72 Co 359/2024 - 187

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 86 467,13 Kč s přísl. o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou z 19. 9. 2024, č. j. 13 C 96/2022–157, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výroku I., jeho části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku částku 86 467,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 467,13 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I., jeho částí, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 467,13 Kč za dobu od [datum] do [datum], tak, že v této části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 54 696,70 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Okresní soud ve [adresa] jako soud prvního stupně svým v záhlaví uvedením rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku 86 467,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 467,13 Kč od [datum] do zaplacení. Současně (výrokem II.) žalované uložil, aby žalobkyni ve stejné lhůtě zaplatila na náhradu nákladů řízení 42 886,70 Kč.

2. Na základě obsáhle provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala dodat žalované jako objednatelce [právnická osoba] a dveře v rozsahu ve smlouvě uvedené cenové nabídky, že nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. (dále jen „VOP“), že žalovaná se zavázala zaplatit cenu díla 298 754 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), že dne [datum] zaplatila zálohu 257 100 Kč. Dále soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně veškerá okna a balkonové dveře v místě plnění dodala a namontovala, a to ve dvou etapách, [datum] a [datum], že žalovaná okna i dveře od té doby užívá, v domě, ve kterém byla prováděna rekonstrukce, od [datum] též bydlí. Co se žalovanou namítaných vad díla týče, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se jedná o vady nikoliv podstatné, nýbrž estetického charakteru, který nebrání užívání díla. Tento závěr učinil i ve vztahu k těm částem, ohledně nichž byla žalobkyní navržena výměna celých pozic (7, 7A, A1) s tím, že ani navržené odstranění vad výměnou celých pozic samo o sobě neprokazuje, že se na těchto oknech jednalo o rozsáhlé vady bránící jejich užívání, že i v tomto případě šlo o vady pouze estetické a bylo pouze dobrou vůli žalobkyně, že navrhla výměnu celých pozic, nikoliv odstranění vad například retuší, která by byla s ohledem na rozsah vad dostačující. Soud prvního stupně dále vyslovil závěr, že předmětem díla nebyla montáž parapetů, případné poškození parapetů tak nemůže být uplatňováno v rámci vad díla.

3. Dále soud prvního stupně dovodil, že po dokončení každé z etap bylo splnění zkontrolováno žalovanou za přítomnosti její matky i zástupců žalobkyně, byla sepsána rekapitulace vad, že takto bylo dílo dokončeno a žalovaná nebyla oprávněna převzetí díla odmítnout. Měla dílo převzít s výhradami, následně by mohla úspěšně uplatňovat svá práva z vad, tedy požadovat jejich odstranění či uplatnit právo na slevu z díla.

4. Soud prvního stupně pak měl dále za platný článek 4.2 VOP zakotvujících možnost žalobkyně provést jednostranný zápis o předání díla s důsledkem jeho řádného předání v případě, že se objednatel nedostaví k předání díla. Zde pak vycházel i ze závěru vyslovených rozsudkem Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 s tím, že tyto závěry překonaly závěry vyslovené Nejvyšším soudem dříve v rozsudku z [datum], sp. zn. 32 Cdo 1287/2018 (jimiž argumentovala žalovaná).

5. V této souvislosti se pak soud prvního stupně i obsáhle zabýval okolnostmi, za nichž mělo dojít k předání a převzetí díla dne [datum]. Na základě výpovědi svědka [adresa] (zaměstnance žalobkyně), kterou měl za důvěryhodnou, dovodil, že zástupci žalobkyně se žalovanou dříve stanovenou dobu [datum] v 15 hodin (o které žalobkyně věděla) dostavili „na místo samé“, žalovaná však nikoliv, že samotná přítomnost žalované v domě nebyla dostačující, neboť z její strany bylo třeba vyjít z domu ven k zaměstnancům žalobkyně a zde jim poskytnout součinnost. Soud prvního stupně tak dovodil, že [datum] došlo k jednostrannému zápisu o předání a převzetí díla, tímto dílo bylo předáno a žalobkyni vzniklo „právo na fakturaci“ zbývající části, což učinila fakturou z [datum] na 86 467,13 Kč se splatností do [datum], že však žalovaná tuto částku nezaplatila, a proto se dne [datum] dostala s placením svého závazku do prodlení a vznikla jí tak povinnost zaplatit i úroky z prodlení.

6. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Měla za to, že soud prvního stupně dospěl na základě neúplného dokazování k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Namítla, že dílo trpělo řadou vad i vážnějšího charakteru, při jeho provádění byly nenávratně poškozeny původní venkovní parapety, které měly být zachovány, v některých případech neodvádějí vodu, zatéká pod ně, neodborným přikotvením PZ pásků došlo k provrtání oken ve spodní části rámů a tím jejich poškození, což zjistila až z upozornění společnosti [právnická osoba] v cenové nabídce z [datum], týkající se výměny parapetů, že toto poškození sama jako laik nemohla rozpoznat. Uvedla dále, že dílo trpělo i dalšími vadami a nedodělky v podobě neodstranitelného poškození rámů, vypadávání oken z horního kotvení, které nebylo odstraněno ani seřízením. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně ohledně okolností, k nimž mělo dojít [datum] s tím, že nelze brát tvrzení zaměstnance žalobkyně jako důvěryhodné, když je více než pravděpodobné, že ze strany žalobkyně se v daný čas k předání nikdo nedostavil, že ona sama se v domě zdržovala, starala o třítýdenního novorozence, považovala proto za podstatný i svůj účastnický výslech, který však nebyl proveden. Namítla též, že žalobkyně nereagovala na požadavek, jak bude při výměně dvou rámů postupováno, že žalobkyně postupovala neprofesionálně, když termín výměny stanovila tři dny před Štědrým dnem, toto měla za účelovou schválnost. Měla za to, že ve věci měl být přizván znalec k posouzení vadného plnění, na provedení znaleckého posudku trvala. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se plně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. K otázce kotvení PZ pásků uvedla, že ty nebyly připevněny k rámu oken, nýbrž k podkladovému profilu oken, který je k tomuto účelu určen. Uvedla, že dílo bylo v souladu se smlouvou dokončeno [datum], a to s drobnými vadami nebránícími užívání díla. Za takovouto vadu měla i žalovanou namítané vypadávání oken s tím, že jí se jedná o běžnou záležitost seřízení okna, kterou poskytuje všem zákazníkům v rámci bezplatného servisu, že však žalobkyně bezdůvodně znemožňovala přístup do místa plnění, servis okna podceňovala, bezplatný servis si u žalobkyně nikdy neobjednala, ač dle smlouvy mohla. Uvedla, že žalovaná měla povinnost dílo převzít, což nesplnila, proto po urgencích a výzvě došlo k fikci předání díla a fakturaci. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí i náhradu nákladů odvolacího řízení, které vyčíslila částkou 11 810 Kč.

8. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen „o. s. ř.“), a to z pozice účastníka řízení, tedy jako osoba k podání odvolání oprávněná (§ 90, § 201 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. a contr.), a to ze zákonem předvídaných odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako i řízení, které jeho vydání předcházelo a po zopakování některých listinných důkazů a provedení již dříve navržené účastnické výpovědi žalované dospěl k dále popsaným závěrům.

9. Nutno předeslat, že soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku též pečlivě zhodnotil. K převážné části jeho skutkových, stejně jako i právních závěrů nebylo ani ze strany žalované výhrad a lze proto na ně pro stručnost z větší části toliko odkázat. To se týká především závěrů o uzavření smlouvy o dílo dne [datum] mezi účastnicemi (s jejím dodatkem z [datum]) a jejího obsahu, a to včetně ceny díla ve výši 298 754 Kč (bez DPH), úhradě zálohy žalovanou ve výši 257 100 Kč dne [datum], provedení díla ve dvou etapách, z nichž v pořadí druhá byla provedena [datum], čímž byla dodána veškerá okna i dveře dle smlouvy o dílo.

10. Nebylo sporu ani o tom, že žalovaná nepodepsala předávací protokol vyhotovený žalobkyní po (neúplném) provedení tzv. „2. etapy“ (prováděné však jako první), stejně tak ani předávací protokol vyhotovený žalobkyní po provedení „1.etapy“, provedené dne [datum]. Stejně tak žalovaná odmítla podepsat předávací protokol vyhotovený žalobkyní po prohlídce díla dne [datum], ve kterém byly též specifikovány vady a nedodělky díla, včetně způsobu jejich odstranění, a to v případě poškozeného křídla (pozice A1), poškozeného polepu rámu balkonových dveří (pozice 7A) výměnou do 14 dnů od dodání materiálu, v případě poškozeného polepu rámu okna (pozice 7) opravou do 14 dnů od podpisu, případně výměnou do 14 dnů od dodání materiálu.

11. K této výměně však již nedošlo. Žalobkyně dne [datum] sdělila žalované (e-mailem), že již mají kompletně dodaný materiál a jsou připraveni v úterý [datum] k ní „dorazit“ a provést odstranění specifikovaných vad a nedodělků, žádala o potvrzení tohoto termínu. Žalovaná dne [datum] poslala žalobkyni (zjevně v reakci na dříve zaslanou fakturu) e-mail, ve kterém uvedla, že doplatek pošle, až vše uvedou do pořádku, následně pak [datum] e-mail se sdělením, že k realizaci mohou přistoupit, až bude se vším dokonale obeznámena, avšak bez jakékoliv výhrady ke vhodnosti navrženého termínu (jak patrno z nezpochybněné e- mailové komunikace účastníků). K výměně dvou žalobkyní připravených rámů a jednoho křídla pak nedošlo ani po té, co žalobkyně žalovanou (e-mailem z [datum]) opětovně informovala, že v provozovně mají vyrobeny nové stavební výplně, které v rámci odstraňování vad díla hodlají vyměnit v místě plnění [adresa].

12. Jak již zmíněno, soud prvního stupně se podrobně zabýval mimo jiné i otázkou platnosti článku 4.2 VOP, důvodností postupu žalobkyně dle tohoto článku a jeho důsledky. Argumentace žalované, která měla tento článek za neplatný, závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozsudku z [datum], sp. zn. 32 Cdo 1287/2018, neměl odvolací soud za případnou. Jednalo se o rozhodnutí posuzující právní vztahy, na které (ve věci posuzované Nejvyšším soudem) nedopadala úprava zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále jen „o. z.“ či „nového občanského zákoníku“). V posuzované věci však smlouva o dílo již byla uzavřena za účinnosti nového občanského zákoníku, soud prvního stupně proto správně vycházel ze závěrů vyslovených v (podrobně odůvodněném) rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, který se zabýval právě důsledky ujednání o právní fikci předání díla v důsledku bezdůvodného a opakovaného nedostavení se objednatele k přejímce díla, a to pro hmotněprávní vztahy účastníků (nikoliv z hlediska jejich procesních práv a povinností v soudním řízení, jako dohody o tom, co může být v řízení předmětem dokazování a co nikoliv).

13. V posuzované věci pak otázka, zda k převzetí díla žalovanou dne [datum] fakticky došlo či nikoliv, nebyla sporná – k tomuto nedošlo. Posuzované ujednání čl. 4.2 VOP tedy nemělo jakkoliv ovlivňovat procesní postup soudu při provádění (a hodnocení) dokazování, ale přímo hmotněprávní vztahy účastníků. K posouzení tedy bylo, zda si strany mohly platně ujednat, že nedostaví-li se objednatel k předání díla, může k jeho předání dojít jednostranným zápisem zhotovitele (a v kladném případě, zda byly naplněny předpoklady pro takovýto postup zhotovitele).

14. Nutno též připomenout, že v posléze zmíněné věci posuzované Nejvyšší soud výslovně uvedl, že přestože právní úprava předání věci v občanském zákoníku je obecně dispozitivní, nelze vyloučit, že konkrétní ujednání stran bude (z jiného důvodu) zákonem zakázané, a proto neplatné (§ 580 odst. 1 o. z.). Zde uvedl, že při posouzení, zdali takové ujednání je v rozporu se zákonným zákazem nebo se příčí dobrým mravům, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, co je obsahem daného ujednání, že současně je třeba hodnotit i právní postavení stran, v jakém ujednání uzavřely, zdali jde o rovnovážný vztah stran, např. podnikatelů, případně zdali jde o vztah podnikatele na straně jedné a slabší strany na straně druhé, ať už spotřebitele nebo podnikatele slabší strany.

15. Na rozdíl od věci posuzované Nejvyšším soudem, kde se jednalo o vztah dvou podnikatelů v rovném postavení, v posuzované věci se jednalo o vztah žalobkyně v postavení podnikatele a žalované v postavení spotřebitele, kterému zákon poskytuje zvýšenou ochranu. I touto otázkou se však soud prvního stupně zabýval a jeho závěr, že tato skutečnost nebránila aplikaci článku 4.2 VOP, měl odvolací soud (nejméně obecně) za správný.

16. Stejně však již nehodnotil závěr, že k postupu dle článku 4.2 VOP došlo ze strany žalobkyně důvodně, když odlišně posoudil otázku, zda žalovaná mohla převzetí díla odepřít důvodně či nikoliv. Uzavřená smlouva o dílo byla smlouvou o úpravě stavby (dvojdomku), tedy jejím předmětem byla stavba. Na vztah účastníků tak dopadala úprava § 2628 o. z., podle kterého žalovaná (jako objednatel) neměla právo odmítnout převzetí díla (jako stavby) pro ojedinělé vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Lze jistě polemizovat o tom, co jsou drobné vady a nedodělky, nebránící převzetí díla (ve smyslu čl. 4.1 VOP). Obecně lze mít za pochopitelný i závěr soudu prvního stupně o tom, že ze skutečnosti, že žalovaná dílo od roku 2021 užívá, třeba dovodit, že jde o (estetické) vady, nebránící užívání díla.

17. Odvolací soud však měl za to, že při posuzování oprávněnosti žalované odmítnout převzetí díla, bylo třeba zohlednit i skutečnost, že dílo mělo takové vady, v důsledku kterých bylo dohodnuto (žalobkyní navrhnuto a žalovanou zjevně akceptováno), že dojde k nové výrobě a instalaci křídla jednoho okna v kuchyni a zejména rámu okna v jedné sestavě s balkonovými dveřmi a rámu balkonových dveří v sestavě další (takovýto postup by byl jistě na místě například za situace, kdy by se jednalo o natolik silné poškození krycí folie, že by v budoucnu mohlo vést i k jejímu odlupování). Jestliže toto obnáší nutnost demontáže stávajících rámů a jejich nahrazení rámy novými, tedy stran těchto částí činnost shodnou s tou, která byla předmětem vlastní smlouvy o dílo, pak vady, které takto mají být odstraněny, nelze dle názoru odvolacího soudu považovat za drobné ve smyslu citovaného § 2628 o. z. Pokud [datum] hodlala žalobkyně dílo toliko předat bez toho, že by došlo k nahrazení výše uvedených poškozených částí jinými, pak dílo nebylo možno považovat za dokončené (§ 2605 odst. 1 o. z.), nejednalo se o drobné vady či nedodělky, pro který by žalovaná nebyla oprávněna převzetí odmítnout (dle čl. 4.1 VO). Proto též, ať již k setkání pracovníků žalobkyně a žalované nedošlo z důvodů na straně žalobkyně (že se nedostavili, jak tvrdila žalovaná) či žalované (že nebyla přítomna či pracovníky žalobkyně do domu nevpustila), nebyla žalobkyně oprávněna dne [datum] provést jednostranný zápis o provedení díla a dílo tímto dnem nebylo možno považovat za řádně předané.

18. Zde pak odvolací soud již jen na doplnění uvádí, že s ohledem na právě popsaný závěr nebylo významné okolností, k nimž došlo [datum]. Skutkový závěr dovozený soudem prvního stupně však odpovídaly provedenému dokazování a dle názoru odvolacího soudu nebylo možno odlišný závěr učinit ani na základě v odvolacím řízení doplněné výpovědi žalované., jejíž věrohodnost (stejně jako i věrohodnost výpovědi její matky) nebylo možno nadřazovat nad věrohodnost výpovědi svědka [adresa], když ani v jejich případě se nejednalo o osoby nestranné. Správným pak odvolací soud měl i logické hledisko, z jehož pohledu soud prvního stupně věrohodnost výpovědí hodnotil, totiž že nedostavení se žalobkyně v jí navrženém termínu k předání díla (o něž se setrvala snažila, na rozdíl od žalované, které se převzetí naopak setrvale bránila) by postrádalo smysl. Odvolací soud však měl současně za to, že jednání pracovníků žalobkyně, kteří postávali u vozidla na příjezdové cestě k domu, aniž by k domu samotnému přišli, zazvonili či zaklepali na vstupní dveře, by bylo třeba hodnotit stejně jak hodnotil jednání žalované (která setrvala v domě, nevyšla k zaměstnancům žalobkyně) soud prvního stupně – tedy jako nedostatečné poskytnutí součinnosti k uskutečnění zamýšleného předání díla.

19. Jestliže tedy dílo nebylo možno považovat za dokončené a předané, pak dle názoru odvolacího soudu nebylo (doposud) ve smyslu § 2604 o. z. provedeno. Ani tento závěr však neumožňoval bez dalšího uzavřít, že žaloba byla podána bezdůvodně.

20. Dle § 2610 o. z. vzniká právo na zaplacení díla jeho provedením, k čemuž zde (doposud) nedošlo. Dle § 2613 o. z. však platí, že zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil. Žalobkyně byla připravena (po té, co již měla vyrobeny díly, na jejichž výměně se účastníci shodli) výměnu uskutečnit a dílo tak dokončit, a to již v prosinci 2021. O tom informovala žalovanou, která jí však v termínu navrženém žalobkyní dokončení neumožnila. Žalované lze jistě přisvědčit v závěru, že termín 21. 12., tedy tři dny před Štědrým dnem, jímž ve většině i nenábožensky založených tuzemských domácností začínají Vánoce jako nejvýznamnější svátky v roce, s nimiž je spojena předchozí příprava nejen v podobě nakupování dárků a obstarávání svátečních pokrmů, ale i úklidu a výzdoby domů či bytů, je termínem nejméně značně necitlivým, zatěžujícím. Dlužno však současně připomenout, že (jak zjištěno z výpovědi žalované) pouze jeden ze dvou rámů měl být měněn v žalobkyní užívané části dvojdomu. Že nesouhlasí s výměnou v takto navrženém termínu z tohoto důvodu také žalovaná žalobkyni (nejméně písemně) nesdělila. Konečně, provedení výměny (a tím i dokončení díla) žalovaná žalobkyni neumožnila ani později. Dle názoru odvolacího soudu tak žalovaná dokončení díla a žalobkyni proto náležela cena za dílo, byť doposud nebylo dokončeno. Za situace, kdy žalobkyně již měla vyrobeny i části, jejichž výměna měla být provedena, nebylo nic, co by nedokončením díla ušetřila. Mohla se tak po právu po žalované domáhat dohodnuté ceny za dílo v celém rozsahu, s ohledem na dřívější poskytnutí zálohy žalovanou, tedy na zaplacení doplatku ve výši žalované částky.

21. Žalobkyně žalovanou k doplacení ceny díla vyzvala (fakturou) z [datum], tedy v době, kdy jí (ve smyslu závěrů výše popsaných) právo na doplacení ceny díla ještě nesvědčilo. Odlišně však odvolací soud již hodnotil (předžalobní) výzvu právního zástupce žalobkyně k zaplacení z [datum], tedy v den, kdy mělo dojít ke zmaření dokončení díla žalovanou, a tím i ke vzniku práva žalobkyně na doplacení ceny díla.

22. S ohledem na tento závěr pak odvolací soud neměl za potřebné zabývat se ani námitkami žalované stran kvality provedeného díla, tedy ani otázkou připevnění PZ pásků, z tohoto důvodu měl také pro rozhodnutí ve věci za nadbytečné provádění žalovanou opakovaně navrhovaného znaleckého posudku. Přesto však považuje odvolací soud za vhodné uvést, že i bez odborných znalostí lze konstatovat, že pokud by (což nelze vzít bez dalšího za prokázané jen na základě svědecké výpovědi [adresa]) PZ pásky byly vruty připevněny tak, že by došlo ke ztrátě vzduchotěsných částí okna, pak by se to sice zjevně projevilo v jeho horších izolačních vlastnostech, stěží však natolik, aby to bylo zjevně patrné pouhým okem, bez speciálního měření tepelných úniků, zvláště již v několik let probíhajícím období stále mírnějších zim. Není důvodu proto pochybovat o tom, že žalovaná se s touto informací mohla seznámit až v průběhu řízení, po té, co došlo k jeho koncentraci, toto tvrzení nemohla bez své viny uvést včas a proto by bylo možno k tomuto tvrzení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. přihlížet.

23. Čas plnění žalovanou jako objednatelem pro případ naplnění podmínek dle § 2613 o. z. nebyl ve smlouvě účastnic dohodnut, stejně tak ani upraven již zmíněnými všeobecnými obchodními podmínkami. Dle § 1958 odst. 2 o. z. tak mohla žalobkyně po žalované požadovat plnění ihned, žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně požadovala (výzvou z [datum]), aby žalovaná doplatek ceny díla zaplatila do [datum], tedy za 20 dnů. S ohledem na výši doplatku a zejména skutečnost, že dle smlouvy účastníků s doplacením této částky musela žalobkyně počítat již v souvislosti s dohodnutým termínem provedení díla ([datum]), se dle názoru odvolacího soudu jednalo v podmínkách posuzované věci o dobu více než dostatečnou k tomu, aby splnila předpoklad pojmu „bez zbytečného odkladu“. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit doplatek do [datum]. Protože tuto povinnost nesplnila, dostala se dne [datum] s jejím plněním do prodlení (§ 1968 o. z.) a od tohoto dne se pak žalobkyně mohla po žalované domáhat po právu i zaplacení úroků z prodlení z částky 86 467,13 Kč (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády, když stran výše úroků z prodlení nebylo mezi účastníky nic ujednáno.

24. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění předpisů pozdějších výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. [právnická osoba]. 1. 2022 činila výše repo sazby 3,75 % ročně, žalobkyně se tak mohla po žalované domáhat úroků z prodlení až ve výši 11,75 % ročně. Pokud tedy požadovala úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 467,13 Kč, byl i tento její žalobní požadavek důvodný, toliko však v té jeho části, ve které požadovala úroky z prodlení až za dobu od [datum].

25. Jak z výše uvedeného patrno, měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v převážné míře správným, byť z části z jiného důvodu (přičemž o možnosti i takovéhoto posouzení v průběhu jednání účastníky uvědomil). Proto dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., a to té jeho části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 86 467,13 Kč, a to společně s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 467,13 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Neshledal přitom ani důvodu, pro který by bylo třeba stanovit lhůtu k plnění jinak, než jak ji určil soud prvního stupně, když ten důvody svého rozhodnutí v této části odůvodnil nezpochybněnými závěry o poměrech žalované a možných dopadech stanovení lhůty kratší, proti nimž žalobkyně jakkoliv nebrojila.

26. Pouze v části, ve které soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 467,13 Kč i za dobu od [datum] do [datum], odvolací soud výrok I. přezkoumávaného rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit tak, že žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

27. S ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé rozhodoval odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, nýbrž znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

28. Žalobkyně byla v řízení z převážné částí úspěšná, její neúspěch (stran částí úroků z prodlení) představoval toliko nepatrnou část z jí žalobou uplatněného nároku. Dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. proto přiznal odvolací soud žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

29. Co se nákladů řízení před soudem prvního stupně týče, tyto odvolací soud určil shodně se soudem prvního stupně částkou 42 886,70 Kč. S jejím odůvodněním pak odkazuje na podrobné odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (jeho odst. 52), ke kterému nepovažuje za potřebné více dodávat.

30. Náhrada nákladů odvolacího řízení, představovaných rovněž náklady právního zastoupení, byla žalobkyni přiznána v jí požadované výši 11 810 Kč, a to jako odměna právnímu zástupci za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu - § 11 odst. 1 písma g/, k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších), rovněž po 4 580 Kč jako v řízení prvostupňovém, 2x paušální náhrada hotových výloh spojených s oběma výše zmíněnými úkony právní služby po 300 Kč, a konečně náhrada za DPH ve výši 21% z odměny a paušální náhrady nákladů (2 050 Kč), když zástupce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Práva na náhradu za promeškaný čas a cestovní výlohy právního zástupce se žalobkyně výslovně vzdala. Stejně jako i ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé, ani zde odvolací soud neshledal důvodu pro stanovení lhůty k plnění odlišně od rozhodnutí soudu prvního stupně.

Poučení