72 CO 172/2019 - 460

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu náhrady za nucené omezení jejího vlastnického práva, které je na základě rozhodnutí správního orgánu povinna v zájmu [anonymizována dvě slova] strpět. Účelem požadované náhrady je kompenzovat„ ztrátu šance“ uskutečnit podnikatelský záměr vystavět a provozovat dvě větrné elektrárny (dále také jen„ [anonymizováno]“).

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], dříve pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek] (dále také jen„ předmětné nebo dotčené pozemky“). Obecně závaznou vyhláškou obce Petrovice [číslo] ze [anonymizováno] [datum], která [anonymizováno] platnosti [anonymizováno] [datum], byla vyhlášena závazná část změny [číslo] územního plánu sídelního útvaru [obec], přičemž jejím účelem bylo stanovení závazné regulativy pro funkční uspořádání území pro výstavbu [anonymizováno] v prostoru [katastrální uzemí] Krajský úřad Ústeckého kraje dospěl v rámci zjišťovacího řízení k závěru, že změnu územního plánu není nutné posoudit z hlediska vlivů na životní [anonymizována dvě slova]), neboť by takové posouzení v daném případě pouze kopírovalo proces EIA, a že akce„ výstavba dvou [anonymizováno] v lokalitě [ulice]“ nebude mít samostatně ani ve spojení s jinými významný vliv na území evropsky významných ptačích lokalit nebo ptačích oblastí. Územním rozhodnutím obecního úřadu Libouchec ze [anonymizováno] [datum] bylo rozhodnuto o umístění dočasné stavby dvou kusů [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] včetně přípojky vysokého napětí, a to na dobu 20 let od nabytí právní moci stavebního povolení. V rámci stavebního řízení dospěl stavební úřad k závěru, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] pískovce není dotčeným orgánem, a [anonymizováno] [datum] vydal stavební povolení na dočasnou stavbu – výstavbu dvou [anonymizováno] na předmětném pozemku, jež nabylo právní moci [anonymizováno] [datum]. Následně [ulice] inspekce životního [anonymizováno] rozhodnutím ze [anonymizováno] [datum], respektive novým rozhodnutím ze [anonymizováno] [datum], zakázala žalobkyni veškerou stavební činnost podle stavebního povolení, a to až do doby pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu [anonymizována dvě slova] o udělení výjimky podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny, a to konkrétně na vyskytující se zvláště chráněný druh tetřívka obecného, který je zařazen mezi silně ohrožené zvláště chráněné druhy živočichů. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] pískovce rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a krajiny ze [anonymizováno] [datum] požadovanou výjimku nepovolila.

5. V rámci hodnocení věci po právní stránce vzal soud prvního stupně v úvahu, že nařízením vlády č. 28/2005 Sb. byla s účinností od [datum] vymezena [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova], která se rozkládá mj. na území [ulice] u [obec], přičemž předmětem [anonymizována dvě slova] oblasti je populace tetřívka obecného a jeho biotop. Konstatoval, že podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno], ve znění [účinnost], je orgán [anonymizována dvě slova] oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí [anonymizováno], popřípadě takovou činnost zakázat. Současně poukázal na to, že ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Žalobkyní uplatněný nárok posuzoval jako nárok na náhradu za omezení jejího vlastnického práva, neboť [ulice] inspekce životního [anonymizováno] zakázala žalobkyni veškerou stavební činnost do doby pravomocného rozhodnutí o udělení výjimky na tetřívka obecného. Území, na němž měly být vybudovány dvě [anonymizováno], zhodnotil jako území, ve kterém již byla před vydáním stavebního povolení nařízením vlády vymezena [anonymizována dvě slova], jejímž cílem je ochrana významné lokality, resp. ochrana tetřívka obecného a jeho biotop. Omezení stavebních činností v takové významné lokalitě na základě zákona pak podle soudu prvního stupně nevykazuje znaky omezení ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny, ale představuje přípustnou korekci výkonu vlastnického práva. V kontextu článku 11 odst. 3 Listiny uzavřel, že se v daném případě nejedná o individuální omezení, které by zasáhlo do vlastnického práva žalobkyně takovou měrou, že by jí vznikl nárok na náhradu, nýbrž s ohledem na právem chráněný zájem jde o zásah přípustný. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Za nesprávné označila závěry soudu prvního stupně o tom, že se v daném případě nejedná o nucené omezení vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny. Vyjádřila přesvědčení, že došlo k závažnému zásahu do jejího vlastnického práva, který zakládá nárok na přiměřenou náhradu. Namítala, že soud prvního stupně adekvátně nezohlednil, že žalobkyně stále disponuje pravomocným stavebním povolením, že příslušné orgány [anonymizována dvě slova] se v rámci stavebního řízení zabývaly ochranou tetřívka obecného, vyloučily negativní vliv záměru žalobkyně na tetřívka obecného a nepožadovaly proto udělení výjimky podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny ve vztahu k tetřívkovi obecnému. Vyjádřil názor, že v daném případě se nejednalo o obecné omezení stavební činnosti v [anonymizováno] oblasti, vyplývající z [ustanovení pr. předpisu], a ze [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny, které by se vztahovalo na všechny vlastníky pozemků v lokalitě. Poukázala na to, že příslušné orgány veřejné moci konkrétně posuzovaly potencionální dopady jejího záměru na tetřívka obecného a vydaly pravomocné stavební povolení, které založilo její legitimní očekávání, že na pozemcích bude možné realizovat podnikatelský závěr výstavby a provozování dvou [anonymizováno]. Následně jí však individuální správní rozhodnutí [obec] inspekce životního [anonymizováno] o zákazu činnosti podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny fakticky znemožnilo realizaci záměru povoleného pravomocným stavebním povolením. Zdůraznila, že jednala v důvěře ve správnost rozhodnutí a aktů orgánů veřejné moci, kdy ve všech fázích realizace projektu obdržela kladná stanoviska příslušných orgánů [anonymizována dvě slova] k realizaci podnikatelského záměru. Z tohoto důvodu se dovolává [anonymizováno] dobré víry v existenci práv založených pravomocným stavebním povolením ([anonymizováno] legitimního očekávání). V této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu [ústavní nález] ze [anonymizováno] [datum] a dovodila, že jestliže jí orgány veřejné moci svými individuálními akty znemožnily realizaci práv založených pravomocným stavebním povolením, jedná se o individuální omezení jejího vlastnického práva. Uvedla, že zmařením podnikatelského záměru ve fázi jeho realizace jí vznikla majetková újma velkého rozsahu, kdy jen očekávaný čistý zisk z provozu dvou [anonymizováno] po dobu 20 let činil [částka], přičemž dalšího zisku by dosahovala z rostlinné zemědělské výroby na nezastavěných částech pozemku. Majetkovou újmu pak žalobkyně spatřuje také ve znehodnocení samotných dotčených pozemků, neboť i kdyby nechtěla projekt [anonymizováno] provozovat sama, nepochybně by jej včetně pozemků s pravomocným stavebním povolením prodala za několikanásobně vyšší cenu, než za kterou by prodala zemědělské pozemky, na nichž přítomnost tetřívka obecného znemožňuje jakoukoliv výstavbu a podstatně omezuje jejich zemědělské využití. Na základě uvedeného vyjádřila přesvědčení, že v daném případě jsou splněny podmínky kvalifikovaného omezení jejího vlastnického práva, za které jí přísluší náhrada dle článku 11 odst. 4 Listiny. Poukázala na to, že s účinností od [datum] došlo ke zpřísnění podmínek zákazu činnosti podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny, kdy již nelze zakázal činnost povolenou pravomocným rozhodnutím. Dle žalobkyně tento fakt svědčí o tom, že je nepřípustné a nežádoucí, aby orgán veřejné moci nerespektoval práva účastníků nabytá v dobré víře a mohl kdykoliv svévolně zasáhnout do jejich legitimního očekávání a způsobit jim významnou majetkovou újmu. Dále vyjádřila názor, že také z dikce § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně [anonymizováno] a krajiny, který přiznává vlastníkům vybraných pozemků náhradu, plyne, že omezení stanovená v zájmu [anonymizována dvě slova] představují nucené omezení vlastnického páva ve veřejném zájmu ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny. Zdůraznila, že z nepochopitelných důvodů je působnost § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně [anonymizováno] a krajiny omezena jen za zemědělské a lesní hospodaření, přičemž neexistuje jediný ospravedlnitelný racionální důvod, proč by měli být vlastníci lesních a zemědělských pozemků zvýhodňováni oproti vlastníkům jiných nemovitostí. Svou argumentaci pak doplnila také poukazem na § 102 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, který přiznává náhradu za znehodnocení pozemků v případě změny územního plánu s tím, že ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu změna účelu užívání pozemku v důsledku změny územního plánu představuje omezení vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny, které je možné pouze za náhradu. Ze všech uvedených důvodů pak žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud na základě odvolání žalobkyně rozhodl v této věci již rozsudkem ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, posoudil odvolací soud věc po právní stránce tak, že v dané věci se nejedná o omezení vlastnického práva podle článku 11 odst. 4 Listiny, ale o omezení práva podnikat ve smyslu článku 26 odst. 1, 2 Listiny, které nevylučuje odpovědnost státu za újmu, která takovýmto omezením vznikla. Při zkoumání podmínek odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) nicméně uzavřel, že k zásahu do procesu, jehož výsledkem mělo být vybudování dvou [anonymizováno], které měly pro žalobkyni vytvářet zisk, došlo ve velmi rané fázi, přičemž nelze s jistotou shledat, že nebýt tohoto zásahu k dosažení předpokládaného zisku by při pravidelném běhu věcí skutečně došlo.

9. Na základě dovolání žalobkyně byl uvedený rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se neztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a poukázal na to, že z judikatury Ústavního soudu reprezentované nálezem pléna Ústavního soudu ze [anonymizováno] [datum], sp. zn. [ústavní nález] plyne, že pokud ze strany orgánu [anonymizována dvě slova] v zájmu společnosti dojede ke skutečnému (faktickému) omezení vlastnického práva, má vlastník právo na náhradu za něj. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud v projednávané věci vůbec nezabýval tím, zda ke skutečnému omezení vlastnického práva žalobkyně rozhodnutím orgánu [anonymizována dvě slova] podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny došlo, shledal jeho právní posouzení věci nesprávným, respektive neúplným. Současně odvolacímu soudu uložil, aby v následujícím řízení posoudil, zda skutečně bylo omezeno vlastnické právo žalobkyně ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny způsobem zakládajícím právo na náhradu za omezení vlastnického práva, respektive aby posoudil, zda je v projednávané věci na místě aplikovat § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně [anonymizováno] a krajiny.

10. Odvolací soud v intencích závazného právního názoru a pokynů Nejvyššího soudu znovu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

12. Podle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně [anonymizováno] a krajiny, ve znění [účinnost] (dále jen„ zákon o ochraně [anonymizováno]“), orgán [anonymizována dvě slova] je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí [anonymizováno], popřípadě takovou činnost zakázat.

13. Podle § 58 odst. 1, 2 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny ochrana [anonymizováno] a krajiny je veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání [anonymizováno] a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona (odstavec 1). Pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže, nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích právních předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě a nebo z omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny podle § 4 odst. 1 újma, má nárok na její finanční náhradu. Tento nárok trvá i v případě převodu nebo přechodu vlastnického práva nebo práva nájmu. Nájemce pozemku může nárok uplatnit v případě zachovaného nároku vlastníka pozemku. Finanční náhradu nelze poskytnout současně vlastníkovi a nájemci téhož pozemku. Požádají-li o náhradu včas oba, poskytne se finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. Nárok na finanční náhradu náleží vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, též v případě, že mu vznikne nebo trvá újma v důsledku omezení vyplývajícího z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona (odstavec 2).

14. Podle článku 11 odst. 4 Listiny vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

15. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá náhrady za nucené omezení svého vlastnického práva k pozemkům, které je povinna v zájmu [anonymizována dvě slova] strpět na základě rozhodnutí orgánu [anonymizována dvě slova] dle § 66 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny, a které spočívá v nemožnosti uskutečnit podnikatelský záměr vystavět a provozovat na dotčených pozemcích dvě [anonymizováno]. Při posuzování podmínek pro přiznání požadované náhrady nelze aplikovat § 58 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny, zakládající nárok na náhradu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření. Smyslem této náhrady je vyrovnat ekonomickou nerovnováhu, kterou vytvářejí omezující podmínky hospodaření v chráněních územích nebo v situacích, kdy o omezení rozhodl orgány [anonymizována dvě slova]. Oprávněnými k náhradě jsou pak vlastníci pozemků, na kterých se realizuje zemědělské a lesní hospodaření, přičemž okruh oprávněných osob je třeba posuzovat podle skutečného využití pozemku, a nikoliv pouze formálně podle stavu evidovaného v katastru nemovitostí (srovnej [příjmení], Jakub. § 58 (Náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření). In: [příjmení], [jméno] a kol. Zákon o ochraně [anonymizováno] a krajiny. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017). S ohledem na způsob využití předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně, jež nejsou fakticky využívány k zemědělskému a lesnímu hospodaření, nelze nárok žalobkyně na poskytnutí finanční náhrady dle § 58 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny dovodit.

16. V posuzované věci je nicméně namístě, zabývat se tím, zda následný faktický zákaz činnosti povolené pravomocným stavebním povolením, a to na základě pravomocných rozhodnutí orgánu [anonymizována dvě slova] dle § 66 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny, představuje nucené omezení vlastnického práva žalobkyně, zakládající právo na náhradu dle článku 11 odst. 4 Listiny. V tomto ohledu jsou v poměrech projednávané věci využitelné závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu, která k otázce náhrady za nucené omezení vlastnického práva dle článku 11 odst. 4 Listiny zaujala stanovisko v souvislosti s interpretací § 68 odst. 3, 4 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny, podle něhož jsou orgány [anonymizována dvě slova] oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného [anonymizováno] a vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni provádění takových zásahů strpět a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky. Ústavní soud dospěl k závěru, že článek 11 odst. 4 Listiny má ve výrazu„ náhrada“ na mysli náhradu jakékoliv újmy vlastníka, způsobené omezením jeho vlastnického práva. Dle Ústavního soudu je tedy nutno ústavně konformně, tj. v souladu s článkem 11 odst. 4 Listiny a v souladu s předchozí nálezovou judikaturou, interpretovat § 68 odst. 4 věta druhá zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny tak, že je jím kromě práva na náhradu škody konkretizováno ústavní právo vlastníka na náhradu za omezení jeho vlastnického práva. Pokud tedy dojde ke skutečnému (faktickému) omezení vlastnického práva, vlastník má základní právo na náhradu za něj. Smyslem článku 11 odst. 4 Listiny totiž je, že pokud je omezeno vlastnické právo v zájmu veřejném, v zájmu společnosti (tedy nikoli výlučně v zájmu vlastníka), je rozumné a spravedlivé, aby omezení vlastnického práva bylo vlastníku vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch je k danému omezení přistoupeno, tj. společnosti (prostřednictvím státu). Nelze spravedlivě požadovat, aby„ náklady“ společnosti nesl vlastník, jehož právní (vlastnická) sféra je omezována (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze [anonymizováno] [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

17. Podle článku 11 odst. 1 Listiny každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

18. Podle článku 11 odst. 3 Listiny vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní [anonymizováno] nad míru stanovenou zákonem.

19. Právo vlastnické je charakterizováno tím, že vlastník vykonává svá oprávnění svou mocí, tedy mocí nezávislou na současné existenci moci kohokoliv jiného k téže věci. [příjmení] má možnost v mezích právního řádu působit na věc jakýmkoliv myslitelným způsobem; zpravidla (tj. pokud nejsou tato práva omezena právní řádem, resp. právním úkonem) má právo věc držet, užívat, požívat, tj. brát z ní plody a jiné užitky, a nakládat s ní, zejména věc převést na jiného nebo pronajmout, může věc neužívat nebo zničit (srovnej [příjmení], J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 136 – 137). Princip„ vlastnictví zavazuje“, plynoucí z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zohledňuje skutečnost, že vlastnictví neznamená absolutní svobodu vlastníka při výkonu jednotlivých oprávnění tvořících obsah vlastnického práva, nýbrž že na ústavní úrovni jsou připuštěna jeho omezení, a to zákonem a z důvodu [anonymizováno] práv druhých (včetně práva vlastnického) či [anonymizováno] veřejného zájmu. I tato omezení vlastnického práva však musí dostát požadavkům principu proporcionality (srovnej nález Ústavního soudu ze [anonymizováno] [datum], sp. zn. II. ÚS 2144/14).

20. Žalobkyně spatřuje omezení svého vlastnického práva k dotčeným pozemkům v tom, že jí rozhodnutím [obec] inspekce životního [anonymizováno] podle § 66 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny ve spojení s rozhodnutím [anonymizována tři slova] a krajiny České republiky, [příjmení] [příjmení] pískovce o neudělení výjimky ve smyslu § 56 zákona o ochraně [anonymizováno] a krajiny byla fakticky znemožněna realizace záměru výstavby a provozování dvou [anonymizováno], povoleného pravomocným stavebním povolením. V tomto ohledu je však třeba vzít v úvahu, že [ulice] inspekce životního [anonymizováno] je oprávněna v rámci své inspekční činnosti v oblasti [anonymizována dvě slova] a krajiny (§ 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně [anonymizováno] a krajiny) rozhodnutím podle § 66 uvedeného zákona omezit či zakázat fyzické či právnické osobě jakoukoli činnost nebo pro ni stanovit podmínky, pokud taková činnost představuje hrozbu nedovolených změn chráněných částí [anonymizováno], a to i v případech, kdy oprávnění k této činnosti vzniklo na základě rozhodnutí nebo postupů jiných správních orgánů, včetně jiných orgánů [anonymizována dvě slova] (nejde-li o ústřední orgány státní správy), než je [ulice] inspekce životního [anonymizováno] (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]).

21. Současně nelze v dané věci přehlédnout, že dotčené pozemky ve vlastnictví žalobkyně se nacházejí na území vymezeném nařízením vlády č. 28/2005 Sb. ze [anonymizováno] [datum], jež nabylo účinnosti [anonymizováno] [datum], jako [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). Předmětem [anonymizována dvě slova] oblasti je populace tetřívka obecného ([anonymizována dvě slova]) a jeho biotop (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 28/2005 Sb.). Cílem [anonymizována dvě slova] oblasti je zachování a obnova ekosystémů, významných pro tetřívka obecného v jeho přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populace tohoto druhu ve stavu příznivém z hlediska [anonymizováno] (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 28/2005 Sb.). Z uvedeného je zřejmé, že pokud byla žalobkyně rozhodnutím [ulice] inspekce životního [anonymizováno] o zastavení stavební činnosti omezena v realizaci záměru vystavět a provozovat na dotčených pozemcích [anonymizováno], pak se tak stalo na základě zákona a z důvodu [anonymizováno] veřejného zájmu na ochraně [anonymizováno] a životního [anonymizováno]. K významnému zásahu do vlastnického práva žalobkyně přitom nedošlo, neboť žalobkyně je i nadále vlastníkem předmětných pozemků, má právo je držet, užívat, požívat a nakládat s nimi. Nemožnost výstavby a provozu [anonymizováno] na dotčených pozemcích představuje z hlediska ústavních principů přípustné omezení oprávnění tvořících obsah vlastnického práva z důvodu [anonymizováno] veřejného zájmu ve smyslu článku 11 odst. 3 Listiny, přičemž v porovnání s důležitostí právem chráněného veřejného zájmu na ochraně [anonymizováno], respektive populace tetřívka obecného a jeho biotopu vyhovuje toto omezení požadavkům na zachování principu proporcionality. Odvolací soud je tak ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že v daném případě se nejedná o skutečné nucené omezení vlastnického práva žalobkyně k dotčeným pozemkům ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny a shora citované judikatury Ústavního soudu, jež by žalobkyni zakládalo nárok na požadovanou náhradu.

22. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení plně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], sestávající se ze dvou paušálních náhrad po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za účast při ústním jednání před odvolacím soudem ve dnech [datum] a [datum].

Poučení