72 Co 230/2024 - 298

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vyklizení nemovité věci o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 7. 2024, č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že každý z žalovaných je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a předcházejícího odvolacího řízení 2 396,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

III. Každý z žalovaných je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 2 495,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Okresní soud ve [adresa], jako soud prvního stupně, svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemky p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], oddělené od pozemku[Anonymizováno]p. č. [Anonymizováno] geometrickým plánem vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO] (který byl součástí rozsudku), vše pozemky nacházející se v katastrálním území a obci [adresa], a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Současně žalované zavázal, aby žalobkyni společně a nerozdílně zaplatili na náhradu nákladů řízení 11 645,28 Kč (výrokem II.).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem geometrickým plánem vymezených pozemků, že povrch těchto pozemků je „většinově, ale nikoliv po celé ploše zpracován živičnou a zvětralou mazaninou, včetně náletu“, že žalovaný 2 je vlastníkem většiny movitých věcí, převážně zemědělské techniky, uložených na těchto pozemcích, část zde uložených movitých věcí pak je i ve vlastnictví žalovaného 1, který společně s žalovaným 2 věci v jejich vlastnictví užívá, když oba společně podnikají v zemědělství, že žalovaní v současné době nedisponují jakýmkoliv užívacím titulem k nezastavěným pozemkům žalobkyně. Na základě zjištění učiněných při místním šetření pak uzavřel, že povrch pozemků byl na některých částech „zřetelně po generace vrstven z mazaninového kamení“, s jistotou nelze zjistit jeho původní podobu, plocha je „značně živičná a zvětralá“, postupně se v některých částech plynutím času vytrácí, z čehož dovodil, že zpevnění bylo budováno současně se zemědělským areálem. Na základě těchto skutkových závěrů pak uzavřel, že se jedná o toliko zpracování povrchu pozemku, které tak tvoří jeho součást, nejde o samostatnou nemovitou věc, jejímž vlastníkem by byl žalovaný 2. Současně vyslovil závěr, že „podíl na komunikacích“ jak byl označen v příloze dohody uzavřené mezi žalovaným 2 a likvidovaným zemědělským družstvem, nesvědčí ničeho o vlastnickém právu ke zpevněným povrchům, neboť se obsahově nejedná o zřetelný nabývací titul.

3. Měl též za to, že nebylo rozhodné, na kterém konkrétním dílu nezastavěných pozemků se věci žalovaných nacházejí, že jen ve vztahu k nezastavěným pozemkům jako celku bylo třeba posoudit, zda žalovaní do práva žalobkyně zasahují. Současně uzavřel, že ze strany žalobkyně se nemůže jednat o zneužití jejího práva, neboť při neexistenci užívacího titulu žalovaných by se z jejich strany jednalo vždy o protiprávní jednání, nerozhodno, zda by se ho dovolávala žalobkyně, která pozemky dobrovolně koupila, nebo její právní předchůdci.

4. Žalobkyni přiznal soud prvního stupně právo na náhradu 36 % vynaložených nákladů řízení představovaných náklady jejího právního zastoupení a zaplacením soudního poplatku z žaloby, a to s odkazem na částečný neúspěch v řízení s žalobou o vyklizení i zastavěných pozemků.

5. Rozsudek napadli odvoláním žalovaní. Namítli, že soud prvního stupně se pouze částečně řídil pokyny odvolacího soudu vyslovenými ve zrušovacím usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] Co [Anonymizováno]/2024–[Anonymizováno], když sice provedl jednání na místě samém, nikoliv však již další důkazy označené žalovanými, nevyslechl zejména likvidátora ZOD [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO], stejně tak jako ani neprovedl důkaz znalecký posudek za účelem stavebně-technického posouzení zpevněných ploch a komunikací a zaměření výměry těchto zpevněných ploch. Namítli, že zpevněná plocha v areálu má svoji skladbu a nevznikla nějakým postupným vrstvením mazaninového kamení, jak dovodil soud prvního stupně, byla vytvořena za účelem komunikačního propojení zemědělských staveb a k odstavení zemědělské techniky, a to ve struktuře odpovídající provozu těžké zemědělské a dopravní techniky. Měli za to, že stavebně-technickou podstatu a charakter zpevněné plochy nelze objektivně vyhodnotit bez znaleckého dokazování. Připustili, že dohoda o částečném vypořádání ze dne [datum] není po formálně-právní stránce dokonalým ujednáním, že však tyto listiny je třeba hodnotit v kontextu doby, kdy byly vyhotoveny a za jakým účelem, že je obecně známo, že souvislosti s vypořádáním majetkových podílů v zemědělství zůstávala formální a právní úroveň stranou, zejména za situace, kdy zpevněné plochy nepodléhaly zápisu do katastru nemovitostí, že bylo třeba zkoumat vůli účastníků uvedené dohody, zda je vyjádřena dostatečně určitě, aby mohla vyvolat sledované právní účinky. Namítli též, že povinnost vyklidit šest pozemků oddělených z pozemku p. č. [Anonymizováno] byla uložena jim oběma, že však na všech těchto pozemcích se nenacházejí věci ve vlastnictví jich obou, že proto bylo nezbytné prokázat, zda každý z nich zasahuje do vlastnického práva žalobkyně ke konkrétnímu pozemku tím, že se tam nachází movitá věc v jeho vlastnictví, že otázku, kdo je ve vztahu ke konkrétnímu pozemku pasivně legitimován, nelze ponechat na vykonávacím řízení. Namítli též, že žalovaný 2 měl za to, že kupuje část areálu bývalého střediska družstva, a to jak stavby, tak i zpevněné plochy, že areál bude moci užívat nejen k příjezdu a přístupu k zemědělským objektům, ale i jako odstavnou plochu, což zemědělská činnost vyžaduje, že žalobkyně a její manžel museli vědět, že pozemky za tímto účelem užívány jsou a budou.

6. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pro případ, že by byl odvolací soud jiného názoru, pak měli za to, že vyklizení by mohlo směřovat pouze vůči těm pozemkům, na nichž se skutečně nacházejí věci ve vlastnictví jednoho nebo druhého ze žalovaných. Pro případ potvrzení rozsudku pak měli za to, že je na místě úvaha o použití § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění předpisů pozdějších, dále i jen „o. s. ř.“, a to s ohledem na důvody, které k dlouholetému sporu účastníků vedly. Za primární důvod přitom považovali snahu žalobkyně znemožnit žalovaným užívání objektu navezením hlíny do zadní části areálu, neumožněním opravy vodovodní přípojky.

7. Žalobkyně s odvoláním žalovaných nesouhlasila. Měla za to, že soud prvního stupně se řádně vypořádal s tím, co mu bylo uloženo předchozím zrušovacím usnesením odvolacího soudu, zejména důkladně zkoumal povahu povrchu pozemku. Uvedla, že z místního šetření najisto vyplynulo, že zpevněný povrch není samostatnou věcí, jedná se pouze o zpracovaný povrch nezastavěné části pozemku, že důkazy navržené žalovanými byly nadbytečné, že soud prvního stupně se dostatečně vypořádal i s otázkou vlastnictví movitých věcí nacházejících se na vyklizovaném pozemku. Uvedla, že pokud by soud měl zjišťovat a následně své rozhodnutí vázat na povinnost k odstranění konkrétních movitých věcí, bylo by takové rozhodnutí de facto nevykonatelné, neboť by stačilo například jen věci přesunout na jiný pozemek. K otázce žalovanými uváděné základní příčiny sporu namítla, že na základě v minulosti uzavřené nájemní smlouvy měli žalovaní navezenou zeminu sami odstranit, měli možnost též opravit vodovodní přípojku. Žalobkyně měla za to, že na pozemcích se nenachází žádná samostatná stavba, která by mohla být předmětem vlastnického práva jako samostatná věc, že nelze poznat, kde končí pozemek a začíná stavba, že při provedených výkopech bylo zjištěno, že skladba je tvořena zeminou, kamenivem různé frakce, je zarostlá náletovými dřevinami. Ve vztahu k úvahám o možnosti postupu dle § 150 o. s. ř. uvedla, že dle jejího názoru příčiny konfliktu nejsou na její straně, že se ani nijak nepřičinila o nezbytnost vedení odvolacího řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované zavázal i k zaplacení náhrady nákladů řízení.

8. Žalovaní podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a to z pozice účastníků řízení, tedy jako osoby k podání odvolání oprávněné (§ 90 o. s. ř., § 201 o. s. ř.). Napadli rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. a contr.), a to zejména z důvodů dle § 205 odst. 2 písma d), e) a g) o. s. ř. Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení, kterého jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování o zejména nové ohledání těch částí pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jejichž vyklizení se žalobkyně domáhala, a poté dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

9. Jak již výše zmíněno, přezkoumávaný rozsudek byl již druhým rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé. Jeho předchozí rozsudek ze [Anonymizováno] [datum], č. j. [Anonymizováno] C [Anonymizováno]/2022–[Anonymizováno], jímž bylo žalobě rovněž vyhověno, byl zrušen usnesením podepsaného soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] Co [Anonymizováno]/2024-[Anonymizováno].

10. Odvolací soud předesílá, že právní východiska pro posouzení základní sporné otázky v posuzované věci, tedy zda komunikace či zpevněná plocha na žalobou vymezené části pozemku žalobkyně p. č. [Anonymizováno] je v konkrétním případě stavbou z hlediska občanskoprávního a tedy i samostatnou nemovitou věcí či pouze ztvárněním, zpracováním povrchu pozemku, a tedy součástí takového pozemku, s odkazy na rozhodnutí zejména Nejvyššího soudu, která se touto problematikou zabývala, popsal již ve svém zrušovacím usnesení. Soud prvního stupně též z těchto východisek, která samotná již nebyla ani odvoláním zpochybněna, vycházel. Odvolací soud proto v tomto směru nepovažuje za potřebné již tato východiska znovu opakovat. K vlastnímu posouzení tak zůstala především otázka, zda na základě provedeného dokazování bylo možno učinit skutkové závěry odůvodňující (právní) závěr o tom, že zpevněná plocha na žalobou vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno] (respektive na některých jejich částech) není samostatnou věcí ve smyslu výše popsaném (a nemůže být tedy ani ve vlastnictví žalovaného 2).

11. Soud prvního stupně po zrušení jeho předcházejícího rozsudku před novým rozhodnutím provedl místní šetření, při němž žalobou vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno] ohledal. Zjišťoval přitom co tvoří povrch pozemku, co a kde je na něm[Anonymizováno]umístěno. Jak již zmíněno, ve věci rozhodl bez toho, že by provedl žalovanými navržené důkazy znaleckým posudkem z oboru stavebnictví. Odvolací soud měl předně za nedůvodnou námitku žalovaných, že stavebně-technickou podstatu a charakter zpevněné plochy jako věci v právním smyslu nelze objektivně vyhodnotit bez navrženého znaleckého dokazování. Vlastní otázka, zda konkrétní komunikace či zpevněná plocha je samostatnou věcí z hlediska občanského práva či zda se jedná toliko o zpracování povrchu pozemku a je tak jeho součástí, je otázkou nikoliv skutkovou, na kterou by mohl odpovědět znalec, ale právní, kterou znalec naopak oprávněn řešit není (viz i nález Ústavního soudu z 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 2280/18). Znalecký posudek v posuzované věci by tak mohl odpovědět jen na otázky struktury, stavebně-technického provedení či současného technického stavu zpevněných ploch. Stran těchto otázek ale v konečném důsledku nebylo v řízení sporu. Žalobkyně nijak nezpochybnila tvrzení žalovaných (ve vyjádření z [datum]), že zpevněný povrch je proměnlivé hloubky (20 – 50 cm), tvořen z kameniva různých frakcí s asfaltovým střikem. Tomu pak odpovídaly i sondy provedené jak žalovanými, tak i žalobkyní. Ohledáním provedeným jak soudem prvního stupně, tak i soudem odvolacím, pak bylo současně zjištěno, že zejména v prostoru mezi kravínem na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a vepřínem na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] se zpevněný povrch ztrácí pod překryvem hlíny a travin, není zřejmý jeho rozsah, povrch je značně zvětralý, na některých místech není ani patrna asfaltová složka, toliko [Anonymizováno]. K učinění těchto zjištění pak ani dle názoru odvolacího soudu nebylo zapotřebí odborných znalostí a tedy provedení důkazu znaleckým posudkem.

12. Žalovaným lze přisvědčit v té části jejich námitek, ve kterých brojili proti závěru soudu prvního stupně o tom, že zpevněná plocha v zemědělském areálu vznikla (nejméně na některých částech) tak, že povrch byl „po generace vrstven z mazaninového kameniva“. Pro takový závěr nebylo v učiněných skutkových zjištěních opory a není pro něj ani logické zdůvodnění. Jestliže byl zpevněný povrch zbudován mezi budovami zemědělského areálu, a to z kameniva různých frakcí s asfaltovým střikem (jak tvrdili žalovaní a jak též zjištěno – viz výše), lze naopak předpokládat, že ke zbudování zpevněných ploch v jejich současné podobě nedocházelo postupně, ale právě v souvislosti se zřízením zemědělského areálu sestávajícího i z budov v současném vlastnictví žalovaného 2. Účastníci sami pak ani netvrdili, že by povrch zpevněných ploch opravovali (s výjimkou žalovaného 2, který uvedl, že snad jen u vjezdu do kravína, kde byla časem vyježděná díra „se plácla trocha asfaltu“, ještě i za družstva se tu povrch několikrát opravoval). Stav zpevněných ploch na většině pozemku, jehož vyklizení se žalobkyně domáhala, jak výše popsán (s možnou výjimkou zpevněné plochy na části úzkého pruhu dílu [Anonymizováno] vymezující příjezd z pozemku p. č. [Anonymizováno] ke kravínu na pozemku p. č. st. [Anonymizováno]), pak svědčí závěru, že od doby zhotovení zpevněných ploch na částech pozemku vymezených žalobou, nebyla provedena jejich renovace, nejvýše toliko dílčí opravy (v podobě vyplnění děr)[Anonymizováno]

13. Může být jistě otázkou, zda v době zřízení zpevněných [Anonymizováno] tyto mohly splňovat předpoklady, za nichž by je bylo možno považovat za samostatné věci ve smyslu občanského práva, když na rozdíl od doby současné v době zhotovení zpevněné plochy muselo být nejméně lépe než nyní patrno, kde zpevněné plochy začínají a kde končí. Ani kladná odpověď na tuto otázku by však neumožňovala bez dalšího uzavřít, že je tomu tak i nyní. Stejně jako i budova, stran které v minulosti nebylo důvodu pro závěr, že byla samostatnou věcí, může postupem času tento charakter ztratit (byla-li odstraněna do té míry, že již nebyla patrna ani dispozice jejího prvního nadzemního podlaží), může dle názoru odvolacího soudu ztratit charakter samostatné věci i komunikace či zpevněná plocha. Důvodem by však nebyla toliko samotná skutečnost překryvu zpevněné plochy (či její části) zeminou a na něm vzešlým porostem, ale postupné působení přírodních sil za současného nedostatku potřebné údržby, v jejichž důsledku by zpevněná plocha (komunikace) ztratila své původní vlastnosti, zejména svoji kompaktnost.

14. V posuzované věci nejsou v zemědělském areálu patrny jakékoliv náspy či obrubníky, které by vymezovaly rozsah zpevněné plochy oproti okolním částem pozemku tam, kde zpevněná plocha nezabírá celou výměru pozemku (zejména v již zmíněném prostoru mezi kravínem a vepřínem). [právnická osoba] sestává z kameniva různých frakcí. Spojení kameniva asfaltem v některých místech není patrno, v některých místech pozbylo nejméně z části svoji funkci (drolící se materiál v místech sond provedených žalobkyní, ale i žalovanými). Ať byl charakter zpevněné plochy v době jejího zhotovení jakýkoliv, v současnosti dle názoru odvolacího soudu ji její současný stav neumožňuje mít za samostatnou věc ve smyslu občanského práva, ale toliko ztvárnění povrchu pozemku, na kterém se nachází. Odvolací soud tak měl v konečném důsledku za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že zpevněná plocha na žalobou vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno] není samostatnou nemovitou věcí. Není (nemůže být) proto samostatnou věcí ve smyslu občanského práva a tedy ani způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů ve spoluvlastnictví i žalovaného 2.

15. Správným pak odvolací soud měl i závěr soudu[Anonymizováno]prvního stupně o tom, že (i pokud by v minulosti zpevněná plocha, resp. komunikace, způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů byla – poznámka odvolacího soudu) vzhledem k tomu, jak neurčitě byl podíl na komunikacích vymezen v přehledu majetku předávaného žalovanému 2 ke dni [datum] (toliko výší tohoto podílu a jeho hodnotou, nikoliv však již tak, aby bylo i zřejmé, jakých konkrétních komunikací či jejich konkrétních částí se týká, na jakých pozemcích či jakých jejich částech se nacházejí), nemohlo se jednat o (řádný) titul, na základě kterého by žalovaný 2 mohl spoluvlastnický podíl na konkrétní věci nabýt.

16. Na obou posléze popsaných závěrech by pak nemohla nic změnit ani výpověď někdejšího likvidátora družstva [tituly před jménem] [jméno FO]. Samotný závěr o úmyslu smluvních stran nemůže napravit nedostatek smlouvy spočívající v nedostatečně určitě vymezeném předmětu smlouvy, když žalovanými nebylo ani tvrzeno cokoliv, co by mohlo svědčit závěru, že předmět spoluvlastnictví byl řádně vymezen (tedy například že se mělo jednat o komunikace na konkrétním pozemku či více konkrétních pozemcích, případně na jejich částech vymezených například geometrickým plánem).

17. Totéž pak platí i ve vztahu k námitce, že družstvo považovalo zpevněné plochy za samostatnou věc a podíl na nich žalovanému 2 převedlo na (částečné) vypořádání jeho majetkových podílů. Skutečnost, že družstvo zpevněné plochy vedlo ve své majetkové evidenci, z nich ještě (nejméně bez dalšího) samostatné a tedy i převoditelné věci nečinila. Již vůbec to pak nic nevypovídá o současném charakteru zpevněné plochy (resp. komunikací) na částech pozemků jejichž vyklizení se žalobkyně domáhá.

18. Žalovaným lze přisvědčit v jejich argumentaci, že při vypořádávání majetkových podílů v zemědělských družstvech zůstávala formální a právní úroveň stranou. Není proto důvodu pochybovat o tom, že úmyslem při vypořádávání bylo na žalovaného 2 podíl na komunikacích (resp. zpevněných plochách) převést, a že též žalovaný 2 mohl nabýt přesvědčení, že se stal jejich spoluvlastníkem. Jak však z výše popsaných závěrů vyplývá, k tomuto dojít nemohlo.

19. Odvolací soud pak již ve svém předcházejícím zrušovacím usnesení vyslovil závěr, že povinnost vyklidit se nerovná povinnosti odstranit konkrétní věci (a pouze tyto). Vlastník nemovitosti proto může být úspěšný s žalobou na vyklizení i bez toho, že by bylo do důsledku zjištěno, jaké všechny konkrétní věci žalovaného se na jeho nemovitosti nacházejí. Pro rozhodnutí ve věci nebylo třeba vyjasnit vlastnictví či důvod umístění všech movitých věcí, které se na pozemcích nachází, postačil by závěr, že na vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno] se nachází alespoň některé movité věci každého z žalovaných (či věci ve vlastnictví jiného, umístěné tam žalovanými nebo někým jiným se souhlasem žalovaných), popř. že oba žalovaní tuto část pozemku neoprávněně užívají jiným způsobem. Nyní pak odvolací soud neshledal důvodu, pro který by se měl od těchto svých závěrů odchýlit.

20. Oba žalovaní potvrdili, že stále jsou oba činní jako podnikatelé v zemědělství, hospodaří společně, že na (nejméně některých) částech pozemku vymezených žalobou se nacházejí věci v jejich vlastnictví (přičemž u některých věcí ani sami nebyli schopni bez dalšího uvést, kdo z nich je jejich vlastníkem), řadu věcí pak již ze žalobou vymezené části pozemku, stejně jako i z dalších částí pozemku p. č. [Anonymizováno] odstranili, a to i v průběhu řízení. Za situace, kdy současně nebylo sporu o tom, že žalovaným v současnosti nesvědčí jakýkoliv právní důvod k užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] (dřívější nájemní vztah skončil, novou nájemní smlouvu účastníci doposud neuzavřeli), měl odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně se může po právu proti oběma žalovaným domáhat ochrany svého vlastnického práva vyklizením žalobou vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno]. Zde pak měl i za to, že se jedná o žalobu dle § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dál jen „o. z.“, a to svého druhu, když v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti žalobě o vydání věci odpovídá žaloba o vyklizení nemovitosti (viz závěry vyslovené velkým senátem Nejvyššího soudu v rozsudku z [datum], sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročníku 2015, pod č. 15, stejně jako i závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku z [datum], sp. zn. 22 Cdo 1792/2001, podle nichž je žaloba na vyklizení pozemku prostředkem, který poskytuje vlastníku pozemku ochranu proti tomu, kdo má neoprávněně na tomto pozemku umístěny věci movité a nedotýká se věci nemovité, nacházející se na témže pozemku a náležející tomu, kdo má pozemek; vlastník pozemku se může domáhat ochrany jeho vyklizením bez ohledu na to, zda se na uvedeném pozemku nachází rovněž nemovitá stavba náležející osobě, proti které žaloba na vyklizení směřuje, učiněné ve vztahu k § 146 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum], které jsou však dle názoru odvolacího soudu použitelné i při výkladu § 1040 odst. 1 o. z.).

21. Stejně tak měl odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně, že není rozhodné, na kterém dílu žalobou vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] se věci žalovaných nacházejí. I v tomto směru byl soud prvního stupně konečně vázán právním závěrem vysloveným odvolacím soudem již ve zrušovacím usnesení z [datum], od něhož odvolací soud (rovněž) neshledal důvodu pro odchýlení. Měl tak i nadále za to, že žalobou (s odkazem na geometrický plán z [datum]) žalobkyně toliko vymezila rozsah té části pozemku p. č. [Anonymizováno] jejíhož vyklizení se domáhala. Skutečnost, že takto určená část sestávala z více dílů pozemku p. č. [Anonymizováno] vymezených geometrickým plánem jako samostatné parcely, za situace, kdy k rozdělení pozemku dle tohoto geometrického plánu však nedošlo (v katastru nemovitostí je stále evidován pozemek p. č. [Anonymizováno] v podobě před rozdělením uvedeným geometrickým plánem), neměl odvolací soud za důvod pro zkoumání, zda se věci žalovaných nacházejí na každém z dílů označených v žalobě či kterých z nich, když se nejednalo o jednotlivé samostatné nemovité věci (tedy různé pozemky).

22. O tom, že movité věci žalovaných se i v současnosti nacházejí na žalobou vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno], pak nebylo sporu, bylo to též možno vzít za zjištěné z ohledání provedeného jak soudem prvního stupně, tak i soudem odvolacím. Tyto věci se nacházejí především na dílu [Anonymizováno] to zejména před budovou skladu na p. č. st [Anonymizováno], ale i na úzkém příjezdovém pruhu z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (ležící kovový zásobník), stejně jako v prostoru mezi kravínem a dílem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (vlečka, kovový kontejner), zasahují i do dílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (jižní roh skladu přesahující kovový kontejner) a dílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (od slepic vyvezená podestýlka).

23. Žalovaným lze přisvědčit, že množství věcí umístěných na žalobou vymezené části pozemku se postupně snižuje. To bylo zřejmé porovnáním výsledků ohledání s fotografiemi předloženými již v dřívější fázi řízení. K odstranění některých věcí došlo i v době po ohledání provedeném soudem prvního stupně dne [datum] (z dílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Počet věcí žalovaných na pozemku žalobkyně však zůstává stále značný, zejména stav prostoru před skladem na p. č. st. [Anonymizováno] pak lze (a to velmi mírně) označit za neutěšený. Neoprávněný zásah žalovaných do vlastnického práva žalobkyně k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tak i nadále přetrvává. Jestliže za této situace soud prvního stupně zavázal žalované, aby žalobou vymezenou část pozemku p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]1 vyklidili, měl odvolací soud toto rozhodnutí za správné a dle § 219 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. potvrdil.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně správně zohlednil, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně. Žalobkyně se totiž žalobou nedomáhala po žalovaných vyklizení pouze části (nezastavěného) pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ale i pozemků p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno], na kterých se nacházejí budovy ve vlastnictví žalovaného 2 (kravín, vepřín, sklad), žaloba v částech, ve kterých požadoval vyklizení i stavebních pozemků, byla zamítnuta. V případě toliko částečného úspěchu žalobkyně ve věci tak bylo skutečně na místě o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (avšak se závěrem, že za tuto fázi řízení žalobkyni náhrada nákladů nepřísluší – viz níže).

25. Soud prvního stupně však v této souvislosti nedostatečně vyhodnotil skutečnost, že k částečnému zamítnutí žaloby došlo již rozsudkem z [datum], č. j. [Anonymizováno] C [Anonymizováno]/2002-[Anonymizováno], a to jeho výrokem II. Rozsudek byl sice napaden odvoláním, pouze však žalovanými, kteří odvolání podali proti výrokům I. a III. Také jen v tomto rozsahu byl rozsudek následně již opakovaně zmíněným usnesením odvolacího soudu z [datum] zrušen a vrácen soudu prvního stupně. Zamítavý výrok II. samostatně nabyl právní moci. V (prvním) odvolacím řízení, stejně jako i v dalším průběhu řízení před soudem prvního stupně (a též následném odvolacím řízení), pak již byla předmětem řízení žaloba pouze v části, v níž se žalobkyně domáhala vyklizení již jen části pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], se kterou byla úspěšná v plném rozsahu. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů těchto částí řízení tak již nebyl na místě postup dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ale dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého v těchto fázích řízení již plně úspěšné žalobkyni svědčilo proti žalovaným právo na náhradu (veškerých) nákladů potřebných k účelnému uplatňování jejího práva.

26. Odvolací soud však měl i za to, že při rozhodování o náhradě nákladů bylo třeba přihlédnout i ke skutečnostem, které bylo možno považovat za okolnosti hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. Za takovou okolnost považoval především skutečnost, že žalovaný 2 nebyl shledán spoluvlastníkem zpevněné plochy na části pozemku žalobkyně, byť „podíl na komunikacích“ byl v minulosti zahrnut do majetku vydávaného žalovanému 2 na uspokojení jeho pohledávky dle zák. č. 229/1991 Sb. (ve znění předpisů pozdějších). Vydáním tohoto podílu přitom měla být v roce 1995 uspokojena pohledávka žalovaného 2 v (nezanedbatelné) výši 119 923 Kč. Byť je zjevné, že žalobkyně na důvodech, pro které se žalovaný 2 spoluvlastníkem komunikací, resp. zpevněné plochy, nestal (stát nemohl), nenesla jakoukoliv vinu, měl odvolací soud za to, že žalovaným nelze vytýkat, že byli přesvědčeni o spoluvlastnictví žalovaného 2 ke zpevněné ploše na části pozemku žalobkyně, že jako nespravedlnost vnímali zpochybnění tohoto spoluvlastnictví, které nejen znamenalo, že pohledávka žalovaného 2 dle zák. č. 229/1991 Sb. nebyla uspokojena, ale i že to, co měl získat žalovaný 2, v konečném důsledku získala žalobkyně (zpevněnou plochu jako součást pozemku), a že nebyli schopni se s takovým závěrem smířit bez posouzení soudem. S přihlédnutím i ke skutečnosti, že při posuzování, zda jednoduchá účelová komunikace či zpevněná plocha je samostatnou nemovitou věcí či součástí pozemku jako toliko jeho ztvárnění, nelze generalizovat závěry vyslovené v jednotlivých judikatorních rozhodnutích, to záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu široký prostor pro uvážení soudu (viz již ve zrušovacím usnesení zmíněné závěry Nejvyššího soudu např. v rozsudku z [datum], sp. zn. 22 Cdo 3851/2012, usnesení z [datum], sp. zn. 28 Cdo 435/2019), měl odvolací soud za to, že jde o okolnosti odůvodňující postup dle již zmíněného § 150 o. s. ř. (na což též účastníky v závěru odvolacího řízení upozornil).

27. Přes výše zmíněný pochopitelný pocit nespravedlnosti na straně žalovaných však měl odvolací soud za to, že nelze ani přehlédnout, že žaloba byla vyvolána nejen samotným bezdůvodným užíváním části pozemku žalobkyně žalovanými, ale i způsobem, jak tak žalovaní činili. Stav části pozemku, na kterém se nachází nejen zemědělská technika užívaná žalovanými, ale ve stále značném rozsahu i změť částí zemědělské techniky až šrotu, měl odvolací soud (jak již zmíněno) za neutěšený i v současnosti, natož pak dříve. Jestliže tedy shledal podmínky pro postup dle § 150 o. s. ř., tak však nikoliv pro to, aby žalobkyni odepřel právo na náhradu nákladů řízení zcela, ale pouze z jejich poloviny.

28. Ve vztahu k nákladům prvního řízení před soudem prvního stupně (završené rozsudkem z [datum], č. j. [Anonymizováno] C [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]), měl odvolací soud, jak již zmíněno, správným postup dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně s využitím tohoto postupu shledal důvodným přiznání žalobkyni náhrady 36% jí vzniklých nákladů. Při posuzování míry úspěchu a neúspěchu vycházel z poměru výměry části pozemku, stran kterého byla žalobkyně s žalobou na vyklizení úspěšná, s výměrou stavebních pozemků, ve vztahu k nimž naopak úspěšná nebyla. Takovéto posouzení zjevně nepostrádalo logiku. Odvolací soud je však v posuzované věci za správné nepovažoval, a to zejména z toho důvodu, že na rozdíl od stavebních pozemků žalovaní žalobou vymezenou část (nezastavěného) pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] neužívali v celém jejím rozsahu, z části byla též užívána žalobkyní či její rodinou (rozsáhlá skládka dřevěné kulatiny, červená vlečka, sloupky s pletivem, navezená zemina). Odvolací soud tak měl za to, že bylo na místě za tuto fázi řízení nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

29. Jak již výše zmíněno, důvod pro nepřiznání práva na náhradu nákladů spočívající v jen částečném úspěchu ve věci již nebyl dán ve vztahu k předcházejícímu odvolacímu řízení, stejně jako ani následnému řízení před soudem prvního stupně. Tyto náklady byly představovány náklady právního zastoupení žalobkyně. V předchozím odvolacím řízení sestávaly z odměny právního zástupce za vyjádření z [datum] k odvolání žalovaných, a to ve výši 1 500 Kč, dle § 9 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „AT“ ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odvolací soud pak stran výše odměny za jeden úkon právní služby dodává, že s ohledem na skutečnost, že základem sporu byla nikoliv otázka vlastnického práva k pozemku, ale ke zpevněné ploše (popř. komunikaci) na pozemku umístěné, stran které bylo v řízení uzavřeno, že není samostatnou věcí, ale součástí pozemku, navíc bylo zjištěno, že některých částech žalobou označené části pozemku p. č. 881/1 se nachází věci nikoliv žalovaných, ale žalobkyně či osob z její rodiny (viz i níže), neshledal důvodu, pro který by se tarifní hodnota pro výpočet odměny právního zástupce měla stanovit nikoliv dle § 9 odst. 1 AT, ale z hodnoty žalobou označené části pozemku p. č. 881/1.

30. Právnímu zástupci žalobkyně dále náležela paušální náhrada hotových výdajů v souvislosti s uvedeným úkonem právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024).

31. Za zastupování v následném řízení před soudem prvního stupně pak zástupci žalobkyně náležela odměna za dva úkony právní služby po 1 500 Kč představované jeho účastí u místního šetření dne [datum] a u jednání před soudem prvního stupně dne [datum], opět po 1 500 Kč, stejně jako dvojí paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč.

32. Dále zástupci žalobkyně náležela dle § 13 odst. 1 AT náhrada cestovních výloh, a to za cestu z Brna do [Anonymizováno] k místnímu šetření dne [datum] a zpět a dále z [adresa] k jednání dne [datum] a zpět. V obou případech se jednalo o cesty konané osobním vozidlem Volkswagen s kombinovanou spotřebou 4,6 l motorové nafty na 100 km jízdy (dle dříve předložené kopie technického průkazu). Při výši sazby základní náhrady 5,60 Kč za kilometr jízdy (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 398/2023 Sb.) a průměrné ceně motorové nafty 38,70 Kč za litr (dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky) činila náhrada cestovních výdajů za cestu k místnímu šetření 575,70 Kč, za cestu k jednání před soudem prvního stupně 1 247,30 Kč. Zástupce žalobkyně pak po právu požadoval i náhradu za ztrátu času stráveného na cestách k místnímu šetření (tři půlhodiny) a k jednání před soudem (čtyři půlhodiny). Jestliže pak sazba této náhrady činila 100 Kč za každou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024), příslušela zástupci žalobkyně náhrada za ztrátu času v celkové výši 700 Kč.

33. Protože zástupce žalobkyně je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie(společnosti Advokátní kancelář [adresa] s.r.o.), která je plátcem daně z přidané hodnoty (dále i jen „DPH“), bylo třeba dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. k nákladům řízení přičíst i náhradu za DPH, a to ve výši 21% z odměny i jednotlivých výše vyčíslených náhrad. Náhrada za DPH činila 1 663,80 Kč.

34. Náklady řízení žalobkyně v souvislosti s jejím zastoupením v předcházejícím odvolacím řízení a následném řízení před soudem prvního stupně, tak činily v souhrnu 9 586,80 Kč (4 500+900+575,70+1 247,30+700+1 663,80). Jestliže pak odvolací soud shledal důvodu pro náhradu nákladů řízení žalobkyně toliko z jedné poloviny (viz výše popsané závěry dle § 150 o. s. ř.), měl za to, že za předchozí řízení před soudem prvního stupně a předchozí odvolací řízení lze žalobkyni přiznat náhradu nákladů toliko ve výši 4 793,40 (9 586,80 : 2).

35. Žalovaní v řízení vystupovali v pozici nikoliv nerozlučných, nýbrž samostatných účastníků (§ 91 odst. 1 o. s. ř.). V takovém případě pak je třeba, aby o jejich povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle zásady obsažené v § 140 odst. 1 věty druhé o. s. ř., tedy podle poměrů účastenství na věci, v konkrétním případě pak rovným dílem (viz závěry vyslovené dříve Krajským soudem v [adresa] v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 19 Co 440/2004, uveřejněném v systému ASPI).

36. Na základě popsaných závěrů proto odvolací soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil nákladový výrok II. přezkoumávaného rozsudku tak, že každého z žalovaných zavázal, aby žalobkyni zaplatili na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a předcházejícího odvolacího řízení 2 396,70 Kč (4 793,40 : 2).

37. Odvolací soud pak konečně rozhodoval i o nákladech tohoto odvolacího řízení. V něm byla žalobkyně ve věci samé plně úspěšná, dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak příslušelo proti žalovaným právo na náhradu nákladů, které v této fázi řízení vynaložila. I zde však měl odvolací soud za to, že je na místě tuto náhradu § 150 o. s. ř. snížit na jednu polovinu z důvodů popsaných již výše.

38. Rovněž náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně byly představovány náklady jejího právního zastoupení. Sestávaly z odměny jejímu právnímu zástupci za tři úkony právní služby (vyjádření z [datum], účast právního zástupce u ohledání nemovitostí dne [datum] a u jednání odvolacího soudu [datum]), a to dle § 7 bodu 5. AT po 2 300 Kč (když tarifní hodnota pro výpočet mimosmluvní odměny dle § 9 odst. 1 AT ve znění novely provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025, činí 30 000 Kč a uvedené úkony právní služby byly učiněny již za novelizované právní úpravy). Vedle odměny příslušela právnímu zástupci v souvislosti s každým ze tří úkonů i paušální náhrada hotových výloh, zde již po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od [datum]).

39. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně přes žádost, aby náklady odvolacího řízení mohla vyčíslit do 7 – 10 dnů od jednání odvolacího soudu dne [datum], v jí takto požadované lhůtě vyčíslení nákladů nepředložila, nebylo při výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení uvažováno s cestovními náhradami ani s náhradami za ztrátu času, když nebylo zřejmé, odkud a jakým způsobem zástupce žalobkyně k místnímu šetření a jednání odvolacího soudu cestoval. Zohledněna tak byla již jen náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, která činila 1 732,50 Kč. V souhrnu tak náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně odvolací soud vyčíslil částkou 9 982,50 Kč (6 900 + 1 350 + 1 732,50). Jestliže pak odvolací soud přisoudil žalobkyni náhradu jedné poloviny těchto nákladů (viz výše), tak každému z žalovaných uložil, aby žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatil 2 495,60 Kč.

Poučení