72 Ad 28/2021–44

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: K. K. bytem X zastoupený matkou H. S. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2021, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. V posuzované věci byla sporná otázka stupně závislosti žalobce, který je nezletilý a v době vydání napadeného rozhodnutí mu bylo devět let. Žalobce trpí oboustrannou těžkou nedoslýchavostí, poruchou vývoje řeči a v roce 2017 mu byly voperovány kochleární implantáty.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále jen „úřad práce“) ze dne 16. 7. 2020, č. j. X, kterým úřad práce odňal žalobci příspěvek na péči.

3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí a že mu správní orgány uznaly nezvládání pouze dvou základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“) – osobní aktivity a komunikace. Žalobce však nezvládá ještě ZŽP mobilita, orientace, tělesná hygiena a péče o zdraví. Žalobce trpí percepční nedoslýchavostí a má oboustrannou ztrátu sluchu. Žalobce nezvládá samostatně používat dopravní prostředky včetně bezbariérových. Žalobce nerozeznává samostatně zrakem a sluchem a neorientuje se v obvyklých situacích, nemá přiměřené reakce. Žalobce není schopen mýt si a sušit jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu a česat se. Žalobce není schopen dodržovat léčebný režim a používat léky a léčebné prostředky. Nerozpozná zdravotní problém a nepřivolá si pomoc. Nemá k tomu dostatečné smyslové a mentální funkce. Není schopen rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí vyjmenovaných nezvládaných ZŽP. Správní orgány neprokázaly zlepšení oproti uznání závislosti ve druhém stupni v roce 2017. Napadené rozhodnutí nemá oporu v doložených lékařských nálezech.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobce byl při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) vyšetřen otorinolaryngologem, jak o to žádal. Posudková komise v doplňujícím posudku zhodnotila nově doložené zprávy neurologa a logopeda. Posudek posudkové komise byl úplný a měl vypovídající hodnotu. Posudková komise z podkladů a svého vyšetření nezjistila důvody pro uznání nezvládání ZŽP, jak je žalobce namítal. U žalobce nebyly zjištěny poruchy hybnosti, orientace a zdravotní stavy potřebné k nezvládání ZŽP tělesná hygiena a péče o zdraví, které jsou vyjmenované ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“).

5. Ke snížení stupně závislosti může dojít vlivem biopsychosociálního vývoje dítěte. Žalobci byly voperovány kochleární implantáty a jeho zdravotní stav se zlepšil. Podle doložených lékařských zpráv se komunikační dovednosti žalobce začínají rozvíjet na dobré úrovni, žalobce se adaptoval do slyšícího prostředí, dokáže identifikovat hlasy zvířat, zvuky hudebních nástrojů i některé zvuky v okolí, je patrný nárůst slovní zásoby. Žalobce dobře rozumí a znakuje. Žalobce je celkově orientován osobou, místem a časem a žádné léky pravidelně neužívá.

6. Žalobce při jednání soudu prostřednictvím zákonné zástupkyně zopakoval, že je neslyšící; na koupání si musí sundat implantát a pak vůbec neslyší. Implantát žalobci nenahrazuje sluch na 100 %. Při tělocviku, usínání, buzení a sportu nesmí být žádná vlhkost, aby se nedostala do implantátů. Implantáty jsou nastaveny směrem dopředu kvůli škole, takže žalobce například neslyší auto. Komunikace je špatná. Žalobce používá spíše znakový jazyk. Žalobce si nenakoupí. Žalobce nefunguje stejně jako slyšící dítě.

7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 17. 3. 2021.

8. Soud zjistil z napadeného rozhodnutí, že posudková komise neuznala nezvládání ZŽP mobilita, protože žalobce nemá plegie, parézy, závažné deformace, omezení hybnosti nosných kloubů o polovinu a více, ankylózy nosných kloubů apod. Žalobce nemá závažnou poruchu stereotypu chůze ani terminální stadium interního onemocnění. Výdrž při mobilitě odpovídá věku žalobce. Preventivní dohled jiných osob u dětí se připouští. Neschopnost cestovat hromadnou dopravou nebyla prokázána a není dokumentována neschopnost zvládat mobilitu z hlediska fyzického. Dle zdravotnické dokumentace je celková orientace žalobce zachována a nejsou doloženy závažná mentální retardace, závažná demence nebo závažný smyslový deficit při použití kompenzačních pomůcek. Orientace se hodnotí jen ve známém domácím prostředí, ve kterém se žadatel pohybuje a zná ho. Žalobce není nevidomý, těžce slabozraký nebo hluchý či těžce nedoslýchavý. Žalobce nemá závažné psychické postižení se sociální dezintegrací či závažný kognitivní deficit. Podle zprávy ze speciálního pedagogického centra žalobce zvuky rozliší. Podle zdravotnické dokumentace je žalobce celkově orientovaný. Žalobce zvládá ZŽP tělesná hygiena, protože u něj nebyly zjištěny funkční či anatomické ztráty končetin, s nemožností úchopu, závažný deficit kognice, nevidomost nebo těžká slabozrakost a sociální dezintegrace. Žalobce je schopen hygienu zvládat sám s použitím předmětů denní potřeby nebo s využitím zdravotnických prostředků jako je sedačka ve vaně, madla, protiskluzová podložka apod. Za neschopnost zvládat tuto ZŽP se nepovažuje preventivní přítomnost jiné osoby z důvodu posílení jistoty a vyloučení případného rizika pádu u dětí a seniorů. Namítaná výměna baterie není každodenní záležitostí, žalobce léky nebere, proto ZŽP péče o zdraví zvládá. Dohled a usměrnění při sebeobslužných úkonech v daném věku nepředstavuje úkony mimořádné péče. Subjektivní potíže jsou odůvodnitelné zjištěnými diagnózami a nejsou důvodem pro nezvládání neuznaných ZŽP.

9. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Soud se ztotožnil s posouzením schopnosti žalobce zvládat sporné ZŽP, a to na základě posudků, které vyhotovili posudkoví lékaři v řízení před úřadem práce a žalovaným na základě zdravotnické dokumentace, kterou měli k dispozici a popsali ji v posudcích. Žalobce žádné nové lékařské zprávy z rozhodného období (do data 17. 3. 2021) soudu nedoložil. Soud poznamenává, že nemá k dispozici spisy posudkových lékařů, včetně lékařských zpráv.

11. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby [§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“)], přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu ZŽP, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách). Základních životních potřeb, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost – ta se neposuzuje u dětí [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách].

12. Obsah těchto ZŽP je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.

13. Podle § 2a vyhlášky pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze ZŽP závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky.

14. Při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek závislosti osoby. Na posudek závislosti osoby na péči je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009–59; či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009–104]. Při hodnocení posudku je proto podle rozsudku NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009–53, stěžejní, že „posudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti […] povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je pak třeba posuzovat požadavky na tento posudek kladené v případném soudním přezkumném řízení.“ Samotná realizace tohoto požadavku pak dle rozsudku NSS ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 Ads 269/2018–29, v praxi spočívá v tom, že se posudková komise „musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a vyjádřit se k její schopnosti zvládat veškeré aktivity vyjmenované u jednotlivých životních potřeb v příloze č. 1 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Případnými spornými dílčími aktivitami se posudková komise musí detailně zabývat a své úvahy opřít o dostatečně zjištěný skutkový stav. Posudek je rozhodujícím důkazem v řízení o přiznání příspěvku na péči, pokud nevzbuzuje pochybnosti o své celistvosti a přesvědčivosti a neexistují jiné důkazy, které jeho správnost zpochybňují. V případě vzniku pochybností či nesrovnalostí mezi podkladovou dokumentací, tvrzeními posuzované osoby a závěry posudkové komise je pak na místě provést osobní vyšetření posuzované osoby. Právě osobní posouzení, byť není obligatorní zákonnou podmínkou, by mělo být v podobných případech pravidlem a současně vhodným způsobem, jak takové pochybnosti vyvrátit (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014–25). Nenaplnění výše uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V daném případě žalobce o vyšetření posudkovým lékařem nebo posudkovou komisí nežádal a posudkoví lékaři shledali, že k posouzení věci je dostatečná shromážděná zdravotnická dokumentace.

15. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky schopnost osoby zvládat ZŽP pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

16. Podle § 1 odst. 4 věty první vyhlášky za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout ZŽP v přijatelném standardu.

17. Pojem „přirozené sociální prostředí“, ve kterém se schopnost zvládat ZŽP posuzuje podle § 1 odst. 2 vyhlášky a § 3 písm. d) zákona o sociálních službách zahrnuje rodinu a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.

18. V posuzovaném případě žalovaný uznal žalobci nezvládání dvou ZŽP, a to osobní aktivity a komunikace.

19. Hodnocení posudkové komise odpovídá zprávě logopeda ze dne 19. 1. 2021, podle které jde u žalobce o percepční senzorineurální nedoslýchavost, ztrátu sluchu oboustranně; projevy dítěte nejsou typické pro diagnózu vývojová dysfázie, spíše jsou typické pro pozdní diagnózu a pozdní kompenzaci sluchového postižení; t. č. není žádoucí chlapce přeřazovat do logopedické třídy ZŠ a je vhodné ponechat ho v dosavadní třídě a ve zvýšené míře ho vystavovat znakovému jazyku, který sám preferuje. Zpráva popisuje způsoby komunikace žalobce. Žalobce zprávu doložil k žalobě, ale byla již součástí správního spisu. Posudková komise závěr zprávy přesně citovala v posudku na straně 3. Posudková komise na straně 2 posudku citovala ze zprávy dětského ORL Fakultní nemocnice v Brně ze dne 22. 1. 2020, že žalobce rozumí na dobré úrovni a znakuje. Podle dokumentace praktického lékaře je žalobce orientovaný osobou, místem i časem, paměť má přiměřenou, v přirozeném prostředí se vyzná, orientuje, přiřadí osoby blízké i cizí, žádné léky pravidelně neužívá, potřebuje měnit baterie u implantátů, chůzi má samostatnou, bez pomůcek a pohyb omezený nemá. Podle sociálního šetření se umyje na pokyn.

20. Žalovaný ani úřad práce neuznaly žalobci nezvládání ZŽP tělesná hygiena. Žalobce k tomu v žalobě uvedl, že nezvládá samostatně mýt si a osušovat si jednotlivé části těla a provádět celkovou hygienu a česat se.

21. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uvedl, že u žalobce nebyly zjištěny takové poruchy funkčních schopností, které by objektivně bránily v uspokojení této ZŽP (viz body 8 a 19 tohoto rozsudku) a pomoc matky není ve věku žalobce mimořádnou péčí o dítě.

22. Soud zjistil ze záznamu ze sociálního šetření dne 18. 9. 2019, že podle matky žalobce provádí ranní a celkovou hygienu pod jejím dohledem. Žalobce provádí hygienu na pokyn matky, omyje se, osuší, matka musí dávat pozor na kochleární implantáty, proto ho suší a češe, aby je nepoškodil. Žalobce provádí ústní hygienu na pokyn a zuby si vyčistí pod dohledem.

23. Podle přílohy č. 1 k vyhlášce za schopnost zvládat ZŽP tělesná hygiena se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

24. Provedené dokazování u této ZŽP neosvědčilo, že je zde medicínský důvod pro nezvládání některé z jejích aktivit v přijatelném standardu. Lékařské zprávy citované v posudku posudkové komise žádná taková zjištění neobsahují. Jiný stav žalobce neprokázal. Žalobce nemá neurologická ani psychická postižení a končetiny a oči má funkční, je orientovaný všemi směry. Posudková komise v posudku uvedla, že u žalobce nejde o hluchotu či těžkou nedoslýchavost i přes použití kompenzačních pomůcek. Jinými slovy, posudková komise dospěla k závěru, že kochleární implantáty u žalobce fungují a pomáhají mu, žalobce se na jejich užívání od roku 2017 adaptoval, a proto nesplnil kritéria pro uznání nezvládání ZŽP tělesná hygiena i dalších neuznaných ZŽP. Podle čl. 6 bodu B Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 ve věci posuzování zdravotního stavu pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči (dále jen „instrukce“) „u neslyšících s implantovanou kochleární nebo kmenovou neuroprotézou je třeba vyhodnotit dobu od implantace, průběh rehabilitace a adaptaci na neuroprotézu, a to vše ve vztahu k věku příjemce. Přetrvávající porucha komunikace může být provázena též poruchou orientace, zvládání obou ZŽP je však třeba posuzovat odděleně.“ 25. Žalobci nebylo uznáno nezvládání ZŽP mobilita. K tomu žalobce namítal, že nezvládá používání dopravních prostředků včetně bariérových.

26. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vysvětlil, že u žalobce se neprokázaly takové poruchy funkčních schopností, které by mu bránily tuto ZŽP uspokojit (viz body 8 a 19 tohoto rozsudku).

27. Podle sociálního šetření matka vypověděla, že žalobce nemá s chůzí problémy a pohybuje se po bytě sám bez kompenzačních pomůcek; má problémy s rovnováhou z důvodu těžké nedoslýchavosti; má narušenou jemnou motoriku, padají mu věci z rukou. Žalobce se dokáže sám posadit, sedí i bez pevné opory zad. Postaví se a stojí bez přidržení. Žalobce se polohuje na lůžku sám. Zvládne otevřít a zavřít dveře při chůzi. Chůzi v terénu zvládne, sám však nikam nechodí, pouze v doprovodu matky. Po schodech se dokáže pohybovat oběma směry bez pomoci. Problém nastává v hodinách tělesné výchovy, kdy nemůže mít naslouchátko, a proto nic neslyší. V záznamu ze sociálního šetření v rozsahu péče není uvedena potřeba pomoci s mobilitou.

28. Podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

29. Žalobce při sociálním šetření nesdělil, že by nezvládal aktivity pod body 1 až 6. Nezvládání použití dopravního prostředku žalobce namítl až v žalobě, a to pouze obecně. Z posudku posudkové komise ani z lékařské dokumentace ve správním spise se nepodává medicínský důvod nezvládání použití dopravních prostředků. Žalobce nemá žádné diagnózy, které by tomuto závěru nasvědčovaly, a nezvládání ZŽP konkrétně netvrdil a neprokázal. Žalobce nenamítal a neprokázal, že by nezvládal dojít do školy a ze školy (viz příloha shora citované instrukce).

30. V posuzovaném případě žalovaný neuznal žalobci nezvládání ZŽP orientace. Žalobce namítal, že nedokáže rozpoznávat zrakem a sluchem a orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Žalovaný nezvládání této ZŽP neuznal, protože žalobce je celkově orientovaný, nemá závažnou mentální retardaci ani závažný kognitivní deficit, závažnou demenci ani závažné psychické onemocnění, ani závažný smyslový deficit i přes použití kompenzačních pomůcek. Žalobce není sociálně dezintegrovaný (viz body 8 a 19 tohoto rozsudku).

31. Soud zjistil z posudku posudkové komise, že podle praktické lékařky je žalobce orientován místem, časem i osobou. Žalobce podle zprávy speciálního pedagogického centra rozlišuje zvuky. Tato ZŽP se rovněž posuzuje v domácím prostředí.

32. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za schopnost zvládat ZŽP orientace se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

33. Provedené dokazování neosvědčilo, že by žalobce nezvládal některou z uvedených aktivit. Nebylo prokázáno, že by nerozeznával sluchem při používání kochleárních implantátů v domácím prostředí. Zvládání ZŽP orientace posudkoví lékaři posuzovali u žalobce vzhledem k jeho věku a zohlednili případnou potřebu dohledu jiné osoby. Posudková komise poukázala na to, že po operaci kochleárních implantátů se u žalobce dorozumívání postupně zlepšuje, je nárůst slovní zásoby a spolupráce se žalobcem je dobrá.

34. U žalobce nebyla prokázána neschopnost orientace ve vztahu k uvědomění si vlastní identity v prostředí a čase, ke schopnosti poznávat a řešit či rozhodovat obvyklé, každodenní situace, úkoly a problémy a ke schopnosti regulovat své chování v přirozeném sociálním prostředí (srov. citovanou instrukci).

35. K žalobní námitce soud zdůrazňuje, že pojem „přirozené sociální prostředí“, ve kterém se schopnost zvládat ZŽP posuzuje (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb.) podle § 3 písm. d) zákona č. 505/2006 Sb. zahrnuje rodinu a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.

36. Podle sociálního šetření žalobce je orientovaný osobami i místem, přiřadí osoby blízké i cizí. V přirozeném prostředí se zvládne orientovat. Venku ho matka drží za ruku a dohlíží na něj, protože slyší, ale nerozliší zvuky a neví, kde je levá a pravá strana. Žalobce podle matky čas nevnímá a nerozumí, k čemu se používají hodiny. Žalobce chodí do školy pro sluchově postižené, doprovází ho tam matka. S dětmi si rozumí a navazuje kontakty ve škole, venku ne; účastní se zájmových kroužků v rámci družiny. Tyto informace dle záznamu ze sociálního šetření poskytla matka žalobce, avšak nebyly prokázány lékařskými zprávami a vyšetřeními.

37. Podle zprávy praktické lékařky se žalobce orientuje. Pro závěr o zvládání ZŽP postačuje přijatelný standard, což je podle § 1 odst. 4 poslední věta zákona č. 505/2006 Sb. zvládání ZŽP v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Žalobce nepředložil soudu konkrétní relevantní důkaz jako například psychologická vyšetření apod. Nebylo prokázáno, že by žalobce netrefil na známá místa (viz příloha shora citované instrukce).

38. Žalovaný neuznal žalobci nezvládání ZŽP péče o zdraví. Žalobce namítal, že nedokáže dodržovat léčebný režim, provádět léčebné, preventivní, ošetřovatelské a rehabilitační postupy opatření a používat k tomu léky a pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

39. Žalovaný uvážil, že namítaná výměna baterie není každodenní záležitost a žalobce léky nebere.

40. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. dodržovat stanovený léčebný režim, 2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, 3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

41. U žalobce nebyla prokázána duševní ani tělesná onemocnění, která by znemožňovala provádění některé z citovaných aktivit této ZŽP v přijatelném standardu a přiměřeně jeho věku devět let.

42. Posudkový lékař uvedl v posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín ze dne 1. 10. 2019, že péče o implantát zohlednil v uznání nezvládání ZŽP komunikace; když se žalobce ptal za jeho zády, jak se má, žalobce odpověděl, že dobře.

43. Otázkou, jak hodnotit zvládání ZŽP, pokud se shodná otázka, resp. výkon aktivit vyskytuje u více ZŽP, se správní soudy již opakovaně zabývaly. NSS ve svém rozsudku ze dne 17. 6. 2015, č. j. 3 Ads 238/2014–21, uvedl, že: Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že některá zdravotní postižení vedou k situaci, kdy posuzovaná osoba není schopna zvládnout více aktivit z různých oblastí základních životních potřeb současně. Právě tak je tomu v případě praktické slepoty, kterou je bezpochyby ovlivněna celá řada běžných životních úkonů. Správní orgány i soudy by však měly schopnosti žadatelů o příspěvek hodnotit takovým způsobem, aby již jednou hodnocené aktivity nebyly opětovně posuzovány v rámci jiné základní životní potřeby. Duplicitní zohlednění stejné aktivity totiž mnohdy vede k nežádoucímu nadhodnocení, které v konečném důsledku posouzení závislosti zkresluje – k uvedené problematice srovnej například rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 Ads 75/2014–20, č. ve Sb. NSS 3113/2014, který je stejně jako ostatní rozsudky zdejšího soudu dostupný na www.nssoud.cz. Podle posledně citovaného rozsudku „zvládání dietního režimu (zde bezlepková dieta při celiakii) je hodnoceno v rámci základní životní potřeby stravování ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a nelze je bez dalšího duplicitně zohlednit při posuzování zvládání základní životní potřeby péče o zdraví dle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o sociálních službách“.

44. U žalobce nebyla prokázána taková duševní ani tělesná onemocnění, která by znemožňovala provádění některé z citovaných aktivit uvedených ZŽP v přijatelném standardu a přiměřeně jeho věku ve smyslu citovaných právních předpisů.

45. Žalobní námitky, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a žalobce nezvládá sporné ZŽP a je závislý na pomoci jiné fyzické osoby, soud neshledal důvodné, a to na základě dokazování provedeného správními orgány podle doložených lékařských zpráv. Žalobce do zjištěného skutkového stavu nevnesl důvodné pochybnosti a jiný skutkový stav neprokázal; nepředložil lékařské zprávy, které by jiný skutkový a právní stav osvědčily.

46. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily správně skutkový stav, vybraly správně právní předpisy, pod které ho podřadily a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil, a proto žalobu zamítl.

47. Soud v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v něm neměl úspěch a správnímu orgánu takové právo ve věcech sociální péče nepřísluší.