vyplněný, je neúplný, nepřezkoumatelný a nemá žádnou důkazní hodnotu.

12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Z námitek žalobce je zjevné, že pro něho bylo napadené rozhodnutí srozumitelné a obsahovalo důvody rozhodnutí, na které žalobce v žalobě reagoval. Rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti podle § 68 odst. 3 správního řádu, tj. důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

15. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného může podle judikatury plynout též z toho, že se jako odvolací orgán nezabýval všemi odvolacími námitkami, tedy že nevyčerpal celý rozsah odvolání. Neznamená to ovšem, že by žalovaný musel ke každé odvolací námitce podrobně odůvodnit své stanovisko a vypořádat každý dílčí argument odvolatele. Námitky lze vypořádat i tak, že správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Tím minimálně nepřímo vypořádá i námitky účastníka řízení. Absence odpovědi na jednotlivé argumenty účastníka v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (viz rozsudky NSS č. j. 6 As 152/2014–78, č. j. 3 As 51/2007–84 a č. j. 8 Afs 66/2008–71; Kocourek, T. § 76. In Kühn, Z., Kocourek, T. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2019, s. 618).

16. Není pravdivé žalobní tvrzení, že se žalovaný v rozhodnutí o odvolání nevypořádal s návrhem žalobce na nařízení ústního jednání. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal na straně 9 v bodech 47 až 50.

17. Neopodstatněná je námitka, že správní orgány neprokázaly, že policisté žalobce řádně vyzvali k dechové zkoušce a k lékařskému vyšetření, že se žalobce podrobil orientačnímu testu, že se žalobce nedopustil přestupku a že správní orgány nezjistily skutkový stav v souladu s § 3 a § 50 a násl. správního řádu.

18. Soud zjistil ze správního spisu, že městský úřad shromáždil jako podklady rozhodnutí listiny ze spisu Policie ČR – úřední záznam ze dne 8. 5. 2021, oznámení přestupku ze dne 8. 5. 2021, poučení žalobce z téhož dne a úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy ze dne 8. 5. 2021, které podepsali policisté M. H. a J. V. Žalobce podepsal oznámení přestupku a poučení. V oznámení přestupku policista M. H. výslovně sepsal, že u žalobce byl pozitivní orientační test na amfetamin/metamfetamin (provedený soupravou DrugWipe 5SP) a že se žalobce po výzvě a poučení odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření. Žalobce nepožadoval odběr krve a policisté mu zakázali další jízdu. Orientační test na přítomnost alkoholu v těle žalobce byl negativní. Žalobce se do oznámení nevyjádřil, pouze ho podepsal. Žalobce ve správním ani soudním řízení nenamítal, že nejde o jeho podpis, že mu byly odcizeny doklady totožnosti apod. Oznámení přestupku schválil policista K. B. Soud nesouhlasí se žalobcem, že úřední záznam nebyl vyplněný, úplný, přezkoumatelný a neměl žádnou důkazní hodnotu. Všechny čtyři shora citované listiny obsahovaly všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

19. Městský úřad seznámil žalobce s vyjmenovanými listinami dne 19. 5. 2021. Žalobce si přitom převzal kopii správního spisu a sdělil, že se k věci vyjádří později, avšak až do vydání napadeného rozhodnutí 4. 6. 2021 se k věci nevyjádřil, ani nesdělil konkrétní lhůtu, do které se vyjádří. Žalobce proti vyjmenovaným podkladům rozhodnutí nevznesl žádné námitky, ani do zjištěného skutkového stavu nevnesl důvodné pochybnosti. Žalobce pouze zaslal 31. 5. 2021 městskému úřadu plnou moc pro advokáta. Žalobce první námitky vznesl až v doplnění odvolání 12. 7. 2021.

20. Soud neshledal v popsaném postupu městského úřadu vady, které by v daném případě měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, ani neshledal, že by žalobce neměl možnost uplatňovat svá práva. Žalobce měl možnost se s podklady rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim. Navíc v případě správního trestání není koncentrace řízení a žalobce mohl vznášet své námitky až do vydání napadeného rozhodnutí, resp. ve lhůtě pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí.

21. Žalobce byl při silniční kontrole pasivní, žádné námitky nevznesl. Žalobce byl pasivní také po celou dobu správního řízení až do okamžiku doplnění odvolání. Z takového jednání lze vyvodit účelovost obhajoby. Pokud by zjištění policistů při silniční kontrole byla v rozporu se skutečností, žalobce by se za běžných okolností bránil a poskytl by k věci vysvětlení. Žalobce svou pasivitu nijak nevysvětlil.

22. Městský úřad v rozhodnutí o přestupku ze dne 4. 6. 2021 popsal průběh správního řízení, podklady rozhodnutí a dospěl k závěru, že stav věci byl spolehlivě zjištěn. Žalobce mohl realizovat svá práva i mimo ústní jednání, které nebylo ke zjištění stavu věci a uplatnění práv žalobce nezbytné. Městský úřad zdůraznil, že skutkový stav se jasně podává z podkladů, policisté zastavili žalobce bezprostředně po řízení vozidla. Žalobce se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření po poučení a oznámení o průběhu silniční kontroly podepsal, ačkoliv se do něj nevyjádřil. Žalobce podepsal v souvislosti s podezřením ze spáchání předmětného přestupku rovněž poučení, které je součástí policejního spisu. Zjištěný stav dále osvědčuje úřední záznam, který sepsali policisté. Podle záznamu žalobce odmítl s policisty jet na odběr biologického materiálu. Dalším podkladem rozhodnutí byla evidenční karta řidiče. Městský úřad dospěl v tomto případě k závěru, že žalobce spáchal předmětný přestupek a podklady rozhodnutí jsou dostatečným podkladem rozhodnutí.

23. Odvolací námitky se shodovaly se žalobními, s výjimkou námitky absence materiálního znaku přestupku.

24. Žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobci zejména vytkl, že v odvolání nevznesl žádné konkrétní námitky a podrobně žalobci vysvětlil aplikované právní normy a související judikaturu. Žalobce podepsal oznámení přestupku a poučení. Nerespektování výzvy k odběru biologického materiálu žalobcem jednoznačně dokládá úmyslné zavinění (srov. rozsudek NSS č. j. 1 As 26/2014–41). Uvedená výzva je charakteristická svou neformálností a fakticitou. Podstatný je obsah, nikoliv forma výzvy (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 114/2017–26). Žalovaný zdůraznil, že i v odkazovaném případě správní orgán neprováděl dokazování formou svědeckých výpovědí. Listiny předložené Policií ČR jsou k usvědčení pachatele přestupku postačující, pokud nejsou ve správním řízení zpochybněny. Žalobce svou verzi příběhu vůbec nepředložil, proto nebyl důvod vést další řízení a dokazování. V daném případě by se procesní situace prováděním dokazování čtením listin nijak nezměnila a ústní jednání by nepřineslo žádnou „přidanou hodnotu“ (srov. rozsudek NSS č. j. 3 As 29/2011–51, který je zástupci žalobce znám, protože v něm stěžovatele zastupoval). Uvedený závěr NSS zopakoval v řadě rozsudků, naposled například v rozsudku č. j. 10 As 127/2020–54. V daném případě se žalobce dostavil k městskému úřadu k výzvě k seznámení s podklady rozhodnutí (do deseti pracovních dnů). Žalobce se v této lhůtě dostavil k městskému úřadu, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí, ale jen převzal kopii správního spisu a sdělil, že se vyjádří později; konkrétní lhůtu neuvedl, ani nežádal o její prodloužení.

25. Soud se v daném případě ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce měl dostatek času k uplatnění své obhajoby a procesních práv. Od spáchání přestupku 8. 5. 2021 do vydání meritorního rozhodnutí městského úřadu 4. 6. 2021 uplynulo 27 dní a od spáchání přestupku do vydání rozhodnutí žalovaného o odvolání 19. 7. 2021 uplynulo 72 dní. Od spáchání přestupku do doplnění odvolání 12. 7. 2021 uplynulo 65 dní. Žalobce neuvedl žádný důvod, proč by se v těchto časových úsecích nemohl účinně vyjádřit k věci, uplatnit svá práva a uvést svou verzi příběhu. S argumentací městského úřadu a žalovaného se soud ztotožnil.

26. Neopodstatněná je námitka, že městský úřad byl povinen nařídit jednání a projednat věc v přítomnosti žalobce. Městský úřad založil listiny, které byly podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, do spisu v souladu s § 17 odst. 1 správního řádu a žalobce se s nimi v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámil. Listiny se dostaly objektivně do jeho dispoziční sféry. Žalobce měl dostatek času na seznámení a na včasnou reakci (srov. rozsudek NSS č. j. 1 As 125/2011–135).

27. Nedůvodná je žalobní námitka, že opomenutým důkazem je výslech policistů a v této souvislosti porušení čl. 6 Úmluvy.

28. Podle čl. 6 písm. d) Úmluvy „každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě“. Podle ustálené judikatury správních soudů řízení o přestupku je řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy (srov. např. rozsudky NSS č. j. 4 As 2/2005–62, č. 847/2006 Sb. NSS, č. j. 1 As 96/2008–115, č. 1856/2009 Sb. NSS).

29. Žalobce navrhl nařízení ústního jednání bez uvedení důvodu dne 19. 5. 2021 při převzetí kopie spisu. Do vydání usnesení o zamítnutí žádosti o nařízení ústního jednání žalobce svou žádost neodůvodnil. Neučinil tak ani v blanketních odvoláních proti usnesení o zamítnutí návrhu na ústní jednání a proti rozhodnutí městského úřadu o přestupku, ale až 12. 7. 2021 v bodě 29 doplnění odvolání. Žalobce však ani v tomto doplnění neuvedl žádný důvod, proč je výslech policistů nezbytný.

30. Žalovaný v napadeném rozhodnutí v bodech 27 až 36 poukázal na judikaturu NSS, podle které listiny předložené Policií ČR postačují k postihu pachatele přestupku, pokud nejsou v řízení před správními orgány zpochybněny (rozsudky č. j. 4 As 118/2013–61, č. j. 1 As 45/2013–37 nebo č. j. 10 As 25/2014–48). Žalobce nepředložil žádnou svoji verzi příběhu a jeho námitky byly „šablonovité“. Žalobce ve věci nepodal ve správním řízení ani ve správním řízení soudním vůbec žádné vysvětlení, proč odmítl odborné lékařské vyšetření. Podklady rozhodnutí byly dostačující kvality a žalobce měl možnost se s nimi seznámit, protože kopii správního spisu převzal osobně.

31. Podle ustálené judikatury správních soudů správní orgán je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu). To však neznamená, že musí provést veškeré v úvahu připadající důkazy. Pokud zjištění skutkového stavu dosahuje takové úrovně, že o skutkovém stavu neexistují žádné důvodné pochyby a případné další dokazování by již jen mohlo potvrdit okolnosti osvědčené předchozím dokazováním, je další dokazování nadbytečné. Judikatura správních soudů ve vztahu k úředním záznamům jakožto použitelným důkazům se změnila a závěry o absolutní nepřípustnosti úředního záznamu jakožto důkazu jsou již překonané, a to nejen v případech překročení nejvyšší dovolené rychlosti (srov. rozsudek NSS č. j. 1 As 114/2017–26, kde šlo rovněž o odmítnutí lékařského vyšetření po pozitivním orientačním testu na užití jiných návykových látek). Záleží vždy na individuálních okolnostech věci. V posuzovaném případě žalobce žádné věcné námitky k postupu policistů v průběhu správního řízení neměl. Do oznámení o přestupku, které se žalobcem sepsal zasahující policista, žalobce nevznesl žádnou výtku ohledně průběhu a výsledku orientačního testu. Žalobce ostatně ani nenamítal, že by jednal v krajní nouzi apod. Žalobce neuvedl, co by měly výslechy policistů objasnit. Svědecká výpověď nemá význam v případě, pokud by policisté pouze zopakovali obsah úředních záznamů. Bylo na místě, aby žalobce již v návrhu na nařízení ústního jednání uvedl konkrétní důvod, proč výpovědi svědků navrhuje, jaké konkrétní skutečnosti by měly objasnit. To však žalobce neučinil.

32. Nedůvodná je námitka, že správní orgány neprokázaly úmyslné zavinění.

33. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“) „přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byl srozuměn.“ 34. Zavinění se zpravidla definuje jako psychický vztah pachatele k vlastnímu protiprávnímu jednání (srov. rozsudek NSS č. j. 4 As 40/2007–53). Úmysl zahrnuje složku vědění a složku volní. Složka vědění odráží vnímání vnějšího světa rozumem a smysly. Složka volní představuje vnitřní vztah pachatele přestupku k vlastnímu jednání.

35. Žalobce zjevně v posuzovaném případě při odmítnutí výzvy k lékařskému vyšetření nepředpokládal žádnou okolnost, která by mohla odvrátit ohrožení nebo porušení zájmu chráněného zákonem (VETEŠNÍK, Pavel. § 15 [Zavinění]. In: JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 113, marg. č. 11).

36. Žalovaný již v napadeném rozhodnutí odkázal na judikaturu NSS a vysvětlil, že přestupek spočívající v odmítnutí lékařského vyšetření ze své povahy dokládá úmyslné zavinění (rozsudek NSS č. j. 5 As 24/2009–65). V daném případě byl úmysl prokázán oznámením přestupku, které žalobce podepsal a ve kterém je zaznamenáno výslovné odmítnutí lékařského vyšetření po řádném poučení žalobce o následcích neuposlechnutí výzvy. Úmyslné zavinění osvědčuje i skutečnost, že žalobce po absolvování orientačního testu věděl, že je ovlivněn návykovou látkou. Tento test měl pozitivní výsledek a žalobce odběr krve nepožadoval, jak je uvedeno v oznámení přestupku, které žalobce na straně první podepsal. Následky neuposlechnutí výzvy zná, resp. má znát každý, kdo má řidičské oprávnění. Podle úředního záznamu orientační test žalobce na alkohol byl negativní a test na požití jiných návykových látek byl pozitivní a žalobce se k tomu odmítl vyjádřit. Žalobce s odběrem biologického materiálu nesouhlasil a odmítl jet na odběry s hlídkou Policie ČR. Žalobce od spáchání přestupku 8. 5. 2021 ani od zahájení správního řízení 12. 5. 2021 až do podání doplnění odvolání 12. 7. 2021 proti meritornímu rozhodnutí o přestupku, tj. za více než dva měsíce, nevznesl žádnou konkrétní věcnou námitku k přestupku. Žalobce byl podrobně poučen a samostatné písemné poučení o dvou listech podepsal na obou stranách, přičemž na první straně vlastnoručně a čitelně tiskacím písmem napsal své jméno a příjmení (k úmyslu srov. obdobný případ podle rozsudku NSS č. j. 9 As 68/2012–23).

37. V posuzovaném případě není důvod, proč by soud neměl uvěřit údajům, které policisté zapsali do oznámení přestupku a úředního záznamu. K důvěryhodnosti obsahu úředního záznamu, který policisté sepsali bezprostředně po silniční kontrole, lze dovodit totéž, co u svědeckých výpovědí policistů. Zásadně se výpovědi policistů považují za věrohodné, pokud neexistuje konkrétní důvod k opačnému posouzení – srov. rozsudek NSS č. j. 8 As 100/2011–70, podle kterého „pokud policisté mohou zjistit spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích […] na základě prostého kontrolního zjištění (např. nedostatky povinné výbavy), příp. přestupek obvykle nelze prokázat jinak (např. nedání znamení o změně směru jízdy odbočujícím automobilem), svědecké výpovědi policistů zpravidla postačí k prokázání těchto přestupků. Uvedené by neplatilo zejména v případě, že by v průběhu správního řízení vyšla najevo skutečnost, která by založila důvod pochybovat o jejich nestrannosti“. V jiných případech NSS upozornil, že ne každý nestandardní postup či poklesek vůči profesionálním standardům výkonu policejního povolání zakládá pochybnosti o nepodjatosti policisty – srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 139/2012–30. Podle rozsudku NSS č. j. 6 As 22/2013–27 správní orgán rozhodně nevystačí s tím, že by bez bližšího zkoumání jednu či druhou „stranu“ označil za nevěrohodnou již z povahy věci. Dále srov. např. rozsudky NSS č. j. 6 As 47/2005–84, č. j. 1 As 64/2008–42, č. j. 2 As 52/2011–47 a č. j. 4 As 19/2007–114. Uvedené právní názory je vždy třeba aplikovat na konkrétně zjištěný skutkový stav v každé jednotlivé rozhodované věci. V souzené věci se v souladu s uvedenou judikaturou soud ztotožňuje s hodnocením obsahu úředního záznamu a oznámením přestupku tak, jak ho provedly správní orgány, neboť v kontextu zjištěného skutkového stavu nebylo ani možné dospět k jinému závěru. Oznámení přestupku a úřední záznam byly věrohodné a nebyly zde pochybnosti o zjištěném stavu věci. Pokud by se celá událost odehrála jinak, bylo by přirozenou reakcí žalobce, že by se vyjádřil při silniční kontrole.

38. Žalobce podepsal v oznámení přestupku, že se po výzvě a poučení odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření. Podle úředního záznamu byla negativní dechová zkouška na přítomnost alkoholu v dechu, kterou žalobce podstoupil v 9.17 h. Poté v 9.18 h žalobce absolvoval orientační test na jiné návykové látky, se kterým souhlasil. Po deseti minutách, tj. v 9.28 h se test ukázal jako pozitivní na látky amfetamin/metamfetamin. K tomu se žalobce odmítl vyjádřit. Policisté žalobce vyzvali k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. S tím žalobce nesouhlasil a na místě odmítl jet s hlídkou Policie ČR na odběry biologického materiálu, krev a moč. Podle úředního záznamu policisté žalobci zakázali další jízdu. Policisté zaznamenali podstatné skutečnosti pro zjištění předmětného přestupku jasně a tyto skutečnosti jsou souladné ve všech podkladech, tj. oznámení o přestupku, úředním záznamu a úředním záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy.

39. Žalobce podepsal oznámení přestupku a poučení a nenamítal, že by nebyl schopen chápat jejich smysl. Podle § 3 odst. 2 ZSP „řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích“. Zdravotní a odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a splnění dalších podmínek stanovených ZSP, musí splňovat držitel řidičského oprávnění po celou dobu držení řidičského oprávnění.

40. Žalobce do zjištěného skutkového stavu nevnesl důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu. Z podkladů sepsaných policisty neplyne ani pro soud pochybnost o tom, že žalobce byl řádně vyzván k lékařskému vyšetření, které je spojené s odběrem biologických materiálů, že žalobce měl pozitivní orientační test na přítomnost návykových látek v organismu, že byl poučen o následcích neuposlechnutí výzvy a přesto odběr odmítl. Ačkoli se žalobce odmítl vyjádřit se do záznamu o přestupku, podepsal jej. Jeho podpis na oznámení je shodný s jeho podpisy ve správním a soudním spise. Pak je stěží představitelné, že by za dané situace v případě, že by si nebyl vědom požití návykových látek či pozitivity orientačního testu, toto policistům na místě nesdělil a záznam podepisoval. Taková reakce by byla přirozená a logická. Přesto se žalobce vyjadřovat k věci nemusel. Pak na sebe ale vzal riziko důvodného posouzení pozdější obhajoby jako účelové a nedůvěryhodné a dále na sebe přenesl břemeno prokázání svých pozdějších tvrzení či alespoň vznesení takových pochybností, aby byl důvod pokračovat v dokazování (z rozsáhlé judikatury srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 As 45/2013–37, bod 24, o přenesení důkazního břemene).

41. Lichá je námitka, že policisté žalobce nepoučili podle platného zákona. Žalobce má pravdu, že na písemném poučení je pod čarou uveden zákon č. 379/2005 Sb. včetně jeho plného názvu a tento zákon je rovněž uveden na prvním řádku druhé strany poučení. V poučení, které má rozsah dvou stránek (včetně zápisu podrobných osobních údajů žalobce), je však poučení uvedeno i slovně (nejen odkazy na označení paragrafů) a tento text je shodný jako podle zákona č. 65/2017 Sb.

42. Soud nepřisvědčil žalobní námitce, že podle zákona č. 65/2017 Sb. lze vyzvat řidiče k lékařskému vyšetření jen na základě důvodného podezření, že je ovlivněn návykovou látkou.

43. Žalobce neuvedl žádné relevantní důvody, proč právě v jeho případě byla výzva policisty k podrobení se lékařskému vyšetření ke zjištění ovlivnění jinou návykovou látkou neúnosná či nepřiměřená. Protože výzvy proběhly standardním způsobem, nešlo o nepřiměřený zásah do svobody ani do tělesné integrity podezřelého řidiče (k otázce narušení tělesné integrity srov. také plenární stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS–st. 30/10 k výkladu § 114 tr. řádu). Cílem provádění uvedených orientačních zkoušek je ochrana ostatních účastníků silničního provozu (srov. např. bod 25 rozsudku NSS č. j. 1 As 481/2019–36).

44. NSS ve svém rozsudku č. j. 2 As 1/2011–60, konstatoval, že: „aby došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu uvedených ustanovení, musí dojít ke kumulativnímu naplnění následujících podmínek: 1. přestupek je spáchán v provozu na pozemních komunikacích, 2. řidič (přestupce) je kvalifikovaně vyzván k podrobení se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, 3. tomuto vyšetření se řidič odmítne podrobit, 4. vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. V posuzovaném případě o splnění všech čtyř podmínek nebylo mezi účastníky řízení sporu.

45. Podmínkou výzvy k podrobení se orientační zkoušce na přítomnost jiných návykových látek v těle řidiče není podezření z ovlivnění návykovou látkou. Kontroly ovlivnění návykovými látkami provádí policie rutinně, nahodile a pravidelně. Jiný přístup je z povahy silničního provozu vyloučen. V daném případě odmítnutím výzvy jde o přestupek ohrožovací. Odpovědnost řidiče motorového vozidla nastupuje už jen tím, že vykonává činnost, při níž by mohl ohrozit bezpečnost osob, majetek a veřejný pořádek, které policie chrání, a vyžaduje z toho důvodu provedení orientačních zkoušek na přítomnost návykových látek v souladu s § 2, § 67 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 124 odst. 12 písm. g) ZSP. Jde o preventivní činnost a předcházení trestným činům a přestupkům. Hustota silničního provozu neumožňuje jiné rozumné legislativní řešení, které by zajistilo plynulý a bezpečný provoz (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 2 As 146/2015–46, body 13 a násl.).

46. Zákon o silničním provozu nestanoví podmínku předchozího podezření na ovlivnění návykovými látkami. Řízení motorového vozidla je činností, při které řidič může ohrozit životy, zdraví a majetek. Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, a zákon o silničním provozu mají odlišný předmět právní úpravy a nejsou ve vztahu podřízenosti.

47. Účelem § 125c odst. 1 písm. d) ZSP je totiž potřeba zajistit spolupráci účastníka provozu na pozemních komunikacích se správními orgány. Je třeba zdůraznit, že při vzniku odpovědnosti za tento přestupek se vůbec nezohledňuje, zda vyzývaná osoba skutečně požila či nepožila jinou návykovou látku. Spolupráce se správními orgány přitom musí být v zásadě zajištěna aktivním jednáním vyzývané osoby spočívajícím v tom, že se podrobí vyšetření na přítomnost jiné návykové látky.

48. Jak uvedl NSS v rozsudku č. j. 1 As 33/2007–150, „účelem zákona […] zde není trestat řízení motorového vozidla po požití alkoholu, ale zajistit potřebnou spolupráci podezřelého se správními orgány, resp. trestat odmítnutí takové spolupráce, která je nutná pro řádné vyšetření případného jiného přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi“ (obdobně viz rozsudek NSS č. j. 1 As 7/2005–78). V rozsudku č. j. 2 As 35/2004–53, č. 406/2004 Sb. NSS, pak NSS podotknul, že odmítnutí podrobit se příslušnému vyšetření představuje procesně závadné jednání, kterým řidič motorového vozidla brání správním orgánům, aby zajistily důkazy svědčící pro zjištění souvisejících přestupků.

49. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že byl nezákonný postup žalovaného, když rozhodl o obou odvoláních jedním rozhodnutím, tj. o odvolání proti meritornímu rozhodnutí městského úřadu o přestupku ze dne 4. 6. 2021 a proti usnesení ze dne 4. 6. 2021, kterým městský úřad zamítl návrh žalobce na nařízení ústního jednání.

50. Soud konstatuje, že žalovanému ve vydání jednoho společného rozhodnutí o obou citovaných odvoláních nic nebránilo. Tím spíše, když městský úřad vydal obě napadená rozhodnutí v jeden den a souvisela spolu. Naopak, společné rozhodnutí o odvolání je naplněním zásady hospodárnosti a rychlosti. Obdobně § 140 odst. 1 správního řádu takový postup předpokládá a stanoví, že „správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání–li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků.“ 51. Skutečnost, že žalovaný o obou odvoláních rozhodl jedním rozhodnutím, sama o sobě nezpůsobuje nezákonnost tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí o obou odvoláních splňuje všechny náležitosti podle § 68 odst. 3 správního řádu, je přezkoumatelné a obsahuje srozumitelné rozhodovací důvody k oběma napadeným rozhodnutím. Společné rozhodnutí o dvou citovaných odvoláních nezpůsobilo žalobci žádnou újmu na jeho právech. Městský úřad i žalovaný svůj postup řádně vysvětlily. Přezkum obou rozhodnutí o odvolání je možný na základě žaloby a soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumá i zákonnost rozhodnutí, které se týkalo zamítnutí žádosti žalobce o nařízení ústního jednání.

52. Podle § 80 odst. 1 a 2 věty první a druhé ZOP „(1) Správní orgán může nařídit ústní jednání. (2) Správní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je–li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen.“ 53. Nařízení ústního jednání není povinné jako za předcházející právní úpravy (podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), ale podle § 80 ZOP je fakultativní (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 As 127/2020–54, bod 16, a ze dne 1. 10. 2021, č. j. 9 As 185/2021–31, bod 21).

54. Pochybení městského úřadu spočívalo v tom, že odeslal rozhodnutí současně (usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení ústního jednání a rozhodnutí o přestupku). Avšak nešlo o vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (shodně rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 41 A 1/2020–40, bod 41, nebo zdejšího soudu č. j. 72 A 2/2021–19, bod 25). Vada neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí tím spíše, když žalobce v odvolacích a žalobních námitkách nepřesvědčil městský úřad, žalovaného ani soud, že by nemohl uplatňovat svá práva, že zde bylo něco, co nesneslo odkladu, že by nebylo možné písemné vyjádření, že zde byl opomenutý důkaz ap.

55. O vadu řízení, která má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, by se jednalo tehdy, jestliže by městský úřad o žádosti o nařízení ústního jednání vůbec nerozhodl (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 33 A 59/2018–68, část D). Tak tomu však v posuzované věci nebylo. Nešlo tedy o situaci podle rozsudku NSS č. j. 2 As 322/2016–39, kdy by bylo rozumně představitelné, a to i jen jako jedna z více variant toho, k čemu všemu mohlo namítané porušení ve spojení s dalším navazujícím vývojem řízení vést, že obsah rozhodnutí o věci samé by byl v důsledku namítaného porušení jiný, a navíc nejen jiný, ale současně i nezákonný, než pokud by k porušení nedošlo (zde mělo jít o vadu řízení spočívající v nesdělení jmen úředních osob).

56. Podkladem rozhodnutí o přestupku byly pouze listinné důkazy shromážděné Policií ČR. Žalobce využil svého práva nahlédnout do spisu podle § 38 správního řádu dne 19. 5. 2021. Žalobce v průběhu celého správního řízení nevznesl takovou námitku či pochybnost, aby vyvolal povinnost městského úřadu ústní jednání nařídit. Městský úřad a žalovaný tedy nepochybily, když dospěly k právnímu závěru, že žádost o nařízení ústního jednání byla nedůvodná. Žalobce nepožadoval jednání ani v soudním řízení správním.

57. Závěrem soud shrnuje, že žalobní námitky byly nedůvodné. Městský úřad osvědčil přestupek žalobce oznámením přestupku a písemným poučením, které žalobce podepsal, a dále úředním záznamem a úředním záznamem o kontrole řidiče podezřelého z požití jiné návykové látky. Tato kontrola proběhla poté, co policisté orientační zkouškou u žalobce zjistili ovlivnění amfetaminem/metamfetaminem. Toto zjištění v záznamu žalobce podepsal a nic proti němu nenamítal. Žalobce se s citovanými listinami seznámil, převzal jejich kopie a nevnesl ve správním řízení ani v soudním řízení správním do zjištěného skutkového stavu pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu a neměl konkrétní věcné námitky. Žalobce zahájil svou obhajobu až v doplnění odvolání a nijak toto zpoždění obhajoby neodůvodnil. Tato obhajoba se proto jevila jako účelová. Nebyly zde žádné okolnosti vylučující odpovědnost žalobce. Soud neshledal v postupech městského úřadu a žalovaného namítané vady a napadené rozhodnutí shledal jako souladné se zákonem. Správní orgány zjistily skutkový stav v souladu se zákonem, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. Proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

58. Soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).