72 Co 105/2025 - 100

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] [Anonymizováno] žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] doručovací adresa: [Anonymizováno] zastoupený obecným zmocněncem [Anonymizováno] narozeným dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o vyklizení nemovitostí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žalovaný je povinen vyklidit nemovitosti, a to pozemek p. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] – rodinný dům, konkrétně žalovaným užívané přízemí rodinného domu – suterén rodinného domu, uzpůsobený k bydlení (kuchyň, 3 pokoje, koupelna a příslušenství), dále pozemek p. č. [Anonymizováno], zahrada, vše katastrální území [adresa], obec [adresa], na adrese [adresa], [adresa], a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení vzniklých před soudy obou stupňů částku 25 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem, jeho výrokem I., zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zavázání žalovaného vyklidit užívané prostory nemovitosti (pozemku, parcely p. č. [Anonymizováno], výměra [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 – zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [adresa], č. p. [Anonymizováno] – rodinný dům. Stavba stojí na pozemku p. č. [Anonymizováno], dále pozemku, parcely p. č. [Anonymizováno], zahrada – výměra [Anonymizováno] m2 k. ú. [adresa], obec [adresa] vše zapsané u [právnická osoba] pro Vysočinu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [Anonymizováno]) v rodinném domě na adrese [adresa], [adresa] – přízemí rodinného domu – suterén rodinného domu, uzpůsobený k bydlení (kuchyň, 3 pokoje, koupelna a příslušenství). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Po provedeném dokazování a po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání žaloby na vyklizení žalovaným užívaných prostor specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále též „předmětné prostory“) proti žalovanému, byť je evidovaná v katastru nemovitostí jako jejich výlučný vlastník, neboť měl za to, že žalovanému stále svědčí k užívání předmětných prostor právo bydlení, které nezaniklo ani uzavřením darovací smlouvy ze dne [datum], kdy došlo k převodu vlastnického práva k nemovitosti, v nichž se předmětné prostory nachází, manželkou žalovaného na žalobkyni darováním, a ani následným rozvodem manželství mezi žalovaným a matkou žalobkyně [jméno FO] (dnes již [jméno FO]). Mezi žalovaným a jeho dnes již bývalou manželkou totiž nedošlo po rozvodu manželství k vypořádání dosavadního práva bydlení v předmětných prostorách dohodou, žalovaný se ani svého práva bydlení v předmětných prostorách jednostranným právním úkonem nevzdal. Ve smyslu ustanovení §§ 769, 770 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ k podání žaloby o dalším bydlení manžela a jeho vyklizení (vystěhování) z předmětných prostor, tedy manžela, který má v předmětných nemovitostech pouze právo bydlení (tedy žalovaného), je aktivně legitimována bývalá manželka žalovaného, jakožto osoba, jejíž právo v předmětných prostorech bydlet a užívat je trvá. Právo bydlení, dnes již bývalé manželky žalovaného, je silnější než odvozené právo bydlení žalovaného (a to nejdříve z titulu práva vlastnického a po uzavření darovací smlouvy z titulu jiného věcného práva – věcné břemeno, služebnost bytu). Právo bydlení žalovaného v předmětných prostorách bydlet a užívat je tak trvá bez ohledu na vůli vlastníka předmětných prostor, tedy bez ohledu na vůli žalobkyně.

3. Nad rámec uvedeného soud měl za prokázané, že za trvání manželství žalovaného jeho tehdejší manželka [jméno FO] převedla darovací smlouvou nemovité věci, ve kterých měla společně s žalovaným rodinnou domácnost a společné obydlí, na svoji dceru, tedy na žalobkyni. K uzavření této darovací smlouvy, jejímž předmětem byla nemovitost, v níž měla [jméno FO] společně s žalovaným rodinnou domácnost a společné obydlí, došlo bez souhlasu žalovaného, čímž bývalá manželka porušila ve smyslu ustanovení § 747 odst. 1 o. z. povinnost neohrozit bydlení žalovaného v domě, kde byla jejich rodinná domácnost s žalovaným. Žalovaný se následně dovolal neplatnosti této darovací smlouvy podle § 747 odst. 2 o. z., a to tak, že u soudu podal opakovaně žalobu, v níž se domáhal neplatnosti uvedeného jednání dnes již bývalé manželky, resp. se domáhal určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí zůstala jeho dnes již bývalá manželka. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že vzájemné vztahy v rodině účastníků, tedy vzájemné vztahy mezi žalovaným na jedné straně a jeho bývalou manželkou, žalobkyní (dcerou) a jejím manželem na straně druhé jsou dlouhodobě vyhrocené a nelze je rozhodně hodnotit jako souladné s dobrými mravy. Nicméně tyto okolnosti nemají na rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby o vyklizení žádný vliv. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že podle procesního úspěchu ve věci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalovaný právo, aby mu žalobkyně zcela nahradila náklady tohoto soudního řízení. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítla, že skutkové zjištění soudu o vyjádření nesouhlasu žalovaného s darovací smlouvou ze dne [datum] není podloženo důkazem, o který by jej bylo možno opřít. Prvostupňový soud ani neuvádí, jaký vztah a vliv má uvedené skutkové zjištění na výrok rozsudku. Dále dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že sdělení žalovaného jeho bývalé manželce [jméno FO] obsahující návrh na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) datovaný [datum] je prokázáním faktu, že žalovaný neměl k uvedenému datu vyřešenu otázku společného bydlení v nemovitostech. Návrh odporuje reálné skutečnosti a průběhu skutkového děje při nabývání majetku do společného jmění a nelze jej považovat za relevantní právní úkon dohody o vypořádání SJM a práv a povinností společného bydlení. Dále vyjádřila nesouhlas s právním názorem prvostupňového soudu, že žalobkyně nemá právo domáhat se zdržení se zásahů do jejího vlastnického práva podle § 1042 o. z. Žalobkyně však aktivní legitimaci jako vlastník má, a jelikož jde o nemovitost, petit má směřovat k vyklizení. Žalovaný má v nemovitosti své věci, manželství skončilo rozvodem. Za prokázané má soustavné dlouhodobé hrubé chování žalovaného jak k žalobkyni, tak jejímu manželovi a synovi, k její matce a její babičce. Toto trýznivé a nebezpečné chování opravňuje žalobkyni žalovat žalovaného na vyklizení. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 1544/2005, dle nějž právo manžela užívajícího za trvání manželství byt v domě ve výlučném vlastnictví manžela je odvozeným právem od existujícího rodinně právního vztahu, které rozvodem manželství zaniká. Navrhla, aby odvolací soud žalobě vyhověl a přiznal jí náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaný považoval rozsudek za správný a odvolání za nedůvodné. Prvostupňový soud se nenechal vmanipulovat do nic neříkajících verzí žalobkyně, žaloba byla postavena na domněnkách, dohadech a „příčí se tezi zákona“.

7. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 a contr. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), že jej podal žalovaný jako účastník řízení, a tedy osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru o jeho důvodnosti.

8. Žaloba žalobkyně byla založena na tvrzení, že je na základě darovací smlouvy ze dne [datum] výlučnou vlastnicí nemovitosti, v níž se nachází prostory užívané žalovaným, jehož je dcerou. Nemovitost dále obývá manžel žalobkyně [jméno FO], jejich nezletilý syn [jméno FO], matka žalobkyně [jméno FO] a matka paní [jméno FO] [jméno FO]. Žalovaný nemovitost užíval na základě ústního souhlasu žalobkyně jako jejího vlastníka a na základě manželství s matkou žalobkyně, které však bylo rozvedeno. Žalobkyně se rozhodla odvolat svůj ústní souhlas s bydlením žalovaného dne [datum] vzhledem k jím páchanému tělesnému a duševnímu násilí na ostatních uživatelích domu. Dne [datum] došlo k policejnímu vykázání žalovaného, následně bylo vyhověno návrhu na vydání předběžného opatření ve věci domácího násilí podanému žalobkyní, jejím manželem a její matkou. V průběhu řízení o návrhu na prodloužení předběžného opatření žalovaný prohlásil, že se již neplánuje nastěhovat zpět do rodinného domu, a od dalšího řízení bylo upuštěno. Žalovaný se však [datum] do domu nastěhoval zpět a psychický teror se stupňující intenzitou se začal opakovat. Dne [datum] byl proto podán další návrh na vydání předběžného opatření ve věci domácího násilí, jemuž bylo vyhověno.

9. Zásadní otázkou tohoto řízení bylo, zda žalobkyně jako vlastník nemovitostí, jejichž vyklizení se domáhá, je aktivně věcně legitimovaná k podání takové žaloby, tedy zda je žalobkyně nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že takovou osobou není, že osobou, která by se mohla domáhat vyklizení žalovaného, je jeho bývalá manželka, tj. [jméno FO] (dříve [jméno FO]). S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje pouze částečně.

10. Občanský zákoník upravuje ve své části druhé rodinné právo, přičemž se v dílu 5, oddílu 3 zabývá následky zániku manželství. V ustanoveních § 766 až § 770 upravil otázky bydlení po zániku manželství. Rozlišuje přitom, zda a jaké měli rozvedení manželé právo k domu či bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost.

11. V nyní projednávané věci byla manželka žalovaného výlučnou vlastnicí nemovitostí včetně domu označeného ve výroku tohoto rozhodnutí, a to na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum], stejného dne registrované, současně bylo zřízeno věcné břemeno bytu pro dárkyni [jméno FO], matku manželky žalovaného. Stalo se tak v průběhu manželství žalovaného, které trvalo od [datum] do [datum], kdy pravomocně zaniklo rozvodem na základě rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] V průběhu manželství ani po něm mezi manžely nedošlo k uzavření žádné dohody, na jejímž základě by se žalovaný stal spoluvlastníkem nemovitostí či jejich nájemcem, nebyla uzavřena ani dohoda dle ustanovení § 757 odst. 1 písmeno c/ o. z., upravující bydlení manželů po rozvodu manželství. Právo žalovaného v nich bydlet a je užívat vzniklo nejprve na základě souhlasu rodičů jeho manželky, následně poté, kdy se jeho manželka stala vlastnicí nemovitostí, bylo odvozeno od vztahu manželského. Nicméně toto právo bydlení žalovanému svědčící zaniklo dnem, kdy nabyl rozsudek o rozvodu jeho manželství právní moci, tj. [datum]. Žalovaný tak nedisponoval žádným právem nemovitosti užívat. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 777/2022, v němž dovolací soud posuzoval správnost právního názoru soudu odvolacího. Ten v řízení o určení vlastnického práva dovodil, že žalobce domáhající se určení vlastnictví k bytové jednotce žalované, čímž se domáhal ochrany bydlení manžela podle § 747 o. z., dospěl k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na takovémto určení, a to proto, že v průběhu řízení došlo k rozvodu jejich manželství. Pokud by byla darovací smlouva neplatná, jak žalobce namítal, nemá naléhavý právní zájem na tomto určení. Jestliže bylo manželství žalobce a žalované pravomocně rozvedeno, ochrana bydlení žalobce, jakožto bývalého manžela žalované, podle § 747 o. z. již nepřichází v úvahu, přičemž ke srovnání poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 506/2008, a ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 914/2014. Dovolací soud dovolání žalobce odmítl s odůvodněním, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnického práva žalované k bytu ve smyslu § 80 o. s. ř., který za dané situace není dán, jelikož žalobce ze zákona již nepožívá ochrany manžela, a z tohoto důvodu není jeho postavení z pozice manžela nejisté. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1748/23, odmítl ústavní stížnost žalobce z důvodu, že jeho právo bydlení v předmětném bytu zaniklo rozvodem, bez ohledu na výsledek řízení o určovací žalobě.

12. Ještě v průběhu manželství převedla manželka své vlastnické právo k nemovitostem na žalobkyni, svou dceru. Stalo se tak smlouvou darovací a o zřízení věcného břemena ze dne [datum]. Žalobkyně se stala výlučným vlastníkem nemovitostí označených ve výroku tohoto rozhodnutí, bývalá manželka žalovaného se současně stala oprávněnou z věcného břemena spočívající v jejím bezúplatném právu tyto nemovitosti včetně všech jejich součástí a příslušenství doživotně, bezúplatně, výlučně a v plném rozsahu užívat, a to včetně práva přístupu do nich a práva přijímat v nich návštěvy. Stávající oprávněná z věcného břemene [jméno FO] založeného výše označenou smlouvou z roku [Anonymizováno] vyjádřila souhlas s jeho zřízením. Zápis v katastru nemovitostí byl proveden dne [datum], právní účinky zápisu nastaly [datum]. Od tohoto data nastaly věcně právní účinky smlouvy uzavřené dne [datum].

13. Žalovaný následně postupně podal dvě žaloby na určení, že jeho manželka je vlastnicí těchto nemovitostí, v nichž tvrdil, že převedla nemovitosti bez jeho souhlasu, čímž porušila ustanovení § 747 odst. 1 o. z.

14. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] vyplývá, že dne [datum] podal žalovaný (v pozici žalobce) žalobu proti [Jméno žalobkyně], nyní žalobkyni, jíž se domáhal určení, že vlastníkem nemovitostí je i nadále jeho (tehdy ještě) manželka, protože porušila ustanovení § 747 o. z. Žaloba byla zamítnuta pro neprokázání naléhavého právního zájmu, když na straně žalované byla pouze obdarovaná [Jméno žalobkyně], nikoli i dárkyně [jméno FO], a dále z toho důvodu, že lze žalovat na plnění, tedy vypořádání společného jmění manželů, dále že žalobce neučinil právní jednání dovolání se relativní neplatnosti darovací smlouvy, když vyjádření nesouhlasu s ní není dostačující, dále proto, že v průběhu řízení zaniklo manželství, proto ochrany žalobce tímto způsobem už není třeba, poukázáno bylo i na písemný slib žalovaného, že se do domu nevrátí. Žalobce vzal po vyhlášení rozsudku žalobu zpět, rozsudek byl zrušen a řízení zastaveno.

15. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne [datum] byla podána žaloba žalovaným (v pozici žalobce) proti žalobkyni i bývalé manželce žalovaného na určení vlastnictví k nemovitostem, jíž se domáhal téhož určení z téhož důvodu. Řízení skončilo zastavením z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem, důvodem zpětvzetí bylo podání žaloby žalobcem o vypořádání společného jmění manželů.

16. Žalobkyně je tak i nadále evidována v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník nemovitostí, bývalá manželka žalovaného jako oprávněná z věcného břemena – služebnosti bytu, včetně sporných prostor.

17. Soud prvního stupně zamítající žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace aplikoval ustanovení § 769 a § 770 o. z.

18. Podle prvého z nich zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

19. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o aktivní věcné legitimaci bývalé manželky žalovaného k podání žaloby na jeho vyklizení. Jejich manželství zaniklo rozvodem a manželé neměli k domu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, tj. domu č. p. [Anonymizováno] nacházejícím se na pozemku p. č. [Anonymizováno], obec a katastrální územní [adresa] a jenž je jeho součástí, stejné nebo společné právo. Žalovanému nesvědčilo k užívání nemovitostí žádné právo vyjma odvozeného z rodinně právního vztahu s manželkou, jejich vlastnicí, později (od [datum]) oprávněné z věcného břemena, kdy toto odvozené právo zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství ([datum]) a jednoznačným stanoviskem bývalé manželky, že si nepřeje, aby nemovitosti žalovaný užíval. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno FO], dříve [jméno FO], na dalším bydlení pro dobu po rozvodu se nedohodli, což ve svých tvrzeních potvrdil i žalovaný. Bývalé manželce sice předložil návrh dohody o vypořádání a úpravě vzájemných majetkových poměrů, práv a povinností společného bydlení po rozvodu datovaný [datum], na nějž však nepřistoupila. Pokud umožnila žalovanému v domě bydlet, jak vyplynulo z protokolu o jednání konaném před soudem prvního stupně dne [datum], mínila tím do rozvodu jejich manželství, jak upřesnila v rámci své svědecké výpovědi konané před odvolacím soudem. Uvedené ostatně koresponduje s jejím tehdejším vyjádřením, že po prohlášení žalovaného ze dne [datum] v řízení o prodloužení předběžného opatření (viz níže), že se do domu nevrátí, mu bylo žalobkyní umožněno, aby bydlel v suterénu domu, neboť po tak dlouhém užívání domu a po tak dlouhém manželství nešlo očekávat, že by se žalovaný odstěhoval ze dne na den.

20. Podle ustanovení § 770 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno.

21. Dle názoru odvolacího soudu nelze na daný případ uvedené ustanovení aplikovat, jak učinil soud prvního stupně. Stejně jako v ustanovení § 769 o. z. i zde je upravena situace, kdy manželství zaniklo rozvodem, avšak na rozdíl od něj neměl ve vztahu k bytu či domu, v němž byla rodinná domácnost manželů, žádný z manželů právo věcné či závazkové povahy. Aktivní věcnou legitimaci má třetí osoba, která má k bytu či domu věcné nebo závazkové právo, od jehož práva bylo odvozeno právo druhého manžela. Pasivně legitimován je ten z rozvedených manželů, kterému rozvodem odvozené právo zaniklo (obdobně Občanský zákoník, 2. vydání 3. aktualizace, 2024: M. Janoušková, zveřejněný v systému Beck-online). Ustanovení by bylo možno aplikovat za situace, kdy by manželce žalovaného ani jemu nesvědčilo věcné či závazkové právo k bytu či domu (např. pokud by manželka žalovaného darovala žalobkyni nemovitosti, aniž by jí bylo zřízeno právo odpovídající věcnému břemenu či právo nájmu), a bydlení by bylo umožněno jednomu z manželů (manželce žalovaného) třetí osobou (žalobkyní). Pak by právní mocí rozsudku o rozvodu manželství svědčilo této třetí osobě právo domáhat se vyklizení žalovaného, jehož právo bylo odvozeno od práva své manželky.

22. Odvolací soud však dále dospěl k závěru, že aktivní věcná legitimace k podání žaloby na vyklizení svědčí nejenom bývalé manželce žalovaného podle ustanovení § 769 o. z., ale samotné žalobkyni.

23. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

24. Judikatura i nadále za účinnosti současného občanského zákoníku zastává názor, že ochranu vlastnického práva, jde-li o nemovitost, nelze požadovat žalobou na vydání věci, ale je třeba se domáhat jejího vyklizení. V řízení o vlastnické reivindikační žalobě se otázka, kdo je vlastníkem věci, řeší jen jako předběžná; rozpor mezi zápisem vlastnictví v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem lze odstranit jen žalobou na určení vlastnického práva. Ke dni rozhodování odvolacího soudu je, jak výše uvedeno, žalobkyně zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí, žádné soudní rozhodnutí, v němž by byla vlastnická otázka určena jinak, neexistuje, neprobíhá ani žádné řízení na určení vlastnictví svědčícího jiné osobě než žalobkyni. Vzhledem k výše zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 777/2022 a Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1748/23, a faktu, že žalovaný a jeho bývalá manželka jsou pravomocně rozvedeni, nelze ani předběžně vyhodnotit, že by se svou případnou další žalobou na určení vlastnictví svědčící bývalé manželce žalovaného mohl žalovaný uspět.

25. K možnosti domáhat se vyklizení osoby z nemovitosti, ve vztahu k níž svědčí vlastnické právo jiné osobě a současně nájemní právo osobě další, se v minulosti vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 687/05. Posuzoval žalobu, jíž se žalobkyně jako vlastnice bytu domáhala vyklizením bytu žalovaným z důvodu, že mu nesvědčí právo nájmu bytu. Soud prvního stupně i odvolací žalobu zamítly proto, že shledaly, že stěžovatelka není věcně aktivně legitimována, když se jako vlastník nemovitosti nemůže domáhat ochrany svého vlastnického práva podle tehdejšího ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., neboť toto právo přísluší jen nájemci bytu, a to ve smyslu jeho odstavce 2. Stěžovatelka považovala rozhodnutí obecných soudů za rozporná s hmotným právem, když nepřípustným způsobem provedly zužující výklad ustanovení § 126 a měla za to, že toto ustanovení neomezuje vlastníka nemovitosti podat žalobu na vyklizení nemovitosti, resp. její části v rozsahu konkrétního bytu. Nejvyšší soud odmítl dovolání, jelikož s odkazy na předchozí judikaturu odůvodnil, proč se může vyklizení osob bydlících v bytě bez právního důvodu zásadně domáhat nájemce bytu, a pronajímatel tak nemá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. Základem zásahu Ústavního soudu byla restriktivní interpretace aktivní věcné legitimace k podání reivindikační žaloby v situaci, kdy vlastnické právo pronajímatele je omezeno obligačními právy jiných subjektů (typicky detentorů). Ústavní soud ve svém nálezu připomněl, „že ochranu vlastnictví nelze zužovat pouze na ochranu konkrétních subjektivních oprávnění vlastníka, ale též na zajištění výkonu vlastnického práva, včetně plnění případných povinností spojených s vlastnictvím. Jde o výron konstrukce vlastnického práva, vyjádřeného dikcí "Vlastnictví zavazuje." (srov. čl. 11 odst. 3 větu první Listiny). Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit vlastníkovi dostatečný prostor, tj. poskytnout mu adekvátní soudní ochranu, i proto, aby své povinnosti mohl řádně plnit. Jestliže tedy bylo zjištěno, že trvá nájemní vztah s původní nájemkyní (….), má pronajímatel jako vlastník povinnost předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (§ 687 odst. 1 občanského zákoníku). Řádné splnění této povinnosti (navíc při nečinnosti oprávněného nájemce) soudy stěžovatelce upřely odmítnutím možnosti domáhat se vyklizení pronajatého bytu neoprávněným uživatelem. V konečném důsledku znamená porušení čl. 11 Listiny i zásah do základního práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).“ 26. Nejvyšší soud se k problematice aktivní věcné legitimace vlastníka nemovitosti, byť v řízení o náhradu škody, jež měla být způsobena vlastníky nemovitosti tím, že neumožnili oprávněnému z věcného břemene užívat část nemovitosti, vyjádřil tak, že vlastník může byt nejen zatížit věcným břemenem, ale může jej i pronajmout (§ 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Právní postavení oprávněného z věcného břemene jako subjektu věcného práva je v zásadě silnější než postavení nájemce bytu jako osoby oprávněné ze závazkového vztahu. „Pronajímatel jako vlastník je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (§ 687 odst. 1 obč. zák.). Není důvod, aby toto pravidlo nebylo analogicky aplikováno i na vztah vlastníka a oprávněného z věcného břemene, nedohodly-li se strany jinak.“ 27. Ve vztahu k nyní projednávané věci je třeba uvést, že odvolací soud shledává existenci aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání žaloby o vyklizení žalovaného ze dvou důvodů. Prvním z nich je fakt, že v nemovitosti, v níž se nacházejí i předmětné prostory užívané žalovaným, sama žalobkyně bydlí a nepřeje si, aby ji užíval i žalovaný, jak je zřejmé z listiny datované dne [datum] a označené jako odvolání souhlasu s užíváním přízemí rodinného domu – suterénu rodinného domu, uzpůsobený k bydlení (kuchyň, 3 pokoje, koupelna a příslušenství) na adrese: [adresa], [adresa], jakož i předžalobní výzvy žalobkyně adresované žalovanému a datované [datum]. Druhým důvodem je fakt, že si bývalá manželka nepřeje, aby dům žalovaný užíval. Žalobkyně a bývalá manželka žalovaného uzavřely (spolu se smlouvou darovací) dohodu o zřízení věcného břemene, z nějž je žalobkyně osobou povinnou a bývalá manželka žalovaného osobou oprávněnou, umožňující jí v plném rozsahu užívat nemovitosti převedené na žalobkyni, tedy včetně rodinného domu. S přihlédnutím k judikatuře zmíněné v předchozích odstavcích je odvolací soud toho názoru, že právě až dosažením rozhodnutí, na jehož základě bude žalovaný povinen nemovitosti a zejména jím užívaný suterénní byt vyklidit, splní žalobkyně svou povinnost zajistit oprávněné z věcného břemena nerušený výkon práv spojených s užíváním nemovitostí. Bez rozhodnutí o povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit a bez realizace vyklizení totiž žalobkyně takový výkon práv bývalé manželce žalovaného, oprávněné z věcného břemena, nezajistí, a stejně tak bez něj nezajistí ani nerušný výkon sobě z titulu svého vlastnického práva.

28. Žalovaný má ve sporných prostorech své věci, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno FO] (dle ní zlaté šperky), jakož i tvrzení samotného žalovaného (dle něj oblečení, boty, značkové oblečení), přičemž žalovaný se chce do sporných prostor vrátit a bydlet v nich do vypořádání společného jmění se svědkyní, jak vyplynulo nejen z jeho vyjádření předneseného před odvolacím soudem. Z předmětných prostor je nadto průchod do všech zbývajících částí domu. Odvolací soud uzavírá, že žalobkyně jako vlastnice nemovitostí je aktivně věcně legitimována k podání žaloby na vyklizení nemovitostí proti žalovanému, které bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl (rozvodem manželství s její matku) užívá (má v nich své věci) a užívat je dle svých prohlášení chce. Dožadování se ochrany subjektivního vlastnického práva žalobkyně žalobou na vyklizení nemovitostí považuje odvolací soud za důvodné.

29. Odvolací soud dále zvažoval, zda formální výkon subjektivního práva žalobkyně nepovede ke zřejmé křivdě či nebude zneužitím vlastnického práva tak, jak má na mysli ustanovení § 8 o. z. Prostřednictvím aplikace tohoto ustanovení má být zabráněno vymáhání čistě formálních práv, pokud jsou ve zjevném rozporu s elementárními etickými požadavky, resp. výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Zabývat se touto otázkou považoval odvolací soud za potřebné tím spíše, že účastníci jsou v postavení dcera-otec.

30. V této souvislosti je třeba připomenout, že předmětné nemovitosti obývá žalobkyně, její manžel [jméno FO], jejich syn [jméno FO], ročník [Anonymizováno], matka žalobkyně [jméno FO] a babička žalobkyně [jméno FO], ročník [Anonymizováno].

31. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], matky žalobkyně, považuje odvolací soud za prokázané hrubé chování žalovaného nejen k ní, ale i k žalobkyni a jejímu manželovi. Po operaci svědkyně na začátku roku 2023 jí žalovaný mimo jiné namísto požadované pomoci odpověděl, „[Anonymizováno]“. Její manželství nebylo pohodové, žalobkyně „[Anonymizováno]“. Žalovaný dvakrát fyzicky napadl žalobkyni, když do ní strčil tak, že málem shodila babičku na chodítku, podruhé tak, že žalobkyně skoro spadla z terasu, když svědkyně průběh fyzického napadení zetě žalovaným, které je šetřeno kriminální policií, viděla z okna. Z průběhu celé výpovědi svědkyně bylo patrné, že žalovanému neměla snahu ublížit, ale že v současné době by už bydlení žalovaného s nimi pod jednou střechou psychicky nezvládla. Její odpověď na dotaz, jak by se cítila, kdyby se žalovaný do domu vrátil, „[Anonymizováno]“, nepůsobilo nadneseně či nevážně míněné. Její výpověď korespondovala s ostatními důkazy provedenými odvolacím soudem.

32. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], jehož předmětem bylo projednání návrhu svědkyně na rozvod manželství se žalovaným, vyplynulo, že příčiny rozvratu manželství prvostupňový soud shledal v rozdílných povahách, zájmech a představ o společném soužití, dále pak v hrubém jednání (urážky a slovní napadání) ze strany manžela, který nedostál povinnosti chovat se k manželce s úctou a respektovat její důstojnost.

33. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], v němž podala žalobkyně, její manžel a její matka návrh na vydání předběžného opatření podle § 400 a násl. z ř. s., aby byl žalovaný na 1 měsíc zavázán zdržet se vstupu do společného obydlí zahrady a přístupových cest a zdržet se setkávání kontaktování navrhovatelů, tedy návrh ve věci ochrany proti domácímu násilí, lze mít hrubé chování žalovaného nejenom ke své manželce, ale i žalobkyni a jejímu manželovi, za osvědčené, kdy k tomuto závěru dospěl prvostupňový soud ve svém vyhovujícím usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jakož i odvolací soud, který jej potvrdil. Ve svém usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], vyšel z toho, že existence tzv. domácího násilí byla osvědčena úředním záznamem o vykázání, úředními záznamy o podání vysvětlení účastníků, které si do detailů vzájemně korespondují. Žalovaný v červnu 2023 uhodil manžela žalobkyně berlí, když chtěl, aby poodjel autem z příjezdové cesty, zopakoval při tom nadávky často používané jako „[Anonymizováno]“, žalobkyni v lednu 2023 chytil zezadu za krk, strčil ji dopředu, v červenci 2023 do ní chtěl strčit rukou s berlí, v srpnu 2023 jí nadával „[Anonymizováno]“. Jejímu manželovi nadává „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“. Matce žalobkyně žalovaný nadává „[Anonymizováno]“. Vydání předběžného opatření předcházelo policejní vykázání provedené příslušníkem policie dne [datum]. Ze zpráv Psychocentra – manželské a rodinné poradny [právnická osoba], příspěvkové organizace ze dne [datum], jež jsou obsahem tohoto spisu, plyne, že navrhovatelé jsou uživateli služby Intervenční centrum [právnická osoba] od [datum].

34. Z protokolu o ústním jednání před Městským úřadem [adresa], odborem správním ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že k události ze dne [datum] vypovídala jako svědkyně též sousedka žalobkyně [jméno FO], ročník [Anonymizováno], která se mj. vyjádřila že ze sousedovy zahrady slyšela nadávky, urážky a křik žalovaného na jeho bývalou manželku. Na žádost babičky žalobkyně paní [jméno FO], aby už toho nechal, nebo jí „[Anonymizováno]“, této osobě odpověděl „[Anonymizováno]“. Svědkyně zasáhla a žádala žalovaného, aby se takto nechoval, na což jí začal urážet slovy „[Anonymizováno], [Anonymizováno]“. Poté, co ji uhodil pěstí do ramene, šla se souhlasem jeho bývalé manželky zavolat policii. Obdobně se v rámci svého svědeckého výslechu vyjádřila u přestupkové komise bývalá manželka žalovaného[Anonymizováno]

35. Odvolací soud ze zprávy [právnická osoba] [adresa], odboru sociálních věc a zdravotnictví ze dne [datum] zjistil, že pracovnice [tituly před jménem] [jméno FO] provedla pohovor s nezletilým [jméno FO], synem žalobkyně, který se vyjádřil tak, že byl dědeček vždycky tak „[Anonymizováno]“, že se nechoval hezky ani k jeho rodičům, babičce a prababičce, často jej slyšel nadávat a křičet, používal hodně sprostá slova, která nechtěl opakovat, křičel i před ním, matce i babičce se během toho klepaly ruce. Jeho chování se zhoršilo po návratu z nemocnice. Nyní je rád, že s nimi už není, přeje si, aby se k nim dědeček už nevrátil.

36. Dle spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] se téže osoby domáhaly prodloužení doby trvání předběžného opatření na 5 měsíců. U jednání konaného dne [datum] žalovaný čestně prohlásil, že se od tohoto dne neplánuje nastěhovat zpět do rodinného domu a domáhat se svého práva užívání z jakéhokoli titulu. Dům navštíví pouze po předchozí domluvě, zprostředkovaně přes jeho sestru za účelem vystěhování a převzetí svých osobních věcí a výlučného majetku. Prohlášení je žalovaným podepsáno. V důsledku dání tohoto písemného slibu vzali navrhovatelé návrh zpět a řízení o něm bylo zastaveno.

37. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], že dne [datum], tedy již po zániku manželství žalovaného s [jméno FO], opět téže osoby podaly návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 400 a násl z. ř. s., a to z důvodu obavy z jednání žalovaného, který žalobkyni [datum] sdělil, že se [datum] nastěhuje zpět do domu. Prvostupňový soud ověřil, že v těch dnech byl žalovaný krátkodobě hospitalizován v Psychiatrické nemocnici [adresa], z níž měl být propuštěn [datum]. Návrhu bylo vyhověno usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], realizováno bylo [datum]. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že společné obydlí navrhovatelů a žalovaného je pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného a psychického násilí vůči nim z z jeho strany. Zjistil, že slib žalovaného z [datum] nedodržel, ke vzájemným incidentům docházelo ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], jak vyplynulo z přehledu poskytnutého Obvodním oddělením [adresa]. Ve dnech [datum] až [datum] měl žalovaný vulgárně urážet navrhovatelky slovy „[Anonymizováno], uzamykal vstupní branku do zahrady, schovával klíče, neustále zvonil na domovní zvonky. [datum] vstoupil bez dovolení do prostor obývaných jeho bývalou manželkou, chtěl si vyprat v pračce prádlo, i když má pračku vlastní. [datum] strčil do žalobkyně, až se praštila do zárubně vchodových dveří a před domem urážel další osoby včetně hlídky policie. Po měsíci byly žalovanému soudním vykonavatelem klíče vydány.

38. Pokud jde o fotografie předložené žalovaným, které dokladují podlitiny v horní části těla, jež mu měl způsobit manžel žalobkyně, nelze bez dalšího dospět k závěru, že se mu zranění stalo právě tímto způsobem. Na druhé straně žalobkyně předložila lékařskou zprávu ze dne [datum], v níž je popsáno zranění zetě žalovaného (četné povrchové škrábance v oblasti levé prsní krajiny a na přední straně krku, při dolní čelisti drobná podlitina), přičemž pouze ze samotné zprávy rovněž nelze bez dalšího dospět k závěru, že zranění pocházejí z napadení žalovaným, o němž vypovídala svědkyně [jméno FO]. Z výpisu ze spořícího účtu žalobkyně č. [č. účtu] ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO] lze mít za prokázané, že žalovaný si z účtu vedeného na jméno žalobkyně, na němž se nacházely přebytky z důchodu [jméno FO], převedl dne [datum] - bez souhlasu své manželky – na účet vedený na jeho jméno částku [Anonymizováno] Kč, představující téměř celý zůstatek účtu. V této souvislosti je třeba současně uvést, že manželka žalovaného převedla rovněž bez souhlasu svého manžela – žalovaného nemovitosti označené ve výroku rozsudku na žalobkyni, což nepochybně ke zhoršení vztahů značně přispělo. Žalovaný mohl mít důvodnou obavu z odklonu majetku jeho bývalé manželky a zhoršení vymahatelnosti jeho nároku vyplývajícího z vypořádání jejich společného jmění, zvláště za situace, kdy tvrdil existenci investic do sporných nemovitostí. Tak či onak tyto důkazy, jakož i obsahy výše označených spisů jen potvrzují existenci velmi špatných vztahů účastníků řízení i ostatních osob v domě bydlících se žalovaným.

39. Jestliže žalovaný argumentoval tím, že jsou na vratech vedoucích do nemovitostí žalobkyně řetězy, takže se do domu ani nedostane, odvolací soud považuje tento krok žalobkyně za pochopitelnou ochranu před dalším agresivním jednáním žalovaného vůči obyvatelům nemovitostí popsaného výše.

40. Z těchto všech zjištění činí odvolací soud závěr, že se soužití se žalovaným vyznačovalo častým a značným psychickým násilím konaným žalovaným na všech obyvatelích domu, došlo i na násilí fyzické, útoky přešly i na sousedku P. [jméno FO]. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] i pohovoru s nezletilým [jméno FO] je zřejmé, že toto značně agresivní jednání vůči členům domácnosti zesílilo v souvislosti s proděláním těžkého onemocněním žalovaného, pro něž musel být dlouhodobě hospitalizován. Dle odvolacího soudu však tento žalobkyní či její rodinou nezaviněný zdravotní stav žalovaného nemůže převážit nad ochranou výkonu vlastnického práva žalobkyně a nad její povinností zajistit [jméno FO] nerušený výkon práv z věcného břemene. Podání žaloby žalobkyní není zneužitím vlastnického práva ani ji nelze posoudit jako křivdu vůči žalovanému, protože po žalobkyni a její rodině nelze požadovat snášení výše popsaného chování žalovaného. Majetkové nároky žalovaného budou řešeny v řízení o vypořádání společného jmění žalovaného a [jméno FO], které již u Okresního soudu ve [adresa] probíhá pod sp. zn. [Anonymizováno].

41. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl po zopakování a doplnění dokazování k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozhodnutí, a to v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení, které jí vznikly před soudy obou stupňů.

43. Náklady za řízení před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny právní zástupkyně za pět úkonů právní služby ve výši 7 500 Kč, a to příprava s převzetím věci, účast u jednání soudu dne [datum], písemné vyjádření dne [datum] a účast u jednání dne [datum] trvající přes dvě hodiny. Výše odměny za jeden úkon činí 1 500 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky po 300 Kč za úkony právní služby provedené do [datum], tj. 3 x 300 Kč, a ve výši 900 Kč za dva úkony provedené po [datum], tj. 2 x 450 Kč. Uplatněná náhrada cestovného nebyla doložena. Celkem činí náklady řízení za tuto fázi řízení 14 300 Kč.

44. Náklady řízení před soudem odvolacím sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby po 1 500 Kč, tedy ve výši 4 500 Kč, a to za úkony podání odvolání a účast u jednání trvající přes dvě hodiny, dále z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]. Uplatněné náhrady cestovného a promeškaného času nebyly doloženy. Náklady odvolací fáze řízení činí 10 850 Kč.

45. Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni před soudy obou stupňů činí 25 150 Kč a tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám její zástupkyně [Jméno advokátky] (§ 149 odst.1 o. s. ř.)

Poučení