72 Ad 17/2021–27

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: Z. K. bytem X zastoupená obecnou zmocněnkyní D. P.bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2021, č. j. X, ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku – stavební práce spojené s uzpůsobením koupelny a WC takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. V posuzovaném případě byl spor o to, jestli postižení žalobkyně amyotrofickou laterální sklerózou odpovídá nebo je srovnatelné s postižením tří a více funkčních celků pohybového ústrojí (trup, pánev, končetina) s případnou odkázaností na vozík pro invalidy.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 12. 10. 2020, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o příspěvek na zvláštní pomůcku – stavební práce spojené s uzpůsobením koupelny a WC a jejich dveří – nezbytný materiál mimo obklady, podlahové krytiny, sanitu apod.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“), který shledal jako úplný a přesvědčivý. Podle posudku u žalobkyně nešlo o zdravotní postižení ve smyslu § 9 odst. 1 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) a vadu podle části I bodu 1 přílohy k citovanému zákonu. Žalobkyně trpí progredující kvadruparézou s dominantním postižením dolních končetin z okruhu onemocnění motorického neuronu a jde o stav po úplné náhradě levého kyčelního kloubu atd. Funkční nález nezakládá důvod k přiznání požadované dávky a neodpovídá kritériím stanoveným zákonem č. 329/2011 Sb. Stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a jde o vadu nosného a pohybového ústrojí, ale nejde o postižení podle přílohy zákona č. 329/2011 Sb. Imobilita nevznikla v důsledku těžké poruchy nebo ztráty některé z částí nosného nebo pohybového ústrojí ani v důsledku zdravotního postižení interní povahy, které by způsobilo těžké omezení pohyblivosti. Nejde o funkční ztrátu obou dolních končetin v rámci paréz s nulovou svalovou silou, se ztrátou opěrné funkce končetin, nejsou prokázány ankylózy dvou nosných kloubů, nejsou amputační ztráty ve stehně apod. Výčet postižení, pro které lze dávku přiznat, je taxativní a žalovaný nemůže jiné, nevyjmenované postižení přirovnávat ke stavům, uvedeným v zákoně.

4. Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami. Žalobkyně trpí amyotrofickou laterální sklerózou (dále jen „ALS“), má ochablé svalstvo a je připoutána na invalidní vozík. Většinu dne jen leží, neudrží se ani vsedě, padá na stranu. Žalobkyně se nedokáže přemísťovat, pohybuje se jen na invalidním vozíku, nemá jemnou motoriku a úchopové schopnosti. Žalobkyně se dostane do koupelny jen na křesle. Posudkoví lékaři nevzali v úvahu zprávu neurologa ze dne 15. 12. 2020. Podle žalobkyně je její postižení podřaditelné pod bod 1 odst. 1 písm. g) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., které za těžkou vadu pohybového nebo nosného ústrojí považuje postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí (trup, pánev, končetina) s případnou odkázaností na vozík pro invalidy. Ačkoli zákon neuvádí ve výčtu přímo ALS, podle žalobkyně je postižení touto nemocí srovnatelné s postižením tří funkčních celků pohybového ústrojí.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nad rámec napadeného rozhodnutí poukázal na to, že žaloba má obdobný obsah jako odvolání. Podle posudkové komise lékařské nálezy, a to ani zprávy MUDr. V. ze dnů 19. 8. 2020 a 16. 12. 2020, které žalobkyně přiložila k odvolání, neprokazují kombinaci tří postižení pohybového systému s těžkými funkčními následky pro pohyblivost, například nestabilitu pánevního pletence se středně těžkými až těžkými parézami dolních končetin, deformaci tří a více funkčních celků pohybového ústrojí – hrudníku, páteře, pánve, tj. ztuhnutí, a dále k tomu postižení obou dolních končetin; to znamená postižení tří a více celků pohybového systému se sekundárními středně těžkými či těžkými parézami, svalové atrofie trupového a končetinového svalstva s odkázaností jen na invalidní vozík. Z neurologických nálezů vyplývá omezení aktivní pohyblivosti a omezení svalové síly na končetinách, s dominantním postižením dolních končetin. Žádný z lékařských nálezů nepopisuje postižení páteře, hrudníku, pánve či jiného funkčního celku. Odkázanost na invalidní vozík musí být dlouhodobá a v příčinné souvislosti právě s postižením tří a více funkčních celků pohybového ústrojí. Ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně nebyla doložena těžká vada nosného a pohybového ústrojí. Žalobkyně připouští, že její postižení není uvedeno v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb., považuje to za nepodstatné a je přesvědčena, že její postižení je těžkou funkční poruchou pohyblivosti ve smyslu přílohy zákona č. 329/2011 Sb. Postižení, pro které lze požadovanou dávku přiznat, však musí být uvedeno ve výčtu postižení v příloze k citovanému zákonu, jak jednoznačně stanovil zákonodárce.

6. Žalobkyně v replice ze dne 20. 5. 2021 namítla, že žalovaný nebere v potaz onemocnění žalobkyně, které rychle progreduje, je bez remisí a vždy letální. Žalovaný nepřihlédl k § 3 vyhlášky č. 359/2009, o posuzování invalidity. Onemocnění má jasnou příčinnou souvislost s pohyblivostí horních i dolních končetin. Žalobkyně je v současné době nepohyblivá a zcela odkázaná na pomoc rodiny, vyžaduje celodenní péči. Zmocněnkyně v replice uvedla, že maminku lze jen přenášet. Žalovaný měl stav žalobkyně hodnotit přiměřeně podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a postupovat v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, a vyhláškou o posuzování invalidity. Žalobkyně přiložila k replice zprávu neurologa ze dne 19. 5. 2021.

7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

8. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba se zdravotním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze tohoto zákona, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.

10. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

11. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 1 se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje: a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, c) anatomická ztráta podstatných částí jedné horní a jedné dolní končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše, d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, j) anatomická nebo funkční ztráta končetiny, k) anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin, l) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování, m) anatomické ztráty horních končetin na úrovni obou zápěstí a výše nebo vrozené či získané vady obou horních končetin s úplnou ztrátou základní funkce obou rukou (úchopu a přidržování) závažně narušující posturální funkce těla.

12. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 4 se za zdravotní postižení interní povahy způsobující těžké omezení pohyblivosti, za které se považuje: a) ischemická choroba dolních končetin ve stadiu kritické končetinové ischémie na jedné nebo obou dolních končetinách ohrožující vitalitu končetiny, a to ve stadiu II/IV podle Fontaina, resp. ve stadiu II/4, III/5 nebo III/6 podle Rutherforda, přičemž nebylo možno provést revaskularisaci nebo tato selhala, b) chronická žilní insuficience (CVI) ve stupni postižení C6a/s (CVI s floridním vředem) nebo C5a/s (CVI se zhojeným vředem) nebo skóre žilní disability (VDS) ve stupni 3, c) lymfedém dolní končetiny (primární i sekundární) ve stupni postižení 3 (elefantiáza), d) nezhojený defekt jedné nebo obou dolních končetin léčený adekvátním odlehčením (ortéza, vozík) po dobu nejméně 12 měsíců v certifikované podiatrické ambulanci pro diabetiky, e) Charcotova neuropatická osteoarthropatie jedné nebo obou končetin s nestabilitou nebo funkční deformitou nohy vyžadující trvalé odlehčení končetin pomocí ortézy nebo vozíku, f) srdeční selhání u osob zařazených na čekací listinu k transplantaci srdce, g) implantace dlouhodobých podpor oběhu, h) srdeční selhání s klidovými formami dušnosti ve funkční třídě NYHA IV, i) srdeční selhání ve funkční třídě NYHA III, pro které došlo v posledních 12 měsících alespoň dvakrát k hospitalizaci, kdy i po hospitalizacích zůstává funkční třída NYHA III, j) srdeční selhání nejméně ve funkční třídě nejméně NYHA III, je–li objektivně doloženo omezení funkční výkonnosti, za něž je považován výsledek spiroergometrického vyšetření s dokumentovaným VO2max <= 14 ml/kg/min nebo u dítěte < 50 % předpokládaných hodnot pro daný věk dítěte, k) těžká vleklá plicní nemoc vedoucí k respirační insuficienci, pro kterou je poskytována dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT), l) těžká vleklá plicní nemoc vedoucí k respirační insuficienci s hyperkapnií, pro kterou je poskytována domácí neinvazivní ventilační podpora (NIV).

13. Při rozhodování o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek, který prokazuje či vylučuje zdravotní postižení uvedená v příloze zákona č. 329/2011 Sb. Jde o odbornou medicínskou otázku a rozhodnutí správních orgánů a soudu závisí na odborném lékařském posouzení posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) a v odvolacím řízení posudkové komise.

14. Na tento posudek je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Jelikož však bývá posudek posudkové komise v odvolacím řízení stěžejním důkazem, je kladen zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003–61, č. 800/2006 Sb. NSS; ze dne 11. 10. 2013, č. j. 4 Ads 42/2013–43; či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014–46).

15. Žalovaný odvolání zamítl s odůvodněním, že žalobkyně nesplňuje podmínky nároku na poskytnutí příspěvku, tedy že u ní nebyla zjištěna těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí, jak se toho žalobkyně domáhala. Onemocnění žalobkyně, která jsou popsána v její zdravotnické dokumentaci, podle posudkové komise a žalovaného uvedeným kritériím neodpovídají.

16. Posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na dávku osobám se zdravotním postižením je věcí odborně medicínskou, k níž správní orgán ani soud nemají potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obracejí k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely odvolacího správního řízení o přiznání takové dávky posuzuje zdravotní stav občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 a § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o odvolání (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb“.).

17. V nyní projednávané věci tak byl pro žalovaného stěžejním důkazem posudek posudkové komise ze dne 19. 1. 2021, podle jehož závěru nebyla žalobkyně v rozhodné době osobou, která má ve smyslu § 9 odst. 1 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí. Při vypracování posudku vycházela posudková komise z posudkového spisu OSSZ v Olomouci, z nálezů vypsaných v posudku, včetně těch, které žalobkyně doložila ve správním řízení. Posudková komise po posouzení těchto podkladů nenalezla u žalobkyně takové zdravotní postižení, které by splňovalo kritéria pro poskytnutí příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, a po takto provedeném přezkumu potvrdila posudek OSSZ ze dne 23. 9. 2020, na základě něhož nebyla žalobkyni tato dávka přiznána.

18. Posudek posudkové komise se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédl k veškerým zdravotním potížím žalobkyně a své posudkové závěry posudková komise jednoznačně a konkrétně zdůvodnila. Přitom náležitě vysvětlila, proč není možné zdravotní postižení žalobkyně považovat za některou z těžkých vad nosného nebo pohybového ústrojí uvedených v části I bodu 1 nebo za stav podle části I bodu 4 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., ačkoliv má žalobkyně závažné nemocnění a její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Rovněž tak se posudková komise dostatečně vypořádala s lékařskými zprávami a objasnila, z jakých důvodů nelze ani na základě jejich obsahu žalobkyni přiznat požadovanou dávku. Na základě těchto skutečností je možné posudek posudkové komise ze dne 19. 1. 2020 považovat za úplný, přesvědčivý a náležitě odůvodněný. O jeho správnosti nemá soud shodně s žalovaným žádné pochybnosti. Navíc ke stejnému posudkovému závěru dospěla i OSSZ Olomouc. Ostatně, žalobkyně ani v žalobě netvrdila konkrétně a nepředložila žádný důkaz, že by měla některé zdravotní postižení uvedené v příslušných ustanoveních přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., ani k prokázání svých tvrzení nenavrhla žádný relevantní důkaz. Zprávu neurologa ze dne 19. 5. 2021, kterou žalobkyně přiložila k replice a popisuje aktuální zdravotní stav, soud neprovedl jako důkaz, protože byla zpracována po vydání napadeného rozhodnutí 10. 2. 2021. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Proto je možné spolehlivě vycházet z toho, že žalobkyně netrpěla do jednání posudkové komise žádným onemocněním, vypsaným v bodě 11 a 12 tohoto rozsudku.

19. Posudková komise v posudku na straně 2 cituje zprávu praktického lékaře ze září 2020, podle které žalobkyně zvládá stoj s oporou a je mobilní na invalidním vozíku. Posudek poznamenal, že ze zprávy neurologa ze srpna 2020 se podává, že aktivní a pasivní hybnost má žalobkyně v normě, svalovou sílu omezenou vlevo, „v Mingazzini udrží bez poklesu“, což je uvedeno i ve zprávě neurologa ze dne 15. 12. 2020, ve které je uvedeno, že Lasegue je negativní, u horních končetin hypotrofie a svalová síla 2/5ss, výrazné omezení jemné akromotoriky, aktivní hybnost omezena, u pletence svalová síla oboustranně 2/5ss, udrží bez poklesu a na dolních končetinách popsáno číslicemi oslabení svalové síly a uzavřeno jako progredující kvadruparéza s dominantním postižením dolních končetin, onemocnění z okruhu motorických neuronových nemocí dle EMG vyšetření. Posudková komise v posudkovém zhodnocení poukázala na shodné posouzení s OSSZ. Jedná se o těžkou vadu nosného a pohybového aparátu, ale předmětné postižení není uvedeno ve výčtu vad v příloze zákona č. 329/2011 Sb. Nejde o těžkou vadu nosného a pohybového aparátu uvedenou v části I bodu 1 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Nejde ani o interní postižení způsobující těžké omezení pohyblivosti podle bodu 4 části I přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Nejedná se například o funkční ztrátu dvou končetin v rámci paréz s nulovou svalovou sílou, se ztrátou opěrné funkce končetin, nejsou ankylózy dvou nosných kloubů, nejsou amputační ztráty např. ve stehně apod.

20. Žalobkyně nedoložila soudu žádné lékařské zprávy (vydané do data 10. 2. 2021), které by obsahovaly jiná zjištění a závěry, než jako je citovala posudková komise v posudku.

21. Za této situace se soud zabýval otázkou, zdali v posuzované věci měl být žalobkyni přiznán příspěvek na pořízení motorového vozidla na základě kombinace jejích zdravotních obtíží, které přitom nejsou uvedeny ve výčtu zdravotních postižení v části I bodu 1 a 4 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.

22. Výčet onemocnění v části I bodech 1 a 4 je formulován uzavřeně a ani ze znění § 9 zákona č. 329/2011 Sb. či jiných ustanovení jeho přílohy není možné usuzovat, že by okruh onemocnění, pro něž lze příspěvek přiznat, byl stanoven pouze demonstrativně (příkladmo). Podmínky nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla totiž nejsou v zákoně č. 329/2011 Sb. uvedeny slovy „zejména“, „například“ či „v dalších obdobných zdravotních postiženích“. Je tedy zřejmé, že v příloze k tomuto zákonu je obsažen taxativní výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla.

23. Nelze přijmout závěr, že nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla má podle jazykového výkladu zákona č. 329/2011 Sb. i osoba trpící nemocemi stejného typu, rázu či povahy jako u zdravotních postižení uvedených v části I bodu 1 či 4 přílohy k témuž zákonu.

24. Naopak, znění § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. výslovně stanoví, že za zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku se považují jen v příloze vyjmenované nemoci.

25. Proto tato dávka nemůže být poskytnuta osobě s jinou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s jiným stupněm mentální retardace. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, u které podle lékařských zpráv existují nemoci neuvedené v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb., tedy neodůvodňuje přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla ani na základě nejširšího možného jazykového významu právních norem obsažených v tomto právním předpise.

26. Tuto dávku pak nelze žalobkyni poskytnout ani za pomoci analogie, jež je obecně myslitelná i při taxativním výčtu (srov. Melzer, F.: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2011, str. 249).

27. Shora vyjmenovaný okruh zdravotních postižení uvedených v části I bodu 1 a 4 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. totiž obsahuje jen nejzávažnější onemocnění nosného a pohybového ústrojí, takže úmyslem zákonodárce bylo poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla pouze takto nejpostiženějším osobám.

28. Skutečnost, že žalobkyně mezi ně nepatří, vyplývá z již zmíněného dokazování, lékařských zpráv a citovaných posudků. V uvedeném taxativním výčtu zdravotních postižení, pro která lze osobě poskytnout příspěvek na požadovanou dávku, tedy nelze shledat žádnou neúplnost, nedostatek či nedokonalost právní úpravy, kterou by bylo možné označit jako mezeru v zákoně vyžadující její vyplnění za užití analogie.

29. Těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí a zdravotní postižení interní povahy způsobující těžké omezení pohyblivosti, které odůvodňují přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, jsou tedy výlučně vady a stavy vyjmenované v části 1 bodu 1 a 4 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Musí se proto jednat o zdravotní postižení shodné a přirovnávání postižení jiných není přípustné. K témuž závěru ostatně dospěl také Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. 6. 2013, č. j. 2 Ad 14/2013–20, přičemž kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl NSS rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013–29, a NSS ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 Ads 51/2016–29. Jiné zdravotní postižení, které by zakládalo nárok na požadovaný příspěvek, žalobkyně netvrdila, ani neprokázala.

30. Žalobní námitku, podle níž namítaná zdravotní postižení žalobkyně zakládají nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku, tedy soud neshledal důvodnou.

31. Nedůvodná je námitka, že posudková komise nevzala v úvahu zprávu neurologa ze dne 15. 12. 2020. Posudek tuto zprávu uvádí výslovně ve výčtu podkladů na straně dvě a na téže straně v posledním odstavci tuto zprávu cituje.

32. Zcela nedůvodná je námitka, že žalovaný měl přihlédnout k § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, která je prováděcím předpisem k zákonu o důchodovém pojištění ve věcech invalidních důchodů. V posuzovaném případě šlo o správní řízení o příspěvku na zvláštní pomůcku podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, tedy úplně jinou dávku a jinou právní úpravu. Mezi zákonem o důchodovém pojištění a zákonem č. 329/2011 Sb. není žádná souvislost. K obecné námitce žalobkyně, že žalovaný měl postupovat podle správního řádu, soud konstatuje, že neshledal jeho porušení a že správní řád se použije v řízení o dávkách podle zákona č. 329/2011 Sb. podpůrně, tedy tam, kde zákon č. 329/2011 Sb. nemá vlastní právní úpravu (§ 1 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu).

33. Soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Pokud by se stav žalobkyně podle lékařských zpráv zhoršil a odpovídal by některému ze zákonných kritérií přiznání dávky, může podat novou žádost.

34. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily skutkový stav tak, že o něm nebyly důvodné pochybnosti, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil, a proto žalobu zamítl. Ve skutečnosti žalobkyně brojí spíše proti znění zákona, jehož smysl a záměr zákonodárce vysvětlil soud výše.

35. Soud v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v něm neměla úspěch a správnímu orgánu takové právo ve věcech sociální péče nepřísluší.