73 A 18/2022 – 46

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Rydlovou sídlem Korunní 810/104, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 46180 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2022, č. j. OSH 486/22–3/67.1/22176/St KULK 56805/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. MML 188075/20/5748/OD/Li, č. j. CJ MML 075234/22. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) spočívajících v opakovaném nerespektování dopravního značení, včetně zákazu předjíždění, a to při jízdě na motocyklu dne 3. 9. 2020 po silnici I/13 v úseku Jitrava – Bílý Kostel ve směru na Liberec.

2. Za spáchání přestupků byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. b), § 41 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 7 500 Kč, podle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky byl žalobci dále uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 6 měsíců od právní moci rozhodnutí a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že policií ČR byly správnímu orgánu I. stupně dne 25. 9. 2020 oznámeny přestupky žalobce. Správní orgán I. stupně měl k dispozici zejména úřední záznam policie s popisem okolností přestupkového jednání, oznámení přestupku sepsané s řidičem na místě, výpis z evidenční karty žalobce i DVD s videozáznamem přestupkového jednání.

4. Správní orgán I. stupně po předání věci ze strany policie vydal příkaz ze dne 21. 10. 2020, proti němuž podal žalobce odpor, v němž uvedl, že vozidla předjížděl vždy za vizuální komunikace s řidičem vozidla před ním. Žalobce v řízení nebyl pasivní, omlouval svou neúčast na ústním jednání, se skutkovou verzí prezentovanou v žalobě, že motocykl ve skutečnosti vůbec neřídil on, nýbrž jeho bratr, přišel až po zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí ze dne 4. 5. 2021, konkrétně při ústním jednání dne 26. 10. 2021. Při ústním jednání dne 18. 1. 2022 byli k věci jako svědci vyslechnuti policisté pprap. Č. a nprap. J., kteří provedli předmětnou silniční kontrolu. Svědek Č. zejména uvedl, že vzhled tehdy kontrolované osoby odpovídal fotce v lustraci a na dotaz, zda řidičem motocyklu byl při ústním jednání přítomný žalobce svědek odkázal na správnímu orgánu ze strany policie zaslané dokumenty. Po předložení fotografie X si svědek nebyl jist, zda jde o řidiče. Svědek X uvedl, že on osobně do řidičem předložených dokladů při kontrole nenahlížel, jeho kolega však neměl o totožnosti osoby řidiče pochybnosti. K dotazu, zda oním řidičem byl při ústním jednání přítomný žalobce, svědek uvedl, že ano. Po předložení fotografie X svědek uvedl, že tato osoba řidičem nebyla.

5. Dne 31. 3. 2022 vydal správní orgán I. stupně shora označené rozhodnutí o přestupcích, v jehož odůvodnění popsal zejména provedené dokazování ve spise dostupnými podklady a průběh řízení. K žalobcem v průběhu řízení zvolené obraně ohledně záměny osoby řidiče správní orgán poukázal zejména na obsah výpovědí policistů provádějících předmětnou silniční kontrolu a dále se věnoval vyvrácení jednotlivých argumentů žalobce. Uvedl, že vyjádření ohledně rozdílné konfekční velikosti žalobce a jeho bratra neprokazuje, že řidičem motocyklu nebyl žalobce. Správnímu orgánu není znám způsob, jak z fotografie či kamerového záznamu zjistit velikost bundy, kterou má řidič motocyklu v době pořízení snímku na sobě. Doložené lékařské zprávy týkající se zraku žalobce byly vyhotoveny s časovým odstupem po provedení předmětné silniční kontroly. Proto neprokazují stav žalobcova zraku v době kontroly ani to, zda tehdy neměl kontaktní čočky. Žalobcovo řidičské oprávnění neobsahuje podmínku ohledně nutnosti nošení brýlí nebo čoček. Oba podpisy podezřelé osoby na oznámení přestupku jsou shodného stylu psaní, navíc byly provedeny až v době, kdy řidič již věděl, že je řešeno jeho protiprávní jednání. V době podání žalobcova odvolání proti prvnímu (později zrušenému) prvostupňovému rozhodnutí byl bratr žalobce již více než 1,5 měsíce po smrti. Přestože žalobce již nemohl mít důvod chránit bratra, ani tehdy se ještě argumentací o záměně řidičů nebránil. Po zhodnocení veškerých aspektů shledal správní orgán spáchání přestupků žalobcem za prokázané a odůvodnil rovněž uloženou sankci.

6. K odvolání žalobce, jež bylo obsahově obdobné jako žaloba, přezkoumal rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zdůraznil obsah výpovědi policistů ohledně při kontrole provedené lustrace řidiče, jakož i to, že svědek J. žalobce při ústním jednání poznal. Odkázal na správní judikaturu ohledně hodnověrnosti výpovědí policistů v postavení svědků. Dále odkázal na dle něj správné závěry prvostupňového rozhodnutí a uvedl, že žalobce může ke své obraně zvolit jakoukoli procesní strategii, nicméně správní orgány jsou oprávněny hodnotit věrohodnost takové obrany, a to i s ohledem na časový odstup, s jakým žalobce se svými tvrzeními přišel. Žalobce novou argumentaci neuplatnil ani s dostatečným odstupem po bratrově smrti, přitom tak silný argument, jakým je odlišná identita osoby pachatele přestupku by bylo namístě uplatnit ve správním řízení co nejdříve. To se však nestalo, přestože byl žalobce v řízení zastoupen. Těžko uvěřit tomu, že žalobce žijící v Praze ponechal v tašce na motorce, kterou měl údajně zaparkovánu v Kladně, svůj řidičský průkaz i občanský průkaz, jež byly následně předloženy policistům při kontrole. Taková obrana se žalovanému jeví jako účelová.

II. Žaloba

7. Žalobce ve včasné žalobě namítal, že osoba, která dne 3. 9. 2020 řídila předmětný motocykl tovární značky X po silnici I/13, v úseku Jitrava – Bílý Kostel, ve směru na Liberec, nebyl žalobce, nýbrž jeho bratr, X, který dne X tragicky zemřel při dopravní nehodě. Žalobce parkoval motocykl v garáži bratra X, který tak motocykl občas využíval. Tak tomu bylo i dne 3. 9. 2020, jak se X žalobci přiznal. Shodou okolností žalobce při posledním použití motocyklu zapomněl v úložném prostoru doklady, následně nechtěl bratrovi působit problémy, které by měl nejen z jízdy, ale i z toho, že předložil doklady jiné osoby. Proto se žalobce hodlal v řízení dle možností sám bránit. Situace se však změnila v důsledku tragické nehody X.

8. Žalobce ve správním řízení předložil fotografii X, ze které je zřejmé, že si bratři byli podobní a že X má na sobě na fotografii shodnou bundu, jako měla osoba zaznamenaná na kameře z vrtulníku. Žalobce zároveň uvedl, že X měl konfekční velikost 52, přičemž žalobce by se s velikostí 56 do bratrova oblečení nevešel. S důkazním návrhem ohledáním předmětné bundy se žalovaný ve svém rozhodnutí nevypořádal. Předloženou fotografii použil správní orgán I. stupně k identifikaci X zasahujícími policisty, která však byla provedena nezákonným způsobem. Pokud jde o výslech policistů, jehož součástí byla „identifikace“ X a X, žalobce kolem obou policistů čekajících přede dveřmi prošel v roušce a s nasazenými dioptrickými brýlemi. Oba svědci věděli, v jaké věci jsou předvoláni, a již v tento okamžik identifikace postrádala hodnotu, neboť policisté identifikovali osobu, o níž věděli, kdo je, při vědomí, že ji jako tuto osobu identifikovali při výkonu služby. Byli motivováni vyloučit své pochybení při výkonu služby.

9. Je možné, že při kontrole X, který byl žalobci podobný, nepojal pprap. X podezření, že kontrolovaná osoba a osoba na fotografii nejsou shodné. Na průběh kontroly osoby, která prokázala svoji totožnost předložením žalobcových dokladů, si pprap. X vzpomněl podrobně, na službu v jiném dni přibližně shodného období si nevzpomněl. Předvolánka s přesným zadáním, o čem bude vypovídat, „splnila“ svoji službu. Nprap. X, přestože žalobce viděl bez roušky jen krátce, bez zaváhání potvrdil, že žalobce je osobou, kterou před rokem a půl zastavil s kolegou při silniční kontrole. Jakoukoli jinou osobu, kterou měl v daném období kontrolovat, popsat nedokázal. Suverénní identifikace byla vedena pouze snahou potvrdit správnost výkonu své práce. K odpovědi byl navíc svědek přímo naveden formulací dotazu úřední osoby. K takto provedené identifikaci nelze přihlížet jako k důkazu. Řádná identifikace by musela být provedena rekognicí, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2009, čj. 7 Azs 22/2008–107. Rekognice by měla být provedena za podmínek stanovených trestním řádem, zejména má být poznávaná osoba umístěna mezi nejméně tři figuranty, kteří se od ní výrazně neodlišují, a rekognici je možné provést pouze tehdy, pokud poznávající osobě nebyla poznávaná osoba již ukázána.

10. Žalobce ve správním řízení dále předložil lékařskou zprávu, ve které je potvrzeno, že trpí oční vadou, má 6 dioptrií na dálku, tedy bez brýlí není schopen řídit jakékoli vozidlo, kontaktní čočky nenosí a ani není schopen je pro diskomfort v očích nosit. Řidič motocyklu na kamerovém záznamu dioptrické brýle nemá. Správní orgán se touto námitkou nezabýval s odůvodněním, že lékařská zpráva je pozdějšího data než posuzované jednání. Oční vada přitom nemohla vzniknout ze dne na den. Na dřívější existenci oční vady lze usuzovat z žalobcem nově předkládané kopie objednávky dioptrických brýlí GrandOptical z 24. 10. 2019. Správní orgán porušil svoji povinnost zjišťovat okolnosti i ve prospěch obviněného. Dále žalobce popírá, že by se po budově Magistrátu města Liberec pohyboval dne 26. 10. 2021 zcela bez brýlí. Tuto skutečnost správní orgán I. stupně pouze tvrdí, aniž by se zakládala na pravdě a ničím ji neprokazuje. Skutečnost, že žalobce nemá vadu zraku zaznamenanou v řidičském průkazu, nelze použít jako důkaz, že má zrak bezvadný.

11. Pokud jde o oznámení o přestupku sepsané na místě silniční kontroly, žalobce popírá, že by psal vyjádření na protokolu a že by kterýkoli ze dvou podpisů na protokolu byl jeho. Ani zmíněné dva podpisy na protokolu nejsou shodné. Správní orgán I. stupně tuto skutečnost nevzal v potaz, a bez grafologického vzdělání nezákonně důkaz zhodnotil konstatováním, že pro něj jsou podpisy stejného stylu psaní, navíc byly provedeny až v okamžiku, kdy byl žalobce seznámen s důvodem silniční kontroly. Žalobce k tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 7 As 11/2007–54. Žalovaný se tímto důkazem vůbec nezabýval, pouze jej uvedl ve výčtu důkazů navrhovaných žalobcem. Znovu tak byla porušena povinnost zjišťovat okolnosti i ve prospěch obviněného. Žalobce navrhl provést srovnání podpisu žalobce na plné moci a na protokolu z jednání s podpisy na oznámení o přestupku, které jsou odlišné.

12. Žalobce si byl s bratrem blízký, jeho smrt jej zlomila. Obvinění z přestupků bylo to poslední, co by jej napadlo řešit po tragické ztrátě bratra. K tomu se odvážil až s odstupem a po rozvaze, zda po jeho ztrátě vyjevit pravdu. Právě blízkost obou bratrů byla překážkou tomu, aby žalobce řešil obvinění z přestupků okamžitě po smrti bratra způsobem, jaký by si v dané situaci představoval žalovaný jako standardní. Důkazní břemeno k prokázání, že jednání majícího znaky skutkové podstaty přestupku se dopustil obviněný z přestupku, nese správní orgán. V daném případě vznikla rozumná pochybnost ohledně osoby pachatele, neboť žalobce prokázal, že při identifikaci osob mohlo dojít k záměně žalobce s jeho bratrem. Takovou možnost potvrdil ve své výpovědi i pprap. D. Č. Správní orgán porušil právo žalobce na spravedlivý proces, nekriticky hodnotil skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce, a naopak bez odůvodnění odmítl skutečnosti namítané žalobcem na jeho obhajobu. Nerespektoval zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo. Důkazy, na kterých stojí rozhodnutí správních orgánů nebyly provedeny zákonným způsobem.

III. Vyjádření žalovaného

13. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Žalovaný poukázal na to, že ještě v podaném odporu proti příkazu se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že motocykl v předmětnou dobu řídil, avšak vozidla předjížděl vždy za vizuální komunikace s řidičem vozidla před ním. Žalobce své výpovědi v průběhu řízení mění, čímž snižuje jejich věrohodnost. Z lékařských zpráv novějšího data nelze usuzovat na zdravotní stav žalobce v době spáchání přestupků.

IV. Replika žalobce

14. Na vyjádření žalovaného žalobce stručně reagoval tak, že jím podaný odpor byl podán v době, kdy byl jeho bratr naživu. Obsah odporu koresponduje s dalšími vyjádřeními žalobce podanými po bratrově smrti, kdy uváděl, že dokud byl bratr naživu, nechtěl mu žalobce působit problémy.

V. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

16. Podstata věci je v daném případě soustředěna výhradně na to, zda se správním orgánům podařilo náležitě reagovat na procesní obranu zaujatou žalobcem a prokázat, že přestupky, k jejichž dalším skutkovým či právním aspektům nesměřovaly žádné žalobní body, spáchal právě žalobce.

17. Soud předně podotýká, že ve správním spisu jsou dostupné fotografie jak žalobce, tak jeho bratra X. Z nich je patrno, že jsou–li si bratři podobní, je tomu tak v míře běžné pro sourozence, nejde však o podobnost zcela mimořádnou, či dokonce podobnost dvojčat. Bratři mají každý své individuální rysy a jsou nepochybně vzájemně odlišitelní. Za klíčové podklady pro označení žalobce jako řidiče motocyklu kontrolovaného policisty dne 3. 9. 2020 lze označit svědeckou výpověď policisty pprap. X, na ni navazující a jí korespondující úřední záznam policie ze dne 4. 9. 2020 a nakonec i videozáznam pořízený dne 3. 9. 2020 z policejního vrtulníku.

18. Pokud jde o výpověď pprap. X, ta je podstatná v rozsahu, v němž se přímo týká kontroly řidiče provedené dne 3. 9. 2020. Svědek vypověděl, že je proškolen mj. v oblasti ověřování totožnosti osob, neváhal v tom, že vzhled řidiče, který se mu v předmětný den prokázal doklady, odpovídal fotografii v lustraci. Vysvětlil, jaký je postup pro případ, že podoba osoby fotografii neodpovídá. V takovém případě by svědek nevyřešil věc pouhým provedením kontroly na místě, nýbrž by kontrolovanou osobu předvedl na obvodní oddělení za účelem prokázání její totožnosti jinými prostředky. K takovému postupu však v daném případě důvod neměl, byl si tedy jist, že má před sebou řidiče, jehož totožnost odpovídá identitě uvedené v předložených dokladech. K dotazu zástupkyně žalobce policista připustil, že vzhled osoby se v čase mění, nicméně dodal, že v případě rozporů podoby osoby s fotografiemi v předložených dokladech postupuje shora nastíněným postupem směřujícím k ověření totožnosti osoby dalšími prostředky.

19. Tuto svědeckou výpověď podpůrně dokresluje úřední záznam sepsaný dne 4. 9. 2020 právě pprap. X, který policie přiložila k oznámení přestupku. V něm je zachyceno provedení kontroly dne 3. 9. 2020 včetně ztotožnění osoby přestupce, jímž byl žalobce X, a stručné označení jím spáchaných přestupků. Zdejší soud může jen odkázat na žalovaným zmiňovanou správní judikaturu popisující, že za běžných podmínek lze policistu považovat za nestranného svědka a jeho výpověď ohledně toho, co ve službě vlastními smysly vnímal, není důvod považovat za nevěrohodnou. Za stěžejní přitom soud považuje podklady vztahující se přímo ke ztotožnění osoby řidiče dne 3. 9. 2020, jako je právě zmíněná část výpovědi pprap. X, nebo jím již tehdy vypracovaný úřední záznam týkající se mj. ztotožnění řidiče. Soud považuje za nepochybně prokázané, že pprap. X si byl dne 3. 9. 2020 jist, že jím kontrolovaná osoba je žalobce a nikdo jiný. Jde přitom o pro tyto případy školeného policistu.

20. Obrana žalobce stojí na premise, že ke zpochybnění věrohodnosti policisty, resp. správnosti jeho služebního postupu, postačí poukaz na skutečnost, že kontrolovaná osoba má bratra a že sourozenci si jsou, jak to bývá, podobní. Soud však tento názor nesdílí, neboť policista je v oboru své činnosti profesionálem, který se běžně pohybuje ve světě, kde se vyskytují sourozenci. Policista pprap. X je dle jeho výpovědi příslušníkem se zkušeností s lustrací osob. Jako každý policista provádějící silniční kontroly si musí být vědom toho, že může kdykoli narazit např. na z jakéhokoli důvodu hledanou osobu. Tomu pak odpovídá standardní důkladnost policejní lustrace. Nejde o případ, kdy by např. bratři chodili na jednu průkazku do knihovny, nýbrž o profesionální policejní kontrolu, která je schopná rozlišit dva sourozence.

21. Lze doplnit, že dle přesvědčení soudu skutkové verzi přednesené žalobcem nenahrává ani videozáznam z policejního vrtulníku. Na ten se nelze spolehnout samostatně, neboť jeho záběry z dálky nejsou zcela ostré, nicméně cca v čase záznamu 1:27:20 – 1:27:45 je řidič motocyklu obstojně vidět. Bez ohledu na oblečení či absenci brýlí (k tomu viz níže) soudu zachycený řidič v porovnání s dostupnými fotografiemi připomíná spíše žalobce nežli jeho bratra.

22. Za důkazně využitelnou soud naopak nepovažuje tu část výpovědí svědků, která se týkala odpovědí na dotazy správního orgánu ohledně toho, zda svědci ke dni ústního jednání poznávají řidiče v přítomném žalobci, nebo zda oním řidičem byla osoba na předložené fotografii. Zde totiž správní orgán I. stupně fakticky přistoupil k provádění rekognice, učinil tak však nezákonným způsobem. Nejvyšší správní soud se k provádění rekognice v přestupkovém řízení v poslední době vyjádřil v rozsudku ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1 As 168/2022–30, kde navázal na již dříve přijímané závěry, že rekognice se i v tomto typu řízení provádí za dodržení podmínek § 104b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Tyto podmínky správní orgán I. stupně nepochybně nedodržel a výsledky rekognice jsou proto jako důkazy nepoužitelné. Důvodné jsou v tomto směru námitky, že policisté viděli žalobce již na chodbě, že ten byl jedinou osobou přítomnou při ústním jednání, která přicházela v úvahu jako obviněný, a bylo proto jasné, o koho jde.

23. Tím je devalvována výpověď policisty J., který se k lustraci provedené při policejní kontrole dne 3. 9. 2020 neměl jak vyjádřit, neboť ji neprováděl, a podstata jeho výpovědi směřovala k identifikaci žalobce při ústním jednání a vyloučení žalobcova bratra jako řidiče dle jemu předložené fotografie. Není však znehodnocena shora nastíněná část výpovědi svědka X, která se týkala provedení předmětné kontroly, přičemž v tomto rozsahu výpovědi nešlo o nepoužitelnou rekognici. S ohledem na to soud i přes popsané pochybení neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť i přes nepoužitelnost výsledků rekognice zbývá dostatek podkladů, na jejichž základě napadené rozhodnutí obstojí. K tématu svědeckých výpovědí lze doplnit, že pokud si svědek k dotazu na nesouvisející věc okamžitě a bez přípravy nevzpomene na jinou nadto tazatelem jakkoli nespecifikovanou před měsíci až lety kontrolovanou osobu, nezpůsobuje to bez dalšího jeho nevěrohodnost. Lze považovat za autentické, pokud je svědek takovým dotazem spíše zaskočen.

24. Soud ve shodě s žalovaným připomíná, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba nahlížet jako na jeden celek. I s přihlédnutím k tomu soud nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nevypořádání namítaných částí žalobcovy argumentace. Pokud jde o bundu a tvrzené různé konfekční velikosti bratrů, k tomuto tématu se vyjádřil již správní orgán I. stupně, který nepovažoval za možné prostřednictvím bundy prokázat totožnost řidiče motocyklu. Jeho závěry pak žalovaný aproboval. Soud doplňuje, že přestože žalobce i v žalobě zmiňuje důkazní návrh ohledáním bundy, sám doposud uvádí, že bunda není k dispozici, pročež ji lze stěží ohledávat. Nadto by bylo provedení takového důkazu nadbytečné, neboť by se tímto způsobem totožnost řidiče prokázat nedala.

25. Soud nepopírá, že řidič dle videozáznamu měl na sobě stejnou či velmi podobnou bundu, jako má žalobcův bratr na jedné z fotografií založených ve správním spise. Existuje však řada skutkových možností, jak by taková situace mohla nastat i v případě, kdy by řidičem byl žalobce. Bratři s tvrzeným blízkým vztahem a láskou k motorkám mohli mít každý ve své velikosti stejnou či velmi podobnou bundu. Přes dílčí rozdíl v konfekční velikosti si mohli jednu a tutéž bundu půjčovat, protože se do ní oba vešli. Pokud žalobce neoblékne menší bratrovu bundu, mohl mít naopak žalobcův bratr na zmíněné fotografii oblečenu mírně větší bundu náležející žalobci, kterou pak mohl mít žalobce oblečenu v den kontroly. Tato argumentace proto ke zpochybnění shora nastíněných závěrů o prokázání totožnosti řidiče nevede, což správní orgány reflektovaly.

26. Pokud jde o žalobcovu oční vadu, ta je potvrzena lékařskými zprávami založenými ve správním spise. Soud neprováděl dokazování objednávkou brýlí u GrandOptical, neboť na základě běžné lidské zkušenosti považuje za v podstatě jisté, že žalobcova oční vada nevznikla až ke dni vydání první lékařské zprávy, ale již v minulosti. Není však pravdou, že správní orgány odmítly argumentaci, že řidič neměl brýle, zatímco žalobce by je mít musel, pouze s tím, že předložené lékařské zprávy jsou novějšího data, než kdy byla provedena silniční kontrola. Správní orgány obou stupňů totiž dále uvedly, že zprávy nemohou prokázat, zda žalobce v době kontroly neměl nasazeny kontaktní čočky.

27. Z lékařských zpráv o stavu žalobcova zraku sice plyne, že žalobce patrně pravidelně nenosí kontaktní čočky, k tomu však lze podotknout několik skutečností. Jednak v tomto kontextu není zcela nedůvodný poukaz správních orgánů na data vyhotovení zpráv, neboť i ten, kdo v minulosti (např. v době silniční kontroly) kontaktní čočky pravidelně nosil, je později (v době lékařské prohlídky) pravidelně nosit nemusí. Dále pak ten, kdo kontaktní čočky pravidelně nenosí, je může nosit výjimečně, jen v některých případech. U osoby s vadou zraku jezdící na motocyklu se to nabízí právě pro případ jízdy, neboť vtěsnat do motocyklistické přilby ještě brýle může být přinejmenším nekomfortní. Podotek, že žalobce kontaktní čočky nesnese, je pouhým tvrzením, které by bylo možno od obviněného z přestupku volícího procesní obranu jako žalobce očekávat.

28. Faktem je, že na ve správním spise založené průkazové fotografii, jež byla pořízena patrně v souvislosti s vydáním nového řidičského průkazu, je žalobce, který dle svého tvrzení nosí brýle již od dětství, zachycen bez brýlí. Lze přitom považovat za úzus, že na průkazovou fotografii se člověk fotí „vzhledově upraven“ tak, jak je v běžných situacích nejčastěji k vidění. Fotografovaná osoba tím dělá službu sama sobě, neboť se tak vyhne obtížím s tím, že by měl např. orgán veřejné moci následně pochybnosti o její totožnosti na základě předložených dokladů s fotografií apod. Lze tedy uzavřít, že žalobce přinejmenším v minulosti ne vždy brýle nosil. K dokreslení lze dodat, že přílohou žaloby žalobce učinil další své fotografie, na nichž nikde brýle nemá.

29. Na pořízeném videozáznamu policie je zachycen kontrolovaný řidič bez brýlí. Na základě shora uvedeného však soud na rozdíl od žalobce nepovažuje za zřejmé, že jednalo–li by se o žalobce, ten by brýle mít musel. Správní orgány správně podotkly, že řidičské oprávnění žalobce takovou podmínku nevyžaduje, a žalobce tedy nemusel mít obavu, že by mu policisté mohli v tomto směru cokoli vyčítat. Žalobce mohl jet buď zcela bez zrakové pomůcky, pak by šlo jistě o hazard, nebo s kontaktními čočkami. Jich žalobce mohl využít právě a jen pro jízdu na motocyklu, třebaže jich v jiných případech využívat nemusí. Skutečnost, že žalobce byl kontrolovaným řidičem tedy není vyloučena tím, že řidič neměl brýle a žalobce trpí oční vadou.

30. Bez velkého významu pro řešení věci je pak polemika nad tím, zda a kdy si žalobce při ústním jednání u správního orgánu I. stupně, popřípadě bezprostředně před jednáním či po něm, brýle sundal či nesundal. Je nabíledni, že jestliže žalobce zvolil popsaný způsob procesní obrany, přišel k ústnímu jednání s brýlemi, jimiž logicky jako osoba s oční vadou disponuje. Tato skutečnost však i vzhledem ke shora uvedenému není pro jeho identifikaci jako předmětného řidiče klíčová. Obecně lze uvést, že správnímu orgánu není zakázáno v jeho rozhodnutí popsat, jak žalobce při ústním jednání sám vnímal, a to aniž by bylo nezbytné k tomu pořizovat např. fotodokumentaci.

31. K otázce podpisů na oznámení přestupku sepsaném s řidičem na místě kontroly uvádí soud následující. Pokud žalobce v žalobě, jakož i ve správním řízení, zaměřil svou pozornost na to, zda dva podpisy na oznámení přestupku jsou nebo nejsou shodné, nejde o otázku stěžejní pro posouzení věci, nadto se odpověď na ni po bližším seznámení s předmětným oznámením ze dne 3. 9. 2020 nabízí. Kontrolovaná osoba se dle obsahu oznámení nejprve omylem podepsala do pravého rohu zcela dole, tedy do kolonky určené pro podpis policisty, načež byl podpis v této kolonce přeškrtnut a doplněna šipka směrem ke kolonce určené pro podpis osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Do této správné kolonky pak kontrolovaný řidič doplnil svůj druhý podpis. Spekulace nad tím, že snad každý z těchto dvou podpisů učinila jiná osoba, neboť nejsou zcela shodné je třeba odmítnout. Jednak je v důsledku přeškrtnutí a šipky zřejmé, jaký problém při podepisování nastal, jednak je i laickému oku patrno, že oba podpisy jsou učiněny stejným stylem písma, což ve spojení s uvedeným vede k jednoznačnému výše popsanému závěru ohledně dvojího podpisu téže osoby.

32. Popsaný průběh událostí při kontrole je navíc logický a pochopitelný. Žalobce zpochybňující, že jde o podpisy téže osoby, naopak nepřichází s konkurenční skutkovou verzí, proč by vůbec mělo jít o podpisy dvou různých osob a kterých. Nadto soud nastínil, že otázka, zda tyto dva podpisy pocházejí od téže osoby, není pro řešení podstaty věci nejzásadnější. Není sporu o tom, že kontrolovaný řidič na místě kontroly byl, a není důvod pochybovat, že předmětné oznámení přestupku skutečně podepsal. Lépe položená otázka tedy zní, zda podpisy na oznámení, které dle přesvědčení soudu pochází od téže osoby, jsou žalobcovými podpisy. Není pravdou, že správní orgány nijak nereagovaly na žalobcovu v žalobě doslovně zopakovanou argumentaci a návrh na srovnání zmíněných podpisů s podpisy žalobce na plné moci a protokolu o ústním jednání. Správní orgán I. stupně však v té souvislosti poukázal na to, že podpisy na oznámení přestupku učinil řidič až poté, kdy mu bylo zřejmé, že je projednáváno jeho protiprávní jednání. Tím chtěl správní orgán nepochybně říci, že nelze očekávat nalezení shodných podpisů, neboť přestupce na místě kontroly se mohl podepsat jiným než běžným způsobem. Mohl tak učinit jednak záměrně s výhledem na budoucí možnost zpochybnění podpisů v přestupkovém řízení, ale i bezděky, když podpisy činil ve stoje na okraji silnice.

33. Protože správní orgány měly jiným způsobem za prokázané, že předmětným řidičem motocyklu byl žalobce, neopatřovaly znalecký posudek z oboru písmoznalectví, což žalobce nikdy nenavrhl a tímto způsobem neargumentuje ani v žalobě. Soud ostatně považuje takový postup správních orgánů za řádný a hospodárný, neboť i dle jeho přesvědčení byla, s výše uvedenými výhradami k rekognici, totožnost žalobce jako řidiče motocyklu ve správním řízení dostatečným způsobem objasněna. Nadto je soudu z jeho činnosti známo, že písmoznalecké posudky v naprosté většině končívají závěrem o jisté míře pravděpodobnosti, že studovaný podpis je či není podpisem stanovené osoby. Ani od takového důkazu by proto nebylo možno očekávat zcela jednoznačnou odpověď. Soud se ohrazuje proti žalobcem naznačenému závěru, že kdo nemá vzdělání v oboru písmoznalectví, není v podstatě oprávněn se jakkoli vyjádřit k podobnosti podpisů. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nepředstíral, že je znalcem, pouze se vyjádřil k podobnosti podpisů ze svého pohledu. Soud, také nikoli v pozici odborníka na písmoznalectví, si i v kontextu dalších v tomto rozsudku popsaných podkladů a okolností směřujících proti žalobci dovoluje vyjádřit názor, že podpisy na plné moci na č. l. 15 správního spisu či na protokolu o ústním jednání ze dne 18. 1. 2022, jak na ně poukazoval žalobce, nesou shodné rysy se zmíněnými dvěma podpisy na oznámení přestupku ze dne 3. 9. 2020. Nejde však o nosný závěr, na němž by správní orgány vystavěly svá rozhodnutí, neboť ty se soustředily na to, že identita žalobce jako řidiče byla prokázána jinak.

34. Správním orgánům nelze vyčítat, že nepřehlédly vývoj procesní obrany žalobce, tedy naprostou argumentační změnu v průběhu správního řízení, a že zhodnotily věrohodnost žalobcem přednesené skutkové verze. Zde se soud s náhledem správních orgánů ztotožňuje. Žalobce se sice snažil argumentační změnu, která zpravidla sama o sobě nepůsobí důvěryhodně, logicky vysvětlit, je však pravdou, že změna přišla s ohledem na datum úmrtí žalobcova bratra (31. 3. 2021) poměrně pozdě. Žalobce přišel s novou skutkovou verzí až při ústním jednání dne 26. 10. 2021. Ani v rámci předchozích procesních úkonů učiněných žalobcem po bratrově smrti na přelomu května a června 2021 žalobce takovou argumentaci nevznesl. Citlivost rodinné situace v návaznosti na smrt sourozence je sice pochopitelná, ve správním řízení však byl žalobce zastoupen právní profesionálkou, jejímž prostřednictvím ze sebe mohl tíhu poukázání na bratrovu smrt v přestupkovém řízení do značné míry sejmout.

35. Příběh o zapomenutí jak občanského, tak řidičského průkazu v brašně motorky v Kladně, přestože žalobce bydlí v Praze, aby se těmito doklady následně prokázala jiná osoba, je pak natolik neuvěřitelný, že ani ve spojení s žalobcem předloženými podklady nevede k důvodnému zpochybnění dostatečně zjištěné totožnosti žalobce jako řidiče motocyklu. Ten dle pořízeného videozáznamu po výzvě policistů neváhal, věděl, kam pro doklady sáhnout, vytáhl zpod sedla modrý obal, odkud vyndal doklady a podal je policistovi. Skutečnost, že správní orgány žalobci neuvěřily a nevyhodnotily skutkový stav dle jeho přání, neznamená, že porušily princip presumpce neviny, pravidlo postupu in dubio pro reo, nebo že přehlédly skutečnosti svědčící v žalobcův prospěch. Správní orgány se obranou žalobce dostatečně zabývaly, ve shodě s názorem soudu však dospěly k závěru, že argumentace žalobce je účelová, neboť žalobce byl oním řidičem kontrolovaným dne 3. 9. 2020.

VI. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedené argumentace soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. soud ve věci rozhodoval, aniž nařídil ústní jednání, neboť žalobce i žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasili. Dokazování soud neprováděl, neboť toho k vypořádání žalobních bodů nebylo zapotřebí.

37. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

38. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Předmět řízení II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobce V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení