72 Ad 12/2015 - 65

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., v právní věci žalobce M. Ch., bytem P. 233, T., zast. JUDr. Alexanderem Király, Ph.D., advokátem se sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem, Na Poříčním právu 1, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2015, č. j. MPSV-UM/9535/15/9S-OLK, ve věci příspěvku na péči, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši celkem 3.146 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí označeného shora, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 5. 2013, č. j. MPSV – UP/776209/13/AIS – OLK, jímž byl žalobci snížen příspěvek na péči z 8.000 Kč na 800 Kč měsíčně od června 2013.

2. Žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu a to, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „PK MPSV“), který nechal po zrušení svého rozhodnutí vypracovat žalovaný, je nedostatečný a nepřezkoumatelný. Posudková komise v něm neuvedla, z jakých podkladů vycházela a jak je hodnotila. Žalovaný nevyhodnotil ani procesní postup posudkové komise při přijetí posudku, ani jeho úplnost a přesvědčivost. Žalobce nebyl vyšetřen lékařem OSSZ. Konkrétně žalobce potřebuje pomoc při těchto základních životních potřebách (dále „ZŽP“): orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity, stravování a oblékání a obouvání. Posudek například nezohledňuje neschopnost žalobce vybrat si oblečení a obuv přiměřeně okolnostem. Posudek je v rozporu s § 9 odst. 4 a 5 zákona o sociálních službách a § 1 a § 2 prováděcí vyhlášky. PK MPSV nebrala zřetel na epilepsii a organickou poruchu, i když jsou doloženy v lékařských nálezech. Konstatování posudkové komise, že posouzení žalobce jako závislého ve třetím stupni byl posudkový omyl, je nepřípustné a medicínsky vulgární.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku nechal zpracovat nové posouzení stupně závislosti žalobce, a to za přítomnosti žalobce a jeho rodičů. PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení, za přítomnosti psychiatra, a to z úplné zdravotnické dokumentace, vlastního vyšetření žalobce komisí, sociálního šetření dne 31. 10. 2012 a sdělení opatrovníka (otce). Posouzení závislosti je medicínská záležitost, žalovaný nedisponuje odbornými znalostmi, ani lékařskými zprávami a zdravotnickou dokumentací žalobce. V odvolacím řízení žalobce vůči posudku nic nenamítal. Zjištěná diagnóza neznamená automaticky nezvládání některé ze ZŽP. Posudkové lékařství je specializovaným oborem zdravotnictví, který vyžaduje znalost klinické medicíny a práva sociálního zabezpečení a jejich interpretaci při posuzování zdravotního stavu u jednotlivých posudkových kategorií. Specifické postavení posudkových lékařů a komisí spočívá v tom, že jsou schopni z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení a neomezují se jen na některé lékařské obory. Takovou kompetenci odborní lékaři nemají. Názory odborných lékařů jsou podkladem pro posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí, která je musí zohlednit, avšak ne nekriticky převzít. Ostatně žalobce sám neoznačil, se kterými lékařskými zprávami má být posudek v rozporu, co mělo být chybně vyloženo či opomenuto. Posudek PK MPSV je podrobný a odůvodněný. Posudková komise měla k dispozici i aktuální lékařskou dokumentaci.

4. Žalovaný uvedl k námitce, že žalobce nebyl vyšetřen posudkovým lékařem OSSZ, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s § 25 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a posoudil zdravotní stav žalobce z úplné lékařské dokumentace. U jednání posudkové komise MPSV byli přítomni žalobce a oba jeho rodiče coby poskytovatelé pomoci.

5. K námitce nesprávného hodnocení posudku PK MPSV žalovaný odkázal na stranu šestou a sedmou posudku napadeného rozhodnutí. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu a rozporu posudku se zákonem žalovaný poukázal na to, že postupoval podle zákona o sociálních službách a použil k rozhodnutí všechny pořízené podklady, tj. posudek PK MPSV vypracovaný po zrušujícím rozsudku NSS, založený i na aktuálních lékařských zprávách, vlastním vyšetření žalobce a vyjádření osob pečujících o žalobce.

6. Žalovaný souhlasil se žalobcem, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a omezuje jeho funkční schopnosti zvládat ZŽP. Spor byl o rozsah těchto schopností. Žalobce namítal nezvládání všech ZŽP, vyjma mobility a péče o domácnost. To by znamenalo čtvrtý, úplný stupeň závislosti. Ten je však přiznáván zpravidla pouze osobám závislým na péči jiné osoby 24 hodin denně, vesměs ve specializovaných zařízeních s odborně proškoleným personálem, osobám, které nejsou schopny vzdělávání, činnosti mimo domov, resp. zařízení, samostatných rekreačních pobytů apod. Žalovaný nesouhlasil s tím, že žalobce není schopen si vybrat oblečení a obutí přiměřeně okolnostem, neboť při samostatných zahraničních pobytech či ve škole mu osoba pečující zcela jistě nevybírá a nechystá oblečení nebo obuv.

7. Žalovaný k námitce nezohlednění epilepsie a organické poruchy odkázal na odůvodnění na straně třetí až páté napadeného rozhodnutí a rozbor jednotlivých ZŽP včetně uvedení kompetencí, při nichž by měl být žalobce schopen zvládat tyto ZŽP. Z diagnostického souhrnu v posudku PK MPSV vyplývá, že komise jmenované diagnózy nepominula. Určitá diagnóza automaticky neznamená nezvládání některé ze ZŽP. Sám žalobce v žalobě konkrétně neuvedl, jak se mají tyto diagnózy projevovat v nezvládání ZŽP. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že poslední záchvat epilepsie nastal u žalobce v roce 2012. U žalobce bylo prokázáno závažné duševní postižení na úrovni výrazně podprůměrného intelektu až lehkého defektu při organickém psychosyndromu. Co z těchto prokázaných skutečností vyplývá, je uvedeno ve směru ke zvládání ZŽP na straně šesté napadeného rozhodnutí.

8. Žalovaný k námitce, že u něj nemohlo dojít ke zlepšení zdravotního stavu, odkázal na stranu šestou napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že žalovaný netvrdil, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu, ale že nebyly ani v minulosti (při přiznání vyššího stupně závislosti) u žalobce prokázány poruchy funkčních schopností na úrovni poruch úplných nebo těžkých.

9. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 22. 10. 2015.

10. Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil, že v záznamu ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 31. 10. 2012 je mj. uvedeno, že žalobce sám ven nechodí, doprovází ho rodiče, má předepsanou medikaci proti záchvatu epilepsie, má léky od psychiatričky na uklidnění a léky při záchvatu. K lékaři ho doprovází rodiče. Hygienu sám nezvládá, musí mít dohled, holí ho tatínek, při česání a mytí vlasů mu pomáhá maminka. Oblečení a obutí mu vybírají rodiče, sám to nezvládne. Včas používat WC zvládne, ale musí být kontrola. Léky mu připravuje maminka, u podávání musí být dohled. K lékaři jej doprovází rodiče. Má svůj svět, lidský neřeší. Do školy jej vozí otec autem. Ve škole se kamarádí se všemi, klasické kamarádství nefunguje. Když mu někdo sáhne na hračky, je neklidný, nervózní vůči všem i rodičům, tento stav se zhoršuje. Není schopen nákupů a přípravy jídla, nakládat s penězi a starat se o domácnost. Televizi zapíná tatínek. Žalobce vytápění neobsluhuje.

11. Podle posudku lékařské posudkové služby OSSZ Přerov ze dne 13. 2. 2013 žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při třech ZŽP: péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

12. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 16. 5. 2013 byl žalobci snížen příspěvek na péči z 8.000 Kč na 800 Kč od června 2013. V odůvodnění toto rozhodnutí citovalo výsledek posouzení uvedený shora a záznam ze sociálního šetření.

13. V odvolání žalobce namítal, že u něj nedošlo ke změně skutečností rozhodných pro změnu výše stanoveného příspěvku, není schopen zvládat ZŽP v oblasti mobility a orientace. Měl být proveden důkaz posudkem posudkové komise a hodnocení v komplexu všech důkazů, navržen byl výslech praktického lékaře, posudkového lékaře a osob o žalobce pečujících. Choroba žalobce je nevyléčitelná a žalobce je zcela nesamostatný, správní orgán se nezabýval všemi dostupnými lékařskými zprávami i zprávami doloženými žalobcem.

14. Po zrušení rozhodnutí o odvolání ze dne 7. 10. 2013 byla závislost žalobce posouzena PK MPSV v Ostravě dne 16. 9. 2015 opětovně za přítomnosti žalobce a jeho rodičů. V komisi zasedal i psychiatr. PK MPSV provedla vlastní vyšetření žalobce a vyslechla sdělení otce. Komise dospěla k závěru, že žalobce nezvládá čtyři ZŽP: orientaci, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost.

15. V napadeném rozhodnutí ze dne 22. 10. 2015 žalovaný rozebral jednotlivé ZŽP z hlediska posudkových kritérií. Jmenovitě u ZŽP oblékání a obouvání žalovaný uvedl, že u žalobce není prokázáno těžké narušení mentálních schopností ani závažné poškození funkce zraku a sluchu. Dostatečně jsou pro zvládání této ZŽP zachovány i fyzické schopnosti (horní končetiny plní svou funkci). Žalobce je tak schopen se samostatně oblékat, svlékat, obouvat a zouvat. Žalobcovo duševní postižení není natolik závažné, aby nebyl schopen výběru přiměřeného oblečení. Žalobce je schopen manipulovat oblečením v souvislosti s denním režimem. Oblékání a obouvání lze provést i vsedě a s využitím různých facilitátorů (suché zipy, obouvací lžíce, vhodná zdravotní obuv, navlékače ponožek, vhodný druh oděvu).

16. Ke zvládání ZŽP tělesné hygiena žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že u žalobce není dokumentováno žádné dlouhodobé či trvalé pohybové postižení, ani těžké poruchy duševních a smyslových schopností, které by bránily zvládání aktivit spojených s tělesnou hygienou. Duševní postižení není natolik závažné, aby žalobce nemohl zvládat tělesnou hygienu. Žalobce je schopen se naučit a denně vykonávat jednoduché úkony při zvládání tělesné hygieny jako jsou mytí, česání, sprchování včetně umytí hlavy, holení jednoduchým elektrickým strojkem. Na základě veškeré podkladové dokumentace žalovaný považoval za prokázané, že žalobce je schopen použít hygienické zařízení, mýt a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se a provádět ústní hygienu. Celkovou hygienu lze provádět i postupným omýváním a osušováním jednotlivých částí těla. Posudkově není významný technický způsob provedení ani místo (ve sprše či ve vaně, vestoje či vsedě). Ke zvládnutí této potřeby lze využít různé facilitátory, např. madla, sedátko, protiskluzovou podložku, směšovací baterie.

17. PK MPSV v Ostravě provedla posouzení závislosti žalobce ke dni svého jednání a oproti OSSZ hodnotila navíc jako nezvládanou orientaci, což podrobně odůvodnila. Mj. uvedla, že žalobce je schopen vyjmenovat školní předměty, zvládl zadané početní úkoly, odpovídá přiléhavě, nezná současného prezidenta, ale Václava Havla si pamatuje. Žalobce ovládá automat na kávu (nazývá kávu „palivo“, po škole jednu vypije jako rituál). Ve škole dělají proutěné košíky, na jednání komise donesl drátěného panáčka, kterého sám vyrobil. Podle záznamu komise o sdělení otce se žalobce neoholí, někdy mu musí matka pomoci s očistou po stolici, žalobce to neprovede dokonale, je schopen sníst nevhodné potraviny, třeba starý chleba. Každý rok jezdí na pobyty k moři se školou, pobyty tam zvládá.

18. Podle posudku byl stav žalobce po stránce neurologické dobře kompenzován, poslední záchvat epilepsie byl v roce 2012. Duševní porucha žalobce nedosahuje těžkého stupně, aby vedla k těžkému postižení nebo ke ztrátě veškerých funkcí a schopností výkonu ZŽP. Nyní uváděné krátkodobé absence nenarušují zvládání ZŽP.

19. Uznání třetího stupně závislosti v roce 2007 bylo posudkovým omylem. Posudkovým lékařem OSSZ byl uváděn těžký organický psychosyndrom. Ten však nebyl prokázán žádným lékařským vyšetřením. Intelekt byl v rozmezí současného postižení (IQ 77) až lehké mentální retardace. Byť byl v té době odlišný způsob posuzování závislosti (změna právní úpravy od 1. 1. 2012), nemohlo to vést k zásadnímu nadhodnocení v sebeobsluze. Žalobce navštěvoval speciální školu v Prostějově, dále v Topolanech (obor zahradník), nyní navštěvuje praktickou školu ve Výšovicích. Posudkový omyl se opakoval i v roce 2009, zdravotní stav se podstatněji neměnil. K přehodnocení došlo až v roce 2013, zdravotní stav zůstal a zůstává prakticky nezměněn.

20. Žalovaný posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 16. 9. 2015 shledal jako bezrozporný, objektivní, úplný a přesvědčivý. Hodnocení žalobce odpovídalo posudkovým kritériím podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Při posuzování závislosti se při hodnocení schopnosti zvládat ZŽP hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na tyto schopnosti. Přitom se nepřihlíží k pomoci a dohledu, která nevyplývá z tohoto funkčního dopadu. Mezi poruchou funkčních schopností a neschopností zvládat ZŽP v přijatelném standardu musí existovat příčinná souvislost. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

21. Sociální šetření provedené u žalobce nebylo v korelaci se schopností žalobce zvládat ZŽP. U žalobce nebyl medicínský důvod nezvládat ZŽP stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby. Z posudku PK MPSV vyplynulo, že žalobce je schopen zvládat jednoduché a opakující se úkony v rámci těchto ZŽP samostatně. Výsledek sociálního šetření je jen jedním z podkladů, ze kterých vychází posudková komise při svém posouzení. Posuzování stupně závislosti je plně v kompetenci posudkových lékařů. Sociální šetření má vycházet z osobního kontaktu s účastníkem řízení, z jeho pozorování a zjišťování schopnosti samostatného života v přirozeném sociálním prostředí. V daném případě sociální šetření vycházelo především ze sdělení žalobce a jeho rodičů. Pokud je rozdíl mezi sociálním šetřením a výsledkem posouzení stupně závislosti, důvod je třeba spatřovat v tom, že PK MPSV není vázána pouze tím, co uvádí účastník řízení a jeho rodiče. Rozdíly mezi sociálním šetřením a posouzením stupně závislosti jsou běžné a nezpůsobují nezákonnost rozhodnutí.

22. Lékařské zprávy vypovídají o zdravotním, tedy skutkovém stavu, kdežto posudek o stavu právním. Posudek hodnotí konkrétní způsob, kterým lze zjištěný zdravotní stav účastníka řízení aplikovat na příslušná ustanovení právních předpisů v rámci stanovení stupně závislosti. Přezkumná činnost správních orgánů se soustřeďuje u posudků na přezkum úplnosti a přesvědčivosti, nikoli na správnost odborného hodnocení. Posudkoví lékaři vycházejí při stanovení stupně závislosti z lékařských zpráv, výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, případně z výsledků funkčních vyšetření. Posudkoví lékaři nemohou nekriticky převzít závěry ošetřujících lékařů, ale musí komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení.

23. K odvolací námitce a sdělení otce žalobce, že žalobce je podle lékařských zpráv nesamostatnou osobou plně závislou na péči a pomoci druhých a že rodiče vykonávají svá rodičovská práva, žalovaný uvedl, že žalobce je zletilý a odkázal na jednotlivé rozbory schopnosti zvládání ZŽP žalobcem. K návrhu na důkaz výslechem praktického lékaře a pečujících osob odkázal žalovaný na podklady posudku, které uvedené zahrnovaly. K námitce, že žalobce není schopen se sám živit a nemůže „být strůjcem svého štěstí“ žalovaný uvedl, že tato skutečnost není posudkovým kritériem stanovení závislosti.

24. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby (§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí), přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu ZŽP, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách).

26. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách, osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři ZŽP, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest ZŽP, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm ZŽP, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset ZŽP, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

27. Základní životní potřeby, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách]. Obsah těchto ZŽP je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Podle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze životních potřeb závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.

28. Při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek závislosti osoby. Na posudek závislosti osoby na péči je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009 – 59; či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 – 104). Při hodnocení posudku je proto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 – 53, stěžejní, že „[p]osudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti [...] povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je pak třeba posuzovat požadavky na tento posudek kladené v případném soudním přezkumném řízení.“ Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Posudková komise se nadto musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména těmi, které posuzovaný namítá, a své posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Ads 77/2013 – 22).

29. V souzené věci si nemohl žalovaný učinit úsudek ve věci sám, ale byl povinen v souladu s § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách vyžádat si odborný posudek, který pak hodnotil z hlediska jeho celistvosti, úplnosti, aktuálnosti, vnitřní bezrozpornosti, přesvědčivosti a odbornosti. Tímto způsobem zjišťoval skutkový stav věci a potažmo stav právní.

30. Žalobní námitka, že PK MPSV v Ostravě v posudku neuvedla, z jakých podkladů vycházela, je nedůvodná. Rozhodujícím důkazem pro napadené rozhodnutí ze dne 22. 10. 2015 je posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 16. 9. 2015. V tomto posudku posudková komise na straně druhé vypsala podklady, ze kterých při posouzení stupně závislosti žalobce vycházela, včetně dostatečné identifikace konkrétních lékařských zpráv. Na stranách druhé a třetí posudku komise z některých lékařských zpráv citovala relevantní skutečnosti. Na straně čtvrté posudku komise citovala sdělení otce při jednání posudkové komise a popsala vlastní vyšetření žalobce. Ostatně sám žalobce v žalobě neuvádí, která konkrétní lékařská zpráva nebo jiný podklad ve výčtu chybí nebo který nebyl vůbec posouzen. Soud tak shodně se žalovaným nepochybuje o úplnosti citovaného posudku a stejně tak o jeho přesvědčivosti, bezrozpornosti, aktuálnosti, celistvosti a odbornosti.

31. Nedůvodná je námitka, že PK MPSV v Ostravě neuvedla, jak jednotlivé podklady hodnotila. Konkrétní odborné hodnocení podkladů posudku bylo provedeno na stranách druhé až páté posudku.

32. Není pravdou, že by se žalovaný nezabýval v napadeném rozhodnutí odborností posudku. Na straně sedmé napadeného rozhodnutí žalovaný posoudil složení posudkové komise a shledal, že jednala v řádném složení, když byl jejímu jednání přítomen odborný posudkový lékař jakožto předseda komise a dále odborný lékař z oboru psychiatrie (podle § 16b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, předsedou posudkové komise může být jen lékař; v daném případě byla předsedkyní komise lékařka, která má specializaci posudkové lékařství, a to rovněž jako znalkyně zapsaná v seznamu znalců, vedeném zdejším soudem a ministerstvem spravedlnosti). Žalovaný v rozhodnutí uvedl rovněž to, že složení posudkové komise posuzoval podle tvrzených a diagnostikovaných potíží žalobce. Tato úvaha je nejen zcela přezkoumatelná, ale rovněž správná. V diagnostickém souhrnu v posudku převažují psychická onemocnění - zejména organický psychosyndrom, který zmiňuje rovněž žalobce v žalobě. Záchvat epilepsie, kterou rovněž žalobce v žalobě tvrdí, byl prokázán naposled v roce 2012, žalobce pozdější výskyt neprokazoval, ostatně ani nic konkrétního netvrdil.

33. Posudek je rovněž aktuální, neboť komise provedla vlastní vyšetření žalobce, vyslechla k jeho stavu sdělení jeho otce a zahrnula do posouzení i aktuální lékařské zprávy (zaslané komisi žalobcem a vyhotovené v roce 2015 – srov. stranu druhou posudku ohledně výčtu a stranu třetí v rámci vlastního posudkového zhodnocení). Žalovaný toto konstatoval v napadeném rozhodnutí na straně tři a sedm a dále na straně osm ve druhém odstavci.

34. Žalovaný na straně tři a násl. napadeného rozhodnutí popsal a vyhodnotil postup při přijetí posudku a zdůraznil, že žalobce a jeho rodiče byly přítomni vyšetření žalobce komisí, jednání komise a otec žalobce jako opatrovník byl seznámen s výsledkem posouzení stupně závislosti žalobce a rovněž se zde ke stavu syna vyjádřil. Toto vyjádření bylo pak zahrnuto do posudkového hodnocení.

35. Posudek je přesvědčivý i proto, že posudková komise vysvětlila, proč je její závěr částečně odlišný od závěrů posudkových lékařů OSSZ, posudku PK MPSV ze dne 14. 8. 2013 i proti posudku znalce MUDr. T. V. z roku 2014 (a to na straně třetí a čtvrté posudku). V napadeném rozhodnutí žalovaný na straně páté ve druhém odstavci poukázal na to, že závěr posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 16. 9. 2015 je v korelaci se závěrem OSSZ, ačkoli se oba závěry liší v uznání počtu nezvládaných ZŽP (jmenovitě orientace). Tento rozdíl žalovaný podrobně popsal a odůvodnil změnu svého rozhodnutí (strana pátá a šestá).

36. Námitka, že žalobci nebylo uznáno nezvládání ZŽP orientace, se míjí s napadeným rozhodnutím a posudkem PK MPSV v Ostravě. Právě tato ZŽP byla citovaným posudkem a napadeným rozhodnutím uznána jako nezvládaná a žalovaný i PK MPSV v Ostravě to podrobně popsali (v posudku na straně čtvrté a páté a v napadeném rozhodnutí na straně třetí a podrobně na straně páté až šesté).

37. Nedůvodná je žalobní námitka, že žalobce nezvládne ZŽP komunikace. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Žalovaný zjistil, že u žalobce není dokumentována těžká porucha mentálních schopností ani závažné narušení zrakového nebo sluchového vnímání, není přítomna vážná porucha funkce horních končetin či mluvidel. Podle posudku PK MPSV žalobce je schopen komunikace, včetně čtení a psaní. Žalobce zvládne početní úkony. Na základě veškeré podkladové dokumentace žalovaný vzal za prokázané, že žalobce je schopen dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, je schopen porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolů, a zvukovým signálům a používat běžné komunikační prostředky. Soud k tomu dodává, že žalobce komunikoval podle posudku PK MPSV (strana čtyři) s jeho členy, na otázky odpovídal přiléhavě, s latencí, s váznoucí artikulací, vystupoval klidně, bez afektu a agrese, napsal větu gramaticky správně, správně uchopoval tužku, zvládal násobilku podle vlastního sdělení i početní úkoly zadané komisí, vyjmenoval školní předměty, sdělil, že ve škole dělají proutěné košíky, jde mu to, vzpomněl si na prezidenta V. Havla, na současného nikoliv. Žalobce jezdí se školou k moři, pobyty tam zvládá. Protokol o jednání posudkové komise žalobce podepsal a i jeho otec stvrdil správnost protokolu. Soud se ztotožňuje s posouzením žalovaného, že žalobce komunikaci a jednotlivé aktivity této ZŽP zvládá. Pokud by žalobce nezvládal komunikaci, resp. některou z aktivit uvedených v příloze č. 1 citované vyhlášky, nebyl by schopen absolvovat samostatné pobyty u moře se školou, pobyt ve škole, částečně samostatného jednání u posudkové komise apod.

38. Jako neopodstatněnou shledal soud námitku žalobce, že nezvládá ZŽP – výkon fyziologické potřeby. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za schopnost zvládat tuto ZŽP se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Podle sdělení otce při jednání komise matka žalobce mu musí někdy pomoci s očistou po stolici. PK MPSV v posudku uvedla, že žalobce výkon fyziologické potřeby zvládá, jeho duševní funkce jsou sníženy, avšak žádná z poruch nedosahuje těžkého stupně s těžkým postižením nebo ztrátou funkce. Vzhledem k nízkému stupni mentální retardace je žalobce schopen se základní sebeobsluhu naučit a vykonávat ji. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dodal, že u žalobce není prokázáno závažné postižení pohybového nebo nosného ústrojí ani závažná inkontinence. Žalobce má dostatečné duševní a smyslové schopnosti, které umožňují zvládání této ZŽP. Na základě veškeré podkladové dokumentace měl žalovaný za prokázané, že žalobce je schopen včas používat WC, vyprázdnit se a provést očistu, popř. používat hygienické pomůcky. Ke zvládnutí této ZŽP lze využít různé facilitátory (např. madla, nástavce na WC). Soud se s touto úvahou ztotožnil a doplňuje, že pokud by žalobce vůbec nezvládal výkon fyziologické potřeby, stěží si lze představit, že by se účastnil pobytových zájezdů se školou v zahraničí, docházel do školy bez asistenta ap. Ostatně žalobce své tvrzení o nezvládání této ZŽP nijak nerozvádí a neprokazuje.

39. Soud nesouhlasí s žalobcem v tom, že by žalobce nezvládal ZŽP tělesná hygiena. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za schopnost zvládat tuto ZŽP se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. PK MPSV v Ostravě k této ZŽP uvedla, že žalobce je schopen ji zvládat, denní holení je nutno nacvičit. Žalovaný pak dodal, že u žalobce není dokumentována žádná porucha, která by bránila ve zvládání této ZŽP. Žalobce je schopen se umýt, vyčistit si zuby, sprchovat se včetně umytí hlavy, holit jednoduchým strojkem, resp. se to naučit a denně vykonávat. Celkovou hygienu lze provádět po částech a není rozhodný způsob a místo provádění, lze využít facilitátory. Soud opětovně poukazuje na to, že žalobce navštěvuje školu a zvládá dle tvrzení otce žalobce pobyty se školou u moře. Žalobce ani nikdo jiný netvrdil, že by některé aktivity žalobce při pobytech ve škole či na zájezdech (bez rodičů) nezvládal či využíval cizí pomoci. Podle posudkových lékařů mu ve zvládání této ZŽP nebrání prokázaná onemocnění. Skutečnost, že žalobce ve skutečnosti nevykonává některé aktivity, jako například holení, není za daného zdravotního stavu a schopnosti žalobce zvládat jiné aktivity (např. i ovládání automatu na kávu, výrobu proutěných košíků, drátěného panáčka ap.) důvodem, aby holení např. elektrickým strojkem neprováděl. Hodnotí se vždy funkční dopad zjištěných diagnóz, nikoli skutečné neprovádění aktivit či protektivita pečujících osob. Tato argumentace pak platí i pro ostatní neuznané a namítané ZŽP.

40. Námitka, že žalobce nezvládá péči o zdraví, se opět míjí s napadeným rozhodnutím a posouzením PK MPSV v Ostravě. Komise tuto ZŽP uznala jako nezvládanou a vzala v úvahu diagnózy žalobce i tvrzení matky ze sociálního šetření, že žalobci chystá léky a dohlíží na jejich aplikaci.

41. Lichá je i námitka, že žalobce nezvládá osobní aktivity. Tuto ZŽP Posudková komise MPSV v Ostravě i žalovaný uznali jako nezvládanou a přihlédli ke zdravotnímu stavu žalobce i tvrzení pečujících osob, k tomu, že má „svůj svět“, klasické kamarádství u něj nefunguje ap.

42. Nedůvodná je námitka, že žalobce nezvládá ZŽP stravování. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za schopnost zvládat tuto ZŽP se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. PK MPSV v Ostravě v posudku uvedla, že žalobce je schopen se sám napít a najíst a není zdravotní důvod, proč by si nemohl jídlo vybrat, naporcovat a naservírovat. Dietní režim žalobce stanoven nemá. Žalovaný dodal, že žalobce netrpí postižením horních končetin, ani jejich kloubů, úchopová schopnost není narušena, žalobce netrpí vážnou poruchou zraku, sluchu a má dostatečně zachované smyslové a duševní schopnosti i motoriku rukou. Posudková kritéria u ZŽP stravování se vztahují pouze k hotovým pokrmům. Vaření a nákup potravin byly zahrnuty v ZŽP péče o domácnost, která byla uznána jako nezvládaná. Ke zvládání ZŽP stravování lze využít facilitátory (servírovací stolek, porcované potraviny apod.). Soud dodává, že pobyty ve škole a absolvované pobyty na zájezdech školy k moři bez asistence rodičů či jiných osob (žalobce ji netvrdil) prokazují zvládání této ZŽP. Opak nevyplynul ani z konkrétních vyjádření otce žalobce. Skutečnost, že jídlo chystají žalobci rodiče, není sama o sobě důvodem k uznání nezvládání této ZŽP, hodnotí se funkční dopad stanovených prokázaných diagnóz na schopnost zvládat jednotlivé aktivity ZŽP. Naopak, při jednání komise bylo potvrzeno, že žalobce si denně dává kávu z automatu, který obsluhuje sám.

43. Jako neopodstatněnou shledal soud námitku, že žalobce nezvládá ZŽP oblékání a obouvání. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za schopnost zvládat tuto ZŽP se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Podle posudku PK MPSV v Ostravě žalobce je schopen se oblékat a svlékat, duševní postižení není natolik závažné, aby nebyl schopen si přiměřené oblečení vybrat. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání dodal, že u žalobce nebylo prokázáno úplné nebo těžké narušení mentálních schopností ani závažné poškození funkce zraku a sluchu. Dostatečně pro výkon jednotlivých činností v rámci této ZŽP jsou i fyzické schopnosti (horní končetiny plní svou funkci). Žalobce je schopen se samostatně oblékat, svlékat, obouvat, zouvat, duševní postižení není natolik závažné, aby si nemohl vybrat přiměřené oblečení a obuv. Žalobce je podle podkladové dokumentace schopen manipulovat s oblečením v souladu s denním režimem. Oblékání i obouvání lze realizovat vsedě a s využitím facilitátorů (suché zipy, vhodná obuv mokasínového typu, obouvací lžíce, navlékače ponožek, vhodný druh oděvu). Soud k tomu poznamenává, že bez toho, aby žalobce zvládal tuto ZŽP včetně výběru oblečení a obuvi podle klimatických podmínek a společenských konvencí, by nemohl absolvovat docházku do školy a zájezdy k moři se školou, bez rodičů nebo asistence jiných osob.

44. Celkově ke zvládání namítaných ZŽP soud poukazuje na posudkové zhodnocení, že duševní stav žalobci umožňuje je zvládat, jde o funkční dopad na konkrétní a prokázaná postižení žalobce v prokázané závažnosti. Od roku 1998 trpí žalobce pouze lehkou mentální retardací, a to na nejnižším stupni, hraničící s absencí tohoto onemocnění. Postižení nepřesahuje stupeň lehké mentální retardace. Jde o hraniční stav mezi nízkým podprůměrem a lehkou mentální retardací. Objektivizace této skutečnosti byla důvodem ke změně stupně závislosti, jak uvedl posudek PK MPSV podrobněji na stranách druhé až páté.

45. Soud poukazuje rovněž na to, že součástí spisu správního orgánu I. stupně je posudek psychiatra ze dne 20. 1. 2008, který byl podkladem v řízení u Okresního soudu v Přerově o způsobilosti k právním úkonům. I v tomto posudku je zmíněna středně těžká mentální retardace, ale pouze v roce 1998, později již jen lehká. Tento spis, obsahující citovaný posudek, je vyjmenován v podkladech posudku PK MPSV a obsahově spolu oba posudky korespondují.

46. Rozpor posudku s § 9 odst. 4 a 5 zákona o sociálních službách soud neshledal. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách totiž při hodnocení schopnosti zvládat ZŽP se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat ZŽP; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dále podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat ZŽP v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

47. Podle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. pak za neschopnost zvládání ZŽP se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání ZŽP se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění ZŽP v přijatelném standardu.

48. Konečně podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. při hodnocení schopnosti osoby zvládat ZŽP se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání ZŽP a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí ZŽP. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

49. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 505/2006 Sb. se dále u jednotlivých tělesných funkcí hodnotí u schopnosti zvládat ZŽP rozsah a tíže poruchy funkčních schopností. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

50. Těmto posudkovým kritériím posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 16. 9. 2015 i napadené rozhodnutí žalovaného dostály. Pro nezvládání ZŽP je podle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. třeba, aby porucha byla úplná nebo těžká. O takovou poruchu se však podle stanovených diagnóz u žalobce nejedná a ani on sám to netvrdí. Podle podkladů napadeného rozhodnutí nebyl žalobci stanoven specializovaným lékařem zvláštní režim. Netvrdil to ani žalobce. Žalobce je nemocný dlouhodobě (od roku 1998) a je na své postižení adaptován. Tvrzení žalobce ani provedené dokazování, založené na lékařských zprávách, odborném posouzení a vyšetření PK MPSV přijaté posudkové závěry nevyvrátily. Naopak, provedeným dokazováním bylo osvědčeno, že žalobce namítané a neuznané ZŽP je schopen zvládnout bez cizí pomoci, v přijatelném standardu, a to s ohledem na stanovené diagnózy i posudková kritéria provádění některých činností. Posudek PK MPSV v testu úplnosti, objektivity a přesvědčivosti obstál. Žalovaný osvětlil na straně sedmé v posledním odstavci, že oproti prokázaným skutečnostem stojí pouze tvrzení rodičů žalobce, která však nemohla posudkový závěr zvrátit. Sociální šetření je jedním z podkladů posouzení stupně závislosti. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách se při sociálním šetření zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. To vychází jednak z pozorování, z tvrzení žalobce a pečujících osob. Tvrzení pečujících osob nemusí z různých důvodů být vždy zcela objektivní. Pokud jsou tato tvrzení v rozporu s jinými podklady posudku, je třeba, aby je odborní lékaři (posudková komise) posoudili, rozpory odstranili a vyslovili o tom posudkové hodnocení a závěr. To vše probíhá podle odborných znalostí lékařů a posudkových kritérií stanovených shora citovanými předpisy. Odborní specializovaní a posudkoví lékaři provádějí posouzení závislosti podle lékařských pravidel (lege artis) a současně aplikací relevantních právních předpisů na zjištěný skutkový stav, a to včetně výkladu neurčitých právních pojmů (podřazením skutkového stavu pod tyto pojmy a jejich následnou interpretací) a užitím správního uvážení v mezích zákona a právních zásad. V posuzovaném případě na základě kusých námitek žalobce soud neshledal porušení těchto pravidel.

51. Soud neshledal jako opodstatněnou námitku žalobce, že rozhodnutí pro něj bylo nepředvídatelné. Žalobce sám a dále i jeho rodiče, tedy i otec jakožto opatrovník, se zúčastnili jednání PK MPSV v Ostravě dne 16. 9. 2015. Podle údajů na straně první posudku byl zástupce žalobce s výsledkem posouzení stupně závislosti seznámen. Dne 21. 9. 2015 informoval žalovaný žalobce s tím, že shromáždil podklady rozhodnutí a poučil jej, že se s nimi může seznámit. Zástupce žalobce této možnosti nevyužil. Žalobcova námitka zůstala v rovině tvrzení a překvapivost rozhodnutí nijak nepodpořil. Mimoto byl takřka shodně (s výjimkou nově uznané ZŽP orientace jako nezvládané) stav žalobce posouzen v předcházejícím soudním řízení správním, kdy podle posudku znalce MUDr. V. byl shledán rovněž závislým ve stupni prvním, stejně jako v předcházejícím správním řízení lékařem OSSZ a posudkovou komisí. Proto podle soudu nemohl být žalobce překvapen.

52. Nedůvodná je námitka žalobce, že vyhodnocení určení třetího stupně závislosti v letech 2007 a 2009 jako posudkový omyl, je nepřípustné a medicínsky vulgární. Posudková komise byla povinna se vypořádat se změnou posouzení stupně závislosti o to pečlivěji, došlo-li ke změně o více než jeden stupeň. Bez toho by posudek nemohl být úplný a přesvědčivý. Nadto odůvodnění této změny uložil posudkové komisi, potažmo žalovanému, Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 20. 5. 2015 (na straně tři a šest). V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu posudková komise prozkoumala zdravotnickou dokumentaci žalobce i z dob, kdy mu byl uznán třetí stupeň závislosti. Posudková komise zjistila, že ani v roce 2007, ani v roce 2009, ani v jiné době nebyl žalobci diagnostikován těžký organický psychosyndrom. Toto onemocnění bylo tehdy uvedeno pouze posudkovým lékařem, avšak neexistoval k tomu žádný podklad, žádné odborné vyšetření ani jiný důvod této diagnózy. Proti tomuto tvrzení a posouzení posudkové komise žalobce ve správním ani v soudním řízení nic nenamítal, netvrdil, že by žalobci byla diagnostikována těžká psychická porucha, že by podstoupil vyšetření, které by o tom svědčilo. Jak uvedla posudková komise na straně páté posudku a žalovaný na straně šesté napadeného rozhodnutí, ani změna právní úpravy k hodnocení stupně závislosti nemohla být příčinou takto rozdílného hodnocení. Tvrzení o těžším postižení žalobce neprokázal a k důkazu tohoto tvrzení ničeho nenavrhoval.

53. Jako neopodstatněnou shledal soud námitku, že žalovaný nedodržel závazný právní názor Nejvyššího správního soudu podle zrušujícího rozsudku ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014 – 25. Soud v něm zavázal žalovaného, aby znovu nechal posoudit ZŽP orientace, což žalovaný učinil a po novém posouzení byla tato ŽP uznána jako nezvládaná.

54. Dále Nejvyšší správní soud uložil žalovanému, aby zkoumal psychický rozměr výběru oblečení a obuvi a v tomto směru znovu vyhodnotil schopnost zvládat ZŽP oblékání a obouvání. Podle zdejšího soudu tomu PK MPSV v Ostravě a následně žalovaný dostáli zejména tím, že opětovně a podrobněji odůvodnili, že žalobce je schopen zvládat tuto potřebu s ohledem na charakter svého postižení, tj. hraniční, lehké mentální retardace. Další podpůrný argument ke schopnosti žalobce zvládat tuto ZŽP je, že bez problémů absolvuje kolektivní pobyty se školou u moře, a to bez pomoci rodičů či dalších osob a dále v širším kontextu také to, že si zvládne kupovat kávu v automatu, zvládá školní docházku ve shora uvedených školách, vyrábí proutěné košíky a dle vlastního žalobcova tvrzení mu to jde, vyrobil drátěného panáčka, kterého měl s sebou u vyšetření. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, musí správní orgány přihlížet ke všem okolnostem daného případu. Podle § 50 odst. 4 správního řádu správní orgán pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Všechny zjištěné skutečnosti je třeba vykládat v jejich souvislostech.

55. Totéž platí i pro ZŽP tělesná hygiena. Podle PK MPSV v Ostravě a žalovaného žalobce netrpí takovými postiženími, aby mu bránily ve zvládání aktivit zahrnující tuto ZŽP. Duševní postižení žalobce není takového rázu, aby vyjmenované aktivity dané ZŽP nemohl provést a je třeba nácvik holení např. elektrickým holicím strojkem. Funkční dopad psychického postižení vyhodnotili posudkoví lékaři tak, že nebrání zvládání dané ZŽP. Pokud žalobce zvládal pobyt u moře, zjevně zvládal být po tuto dobu neoholen, anebo se holil sám. Žádné obtíže při tomto pobytu otec žalobce neuvedl. Posudkoví lékaři mají při dané praxi, zkušenosti a stanovené diagnóze žalobce možnost srovnat jej s jinými obdobnými případy a není důvod jejich úsudku nedůvěřovat. Sám žalobce nenamítal, že by osoba s obdobnou diagnózou měla danou ZŽP uznanou jako nezvládanou. V případě potřeby žalobce a jeho rodiče mohou využít služeb poskytovatelů sociální péče, kteří se specializují na nácvik potřebných dovedností.

56. Ke změně posouzení stupně závislosti se podrobně vyjádřili PK MPSV v Ostravě i žalovaný a odkázali především na to, že těžká mentální retardace nebyla u žalobce nikdy prokázána, byla uvedena v posudku pouze posudkovým lékařem v roce 2007 a 2009, a to bez odkazu a návaznosti na jakýkoliv podklad. Toto tvrzení v posudku PK MPSV je ověřitelné a prokázané dalším podkladem ve správním spise, a to posudkem psychiatra v řízení u Okresního soudu v Přerově o zbavení způsobilosti k právním úkonům, z něhož zdejší soud citoval výše.

57. Nedůvodná je námitka, že žalovaný nevzal v potaz epilepsii a organickou poruchu žalobce. Obě diagnózy jsou uvedeny v diagnostickém souhrnu posudku PK MPSV a posudková komise se těmito diagnózami podrobně zabývá. K epilepsii ze zdravotnické dokumentace posudková komise zjistila, že poslední záchvat nastal v roce 2012 a od té doby nebyl zaznamenán. Organický psychosyndrom je v posudku PK MPSV v Ostravě citován na straně druhé jako závěr z vyšetření psychologa v PPP Olomouckého kraje v rámci kombinované poruchy a v posledním odstavci na straně třetí jako závěr posudkového zhodnocení.

58. V souzené věci šlo o případ hraničního posuzování věci, kdy bylo stěží možné jasně stanovit hranici mezi tím, že žalobce není postižen lehkou mentální retardací anebo je (srov. posudek PK MPSV v Ostravě na straně druhé v diagnostickém souhrnu, na straně třetí na začátku posudkového zhodnocení a na straně čtvrté konec odstavce uprostřed, zvýrazněná část). Posudkoví lékaři vycházeli ze zprávy z psychologického vyšetření ze dne 8. 6. 2012, podle které byla žalobci určena jako diagnóza „jiná specifikovaná organická duševní porucha při poškození a dysfunkci mozku a při somatickém onemocnění“, tedy kombinovaná porucha. Aktuální intelektové předpoklady lékař ohodnotil na hranici pásma výrazného intelektuálního podprůměru a lehké mentální retardace. Stejně byl žalobce hodnocen při vyšetření dne 22. 4. 2009. Jde u něj o stav po prodělané meningoencefalitidě asi v 8 letech, od té doby je mu diagnostikován organický psychosyndrom. Psychiatr dne 14. 5. 2015 uvedl diagnózu „lehká mentální retardace – žádná nebo minimální porucha chování“ (srov. citaci lékařských zpráv v posudcích PK MPSV v Ostravě a znalecký posudek MUDr. T. V.). PK MPSV v Ostravě a žalovaný tak správně na daný případ použili zásadu v pochybnostech ve prospěch žadatele – in dubio pro libertate a přiznali žalobci lehký stupeň mentální retardace a nekonstatovali pouze, že jde o výrazně nízký intelektový podprůměr (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013 - 25).

59. Žalobce soudu sdělil, že hodlá navrhovat jako důkaz znalecký posudek. Avšak do rozhodnutí soudu tak neučinil, ačkoli byl informován o předpokládané době rozhodnutí soudu v říjnu 2016 a měl tak dostatek času tento důkaz navrhnout. Důkaz předložený žalobcem (posudek znalce MUDr. T. V.) soud v předcházejícím soudním řízení správním použil jako rozhodující důkaz. Ten ostatně pouze potvrdil posudky pořízené ve správním řízení. Všechny posudky se shodly na tom, že žalobce je závislý na péči jiné fyzické osoby v prvním stupni. S ohledem na veškeré dosavadní dokazování ve správních i soudních řízeních a s ohledem na žalobní námitky soud nepovažoval za potřebné v tomto soudním řízení správním pořizovat posudek znalce z vlastní iniciativy.

60. Ustanovenému zástupci soud přiznal podle § 35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za zastupování, spočívající v odměně za dva úkony po 1.000 Kč podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014, za převzetí věci (první poradu s klientem soud dovodil z obsahu žaloby a jejího doplnění) a doplnění žaloby, tj. celkem 2.000 Kč. Ostatní úkony nebyly účelně vynaložené. Ohledně nahlédnutí do spisu, tento úkon neodpovídá žádnému úkonu právní služby podle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu a nepřichází v úvahu ani aplikace odst. 3 tohoto ustanovení. Nahlížení do spisu obecně je třeba považovat za činnost, která je nezbytná pro kvalitní poskytování právní pomoci a je tedy obsažena již v obsahu úkonu převzetí zastoupení (srov. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008 - 40, www.nssoud.cz). Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě nebyl účelně podán, neboť Nejvyšší správní soud rušil předchozí správní rozhodnutí z procesních důvodů a stav žalobce byl opakovaně posouzen se shodným výsledkem, rozhodnutí tedy nebylo pro žalobce nijak překvapivé a nebyl důvod odkladný účinek přiznávat a vyplácet žalobci vyšší dávku. Pozdější ochrana poskytnutá při přezkumu správního rozhodnutí po nepřiznání odkladného účinku žalobě nemohla pozbýt smyslu. Stejně neúčelný shledal soud úkon spočívající v návrhu na vydání předběžného opatření, který měl totožný obsah jako návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Zde soud odkazuje na text usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Taxativnímu výčtu v advokátním tarifu rovněž neodpovídaly úkony spočívající v dotazech soudu ohledně doby rozhodnutí a vypracování znaleckého posudku a nelze na ně aplikovat podle soudu ani § 11 odst. 3 advokátního tarifu.

61. K částce 2.000 Kč náleží paušál ve výši 2 x 300 Kč (600 Kč) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K odměně ve výši 2.600 Kč patří podle § 57 odst. 2 s. ř. s. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 546 Kč. Celková odměna ustanoveného zástupce činí 3.146 Kč.