73 A 1/2016 - 53

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci navrhovatele Mgr. M. Z., bytem L., Z. R. 231, proti odpůrci Statutárnímu městu Olomouc se sídlem Olomouc, Horní náměstí 583, v řízení zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o návrhu na zrušení části Územního plánu Olomouce vydaného dne 15.9.2014, takto:

Výrok

I. Územní plán Olomouc, vydaný zastupitelstvem Statutárního města Olomouc dne 15.9.2014 jako opatření obecné povahy č. 1/2014, se v části týkající se vymezení plochy 09/069P, v rozsahu pozemku parc. č. 304/2, zapsaného na listu vlastnictví č. 1251 v kat. ú. Chválkovice, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, v regulativu využití ploch a dohodě o parcelaci DP- 25, zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 5.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

A. Navrhovatel podal dne 16.5.2016 návrh na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Olomouc vydaného Zastupitelstvem města Olomouce č. 1/2014 ze dne 15.9.2014 (dále jen „OOP“). Navrhovatel se domáhá zrušení části územního plánu označené jako plocha 09/069P v rozsahu pozemku parc. č. 304/2, v OOP vymezeného jako plochy veřejných prostranství, zapsaného na listu vlastnictví č. 1251 v k. ú. Chválkovice, v regulativu využití ploch a dohodě o parcelaci DP-25. V návrhu namítl, že napadené OOP v napadené části jej zkrátilo na právu vlastnickém, nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, a to zejména v důsledku nesprávného zapracování námitky ke konceptu územního plánu do návrhu územního plánu a následného nesprávného rozhodnutí o navrhovatelově námitce; napadené opatření obecné povahy je neurčité a nepřezkoumatelné a v rozporu s principem proporcionality. Podrobně pak rozvedl procedurální námitky, kdy uvedl, že ve fázi zpracování konceptu územního plánu bylo vyhověno jeho námitce a zpracovateli územního plánu bylo uloženo, že trasa veřejného prostranství VP-107 má vést po pozemku odpůrce. V návrhu samotném však tento pokyn zohledněn nebyl a uvedené veřejné prostranství bylo vymezeno na pozemku ve vlastnictví navrhovatele, což odpůrce ve vypořádání námitek uspokojivě nevysvětlil. Navrhovatel tvrdí, že veřejné prostranství je možno vést po pozemku ve vlastnictví odpůrce. Poukázal na to, že územní plán ve schválené podobě znehodnotí jeho pozemek a znemožní plánovanou výstavbu seniorského bydlení na jeho pozemcích, a dále znehodnotí kvalitu bydlení v přilehlé vile. Navrhovatel má za to, že je neproporcionální zhodnocení polí, k nimž veřejné prostranství umožní přístup, za cenu znehodnocení jeho pohody bydlení. Zastavěním extravilánu a rozšiřováním zastavěného území do krajiny nedojde k dosažení kompaktnosti sídla, ale pouze k upřednostnění uniformity v podobě zarovnání vnějších hranic lokality, v čemž nemůže spočívat veřejný zájem. Navrhovatel zpochybňuje argument zpřístupnění nových zastavitelných ploch, neboť za výstavbu nelze považovat veřejné prostranství. Dále popírá tvrzení odpůrce o využití územní studie Chválkovice Luční – jih, neboť tato studie se nedotýká řešeného území, popírá, že by v území existovala bloková struktura a že pozemky ve veřejném vlastnictví nepostačují pro výměru potřebného veřejného prostranství. Podmínka dohody o parcelaci povede k blokaci využití území, posíleného i existencí ochranného pásma kulturní památky. Veřejné prostranství mělo být umístěno na nově se rozvíjející stavební ploše, nikoli na historických pozemcích, jak sám odpůrce na jiném místě územního plánu v obdobné situaci argumentoval (u námitky 1323a); odpůrce též nepřípadně argumentuje vyhláškou č. 501/2006 Sb. Navrhovatel dále odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 79 A 9/2014 - 42 ze dne 19. 2. 2015, kterým byla zrušena část OOP v rozsahu vedlejších pozemků navrhovatele a namítá, že napadená část OOP je v rozporu se základními cíli a úkoly územního plánování, neboť nezajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území. Odpůrce ve vyjádření ze dne 20. 6. 2016 s návrhem nesouhlasil. Prvně uvádí, že na základě již navrhovatelem označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zastupitelstvem města přistoupeno k pořizování Změny č. IV Územního plánu Olomouc, v jejímž rámci bude řešena soudem zrušená část OOP. Dle názoru odpůrce je nezbytné vyčkat výsledku a schválení změn. Odpůrce navrhuje zamítnutí návrhu. Dle tvrzení odpůrce byla v návrhu územního plánu upravena trasa veřejného prostranství v souladu s pokyny pro zpracování návrhu územního plánu. Odpůrce dále poukazuje na dynamiku procesu zpracování územního plánu s tím, že ani dle judikatury Nejvyššího správního soudu výsledek tohoto procesu nemusí obsahově plně korespondovat s obsahem zadání. Pokud navrhovatel tvrdí, že je možno vést veřejné prostranství jiným způsobem, pak to nijak nedokládá. Odpůrce v této souvislosti odkazuje na vypořádání námitky navrhovatele, kde je odůvodněno vymezení plochy veřejného prostranství 09/069P. Urbanistická koncepce počítá v rezidenčních lokalitách s blokovou strukturou zástavby. Záměr stavby seniorského bydlení odporuje současnému územnímu plánu a odporoval i předchozímu územnímu plánu. Záměr výrazně nezhorší podmínky bydlení, neboť se jedná o veřejné prostranství v klidné rezidenční čtvrti. Odpůrce zcela nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že dojde k rozsáhlé výstavbě a budou zhoršeny podmínky bydlení v obytné vile na pozemku parc. č. 281 je nepodložené, neboť plocha veřejného prostranství je navržena výhradně pro obsluhu přilehlých ploch. Územní plán tedy počítá s běžnou ulicí. Zastavění extravilánu navrhovaným způsobem naplňuje cíl doplnění struktury sídla a stanovení její pevné hranice směrem do krajiny ( k tomu odpůrce odkazuje na kapitolu E. odůvodnění OOP); zástavba v dané oblasti bez veřejných prostranství není možná, neboť urbanistická koncepce Územního plánu Olomouc v rezidenčních lokalitách počítá s tradičním uspořádáním objektů podél veřejných prostranství ulic, což odpůrce uvádí v odůvodnění vypořádání s námitkou navrhovatele. Sporná územní studie řeší navazující plochy, nikoli plochy na pozemcích navrhovatele. Bloková struktura se nachází podél ulic Chválkovická a Pavlovická. Odpůrce nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že odpůrce nedostatečně a neurčitě vypořádal jeho námitky stran výměry pozemků ve veřejném vlastnictví, která dle tvrzení odpůrce nedosahují požadované velikosti, tvaru a šířky a tato plocha ve vlastnictví odpůrce nedostačuje na vymezení veřejné plochy. Podmínky dohody o parcelaci navrhovateli nebrání ve využívání pozemku stávajícím způsobem. Dohoda o parcelaci navíc může zahrnovat i kompenzaci újmy ze strany ostatních vlastníků, včetně statutárního města Olomouce. Odpůrce již podal návrh na změnu ochranného pásma kulturních památek, které zasahuje i do řešeného území. Srovnání s vypořádáním jiné námitky v jiném území neobstojí, neboť je vytrženo z kontextu. Odpůrce zdůrazňuje, že napadená část územního plánu není v rozporu s požadavkem proporcionality zásahu do jeho vlastnického práva, neboť odpůrce považuje napadené řešení jako jediné možné. Nicméně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.2015 č.j. 79 A 9/2014-42, www.nssoud.cz, a na připravovanou změnu územního plánu, blíže se tedy k této námitce nevyjadřuje. V neposlední řadě zdůrazňuje, že výstavba bydlení pro seniory dle záměru navrhovatele možné je a není v rozporu z územním plánem. Zúčastněné osoby se k řízení nepřipojily. B. Ze spisové dokumentace odpůrce bylo zjištěno, že zastupitelstvo odpůrce rozhodlo dne 15.9.2008 o pořízení nového územního plánu. Zadání územního plánu bylo schváleno dne 23. 2. 2009. Zpracovaný koncept územního plánu byl veřejně projednán a zastupitelstvo následně 23.2.2011 schválilo pokyny pro zpracování návrhu územního plánu; dne 7.9.2011 byla schválena změna těchto pokynů. Následně zpracovaný návrh územního plánu byl 5.3.2011 a 3.4.2014 veřejně projednán. Územní plán byl vydán zastupitelstvem města Olomouce formou Opatření obecné povahy č. 1/2014 ze dne 15.9.2014. Účinnosti nabyl dne 30.9.2014. Žalobce uplatnil ke konceptu námitku (č. 650), ve které nesouhlasil s vedením komunikace přes své pozemky v k. ú. Chválkovice. Poukázal na to, že takto vedená komunikace by výrazně znehodnotila jeho nemovitosti, přičemž pro vlastní dopravní obslužnost není vůbec potřeba. Námitka byla zohledněna v pokynech pro zpracování územního plánu tak, že trasa veřejného prostranství VP-107 bude vedena po pozemcích parc. č. 311/1 a 1417/1 ve vlastnictví odpůrce, až po ul. Chválkovickou. Návrh územního plánu však obsahoval řešení zahrnující do veřejného prostranství pozemky navrhovatele a jeden z pozemků odpůrce jen v malé části. Navrhovatel proto zopakoval svou námitku, jíž však již nebylo vyhověno. Odpůrce uvedl, že navržené plochy veřejných prostranství 09/069P a 09/067Z zpřístupňují nové zastavitelné plochy v předmětné lokalitě, a současně i severní část stabilizované plochy 09/070S, čímž umožňují případnou výstavbu ve stávajících zahradách. Veřejné prostranství 09/069P je kromě toho vymezeno rovněž na základě požadavku vyhlášky č. 501/2006 Sb. vymezovat pro každé dva hektary zastavitelné plochy smíšené obytné s touto zastavitelnou plochou související plochu veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2, do této výměry se nezapočítávají pozemní komunikace. Vzhledem k výměře zastavitelných ploch cca 2,5 ha bylo tak třeba mimo vlastní uliční síť sloužící pro zpřístupnění pozemků vymezit i další veřejné prostranství o výměře min. 1200 m2. Trasa veřejného prostranství, z části převzatá z evidované územní studie lokality, logicky navazuje na ulici Gorkého jako její prodloužení, a dále zčásti kopíruje průběh historické cesty na pozemku parc. č. 1417/1. Šířka nově vymezeného veřejného prostranství odpovídá šířce stávajícího parkově upraveného předprostoru školy, na který přirozeně navazuje, čímž je vytvořen ucelený veřejný prostor. Je tak přirozeně rozvíjena stávající bloková urbanistická struktura, kde ulice zpravidla vytvářejí pravidelnou pravoúhlou mřížovou síť, vymezující jednotlivé bloky, a umožňující optimální využití pozemků. Vymezením veřejného prostranství ve stejné šířce, jako má stávající plocha 09/079S je současně zajištěn plošný rozsah veřejného prostranství, požadovaný vyhláškou č. 501/2006 Sb. Veřejná prostranství jsou v maximální možné míře vymezena na pozemcích ve veřejném vlastnictví tak, aby byl zásah do soukromých pozemků minimalizován. Výměra pozemků ve veřejném vlastnictví však zdaleka nedosahuje požadované velikosti, rovněž tvar, šířka, a poloha pozemků ve vlastnictví města vůči stávajícím ulicím neumožňuje řešit potřebná veřejná prostranství výhradně na těchto pozemcích. Veřejná prostranství tak bylo nutné vymezit i na pozemcích soukromých vlastníků. Předmětné plochy jsou proto vymezeny jako plochy, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno dohodou o parcelaci, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací. Dohoda o parcelaci zaručí, že náklady na vybudování veřejného prostranství, které nebylo možné vymezit pouze na pozemcích ve veřejném vlastnictví, se rovnoměrně rozdělí na všechny vlastníky v dotčeném území. Pokud se týče plánu novostavby ubytovacího pavilonu pro seniory na pozemcích navrhovatele, bylo zjištěno, že žádost o vydání územního rozhodnutí v tomto smyslu byla podána 11.9.2014; k ochrannému pásmu kulturních památek areálu chrámu Navštívení Panny Marie na sv. Kopečku a areálu bývalého premonstrátského kláštera Hradisko bylo v říjnu 2014 zpracováno dílo technické pomoci. C. Usnesením zdejšího soudu č.j. 73 A 1/2016-47 ze dne 27.7.2016 byla odpůrci stanovena lhůta pro vydání změny OOP do 31.10.2016. Tato lhůta byla stanovena především s ohledem ke skutečnosti, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 79 A 9/2014-40 ze dne 19.2.2015, kterým byla zrušena část územního plánu, nabyl právní moci již dne 10.3.2015. Předmětná část územního plánu byla v době vydání usnesení zrušena již rok a půl. Odpůrce ve stanovené lhůtě ke změně OOP nepřistoupil a soudu sdělil, že ve stanovené lhůtě není schopen pořídit změnu OOP. Soudní řád správní [zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] ukládá krajskému soudu rozhodnout o návrhu na zrušení opatření obecné povahy urychleně, nejdéle ve lhůtě 90 dnů od jeho podání (§ 101d odst. 2 poslední věta s.ř.s.). Tato lhůta byla v posuzovaném případě již dávno překročena (návrh byl podán již 16.5.2016). Domáhá-li se odpůrce dalšího prodloužení lhůty pro vydání změny OOP, soud ze zkušenosti se změnou OOP týkající se tzv. Šantovka Tower, kde odpůrce není s to reagovat ani přijetím stavební uzávěry od 25.2.2015 (kdy byl vyhlášen rozsudek zdejšího soudu č.j. 79 A 6/2014- 193) dodnes, natož změnou územního plánu, má za to, že případné vyhovění žádosti o prodloužení lhůty by mohlo představovat mnohaletou prodlevu jsoucí zcela v rozporu s účelem § 101 odst. 2 s.ř.s. Proto tato lhůta již prodloužena nebyla. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101d zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v rozsahu a v mezích návrhových důvodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy. D. Soud přisvědčuje navrhovateli, že obsah napadeného OOP nedostojí principu proporcionality. Mezi stranami je nesporné, že navržené řešení územního plánu představuje zásah do vlastnických práv navrhovatele, přičemž odpůrce má za to, že tento zásah je řádně odůvodněn veřejným zájmem. Má za to, že zásah do vlastnického práva je opodstatněný, jím vlastněné pozemky byly dotčeny prakticky v celém rozsahu, přičemž jiné varianty řešení neshledává. Zdůrazňuje, že újma navrhovateli byla kompenzována podmínkou dohody o parcelaci. Krajský soud přijaté řešení neshledává za přijatelné a důvodné z hlediska požadavků zásady proporcionality. K tomu, jaké otázky správní soud zkoumá při přezkumu proporcionality obsahu napadeného OOP, se vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) například v rozsudku ze dne 4.8.2010, č.j. 4 Ao 3/2010-54, www.nssoud.cz: „[p]roporcionalitu soud vnímá dvěma způsoby – v jejím užším a širším smyslu. Proporcionalitou v širším smyslu soud chápe obecnou přiměřenost právní regulace. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva a z tohoto důvodu je úkolem mj. právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů. Soud se proto v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje též otázkám, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahu); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu).“ Ve vztahu k naplnění požadavku proporcionality považuje zdejší soud, stejně jako NSS, za zásadní, že stavební využití plochy 09/069P je podmíněno jak dohodou o parcelaci DP-25: Chválkovice - V loukách, tak jednak (jak uvádí sám stěžovatel) změnou podmínek ochranného pásma kulturních památek Sv. Kopeček - Hradisko (srov. bod 14. výrokové části územního plánu, etapizace ET-24). NSS k námitkám navrhovatele v rozsudku č. j. 1 As 67/2015-42 ze dne 10.2.2016, kterým bylo na návrh téhož navrhovatele zrušeno OOP v rozsahu pozemků parc. č. 305/1 a 309/1, zapsaných na listu vlastnictví č. 1251 v kat. ú. Chválkovice, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, v regulativu využití ploch a dohodě o parcelaci DP-25, uvádí následující: „V případě etapizace ET-24 se přitom nejedná o skutečnou etapizaci ve smyslu § 19 odst. 1 písm. f) stavebního zákona, tj. o stanovení pořadí změn v území, ač ji tak územní plán označuje (srov. str. 151 odůvodnění územního plánu), ale o de facto podmíněnou regulaci. Využití území je totiž vázáno nikoliv na přednostní změny v území, ale na administrativní akt, jehož vydání v budoucnu je nejisté a nezávislé na vůli stěžovatele i ostatních orgánů územního plánování. Na tom nic nemění skutečnost, že ochranné pásmo vymezuje a ochranné podmínky stanoví obecní úřad obce s rozšířenou působností, jímž je v posuzované věci Magistrát statutárního města Olomouce, tedy pořizovatel územního plánu a orgán odpůrce. Podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, tak totiž činí jako orgán státní památkové péče, tedy nezávisle na výkonu samostatné působnosti obce, do níž spadá schválení územního plánu, i na výkonu dalších působností v rámci přeneseného výkonu státní správy. Vymezení ochranného pásma a stanovení ochranných podmínek, resp. jejich změna, jsou navíc podmíněny návrhem krajského úřadu a projednáním s odbornou organizací státní památkové péče, jíž je Národní památkový ústav. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že vlastnické právo navrhovatele, stejně jako dalších vlastníků pozemků v předmětné lokalitě, je přitom omezeno již okamžikem vydání opatření obecné povahy, a to v zájmu využití území, které je v současnosti právně nepřípustné a jehož možnost v budoucnosti je nejistá, nezávisle na vůli jak navrhovatele, tak i stěžovatele. V důsledku toho je v daném případě významným způsobem oslabena, resp. zcela eliminována i obecně jistě uznatelná kompenzační funkce dohody o parcelaci. Ani požadavek blokového typu zástavby, při respektování obsahu tohoto pojmu, vymezeného v územním plánu, dostatečně neodůvodňuje přijaté řešení. Požadavek blokového typu zástavby mohl být nepochybně respektován i v případě posunutí navrhovaného veřejného prostranství mimo pozemky navrhovatele. Jak je zřejmé z nákresu v příloze č. 3 kasační stížnosti, není dokonce právě kvůli umístění plochy VP-107 do těsného sousedství vily navrhovatele možné požadavek blokového typu zástavby v tomto místě dodržet důsledněji.“ Krajský soud, jakkoli v jiném složení senátu, plně setrvává na závěrech svého rozsudku ze dne 19.2.2015 č.j. 79 A 9/2014-42, korigovaných Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 10.2.2016 č.j. 1 As 67/2015-42 (oba dostupné na www.nssoud.cz). V nyní posuzované – prakticky totožném – případě neshledal jediný důvod se od těchto závěrů odchýlit, příp. tyto měnit. Z těchto důvodů považuje zdejší soud námitku navrhovatele stran nenaplnění požadavků zásad proporcionality OOP za důvodnou. E. V projednávané věci bylo v pokynech pro zpracování územního plánu námitkám navrhovatele vyhověno, a následně zpracovaný návrh byl s nimi v rozporu. Za takové situace je nutno pečlivě zdůvodnit, proč původně zamýšlená varianta musela ustoupit variantě jiné. Tomu ovšem odpůrce nedostál a naopak vytýká navrhovateli, že nepředkládá komplexní variantu, ač ten k tomu není povinen. Navrhovatel předestírá v obecné rovině dvě varianty řešení veřejného prostranství – a to jednak jeho umístěním (převážně) na pozemcích ve vlastnictví odpůrce (což byla i varianta zvažovaná v průběhu zpracování územního plánu), jednak umístěním na zamýšlené nově se rozvíjející ploše, tj. dosavadních polích. Odpůrce však na posouzení těchto variant rezignoval a jeho odůvodnění je z hlediska proporcionality nepřezkoumatelné. Jestliže odpůrce argumentoval nedostatečnou plochou v jeho vlastnictví pro vytvoření veřejného prostranství dle vyhl. č. 501/2006 Sb., pak ale řádně nezdůvodnil, proč převážná část jeho pozemku parc. č. 311/1 nebyla do prostranství zahrnuta, zatímco do něj byla zahrnuta převážná část sporného pozemku navrhovatele. Nemá proto oporu tvrzení odpůrce, že veřejná prostranství jsou v maximální možné míře vymezena na pozemcích ve veřejném vlastnictví tak, aby byl zásah do soukromých pozemků minimalizován. Není také zřejmé, proč by vedení prostranství v napřímené návaznosti na ul. Gorkého mělo mít přednost před jiným řešením (např. prostranství nemající tvar obdélníku), které by rovněž na ul. Gorkého navazovalo prostřednictvím pozemku ve vlastnictví odpůrce a které by bylo šetrnější k vlastnickému právu navrhovatele. K tomuto soud odkazuje také na rozsudek NSS č. j. 1 As 67/2015-42 ze dne 10.2.2016, www.nssoud.cz, který tuto myšlenku již potvrdil a mimo jiné uvedl, že: „V Pokynech byly námitky dotčených osob i připomínky veřejnosti ke konceptu územního plánu vypořádány tak, že byly buď zohledněny, částečně zohledněny, vzaty na vědomí nebo nezohledněny. Jestliže byla navrhovatelova námitka vypořádána jako zohledněná, spolu s jednoznačně formulovaným pokynem „trasa veřejného prostranství VP-107 bude vedena po pozemcích parc. č. 311/1 a 1417/1 v katastrálním území Chválkovice ve vlastnictví SMOl“, mohl navrhovatel oprávněně nabýt dojmu, že jeho námitce bylo vyhověno v tom smyslu, že veřejné prostranství nebude vedeno po jeho pozemcích. Výsledek však byl právě opačný. Veřejné prostranství bylo v návrhu územního plánu vymezeno oproti konceptu šířeji. Ač bylo nově vedeno (v souladu s Pokyny) ve větší míře také na pozemcích stěžovatele, zabíralo i nadále rovněž pozemky navrhovatele, a to dokonce v podstatně větším rozsahu, než tomu bylo v konceptu územního plánu. Na druhou stranu, již v rozsudku ze dne 24.11.2010, č.j. 1 Ao 5/2010-169, Nejvyšší správní soud zdůraznil dynamiku procesu pořizování územně plánovací dokumentace, jejíž obsah se proměňuje v čase tak, jak tento proces prochází jednotlivými fázemi. Uvedl, že „[s]tavební zákon v § 50 odst. 1 požaduje, aby návrh změny územního plánu byl zpracován na základě schváleného zadání změny územního plánu nebo schválených pokynů pro zpracování návrhu změny územního plánu (to v případě, že by byl pořizován koncept). Použité spojení „na základě“ nelze vnímat jako příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž jako pokyn, aby návrh vycházel ze schváleného zadání.“ NSS tedy potvrdil požadavek Krajského soudu v Ostravě, aby v takovém případě, kdy se v návrhu územního plánu přijaté řešení odchyluje od způsobu vypořádání připomínek a námitek ke konceptu územního plánu, bylo takové řešení obzvláště podrobně a přesvědčivě odůvodněno. F. K námitce navrhovatele, že bloková zástavba, o které odpůrce hovoří jako o „stávající blokové urbanistické struktuře“, v daném území neexistuje, soud prvně odkazuje na vymezení typů struktur zástavby v územním plánu. V něm je na str. 92 blokový typ zástavby vymezen následovně: „Blokový typ je druh zástavby vymezený zpravidla stavebními (uličními) čarami. V případě, že blok není ze všech stran vymezen uličními čarami, stanoví se další pomocné čáry tak, aby bylo možno nade vší pochybnost stanovit plochu bloku. Vnější hrana zástavby vymezuje veřejné prostranství, vnitřní hrana zpravidla soukromý nebo polosoukromý prostor uvnitř bloku.(…).“ Jak uvedl NSS v rozhodnutí č.j. 1 As 67/2015-42 ze dne 10.2.2016: „V blízkém okolí plochy lze nalézt např. stabilizované plochy 09/065S, 09/071S a 09/077S, jejichž zástavba splňuje znaky blokového typu, jak jej vymezuje územní plán.“ Nelze tedy přisvědčit navrhovateli, že odpůrce nerespektuje historický stav v území a nerozvíjí existující blokovou strukturu. NSS ovšem svou myšlenku dále doplňuje a uvádí, že: „Na druhou stranu nelze přehlédnout, že právě u plochy 09/070S je požadavek blokového typu zástavby ve výše vymezeném smyslu dodržen jen zčásti. Je tomu tak právě na pozemcích navrhovatele, zatímco na severní straně plochy je (na rozdíl od konceptu) respektována diagonálně vedená historická cesta, znemožňující dodržení požadavků na blokový typ zástavby.“ Tato skutečnost ovšem není v rozporu s tím, že ani požadavek blokového typu zástavby, při respektování obsahu tohoto pojmu, vymezeného v územním plánu, dostatečně neodůvodňuje přijaté řešení, tak jak je výše blíže odůvodněno. G. Pokud navrhovatel argumentoval situací řešenou k námitce č. 1323, pak je samozřejmě třeba přihlédnout k jinému kontextu této námitky, nicméně samo řešení námitky ukazuje na teoretickou možnost variantních řešení, jinde zvolených a uplatněných. Soud také podotýká, že zarovnání hranic dle kapitol DaE územního plánu nemá bezprostřední vliv na předmětné pozemky, které neleží na zamýšlené hranici sídla směrem do krajiny, a nelze vyloučit, že uvedený cíl by byl splnitelný i v některém z variantních řešení. H. Soud nepřisvědčuje námitkám navrhovatele týkajícím se seniorského bydlení, neboť záměr ve fázi nedokončeného řízení o územním rozhodnutí nemůže být důvodem hodným zohlednění v územním plánu. Na druhou stranu ale obdobně nemůže odpůrce argumentovat plánovaným zúžením ochranného pásmu shora zmíněné kulturní památky, které ještě v době schválení územního plánu nebylo ani předmětem jakéhokoli zahájeného řízení. Z výše uvedených důvodů soud napadené opatření obecné povahy v rozsahu napadeném návrhem dle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil ke dni právní moci svého rozsudku, a to pro nepřezkoumatelnost stran proporcionality. I. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle nějž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení procesně úspěšného navrhovatele spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud povinnému k plnění lhůtu 30 dnů (ust. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení