72 C 389/2014 - 742

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému 1):[právnická osoba], IČO: [IČO] sídlem [adresa] žalovanému 2):[Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 182.700 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 433.125 Kč spolu - s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 177.300 Kč od 16. 11. 2014 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 85.275 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 170.550 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve vztahu k žalovanému 2) v celém rozsahu zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalovaným 1) a žalobkyní je žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 235.008 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalovaným 2) a žalobkyní je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení zaplatit částku ve výši 27.357 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný 1) a žalobkyně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně plnou náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše náhrady nákladů řízení určena.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně za období od 15. 11. 2012 do 14. 11. 2014 domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky v celkové výši 182.700 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 146 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 3 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 172 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 45 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 486 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 126 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 204 m2 a pozemku p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 36 m2, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaných za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 (žalobou uplatněný nárok v této části původně předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu ve věci pod sp. zn. [spisová značka]) zaplacení částky v celkové výši 85.275 Kč (resp. původně 85.275 Kč, tj. ve skutečnosti 87.975 Kč před opravou chybně uvedené částky, která neodpovídala součtu výměr jednotlivých pozemků, tak jak byl jejich výčet uveden žalobkyní v žalobě, po vynásobení částkou ve výši 75 Kč požadovanou žalobkyní z titulu bezdůvodného obohacení za m2 za rok a ve znění následně učiněného částečného zpětvzetí žaloby) s příslušenstvím, a to s tím, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 146 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 3 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 172 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 486 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 126 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 204 m2 a pozemku p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 36 m2, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

3. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaných za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017 (žalobou uplatněný nárok v této části původně předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu ve věci pod sp. zn. [spisová značka]) zaplacení částky v celkové výši 177.300 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 146 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 3 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 172 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 486 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 126 m2, a p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 204 m2, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

4. Žalobkyně dále uvedla, že na těchto pozemcích se nachází dopravní plocha v podobě stavby silniční komunikace, kdy na základě přípisu společnosti [právnická osoba]., ze dne 19. 5. 2014 lze podle žalobkyně důvodně předpokládat, že vlastníkem této stavby je žalovaný 1), kdy stejný závěr lze učinit i z přípisu Odboru dopravy Magistrátu města [adresa] ze dne 6. 6. 2014, který na základě žádosti o poskytnutí informace sdělil, že v tomto prostoru bylo vybudováno parkoviště v rámci stavební akce „oprava [adresa] – Výhon“ jako záchytné parkoviště pro návštěvníky Brněnské přehrady na základě stavebního povolení ze dne [datum], přičemž stavebníkem byla společnost [právnická osoba], která zastupovala město [adresa]. V rámci této akce byla uvedenou společností vybudována i smyčka, která se nachází na předmětných pozemcích. Žalovaný 1), tj. [právnická osoba], však nemá s žalobkyní uzavřenou žádnou smlouvu, která by jej opravňovala předmětné pozemky, které jsou zastavěny smyčkou, užívat, a tudíž žalovaný užívá výše popsané pozemky bez právního důvodu. Tímto užíváním vzniká žalovanému bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Žalobkyně jako vlastnice předmětných pozemků je omezena ve výkonu svého vlastnického práva a za to jí přísluší finanční náhrada, přičemž s ohledem na užívání předmětných pozemků bez právního důvodu, kdy žalovaný žádnou finanční náhradu žalobkyni za užívání neplatí, vzniká bezdůvodné obohacení, které se odvíjí od výše nájemného, jaké by žalobkyni náleželo při nájmu pozemků. Výše nájemného je přitom stanovena výměrem Ministerstva financí ČR č. 01/2012, 01/2013 a 01/2014 ve výši 75 Kč za 1 m2 za rok. Od 15. 11. 2012 do 14. 11. 2014 tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení v celkové výši 182.700 Kč, přičemž tato částka představuje součin celkové výměry pozemků 1.218 m2 x 75 Kč x 2 roky. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 30. 10. 2014 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 182.700 Kč s tím, aby žalovaný tuto částku uhradil nejpozději do 15. 11. 2014.

5. Žalovaný 1) se v rámci podání ze dne 19. 1. 2015, které bylo doručeno soudu dne 20. 1. 2015, vyjádřil v tom smyslu, že uvedené pozemky neužívá a není prokázáno, že by byl vlastníkem stavby parkoviště či asfaltové smyčky při [adresa]. Žalovaný 1) dále uvedl, že na předmětných pozemcích [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nachází stavba pozemní komunikace a na pozemcích p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] související komunikační zeleň. Bezdůvodné obohacení může vzniknout pouze vlastníku této komunikace, který předmětné pozemky tímto způsobem užívá. Žalovaný 1) rovněž uvedl, že ve skutečnosti předmětné pozemky nijak neslouží k uspokojování obecných potřeb, neslouží zájmům a potřebám všech občanů města [adresa]. Žalobkyni je ponechána na úvaze volba způsobu využití pozemků, aniž by se jednalo o užívání pozemků jako veřejného prostranství. Za těchto okolností je jen stěží možno usuzovat, že žalovaný 1) na úkor žalobkyně realizuje užívací oprávnění k daným pozemkům v režimu veřejného prostranství, protože pozemky nenaplňují zákonné znaky veřejného prostranství, a nelze je tudíž za veřejné prostranství považovat. Žalovaný 1) také doplnil, že i pro případ, že by se zdejší soud neztotožnil s argumentací žalovaného 1) a považoval by žalobou uplatněný nárok žalobkyně za oprávněný, namítá i to, že žalobkyně doposud neprokázala řádně výši peněžité náhrady za užívání předmětných pozemků. Žalobkyně vychází z maximální výše nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce stanovenou výměrem MS pro příslušný rok, tj. z částky 75 Kč za metr čtvereční za rok, což je částka stanovená jako maximální, kdy žalovaný 1) uvádí, že jestliže žalobkyně má za to, že je na místě stanovit výši bezdůvodného obohacení v horní hranici takového výměru, pro tato svá tvrzení nepředložila jediný důkaz. Regulovaná cena vyjádřená cenovými předpisy, zde výměry Ministerstva financí, představuje horní hranici, která při určení bezdůvodného obohacení nemůže být překročena, přičemž při stanovení výše náhrady je třeba vzít v úvahu jedinečné okolnosti případu, které mohou vést k závěru, že náhrada může být i nižší než maximální regulovaná cena. Žalovaný 1) dále označil k důkazu znalecký posudek č. [hodnota] ze dne 29. 5. 2014 vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] pro určení obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] pro období od 1. 6. 2012 do 31. 5. 2014, kdy znalec dospěl k výši ročního nájemného v částce 32,30 Kč za metr čtvereční za rok. Ze všech těchto důvodů žalovaný 1) navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu a to s ohledem na chybějící pasivní legitimaci žalovaného 1) a rovněž tvrzení týkající se charakteru sporných pozemků jako veřejného prostranství.

6. Žalovaný 2) se pak vyjádřil především v tom smyslu, že pokud se týká v žalobě uvedeného výčtu pozemků, za které žalobkyně žádá vydání bezdůvodného obohacení, pak pouze na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] má žalovaný 2) umístěný označník s jízdními řády, který rovněž kromě žalovaného 2) užívá společnost [právnická osoba]., a to na základě smlouvy uzavřené s žalovaným 2). Pokud jde o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ten je žalovaným 2) užíván nárazově za účelem stání autobusů při zajišťování odvozu cestujících při kulturních a jiných společenských akcích na Brněnské přehradě. Jak často je pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] využíván ze strany společnosti [právnická osoba]. pro stání mini autobusů této společnosti, není žalovanému 2) známo. Je zřejmé, že na pozemcích se nachází stavba silniční komunikace v podobě autobusové smyčky a přístupové komunikace. Vzhledem k charakteru těchto pozemků, způsobu a četnosti užívání není dle žalovaného 2) jednoznačně prokázáno, kdo se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje a v jakém rozsahu, pokud vůbec dochází k bezdůvodnému obohacení. Pokud jde o údržbu a správu těchto pozemků, žalovaný 2) na těchto pozemcích žádnou údržbu neprovádí. Žalovaný 2) dále poukázal na to, že pozemky specifikované v žalobě jsou pozemky, které jsou v současné době s výjimkou pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] volně přístupné, tudíž se žalovaný 2) domnívá, že by to neměl být on, komu vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení za jejich užívání.

7. V rámci podání, které bylo soudu doručeno dne 8. 1. 2015, žalobkyně učinila návrh na přistoupení dalšího účastníka dle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř., neboť zjistila, že pasivně legitimovaným může být také [právnická osoba]., (posléze vystupující v postavení druhého žalovaného, dále také jen jako „[právnická osoba]“), přičemž tato skutečnost vyplývá dle žalobkyně jednak z přípisu [právnická osoba], ze dne 10. 6. 2014 a dále z přípisu právního zástupce společnosti [právnická osoba]., ze dne 22. 10. 2014. Žalobkyně k tomu uvedla, že v přípisu ze dne 10. 6. 2014 se mimo jiné uvádí, že jeden z předmětných pozemků p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je užíván k dočasné odstávce autobusů, zejména při zajišťování mimořádných spojů v souvislosti s konáním různých kulturně společenských akcí na Brněnské přehradě. V rámci přípisu právního zástupce společnosti [právnická osoba]. ze dne 22. 10. 2014 se pak mimo jiné uvádí, že tato společnost má na některém z předmětných pozemků umístěný označník, kdy právním titulem pro umístění a užívání označníku uvedenou společností je Smlouva o užívání označníků uzavřená s [právnická osoba] ze dne [datum], č. smlouvy [hodnota]. Z toho je zřejmé, že žalovaný 2) užívá některý z předmětných pozemků žalobkyně a uzavírá nájemní smlouvy s dalšími subjekty.

8. Usnesením zdejšího soudu č. j. 72 C 389/2014-20 ze dne 5. 5. 2015, které nabylo právní moci dne 7. 5. 2015, vydaným ve věci vedené pod sp. zn. 72 C 389/2014, soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalovaného - [právnická osoba]., IČO: [IČO žalovaného], vystupující dále jako žalovaný 2). O přistoupení totožného účastníka řízení pak bylo rozhodnuto rovněž ve věci původně u zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka].

9. Na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 20. 11. 2019, které bylo doručeno soudu téhož dne, a to ve znění opravy částečného zpětvzetí žaloby ze dne 21. 1. 2020, které bylo doručeno soudu téhož dne, resp. ve znění opravy a doplnění skutkových tvrzení ze dne 15. 5. 2020, které bylo doručeno soudu téhož dne, bylo řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastaveno v rozsahu částky v celkové výši 12.150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.400 Kč ročně od 16. 11. 2014 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.750 Kč ročně od 1. 2. 2018 do zaplacení, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby učiněného podáním žalobkyně ve dnech 20. 11. 2019 a 21. 1. 2020, neboť žalobkyně na podané žalobě v této části již netrvá, přičemž předmětem řízení nadále zůstává celková částka ve výši 433.125 Kč s příslušenstvím.

10. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2020, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2020, tak bylo řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastaveno v rozsahu částky v celkové výši 12.150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.400 Kč ročně od 16. 11. 2014 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.750 Kč ročně od 1. 2. 2018 do zaplacení, přičemž žalobkyně přitom vzala žalobu zpět v části v části žaloby týkající se vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 36 m2 v k. ú. [adresa] v celém rozhodném období.

11. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 28. 6. 2022, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2022, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšími řízení. Ve svém rozhodnutí odvolací soud především uvedl, že poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že za daného stavu věci zde nejsou podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku. Odvolací soud nejdříve ve svém rozhodnutí uvedl, že souhlasí se závěry soudu I. stupně o tom, že z provedeného dokazování bylo prokázáno, že v rozhodném období (tj. období, za které žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení po žalovaných požaduje) byla žalobkyně vlastnicí předmětných nemovitostí, a že mezi účastníky, tedy mezi žalobkyní na jedné straně a žalovaným 1), případně žalovaným 2) na straně druhé, nebyla uzavřena žádná dohoda (smlouva) o užívání těchto nemovitostí. Za této situace pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaní předmětné nemovitosti užívají, je posouzení soudu I. stupně ohledně toho, že se případně jedná o bezdůvodné obohacení, správné. V tomto směru soud I. stupně též správně vymezil období a na ně dopadající právní normy, když žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení jak za období před 1. 1. 2014, tak po tomto datu. I přes právě uvedené měl však odvolací soud za to, že další závěry, které soud I. stupně ve věci učinil a na základě nichž žalobě zcela vyhověl, jsou jednak předčasné, jednak do jisté míry rozporuplné. V této souvislosti dle názoru odvolacího soudu sice soud I. stupně správně vyšel z ust. § 34 z. č. 128/2000 Sb. a poukázal i na ustálenou judikaturu vyšších soudů, ale pokud jde o zhodnocení naplnění jednotlivých předpokladů k závěru o veřejném prostranství, tyto učinil souhrnně ve vztahu ke všem pozemkům s poukazem především na skutečnosti (závěry) vztahující se k pozemku p.č. [Anonymizováno] („smyčka“), ohledně pozemku p.č. [Anonymizováno] (tvořící „vnitřní část zeleně uvnitř smyčky“) a p.č. [Anonymizováno] („komunikace pro nástup“) s tím, že pokud jde o ostatní pozemky, soud I. stupně uvedl, že tyto tvoří spolu s těmito uvedenými pozemky „funkční celek“. Blíže se však jednotlivě charakterem těchto ostatních pozemků, jejich užíváním ze strany žalovaných a tím jakou funkci tyto pozemky plní a tedy naplněním předpokladů veřejného prostranství ve vztahu ke každému z těchto dalších pozemků, jednotlivě nezabýval. Stejně tak závěry o tom, že se jedná o „funkční celek“ učinil soud I. stupně en bloc s tím, že se jedná o navazující pozemky se zelení, v čem konkrétně však „historická návaznost“ a „geneze vývoje v dané lokalitě“ spočívá a jak se to projevuje u jednotlivých pozemků ve vztahu k závěru o „funkčním celku“, soudu I. stupně neuvedl. Za této situace tak není zřejmé co tím soud I. stupně myslí a v čem spočívá význam těchto skutečností pro závěr o „funkčním celku“.

12. Navíc, jak odvolací soud v odůvodnění rovněž uvedl, nelze přehlédnout to, že tvrzením žalovaných o tom, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] je oplocen a tedy není veřejně přístupný se soud I. stupně vůbec nezabýval, a to přesto, že soud I. stupně z „kopie rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 8. 5. 2014“ činí zjištění, že u pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] bylo povoleno oplocení ( v této části odůvodnění odvolacího soudu odkazuje soud prvního stupně pro úplnost na již shora uvedené, pokud se jedná o částečné zpětvzetí žaloby a omezení žalobního nároku v této části).

13. Z těchto důvodů považoval odvolací soud závěry soudu I. stupně ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], všechny zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] za nepřezkoumatelné a rozhodnutí za předčasné. Za předčasné odvolací soud považoval též závěry ve vztahu k oněm třem pozemkům „tvořící stavbu smyčky“ tj. k pozemkům parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], všechny zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. V této souvislosti totiž nelze nechat bez povšimnutí to, co se na tom kterém pozemku nachází s tím, že na některých pozemcích se nachází stavby, které mohou být samostatnou věcí v právním slova smyslu a pro posouzení případného bezdůvodného obohacení má tedy význam to, kdo je vlastníkem takové stavby (věci), neboť již jen umístěním této stavby na cizím pozemku vzniká vlastníkovi stavby bezdůvodné obohacení. Tato skutečnost má tedy bezpochyby vliv na pasivní legitimaci pro řízení o vydání bezdůvodného obohacení. To vše zvláště v případě, že jak vyplývá z dosavadních zjištění, na parc. č. [Anonymizováno] se nachází stavba smyčky či obratiště autobusů, kdy z povahy věci je nepochybné, že se jedná o pozemní komunikaci. V této souvislosti pak nelze přehlížet ust. § 6, § 7, a zejména § 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, které jednak dle charakteru rozčleňují jednotlivé komunikace a též „vymezují“ to, kdo je (může být) vlastníkem té které komunikace. Tyto skutečnosti soud I. stupně nevzal v úvahu, když s ohledem na výše uvedené jsou zcela zásadní pro závěr o tom, kdo je případně pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku, na němž se nachází stavba ve vlastnictví jiné osoby, než je vlastník pozemku. Pokud soud I. stupně neřešil tuto zásadní otázku, která je pro rozhodnutí v uvedené věci bezpochyby významná, je jeho rozhodnutí v tomto směru předčasné.

14. Dále považoval odvolací soud úvahy soudu I. stupně a jeho závěry do jisté míry za vnitřně rozporné. Pokud je nějaký pozemek veřejným prostranstvím, je pasivně legitimována k vydání náhrady (bezdůvodného obohacení) obec, nikoli jednotliví uživatelé (ať již fyzické nebo právnické osoby, které v mezích veřejného užívání toto prostranství užívají).

15. Další rozpor v závěrech soudu I. stupně shledal odvolací soud v tom, jak se soud I. stupně vypořádal s námitkou žalovaného 2) ohledně užívání předmětných nemovitostí společností [právnická osoba]. V této souvislosti dle odvolacího soudu nelze přehlédnout to, že soud I. stupně učinil závěr, že žalovaný 2) užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu, na druhé straně však, pokud jde o námitku žalovaného 2) ohledně užívání těchto nemovitostí též další právnickou osobou [právnická osoba]., učinil soud I. stupně závěr, že tato společnost svoje užívání odvozuje od žalovaného 2) na základě mezi nimi uzavřené smlouvy.

16. Soud provedl dokazování následujícími důkazy a provedené důkazy zhodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Z důkazů pak soud učinil následující skutkové závěry.

17. Vlastnické právo žalobkyně k předmětným pozemkům p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 146 m2; p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 3 m2; p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 172 m2; p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 45 m2; p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 486 m2; p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 126 m2; p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 204 m2 (a pozemku p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 36 m2) vyplývá z příslušného výpisu z katastru nemovitostí.

18. Žalobkyně vyzvala žalovaného 2) dne 5. 12. 2014 prostřednictvím výzvy k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků bez právního důvodu v době od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014, nejpozději do 1. 1. 2015, přičemž výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla převzata dne 9. 12. 2014. Dopisem ze dne 30. 10. 2014 žalobkyně vyzvala žalovaného 1) k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 182.700 Kč, a to nejpozději do 15. 11. 2014. Předmětná výzva byla předložena žalobkyní včetně doručenky. Žalobkyně dále předložila výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, pokud jde o následující žalobou uplatněné období, tak jak byly adresovány žalovanému 1) a 2) dne 4. 3. 2016, a dále tak jak byly adresovány žalovanému 1) a 2) ve dnech 15. a 16. 1. 2018, ve všech případech včetně doručenky.

19. Žalobkyně dále předložila snímek kopie katastrální mapy, z níž vyplývá poloha jednotlivých pozemků a jejich vzájemné rozmístění.

20. Z přípisu společnosti [právnická osoba]. (dále také jen „[právnická osoba]“) ze dne 19. 5. 2014 adresovaného právní zástupkyni žalobkyně vyplývá mimo jiné, že „na pozemcích p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], to vše v katastrálním území [adresa], se nenachází žádná komunikační stavba ve správě společnosti [právnická osoba]., přičemž uvedené společnosti dle předmětného sdělení není znám vlastník stavby: „předpokládáme však, že je jím [právnická osoba]“.

21. Z přípisu [právnická osoba] (dále také jen „MMB“) ze dne 6. 6. 2014 mimo jiné vyplývá, že na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situována dle sdělení zeleň, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je rovněž situována zeleň, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situováno nástupiště, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situována zeleň u parkoviště, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situována smyčka, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situována zeleň uvnitř smyčky, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situována zeleň mezi smyčkou a parkovištěm a na části pozemku zeleň vedle parkoviště, na pozemku p. č. [Anonymizováno] je situováno parkoviště. „Parkoviště bylo vybudováno dle sdělení v rámci stavební akce „Oprava [adresa] – Výhon“ jako záchytné parkoviště pro návštěvníky Brněnské přehrady na základě stavebního povolení ze dne [datum], kde stavebníkem byla společnost [právnická osoba], která zastupovala město [právnická osoba]. V rámci této akce byla uvedenou společností vybudována i smyčka, která se nachází na předmětných pozemcích.“ 22. Přípisem ze dne 21. 2. 2016 bylo ze strany žalovaného 1) žalobkyni sděleno mimo jiné to, že pokud se jedná o pozemky p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], tyto jsou zastavěny objekty autobusové smyčky a přístupové komunikace. Jak bylo ze strany žalobkyně „správně dovozeno, pozemky jsou zastavěny stavbou ve vlastnictví [právnická osoba]“.

23. Z územního rozhodnutí vydaného [právnická osoba]. č. [hodnota] dne 26. 10. 1978 č. j. [Anonymizováno] na základě návrhu [právnická osoba] na vydání územního rozhodnutí na umístění stavby tramvaje v úseku most přes řeku Svratku v [adresa] mimo jiné vyplývá, že „předmětnou trasou tramvaje“ bude dotčen kromě jiného také pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zahrnující také předmětné pozemky, o které jde v projednávané věci (p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], kromě pozemku p. č. [Anonymizováno] odpovídající původně pozemku pozemkového katastru PK p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jak vyplývá z příslušného porovnání parcel katastru nemovitostí), a to s tím, že mezi „související stavby“ bylo zahrnuto také „náhradní autobusové obratiště MHD“.

24. Dále bylo k důkazu provedeno stavební povolení vztahující se ke stavbě v dané lokalitě s označením „Oprava [adresa] – Výhon“ vydané na základě žádosti stavebníka [právnická osoba], přičemž ze stavebního povolení ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] spolu z připojeného grafického snímku a technického popisu vyplývá, že součástí předmětné stavební akce bylo vybudování stavby „autobusové smyčky“ („obratiště autobusů při [adresa]“, jak vyplývá ze Zápisu o odevzdání a převzetí ze dne [datum]) v navržené na ploše podél [adresa], přičemž z technického popisu se dále podávají skutečnosti týkající se zatravnění „zelené plochy ve smyčce“ a „ozeleněných svahů smyčky“.

25. K důkazu byl rovněž proveden Seznam parcel dle EN a PK pro souhrnné řešení stavby „[adresa]. [adresa]. stavba“ zahrnující mj. pozemky PK p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

26. Z geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum] „pro vyznačení stavby tramvaje [adresa]. stavba včetně parkoviště“ je pak zřejmý výkaz výměr, jak je zřejmé podle katastru nemovitostí spolu s jednotlivými pozemky odpovídajícími původnímu pozemku PK p. č. [Anonymizováno] (nyní pozemky evidované v katastru nemovitostí pod p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]) a původnímu pozemku PK p. č. [Anonymizováno] (pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]).

27. Z kopie rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] vztahujícímu se ke skutečnostem týkajícím se pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se vedle dalšího podává, že na základě žádosti stavebníka p. [jméno FO] bylo ze strany stavebního odboru ÚMČ města [adresa] mimo jiné povoleno oplocení pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

28. Dále byly k důkazu provedeny jednotlivé nájemní smlouvy, které byly žalovaným 1) uzavřeny s různými fyzickými osobami v období let 2012 až 2014 ohledně užívání pozemků v k. ú. [adresa], kdy nájemné bylo stanoveno dohodou v rozmezí 5-30 Kč za metr čtvereční za rok (nájemní smlouvy označené pod č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [Anonymizováno], č. [hodnota], č. [Anonymizováno]).

29. Z přípisu ze dne 27. 5. 2014 určeného žalobkyni ze strany žalovaného 2) mimo jiné vyplývá, že pokud se týká jednotlivých pozemků, uvedené pozemky žalovaný 2) neužívá a nenacházejí se na nich žádná zařízení sloužící pro zajišťování provozu tramvajové nebo autobusové dopravy. „Pouze pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je využíván k dočasné odstávce autobusů, zejména při zajišťování mimořádných spojů v souvislosti s konáním akcí na Brněnské přehradě.“ 30. Z přípisu zástupce společnosti [právnická osoba]., se mimo jiné podává, že uvedená společnost nebyla stavebníkem pozemní komunikace a pokud pozemní komunikaci omezeně užívají mini autobusy obsluhující hotel [právnická osoba], má uvedená společnost za to, že se jedná o takové užívání, na které dopadá institut obecného užívání podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. To potvrzuje mimo jiné skutečnost, že předmětná komunikace je užívána od nepaměti k provozu městské hromadné dopravy, a dále skutečnost, že příslušný silniční správní úřad na předmětné komunikaci realizuje svou pravomoc stanovením místní úpravy provozu na veřejně přístupné pozemní komunikaci (dopravní značení). Dále se z přípisu podává, že pokud se týká užívání označníku (cedule s jízdními řády), právním titulem pro umístění a užívání označníku je Smlouva o užívání označníků uzavřená s [právnická osoba], dne [datum], č. smlouvy [Anonymizováno]. Ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně tak nedochází.

31. Soud dále provedl k důkazu jako jeden z listinných důkazů žalovaným 1) k důkazu označený znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum] vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] pro období od 1. 6. 2012 do 31. 5. 2014, kdy znalec dospěl k výši ročního nájemného v částce 32,30 Kč za metr čtvereční za rok, z jehož závěrů však pro účely projednávané věci soud nevycházel, neboť žalovaným předložený posudek byl vypracován za účelem určení obvyklého nájemného za užívání odlišných pozemků, a to konkrétně p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. V projednávané věci byl přitom k důkazu proveden rovněž znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [právnická osoba], který se vztahoval přímo k předmětným pozemkům a znalec byl ke svým závěrům také vyslechnut.

32. Žalovaný 2) dále předložil listiny v podobě fotodokumentace týkající se označníku („Přístaviště“, jízdní řád). Z fotodokumentace je zřejmé umístění označníku s názvem „Přístaviště“ spolu s údajem o dopravě „[právnická osoba]“ a dále „Náhradní doprava za tramvaj“. Dále se z fotodokumentace podává umístění jízdního řádu zvláštní linkové osobní dopravy vnitrostátní ze zastávky [adresa], [adresa] do zastávky [adresa], a zpět. Dále byla k důkazu provedena fotodokumentace jednotlivých pozemků (pozemek p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], to vše v k. ú. [adresa]).

33. V rámci doplnění vyjádření žalovaného 1), které bylo soudu doručeno dne 11. 9. 2019, žalovaný 1) soudu dále předložil mapový snímek majetkových vztahů k pozemkům v dané lokalitě, mapový snímek pozemků dle územního plánu města [adresa] včetně legendy, mapový snímek pozemků – ortofotomapa spolu s fotografií předmětných snímků (přílohová obálka).

34. Z přípisu společnosti [právnická osoba] určeného zástupkyni žalobkyně ve věci sdělení k žádosti o poskytnutí informace dle zák. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 15. 8. 2019, se pak dále mimo jiné podává, že žalobkyni bylo sděleno, že uvedená společnost poskytla k žádosti informace v tom smyslu, že „na pozemku p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je obratiště autobusů, kdy je zde umístěna dopravní značka Zákaz vjezdu všech motorových vozidel mimo MHD a [právnická osoba], dle ust. § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích jsou součástmi místních komunikací také obratiště“. K této části žádosti uvedená společnost sdělila, že „na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nenachází komunikace ve správě společnosti [právnická osoba]. Společnost nedisponuje informacemi o charakteru komunikace na uvedených pozemcích ani informací, zda zmiňované obratiště je součástí přilehlé místní komunikace.

35. Dále bylo k důkazu provedeno interní sdělení odboru přípravy provozu [právnická osoba] ze dne 16. 12. 2019, které bylo určeno právnímu oddělení, [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož se mimo jiné podává k užívání pozemků ve smyčce v [adresa], že tato smyčka a zastávka v blízkosti tramvajových zastávek Přístaviště nejsou ze strany [právnická osoba], aktuálně využívány pro pravidelné spoje linek MHD. Tato smyčka je využívána pouze nepravidelně a nárazově, např. pro otáčení autobusů, které zajišťují náhradní dopravu při výpadcích nebo plánovaných výlukách na tramvajové trati. Obdobné výluky na tramvajové dráze jsou realizovány s četností přibližně 1 až 2 víkendy za rok. Během roku 2019 nebyly ze zastávky v uvedené smyčce na [adresa] konány odjezdy žádných pravidelných spojů silniční linkové autobusové dopravy zajišťované [právnická osoba] a ani aktuálně nejsou takové odjezdy plánovány“.

36. Žalobkyně dále předložila výsledek žádosti o poskytnutí informací v podobě sdělení MMB, odboru dopravy ze dne 9. 10. 2020, z něhož se mimo jiné podává, že „dopravní značka B 11 i dodatková tabulka E 13 byly nainstalovány dne 31. 7. 2002. Změna dodatkové tabulky na text mimo bus MHD a MR byla provedena na základě č. j. [Anonymizováno] ze dne 4. 6. 2012 v červnu 2012“.

37. Dále byl k důkazu proveden znalecký posudek č. [hodnota] vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne 15. 10. 2018. Předmětem znaleckého posudku bylo stanovení obvyklého nájmu z vydaných pozemků zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]. Pozemky se nacházejí u [adresa] v blízkosti křížení s tramvajovou tratí, jsou zastavěny tělesem komunikace – smyčky pro otáčení autobusů a souvisejícím travním porostem. Dle územního plánu města [adresa] jsou pozemky p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] součástí plochy s návrhovou funkcí SO – smíšené plochy obchodů a služeb. Pozemek p. č. [Anonymizováno] je travnatá plocha. Dle územního plánu je součástí návrhové plochy pro dopravu s funkcí tělesa dopravních staveb. Dále se z posudku podává, že dle výpisu z KN a informací zástupce objednatele neváznou na nemovitostech věcná břemena nebo jiná práva, která by měla vliv na obvyklé nájemné. Ze znaleckého posudku se dále úvodem podává, že podkladem pro ocenění bylo mimo jiné zjištění znalce na místě samém, které bylo uskutečněno dne 12. 10. 2018. Znalec dále uvedl, že k ocenění byl využit znalecký standard Asociace znalců a odhadců ČR č. 4 (viz. příloha č. 7). Obvyklé nájemné bylo stanoveno základní metodou – srovnávacím způsobem a pouze pomocně byl použit způsob odvození z obvyklé ceny pozemků. Znalec na základě uvedených obecných trendů a srovnávacích nemovitostí stanovil srovnávací hodnotu předmětné nemovitosti z realizovaných pronájmů na 75 Kč za metr čtvereční za rok. Znalec k tomu dále uvedl, že ceny podobných pozemků (komunikace, chodníky, související plochy, veřejná prostranství), přes nárůst cen pozemků pro výstavbu rodinných domů se v letech 2010 až 2015 pohybovaly prakticky na stejné úrovni. Obchodování se uskutečňovalo převážně při výkupech pozemků z úrovně Statutárního města [adresa], popř. Jihomoravského kraje. V cenovém předpisu cena za jeden metr čtvereční pozemku komunikací včetně jejich součástí a veřejného prostranství byla jednotná (mimo k. ú. [adresa]). Na výši ceny neměla vliv ani lokalita, ani druh pozemku, ani jeho charakter, tvar nebo velikost. Znalec ke srovnávacímu způsobu při stanovení obvyklého nájemného uvedl, že v databázích prodejů a pronájmů nemovitostí se pronájmy podobných pozemků prakticky nevyskytují. Znalec dále uvedl, že u všech výše uvedených srovnávacích nemovitostí byla stanovena jednotná cena, přestože se jednalo o pozemky komunikací, chodníků, svahů, trávníků, výběhů pro psy apod. Někteří znalci stanovují obvyklé nájemné různě dle typu pozemků, dle názoru znalce není však žádný logický důvod, aby bylo obvyklé nájemné stanoveno dle typu užívání pozemku, když vlastník pozemku nemůže ovlivnit způsob jeho užívání. Není v takovém případě rozhodné, zda nájemce užívá pozemek jako parkoviště, veřejnou zeleň nebo komunikaci. Znalec položil v této souvislosti otázku, proč, když nájemce vybuduje na pozemku komunikaci, by měl vlastník pozemku z vedlejšího pozemku užívaného jako trvalý travní porost dostávat najednou menší nájemné, anebo obráceně, proč by v tomto případě (vybudování komunikace) měl z tohoto pozemku platit nájemce vyšší nájemné, vždyť vlastník pozemku se na tom finančně vůbec nepodílel. Na základě všeho výše uvedeného stanovil znalec jednotkovou obvyklou cenu předmětných pozemků s přihlédnutím k jejich tvaru a umístění na částku 1.550 Kč za metr čtvereční. Dále znalec uvedl, že ustanovení pronájmu podobných pozemků odvozením z obvyklé ceny pozemků se obvykle používá hodnota 5 % z obvyklé ceny pozemků. Na základě výše uvedených obecných předpokladů stanovil obvyklé nájemné dle způsobu využití předmětných pozemků, v podobě obvyklého ročního nájemného v celém oceňovacím období jako procentní podíl z obvyklé ceny pozemku, a to na 77,50 Kč za metr čtvereční za rok. Jak již znalec ozřejmil, odvození obvyklého nájemného z obvyklé ceny pozemků je stanoveno pouze pomocně a základní metodou zůstává metoda srovnávací. Závěrem znalec uvedl, že na základě výše uvedeného stanovuje obvyklé nájemné v období od 15. 11. 2012 do 30. 9. 2018 na částku 75 Kč za metr čtvereční za rok, což pro celou výměru činí 520.728 Kč (1.182 m2 x 75 Kč/m2/rok). Znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] byl předložen žalobkyní jako tzv. soukromý znalecký posudek dle § 127a o. s. ř., přičemž znalec opatřil tento posudek rovněž znaleckou doložkou.

38. Znalec byl k jím vypracovanému znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne 15. 10. 2018 a jeho závěrům vyslechnut u jednání, kdy zejména uvedl, že jako výběr použil jednak jednání zastupitelstva města [adresa] a také výsledky soudních sporů, kde byl účasten a oceňoval podobné pozemky, protože v databázi Asociace znalců a odhadců není žádný takový případ, že by z něho mohl čerpat – a tato databáze zápisů z usnesení zastupitelstva a soudních sporů dostatečná. Navíc, kdyby chtěl použít databázi realitních kanceláří nebo nabídek realitních inzercí, tak to samozřejmě možné není, protože podobné pozemky se nenabízejí ani nemohou nabízet k pronájmu, protože se jedná o pozemek, který vlastníkovi někdo užívá nějakým způsobem, vlastník to nemůže ovlivnit, takže není možné, aby nabízel takový pozemek k pronájmu. V databázi se nenachází ani jeden podobný případ, takže to jsou všechno případy výjimečné, které se uskuteční pouze mezi Magistrátem nebo Jihomoravským krajem a tím konkrétním klientem, takže málokdy se ten znalec dostane k tomu, aby oceňoval takový případ. Znalec dále uvedl, že pozemky vyhledal v katastrální mapě, doplnil účel užití pozemků. Když dělal srovnání, tak porovnával s oceňovaným pozemkem, tzn. tady je účel užití točna a zeleň, která je u toho, takže vyhledával podobné pozemky, což je vidět u každého vzorku, který používal, chodník, zeleň, komunikace, svah apod., takže je to srovnatelné s tím, co oceňoval. Počet vzorků má znalec 12, v současné nové vyhlášce oceňovací je doporučeno pro stanovení obvyklé ceny 3 vzorky, takže znalec má dostatečný počet a potvrzují to závěry, které v posudku stanovil. Pokud jde o účel užití, ten byl ze strany znalce zkoumán tak, že si zjistil z katastru, na mapě, jak jsou užívány pozemky, jestli je to komunikace, chodník, veřejná zeleň, výběh pro psy, svah u komunikace. To zjistil a vzhledem k tomu, že vlastník pozemku nemůže žádným způsobem ovlivnit způsob užívání pozemku, je logické, že za všechny ty pozemky by měla být jednotná sazba, protože vlastník nemůže ovlivnit, jestli tam bude dálnice, výběh pro psy nebo trávník, on chce pořád za ten svůj pozemek samozřejmě stejnou cenu. Není žádný důvod, proč by to mělo být jinak - město si ten pozemek pronajme, pak tam vybuduje na vlastní náklady dálnici, proč by měl ten vlastník dostat pak najednou vyšší nájem, když tam město na vlastní náklady vybuduje dálnici, není k tomu podle něj žádný důvod, on chce pořád stejný nájem. Znalec dále uvedl, že byl na místě, udělal fotodokumentaci, která je přílohou. Znalec dále uvedl, že jak je pozemek veden v katastru, jej v podstatě nezajímá, on vidí jeho skutečné užití. Samozřejmě je tam vliv územního plánu, zde spíš kuriózní, protože podle územního plánu je většina těch pozemků smíšená plocha obchodu a služeb, kde jsou pozemky 3x, 4x dražší než veřejné prostranství nebo komunikace, a to znamená nájem komerčních pozemků podobných - 150-250 nebo 300 Kč. Znalec dále upřesnil, že vlastník pozemku nemůže ovlivnit účel užití, hraje to roli pro ocenění, jestliže se mu tam něco vybuduje nebo nevybuduje, pořád by měl dostávat stejný nájem a je otázka, jestli, když se tam vybuduje komunikace, jestli by se mu měl zvýšit anebo snížit u té části pozemku, která není komunikací. Znalec uzavřel, že by měl dostávat stejnou částku.

39. Z dále také k důkazu provedených listin soud již nezjistil skutečnosti významné pro posouzení projednávané věci, případně takové skutečnosti, které by nevyplývaly z jiných v rámci dokazování provedených důkazů.

40. K návrhům na provedení dokazování, které byly následně zamítnuty, se soud vyjádří níže v tomto rozhodnutí.

41. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu k žalovanému 1) v plném rozsahu důvodná. Ve vztahu k žalovanému 2) byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta s ohledem na chybějící pasivní legitimaci.

42. V souladu s ustanovením § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud posuzoval daný vztah za období do 31. 12. 2013 podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále také jen „zákon č. 40/1964 Sb.“ či „občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014, jestliže jde o případ, kdy bylo bezdůvodné obohacení získáno do 31. 12. 2013. Za období od 1. 1. 2014 pak byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení oproti tomu již posuzován podle příslušných ustanovení dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když na podkladě užití pravidel vycházejících z výše uvedeného ustanovení § 3028 občanského zákoníku lze vyvodit, že na situace, v nichž bezdůvodné obohacení vzniklo po 1. 1. 2014 a jedná se obdobný případ, jako je tomu v projednávané věci, dopadá právní úprava obsažená v § 2991 a násl. občanského zákoníku.

43. Dle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 458 odst. 1 věty první občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

44. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

45. S ohledem na skutečnost, že žalobou byl uplatněn nárok na peněžité plnění na podkladě skutkových tvrzení žalobkyně v tom smyslu, že žalovaní užívali v rozhodném období předmětné pozemky ve vlastnictví žalobkyně, aniž by žalovaní s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobkyni poskytovali v rozhodném období odpovídající protiplnění, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení.

46. Soud předně vzal z provedeného dokazování za prokázané prostřednictvím příslušného výpisu z katastru nemovitostí, že žalobkyně byla ve sledovaném období vlastníkem všech předmětných pozemků v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vlastnické právo žalobkyně v předmětném období, za něž uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ostatně nebylo ze strany žalovaných ani zpochybňováno. Mezi účastníky nebylo sporu ani v tom ohledu, že mezi nimi nebyla uzavřena žádná smlouva ve vztahu k užívání předmětných pozemků, ani zde nebyl v rozhodném období žádný jiný právní titul opravňující k užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyně.

47. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že pasivně legitimován k vydání náhrady s ohledem na vznik bezdůvodného obohacení je žalovaný 1), tedy obec, které vzniká bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, pokud není užívání pozemku, který je součástí veřejného prostranství a je ve vlastnictví jiného subjektu, upraveno např. smlouvou mezi vlastníkem pozemku a obcí. To se přitom vztahuje ke všem shora specifikovaným pozemkům ve vlastnictví žalobkyně v rozhodném období od 15. 11. 2012 do 14. 11. 2014, v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a dále v období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017.

48. Při právním posouzení projednávané věci přitom soud vycházel z konstantní judikatury, na základě které se užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc považuje za plnění bez právního důvodu, neboť tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, se bezdůvodně obohacuje, dostalo-li se mu takovým plněním majetkové hodnoty v situaci, že se jeho majetkový stav nezmenšil, ačkoliv by se tak za běžných okolností stalo. Plnění bez právního důvodu je přitom jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založených na tom, že mezi zúčastněnými subjekty chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění. Vzhledem k tomu, že takový uživatel bez právního důvodu není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práv užívání cizí věci vrátit, je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou, přičemž úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. musí vycházet z finančního prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Uživatel cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc, je uživatelem bez právního důvodu. Takový uživatel přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou; pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud postupem podle § 136 o. s. ř. opírajícím se o jeho volnou úvahu. Tato úvaha musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu (smluvního typu či věcného práva k věci cizí), kterým se zpravidla právo užívání věci vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá; nejčastěji jde o nájemní smlouvu, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2008 sp. zn. 30 Cdo 199/2007). Jestliže je v daných poměrech výše obvyklé úplaty závislá i na účelu a způsobu užívání, případně i na právní formě, jíž se obdobný způsob užívaní za běžných okolností realizuje, musí soud zkoumat konkrétní okolnosti případu a přihlédnout k účelu, jemuž věc zpravidla slouží, a k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jakou úplatu by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2008 sp. zn. 30 Cdo 199/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5105/2016).

49. Dle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném v rozhodném období, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. „Obci vzniká bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, pokud není užívání pozemku, který je součástí veřejného prostranství a je ve vlastnictví jiného subjektu, upraveno např. smlouvou mezi vlastníkem pozemku a obcí. Ustanovení § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, nezakládá právo obce, aby vlastník pozemku, který je součástí veřejného prostranství, strpěl jeho bezplatné užívání“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005). 50. „Jedinou legální definici veřejného prostranství v současné právní úpravě obsahuje § 34 zák. č. 128/2000 Sb. Veřejným prostranstvím je prostor, splňující zákonné znaky veřejného prostranství ze zákona a je předmětem veřejného užívání. Veřejným užíváním je užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů. (…) Veřejná prostranství, jako materiální statek, jsou jedním z možných předmětů veřejného užívání, mezi něž patří zejména voda, pozemní komunikace, krajina, les, ovzduší, některé druhy energií a kmitočtové spektrum. I když vlastník má právo bránit se obecnému užívání svého majetku, vyjmutí prostor vlastněných soukromými subjekty a splňujících zákonné znaky veřejného prostranství z veřejnoprávního režimu veřejného prostranství by vedlo k podstatnému ztížení či znemožnění právní regulace společenských vztahů, na nichž má obec jako veřejnoprávní korporace veřejný zájem. Tak je tomu proto, aby obec mohla plnit povinnosti, vyplývající pro ni ze zákona o obcích. Vlastní-li soukromý vlastník pozemek, který splňuje všechny znaky veřejného prostranství podle zákonné definice, je nutno též akceptovat možnost, že obec takovýto pozemek prohlásí za veřejné prostranství. Příslušná obecně závazná vyhláška obce ovšem jen deklaruje již existující stav. Není-li proto v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen zčásti pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně. (…) Pokud předmětné pozemky nebyly ve veřejném zájmu vyvlastněny, je žalobkyně jako jejich vlastník povinna strpět omezení vlastnického práva tím, že její pozemky jsou užívány pro potřebu všech jako veřejné prostranství, ale za náhradu“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004).

51. Obdobně dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 3382/2010 ze dne 26. 10. 2010 „není-li v občanskoprávní rovině upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytnuto bezplatně“.

52. Soud přitom dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 34 zákona o obcích jsou v případě předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně naplněny předpoklady charakterizující veřejné prostranství, tj. jedná se o prostory veřejně přístupné, tedy přístupné každému bez omezení sloužící k obecnému užívání, kdy tradičním znakem užívání je to, že lze užívat věci způsobem, který odpovídá jejich účelovému určení předem neomezeným okruhem uživatelů bez ohledu na vůli vlastníků užívaných věcí. Případy, kdy je soukromý pozemek užíván jako veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), se přitom podřazují jedné ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení. „Ačkoliv se v těchto případech dovozuje povinnost vlastníka strpět obecné užívání jeho pozemku, podle judikatury zde absentuje titul, na základě něhož by vlastník byl povinen výhodu spočívající ve využití pozemku k uspokojování veřejných potřeb poskytovat bezplatně (NS 33 Odo 3196/2004, NS 28 Cdo 4525/2011, NS 28 Cdo 276/2019). K vydání bezdůvodného obohacení, jež takto vzniká, je pak povinna obec, na jejímž území se příslušné veřejné prostranství nachází, neboť především její obyvatelé těží z funkcí, jež daný pozemek v rámci příslušné obce plní (NS 28 Cdo 561/2012, NS 28 Cdo 4208/2016, NS 28 Cdo 699/2019, (…)“ (k tomu obdobně srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2014, komentovaný výklad k ustanovení § 2991).

53. V návaznosti na argumentaci uplatněnou zejména ze strany žalovaného 1), který odkazoval na příslušnou judikaturu s tím, že podmínkou vzniku veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona o obcích je souhlas vlastníka pozemku (například s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2378/2016), ve shodě s komentovaným zněním k ustanovení § 2991 občanského zákoníku soud dále uvádí, že v daném případě nelze z ničeho usuzovat na prvotní souhlas žalobkyně jako vlastníka se vznikem veřejného prostranství, který by měl postačovat k tomu, aby byla konstatována povinnost strpět užívání pozemků v jejím vlastnictví jako veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona o obcích, a kdy by tak současně mělo být vyloučeno uplatnění odpovídajícího nároku vlastníka na vydání bezdůvodného obohacení proti obci (k tomu obdobně srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. aj. Občanský zákoník. Komentář. [jméno FO] (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2014, komentovaný výklad k ustanovení § 2991). „Odlišný názor bychom mohli zaujmout, pakliže by byla revidována myšlenka, že souhlas s obecným užíváním pozemku může být dán konkludentně, a to i neprojevením kvalifikovaného nesouhlasu s jeho využitím širokou veřejností (NS 22 Cdo 4955/2015, NS 22 Cdo 616/2017, NS 22 Cdo 1338/2019). Tento závěr vnímáme jako do značné míry hodnotově nesouladný se způsobem, jakým se přistupuje ke zkoumání projevu vůle vlastníka k opuštění věci. Zde judikatura zcela správně velí k obezřetnosti (…). Nepokládáme za spravedlivé, aby souhlas s obecným užíváním pozemku, v důsledku něhož vlastníku zůstává toliko holé vlastnictví a navozuje situaci ve většině ohledů ekvivalentní úplnému pozbytí vlastnického práva, byl naopak dovozován z prosté absence aktivního nesouhlasu“ (k tomu obdobně srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2014, komentovaný výklad k ustanovení § 2991).

54. Soud tak ve shodě se závěry příslušného komentovaného ustanovení uzavírá, že ani v daném případě nelze dospět k závěru, že toliko na základě skutečnosti, že se žalobkyně nebránila užívání pozemku jako veřejného prostranství a pouze se po obci domáhá vydání bezdůvodného obohacení, by tím existenci veřejného prostranství akceptovala a současně by jí tak mělo být znemožněno žádat v souvislosti s uvedenou skutečností jakoukoliv kompenzaci. Na základě výše uvedeného tak na tomto podkladě byla ze strany soudu uložena povinnost k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému 1). Jak vyplývá z již výše uvedeného, dle názoru soudu se na posouzení předmětných pozemků vztahuje režim veřejného užívání, proto byla uložena povinnost k zaplacení částky požadované ze strany žalobkyně po žalovaném 1).

55. Soud přitom uložil povinnost k zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení v daném období toliko žalovanému 1). Jak dále také vyplývá ze zjištění soudu na pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 486 m2, tedy jedné z největších parcel, které žalobkyně v žalobě označila, se nachází stavba smyčky či obratiště autobusů, když z povahy věci je nepochybné, že se jedná o pozemní komunikaci. V souladu s ustanovením § 6, 7 a § 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pak místní komunikace veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce, kdy vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí, přičemž místní komunikace není součástí pozemku. Tato skutečnost má pak rovněž význam z hlediska posouzení legitimace žalovaného 1) pro závěr o tom, že je pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku, na němž se nachází stavba ve vlastnictví jiné osoby, než je vlastník pozemku. Pokud je pak pozemek veřejným prostranstvím, je pasivně legitimována k vydání náhrady (bezdůvodného obohacení) obec, nikoliv jednotliví uživatelé (ať již fyzické nebo právnické osoby), které v mezích veřejného užívání prostranství užívají. Z uvedených důvodů tak nebylo možné zavázat k úhradě bezdůvodného obohacení také žalovaného 2), tedy právnickou osobu, která není obcí. Žaloba byla proto ve vztahu k vydání částky bezdůvodného obohacení ve vztahu k žalovanému 2) zamítnuta.

56. Jde-li o závěr soudu týkající se užívání předmětných pozemků, soud má dále za to, že v řízení byly prokázány všechny podstatné skutečnosti pro odpovídající závěry. V tomto ohledu vzal soud za prokázané skutečnosti týkající se jednak charakteru jednotlivých pozemků, jednak skutečnosti vztahující se k tomu, co se na pozemcích nachází. Neboť jestliže se na pozemcích nachází stavby, které mohou být samostatnou věcí v právním slova smyslu, pro posouzení bezdůvodného obohacení má význam to, kdo je vlastníkem takové stavby (věci), již jen umístěním této stavby na cizím pozemku vzniká vlastníkovi stavby bezdůvodné obohacení. Tato skutečnost se promítla v posouzení pasivní legitimace žalovaného 1) pro řízení o vydání bezdůvodného obohacení, když na největší z parcel p. č. [Anonymizováno] o výměře 486 m2 se, a to ve vztahu k celému rozhodnému období, nachází stavba smyčky, resp. obratiště, kdy z povahy věci je nepochybné, že se jedná o pozemní komunikaci.

57. K tomu soud uvádí, že ve věci byla rovněž zohledněna skutečnost, že předmětné pozemky zahrnují jeden funkční celek, a takto by bylo možné jen obtížně oddělit jednotlivé části jednotlivých pozemků. V tomto ohledu lze dále také odkázat mimo jiné i na ustanovení § 12 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dle něhož pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.

58. Soud se přitom zabýval charakterem jednotlivých pozemků, ve vztahu k nimž byla náhrada v podobě bezdůvodného obohacení ze strany žalobkyně požadována, jejich užíváním a tím, jakou funkci plní, jde-li o naplnění předpokladů veřejného prostranství.

59. Ve vztahu k jednotlivým pozemkům vycházel soud zejména z listinných důkazů, které byly provedeny v rámci dokazování, jež bylo poté, co byla věc zrušena a vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, doplněno o dokazování prostřednictvím, po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. adresovaného žalobkyni, nově označených důkazů (ohledání na místě samém ve smyslu ustanovení § 130 odst. 2 o. s. ř. při [adresa], které se uskutečnilo dne 25. 5. 2023, znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 29. 3. 2024, doručený soudu dne 2. 4. 2024, spolu s dále k důkazu provedenými listinnými důkazy v podobě katastrální mapy, ortofoto mapy jednotlivých pozemků, kopie fotografií autobusů městské hromadné dopravy v období let 2006 až 2021 pořízené prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno] a [Anonymizováno]).

60. Takto soud učinil konkrétní skutková zjištění vztahující se k jednotlivým pozemkům. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 146 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství, pozemek užívá veřejnost a udržuje jej městská část [adresa]. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situována zeleň, pozemek je zatravněn, nachází se na něm reklamní sloup, odpadkový koš, lavičky, sloup veřejného osvětlení a část kovového sloupu, na kterém je elektrický rozvaděč. Pozemek je přístupný bez omezení a má veřejně prospěšný účel rekreační a současně také dopravní.

61. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 3 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situována zeleň, pozemek je zatravněn, pozemek je přístupný bez omezení.

62. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 172 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství, pozemek užívá veřejnost a udržuje jej městská část [adresa]. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situováno nástupiště, na pozemku se nachází chodník, jsou na něm umístěny lavičky a označník. Pozemek je přístupný bez omezení a má veřejně prospěšný účel také dopravní.

63. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 45 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství, pozemek užívá veřejnost a udržuje jej městská část [adresa]. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situována zeleň, pozemek je zatravněn. Pozemek je přístupný bez omezení a má veřejně prospěšný účel rekreační, neboť se na něm nachází veřejná zeleň.

64. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 486 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství, pozemek užívá veřejnost a udržuje jej městská část [adresa]. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situována smyčka, na pozemku se nachází asfaltová komunikace, která je součástí obratiště. Pozemek je přístupný bez omezení a má veřejně prospěšný účel dopravní.

65. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 126 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství, pozemek užívá veřejnost a udržuje jej městská část [adresa]. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situována zeleň uvnitř smyčky, pozemek je zatravněn a nachází se uprostřed obratiště, kterým je zcela obklopen. Pozemek je přístupný každému bez omezení a má veřejně prospěšný účel zejména dopravní.

66. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 204 m2, způsob využití jiná plocha, soud dospěl k závěru, že se jedná o veřejné prostranství, pozemek užívá veřejnost a udržuje jej městská část [adresa]. Jak je zřejmé mimo jiné také z ohledání na místě samém, na pozemku je situována zeleň, pozemek je zatravněn a sousedí s chodníkem na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Pozemek je přístupný každému bez omezení a má veřejně prospěšný účel rekreační a současně také dopravní.

67. Jde-li o pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ostatní plocha o výměře 36 m2, pouze pro úplnost soud, a to mimo jiné v návaznosti na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo původní rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, uvádí, že v části vztahující se k vydání bezdůvodného obohacení za užívání daného pozemku, bylo řízení shora uvedeným usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2020, částečně zastaveno co do částky ve výši 12.150 Kč s tím, že předmětem řízení nadále zůstává celková částka ve výši 433.125 Kč s příslušenstvím.

68. Soud přitom vycházel ze všech okolností projednávaného případu a dospěl k závěru, že je třeba vzít v potaz skutečnosti související s funkcí, jakou dané pozemky plní, a to ve svém souhrnu, kdy lze jen obtížně oddělit některou část a uzavřít, že tato část není ani předmětem obecního užívání, ani neslouží pro potřeby zajištění veřejné dopravy. V tomto ohledu má soud rovněž za to, že si lze jen obtížně představit oddělení jednotlivých částí, neboť pozemky tvoří jeden funkční celek také spolu se zelení, která obklopuje části sloužící zajištění komunikačních a dopravních funkcí v daném místě, a tedy pro pohyb veřejnosti.

69. Závěry ke skutečnostem vztahujícím se k jednotlivým pozemkům, jež je třeba vnímat jako jeden funkční celek, vyplynuly také z obsahu znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který za účelem vypracování posudku rovněž provedl místní šetření, při němž zjistil stav předmětných nemovitostí. Znalec přitom uzavřel, že všechny předmětné nemovitosti považuje za jeden funkční celek s ohledem na stejný způsob využití, jak je uvedeno v katastru i v územním plánu, i z hlediska toho, jak by mohl pozemky využívat vlastník. K tomu znalec dále uvedl, že všechny pozemky tvoří jeden celek s možností stejného využití, přičemž umístění a možný způsob využití byl také významnou okolností při oceňování nemovitých věcí. U jednání soudu k tomu znalec dále mimo jiné především shrnul, že není možné předmětné pozemky oceňovat zvlášť, neboť se jedná o jeden funkční celek, kde byly na pozemcích provedeny různé úpravy, ať už se jedná o zatravnění nebo výskyt chodníků nebo zpevněné plochy, části komunikace čili stavební úpravy. K tomu znalec dále doplnil, že jestliže se původně jednalo pravděpodobně o louku, zatravněný pozemek, a stavební úpravy tam vznikly nezávisle na vůli majitele, nebylo by ani výstižné brát jednotlivé pozemky zvlášť, ať už se na pozemcích vyskytuje travní porost, chodník nebo komunikace. K tomu znalec dále uvedl, že vzal v úvahu také to, jakým způsobem jsou pozemky identifikovány v katastru nemovitostí, kdy jestliže jsou vedeny jako pozemky druhu ostatní plocha a způsob využití jiná plocha, tímto je závazně stanovena charakteristika účelu užívání pozemku a jedná se o pozemky, které lze využívat jako ostatní plochu. V tomto kontextu tak soud odkazuje na historické návaznosti a genezi vývoje v dané lokalitě rovněž v tom smyslu, že s předmětnými pozemky, o něž v řízení jde, bylo v minulosti nakládáno obdobným způsobem, kdy všechny ve svém souhrnu slouží zejména k zajištění účelu dopravního, resp. rekreačního.

70. V řízení bylo přitom prokázáno, že pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je užíván k dočasné odstávce autobusů, zejména při zajišťování mimořádných spojů v souvislosti s konáním různých kulturně společenských akcí na [adresa], byť sporadicky, jak ostatně uváděl žalovaný 2), když z přípisu žalovaného 2) ze dne 27. 5. 2014 se mimo jiné podává, že „pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je využíván k dočasné odstávce autobusů, zejména při zajišťování mimořádných spojů v souvislosti s konáním akcí na [adresa]“. Z příslušného snímku kopie katastrální mapy je zjevné umístění předmětného pozemku, když jednotlivé části pozemků na sebe navazují a tvoří jeden funkční celek, takže si lze obtížně představit, že by předmětem užívání byl pozemek p. č. [Anonymizováno], aniž by však současně byla zahrnuta vnitřní část zeleně uvnitř smyčky, která je součástí, včetně souvisejících bezprostředně navazujících pozemků a okolní zeleně, což je zjevné ze snímku kopie katastrální mapy. Soud dále uložil žalovanému 1) povinnost k vydání bezdůvodného obohacení i ve vztahu k užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] („komunikace pro nástup“), neboť jestliže zde má být umístěn označník s jízdními řády, soud pak opětovně uvádí, že je-li je pozemek veřejným prostranstvím, je pasivně legitimována k vydání náhrady obec, nikoli jednotlivé uživatelé, ať již fyzické nebo právnické osoby, které v mezích veřejného užívání toto prostranství užívají.

71. Současně je zřejmá historická návaznost jednotlivých pozemků také z listin předložených žalovaným 1) k okolnostem vztahujícím se k vybudování stavby v podobě obratiště autobusů při [adresa] a autobusové smyčky sloužící k zajištění potřeb žalovaného 2) z hlediska provozu městské hromadné dopravy včetně souvisejících bezprostředně přiléhajících pozemků, kdy je třeba vzít v projednávaném případě v potaz i odpovídající genezi vývoje v dané lokalitě, tak jak vyplývá z provedených důkazů. V tomto směru lze odkázat na shora uvedená zjištění učiněná z jednotlivých listinných důkazů, například jde-li o stavební povolení vztahující se ke stavbě v dané lokalitě s označením „Oprava [adresa] – Výhon“ vydané na základě žádosti stavebníka [právnická osoba], přičemž ze stavebního povolení ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] spolu z připojeného grafického snímku a technického popisu vyplývá, že součástí předmětné stavební akce bylo vybudování stavby „autobusové smyčky“ („obratiště autobusů při [adresa]“, jak vyplývá ze Zápisu o odevzdání a převzetí ze dne [datum]) v navržené na ploše podél [adresa], přičemž z technického popisu se dále podávají skutečnosti týkající se zatravnění „zelené plochy ve smyčce“ a „ozeleněných svahů smyčky“. Z územního rozhodnutí vydaného Obvodním národním výborem [adresa] II. č. [hodnota] dne [datum] č. j. [Anonymizováno] na základě návrhu [právnická osoba] na vydání územního rozhodnutí na umístění stavby tramvaje v úseku most přes řeku Svratku v [adresa] pak dále například mimo jiné vyplývá, že „předmětnou trasou tramvaje“ bude dotčen kromě jiného také pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zahrnující také předmětné pozemky, o které jde v projednávané věci (p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], kromě pozemku p. č. [Anonymizováno] odpovídající původně pozemku pozemkového katastru PK p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jak vyplývá z příslušného porovnání parcel katastru nemovitostí), a to s tím, že mezi „související stavby“ bylo zahrnuto také „náhradní autobusové obratiště MHD“.

72. Jestliže by pak pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] měl být užíván za účelem stání autobusů k zajišťování odvozu cestujících při kulturních a jiných společenských akcích na [adresa] jen nárazově, jak uváděli v řízení žalovaní, konkrétní frekvence užívání dle názoru soudu nemá v projednávané věci význam, neboť jestliže způsob využití je vázán na potřebu využití pozemku s ohledem na nutnost zajištění náhradní dopravy, je logické, že k tomuto účelu bude pozemek sloužit, vznikne-li taková potřeba, přesto to však neznamená, že by žalobkyně nebyla ve výkonu svého vlastnického práva omezena.

73. Přestože zbylé části pozemků představují související okolní zeleň, soud má za to, že skutečnosti vztahující se k užívání obratiště, byť nárazově, je třeba vztáhnout rovněž na pozemky, které sice samy o sobě neslouží jako obratiště autobusů, ale bezprostředně k pozemkům, na nichž se obratiště spolu s nástupištěm a umístěným označníkem nachází, přiléhají, neboť se jedná o jeden funkční celek a lze si jen stěží představit využití zbylých částí pozemků představovaných související zelení ze strany žalobkyně. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek NS ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. 28 Cdo 2056/2009: „(…) Vlastník pozemku, který byl pozemní komunikací obestavěn (např. trávník ve středu křižovatky), nebo ke komunikaci bezprostředně přiléhá (např. příkop, násep, svah, úzký pruh zeleně) se může dostat do stejné situace jako vlastník pozemku, jemuž jiný znemožnil přístup na jeho pozemek a tím i jeho běžné užívání. Takové pozemky je proto třeba považovat za pozemky užívané vlastníkem komunikace za předpokladu, že jejich obestavění či přilehlost k pozemní komunikaci znemožňuje vlastníkovi užívání předmětných pozemků.“ 74. I za situace, že by pozemky měly být využívány toliko nárazově, soud k tomu dále uvádí, že způsob faktického užívání věci ani rozsah a intenzita toho, jakým způsobem dochází na úkor vlastníka k dispozici s věcí, není pro účely závěrů týkajících se vzniku bezdůvodného obohacení relevantní. V tomto ohledu lze odkázat například na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1069/2015: Nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné užívací právo. V souladu s výše uvedeným tak soud uzavírá, že rozhodující je „faktická možnost“ využívat předmětné pozemky, přičemž v důsledku uvedeného dále rovněž dochází dle názoru soudu ke vzniku bezdůvodného obohacení v rozsahu celé rozlohy daného území zahrnujícího předmětné pozemky žalobkyně bez ohledu na to, jakým způsobem byly skutečně užívány či jak často jeho jednotlivé části (k tomu obdobně srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2014, komentovaný výklad k ustanovení § 2991).

75. Jde-li o námitku vztahující se k užívání pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] společností [právnická osoba]., k uvedenému soud dodává, že pokud jde o výše uvedenou společnost, kdy na užívání z jeho strany se v průběhu řízení odvolával zejména žalovaný 2), je třeba poukázat na to, že společnost [právnická osoba]., v projednávaném případě nevystupovala jako účastník řízení, a proto skutečnosti týkající se případného užívání předmětných pozemků také z její strany nebyly předmětem projednávaného sporu, když k výzvě soudu společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] sdělila, že se nehodlá k návrhu žalovaného účastnit řízení.

76. Soud tak uzavírá, že k obohacení na straně žalovaného 1) dochází již ze samotného titulu existence vlastnického práva žalobkyně k předmětným pozemkům, která je nepochybně při výkonu svého vlastnického omezena a z důvodu vzniku bezdůvodného obohacení jí tak náleží odpovídající náhrada. 77. „Výše náhrady za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání pozemků se poměřuje zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, jež by byl obohacený povinen platit, pokud by pro účel, k němuž pozemek ochuzeného využil, sjednal platnou smlouvu o jeho nájmu; je-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže navíc výše bezdůvodného obohacení přesáhnout maximální limit stanovený cenovými předpisy. Peněžitá náhrada tedy musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3791/2019 ze dne 5. 2. 2020).

78. Žalobkyně se domáhala ve vztahu k žalovaným uložení povinnosti spočívající v zaplacení částky v celkové výši 433.125 Kč s příslušenstvím v podobě vydání bezdůvodného obohacení vzniklého ve vztahu k užívání pozemků ve vlastnictví žalobkyně. Za období od 15. 11. 2012 do 14. 11. 2014, a dále za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a dále za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017, tak došlo s ohledem na užívání předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně v katastrálním území [adresa] ke vzniku bezdůvodného obohacení v celkové výši 433.125 Kč, přičemž tato částka představuje součin celkové výměry pozemků a částky ve výši 75 Kč za m2 za rok.

79. Předmětem projednávané věci tudíž bylo dále s ohledem na výše uvedené závěry stanovit částku odpovídající vzniklému bezdůvodnému obohacení spočívajícího v majetkovém prospěchu vzniklém na straně žalovaného 1).

80. Jde-li i o výši bezdůvodného obohacení a způsobu jeho stanovení soud k tomu uvádí, že tu určí soud podle své úvahy (§ 136 o. s. ř.) peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci, zpravidla formou nájmu, kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; pokud výše není předpisem stanovená, určení ji soud podle své úvahy opírající se o finanční ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je pak peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci zpravidla právě formou nájmu a kterou by byl nájemce za běžných okolností povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5105/2016).

81. Výše uplatněného nároku ze strany žalobkyně se opírala o znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně přitom požadovala přiznání částky odpovídající výši nájemného ve výši 75 Kč za 1 m2 za rok odvíjející se od výměru Ministerstva financí ČR č. 01/2012, 01/2013 a 01/2014. Jestliže v tomto směru žalovaný 1) mimo jiné dále namítal, že pokud žalobkyně vycházela z maximální výše nájemného dle cenového věstníku Ministerstva financí za příslušný rok, takto stanovená regulovaná cena představuje horní hranici, kdy náhrada může být i nižší, soud v tomto směru odkazuje v návaznosti na cenový věstník Ministerstva financí na příslušný výměr týkající se maximálních cen nájemného stanovených pro danou lokalitu, kdy s ohledem na daný charakter pozemků lze konstatovat, že však v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení obvyklé ceny v nižší výši. Nicméně mimo jiné i s ohledem na námitky žalovaného byl v návaznosti na ve věci podaný znalecký posudek znalec vyslechnut a vyjádřil se rovněž k této otázce. Soud tak současně v tomto směru odkazuje na obsah znaleckého posudku, kdy znalec se kromě jiného k této námitce rovněž vyjádřil, jak vyplývá z již výše uvedeného. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaných byly rozporovány závěry učiněné ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], byl znalec ke svému znaleckému posudku rovněž vyslechnut, neboť teprve výslechem lze považovat písemně podaný za kompletní, přičemž mu bylo současně umožněno obhájit a upřesnit své závěry u jednání soudu, kde byl dán rovněž prostor účastníkům řízení ke kladení otázek znalci.

82. Přestože účastníky byly předloženy ke skutečnostem týkajícím se výše bezdůvodného obohacení také listiny v podobě smluv uzavíraných mezi žalovaným 1) a třetími subjekty v obdobných případech, soud považoval znalecké ocenění provedené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] za přiléhavé a odpovídající dané situaci, kdy ocenění bylo provedeno ve vztahu ke konkrétním pozemkům, o něž šlo v projednávané věci v konkrétním rozhodném období, a tudíž soud primárně při stanovení výše náhrady náležející žalobkyni za užívání pozemků vycházel ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Částka ve výši 75 Kč za metr čtvereční za rok však odpovídá i některým dohodám o narovnání. Jde-li o zejména ze strany žalovaného 1) namítané nesprávnosti znalcem vypracovaného znaleckého posudku, soud v tomto ohledu uvádí, že přitom závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] považoval za spolehlivý podklad pro rozhodnutí ve věci. Soud neměl pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku a rovněž dospěl v rámci zásady volného hodnocení důkazů k závěru, že jakékoliv případné pochybnosti vycházející z žalovanými namítaných skutečností byly výslechem znalce odstraněny.

83. Znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., přičemž hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1810/2009). Vypracování revizního znaleckého posudku přitom přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv. Nemá-li soud pochybnosti o jeho správnosti, není povinen nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že pochybnosti vyjadřuje účastník; důkazy totiž hodnotí jen soud. Úvaha soudu nemůže být zcela libovolná, nicméně vždy záleží na konkrétním případu, zda a nakolik lze učinit závěr o zpochybnění posudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 525/2017 ze dne 26. 7. 2017). Případnému ustanovení revizního znalce nemohou předcházet pouhá účastníkem uváděná tvrzení o nesprávnosti posudku, nýbrž konkrétní námitky, které se nepodaří odstranit již výše uváděným postupem spočívajícím ve výslechu znalce u jednání soudu, případně v zadání doplnění podaného posudku. Soud přitom doplňuje, že ke znaleckému posudku předloženému dle § 127a o. s. ř. přistupoval shodně, jako by tomu bylo v případě znaleckého posudku vypracovaného znalcem ustanoveným soudem. Za situace, kdy v řízení byl ve smyslu § 127a o. s. ř. předložen účastníkem tzv. soukromý znalecký posudek splňující veškeré náležitosti a obsahující doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku dle § 127a o. s. ř., přistoupil však nadto následně soud s ohledem na námitky žalovaných rovněž k výslechu znalce za účelem objektivního hodnocení podaného posudku.

84. Shora uvedené závěry vztahující se k důvodnosti výše uplatněného nároku ze strany žalobkyně se dále opírají rovněž o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. S ohledem na účastníky navrhované důkazy spolu s námitkami ze strany žalovaných vztahujícími se ke znaleckému posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a závěry vyslovené odvolacím soudem v usnesení, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, ustanovil soud k doplnění původně ve věci podaného znaleckého posudku, jde-li o otázky navazující, k vypracování znaleckého posudku ve věci znalce v oboru stavebnictví a ekonomika [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Ze závěrů jím vypracovaného znaleckého posudku ze dne 29. 3. 2024, který byl doručen soudu dne 2. 4. 2024, především mimo jiné vyplývá, že obvyklá výše nájemného za užívání předmětných pozemků o celkové výměře 1.182 m2 za období od 15. 11. 2012 do 14. 11. 2014, od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, a dále od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017, resp. od 15. 11. 2012 do 31. 12. 2017 činí částku ve výš 490.530 Kč, resp. 502.764 Kč.

85. K jednotlivým otázkám dle zadání znaleckého posudku znalec dále uvedl, že všechny předmětné pozemky jsou vedeny v zápisech katastru nemovitostí jako pozemky druhu ostatní plocha, způsob využití jiná plocha. Druh pozemku je závazně stanovená charakteristika účelu užívání pozemku a tedy se jedná o pozemky, které lze využívat jako ostatní plochu. Aktuálně jsou, a dle zjištění ze spisu byly, pozemky využívány jako dopravní smyčka. Na pozemcích je provedena asfaltová komunikace s chodníky s okolní zelení. Předmětné pozemky jsou v územním plánu, v předmětném období zařazeny jako smíšené plochy obchodu a služeb. Jsou v místě přístupu k rekreační oblasti, u frekventované komunikace. Využitelnost předmětných pozemků je značná, přes provozování služeb - např. parkoviště až po provozování obchodu - např. stánky s občerstvením. Obvyklá cena předmětných pozemků v žalovaném období činí 1.670.166 Kč. Obvyklé nájemné za užívání předmětných pozemků v žalovaném období od 15. 11. 2012 do 14. 11. 2014, a dále za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, a dále za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017 činí 490 530 Kč, resp. za období od 15. 11. 2012 do 31. 12. 2017 činí 502 764 Kč. Znalec provedl místní šetření, kdy se seznámil s aktuálním stavem předmětných pozemků, přičemž z těchto zjištění, a z informací o stavu pozemků v daném období uvedených ve spisu, vycházel. V jednotlivých částech posudku je podrobně popsán postup, který znalec k zodpovězení otázek využil, jsou popsány zdroje informací, pro co nejpřesnější odpovědi znalec používá více metod, jejichž postupy a důvody využití jsou popsány a zdůvodněny. Znalec po provedení místního šetření zjistil, že pozemky, ač aktuálně je na části z nich asfaltový povrch užívaný jako komunikace a chodník, částečně travní porost, tvoří jeden celek a jako takové jsou oceněny. Znalec vycházel z toho, že nelze při ocenění zohledňovat úpravy provedené uživatelem, na které majitel pozemků neměl vliv. Pozemky jsou proto oceněny jako jeden celek, s jednotnou cenou, lišící se v čase, ale nikoliv pro jednotlivé pozemky. Všechny pozemky jsou zařazeny v druhu pozemku jako ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha. Znalec tedy nečiní rozdíl mezi jednotlivými pozemky na základě jejich úprav uživatelem. Na obvyklou cenu nájemného má vliv umístění pozemků, dobře dopravně přístupných, v atraktivní lokalitě s možností komerčního využití. Tyto skutečnosti byly zohledněny při stanovení ceny pozemků i výše obvyklého nájemného tak, že vyhledané porovnávané nemovité věci měly obdobné vlastnosti. Při stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí i výše obvyklého nájemného znalec přihlížel k druhu pozemků, a k tomu, jak by je vlastník pozemků mohl využívat v návaznosti na jejich zařazení v katastru nemovitostí (ostatní plocha, jiná plocha) i zařazení dle územního plánu. Jakým způsobem je skutečně využíván po úpravách provedených uživatelem znalec při stanovení cen nemohl zohlednit, neboť na úpravy provedené uživatelem neměl vlastník pozemku vliv. Charakter pozemků, jejich umístění a možné využití mají vliv na cenu pozemků a znalec tyto skutečnosti při stanovení požadovaných cen zohlednil. Jde-li o závěry dříve ve věci vypracovaného znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], s obsahem posudku č. [hodnota] vypracovaného v dané věci dne 15. 10. 2018 znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] se znalec seznámil. Posouzení je provedeno srovnávacím způsobem, který je v daném případě běžně využíván a také uveden v ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] využil pro porovnání cenové údaje o výši vyplacených kompenzací s maximální sazbou regulovaného nájemného v částech [adresa]. Ve všech částech bylo hrazeno nájemné ve výši 75 Kč/ m a rok. Odvození výše obvyklého nájemného procentem z obvyklé ceny pozemků znalec [tituly před jménem] [jméno FO] považuje za pomocnou metodu, kterou dospěl k obdobné částce v podobě ceny obvyklého nájemného ve výši 77,50 Kč/m a rok. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] použil pro srovnání dostatečný počet objektů, nezohlednil rozdíl v cenách pozemků, a na to navázaných cen obvyklého nájemného, na začátku sledovaného období a na konci sledovaného období. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] využil obdobnou metodu jako zpracovatel aktuálního posudku s jiným zdrojem dat. Přes využití rozdílných zdrojů oba znalci dospěli k obdobným cenám, což svědčí o správnosti postupu i výběru zdrojů. Dále se s ohledem na zadání znaleckého posudky a námitky účastníků řízení znalec vyjádřil k níže citované části znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kdy s tvrzením, že „není žádný logický důvod, aby bylo obvyklé nájemné stanoveno dle typu užívání pozemku. Vlastník pozemku nemůže ovlivnit způsob užívání pozemku. Není rozhodné, zda nájemce užívá pozemek jako parkoviště, veřejnou zeleň nebo komunikaci. Proč, když nájemce vybuduje na pozemku komunikaci, by měl vlastník pozemku z vedlejšího pozemku užívaného jako trvalý travní porost, dostávat najednou menší nájemné? Anebo obráceně, proč by v tomto případě (vybudování komunikace) měl z tohoto pozemku platit nájemce najednou vyšší nájemné (vždyť vlastník pozemku se na tom finančně vůbec nepodílel)“, znalec souhlasí a obvyklé nájemné nestanoví dle možností, které oceňované pozemky nabízí v návaznosti na jejich druh a z aktuálního způsobu užívání, který je závislý na úpravách provedených uživatelem, ale v územním plánu (komerční využití).

86. Ve vztahu k provedeným důkazům a k návrhům na provedení dokazování, které byly ze strany soudu zamítnuty, soud dále dodává, že s ohledem na výše učiněné závěry považoval za nadbytečné provádět další dokazování. Další důkazy tak ze strany soudu prováděny nebyly, zejména návrh žalovaného 2) na výslech „příslušného vedoucího odboru – p. [jméno FO]“ tak byl ze strany soudu zamítnut, když žalovaný 2) ostatně sdělil, že na provedení tohoto důkazu již netrvá.

87. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl tak soud k závěru, že žaloba je důvodná a s ohledem na vše výše uvedené proto žalobě v rozsahu, jak vyplývá z výrokové části tohoto rozhodnutí, vyhověl.

88. S ohledem na prodlení žalovaných je žalobkyně oprávněn požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku rovněž placení úroku z prodlení, žalobkyni proto náleží rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že předmětem projednávané věci byl uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za situace, kdy splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, za den splatnosti den poté, co byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (k tomu srov. například také usnesení Nejvyšší soud ČR sp. zn. 28 Cdo 715/2014 ze dne 15. 7. 2014).

89. Lhůta k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

90. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 96 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud přiznal ve věci úspěšné žalobkyni ve vztahu k neúspěšnému žalovanému 1) částku v celkové výši 470.016,70 Kč, resp. s ohledem na částečný neúspěch ve věci byla žalobkyni přiznána částka ve výši 235.008 Kč po zaokrouhlení, neboť ve vztahu k žalovanému 1) byla žalobkyně plně úspěšná, ve vztahu k žalovanému 2) plně neúspěšná. Náklady řízení žalobkyně přitom spočívají v uhrazených soudních poplatcích v celkové výši 13.399 Kč, odměně advokáta dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 4.540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, výzva, návrh na zahájení řízení, písemné podání ve věci samé ze dne 15. 11. 2016), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 1.200 Kč za 4 úkony právní služby. To vše spolu s DPH v celkové výši 4.056,60 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., celkem se tedy jedná o částku ve výši 23.425,60 Kč (řízení původně vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]). Náklady řízení žalobkyně dále spočívají v odměně advokáta dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 8.220 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, výzva, návrh na zahájení řízení, písemné podání ve věci samé ze dne 18. 10. 2018), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 1.200 Kč za 4 úkony právní služby. To vše spolu s DPH v celkové výši 7.156,80 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., celkem se tedy jedná o částku ve výši 41.236,80 Kč (řízení původně vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]). Náklady řízení žalobkyně dále spočívají v odměně advokáta dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 8 úkonů právní služby po 8.420 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, výzva, návrh na zahájení řízení, písemné podání ve věci samé ze dne 7. 1. 2015, 14. 12. 2017, 15. 12. 2017, 12. 7. 2018, 26. 10. 2018), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 2.400 Kč za 8 úkonů právní služby. To vše spolu s DPH v celkové výši 14.649,60 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., celkem se tedy jedná o částku ve výši 84.409,60 Kč (řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 389/2014 do doby, než došlo ke spojení věcí ke společnému projednání). Náklady řízení žalobkyně dále spočívají v odměně advokáta dle § 8 odst. 1, § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 5 úkonů právní služby po 10.100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (písemné podání ve věci samé ze dne 4. 10. 2019, 20. 11. 2019, účast u jednání dne 8. 8. 2019, 5. 11. 2019 a 16. 1. 2020), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 1.500 Kč za 5 úkonů právní služby. Náklady řízení žalobkyně dále spočívají v odměně advokáta dle § 8 odst. 1, § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 9 úkonů právní služby po 10.060 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (písemné podání ve věci samé ze dne 24. 9. 2020, 15. 10. 2020, 20. 10. 2020, 24. 11. 2020, 12. 1. 2021 a 1. 4. 2021, účast u jednání dne 1. 9. 2020, 21. 1. 2021 a 8. 4. 2021 a dále za 1 úkon právní služby po 5.030 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (účast při jednání soudu, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 3.000 Kč za 10 úkonů právní služby. To vše spolu s DPH v celkové výši 31.619,70 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., celkem se tedy jedná o částku ve výši 182.189,70 Kč (řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 389/2014 poté, co došlo ke spojení věcí ke společnému projednání). Náklady řízení žalobkyně dále spočívají v odměně advokáta dle § 8 odst. 1, § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 9 úkonů právní služby po 10.060 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (písemné podání ve věci samé ze dne 30. 9. 2021, 5. 10. 2021, 15. 11. 2022, 31. 10. 2023, 12. 6. 2024, účast u jednání dne 21. 10. 2022, 31. 3. 2023, 25. 5. 2023, 28. 7. 2023, 20. 9. 2024) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 3.000 Kč za 10 úkonů právní služby. To vše spolu s DPH dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., celkem se tedy jedná o částku ve výši 125.356 Kč (řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 389/2014 poté, co došlo ke spojení věcí ke společnému projednání). Celkem tak byla zčásti úspěšné žalobkyni ve vztahu k jednomu z žalovaných přiznána na náhradě nákladů ve vztahu k žalovanému 1) částka ve výši 235.008 Kč (po zaokrouhlení). Jde-li o podání v podobě v pořadí druhého částečného zpětvzetí žaloby ze dne 21. 1. 2020, resp. podání ze dne 15. 5. 2020, žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů v podobě odměny právního zástupce, neboť žalobkyně těmito podáními učinila toliko opravu původně z její strany již učiněného podání.

91. Výrok o nákladech řízení je dále v části vztahující se k náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud přiznal ve vztahu žalobkyně a žalovaného 2) na náhradě nákladů řízení žalovanému 2) částku v celkové výši 27.357 Kč. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. přizná soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalobci byla proto přiznána náhrada nákladů dle § 1, 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 19 úkonů (písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 14. 11. 2016, 2. 10. 2018, 13. 10. 2020, 16. 12. 2020, 13. 7. 2021 a 16. 2. 2023, účast u jednání dne 8. 8. 2019, 5. 11. 2019, 16. 1. 2020, 1. 9. 2020, 22. 10. 2020, 8. 4. 2021, 16. 4. 2021, 21. 10. 2022, 31. 3. 2023, 25. 5. 2023, 28. 7. 2023, 20. 9. 2024 a 24. 9. 2024), celkem tedy 5.700 Kč, a to spolu s částkou zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 21.657 Kč.

92. Dle § 148 odst. 1 stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaným proto byla rovněž uložena povinnost k náhradě nákladů státu, a to do 3 dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše náhrady nákladů řízení určena.

Poučení