72 C 50/2014

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o zrušení rozhodčího nálezu + odklad vykonatelnosti takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby byl zrušen rozhodčí nález vydaný dne 15. 2. 2014 pod sp. zn. [spisová značka] rozhodcem /jméno rozhodce/, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 4. 3. 2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu vydaného dne 15. 2. 2014 pod sp. zn. [spisová značka] rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení] spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě návrhu na vydání rozhodčího nálezu ze dne 9. 3. 2009 bylo u rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení] zahájeno ve věci žalobce [celé jméno žalovaného] proti žalované [právnická osoba], s. r. o. rozhodčí řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byl nárok [celé jméno žalovaného] na zaplacení částky ve výši 326.233 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 12. 2008 do zaplacení. Dne 15. 2. 2014 byl vydán [titul]. [jméno] [příjmení] jako rozhodcem v Brně v rámci vedeného rozhodčího řízení rozhodčí nález, který byl žalobci, [právnická osoba], s. r. o., doručen dne 19. 2. 2014, a kterým bylo v dané věci rozhodnuto tak, že žalobce je povinen uhradit žalovanému, [celé jméno žalovaného], částku ve výši 316.811 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 6. 12. 2008 do zaplacení, dále částku 14.784 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z dlužné částky od 1. 11. 2012 do zaplacení, a dále částku 3.696 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné částky od 6. 6. 2013 do zaplacení. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit žalovanému náklady rozhodčího řízení ve výši 201.871 Kč, a to vše do 15 dnů ode dne doručení rozhodčího nálezu. Žalobní návrh, že [právnická osoba], s. r. o. je povinna do 15 dnů vyklidit stavební materiál specifikovaný v návrhu z pozemku [parcelní číslo] byl odmítnut. Vzhledem k tomu, že žalobce má za to, že předmětný rozhodčí nález a celé rozhodčí řízení mu předcházející představuje flagrantní porušení zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, a trpí zásadními nedostatky, na základě kterých je namístě nález zrušit, podává tímto v zákonné tříměsíční lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 15. 2. 2014, vydaného rozhodcem [titul]. [příjmení], a to z důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. e), f) zákona o rozhodčím řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodčí nález byl vydán v Brně a celé řízení probíhalo v Brně v sídle rozhodce, žalobce tímto dovodil místní příslušnost Městského soudu v Brně. Žalobcem spatřované důvody pro zrušení rozhodčího nálezu jsou dány dle § 31 písm. e), f) zákona o rozhodčím řízení, neboť žalobci jako jedné ze stran rozhodčího řízení nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, a dále rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno.

2. Žalobce k tomu uvedl, že pokud se jedná o důvody, pro které byla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, neboť straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, předně rozhodčí nález je stěží přezkoumatelný, neobsahuje řádné odůvodnění, je zřejmé, že rozhodce dospěl při svém rozhodování k jinému právnímu závěru, než jaký učinila a jakým se řídila v rozhodčím řízení [právnická osoba], s. r. o. Žalobce nebyl, tedy [právnická osoba], jako strana žalovaná v rozhodčím řízení, vůbec poučen ze strany rozhodce ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen o. s. ř.), a to zejména dle ustanovení odst. 2 uvedeného ustanovení. Dle žalobce tak nebyla dodržena základní zásada rovnosti stran vyjádřená v ustanovení § 18 zákona o rozhodčím řízení a také zásada předvídatelnosti rozhodnutí zakotvená v ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. V důsledku jiného právního názoru rozhodce (konkrétně ohledně právního režimu mezi účastníky sporu uzavřené smlouvy o dílo, dále ohledně platnosti právního úkonu odstoupení od smlouvy, ohledně nedostatku žaloby neobsahující vyjádření synallagmatické povahy smlouvy o dílo) tak byl žalobce zaskočen a byla mu odňata příležitost k uplatnění jeho práv. Konkrétně žalobci nebyla poskytnuta příležitost provést důkaz v podobě„ zápisu do stavebního deníku ze dne 6. 10. 2008“, který žalobce navrhoval ve svém posledním vyjádření ze dne 15. 8. 2013, rozhodce se ani nevypořádal s klíčovým navrženým důkazem a znemožnil tak straně prokázat důvodnost svých tvrzení, zde formální vadnost podané žaloby neobsahující vyjádření synallagmatické povahy žalovaného plnění. Žalobci pak v rozhodčím řízení nebyla poskytnuta příležitost provést důkazy prokazující, že [celé jméno žalovaného] jednal jako podnikatel a nikoliv jako spotřebitel, kdy v tomto ohledu poukazuje žalobce zejména na důkazy navržené v rámci vyjádření ze dne 15. 8. 2013 v podobě výpisu ze živnostenského rejstříku a přípisu ze dne 19. 11. 2008. Rozhodce se tak nevypořádal s klíčovými navrženými důkazy a znemožnil tak žalobci, v rozhodčím řízení straně žalované, prokázat důvodnost svých tvrzení, zde konkrétně podřazení právního vztahu pod určitou právní normu.

3. Žalobce dále uvedl, že výrok I. a II. rozhodčího nálezu odsuzují žalobce jako stranu žalovanou v rozhodčím řízení k plnění, které nebylo žalobcem v takové výši žádáno, a to bez jakéhokoliv odůvodnění toho, jakým způsobem rozhodce došel k uvedeným výsledným částkám. S odkazem na ustanovení § 25 zákona o rozhodčím řízení tak rozhodce nesplnil svou zákonnou povinnost rozhodčí nález řádně odůvodnit. Dále žalobce uvedl, že je třeba zmínit, že nedošlo k připuštění správného žalobního petitu obsahujícího vyjádření zásady o vypořádání plnění ze zrušené smlouvy o dílo jako synallagmatického závazku. Pokud se jedná o spor zahájený rozhodčí žalobou, žalobce se dovolával toho, že vůči žalované [právnická osoba], s. r. o., uplatnil řádně svá práva z odpovědnosti žalovaného za vady díla a odstoupil tak od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky. Konkrétně [celé jméno žalovaného] v podané žalobě tvrdí, že dílo nebylo dokončeno a nebylo mu předáno, kdy žalobní požadavek na zaplacení částky 309.787 Kč se odvíjí od rozdílu mezi zaplacenými zálohami na provedení díla a obdrženého vyúčtování. Žalobní požadavek na zaplacení částky 4.546 Kč se odvíjí od vrácení úplaty za zajištění projektové dokumentace a žalobní požadavek na zaplacení částky ve výši 11.900 Kč se týká vynaložených nákladů za znalecký posudek. V průběhu rozhodčího řízení došlo ke změně návrhu [celé jméno žalovaného], kdy nově v konečném znění žádal žalobce po žalovaném částku ve výši 334.985 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 12. 2008 do zaplacení, dále částku ve výši 14.784 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2012 do zaplacení a dále částku ve výši 18.174 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 6. 2013 do zaplacení. [celé jméno žalovaného] také svým konečným návrhem žádal o stanovení povinnosti vyklidit z pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] stavební materiál specifikovaný přímo v petitu žalobního návrhu. S žalobním návrhem [celé jméno žalovaného] [právnická osoba], s. r. o. od počátku nesouhlasila, neboť [celé jméno žalovaného] nebyl oprávněn od smlouvy o dílo odstoupit, a to formou realizace svého práva z vad díla, když takové právo mu nenáleželo a nenáleží, neboť nedošlo k dokončení ani předání díla a tím nedošlo ke vzniku práv z odpovědnosti za vady podle § 560 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Žalobce dále namítal, že žalobní petit nerespektuje zásady vypořádání synallagmatického závazku, neboť je zřejmé, že pokud by tu bylo platně odstoupeno od smlouvy o dílo, pak zde existuje vzájemná a podmíněná povinnost obou smluvních stran k plnění. Žalobce dále dovozuje, že z příslušných ustanovení § 18 a 19 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení nepochybně vyplývá možnost poskytnout účastníkům rozhodčího řízení věc před rozhodci projednat, a to zejména poskytnout účastníkům možnost uplatnění jejich práv. Dále žalobce poukázal na ustanovení § 30 zákona o rozhodčím řízení, s tím, že je třeba použít přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu, a to v souvislosti se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí, k jejímuž naplnění slouží mimo jiné i poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. K zásadnímu porušení rovnosti účastníků rozhodčího řízení a k vydání překvapivého rozhodčího nálezu došlo dle žalobce v rozhodčím řízení tím, že jako strana žalovaná nebyl poučen analogicky podle § 118a o. s. ř. Od samého začátku rozhodčího řízení bylo přitom mezi účastníky sporu nesporné, že předmětné dílo nebylo dokončeno a předáno, nedošlo tedy ani k jeho provedení. Jelikož žalobce jako strana žalovaná v rozhodčím řízení na základě průběhu celého rozhodčího řízení měl důvodně za to, že žalobce [celé jméno žalovaného] neunáší elementární povinnosti pro svůj procesní úspěch a tedy není schopen prokázat, že by byl oprávněn od smlouvy o dílo odstoupit, a z tohoto důvodu se domáhat vrácení jím poskytnutého plnění a celý spor navíc stavěl na nesprávně formulované žalobě, a že žaloba bude v rozhodčím řízení zcela jistě ze strany rozhodce zamítnuta, byl následně překvapen konečným zněním rozhodčího nálezu a byla mu tak tudíž odepřena možnost doplnit vylíčení rozhodných skutečností a reagovat na jiný právní názor rozhodce, který mu předtím nebyl předestřen, ani nijak dán na srozuměnou. Proto neposkytnutím poučení žalovanému dle § 118a odst. 2 o. s. ř. došlo na straně rozhodce k zásadnímu pochybení a taková překvapivost rozhodčího nálezu je jistě důvodem pro jeho zrušení z důvodu neposkytnutí možnosti straně žalované projednat věc před rozhodcem dle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení. Žalobce dále s odkazem na § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení poukázal na to, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení určitých peněžních částek bez vyjádření nutnosti vydání prospěchu druhé strany je rozhodnutím odsuzujícím k plnění podle tuzemského práva nedovolenému či nemožnému, neboť tuzemské právo takové rozhodnutí neumožňuje. Porušení ustanovení § 18 a 19 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení přitom naplňuje důvod zrušení rozhodčího nálezu obsažený v § 31 písm. e) tohoto zákona, neboť nebyla-li zachována rovnost zbraní stran, nebyla straně poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, kdy žalobce v tomto směru odkázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1201/2007, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2001 sp. zn. I. ÚS 3227/07, nebo např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 32 Cdo 4706/2010.

4. Dále v rámci rozhodčího řízení došlo k porušení i dalších procesních práv žalobce, [právnická osoba], s. r. o. jako strany žalované, když rozhodce neprovedl jeden ze zásadních důkazů navržených žalobcem, a to listinu v podobě„ zápisu do stavebního deníku ze dne 6. 10. 2008“, a zároveň nijak neodůvodnil, z jakého důvodu daný důkaz neprovedl. Žalobce [celé jméno žalovaného] rozporoval údajnou důvodnost argumentace k vyjádřené synallagmatické povaze vztahů mezi účastníky a přitom svým žalobním petitem nerespektoval zásady vzájemného vypořádání, tudíž žalobce v rámci písemného vyjádření ze dne 15. 8. 2013 navrhoval listinný důkaz v podobě zápisu do stavebního deníku ze dne 6. 10. 2008, na základě kterého mělo být prokázáno to, že [celé jméno žalovaného] převzal v souvislosti s prováděním díla [právnická osoba], s. r. o., materiál opěrného zdiva [anonymizováno]. Rozhodce tento důkaz však vůbec neprovedl, i když právě na základě tohoto důkazu mohlo být prokázáno, že požadavek na vydání takového materiálu je důvodný, neboť byl stranou [celé jméno žalovaného] převzat a existuje zde potřeba vyjádřit toto již v samotném rozhodnutí. V občanském soudním řízení přitom soud rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů budou v řízení provedeny ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř., přičemž pokud soud takový důkaz neprovede, odůvodní v rámci rozhodnutí, proč takový důkaz neprovedl. Takové posouzení ve smyslu žalobcem označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005 sp. zn. 29 Odo 817/2003 se uplatní analogicky i v rámci rozhodčího řízení, rozhodce nemá povinnost provést všechny navržené důkazy procesními stranami, měl by však odůvodnit, proč navržený důkaz neprovedl. Tím, že žalobcem navrhovaný důkaz nebyl proveden, rozhodce porušil zásadní princip ústnosti rozhodčího řízení, když straně žalované v rozhodčím řízení takto odejmul možnost projednat věc před rozhodcem. Z tohoto důvodu, tj. neposkytnutí možnosti straně žalované projednat věc před rozhodcem dle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, je dán dle žalobce další z důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu. Dále žalobce uvedl, že pokud se jedná o samotný rozhodčí nález, pak jeho odůvodnění je potřeba považovat za nedostatečné, když rozhodčí nález vydaný [titul]. [jméno] [příjmení] neobsahuje řádné odůvodnění. K námitce žalobce, že [celé jméno žalovaného] jednal jako fyzická osoba podnikatel a dokonce smlouvu o dílo uzavřel v režimu obchodního zákoníku a je tak dán důvod k jeho aplikaci, rozhodce uvedl pouze svůj závěr, že se jedná o smluvní vztah s fyzickou osobou a aplikace obchodního zákoníku byla odmítnuta, aniž by se však vypořádal s námitkami žalované strany a uvedl, proč k takovému závěru dospěl. To, že [celé jméno žalovaného] je fyzickou osobou bylo zřejmé, úkolem rozhodce bylo rozhodnout, zda jednal jako spotřebitel, nebo jako podnikatel. Rozhodce pak ani v rozhodčím nálezu neuvedl, co z provedených důkazů konkrétně zjistil, pouze na 6. nálezu komplexně odkazuje na všechny provedené důkazy a uzavírá, že nárok [celé jméno žalovaného] je oprávněný. Rozhodce tak nedostál své povinnosti, aby v odůvodnění nálezu vyložil, proč nakonec neprovedl důkazy navržené stranou žalovanou a nijak se ani nevyjádřil k relevantním námitkám strany žalované. Dále rozhodce pochybil tím, že v rámci rozhodčího nálezu odsoudil žalovanou stranu k zaplacení určitých peněžitých částek, které však nebyly žalobcem k zaplacení žádány a při absenci dalších například zamítavých výroků na některé z požadovaných částek, jakož i při absenci jakéhokoliv řádného odůvodnění, není možné určit, jakým způsobem k přiznaným částkám rozhodce dospěl a jaké plnění žádané žalobcem v rozhodčím řízení, [celé jméno žalovaného], vlastně takto rozhodcem přisouzené částky představují. [celé jméno žalovaného] svůj žalobní nárok měnil v průběhu celého rozhodčího řízení. Ze strany rozhodce však nebylo rozhodnuto ani jednou o připuštění změny žalobního nároku, což je samo o sobě významným procesním pochybením. Nakonec žádal žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 334.985 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 12. 2008 do zaplacení, dále částku 14.784 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2012 do zaplacení a částku ve výši 18.174 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 6. 2013 do zaplacení. Rozhodce však ve svém rozhodčím nálezu stanovil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 316.811 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 12. 2008 do zaplacení, dále částku 14.784 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2012 do zaplacení a částku ve výši 3.696 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 6. 2013 do zaplacení. Žalobce tak má za to, že je dán důvod ke zrušení rozhodčího nálezu i na podkladě uplatněného důvodu ve smyslu ustanovení § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení, neboť napadený rozhodčí nález zní zcela na jiné částky, než žalobce ve svém návrhu požadoval a není možné vůbec zjistit, zda co bylo ze strany rozhodce žalobci přiznáno, bylo vůbec ze strany žalobce žádáno. Rozhodnutí o povinnosti k zaplacení určitých peněžitých částek bez vyjádření nutnosti vydání prospěchu druhé strany, je tak rozhodnutím odsuzujícím k plnění podle tuzemského práva nedovolenému či nemožnému, neboť tuzemské právo takové rozhodnutí neumožňuje. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům pak žalobce požádal soud současně o vydání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodčího nálezu.

5. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 17. 4. 2014, zejména uvedl, že pokud se jedná o jednotlivé námitky strany žalující a důvody, proč by rozhodčí nález měl být zrušen, rozhodčí řízení probíhalo od roku 2009, kdy na základě podání účastníků a provedených důkazů dal rozhodce za pravdu žalovanému, kdy z odůvodnění rozhodčího nálezu plyne, jakých částek se žalovaný jako žalobce v rozhodčím řízení domáhal, z čeho rozhodce při rozhodování vycházel, i to jakým způsobem se vypořádal s otázkou právního režimu uzavřené smlouvy o dílo i platnosti odstoupení od smlouvy. Jestliže žalobce uvádí, že nebyl poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. a byl zaskočen výsledkem rozhodčího řízení, když předpokládal, že rozhodce převezme jeho právní závěr ohledně právního režimu uzavřené smlouvy o dílo, platnosti právního úkonu, odstoupení od smlouvy o dílo a nedostatku žaloby, která neobsahovala vyjádření synallagmatické povahy smlouvy o dílo, žalovaný k tomu uvedl, že rozhodce oba účastníky v průběhu řízení opakovaně vyzýval k doplnění rozhodných skutečností i k navržení důkazů. Rozhodce dal prostor účastníkům řízení k tomu, aby navrhovali důkazy, kdy z předvolání rozhodce ze dne 27. 5. 2013 je zřejmé, že obě strany vyzval rozhodce k tomu, aby navrhli důkazy nejpozději do 5. 6. 2013. Žalobce byl také upozorněn, že má obratem, nejpozději ke dni jednání, předložit listiny, na základě kterých by prokázal či vyvrátil skutková tvrzení, která uváděl ve svých podáních. Žalobci se dostalo i poučení, že pokud žádné důkazy neoznačí, bude rozhodce vycházet při zjišťování stavu z důkazů, které byly v řízení provedeny, nebo budou provedeny při jednání. Z takového poučení je zřejmé, že žalobce měl tvrdit a dokazovat nejpozději při jednání dne 14. 6. 2013, resp. ve lhůtě, kterou rozhodce v průběhu jednání poskytl. Po jednání, které se konalo dne 14. 6. 2013, bylo zřejmé, že dojde k ukončení řízení. Po tomto jednání se písemně vyjádřil žalovaný k obsáhlým tvrzením žalobce ze dne 12. 6. 2013, se kterými se žalovaný nemohl v dostatečném předstihu před jednáním seznámit. Na základě takto uvedených tvrzení žalobce žalovaný přizpůsobil, rozšířil a aktualizoval svůj žalobní petit. Žalobní petit lze upravovat po celou dobu řízení, tedy až do chvíle, než ve věci rozhodce rozhodne. Žalobce o změnách žalobního návrhu věděl a také k nim měl prostor se vyjádřit, což učinil. K zásadním změnám stanovisek však již nedocházelo. Žalobce dále namítal, že ze smlouvy o dílo není možné dovodit žádný specifický důvod, pro který by žalovaný mohl od smlouvy odstoupit. Žalovaný k tomu uvedl, že nikdy netvrdil, že postupoval podle obchodního zákoníku, a i když byla smlouva o dílo uzavřena v právním režimu obchodního zákoníku, nikdy se za fyzickou osobu podnikatele nevydával a ani jako podnikatel v obchodním vztahu s žalobcem nevystupoval. Žalovaný vždy postupoval v souladu s občanským zákoníkem, kdy v návaznosti na ustanovení § 642 odst. 2 občanského zákoníku od smlouvy dne 22. 8. 2008 platně odstoupil. Ohledně postavení žalovaného i do protokolu z jednání ze dne 18. 12. 2009 uváděl, že byl pro žalobce koncovým spotřebitelem, nepodnikatelem, k čemuž žalobce neměl žádné výhrady, ty se objevily až po změně právního zastoupení v krátkém časovém úseku před posledním jednáním. Jestliže žalobce dále sdělil, že žalovaný od žalobce převzal materiál určený ke zhotovení opěrné zdi, žalovaný k tomu uvedl, že předmětem smluvního vztahu byla smlouva o dílo a nikoliv dodávka materiálu. Žalovaný materiál nepřebíral, nepřijal ho, pouze potvrzoval, v jakém množství byl přivezen, nestával se však jeho vlastníkem. Úvahy o synallagmatické povaze vztahů mezi účastníky jsou nesprávné. Materiál, který nebyl do opěrné zdi zpracován, byl připraven k odvozu, žalobce si pořídil i jeho soupis a bylo dohodnuto, že si ho odveze. Již v protokolu o jednání ze dne 18. 12. 2009 žalovaný žalobce k odvozu materiálu vyzýval. Upozorňoval také na to, že za materiál, který je uskladněný na sousedním pozemku, odmítá nést odpovědnost. Pokud by byl materiál žalovaného, pak by jej musel po odstoupení od smlouvy vrátit, žalovaný k tomu však uvádí, že jeho materiál nebyl. Žalobce si nemůže odvézt pouze ten materiál, který se spotřeboval na nedokončené stavbě opěrné zdi. V této souvislosti žalovaný dále zdůraznil, že žalobce sám ve svém vyjádření ze dne 11. 5. 2009 sdělil, že mezi žalobcem a žalovaným probíhala jednání o odvozu nepoužitého materiálu, tedy proč by chtěl žalobce odvážet materiál, který by patřil žalovanému.

6. Jestliže žalobce zpochybňuje rozhodčí nález v tom směru, že rozhodce neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz v podobě zápisu do stavebního deníku ze dne 6. 10. 2008 a zároveň nijak neodůvodnil, z jakého důvodu takový důkaz neprovedl, kdy tímto důkazem mělo být podle žalobce prokázáno, že od žalobce žalovaný převzal materiál opěrného zdiva Novablok, žalovaný k tomu uvádí, že ani ve smlouvě o dílo nebylo nikde sjednáno, že se převzetím materiálu stane žalovaný jeho vlastníkem, materiál si nekupoval, předmětem smluvního vztahu bylo dílo a nikoliv koupě materiálu. Jestliže dále žalobce namítá, že nelze zjistit, zda bylo rozhodcem rozhodnuto o peněžitém plnění, které žalovaný požadoval, když nebyla rozhodcem připuštěna změna žalobního návrhu a ani není zřejmé, o jaké částky se jedná, pak žalovaný shrnuje, že v průběhu rozhodčího řízení jako žalobce několikrát měnil žalobní petit z důvodu jeho rozšíření či opravy písařských chyb. Není tak pochyb o tom, že rozhodce toliko opravil písařské, resp. početní, chyby a rozhodl tak, aby jeho rozhodnutí korespondovalo s žalobními tvrzeními, které byly několikrát doplňovány a aktualizovány, a rovněž v souladu s provedeným dokazováním. Dle žalovaného nelze opomenout, že rozhodčí řízení trvalo 5 let, kdy za tuto dobu bylo nutné pozměňovat žalobní návrh, neboť došlo k upřesnění částky za práce, které byly ze strany žalobce vykonány, žalovaný byl jednáním žalobce donucen materiál skladovat na cizím pozemku a uzavřít nájemní smlouvu, na nečinnost žalobce ohledně odvozu materiálu reagoval rozšířením petitu o vyklizení pozemku, když po dobu 5 let nebyl žalobce s to si svůj materiál odvézt. Žalovaný dále uvedl, že je přesvědčen, že vydané rozhodnutí je správné a má oporu v obsahu rozhodčího spisu, rozhodce vycházel především ze znaleckých posudků, kdy rozhodčí nález splňuje veškeré náležitosti, které má rozhodnutí jeho povahy mít, je vydán osobou, která byla kompetentní ve věci rozhodnout, obsahuje řádné odůvodnění i poučení a zavazuje stranu k plnění podle žalobního petitu, tak jak byl upraven.

7. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 72 C 50/2014-18 ze dne 24. 4. 2014, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2014, byla k návrhu žalobce odložena vykonatelnost označeného rozhodčího nálezu sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 2. 2014.

8. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 72 C 50/2014-35 ze dne 8. 12. 2015 ve znění usnesení Městského soudu v Brně č. j. 72 C 50/2014-61 ze dne 30. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 15. 6. 2018, byli účastníci řízení vyrozuměni o přerušení řízení vedeného v projednávané věci, neboť na majetek dlužníka [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce], byl usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne 12. 2. 2015, prohlášen konkurs.

9. Usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne 9. 9. 2020, kterým bylo dne 25. 9. 2020 pravomocně ukončeno insolvenční řízení, bylo rozhodnuto tak, že konkurs na majetek dlužníka se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení.

10. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 72 C 50/2014-72 ze dne 24. 11. 2020, které nabylo právní moci dne 5. 12. 2020, byli účastníci řízení vyrozuměni o tom, že s ohledem na pravomocně skončené insolvenční řízení ve věci žalobce v postavení dlužníka, se v daném řízení pokračuje.

11. Soud provedl dokazování následujícími níže uvedenými důkazy, které zhodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, a tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel, přičemž z důkazů soud učinil následující skutkové závěry. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Další důkazy ze strany soudu prováděny nebyly, neboť žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl ze strany soudu řádně předvolán, aniž by soudu adresoval jakékoliv písemné podání, omluvu či žádost o odročení jednání. Žalovaný se z nařízeného jednání omluvil s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný nežádal o odročení nařízeného jednání a žalobce zůstal již v řízení zcela pasivní, byla ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. věc soudem projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

13. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že pakliže se v projednávaném případě žalobce nedostavil k nařízenému jednání ve věci, ačkoliv byl soudem k jednání ve věci řádně předvolán, a bylo tak za splnění předpokladů dle výše uvedeného ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti, v takové situaci se účastník vystavuje riziku, že v případech, kdy vyvstane potřeba jeho poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., které je zásadně spojeno s jednáním ve věci, nastane bez tohoto poučení zákonná koncentrace řízení ke konci prvního jednání, aniž by však za takové situace mohlo být nepřítomnému účastníku, který neunáší břemeno tvrzení a s ním související břemeno důkazní, adresováno poučení podle ustanovení § 118a odst. 1-3 o. s. ř. k dotvrzení rozhodných skutečností nebo označení dalších důkazních návrhů, než jej odsoudí k neúspěchu pro neunesení břemene. Nedostavil-li se tak žalobce k nařízenému jednání, k němuž byl řádně předvolán, lze shrnout, že se zbavil práva na případné poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., neboť tato poučovací povinnost je úzce spjata s jednáním ve věci.

14. Výše uvedené soud uvádí rovněž v souvislosti s pravidlem o břemenu tvrzení a břemenu důkazním, které v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nese ohledně existence důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu soudem zásadně žalobce jako ten, kdo takové zrušení rozhodčího nálezu navrhuje.

15. Soud předně provedl dokazování obsahem připojeného rozhodčího spisu v řízení vedeném před rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], v rozhodčím řízení v postavení žalující strany, a žalobce [právnická osoba], v rozhodčím řízení v postavení strany žalované, o zaplacení částky 326.233 Kč s příslušenstvím, v němž byl na základě návrhu na vydání rozhodčího nálezu ze dne 9. 3. 2009 dne 15. 2. 2014 vydán pod sp. zn. [spisová značka] rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení] rozhodčí nález, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 316.811 Kč s příslušenstvím, a dále ve výroku II. o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 14.784 Kč s příslušenstvím spolu s částkou ve výši 3.696 Kč s příslušenstvím, a to v obou případech s odpovídajícím příslušenstvím. Dále bylo rozhodčím nálezem v bodu III rozhodnuto tak, že žalobní návrh, že žalovaný je povinen vyklidit z pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (dále také jen„ předmětný pozemek“) 3.159 kusů svahových tvárnic, 66 kusů rohových bloků, 207 kusů reverzních krycích desek a 40 kusů rozpadlých palet, se odmítá. V rámci rozhodčího nálezu bylo ve výroku IV. rovněž odpovídajícím způsobem rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady rozhodčího řízení.

16. Z odůvodnění předmětného rozhodčího nálezu se podává, že žalobce se rozhodčí žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 316.811 Kč s úrokem z prodlení, a dále pak zaplacení částky ve výši 14.784 Kč a 3.696 Kč s příslušenstvím, které zaplatil za skladování stavebního materiálu, který je majetkem žalovaného. Žalovaný později uplatnil návrh na vyklizení stavebního materiálu z pozemku p. [číslo] kdy konkrétně požadoval vyklizení stavebního materiálu v podobě 3.159 ks svahových tvárnic, 66 ks rohových bloků, 207 ks reverzních krycích desek a 40 ks rozpadlých palet. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobce u žalovaného objednal vyhotovení projektové dokumentace ke stavebnímu povolení na stavbu opěrné zdi, tuto projektovou dokumentaci žalovaný vyhotovil a dodal. Práce byly fakturovány fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2008 částkou ve výši 4.546 Kč včetně DPH a žalobcem zaplaceny. Smlouva sice nebyla sjednána písemně, ale byla vystavena objednávka [číslo] ze dne 30. 6. 2008, na jejímž základě žalovaný plnil. Následně pak byla uzavřena dne 22. 8. 2008 smlouva o dílo [číslo], na jejímž základě měl žalovaný pro žalobce provést jednak dodávku a montáž obkladového kamene Novabrick Therm na jeho rodinný domek, jednak měl vybudovat opěrnou zeď dle výše uvedené projektové dokumentace. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka, na základě které veškeré případné spory vzniklé z právních vztahů založených touto smlouvou, včetně akcesorických právních vztahů souvisejících s touto smlouvou, měly být rozhodnuty v rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., v platném znění, bylo rozhodováno jedním rozhodcem. Smluvní strany se ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., dohodly, že rozhodcem, kterým bude spor rozhodovat, jmenují [titul]. [jméno] [příjmení] s tím, že rozhodčí nález bude pro strany konečný a závazný.

17. Z odůvodnění rozhodčího nálezu se dále podává, že žalobce v řízení rovněž uváděl, že staveniště bylo žalovanému předáno v termínu dle smlouvy o dílo a bez výhrad žalovaného. Stavbu měl žalovaný začít provádět dne 15. 9. 2008, ve skutečnosti začal až 6. 10. 2008, kdy dílo mělo být dokončeno dne 15. 10. 2008, k dokončení však nedošlo a nedošlo ani k dílčímu předání částí díla v podobě dodávky a montáže obkladového kamene Novabrick Therm na rodinný domek. Dne 25. 10. 2008 zahájil žalovaný výkopové práce pro opěrnou zeď. V průběhu výstavby opěrné zdi došlo dne 9. 11. 2008 k tomu, že se sesunula zemina, která vychýlila rozpracovanou část opěrné zdi. Tuto skutečnost žalovaný odůvodnil tím, že je v dané lokalitě tlaková voda a byl vyzván k odstranění této vady, žalovaný rozhodl o přerušení stavby. Bezprostředně poté se účastníci dohodli, že formu vícepráce žalovaný provede odbagrováním sesunuté zeminy, k tomuto záměru ale nedošlo, protože jednak žalovaný nezajistil potřebnou mechanizaci a dále se dne 17. 11. 2008 na místo dostavil hydrogeolog, který se vyjádřil tak, že stav na stavbě je havarijní a doporučil okamžité zastavení stavby až do doby vyjádření statika. Nato žalovaný odvolal dne 17. 11. 2008 své zaměstnance, s čímž již v této době žalobce vyslovil nesouhlas a naopak požadoval zajištění stability svahu. To sice byl žalovaný ochoten provést, ale formou víceprací, neboť neuznával svou chybu. Žalobce pak následně vyslovil nesouhlas s tím, že by se mělo jednat o vícepráce a zajistil prohlídku stavby statikem, který se na místo dostavil dne 19. 11. 2008 a vyjádřil se, že stav svahu je havarijní a že lze očekávat sesutí částí svahu, k čemuž také následně došlo. Žalobce dále poukázal na vyjádření statika, který konstatoval, že realizovaný návrh neodpovídá základním geotechnickým principům, předložený statický výpočet má jiné charakteristiky zemin. Vyjádřil se, že považuje za nezbytné provést stabilizaci svahu, než dojde ke vzniku dalších škod. Protože nikdo ze zaměstnanců žalovaného v té době již nebyl na místě přítomen, byl žalovaný se stanoviskem statika seznámen elektronickou formou, nato již žalovaný nereagoval. Za stavu, kdy projektová dokumentace opěrné zdi byla vadná a její vady neodstranitelné, uplatnil žalobce u žalovaného své nároky z odpovědnosti za vady projektové dokumentace a odstoupil od smlouvy. Vyzval žalovaného k vrácení zaplacené částky ve výši 4.546 Kč včetně DPH. Pokud se týká díla jako takového, z titulu smlouvy o dílo [číslo], pak toto vykazuje zásadní vady. Doposud vybudovaná část opěrné zdi musela být odstraněna. Dílo v rozsahu dle smlouvy, pokud se opěrné zdi týká, by nebylo možné vůbec realizovat. Proto i zde žalobce uplatnil své nároky z odpovědnosti za vady a od smlouvy o dílo dne 22. 8. 2008 odstoupil. Žalobce na zálohách žalovanému zaplatil postupně částku ve výši 640.365 Kč, kdy za část díla měl žalovaný nárok na zaplacení částky odpovídající hodnotě a kvalitě ve vztahu k části předmětu díla, který nelze vrátit nebo předat, tedy dodávce a montáži obkladového kamene Novabrick Therm. Pokud se týká opěrné zdi, navrhl žalobce, aby žalovaný odvezl veškerý materiál, který měl být na stavbu zdi určen, za tuto část díla nebyl ochoten zaplatit nic.

18. V rámci rozhodčího řízení, jak se podává z odůvodnění rozhodčího nálezu, pak bylo prokázáno, že žalobce provedl ve prospěch žalovaného platby v celkové výši 640.365 Kč. Vyúčtování skutečně provedených prací na fasádě domu bylo ve výši 330.578 Kč. Přeplatek na zálohách tedy činil částku ve výši 309.787 Kč, projektová dokumentace 4.546 Kč a geotechnický posudek statika činil 11.900 Kč. Žalobce tedy požadoval vrácení přeplatku na zálohách ve výši 326.233 Kč. Žalobce požadoval rovněž zaplatit částky vynaložené v souvislosti s vypracováním geotechnického posudku [číslo] [titul]. [jméno] [příjmení], s tím, že se jedná o náklady účelně vynaložené v souvislosti s uplatňováním jeho nároků.

19. K podané žalobě rozhodce nařídil předběžné řízení, jehož cílem mělo být dosažení konsensu. Přestože na počátku řízení se zdálo, že dojde k minimalizování nákladů a strana žalovaná odveze nepotřebný stavební materiál zpět, jak přislíbila, do dne vydání rozhodčího nálezu k tomu nedošlo a žalobce byl nucen sjednat a platit nájemné za pozemek, na němž předmětný stavební materiál zůstal, kdy v tomto směru rozhodce odkázal na náklady, resp. škodu, tak jak byla řešena v části II. petitu. Včasným odvezením tohoto stavebního materiálu po odstoupení od smlouvy o dílo by tato škoda nevznikla. V průběhu ústního projednávání byl vznesen požadavek na další znalecký posudek, který by zodpověděl příčinu sesuvu opěrné zdi. Byl tedy zadán a vypracován znalecký posudek [číslo] [titul]. [jméno] [příjmení], který jednoznačně uvedl, že projektová dokumentace ke stavebnímu povolení není zpracovaná v rozsahu požadovaném vyhláškou č. 499/2006 Sb., a vyhláškou o obecně technických požadavcích na výstavbu, platnou v době zpracování projektu. Znalec uvedl, že statický výpočet opětné zdi a posouzení stability svahu musí být součástí dokumentace pro stavební povolení. [titul]. [příjmení] dále konstatoval, že statický výpočet neprovedla oprávněná autorizovaná osoba s oprávněním pro příslušný obor, kdy závěrem [titul]. [příjmení] uvedl, tak jak rozhodce v rozhodčím nálezu cituje, že„ z uvedených rozborů a šetření vyplývá nutnost zajištění stability svahu a navržení realizace opěrné zdi dle nového zmíněného projektu“. Strana žalovaná vyžadovala osobní účast znalce při nařízeném jednání. Vzhledem k jeho úmrtí se žalobce i žalovaný dohodli na tom, že bude vypracován další znalecký posudek, kdy byl ustanoven soudní znalec z oboru statiky [titul]. [jméno] [příjmení], který souhlasil s předchozími posudky v podobě znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]. Konstatoval, že tyto posudky jsou zpracovány ve vysokém stupni odbornosti a jejich závěry nejsou napadnutelné. Dále v rozhodčím nálezu došlo k rekapitulaci závěrů posudku [číslo] [rok] [titul]. [jméno] [příjmení], kdy rozhodce zdůraznil podstatné části tohoto znaleckého posudku, ze kterých mimo jiné také vycházel.

20. Dle § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 3. 2012, tj. ve znění účinném ke dni zahájení rozhodčího řízení u rozhodčího soudu na základě žaloby ze dne 9. 3. 2009, návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve výše uvedeném znění podání návrhu podle odstavce 1 nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma.

21. Nejdříve se soud zabýval tím, zda byla žaloba na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu citovaného ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., podána včas. V řízení napadený rozhodčí nález byl žalobci doručen k rukám jeho právního zástupce dne 19. 2. 2014, jak je zřejmé z příslušné doručenky, jejíž kopie je součástí rozhodčího spisu. Žaloba byla podána dne 4. 3. 2014, tudíž v zákonné tříměsíční lhůtě pro její podání.

22. Soud předně uvádí, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu nepředstavuje další opravný prostředek a postup soudu v případě podané žaloby neslouží k přezkumu správnosti rozhodčího nálezu, neboť soudu nepřísluší přezkoumávat právní ani věcnou správnost nálezu, ale přezkoumává pouze to, zda byly splněny základní podmínky pro projednání a rozhodnutí věci před rozhodci (srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 4. 1. 2016 sp. zn. 23 Cdo 2935/2015). Rozhodčí nález jako výsledek činnosti rozhodců má zásadně tytéž účinky jako pravomocný soudní rozsudek, je tedy především státní mocí vykonatelný a kontrolní funkce soudu nezahrnuje přezkoumávání věcné správnosti rozhodnutí, které by de facto znamenalo, že by se z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stalo tzv. kvaziodvolací řízení. Obecné soudy nezkoumají soulad rozhodnutí s hmotným právem a postup dle § 31 zákona o rozhodčím řízení nemá být a není opravným prostředkem proti rozhodnutí v rozhodčím řízení. Účelem řízení o zrušení rozhodčího nálezu není plnit funkci opravného prostředku a soudní kontrola tak spočívá toliko v posouzení stěžejních otázek procesní povahy. Rozsah kontrolní pravomoci soudů je přitom dále omezen tím, že výčet důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu uvedených v § 31 zákona o rozhodčím řízení je taxativní a toto ustanovení je současně kogentním, důvody pro zrušení rozhodčího nálezu tak nelze rozšiřovat. Soud je proto vázán rozsahem vad, které účastník v návrhu na zrušení vytkl (k tomu srov. Janoušek, M. a kol.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 456 s.).

23. Soud se tak zabýval návrhem na zrušení rozhodčího nálezu toliko z pohledu žalobcem uplatněných důvodů, přičemž žalobce navrhoval zrušení označeného rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v ustanovení § 31 písm. e) a písm. f) zákona č. 216/1994 Sb.

24. Dle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 3. 2012, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže: e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat; f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému.

25. Dle § 25 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 3. 2012, rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba; to platí i o rozhodčím nálezu vydaném podle § 24 odst. 2.

26. Jde-li o žalobcem uplatněný důvod dle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, porušení základních procesních práv žalobce spatřuje v tom, že mu jako jedné ze stran nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, rozhodce dospěl při svém rozhodnutí k jinému právnímu závěru, než jaký učinil žalobce, avšak nebyl, jako strana žalovaná v rozhodčím řízení, přitom poučen dle ustanovení § 118a o. s. ř., zejména dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu je tak dle žalobce rovněž překvapivost rozhodčího nálezu.

27. Dle § 30 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění účinném ke dni zahájení rozhodčího řízení, nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

28. Pokud se jedná o důvod upravený v § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení vztahuje se především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků. Strany v rozhodčím řízení musí mít za rovných podmínek pro obě strany sporu možnost projednání věci, což zahrnuje zejména možnost uplatnit svou argumentaci, navrhnout důkazy, vyjádřit se ke skutečnostem i k důkazům, účastnit se jednání atd. (…) Ve smyslu uvedeného ustanovení lze dovodit např. přiměřenou platnost poučovací povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. Princip rovnosti zbraní se pak dále projevuje např. i v otázce odmítnutí provedení důkazů, a následné zamítnutí žaloby pro absenci návrhu tohoto důkazu či odmítnutí provedení důkazu z jiných důvodů. (…) Důvodem pro zrušení nálezu může být i jeho překvapivost. Jako překvapivé nebo nepředvídatelné je podle ustálené rozhodovací praxe soudu vnímáno takové rozhodnutí, kterým je originálním a nečekaným způsobem posouzen daný případ, aniž by účastník mohl takový směr úvah předvídat. Jinak řečeno, překvapivost nálezu bývá dovozována, pokud právní posouzení věci stranu zaskočí, neboť nebylo z předchozího řízení předvídatelné a strana díky tomu nevylíčila všechny skutečnosti rozhodné pro takové právní posouzení. (…) Nicméně možnost věc projednat neznamená, že rozhodce musí připustit automaticky všechny návrhy, které strany učiní, tj. nejčastěji návrhy důkazů. (k tomu srov. Janoušek, M. a kol.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 456 s.).

29. Jde-li o navrhované důkazní prostředky, žalobce v tomto ohledu dále namítal, že mu nebyla poskytnuta příležitost provedení důkazu v podobě zápisu do stavebního deníku ze dne 6. 10. 2008, kdy důkazní návrh učinil v rámci svého vyjádření ze dne 15. 8. 2013, ani důkazy vztahující se ke skutečnostem, že žalovaný, tj. žalobce v rozhodčím řízení, jednal jako podnikatel a nikoliv jako spotřebitel. Rozhodčí nález přitom dle žalobce neobsahuje řádné odůvodnění ve smyslu § 25 zákona o rozhodčím řízení.

30. Soud v návaznosti na žalobcem uváděné námitky shrnuje, že v návaznosti na uvedené ustanovení § 30 zákona o rozhodčím řízení lze dovodit v rozhodčím řízení mimo jiné i přiměřenou platnost poučovací povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř., jejíž uplatnění však nepřichází v úvahu automaticky, přičemž jestliže rozhodce posoudil věc na základě určitých pravidel hmotného práva a dospěl tak k odpovídajícímu právnímu posouzení, nelze v tom spatřovat bez dalšího porušení požadavku předvídatelnosti rozhodnutí. K uvedenému soud dodává, že v řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nelze přezkoumávat věcnou správnost ani právní hodnocení učiněná rozhodci ve věci samé.

31. Rozhodce nemá ani povinnost provést všechny důkazy, které jsou stranami navrhovány, rozhodce má naopak právo posoudit, z jakého důvodu důkaz proveden nebude a je na něm, aby tyto své závěry týkající se důvodů, pro které nebyl důkaz proveden, promítl odpovídajícím způsobem do odůvodnění rozhodčího nálezu. Jde-li o případ, kdy straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, je třeba uvést, že rozhodčí řízení je řízením podstatně méně formálním než řízení před soudy a rozhodci sami jsou dokonce povinni postupovat ve smyslu § ustanovení 19 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení takovým způsobem, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám zjistili skutkový stav potřebný pro rozhodnutí sporu. V případě zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení se tak musí jednat o zcela zásadní porušení procesních principů, které musí být navrhovatelem prokázáno (k tomu srov. Bělohlávek, A. J.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1059 - 1159).

32. Jak je přitom zřejmé z odůvodnění nálezu, rozhodce se vypořádal s námitkou žalobce ve vztahu ke stavebnímu deníku ze dne 6. 10. 2008 v odůvodnění a rovněž bylo stručně uvedeno, v jaké souvislosti je tento důkaz ze strany rozhodce zmiňován. Nelze však přehlédnout ani to, že v rámci výzvy k účasti na rozhodčím řízení dne 14. 6. 2013 v sídle rozhodce, k němuž byly obě strany řádně předvolány s tím, že jejich účast je nezbytná, byli současně oba účastníci řízení upozorněni, že pokud budou mít další návrhy k dokazování, je třeba je učinit do 5. 6. 2013 písemně. Jak sám žalobce v návrhu na zrušení rozhodčího nálezu uvádí, výše uvedený důkazní návrh učinil v rámci svého posledního vyjádření ze dne 15. 8. 2013.

33. Žalobce jako další z důvodů, pro který by mělo dojít ke zrušení rozhodčího nálezu, uplatnil důvod dle § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení, neboť na základě vydaného rozhodčího nálezu bylo žalobci jako žalovanému uloženo ve vztahu k žalovanému jako žalobci v rozhodčím řízení plnění, které nebylo v takové výši žádáno. Dle žalobce bylo v rozhodčím nálezu rozhodnuto o zcela jiných částkách, než žalobce ve svém návrhu požadoval a není možné podle něj vůbec zjistit, zda to, co bylo ze strany rozhodce přiznáno, představuje to, co bylo ze strany žalobce žádáno.

34. Z rozhodčího spisu má soud v tomto směru za zjištěné, že žalobce v průběhu rozhodčího řízení upravil znění žalobního petitu a je zřejmé, že ze strany rozhodce bylo v rámci výrokové části rozhodčího nálezu na tuto skutečnost odpovídajícím způsobem reagováno, neboť ze strany žalobce docházelo postupně ke změně žalobního petitu, přičemž ze strany rozhodce došlo následně v rámci výroku nálezu ke korekci s ohledem na žalobcem uplatněný nárok s přihlédnutím k žalobcem učiněné chybě v psaní, tak aby rozhodce rozhodoval o daném předmětu řízení vymezeném žalobním petitem ve znění následně učiněné úpravy.

35. Soud tak uvádí, že z obsahu rozhodčího spisu nevyplývá, že by mělo dojít k zásadnímu porušení procesních pravidel v neprospěch žalobce. Jak se podává z odůvodnění předmětného rozhodčího nálezu, rozhodce dospěl ke svým závěrům na základě rozsáhlého dokazováním na podkladě provedených důkazů v podobě předložených listin, výpovědí účastníků, svědků a znaleckých posudků včetně dokumentace o nerealizovatelnosti díla dle vadné projektové dokumentace vyhotovené žalovaným a o nemožnosti zabezpečit svah dle navrženého technického řešení a tím i zavinění sesuvu rozestavěné opěrné zdi, jak rozhodce uvedl, kdy dospěl ke stanovisku, že v tomto rozsahu uplatněný nárok považuje za oprávněný a žalobě v této části vyhověl, a ve zbylé části odmítl nárok žalobce na vyklizení pozemku [parcelní číslo] v obci a [katastrální uzemí] řešit.

36. Jde-li potom o rozhodcem vydaný rozhodčí nález, je řádně odůvodněn a splňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodčího nálezu ve smyslu § 25 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení.

37. Žalobce přitom v žalobě na zrušení rozhodčího nálezu uplatnil některé z námitek, které byly již vzneseny v průběhu rozhodčího řízení. Z odůvodnění rozhodčího nálezu i z obsahu připojeného rozhodčího spisu je pak zřejmé, že s žalobcem (tj. v rozhodčím řízení stranou žalovanou) v rámci rozhodčího řízení uplatněnými námitky obdobného charakteru, jako je tomu nyní v případě řízení před soudem, v němž se žalobce domáhá zrušení rozhodčího nálezu, se rozhodce již v rámci odůvodnění vypořádal. Jestliže strana žalovaná v průběhu sporu namítla, že žalobce vystupoval jako podnikatel, rozhodce v rámci odůvodnění nálezu jednoznačně dospěl k závěru, že se jedná o smluvní vztah s fyzickou osobou a odmítl aplikaci obchodního zákoníku, jak uváděl žalovaný, kdy dále se z odůvodnění rozhodčího nálezu v tomto směru podává, že rovněž žalobce jednoznačně vyjádřil v této věci svůj nesouhlas a odkázal na znění uzavřené smlouvy o dílo. Pokud jde o uplatněný nárok na odvezení nepotřebného stavebního materiálu, který žalobce umístil na pronajatém pozemku, rozhodce i v této části řádně odůvodnil závěry, ke kterým dospěl, kdy uvedl, že zde jde o jinou situaci. Dále rozhodce v rámci odůvodnění rozhodčího nálezu uvedl, že výše uvedená skutečnost je rozhodci známa a po celou dobu probíhala jednání k převzetí tohoto materiálu zpět žalovaným po platném odstoupení od smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadoval odvezení onoho materiálu, byl nucen rozhodce zabývat se také touto otázkou. Přestože byl tento požadavek uplatněn a měl by být stranou žalovanou akceptován, rozhodce dospěl k závěru, že zde v tomto případě není legitimován k rozhodnutí. Z tohoto důvodu odmítl nárok na vyklizení pozemku [parcelní číslo] v obci a [katastrální uzemí] řešit, neboť je nepřípustný k rozhodování před rozhodcem. Rozhodčí soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalovaného (v rozhodčím řízení strana žalující) je důvodný a bylo mu tak vydaným rozhodčím nálezem vyhověno, přičemž v části byl požadavek žalobce odmítnut.

38. Lze tedy shrnout, že rozhodce se v rámci odůvodnění rozhodčího nálezu mimo jiné vypořádal jednak s námitkou žalobce, který v průběhu sporu namítal, jako strana žalovaná v rozhodčím řízení, že protistrana vystupovala jako podnikatel. Rozhodce s odkazem na mezi účastníky uzavřenou smlouvu o dílo, která byla uzavřena s fyzickou osobou, jednoznačně dospěl k závěru, že se jedná o smluvní vztah s fyzickou osobou a odmítl aplikaci obchodního zákoníku, jak uváděl žalovaný, tj. žalobce v předmětné věci. Rozhodce se dále v rámci odůvodnění rozhodčího nálezu rovněž vypořádal s otázkou týkající se v rozhodčím řízení uplatněného nároku na odvezení nepotřebného stavebního materiálu, který žalobce umístil na pronajatém pozemku, kdy v této části, pokud jde po vyklizení v rozhodčím nálezu označeného materiálu, byl žalobní návrh ze strany rozhodce odmítnut, kdy rozhodce v rámci své rozhodovací pravomoci dospěl k závěru, že přestože byl tento požadavek uplatněn, rozhodce zde není legitimován k rozhodnutí. Z tohoto důvodu odmítl rozhodce nárok na vyklizení pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] řešit, neboť takový nárok je nepřípustný k rozhodování před rozhodcem.

39. Soud v předmětné právní věci dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba není důvodná.

40. Ze záznamů o jednáních konaných před rozhodcem, tak jak byly soudem provedeny k důkazu jako součást obsahu rozhodčího spisu, je pak zřejmý průběh jednotlivých jednání, přednesy stran, jimi případně vznášené námitky a rozhodnutí rozhodčího soudu včetně zápisu přítomnosti konkrétních osob účastnících se jednání. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že z obsahu rozhodčího spisu je zřejmé, že obě strany měly možnost se rozhodčího řízení aktivně účastnit, plně uplatňovat svá procesní práva a povinnosti a z obsahu rozhodčího spisu nevyplývá, že by měl rozhodčí soud porušit zásadu rovného zacházení s účastníky rozhodčího řízení a že by žalobci (straně žalované v rozhodčím řízení) měla být odňata možnost před rozhodčím soudem jednat a efektivně uplatňovat procesní obranu (k principu rovnosti zbraní v rozhodčím řízení soud vycházel např. ze závěrů vyslovených v rozhodnutí NS ČR ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1201/2007). 41. „ Při posuzování otázky, zda v daném případě byla straně v rozhodčím řízení poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, musí soud zkoumat, zda v konkrétním rozhodčím řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem případu byla straně rozhodčího řízení poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jejích procesních práv a rovněž zda se procesním postupem rozhodčího soudu jedna ze stran nedostala do nerovného postavení vůči druhé straně. Zásadu rovnosti stran zákon o rozhodčím řízení nikterak nerozvádí stanovením konkrétních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení a k jejímu naplnění je nutno podle ustanovení § 30 ZRŘ použít přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu. V nálezu ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn. III. ÚS 202/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 134/2003 USn., Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, že jedním ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, je princip rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci řízení (strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoli procesně zvýhodněna či znevýhodněna. K provedení tohoto principu se ukládá soudu povinnost, aby oběma stranám sporu zajistil stejné možnosti k uplatnění jejich práv.“ Shodně se závěry vyslovenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 23 Cdo 2247/2012 tak soud konstatuje, že důvod ke zrušení rozhodčího nálezu upravený v ustanovení § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v ustanovení § 18 o. s. ř.„ Všechny námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., přitom musí být nutně procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu při projednávání sporu, nikoliv správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných rozhodčím soudem.“ 42. Proto i v poměrech projednávané věci lze v duchu závěrů výše citovaných rozhodnutí dospět k závěru, že za situace, kdy byla žalobci jako jedné ze stran rozhodčího řízení (tam vystupující na straně žalované) poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a kdy z provedených důkazů je zřejmé, že žalobci byla v řízení před rozhodčím soudem poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jeho procesních práv, kdy měl rovnocennou příležitost uvádět tvrzení, vyjadřovat se, vznášet námitky, navrhovat důkazy a podobně, je třeba uzavřít, že v rámci rozhodčího řízení nedošlo k porušení zásady rovnosti stran, k jejímuž zajištění mimo jiné slouží žalobcem rovněž citované ustanovení § 18 o. s. ř.

43. Soud proto uzavírá, že jde-li o žalobcem uplatněné důvody ve smyslu § 31 písm. e), f) zákona o rozhodčím řízení, soud neshledal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu důvodnou.

44. S ohledem na skutečnost, že ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. plně úspěšný žalobce se vzdal práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem II tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K rozhodnutí o nákladech řízení soud uvádí, že projev účastníka řízení byl v tomto směru jednoznačně učiněn bez dalších pochybností a tudíž bylo na místě s ohledem na vzdání se práva na náhradu nákladů řízení nahlížet na situaci tak, jako by žádné náklady řízení nevznikly (srov. Svoboda, K., a kol. Náklady řízení. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 81).

Poučení