72 CO 119/2022 - 207

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale hlášený [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro 379 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. března 2022, č. j. 11 C 331/20219-163, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje a) ve výroku I. a b) ve výroku II., té jeho části, jíž byla zamítnuta žaloba v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 55 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 379 500 Kč od [datum] do [datum] a z částky 55 945 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II., té jeho části, jíž byla žaloba v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 38 706 Kč s úrokem z prodlení zamítnuta, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 38 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 706 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 139 627,50 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 173,50 Kč, a to na účet Okresního soudu v Jihlavě, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 340,60 Kč, a to částku 826,50 Kč na účet Okresního soudu v Jihlavě a částku 514,10 Kč na účet Krajského soudu v Brně, vždy ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně (dále jen„ prvostupňový soud“) výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 274 955 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení). Ve zbývajícím rozsahu (co do zákonného úroku z částky 379 500 Kč od [datum] do [datum] a dále co do částky 104 545 Kč se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení) žalobu zamítl (výrok II.) a zavázal v řízení poměrně neúspěšného žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 97 356 Kč (44 % celkových) do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.). Konečně, podle výsledku řízení uložil oběma účastníkům zaplatit náklady vzniklé státu, a to na zálohou nekrytém znalečném (výroky IV. a V.).

2. Prvostupňový soud tak částečně vyhověl návrhu žalobce, který se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 379 500 Kč včetně 15% daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“) s tím, že s žalovaným uzavřel za tuto cenu smlouvu o dílo (zhotovení zateplení fasády s vrchním lepidlem na rodinném domě žalovaného s předpokládanou plochou zateplení 330 m, s termínem zhotovení do [datum]), dílo řádně dokončil v listopadu 2016 a toto nebylo předáno výhradně pro neposkytnutí součinnosti ze strany žalovaného. Žalovaný dle žalobce přestal komunikovat poté, co odmítl přistoupit na úpravu ceny díla, když vyšlo najevo, že zateplovaná plocha fasády je ve skutečnosti větší (400 m). Konfrontován obranou žalovaného, že písemnou smlouvu o dílo nepodepsal a byla uzavřena toliko smlouva ústní, a to na provedení kompletního zateplení včetně fasádní barvy a marmolitu na soklu za celkovou cenu 200 000 Kč, nakonec prvostupňový soud uzavřel, že smlouva o dílo sjednána nebyla (pro nedostatek shody o jejím obsahu), pročež vztah účastníků vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení – plněním žalobce získal žalovaný majetkový prospěch v podobě zhodnocení jeho nemovitosti (s odkazem na závěry judikatury Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4047/2007). Výši zhodnocení pak prvostupňový soud stanovil podle soudem ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] zpracovaného posudku částkou 274 955 Kč (obvyklá cena žalobcem provedených prací byla znalcem stanovena na částku 366 606 Kč, které však zvýšily hodnotu nemovitosti žalovaného pouze o 75 % této částky), žalobci následně přiznanou, včetně zákonného úroku z prodlení vázaného až na předžalobní výzvu ze dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

3. Proti rozsudku se odvolali žalobce i žalovaný.

4. Žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek v zamítavém výroku II. změnil tak, že mu bude přiznána ještě i částka ve výši 94 651 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, když tato má představovat modifikaci uplatněného nároku vycházející ze znaleckým posudkem stanovené skutečné ceny dodaného díla. Žalobce přitom doplnil, že co do zamítnutí žaloby pro částku 12 894 Kč (rozdíl jím uplatněné částky 379 500 Kč a hodnoty díla, jak byla v částce 366 606 Kč stanovena znaleckým posudkem) se zákonným úrokem z prodlení rozsudek prvostupňového soudu akceptuje. Již na tomto místě ovšem nutno předeslat, že žalobce svůj výpočet zbývajícího předmětu odvolacího řízení zatížil početní chybou, neboť správný rozdíl mezi nepřiznanou částí uplatněného nároku (104 545 Kč) a žalobcem jako akceptovanou nepřiznanou částkou 12 894 Kč je částka 91 651 Kč – pro účely svého rozhodnutí ovšem odvolací soud nadále bez dalšího vyšel z částky žalobcem opakovaně zmíněné jakožto předmět odvolacího řízení, tj. z 94 651 Kč.

5. Pokud se týká věci samé, žalobce neměl za správný postup prvoinstančního soudu, jímž určil výši nároku žalobce při vypořádání bezdůvodného obohacení podle zvýšení hodnoty majetku žalovaného (rozdílu mezi obvyklou cenou jeho domu s provedeným zateplením oproti ceně domu před zateplením; přesněji způsobem dle znaleckého posudku, tj. ponížením ceny díla za užití koeficientu – pozn. odvolacího soudu). Žalobce měl za to, že žalovaný se obohatil nikoli o částku odpovídající tržnímu zhodnocení svého majetku, ale o částku výší odpovídající nákladům žalobcem vynaloženým, které by jinak žalovaný vynaložil sám a bez nichž by k zhodnocení jeho majetku vůbec nedošlo. Byla-li nákladová cena zhodnocení domu žalovaného žalobcem provedenými pracemi znaleckým posudkem stanovena na částku ve výši 366 606 Kč, tato v zásadě koresponduje s původně žalobcem požadovanou částkou. Dále žalobce zopakoval svoji argumentaci proti způsobu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a navrhl výrok III. rozsudku změnit tak, že mu bude přiznána plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o.s.ř.“), neboť výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku a žalobce neměl jinou možnost, jak výši bezdůvodného obohacení zjistit.

6. Žalovaný naopak setrval na své dosavadní argumentaci v tom smyslu, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, jíž se žalobce zavázal provést kompletní zateplení celého domu včetně finální barevné omítky a marmolitu na sokl za celkovou cenu 200 000 Kč, když tato skutečnost byla dle žalovaného zřejmá z provedeného dokazování. Pokud pak bylo ujednáno, že dílo bude spočívat i v provedení finálních úprav (které dosud provedeny nebyly), nebylo dle žalovaného dokončeno a žalobci dosud nevznikl nárok na úhradu ceny. Proti způsobu stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaný ničeho nenamítal, zpochybnil však postup znalce při vyhotovení doplňku znaleckého posudku, kterým samostatně stanovil zhodnocení majetku žalovaného o 75 % i pokud se týká ceny dodaných okenních parapetů. Namítl, že úkolem znalce bylo stanovit tržní zhodnocení majetku žalovaného, tedy domu jako celku – nebylo přitom možné dospět k objektivnímu závěru, že instalace či neinstalace okenních parapetů ovlivnila celkovou tržní hodnotu domu právě o částku odpovídající třem čtvrtinám jejich nákladové ceny, tedy konkrétně o 22 548 Kč. Dále žalovaný upozornil, že v přítomné věci se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele. K tíži žalobce jakožto podnikajícího subjektu tedy mělo jít to, že nebyla uzavřena písemná smlouva o dílo, že nebylo jednoznačně a transparentně sjednáno, co je předmětem plnění a jaká je cena díla, že žalobce chybně zaměřil výměru fasády a v neposlední řadě i skutečnost, že se několik let věcí nezabýval, nezajímal se o dokončení díla a nepožadoval vypořádání jeho ceny. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, ta měla být dle žalovaného podřízena pod ust. § 150 o.s.ř. a žalobci náhrada nákladů odepřena. Žalovaný primárně navrhl změnit výroky I. a III. rozsudku tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta a žalobce zavázán k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce i žalovaný podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o.s.ř.“) a jako osoby k tomu oprávněné (§ 201 o.s.ř.). Napadli rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contrario) a uplatnili odvolací námitky v tom smyslu, že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu ust. § 205 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), že prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ve smyslu ust. § 205 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a že rozhodnutí prvostupňového soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (ve smyslu ust. § 205 odst. 2, písm. g/ o.s.ř.) Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí prvostupňového soudu, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a po dílčím doplnění dokazování výslechem ustanoveného znalce dospěl k následujícím závěrům.

8. Z prvostupňovým soudem provedeného dokazování, resp. již i na podkladě nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má odvolací soud za správná ta dosavadní skutková zjištění spočívající v tom, že žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná mj. v oboru provádění staveb, jejich změn a odstraňování a žalovaný jakožto vlastník rozestavěného rodinného domu v [obec], na ulici [ulice] (dále též jen„ dům“), jednali o tom, že žalobce pro žalovaného provede fasádu domu. Vzhledem k tomu, že fasáda byla skutečně provedena, a to až po podkladní vrstvu finální omítky a marmolitu na soklech, včetně zateplení polystyrenem, když provedené práce byly též fotograficky zdokumentovány a popsány též ve výpovědi svědka [jméno] [jméno], který je jako subdodavatel pro žalobce provedl, v tomto rozsahu nebylo faktické provedení„ díla“ mezi účastníky sporné. Naopak, sporným mezi účastníky přetrvalo, v jaké podobě byla v té souvislosti uzavřena smlouva.

9. Žalobce nejprve tvrdil, a předložil o tom smlouvu písemnou, předmět díla specifikovaný jako„ zateplení fasády v rozsahu 330 m RD [obec], ulice [ulice]“, v ceně 1 000 Kč za m bez (15%) DPH. Uzavření takové smlouvy se však žalobci prokázat nepodařilo, neboť vyšlo najevo, že prezentovanou písemnou smlouvu nepodepsal žalovaný, nýbrž jeho manželka poté, co jí žalobce smlouvu k podpisu předložil, a to v době, kdy došlo k neshodě o skutečném rozsahu zateplované fasády domu (dle nesporných tvrzení stran vyšlo až v průběhu provádění prací najevo, že plocha fasády je ve skutečnosti větší, než v písemné smlouvě uvažovaných 330 m). Žalobce proto upravil svá tvrzení způsobem, že došlo k uzavření smlouvy o dílo totožného obsahu, toliko však ústní. Mezi účastníky přitom nebylo sporu v tom smyslu, že fasáda byla provedena do stavu, v jakém se nachází dosud, žalobce pak tuto situaci prezentoval tak, že tím bylo sjednané dílo dokončeno a žalovaný jej pouze řádně nepřevzal ani nezaplatil cenu díla, jejíž výše zůstala mezi účastníky nevyřešena – dle žalobce mělo dojít k jejímu přepočtu odpovídajícímu skutečné ploše fasády za jednotkovou cenu 1 000 Kč bez DPH. Tvrzení žalobce o tom, že sjednaným předmětem díla byla pouze fasáda zakončená podkladovým lepidlem, potvrdil podle názoru odvolacího soudu prvostupňovým soudem vyslechnutý svědek [jméno] [jméno], který se sice současně vyjádřil tak (jak žalovaný upozornil), že v 80 % případů se fasády pro žalobce prováděly včetně finální úpravy, nicméně ve zbytku případů se„ končilo lepidlem“, o čemž právě i v případě zateplení domu žalovaného svědek předem věděl. O ceně, která by měla být placena žalovaným, svědek [jméno] informace neměl, sdělil pouze částku, kterou obdržel za provedené práce sám jako subdodavatel žalobce; neměl ani povědomí o tom, že by se řešil problém s nesprávně určenou plochou fasády.

10. Žalovaný tvrzení žalobce o podobě smlouvy o dílo popřel a setrval na tom, že ve skutečnosti byla uzavřena smlouva o dílo sice shodně ústní, nicméně na kompletní provedení fasády včetně finálních vrstev, a to za konečnou cenu 200 000 Kč (zřejmě tedy včetně DPH – pozn. odvolacího soudu). Na podporu tohoto svého tvrzení navrhl důkaz výpovědí své manželky, kterou však prvostupňový soud zhodnotil jako nepříliš věrohodnou, v částech se odlišující od tvrzení žalovaného. Prvostupňový soud upozornil, že manželka žalobce si nevybavila, resp. nedokázala co do hodnoty specifikovat v zásadě nic jiného z doposud na domě provedených prací, než fasádu, a to za opakovaně zdůrazňovanou sjednanou cenu právě ve výši výhodných 200 000 Kč, za kteroužto částku se měla provést včetně barevné omítky a marmolitu. Přitom to však byla ona, kdo na žádost žalobce podepsal písemnou smlouvu o dílo s cenou zcela odlišnou. S prvostupňovým soudem vysvětleným hodnocením provedeného výslechu manželky žalovaného se proto odvolací soud ztotožnil.

11. Shrnuto, z provedeného dokazování ani odvolací soud neměl za najisto postavené, že by se některému z účastníků podařilo prokázat, v jaké podobě byla případná smlouva o dílo uzavřena. To jak co do jednoznačného určení předmětu díla, neboť svědek [jméno] sice měl povědomí o tom, že by se fasáda u žalovaného měla provést pouze do dokončené podkladní vrstvy pod finální probarvenou omítku a marmolit na soklu, nicméně z e-mailové komunikace předložené žalovaným bylo možno dovodit, že o podobě probarvené omítky bylo mezi účastníky, resp. mezi manželkou žalovaného a žalobcem dále jednáno (a to ještě v době před [datum], tedy před žalobcem tvrzeným termínem dokončení díla). Není proto vyloučeno, že by se v dokončení fasády po dosažení dohody o její barevné podobě pokračovalo dále – výpověď svědka [jméno] přitom nedává odpověď na otázku, zda v rámci stávající smlouvy nebo až podle nové, týkající se toliko finálních vrstev, jak tvrdil toliko žalobce. Dále, v žádném ohledu se pak nepodařilo ani jedné ze stran prokázat dohodu o výši sjednané ceny. [příjmení] výpovědi účastníků, v jejichž rámci každý z nich zopakoval to, co činil obsahem svých vzájemně rozporných skutkových tvrzení, nebylo možno učinit jednoznačný závěr ani z dalšího dokazování, z důvodů shora specifikovaných.

12. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je cena díla ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

13. Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku byla tato zákonná úprava účinná od [datum] inspirována dosavadním zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění předpisů pozdějších, přičemž došlo k odstranění dosavadní duality zákonné úpravy smlouvy o dílo obsažené též v občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (srov. [příjmení], Pavel. § 2586 (Základní ustanovení). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], marg. [číslo]). Podle názoru odvolacího soudu tedy není žádného důvodu nevycházet též z dosavadních judikatorních závěrů týkajících se smluv o dílo v režimu obchodního zákoníku, konkrétně, že ujednání o ceně je podstatnou náležitostí smlouvy o dílo a jeho absence, resp. nedostatečnost, znamená, že smlouva o dílo platně nevznikla. Odkázat lze kupř. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1745/2018, jímž bylo (v poměrech smlouvy o dílo v režimu obchodního zákoníku) konstatováno, že„ závěr, že cena díla byla určena dohodou stran, může soud učinit jen tehdy, je-li prokázán obsah takové dohody včetně sjednané výše ceny. Nezjistí-li soud výši ceny díla, na které se strany měly dohodnout, a nejde-li současně o případ vůle stran uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny díla, pak nemůže učinit jiný závěr než ten, že dohoda o této podstatné části nevznikla, a tudíž nedošlo ani ke vzniku smlouvy o dílo pro absenci dohody o podstatné části smlouvy.“ 14. Jakkoli tedy prvostupňový soud svůj dílčí závěr o tom, že smlouva o dílo mezi účastníky platně nevznikla, po stránce právního hodnocení opřel toliko o zjištění, že strany nedospěly k dohodě o předmětu smlouvy, odvolací soud uzavírá, že tento správný závěr lze dále doplnit tak, že smlouva nevznikla i z toho důvodu, že nedošlo k dohodě o ceně díla, resp. nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že konečná cena by byla určena přímo (částkou 200 000 Kč), ani tvrzení žalobce, že byl pouze určen způsob, jak bude konečná cena vypočtena (dle skutečné plochy fasády, na základě sjednané jednotkové ceny bez DPH). Nešlo zjevně ani o případ, kdy by dle vůle jednajících stran bylo možno učinit závěr, že hodlali uzavřít smlouvu bez určení ceny díla s tím, že zaplaceno bude později tak, jako za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

15. Byl proto dle názoru odvolacího soudu zcela správný další postup prvostupňového soudu, pokud vypořádal účastníky podle pravidel o povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení. V té souvislosti byli již před jednáním odvolacího soudu účastníci upozorněni na skutečnost, že odvolací soud bude volit mezi dvojím přístupem vypořádání bezdůvodného obohacení na podkladě platně nevzniklé smlouvy o dílo, jak se objevuje v judikatuře Nejvyššího soudu, totiž mezi již konstantním (z něhož vyšel i prvostupňový soud) v tom smyslu, že je-li bez právním řádem uznávaného důvodu vynaložena investice na cizí věc, je rozsah takto nabytého bezdůvodného obohacení zásadně určen mírou zhodnocení daného objektu (z aktuálních rozhodnutí viz mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2069/2019, ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1644/2019, a ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 821/2020). Případně z judikatury od měřítka bezdůvodného obohacení podle zhodnocení se odklánějící tam, kde jsou dány relevantní důvody pro volbu jiného kritéria vyčíslení majetkového prospěchu – zejména bylo-li zhodnocení přivozeno plněním na základě vadné či posléze odpadnuvší smlouvy o dílo, a je tak zvláštní zájem na tom, aby si restituční povinnosti obou smluvních stran hodnotově odpovídaly – v těchto případech je dle Nejvyššího soudu namístě poměřovat prospěch příjemce plnění obvyklou tržní hodnotou přijaté služby, nikoli změnou v tržní ceně věci, jež byla předmětem investic (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1448/2015, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 251/2018, a ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3757/2021). Obdobně se k neplatným smlouvám o dílo Nejvyšší soud vyslovil i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5.2022, sp. zn. 23 Cdo 202/2022, dle kterého„ (P) ři určování výše bezdůvodného obohacení, které objednatel obdržel na základě později zrušené smlouvy, je třeba vycházet ze závěrů rozhodovací praxe, například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2875/2019. V něm Nejvyšší soud uvedl, že smyslem institutu bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu, zákon však nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jí obohatil jiný subjekt. Není tedy dominantně rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se tím zvýšil majetek obohaceného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3281/2012), což platí i tehdy, dostalo-li se jednomu subjektu na úkor jiného plnění z neplatné, popřípadě zrušené smlouvy o dílo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1568/2014). Vzhledem k tomu, že při vypořádávání nároků z neplatné či zrušené smlouvy dominuje zřetel na zachování rovnovážného postavení dotčených subjektů, dovozuje judikatura, že oproti právu objednatele na vrácení uhrazené ceny díla, potažmo záloh na ni, musí stát právo zhotovitele na vydání majetkového prospěchu poměřovaného právě obnosem, jejž by objednatel jinak musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění, neboť tato částka lépe než objektivní změna v tržní ceně na základě neplatné smlouvy stavebně upravované či opravované nemovitosti odráží hodnotovou ekvivalenci mezi vzájemnými plněními smluvních stran (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1448/2015, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2766/2009, ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3369/2013, a ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3569/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4137/2011).“ 16. Právě specifikovaný alternativní způsob stanovení výše obohacení je stále použitelný i po [datum], tj. za účinnosti stávajícího občanského zákoníku. Ostatně, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1792/2021, poukazuje na obdobnost obou úprav:„ (J) udikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je totiž se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. l. 2014, použitelná v poměrech obou právních úprav (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1881/2018).“ 17. Jakkoli by s ohledem na právě uvedené zřejmě nebyla v poměrech projednávané věci zcela nepřiléhavá úvaha o vypořádání účastníků (kteří o uzavření smlouvy o dílo nesporně jednali, ovšem v písemné podobě ji neuzavřeli a současně neprokázali, že by dospěli k platnému sjednání alespoň ústní smlouvy s konkrétním předmětem a cenou díla) tak, že žalovaný bude zavázán k úhradě zjištěné obvyklé ceny prací, které žalobce na domě žalovaného vykonal (jak nakonec žalobce požadoval v rámci podaného odvolání), ani odvolací soud tímto způsobem bez dalšího nepostupoval. Přihlédl přitom zejména k tomu, že důvodů, pro které tvrzená smlouva o dílo platně nevznikla, bylo shledáno více, když se tak skutečně stalo především přístupem žalobcovým (pročež by tento neměl být dle názoru odvolacího soudu změněným právním hodnocením způsobu vypořádání bezdůvodného obohacení zvýhodněn). Žalobce zjevně ve své praxi písemných smluv užívá; z blíže netvrzeného, pročež nezjišťovaného důvodu tak ovšem ve vztahu s žalovaným neučinil a pokusil se tento svůj přístup napravit až zpětně tak, že písemnou smlouvu o dílo předložil k podpisu nikoli žalovanému, ale jeho manželce (která sama označenou smluvní stranou nebyla, tudíž neúčinně). Byl to také žalobce, jehož omyl při stanovení skutečné plochy fasády (jako skutečnost mezi účastníky nesporná) zjevně stál na pozadí první rozepře mezi nimi a pokus si vyjednat novou cenu za již provedené práce způsobil, že žalovaný odmítl zaplatit byť alespoň poměrnou část jím nerozporované částky jakožto dle jeho tvrzení uvažované ceny zateplení domu. Konečně, bylo-li skutečně na počátku ujednáno, že fasáda bude provedena bez finální vrstvy, a takový postup je v praxi žalobce dle prohlášení svědka [jméno] výrazně menšinový, měl to být opět žalobce, kdo se tím spíše měl přičinit o podpis písemné smlouvy takto dle žalobce ujednaný předmět díla jednoznačně specifikující.

18. Provedl-li prvostupňový soud vypořádání účastníků způsobem, který vyšel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], totiž ze znalcem určeným koeficientem ponížené obvyklé ceny provedených prací, kterážto výsledná částka by měla vyjadřovat zhodnocení domu žalovaného, pak tento postup nakonec odvolací soud jako nikoli nepřiměřený akceptoval. Znalec v rámci provedeného výslechu před odvolacím soudem své závěry obhájil, vysvětlil, že obvyklou cenu žalobcem provedených prací stanovil podle objektivního podkladu – [příjmení] soustavy RTS DATA (jakožto„ uceleného souboru podkladů, pravidel a metodických pokynů poskytujících podrobný popis obsahu stavebních nebo montážních prací, dodávek materiálů a souvisejících služeb“ obsahujícího mj. i„ podmínky pro stanovení jednotkové ceny práce nebo materiálu“ – volně dostupné na [webová adresa], pozn. odvolacího soudu), k cenové úrovni roku 2016. Současně, dle znalce nelze přihlížet k podkladům (cenovým nabídkám) předložených účastníky, neboť tyto jsou toliko nezávazným příslibem různých podnikajících subjektů, že by označené stavební práce nebo materiál za slíbených podmínek dodaly, nicméně, racionální základ daný následnou skutečnou realizací těmto příslibům – na rozdíl od cenové databáze RTS, která naopak z realizovaných stavebních činností zpětně vychází – chybí.

19. Pokud znalec při stanovení výše obohacení žalovaného nakonec postupoval s pomocí koeficientu a vysvětlil, jakým způsobem jej (mezi krajními hodnotami možného intervalu 0,5 až 1,0) stanovil, to v kontextu své 20 leté odborné činnosti pro banky při stanovení hodnoty zástav pro účely poskytování hypotečních úvěrů (případně i před a po provedené rekonstrukci, na niž se úvěr čerpá), i tento postup odvolací soud akceptoval. Znalec vysvětlil, že stavební zásah hodnotil v kontextu přínosu, zejména z hlediska osoby v postavení potenciálního kupujícího takto upravené nemovitosti. Odvolací soud pak neměl žádných pochybností ani ohledně zpracovaného doplňku [číslo] ke znaleckému posudku, týkajícího se montáže parapetů. Jak již vysvětlil prvostupňový soud, z předložených kupních smluv lze časově zařadit nákup parapetů až v době finalizace prováděného zateplení (listopad a prosinec 2016, čemuž odpovídá i žalobcem předložená fotografie domu žalovaného již po provedeném zateplení, pořízená v zimním období, kde ještě nejsou parapety namontovány), znalec pak ve své výpovědi potvrdil, že při místním šetření byly parapety osazeny. Dále, že má být stanovení výše obohacení žalovaného stanoveno včetně provedených parapetů, plyne již i z usnesení prvostupňového soudu o ustanovení znalce ze dne 11. 5. 2021, č. j. 11 C 331/2019-104. Není pak podle názoru odvolacího soudu žádného důvodu, aby se jako podklad pro přepočet stanoveným koeficientem použila obvyklá cena žalobcem provedených prací, obsahující i rozpočtovanou položku – montáž parapetů až dle doplňku znaleckého posudku.

20. Nebyl-li za tohoto stavu rozsudek prvostupňového soudu potvrzován, stalo se tak proto, že znalec dodatečně vysvětlil, že při určení výše obvyklé hodnoty žalobcem provedených prací (na rozdíl od doplňku posudku týkajícího se parapetů) opomněl uvést, že tato cena je stanovena bez příslušné 15% DPH. Tato položka, neboť by byla žalovaným v případě řádně sjednané smlouvy v rámci ceny díla hrazena (za správnou tedy odvolací soud neměl argumentaci žalovaného o tom, že by neměla být položka odpovídající dani z přidané hodnoty zohledňována vůbec), však podle názoru odvolacího soudu i do výpočtu výše obohacení žalovaného patří – na podkladě těchto úvah proto byl přítomným rozsudkem proveden přepočet žalobci přiznávané částky, nově obsahující DPH z prací a materiálů zohledněných v rámci základního posudku ze dne [datum]. Prvostupňový soud přiznal žalobci částku 274 955 Kč, což je dle dodatečného sdělení znalce hodnota fasády bez DPH (344 058 Kč) a parapetů dle doplňku posudku [číslo] naopak již s 15% DPH ve výši částky 22 548 Kč (40,75 m x 453,50 Kč = 18 480 + 1 127 ostatní náklady = 19 607 x 1,15), tj. celkem částka 366 606 Kč, z níž 75 % je uvažováno jako zhodnocení domu žalovaného. Podle názoru odvolacího soudu je ovšem správný výpočet při zohlednění DPH i u fasády takový, že správně žalobci náleží 313 661 Kč, tedy o 38 706 Kč více, než stanovil prvostupňový soud (fasáda s 15% DPH: 344 058 Kč x 1,15 = 395 667 Kč, již správně s daní vypočtené parapety 22 548 Kč = 418 215 Kč, z nichž 75 % je uvažováno jako zhodnocení domu žalovaného).

21. S ohledem na vše uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek prvostupňového soudu ve smyslu ust. § 219 o.s.ř. zčásti potvrdil, to pokud byla žalobci správně přiznána částka 274 955 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] (tedy přiléhavě ve vazbě na předžalobní výzvu, nikoli na neprokázané tvrzení žalobce o tom, že jím tvrzené dílo mělo být dokončeno do [datum] a tedy by snad lhůta k plnění měla plynout již od [datum]) do zaplacení dluhu (výrok I. a/ tohoto rozsudku) a také v tom rozsahu, v němž byla žaloba správně zamítnuta co do nárokované částky 55 945 Kč s úrokem z prodlení, která ani dle závěrů odvolacího soudu žalobci nenáleží (výrok I. b/ tohoto rozsudku). Naopak, s ohledem na shora uvedené odvolací soud dovodil oprávněnost žalobcem uplatněného nároku ještě i co do částky 38 706 Kč s úrokem z prodlení, tedy v tomto rozsahu původně zamítavý výrok rozsudku prvostupňového soudu dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobě ještě i v této části vyhověl (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Tomu odpovídajícím způsobem pak bylo nutno provést i úpravu výše přiznané náhrady nákladů řízení před soudem prvostupňovým (formou nového rozhodnutí ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o.s.ř.), když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků se v důsledku přítomného rozhodnutí změnil na 17,35 % ku 82,65 % stále ve prospěch žalobce, který tak má právo na náhradu 65,3 % nákladů jemu vzniklých.

23. Obecně je nutno konstatovat, že náklady řízení jsou u žalobce dány mj. odměnou právního zástupce, když otázku, podle kterého právního předpisu má být při rozhodování o náhradě nákladů řízení určena odměna advokáta účastníka, jemuž se náhrada přiznává, upravuje ustanovení § 151 odst. 2 o.s.ř., primárně odkazující na zvláštní právní předpis, případně pak na advokátní tarif (vyhlášku č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“). S ohledem na stávající absenci jiné právní úpravy je pak právě advokátní tarif rozhodujícím právním předpisem určujícím způsob stanovení odměny za právní zastoupení účastníka v soudním řízení. Podle advokátního tarifu je sazba mimosmluvní odměny stanovena vždy za 1 úkon právní služby podle jeho tarifní hodnoty. Je-li tarifní hodnota dána předmětem tohoto řízení (tj. částkou 379 500 Kč), činí odměna za jeden úkon právní služby částku 9 820 Kč (§ 7 bod 6. AT). Zástupce žalobce učinil v řízení před prvostupňovým soudem celkem 14 odvolacím soudem aprobovaných úkonů právní služby, a to -) převzetí a přípravu věci, jednoduchou předžalobní výzvu (za niž náleží dle ust. § 11 odst. 2, písm. h/ AT pouze polovina odměny), sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, -) písemná podání ze dne [datum] (replika k žalovaným podanému odporu), [datum] (doplnění návrhů, rozpočty), [datum] (návrh na doplnění zadání ZP) a [datum] (vyjádření k ZP) a -) účast u jednání prvostupňového soudu dne [datum] (za něž náleží přiměřeně ve smyslu ust. § 11 odst. 2, písm. g/ a odst. 3 AT pouze polovina odměny, neboť jednání nebylo ani zahájeno), [datum], [datum], [datum] (ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. g/ AT odměna dvojí, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny), [datum] a [datum].

24. Jako akceptovatelný úkon právní služby, za nějž náleží odměna a režijní paušál pak nebylo uvažováno písemné podání ze dne [datum], jímž byla prvostupňovému soudu toliko sdělena informace o stavu mimosoudních jednání, tedy nebylo činěno ve věci samé, a dále vykazované jednání s protistranou, které však nebylo zástupcem žalobce jakkoli doloženo.

25. Za akceptované úkony právní služby náleží odměna v úhrnné výši 127 660 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, tj. ve výši 4 200 Kč celkem (§ 13 odst. 3 AT). Zástupci žalobce dále náleží jízdné za šest cest (4 v roce 2020, a po jedné v letech 2021 a 2022) k soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět vždy v celkové délce 185,4 km, při vyhláškové ceně benzínu Natural 95 ve výši 32 Kč/litr (2020), 27,80 Kč/litr (k 24. 3. 2021) a 37,10 Kč/litr (k 21. 3. 2022) a kombinované spotřebě dle metodiky ES2016/646ZA ve výši 7,1 l [číslo] km a paušální náhradě 4,20 Kč (2020), 4,40 Kč (2021) a 4,70 Kč (2022) za km jízdy, v celkové výši 7 305,40 Kč (dle předpisu o cestovních náhradách - § 157 odst. 3 a odst. 4 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce) a náhrada za promeškaný čas při každé z cest za 5 započatých půlhodin (§ 14 odst. 1, písm. a/ a odst. 3 AT), tj. 3 000 Kč celkem. Součástí náhrady nákladů řízení je náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 15 180 Kč a částky zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč, a dále příslušná DPH, jelikož zástupce žalobce doložil, že je registrován jako její plátce. [příjmení] odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést, patří k nákladům řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem by tedy žalobci na náhradě nákladů řízení před prvostupňovým soudem náležela částka 192 200,10 Kč, když s ohledem na toliko poměrný žalobcův úspěch je přiznávána náhrada částečná, ve výši 125 506,70 Kč.

26. Pokud se týká odvolacího řízení, jeho předmětem učinil žalobce částku 94 651 Kč, z níž odvolací soud, jak shora vysvětleno, vycházel. Žalovaný naopak učinil předmětem odvolacího řízení žalobci přiznanou částku dle výroku I. rozsudku prvostupňového soudu (tj. 274 955 Kč). Rozhodnutí prvostupňového soudu bylo k odvolání žalobce změněno pouze v rozsahu částky 38 706 Kč, nadto z jiných, než žalobcem uplatněných odvolacích důvodů – hodnocení věci jako vypořádání bezdůvodného obohacení, a to shodným způsobem, jak učinil prvostupňový soud, bylo i přes námitky žalobce akceptováno, k navýšení přiznané částky došlo pouze s ohledem na dílčí přehodnocení znaleckého závěru znalcem [příjmení] [příjmení]. Po započtení úspěchu žalovaného v části odvolacího řízení o žalobcem podaném odvolání lze mít obě strany za úspěšné toliko poměrně, pročež ani jedné v této části náhrada nákladů řízení proto nenáleží.

27. Žalobci však náleží náhrada nákladů řízení vzniklých v důsledku podaného odvolání žalovaným, neboť v rámci žalovaným vymezeného rozsahu odvolacího řízení (co do výroku I.) napadený rozsudek prvostupňového soudu obstál beze změn. V tomto smyslu v řízení odvolacím žalobce zaznamenal plný úspěch a náleží mu náhrada vzniklých nákladů (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.).

28. V řízení před soudem odvolacím, ve vztahu k odvolání žalovaného, zástupce žalobce učinil pouze jediný odvolacím soudem aprobovaný úkon právní služby, a to účast u jednání soudu, když toto sice trvalo více než dvě hodiny, nicméně žalobci je přiznávána odměna za úkon jediný, čímž je zohledňováno, že jednání odvolacího soudu se týkalo i projednání odvolání žalobce, k němuž, jak shora vysvětleno, se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Za tento úkon náleží odměna ve výši 9 420 Kč (dle tarifní hodnoty odpovídající částce 274 955 Kč) spolu s paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč. Zástupci žalobce dále náleží jízdné za cestu k jednání před odvolacím soudem dne [datum] týmž osobním automobilem opět z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 185,4 km, při vyhláškové ceně benzínu 44,50 Kč/litr, kombinované spotřebě 7,1 l [číslo] km a paušální náhradě 4,70 Kč za km jízdy, v celkové výši 1 450,10 Kč a náhrada za promeškaný čas za 5 započatých půlhodin (§ 14 odst. 1, písm. a/ a odst. 3 AT), tj. 500 Kč celkem. Součástí náhrady nákladů řízení žalované je i zde příslušná DPH. Celkem žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka 14 120,80 Kč, v souhrnu za řízení před soudy obou stupňů pak částka dle výroku III. tohoto rozsudku, splatná ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve standardní lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

29. Pokud se týká náhrady nákladů vzniklých státu v průběhu řízení před prvostupňovým soudem – na vyplaceném znalečném, nekrytém zaplacenou zálohou, ve výši zbývající částky 1 000 Kč, zde byl odvolacím soudem proveden přepočet dle nového poměru výsledku ve věci samé (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), tj. 17,35 % ku 82,65 %. Žalobce je tak povinen zaplatit částku 173,50 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku) a žalovaný částku 826,50 Kč, oba na účet prvostupňového soudu. V rámci výroku V. tohoto rozsudku je pak současně žalovanému ukládáno zaplatit další náklady státu vzniklé v odvolacím řízení, a to pouze hotové výdaje znalce na účet podepsaného odvolacího soudu podle usnesení ze dne 2. 11. 2022, č. j. 72 Co 119/2022-203, ve výši 514,10 Kč. Žalovaného, jak shora vysvětleno, nutno považovat za toho z účastníků, který v zaznamenal v řízení o jím podaném odvolání plný neúspěch pročež je mu ukládána povinnost zaplatit náklady státu vzniklé v této fázi řízení v plné výši.

Poučení