72 Ad 25/2016 - 176

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: L. M. bytem J. 1322, X H. zastoupená advokátkou Mgr. Dominikou Kovaříkovou sídlem Horní náměstí 365/7, 779 00 Olomouc proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2016, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované, citovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 7. 3. 2012, č. j. X tak, že výrok I zní: Podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se žalobkyni od 20. 1. 2012 přiznává invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 12 703 Kč měsíčně. Výrok II zní: Podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se od 10. 2. 2014 invalidní důchod odnímá.

2. Rozhodnutím žalované ze dne 7. 3. 2012 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ode dne 20. 1. 2012.

3. V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaná neměla využít podkladů z předchozího soudního řízení, zejména znalecké posudky. Žalovaná nerespektovala právní názor podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2016, č. j. 8 Ads 146/2015-36. Žalobkyně nebyla vyrozuměna o zahájení řízení a poučena o svých právech. Žalobkyně nebyla upozorněna na možnost nahlédnout do spisu a seznámit se s podklady rozhodnutí, nemohla činit návrhy a vyjádřit se k věci. Na rozhodování se podílely podjaté úřední osoby – MUDr. M. a Mgr. T., nyní K.. Žalovaná opět nezákonně neurčila příčinu vzniku invalidity. Oduznání invalidity není přesvědčivě prokázáno. Žalovaná nedodržela zákonné lhůty pro rozhodnutí. Diskriminační bylo nevyplácení důchodu po dobu řízení. Nárok na důchod nezanikl.

4. V doplnění žaloby žalobkyně dodala, že nebyla v dalším řízení vyrozuměna o jeho obnovení a tím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Tím, že žalobkyně nemohla navrhovat důkazy, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a řízení bylo stiženo vadou.

5. Vada je i to, že žalobkyně nebyla vyzvána k doplnění listin týkajících se pracovního úrazu ze dne 24. 5. 2010, přestože tvrdila, že její zdravotní stav je důsledkem napadení v kanceláři. Žádnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“) ani znalcem nebyla žalobkyně osobně vyšetřena, ani vyzvána k součinnosti. Tvrzení žalobkyně, že invalidita vznikla následkem pracovního úrazu, posudkoví lékaři popírali s odůvodněním, že pracovala na městském úřadě od roku 1988 a cítila se ve stresu, a proto není napadení v příčinné souvislosti s její duševní poruchou, pouze se zvýraznila dřívější porucha žalobkyně. Proti tomuto závěru žalobkyně namítala, že vůbec není zřejmé, z čeho posudkoví lékaři vycházeli, když nebyla v péči žádného specialisty. Posudky byly neúplné a neodborné. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že invalidita třetího stupně nebyla sporná, pouze se domáhala určení, že vznikla následkem pracovního úrazu. Veškeré snahy žalobkyně o obranu skončily posudkovým omylem.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala všechna předcházející správní řízení a soudní řízení správní. K žalobě samé žalovaná uvedla, že závazné právní názory krajského soudu i Nejvyššího správního soudu respektovala. Nikdo, kdo se podílel na projednávání a rozhodování předmětné věci, neměl k věci žádný poměr, který by opodstatňoval vyloučení úřední osoby. Shoda na stupni invalidity ještě neimplikuje shodu na stanovení data a příčiny jejího vzniku. Žalovaná vycházela z přesně konkretizovaných lékařských zpráv a závěrů. I sama žalobkyně ví, že každé správní řízení má shodné a rozdílné rysy a nelze je zcela porovnávat a vyvozovat diskriminaci. Žalovaná upozornila na to, že vycházela většinou z lékařských zpráv vyhotovených ještě před zahájením správního řízení. Žalovaná nemá zájem ovlivňovat výši důchodu žalobkyně. Pokud se žalobkyně ocitla v tíživé sociální situaci, mohla využít některou z jiných větví sociálního systému. Podmínkou přiznání invalidního důchodu je uznání invalidity. Žalovaná si kladla otázku, z čeho advokátka žalobkyně vyvozuje, že je více než zřejmé, že pracovní neschopnost byla u žalobkyně způsobena napadením na pracovišti. Žalobkyně nemůže vytýkat jiným něco, co zavinila svou nesoučinností s posudkovými lékaři. Žalobkyně se opakovaně ve více řízeních odmítala k posudkovým lékařům dostavit, a to i přes opakovaná předvolání a nabízenou pomoc bývalé advokátky.

7. Pro žalovanou bylo překvapivé tvrzení advokátky, že žalobkyně nebyla obeznámena o obnovení řízení po zrušujícím rozsudku. V řízení žalovaná po zrušení rozhodnutí pouze pokračovala, nešlo o nové řízení. K možnosti vyjádření žalobkyně k podkladům řízení platí v daném řízení výjimka ze správního řádu a výzva k vyjádření se k podkladům rozhodnutí se nezasílá. Fyzicky mohla žalobkyně do spisu nahlédnout kdykoli a je jejím právem a také odpovědností, zda této možnosti využije či nikoliv, a to ve smyslu zásady vigilantibus iura script sunt. Podle vědomostí žalované tohoto práva žalobkyně nikdy nevyužila.

8. Pokud žalobkyně tvrdí, že její invaliditu zapříčinil pracovní úraz, je absurdní, aby tvrdila, že žalovaná žalobkyni nevyzvala k předložení příslušných listin, když o nich věděla. Žalovaná si není vědoma žádného opomenutí při vyhledávací činnosti nad rámec získaných důkazů. V řízení o žádosti má účastník řízení vždy „náskok“ před správním orgánem, typicky u lékařských vyšetření, kterých je účastník přítomen, zejména před zahájením správního řízení. Každý je oprávněn a i povinen předkládat důkazy na podporu svých tvrzení. To platí tím spíše, když jde o řízení na žádost v důchodové věci.

9. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 16. 9. 2016.

10. Soud ze správního spisu zjistil z rozhodnutí žalované ze dne 7. 3. 2012, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ode dne 20. 1. 2012.

11. V předcházejícím řízení rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2016, č. j. 8 Ads 146/2015-36, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 8. 2015, č. j. 72 Ad 47/2013-178, a rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2013, č. j. 566 004 1508/315-AT, s tím, že je třeba přezkoumat jedinou spornou otázku, a to zda nesporná invalidita třetího stupně vznikla následkem pracovního úrazu.

12. Podle úředního záznamu žalované, jímž bylo zadáno vypracování posudku v námitkovém řízení, oprávněná úřední osoba popsala vývoj případu a požádala posudkovou lékařku o vyjádření, zda žalobkyně byla či je invalidní, v jakém stupni a zda došlo ke vzniku invalidity následkem pracovního úrazu.

13. Podle záznamu o jednání dne 1. 7. 2016 posouzení zdravotního stavu žalobkyně proběhlo v její nepřítomnosti a o výsledku byla žalobkyně informována písemně. K protokolu není připojena žádná dodejka ani jiný doklad o seznámení žalobkyně s posudkem. Tuto dodejku soud dohledal u nedatované nečíslované písemnosti nazvané „spisový přehled“ ve složce „námitkové řízení, datum jednání 1. 7. 2016“. Podle této dodejky žalobkyně převzala posudek o invaliditě dne 22. 7. 2016. Toto doručení potvrzuje i stížnost žalobkyně ze dne 24. 7. 2016, jejíž přílohou je kopie obálky se shodným číselným označením věci (48006/58662/16/002/FN).

14. Ve stížnosti žalobkyně namítala, že posudek je v rozporu s právními předpisy, označení odesílatele na obálce (OSSZ namísto ČSSZ), není jasně uveden účel posouzení, posudek nerespektuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2016, č. j. 8 Ads 146/2015-36, nelze se opírat o jiné posudky. Posudek nezákonně čerpá z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 72 Ad 41/2012. Posudek je nesprávný, neurčitý, neúplný, nepřesvědčivý a nemůže být podkladem pro jakékoli rozhodnutí. Posudek nijak nezdůvodňuje zlepšení zdravotního stavu. Praktický lékař nemá ve své dokumentaci všechny lékařské zprávy. Žalobkyně dále namítala, že nebyla posudkovým orgánem vyzvána, aby doložila nálezy ošetřujících lékařů a poskytla součinnost. Lékařská dokumentace, která byla podkladem posudku, byla neúplná. Posudek neobsahuje posouzení zdravotního stavu ke dni 1. 7. 2016. Výsledek posouzení není odůvodněn. Žalobkyně brojila proti tomu, že nebyla posouzení účastna. Sporná je i potřeba posudku. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že není sporná invalidita, jen je třeba znovu rozhodnout o důchodu. Žalobkyně ve stížnosti požádala o sdělení nápravných opatření.

15. Na stížnosti je rukou dopsáno, že proti posudku se nelze odvolat a že stížnost byla vyřízena vydáním rozhodnutí ze dne 16. 9. 2016.

16. Podle napadeného rozhodnutí ze dne 16. 9. 2016 vycházela žalovaná především z posudku o invaliditě ze dne 1. 7. 2016, vypracovaného v námitkovém řízení.

17. Pro úplnost soud doplňuje, že podle předloženého správního spisu podala žalobkyně další žádost o přiznání invalidního důchodu dne 7. 9. 2015, kdy požádala o přiznání od vzniku nároku. Jakoukoli otázkou skutkovou či právní související s tímto řízením se však soud nezabýval, neboť předmět přezkumu je vymezen žalobou a přezkoumávaným správním řízením.

18. V souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. soud vyžádal k důkazu posudek PK MPSV v Ostravě.

19. Posudková komise ve svém posudku ze dne 21. 9. 2018 popsala vyšetření žalobkyně přítomným psychiatrem při jednání komise, citovala z lékařských zpráv, z posudku posudkové komise v Ostravě podaném v jiném složení dne 23. 11. 2012, ze znaleckého posudku ze dne 3. 5. 2015 a dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti k datu 16. 9. 2016 je somatomorfní porucha – středně těžké funkční postižení podle kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Z rozmezí 25 - 35 % posudková komise stanovila dolní hranici 25 % a tuto neměnila. Stanovenou procentní míru poklesu pracovní schopnosti volila posudková komise s ohledem na to, že žalobkyně je schopna pracovat jako administrativní pracovnice s využitím dosavadních zkušeností. U žalobkyně není snížená úroveň sociálního fungování, ale výkon některých aktivit může být narušen. Ve výsledku je zachována schopnost vykonávat zaměstnání s využitím dosažené kvalifikace a praxe. Žalobkyně je schopna komunikace s okolím. Zdravotní postižení žalobkyně není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo posouzení podle kapitoly V položky 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, poněvadž o těžké funkční postižení se nejedná, ani nikdy nejednalo. Posudková komise nesouhlasila s posudkovými závěry lékaře OSSZ ze dne 17. 2. 2016 ani lékaře žalované ze dne 1. 7. 2016, kteří zdravotní stav žalobkyně nadhodnotili a dospěli tak k nesprávnému posudkovému zhodnocení.

20. K námitkám žalobkyně posudková komise uvedla, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal invaliditě žádného stupně, jak se již vyslovila v jiném složení dne 23. 11. 2012 a řádně zdůvodnila. Nejednalo se o invaliditu v souvislosti s úrazem ze dne 24. 5. 2010. Pro následky tohoto úrazu byla žalobkyně v krátkodobé pracovní neschopnosti v roce 2010, jak citovala posudková komise v Ostravě v jiném složení dne 23. 11. 2012. Zdravotní stav žalobkyně byl řádně prošetřen a posudková komise prostudovala zdravotnickou dokumentaci žalobkyně zapůjčenou od praktického lékaře a psychosociálního centra a dospěla k jednoznačnému závěru, že u žalobkyně se nikdy nejednalo o invaliditu žádného stupně. Posudková komise se plně ztotožnila se závěry podanými toutéž komisí v jiném složení dne 23. 11. 2012.

21. V doplňujícím posudku ze dne 11. 1. 2019 posudková komise citovala podklady, které žalobkyně pro posouzení doplnila a uvedla, že všechny podklady řádně prostudovala a neshledala žádné významné skutečnosti, které by vedly ke změně posudkového závěru. Tento závěr odpovídá závěru znalce z oboru posudkového lékařství ze dne 3. 5. 2015 MUDr. V., který konzultoval věc se znalcem – psychiatrem MUDr. M., a rovněž dospěl k závěru, že se u žalobkyně nikdy nejednalo o invaliditu žádného stupně.

22. V doplňujícím posudku ze dne 5. 4. 2019 posudková komise v odpovědích na otázky soudu zejména uvedla, že posudek o invaliditě OSSZ v Přerově ze dne 17. 1. 2012 byl posudkovým omylem a šlo o chybné posouzení invalidity. Posudek o invaliditě vydaný lékařem žalované dne 4. 5. 2012 byl posudkovým omylem. Posudková komise se vyjádřila ke znaleckému posudku MUDr. V. a shledala ho za dostačující, vypovídající a objektivní. Žalobkyně byla vyšetřena při jednání komise dne 21. 9. 2018. K námitce žalobkyně, že se před úrazem pro duševní problémy neléčila, posudková komise uvedla, že ze znaleckého posudku ze dne 3. 5. 2015 vyplývá opak – znalec konstatoval, že žalobkyně trpí lehkým neurotickým postižením již před datem úrazu a tato porucha se nemusí projevovat způsobem, aby bylo nutné vyhledat lékařské ošetření. Posudková komise citovala ve svém posudku lékařské nálezy, které byly z jejího pohledu pro posudkové zhodnocení rozhodující. U žalobkyně nelze již diagnostikovat posttraumatickou stresovou poruchu, jak stále ošetřující psychiatr činí. Toto postižení zpravidla do dvou let od úrazového děje spontánně odeznívá, případně přechází v jinou formu postižení, jako je to v případě žalobkyně, kdy se jednalo o somatomorfní poruchu, což již konstatovala posudková komise v jiném složení dne 23. 11. 2012, a je to rovněž uvedeno v posudkovém zhodnocení ze dne 21. 9. 2018. K námitce žalobkyně, že její zdravotní postižení mělo být hodnoceno podle kapitoly V položky 4b nebo 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde jsou uvedena zdravotní postižení psychická, komise uvedla, že ta nebyla u žalobkyně diagnostikována. Naopak somatomorfní porucha, hlavní diagnóza žalobkyně, je určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a byla správně zařazena pod příslušnou kapitolu a položku. K opakované námitce žalobkyně ke stanovení poklesu míry pracovní schopnosti o 25 % posudková komise uvedla, že ji určila proto, že žalobkyně je schopna pracovat jako administrativní pracovnice s využitím dosavadních zkušeností. K námitce žalobkyně, že jsou u ní deprese a posttraumatická stresová porucha, posudková komise opakovaně uvedla, že se jedná o somatomorfní poruchu. K námitkám k posudku o invaliditě OSSZ Přerov ze dne 17. 1. 2012 posudková komise uvedla, že o posudkový omyl šlo proto, že diagnóza posttraumatická stresová porucha není důvodem k invalidizaci, neboť tato postupně do dvou let od vzniku úrazu odeznívá a zdravotní stav žalobkyně v době posouzení neodpovídal žádnému stupni invalidity. Stejného posudkového omylu se dopustil posudkový lékař žalované v posudku ze dne 4. 5. 2012. K profesnímu dotazníku žalobkyně ze dne 5. 10. 2011 posudková komise uvedla, že psychické onemocnění žalobkyně jí nebrání ve výkonu práce a že žalobkyně v listopadu 2010 nastoupila do práce. Nález z psychiatrie ze dne 20. 12. 2011 byl vystaven rok a půl od úrazu žalobkyně a její zdravotní stav nadále umožňoval další léčení, včetně individuální psychoterapie, což postupně vede k odeznění posttraumatické stresové poruchy a její přechod v somatomorfní poruchu. Ke znaleckému posudku MUDr. V. ze dne 3. 5. 2015 posudková komise uvedla, že tento znalec z oboru posudkového lékařství konzultoval se soudním znalcem z oboru psychiatrie MUDr. P. M.. Tento psychiatr opakovaně vyzýval žalobkyni k vyšetření, ale žalobkyně opakovaně doporučenou poštu nepřebírala a pozvání k vyšetření ke konzultantovi byla neúspěšná. Dne 25. 3. 2015 se k vyšetření dostavila pouze právní zástupkyně žalobkyně. I přesto, že k samotnému klinickému vyšetření nedošlo, MUDr. M. prostudoval doloženou dokumentaci a vyjádřil nesouhlas nad závěry psychosociálního centra v Přerově. MUDr. M. potvrdil, že u žalobkyně se nemůže jednat o posttraumatickou poruchu. Začátek potíží žalobkyně nezapadá do obrazu posttraumatické stresové poruchy. Samotné trauma, které žalobkyně utrpěla, nemělo takový charakter, aby posttraumatickou poruchu mohlo vyvolat. Obvykle o posttraumatické poruše lze uvažovat po prožití otřesných událostí, jako například po návratu vojáků z války, kdy utrpěli otřesné události. Žalobkyně dne 24. 5. 2010 utrpěla pouze lehké poranění, rozhodně charakter útoku ani následné poranění nelze považovat za otřesnou událost. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobkyně, že jí potíže začaly od předmětného traumatu. Dle doložené zdravotnické dokumentace žalobkyně trpěla potížemi neurotického subdepresivního charakteru již mnoho let dříve. U žalobkyně se jedná o poruchu neurotického charakteru lehkého stupně. Již dne 31. 1. 1994 podle zdravotnické dokumentace žalobkyně u ní byla prokázána neurotická problematika, což je období dávno před předmětným úrazem. Pouze ošetřující psychiatr vede u žalobkyně diagnózu posttraumatická stresová porucha, přičemž kterýkoliv jiný psychiatr, který se zabýval zdravotním stavem žalobkyně, tuto diagnózu neuvádí. Posudková komise konstatovala, že ošetřující psychiatr nadhodnocuje zdravotní stav žalobkyně, což je v rozporu s nálezy jiných psychiatrů, kteří takto nečiní. Invalidita v roce 2011 neměla být vůbec přiznána, neboť se jednalo o posudkový omyl lékaře OSSZ a lékařky žalované v námitkovém řízení. Podle posudkové komise posudkový lékař OSSZ Přerov dne 17. 2. 2016 opět nesprávně vyhodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně – posttraumatickou stresovou poruchu, která vzhledem k úrazu ze dne 24. 5. 2010 již dávno odezněla. Přiznání invalidity prvního stupně ode dne 20. 11. 2015 bylo posudkovým omylem, protože hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je somatomorfní porucha a pokles pracovní schopnosti činí nejvýše 25 % a nejedná se o invaliditu žádného stupně.

23. Posudková komise citovala z lékařských nálezů z dokumentace praktického lékaře, které se týkají úrazu ze dne 24. 5. 2010 a stojí rozhodně za pozornost. Praktický lékař uvedl, že pracovní neschopnost žalobkyně po napadení v kanceláři stavebního úřadu Městského úřadu Hranice trvala ode dne 24. 5. 2010 do 10. 10. 2010. Dne 22. 7. 2010 byla žalobkyně hospitalizována na gynekologickém oddělení Nemocnice a. s. Hranice a dne 23. 7. 2010 jí byla provedena plánovaná gynekologická operace. Dle názoru praktického lékaře MUDr. K. byla žalobkyně v souvislosti s uvedeným pracovním úrazem v pracovní neschopnosti v době ode dne 24. 5. 2010 do 22. 7. 2010 a pracovní neschopnost v době od 23. 7. 2010 do 10. 10. 2010 souvisí s gynekologickým onemocněním a nemá příčinu v pracovním úrazu. Ošetřující psychiatryně žalobkyně MUDr. K. pro praktického lékaře dne 13. 6. 2011 vypsala sdělení, že žalobkyně je u ní v péči pro diagnózu F 43.2 - protrahovanou depresivní reakci. Dále psychiatryně uvedla, že „žalobkyně udala, že se léčí pro vysoký tlak, včera doma měla 160/115, prý jí dáváš léky. Hypertenze samozřejmě ovlivňuje psychické pocity i fyzickou nepohodu, s tím já nic neudělám. Žalobkyni dávám Citalopram 20 mg - 0 – 0. Možná by bylo lepší, kdyby sis na PN pacientku převzal do péče ty, já ji pro protrahovanou depresivní reakci nemohu dlouhodobě držet v pracovní neschopnosti, pacientka se necítí schopna pracovat. Pacientka dostala dnes téma pro arteterapii, nakreslila obrázek na úrovni malého dítěte a celou dobu se se mnou dohaduje o léčbě, je nespokojená. Nezříkám se jí, ale takto to nejde, buď se podrobí léčbě a režimu obvyklému na psychiatrii, nebo ať si najde jiného psychiatra. Mně se to jeví jako útěk do nemoci a hysterické projevy“.

24. Dne 31. 5. 2011 vypsala ošetřující psychiatryně žalobkyně MUDr. K. zprávu pro PL Kroměříž s prosbou o hospitalizaci žalobkyně, kterou telefonicky domluvila s MUDr. H., „pacientka přijede zítra, pojede vlastní dopravou. Pacientku jsem dostala do péče 19. 1. 2011 – diagnóza porucha přizpůsobení – protrahovaná depresivní reakce. Potíže začaly po události dne 24. 5. 2010, kdy údajně pacientku v zaměstnání napadl zákazník, údajně ji zranil na horní končetině a údajně ji i škrtil. Od té doby narůstají psychické potíže a pacientka se nemůže soustředit na práci, bojí se do práce, stále se zaobírá touto událostí. Napřed se léčila psychoterapií, posléze jsem přidala Citalopram 10 mg denně, který bere dosud a přes tuto léčbu se stav stále zhoršuje, takže dne 29. 4. 2011 vystavuji pracovní neschopnost, která trvá dosud. Pro výkyvy tlaku krve jsem navrhla převzetí pracovní neschopnosti praktickým lékařem, který to odmítl, že pro to není důvod. A já nevidím důvod pro pracovní neschopnost, pacientka se brání, že nemůže pracovat, popisuje pocit, že je jako v krabici, neslyší, pálí ji na čele, objektivně to hodnotím jako hysterické příznaky. Pacientka souhlasí s hospitalizací, vysvětluji jí, že v psychiatrické léčebně dostane intenzivní psychoterapii, protože rok po události se stav subjektivně stále zhoršuje. Objektivně pacientka nejeví známky deprese, je kvetoucí, opálená, čilá.

25. Posudková komise uvedla, že citované nálezy ošetřující psychiatryně z roku 2011 prokazují, že rok po úraze zdravotní stav pacientky stran její psychiky připomínal spíše agravaci, což svými objektivními nálezy psychiatryně potvrdila. Tyto skutečnosti jsou další podporou pro závěr posudkové komise, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal nikdy invaliditě žádného stupně. Při jednání dne 21. 9. 2018 byla žalobkyně vyšetřena přísedícím psychiatrem v posudkové komisi a na podkladě jeho vyšetření posudková komise konstatovala, že není vyloučeno účelové jednání ze strany žalobkyně. Tato skutečnost úzce koresponduje s agravací, která již v roce 2011 vyplývala z objektivního nálezu psychiatryně ze dne 31. 5. 2011.

26. Posudková komise opětovně zdůraznila, že již ve svém posudkovém zhodnocení dne 21. 9. 2018 konstatovala, že v roce 2012 se při stanovení invalidity žalobkyně jednalo o posudkový omyl, neboť nebyla známa taková psychiatrická diagnóza, která by invaliditu umožňovala. Na straně 5 posudku ze dne 11. 1. 2019 je uvedeno, že lékař OSSZ i lékař žalované v námitkovém řízení v roce 2016 zdravotní stav žalobkyně nadhodnotili a dospěli k nesprávnému posudkovému zhodnocení, neboť ani v roce 2016 zdravotní stav žalobkyně neodpovídal invaliditě žádného stupně. Není známa příčina vzniku invalidity, protože invalidita nikdy u žalobkyně nevznikla.

27. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

28. Žalobní námitka, že žalobkyni nebylo umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí a nemohla se k nim vyjádřit, je nedůvodná.

29. Podkladem napadeného rozhodnutí byl posudek, který byl žalobkyni zaslán a žalobkyně ho dne 22. 7. 2017 převzala a podala proti němu stížnost ze dne 24. 7. 2017, citovanou výše.

30. Soud se ztotožňuje s žalovanou v tom, že není povinna vyzývat žadatele o důchod k seznámení s podklady rozhodnutí. Ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), nedopadá na řízení o námitkách podle § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

31. Avšak v situaci, kdy v námitkovém řízení dojde k novému skutkovému a právnímu zjištění, je třeba dodržet zásadu dvojinstančnosti a rozhodnutí o námitkách nesmí být pro účastníka řízení překvapivé.

32. Tyto názory vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích ze dne 26. 3. 2015, č. j. 5 Ads 138/2014-60, a ze dne 11. 3. 2013, č. j. 4 Ads 42/2013-53 (všechny jsou dostupné na www.nssoud.cz).

33. Podle prvně citovaného rozsudku je porušením práva na spravedlivý proces, pokud je rozhodnutí o opravném prostředku pro účastníka řízení překvapivé s ohledem na dosavadní stav řízení, stav dokazování, existující procesní situaci a uplatněné právní námitky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, str. 255, nález č. 27, sv. 32 Sbírky nálezů a usnesení ÚS). Podle Nejvyššího správního soudu lze tyto závěry aplikovat i na správní řízení; patří ke znakům právního státu a principu právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování. Vždy je přitom třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého případu. Nejvyšší správní soud nezpochybnil, že § 36 odst. 3 správního řádu nedopadá na řízení o námitkách podle § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tento soud však trval na tom, aby v případech, kdy se v námitkovém řízení zcela změní procesní situace, dostal účastník řízení možnost se k podkladům rozhodnutí vyjádřit. Jinak jde o vadu řízení.

34. V rozsudku ze dne 11. 3. 2013, č. j. 4 Ads 42/2013-53, Nejvyšší správní soud pak poukázal na aspekty zásady dvojinstančnosti a na to, že pokud dojde v rámci přezkoumávání námitek k tomu, že se vytváří nová skutková a právní zjištění, je tato zásada o to významnější v případě námitkového řízení, kde se nepoužijí běžně instituty procesního práva, zajišťující ochranu účastníků řízení, jako je zákaz reformatio in peius a povinnost dát účastníku možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K porušení dvojinstančnosti dojde, když správní orgán v řízení o žádosti zcela změní v neprospěch žadatele skutková zjištění proti prvostupňovému rozhodnutí, potažmo právní zjištění a výrok. Pokud se k této změně nemůže účastník řízení vyjádřit, je mu odňato právo podat proti takovému rozhodnutí námitky.

35. V souzené věci byl procesní postup shodný jako ve dvou citovaných případech, posuzovaných Nejvyšším správním soudem. Předmětné řízení bylo řízením o žádosti žalobkyně. Této žádosti žalovaná vyhověla a invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně dne 7. 3. 2012 žalobkyni přiznala ode dne 20. 1. 2012. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky s jediným odůvodněním, a to že invalidita třetího stupně vznikla následkem pracovního úrazu. Následně, po zrušení rozhodnutí o námitkách Nejvyšším správním soudem, v dalším námitkovém řízení byl dne 1. 7. 2016 vypracován posudek o invaliditě a následně žalobou napadené rozhodnutí, podle kterých žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ode dne 20. 1. 2012. Druhým výrokem tohoto rozhodnutí byl žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ode dne 10. 2. 2014 tento důchod odňat, a to na základě citovaného posudku ze dne 1. 7. 2016.

36. O posudku, jakožto zásadním, klíčovém a vlastně jediném důkazu a podkladu pro výrok II žalobou napadeného rozhodnutí, žalobkyně byla vyrozuměna – byl jí zaslán a žalobkyně ho dne 22. 7. 2016 převzala a následně se k němu písemně vyjádřila. Protože ve vyjádření (nazvané jako „stížnost“ a obsahově směřující pouze proti tomuto posudku) žalobkyně nenavrhovala žádné další důkazy, ani k vyjádření nepřiložila žádné lékařské zprávy či posudek a ani netvrdila žádnou skutečnost, na základě které by žalovaná byla povinna pokračovat v dokazování, nebyl zde důvod jakékoli další důkazy obstarávat a provádět. Žalovaná nepochybila, když vydala žalobou napadené rozhodnutí a na vyjádření žalobkyně k posudku reagovala tímto rozhodnutím. Napadené rozhodnutí poté, co se žalobkyně seznámila s posudkem ze dne 1. 7. 2016, nebylo a nemohlo být pro žalobkyni překvapivé. Napadené rozhodnutí vyšlo z tohoto posudku a převzalo jeho závěry.

37. Žalovaná se uvedeným postupem nedopustila vady řízení a porušení základních zásad řízení, zejména neporušila právo žalobkyně na spravedlivý proces, zásadu dvojinstančnosti, principy právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí.

38. Nedůvodná je námitka, že na rozhodování se podílely podjaté úřední osoby a posudkoví lékaři.

39. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

40. Žalobkyně nesdělila žádný konkrétní důvod o poměru k věci či žalobkyni, který by mohl vyvolat pochybnosti o nestrannosti a podjatosti některé z úředních osob nebo posudkových lékařů. Soud žádný důvod podjatosti v dané věci neshledal. Námitka podjatosti spíše svědčí o nesouhlasu s věcným rozhodnutím a postupem ve věci.

41. Členem PK MPSV v Ostravě byla u posudku ze dne 21. 9. 2018 a dne 11. 1. 2019 lékařka z oboru psychiatrie a dne 5. 4. 2019 posudek jako člen komise podával jiný lékař, také z oboru psychiatrie. Oba se na posouzení žalobkyně shodli, a shodli se rovněž se dvěma znalci a posudkovými lékaři posudkové komise PK MPSV v Hradci Králové a posudkovými lékaři žalované. Soud neshledal v soudním řízení správním ani v přezkoumávaném správním řízení důvod podjatosti posudkových lékařů. Na posouzení žalobkyně se shodli nejméně v šesti případech, byť se lišila část rozhodného období - PK MPSV v Hradci Králové a v Ostravě s obsazením dvou různých psychiatrů, dva znalci z oboru posudkového lékařství a jeden konzultant z oboru psychiatrie, nejméně jeden posudkový lékař žalované v posledním námitkovém řízení; rozhodným obdobím v tomto řízení byla doba ode dne skončení výplaty nemocenských dávek do 16. 9. 2016; ve věci sp. zn. 72 Ad 47/2013 šlo o období ode dne 24. 5. 2010 (datum napadení žalobkyně jako úřední osoby na stavebním úřadu) do 25. 11. 2016 – vydání tehdy žalobou napadeného rozhodnutí žalované). V prvním soudním řízení správním (sp. zn. 72 Ad 41/2012) trvalo posuzované období ode dne 24. 5. 2010 do 22. 6. 2012 – podle posudku znalce MUDr. V. L. ze dne 22. 7. 2013 žalobkyně nebyla od skončení výplaty nemocenských dávek invalidní.

42. Lichá je námitka, že žalovaná žalobkyni nevyrozuměla o zahájeném řízení a nepoučila ji o jejích právech. Soud zdůrazňuje, že žalovaná pokračovala ve správním řízení poté, co Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 2. 2. 2016, č. j. 8 Ads 146/2015-36, zrušil rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 72 Ad 47/2013-178, a rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 25. 11. 2013 a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Námitkové řízení se tak dostalo do fáze před rozhodnutím o námitce a žalovaná žádné nové řízení nezahajovala. Soud neshledal ani žádné pochybení žalované ohledně poučení žalobkyně, ostatně žalobkyně tuto námitku nijak nekonkretizuje. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu. Toto tvrzení je liché. V řízení byl pořízen pouze jeden podklad rozhodnutí - posudek o invaliditě ze dne 1. 7. 2016, ten byl žalobkyni zaslán a ona k němu podala obsáhlé vyjádření ze dne 24. 7. 2016. Do vydání napadeného rozhodnutí pak uběhly téměř dva měsíce, žalobkyni nic nebránilo navrhnout další dokazování.

43. Neopodstatněná je námitka, že žalovaná neměla využít podklady z předchozího soudního řízení, zejména znalecké posudky.

44. Podle § 85a a § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a podle § 1 a § 2 správního řádu se použije v daném námitkovém řízení i § 2 odst. 4 správního řádu a přijaté řešení musí odpovídat okolnostem daného případu.

45. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

46. Podle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

47. Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

48. Podle § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb. okresní správy sociálního zabezpečení podávají posudky o tom, zda zdravotní stav osob, jejichž důchodové pojištění provádějí orgány uvedené v § 9, odůvodňuje poskytnutí dávky důchodového pojištění anebo dávky nebo služby sociální péče.

49. Podle § 8 odst. 9 téhož zákona vydává Česká správa sociálního zabezpečení posudky o invaliditě v námitkovém řízení a tento posudek může vydat pouze lékař.

50. Při posouzení zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod je posudkový lékař povinen postupovat v souladu s požadavky zákonnosti, zákazu svévole a zásady materiální pravdy (§ 2 odst. 1, 2 a § 3 správního řádu). Uvedené základní zásady řízení se projevují jako požadavky na úplnost a přesvědčivost lékařského posudku. Vzhledem k tomu, že posudek tvoří v podstatě jediný podklad pro posouzení zdravotního stavu, resp. splnění podmínky invalidity, musí být jeho závěry především řádně odůvodněny a posudkový lékař je povinen se přesvědčivě vypořádat se všemi zjištěnými skutečnostmi, které by mohly být významné pro posouzení zdravotního stavu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2014, č. j. 5 Ads 94/2014-22).

51. Neopodstatněná je námitka, že žalovaná neměla užít podklady z předchozích řízení. Naopak, žalovaná byla povinna přihlédnout ke všem podkladům a ke všem okolnostem věci. V tomto soudním řízení správním byl rozhodujícím důkazem posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 21. 9. 2018 ve znění jeho doplnění ze dnů 11. 1. 2019 a 5. 4. 2019.

52. Spornou otázkou v přezkoumávaném řízení a v napadeném rozhodnutí byla existence a případný stupeň invalidity žalobkyně - srov. výrok napadeného rozhodnutí žalované o přiznání a odnětí invalidního důchodu třetího stupně.

53. Rozhodným obdobím pro posouzení je doba od vzniku případné invalidity, resp. od požadovaného data – skončení výplaty ND (dle žádosti ze dne 26. 9. 2011) do 16. 9. 2016 (vydání žalobou napadeného rozhodnutí).

54. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.

55. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003-54, rozsudek ze dne 3. 4. 2013 č. j. 6 Ads 158/2012-24 a mnohé další), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).

56. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Veškeré lékařské zprávy dodané žalobkyní soud posudkové komisi zaslal a navíc sestavil přehled námitek a dotazů žalobkyně, aby je posudková komise mohla všechny zhodnotit. Posudková komise si vyžádala veškerou relevantní zdravotnickou dokumentaci ošetřujících lékařů a měla k dispozici celý posudkový spis. Po provedeném dokazování žalobkyně pouze opakovala předchozí námitky a nenamítala absenci konkrétní lékařské zprávy v podkladech posudku PK MPSV. Soud zdůrazňuje, že podkladem posudku mohly být pouze lékařské zprávy z období do data vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tj. do 16. 9. 2016. Lékařské zprávy z pozdějšího data, pokud se nevyjadřují k rozhodnému období, nemůže soud a posudková komise zohlednit (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

57. O nesprávném složení PK MPSV spor nebyl (členem komise byl lékař z oboru, kam spadá hlavní onemocnění žalobkyně), soud se tedy zabýval pouze otázkou, zda posudek PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.

58. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

59. Soud konstatuje, že posudek PK MPSV v Ostravě ve znění jeho obou doplnění, který byl podkladem vydání rozsudku, nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostál. PK MPSV shromáždila zdravotnickou dokumentaci žalobkyně v úplnosti a posoudila její zdravotní stav komplexně, soud ani nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz. Ani žalobkyně k určení posuzovaných diagnóz nic konkrétního nenamítá.

60. Kapitola V položka 5 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity upravuje poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy úzkostné a fobické poruchy, generalizovanou úzkostnou poruchu, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně-depresivní poruchy, obsedantně kompulzivní poruchu, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatickou stresovou poruchu, disociativní poruchu, poruchu somatoformní, neurastenii.

61. Podle kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25 – 35 %, jde o středně těžké funkční postižení - značně sníženou úroveň sociálního fungování; výkon některých denních aktivit značně omezen.

62. Podle kapitoly V položky 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 70 %, jde o těžké postižení, obsedantně kompulzivní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu a těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit.

63. Podle kapitoly V položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 30 – 45 %, jde o afektivní poruchy - poruchy nálady, deprese, manie, hypomanie, cyklotymie, dystymie - středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen.

64. Podle kapitoly V položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 60 %, jde o afektivní poruchy - poruchy nálady deprese, manie, hypomanie, cyklotymie, dystymie - těžké postižení, depresivní epizody těžké bez psychotických příznaků, chronické, léčebně rezistentní deprese nebo závažné manie, rychlé cyklování, krátké remise, ultrarychlé změny, opakovaný výskyt depresivních epizod s občasnými hypomanickými nebo manickými epizodami, vedoucími k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, výkon většiny denních aktivit podstatně omezen.

65. Podle posudkového hlediska k položce 4 je při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti třeba zhodnotit charakter a závažnost fází (epizod) poruch nálady, dobu jejich trvání, frekvenci a intervaly mezi jednotlivými fázemi, přítomnost či nepřítomnost tělesných a duševních příznaků.

66. Podle posudkového hlediska k celé kapitole V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit typ, rozsah a tíži psychických příznaků, trvání poruchy stejně jako somatických příznaků, které však nejsou provázeny organickým korelátem. Psychologické vyšetření se využívá k objasnění příčin a motivace obtíží a event. sekundárního zisku.

67. Podle obecných posudkových zásad ke kapitole V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (duševní poruchy a poruchy chování) při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti je nutné posoudit úroveň psychických, mentálních, sociálních a pracovních funkcí a schopnosti vykonávat pracovní činnosti takovým způsobem nebo v takových mezích, které jsou považovány za normální v daném sociokulturním prostředí. Přitom se vychází z průběhu a závažnosti zdravotního postižení, celkového tělesného stavu, schopnosti adaptace, osobnostních charakteristik, úrovně intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládání zátěže a z dopadu na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity. K hodnocení dopadu duševní poruchy a poruchy chování na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity se využívá dotazníkových metod a posuzovacích škál, jimiž se hodnotí intenzita psychopatologických příznaků, subjektivní stav a prožívání, psychosociální adaptace a schopnost způsobu života přiměřeného sociálnímu postavení. Součástí posouzení je zpravidla i psychologické vyšetření, zejména zjištění vlivu poruchy na osobnost a výkon. Funkčně je třeba rozlišit rozsah postižení. Minimální postižení znamená, že je přítomen odklon od normy v jedné nebo několika oblastech, případně mírné postižení v určitých obdobích. Při lehkém postižení je zřetelný odklon od normy, lehké postižení trvá většinu sledovaného období nebo jde o středně těžké postižení v určitých kratších obdobích. Středně těžké postižení je provázeno výrazným odklonem od normy ve většině aktivit, středně těžké postižení trvá po většinu sledovaného období nebo těžší postižení je zaznamenáno jen v určitých ohraničených obdobích. Těžké postižení představuje výrazný odklon od normy ve všech aktivitách, postižení trvá po většinu sledovaného období. Zvlášť těžké postižení znamená takový odklon od normy, který dosáhl velmi výrazného stupně s dlouhodobým trváním. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnosti u duševních poruch a poruch chování by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla rok.

68. Jak uvedla PK MPSV v Ostravě ve svém posudku ve znění jeho doplnění, u žalobkyně žádná lékařská zpráva neprokazuje těžší postižení podle kapitoly V položky 5c nebo postižení podle položky 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ani neprokazuje postižení podle kapitoly V položky 4c nebo 4d, jak tvrdila žalobkyně při jednání soudu, a jak se k této námitce vyjádřila přesvědčivě posudková komise v doplnění posudku ze dne 5. 4. 2019.

69. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně podle doplněného posudku PK MPSV v Ostravě nevedlo ke změně výsledných posudkových závěrů žalované o neexistenci invalidity. Nebyly zde žádné rozdíly v určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti ani rozdíly v procentním určení poklesu pracovní schopnosti.

70. Posudek PK MPSV v Ostravě v testu úplnosti, přesvědčivosti, bezrozpornosti a správnosti obstál a odpovídal dostupným lékařským zprávám. Sporné bylo pouze posouzení stupně závažnosti hlavního onemocnění žalobkyně a navazující existence invalidity, tj. správnost posudku. Podle shora citovaných kritérií bylo provedeným dokazováním osvědčeno, že postižení podle kapitoly V položky 5c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity odpovídá prokázanému zdravotnímu stavu. Opak, resp. jiný stav, nebyl prokázán.

71. Námitka, že stav žalobkyně byl podhodnocen, není důvodná. PK MPSV v Ostravě ve svém posudku jednoznačně a podrobně vysvětlila, z jakých důvodů zvolila citované ustanovení a z jakého důvodu neurčila vyšší míru ze stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. Soud s tímto závěrem souhlasí, zejména s ohledem na podkladové lékařské zprávy i vysvětlení lékařů v lékařských zprávách a dostupných posudcích posudkových komisí a znalců. Invalidita žalobkyně byla přezkoumávána opakovaně.

72. Žalobkyni byla při dvojím posouzení (ve správním řízení v roce 2012) uznána invalidita třetího stupně. První žalobou se žalobkyně domáhala určení, že invalidita vznikla následkem pracovního úrazu. V prvním soudním řízení správním byla invalidita žalobkyně oduznána zcela – posudkem PK MPSV v Ostravě a posudkem znalce MUDr. L.. V dalším soudním řízení správním absenci invalidity potvrdil posudek znalce MUDr. V. a srovnávací posudek PK MPSV v Hradci Králové. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 72 Ad 47/2013 soud nechal vypracovat posudek znalcem MUDr. T. V., který jej podal dne 3. 5. 2015 za rozhodné období, tj. období od 24. 5. 2010 (datum napadení žalobkyně jako úřední osoby na stavebním úřadu) do 25. 11. 2013 (datum vydání žalobou napadeného rozhodnutí). Znalec dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla invalidní (pro stručnost soud odkazuje na posudek citovaný v označeném rozsudku).

73. Přezkoumávaným rozhodnutím žalované ze dne 16. 9. 2016 byla žalobkyně uznána invalidní v prvním stupni od 20. 1. 2012 do 10. 2. 2014. Rozhodnutím žalované ze dne 28. 7. 2016 byla žalobkyně uznána invalidní v prvním stupni ode dne 20. 11. 2015 a dle svého tvrzení u jednání soudu dne 13. 11. 2018 tento invalidní důchod žalobkyně pobírala nadále. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2016, č. j. 8 Ads 146/2015-36, zavázal zdejší soud v předcházejícím řízení zjistit příčinu invalidity. Ta je však teprve navazující otázkou na to, jestli nějaká invalidita vůbec existovala a kdy. Ani o jedné z těchto otázek si nemůže učinit skutkový a právní závěr soud sám pro absenci odborných znalostí.

74. Závěry posudkové komise vyplývaly ze zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, prokázaného lékařskými zprávami. Posudková komise přihlédla k ostatním chorobným stavům žalobkyně a jejímu vzdělání a praxi i možnosti rekvalifikace. Pro vyšší ohodnocení posudková komise neshledala objektivní důvod a odpovídající korelát ve zdravotnické dokumentaci. Jinými slovy, horší zdravotní stav u žalobkyně nebyl prokázán, jak podrobně vysvětlila posudková komise ve svém posudku, citovaném shora.

75. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Žalobkyně nenamítala nic proti stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

76. Nedůvodný je požadavek žalobkyně na zvýšení procentního ohodnocení (podle § 3 odst. 1 nebo 2 vyhlášky o posuzování invalidity).

77. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. U žalobkyně nebyl prokázán větší pokles pracovní schopnosti z důvodu souběhu více zdravotních postižení.

78. Podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

79. Pro aplikaci § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity nebyl v daném případě důvod, neboť pokles pracovní schopnosti žalobkyně byl hodnocen dolní hranicí, ve které byly již zahrnuty všechny okolnosti věci.

80. V posuzovaném případě podle posudku PK MPSV v Ostravě nepřipadalo do úvahy na základě posouzených lékařských zpráv dospět k závěru, že je třeba použít § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, protože podle posudkové komise nebyl zjištěn takový dopad nemoci na možnost vykonávat doporučenou práci. Vyhodnocení zdravotního stavu a posudkový závěr našly odraz i v konkrétní pracovní rekomandaci, kde jsou uvedena pro žalobkyni pracovní omezení. Podle určené míry poklesu pracovní schopnosti zůstala zachována pracovní schopnost žalobkyně v 75 %.

81. Soudní řízení správní je svou povahou řízení kasační, přezkumné, a nikoli nalézací. Úkolem soudu není nahrazovat činnost správních orgánů, i s ohledem na rovnost účastníků řízení, právo na obhajobu a nápravné prostředky. Tím spíše má žalobce povinnost tvrdit konkrétní skutečnosti na podporu svých žalobních tvrzení a tato tvrzení přesvědčivě prokázat.

82. Za daného procesního stavu, zejména provedení dokazování dvakrát doplněným posudkem PK MPSV v Ostravě, soud neshledal sám potřebu provádět další dokazování. Existence invalidity a zdravotní stav žalobkyně byla posouzena ve správním řízení a soudním řízení správním opakovaně. Další dokazování za dané situace bylo nadbytečné, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, včetně lékařských zpráv a znaleckých posudků, vzhledem k posudkovým zásadám a hlediskům a závěrům všech posudků kromě posudku OSSZ, jak byly citovány výše. Žádná konkrétní lékařská zpráva či vyšetření nebo posudek lékaře neprokazují tvrzení žalobkyně.

83. Závěrem soud shrnuje, že žalovaná zjistila správně skutkový stav, vybrala správně právní předpisy, pod které jej subsumovala a z toho vyvodila v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

84. Neúspěšná žalobkyně a úspěšná žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.