73 A 3/2017 - 126

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci navrhovatele: J. F. bytem Z. 126, P. zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Černým sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti odpůrci: město Šternberk sídlem Horní náměstí 16, 785 01 Šternberk zastoupený advokátem JUDr. Janem Marečkem sídlem Na Švihance 1476/1, 120 00 Praha 2 o zrušení opatření obecné povahy - Územního plánu Šternberk, takto:

Výrok

I. Územní plán Šternberk, vydaný Zastupitelstvem města Šternberka dne 11. 12. 2013, se v části koridoru D12, v rozsahu pozemku parc. č. X v k. ú. L. u Š., zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci a podmínky řízení 1. Navrhovatel se návrhem podaným k soudu dne 6. 2. 2017 domáhal zrušení celého Územního plánu Šternberk (dále jen „ÚP Šternberk“).

2. ÚP Šternberk, vydaný Zastupitelstvem města Šternberka dne 11. 12. 2013 pod č. usnesení X, představuje opatření obecné povahy v souladu s § 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Jak vyplývá z obsahu spisu, bylo vydání ÚP oznámeno veřejnou vyhláškou města Šternberka ze dne 20. 14. 2014, č. j. MEST 1985/2014, nazvanou Oznámení o vydání Územního plánu Šternberk, která byla vyvěšena dne 21. 1. 2014 na úřední desce Městského úřadu Šternberk a z úřední desky sejmuta dne 4. 2. 2014. ÚP Šternberk dle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) nabyl účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení na úřední desce, tj. dnem 5. 2. 2014. Podmínky existence předmětu řízení a včasnosti návrhu [§ 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] tak byly splněny.

3. Navrhovatel je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. X v k. ú. L. u Š. Pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda a je součástí zemědělského půdního fondu. Dle tvrzení navrhovatele představuje ÚP Šternberk nezákonný zásah do jeho práva na ochranu vlastnictví k výše uvedenému pozemku, a také práva na příznivé životní prostředí, neboť diametrálně změnil funkční využití předmětného pozemku ze zemědělské plochy (NZ) na koridor dopravní infrastruktury – silniční doprava (koridor D12). Na předmětném pozemku je vymezena plocha určená pro mimoúrovňovou křižovatku silnic I/46 a II/444, konkrétně má být na pozemku navrhovatele umístěna silnice plnící funkci sjezdu z přeložky silnice II/444 na ulici Olomoucká. Jelikož je tato stavba součástí veřejně prospěšné stavby VDk03, pro níž lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, může být důsledkem ÚP Šternberk i vyvlastnění, tedy úplné zbavení vlastnického práva navrhovatele k dotčeným pozemkům. Uvedeným tvrzením navrhovatel splňuje podmínku aktivní procesní legitimace k podání návrhu ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s, neboť tvrdí, že výkon jeho vlastnické právo k předmětnému pozemku je ÚP Šternberk nezákonně dotčen. Zda přitom k dotčení navrhovatele skutečně došlo, a je-li zde tedy i legitimace věcná, je předmětem následného meritorního přezkumu.

4. Odpůrcem v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. o zrušení opatření obecné povahy, kterým je územní plán, je obec, jejíž zastupitelstvo územní plán vydalo, tudíž je dle § 101a odst. 3 s. ř. s. pasivně procesně legitimováno město Šternberk.

5. Soud konečně shledal jako splněnou také podmínku existence projednatelného závěrečného návrhu (petitu) dle § 101a odst. 1 s. ř. s., neboť se navrhovatel s ohledem na obsah svých návrhových bodů domáhá zrušení ÚP Šternberk jako celku. B) Podstata návrhu 6. Navrhovatel požadoval zrušení celého ÚP Šternberk z následujících důvodů: I. Absence posouzení vlivů na životní prostředí (SEA) Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen KÚOK) ve svém stanovisku k návrhu zadání ÚP Šternberk požadoval zpracování posouzení vlivů na životní prostředí pouze v případě, že by byly v ÚP Šternberk vymezeny plochy pro větrné elektrárny. Jelikož však ÚP Šternberk s takovými plochami nepočítá, k posouzení vlivů na životní prostředí nedošlo. Ve stanovisku KÚOK však není odůvodněno, proč nebyl (při nevymezení ploch pro větrné elektrárny) uplatněn požadavek na vyhodnocení vlivů na životní prostředí, resp. jak byla v daném případě dle § 10i zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“) aplikována a zohledněna kritéria Přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů. ÚP Šternberk obsahuje řadů záměrů vyžadujících posouzení EIA (silniční obchvat jako celek, mimoúrovňová křižovatka na pozemku navrhovatele) a dochází i k rozsáhlým záborům zemědělské půdy (v k. ú. L. u Š. se jedná o 78,258 ha), tudíž měl KÚOK posouzení SEA požadovat. Podmínění procesu SEA vymezením ploch pro větrné elektrárny nemá oporu v zákoně a není logické, jelikož vlivy, které KÚOK následně ve stanovisku zmiňuje (vyhodnocení záboru ZPF a nárůstu dopravy, stávající a budoucí zátěž zájmového území hlukem a imisemi) s větrnými elektrárnami souvisejí pouze okrajově a jsou spojeny spíše se stavbami dopravní infrastruktury či vymezováním nových zastavitelných ploch. II. Rozpor se Zásadami územního rozvoje Olomouckého kraje (ZÚR OK) ÚP musí převzít plochy a koridory nadmístního významu z nadřazené územně plánovací dokumentace a nesmí se od nich odchýlit. ÚP tedy měl při vymezování koridorů D11 (pro přeložku silnice I/46) a D12 (pro přeložku silnice II/444) respektovat a zpřesňovat koridory D033, D035 a D037, vymezené v ZÚR OK. Křižovatka silnic I/46 a II/444 a s ní i celý oblouk obchvatu II/444 je však v ZÚR OK vymezena o několik set metrů severněji než v ÚP Šternberk, přičemž právě v důsledku odchýlení se od trasy v ZÚR OK došlo k posunu trasy na pozemek navrhovatele. Mimoúrovňové křižovatky nadmístního významu musí být vymezeny v ZÚR, proto mělo být již v ZÚR OK a nikoli až v ÚP Šternberk vymezeno řešení křížení silnice II/444 a ulice Olomoucká mimoúrovňovou křižovatkou (podobně jako např. u koridoru D037). Koridor D033 však nebyl v ZÚR OK vymezen s mimoúrovňovými křižovatkami, zatímco ÚP Šternberk takové křížení vymezuje a kvůli tomu lokálně rozšiřuje koridor D12 o cca 200 m, čímž se nepřípustně odchyluje od ZÚR OK (viz rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 – 526, bod [267]). V rozporu se ZÚR OK je vymezen i koridor D11 pro silnici I/46 v části severně od křižovatky s koridorem D12, neboť v ZÚR OK je tato část vymezena jako koridor v šířce pro dvoupruhovou silnici a v šířce pro čtyřpruhovou silnici je koridor vymezen až v části jižně od této křižovatky. III. Rozpor s ochranou zemědělského půdního fondu (ZPF) V odůvodnění záboru ZPF pro koridory D11 a D12 je uvedeno, že žádná z vymezených ploch nezabírá půdy I. třídy ochrany a zábor II. třídy ochrany je minimální. Do II. třídy ochrany spadají půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné a s ohledem na územní plánování také jen podmíněně zastavitelné (viz Metodický pokyn OOLP/1067/96 MŽP k odnímání půdy ze ZPF). Část pozemku navrhovatele o výměře 11082 m2 má kód BPEJ 31200, což je II. třída ochrany. Plochu přesahující 1 ha však nelze považovat za „minimální“. V odůvodnění návrhu ÚP Šternberk je na str. 259 koridor D12 pro účely záboru ZPF popsán a vyhodnocen neúplně. Plocha celkového záboru koridoru byla vypočtena prostým vynásobením délky osy a průměrnou šířkou. Zábor ZPF v části rozšíření na pozemku navrhovatele, které má samo o sobě plochu cca 3 ha, však nelze takto počítat. Pořizovatel uvedl, že zábor ZPF byl proveden zpracovatelem tzv. kvalifikovaným odhadem v souladu se zájmy chráněnými zákonem č. 334/1992 Sb. a s příslušnou metodikou MMR a MŽP, přičemž do délky osy koridoru zde byla započítána i osa sjezdu (v délce 285 m) při mimoúrovňovém napojení budoucí přeložky II/444 na stávající komunikaci I/46, tzn. sjezdu na pozemku navrhovatele. Takový odhad však neumožňuje přesné zjištění, k jakému záboru ZPF má dojít. Plocha pro mimoúrovňovou křižovatku totiž není tvořena pouze osami koridoru a sjezdu, nýbrž celým prostorem mezi sjezdem a osami koridorů, který je ve výkresech vybarven. Odůvodnění důsledků navrhovaného řešení pro ZPF (kapitola J. Odůvodnění ÚP Šternberk) je nedostatečné i z pohledu společného metodického doporučení Odboru územního plánování MMR a Odboru ochrany horninového a půdního prostředí MŽP ze srpna 2013 (Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond v ÚP), ve kterém se uvádí, že: „v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., je nezbytné, aby v textové části odůvodnění byly uvedeny případné varianty, jejich srovnání s výsledným řešením a náležité zdůvodnění navrženého řešení.“ IV. Neproporcionalita přijatého řešení Křížení silnice II/444 s ulicí Olomoucká mohlo být řešeno způsobem, který by byl ve vztahu k právům navrhovatele méně invazivní, přičemž v námitkách k návrhu ÚP Šternberk navrhovatel uvedl několik alternativních řešení: a) provést křížení silnice II/444 a ulice Olomoucká jako úrovňové v souladu s předchozím ÚP. Z odůvodnění ÚP Šternberk (str. 127) a z dopravní studie vyplývá pouze to, že úrovňové křížení by z technického hlediska nebylo komfortní, což však není z hlediska proporcionality dostatečný důvod. Navíc údajná komfortnost mimoúrovňového křížení nebyla, kromě odhadu autora dopravní studie, ničím podložená. V odůvodnění ÚP Šternberk je na str. 127 dále uvedeno, že úrovňové křížení by bylo pouze řešením dočasným, avšak právě takto byla zadána zmíněná dopravní studie, která trvalé řešení neprověřovala. Možnost trvalého úrovňového křížení prověřována nebyla; b) využít pozemky ve vlastnictví města severně, jelikož pro veřejně prospěšné stavby by měly být primárně využívány takové pozemky; c) omezit plochy pro křižovatku tak, aby byla blokována pouze část jeho pozemku (omezení na max. 1/3 plochy pozemku). Časový horizont stavby obchvatu II/444 nelze vůbec odhadnout a do doby umístění stavby následného vyvlastňovacího řízení bude pozemek ve vlastnictví navrhovatele fakticky zcela blokován. Rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 65 A 52/2015-82, vyhověl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci žalobě navrhovatele a zrušil rozhodnutí KÚOK ve věci prodloužení platnosti územního rozhodnutí na záměr „silnice I/46 Šternberk – obchvat“, neboť neakceptoval odůvodnění žádosti žadatele o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, v níž žadatel mimo jiné uvedl, že má v oblasti dopravy jiné priority a že mu na tuto stavbu nebyly přiděleny finanční prostředky. V. Nedostatečné prověření mimoúrovňového křížení územními studiemi Krajská hygienická stanice Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci (dále jen „KHS“) ve stanoviscích ze dne 29. 12. 2009 a 6. 3. 2012 požadovala zpracování a předložení územních studií pro zastavitelné plochy ohrožené hlukem z dopravy. Navrhovatel tuto skutečnost namítal, avšak pořizovatel v odůvodnění rozhodnutí o námitce popřel oprávnění KHS požadovat v rámci procesu pořizování územního plánu zpracování územních studií, a dále uvedl, že dokumentace byla po společném jednání doplněna, pročež následně KHS vydala dne 1. 3. 2013 kladné stanovisko. KHS však i v předmětném stanovisku požadovala předložení příslušných územních studií týkajících se dopravy. Pořizovatel nicméně tyto podmínky stanovisek KHS vyhodnotil jako nepřípustné procesní podmínky. Dle navrhovatele byl však požadavek KHS věcný, nikoli procesní, opřený o § 82 odst. 2 písm. j) zákona č. 258/2000 Sb. Příslušné studie, které se nepochybně týkaly i pozemku navrhovatele, tudíž měly být KHS předloženy k posouzení. C) Stanovisko odpůrce k návrhu 7. Odpůrce navrhoval zamítnutí návrhu a odkázal na odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Dále poukázal na skutečnost, že návrh brojí jen proti části dopravního řešení ÚP Šternberk, přesto požaduje zrušit ÚP Šternberk celý. Dle odpůrce rovněž nelze pominout, že navrhovatel nabyl pozemek krátce před pořizováním ÚP, nabízel jej ke koupi městu za nepřiměřenou cenu a nabídky na odkoupení za cenu obvyklou nebo na směnu pozemků odmítl, a dále že na pozemcích nehospodaří, toliko je pronajímá k zemědělské činnosti. V připomínce ze dne 1. 3. 2013 požadoval navrhovatel změnu využití svého pozemku ze zemědělského na využití umožňující výstavbu budovy skladově obchodní plochy o velikosti 6 000 m2 s příslušenstvím.

8. Odpůrce zdůraznil, že ÚP má mj. nastavit a hájit podmínky pro optimální dopravní řešení. Podle dopravní studie Silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat (2002), která byla podkladem pro návrh dopravní koncepce návrhu ÚP, je optimálním řešením propojení trasy přeložky silnice II/444 s ulicí Olomoucká formou mimoúrovňového křížení. Pro toto řešení je také na tento úsek sjezdu rozšířen dopravní koridor D12. Dopravně technické napojení je možno provést buď mimoúrovňově s využitím sjezdu anebo úrovňově se základní stykovým křížením s ulicí Olomoucká. V případě druhé varianty by však trasa přeložky silnice II/444 křížila železniční trať a potok, což je dopravně technicky náročnější a z hlediska bezpečnosti dopravy rizikové.

9. Zastupitelstvo města Šternberka projevilo po veřejném projednání návrhu dne 10. 4. 2013 vůli námitkám vlastníka pozemku vyhovět a pořizovatel takto připravil návrh rozhodnutí o námitkách. KÚOK, odbor dopravy a silničního hospodářství, však nesouhlasil s vypuštěním mimoúrovňového připojení vzájemně navazujících staveb jihozápadního a východního obchvatu města Šternberka na stávající silnici I/46. Pořizovatel se s uvedeným stanoviskem ztotožnil a námitkám navrhovatele proto nevyhověl. Blíže se této otázce věnoval také v odůvodnění věcného řešení v kapitole A 3.4 Doprava na straně 30 ÚP Šternberk a na str. 127.

10. K návrhovým bodům odpůrce uvedl: ad I) Územní plány jsou z hlediska vlivu na životní prostředí obligatorně posuzovány jen tehdy, stanoví-li tak příslušný orgán SEA. KÚOK, odbor životního prostředí a zemědělství, ve stanovisku ze dne 5. 1. 2010 vyloučil vliv na evropsky významné lokality a ptačí oblasti, a jako závěr posouzení návrhu zadání ÚP podle § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů uvedl, že posouzení návrh ÚP Šternberk z hlediska vlivů na životní prostředí vyžaduje pouze v případě, že budou v ÚP Šternberk vymezeny plochy pro větrné elektrárny. Ty však v ÚP Šternberk vymezeny nejsou. Koridory pro přeložky silnic I/46 a II/444 vychází ze ZÚR OK a v rámci vyhodnocení vlivů ZÚR OK na životní prostředí byly hodnoceny, v procesu SEA (souhlasné stanovisko MŽP ze dne 6. 11. 2007), tak již nemusejí být znovu posuzovány. Odpůrce si vyžádal ověření tohoto názoru v rámci vyhodnocování navrhovatelových námitek, tj. zřetelně se problematikou posuzování ÚP Šternberk na životní prostředí zabýval a v součinnosti příslušným orgánem SEA a na základě jeho odůvodněného stanoviska pak postupoval v souladu se zákonem, o čemž svědčí mj. stanovisko KÚOK ze dne 29. 7. 2013. ad II) Koridory D11 a D12 pro umístění přeložek silnic I/46 a II/444 jsou v ÚP Šternberk vymezeny v souladu s koridory veřejně prospěšných staveb D035 a D037, a dále D033 v rámci platných ZÚR OK, které stanovují koridory v šířce 400 m (200 m od osy silnice na obě strany), což ÚP respektuje a v souladu s požadavky ZÚR OK na správním území města Šternberk upřesňuje. ÚP Šternberk zpřesňuje koridor veřejně prospěšné stavby D033 pro umístění přeložky silnice II/444 Šternberk (jihozápadní obchvat) vymezený v ZÚR OK a pro přeložku vymezuje koridor D12. Navrhovatelem provedené „zoomování“ grafické části ZÚR OK je účelové a vzhledem k jejich měřítku zcela neprokazatelné (1 mm = 100 m). Naopak soulad navrženého řešení se ZÚR OK vyplývá i ze stanoviska KÚOK ze dne 13. 2. 2013, č. j. KUOK 15900/2013. ad III) KÚOK, odbor životního prostředí a zemědělství, jako dotčený orgán na úseku ochrany ZPF, si v přípisu ze dne 5. 1. 2010 mj. v zájmu ochrany ZPF „vyhrazuje právo zpracování územních studií na plochách větších než 1 ha v případech, kdy se jedná o půdy I. a II. třídy ochrany.“ Jednalo se tedy pouze o požadavek na vyhrazení práva, nikoliv požadavek na pořízení územních studií. Ve stanovisku ze dne 4. 3. 2013 nadto již zpracování územních studií dotčený orgán nepožadoval a naopak vyslovil s návrhem ÚP Šternberk souhlas. ad IV) Požadavkům testu proporcionality odpůrce zjevně dostál, neboť se navrženými variantami podrobně zabýval. K navrhovatelem zmíněné variantě a) nezbývá než odkázat na stanovisko dotčeného orgánu ze 4. 7. 2013, v němž tento mj. uvedl, že vzhledem k omezeným prostorovým podmínkám, malé vzdálenosti mezi stávající silnicí I/46 a tratí ČD a nutnosti překonat značný výškový rozdíl, je pro budoucí definitivní provedení návaznosti obou dopravních staveb nutné zachovat možnost připojení v mimoúrovňové podobě. Vypuštění území pro mimoúrovňovou křižovatku by v důsledku znamenalo popření podmínek pro plynulou a bezpečnou jízdu po realizované komunikaci pro všechny její uživatele se zřetelem k její požadované funkci. Při vypuštění mimoúrovňového připojení vzájemně navazujících staveb jihozápadního a východního obchvatu města na stávající silnici I/46 by konkrétní řešení v následných povolovacích řízeních (územní, stavební) nebylo fakticky možné. V současné době se jeví mimoúrovňové křížení přeložky II/444 se stávající komunikací I/46 jako optimální a zároveň v dané chvíli pravděpodobně jediné možné, ÚP Šternberk je proto povinen předmětné území takto hájit, přičemž tím není vyloučeno při změně podmínek v území i řešení úrovňové. Mimoúrovňové křížení přitom není možné umístit mimo pozemek navrhovatele. Zásah do vlastnického práva se opírá o zákonné cíle, je činěn v nezbytně nutné míře a s vyloučením libovůle. Varianta b) je nevhodná, neboť se jedná o pozemky v zastavěném území, na kterých se nachází funkční stavby (objekt bydlení, prodejní a provozní areál firmy se sanitární technikou apod.), navíc město není vlastníkem celé potřebné plochy. Varianta c) je nevhodná, jelikož plocha pro mimoúrovňový sjezd byla vymezena v souladu s platnými normami (nutnost překonání výškového rozdílu nad železnicí). Názor navrhovatele, že by stačila pouze 1/3 plochy, není odborně odůvodněn a podložen. Vymezení zbylé části pozemku jako zastavitelné plochy by bylo v rozporu se základní koncepcí ÚP Šternberk, která je založena na tom, že město Šternberk bude ze strany jihovýchodní, jižní a jihozápadní „ohraničeno“ přeložkami I/46 a II/444, což znamená, že vně těchto přeložek nebudou vymezovány žádné nové zastavitelné plochy. Pokud by tomu tak nebylo, účel přeložek jako komunikací, které mají odlehčit dopravě v zastavěném území, by byl popřen. V ÚP je vymezen dostatek nových zastavitelných ploch pro smíšené komerční využití. V souladu s Politikou územního rozvoje ČR je chráněna volná krajina před fragmentací a jsou využívány zejména proluky v zastavěném území města. ad V) Dle § 82 odst. 2 písm. j) zákona č. 258/2000 Sb. KHS náleží „uplatňovat stanoviska k územně plánovací dokumentaci z hlediska ochrany veřejného zdraví včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik“. KHS tedy nemají zákonné zmocnění požadovat v rámci procesu pořizování územního plánu zpracování územních studií. Rozhodné je, že návrh ÚP byl po společném jednání doplněn a KHS dne 1. 3. 2013 vydala kladné stanovisko. D) Replika navrhovatele 11. V replice k vyjádření odpůrce se navrhovatel předně ohradil vůči vykreslení své osoby jako „spekulanta“. Uvedl, že jakmile předmětný pozemek nabyl, obrátil se na odbor územního plánování ohledně stávajícího a budoucího využití pozemku, přičemž mu bylo sděleno, že pozemek bude zatížen stavbou obchvatu v rozsahu podle předchozího územního plánu a že pokud má zájem o změnu funkčního využití, může o ní požádat, což i učinil. Až poté zjistil, že na jeho pozemku má být umístěna mimoúrovňová křižovatka. Od počátku měl snahu řešit zásah do svého vlastnického práva smírnou cestou, proto nabídl městu několik možností řešení situace, zejména směnu svého pozemku za srovnatelný pozemek ve vlastnictví města. To mu však nabídlo pouze pozemky parc. č. X, X a X, které však s ohledem na vzdálenost od zastavěného území, faktickou možnost napojení na inženýrské sítě a horší dopravní dostupnost nelze považovat za srovnatelné. Město následně nepřistoupilo ani na nabídku řešení formou odkupu pozemku navrhovatele.

12. K jednotlivým návrhovým bodům nad rámec původního návrhu doplnil argumentaci takto: I) na posouzení vlivu ZÚR OK na životní prostředí nelze odkázat, neboť v posuzované věci není obsah ÚP Šternberk totožný s obsahem ZÚR OK, a to jednak s ohledem na odlišnou míru podrobnosti, jednak s ohledem na skutečnost, že ÚP Šternberk obsahuje takové plochy a koridory, z nichž některé ani nemohou být z povahy věci předmětem regulace ZÚR, neboť se nejedná o záměry nadmístního významu. To se ve vztahu k obchvatu Šternberka projevuje tím, že ZÚR nepočítají s mimoúrovňovou křižovatkou zasahující na pozemek navrhovatele, tudíž její vlivy na životní prostředí nemohly být posouzeny ani na úrovni ZÚR. ÚP Šternberk dále obsahuje rozsáhlé zábory zemědělské půdy (jen v k. ú. Lhota u Šternberka se jedná o 78,258 ha), tudíž i proto mělo být posouzení SEA provedeno. Samotná skutečnost, že bylo vydáno souhlasné stanovisko KÚOK ze dne 29. 7. 2013, není pro posouzení zákonnosti napadeného opatření obecné povahy rozhodné, z judikatury naopak vyplývá, že nezákonnost či nepřezkoumatelnost těchto stanovisek může být důvodem pro zrušení opatření obecné povahy soudem; II) odkaz odpůrce na pravomocné územní rozhodnutí MěÚ Šternberk č. 33/11 je nepřiléhavý, neboť toto mělo omezenou platnost na 2 roky ode dne nabytí právní moci, přičemž sice došlo k jeho prodloužení rozhodnutím MěÚ Šternberk ze dne 12. 12. 2014, potvrzeným rozhodnutím KÚOK ze dne 8. 7. 2015, to však bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 10. 1. 2017, č. j. 65 A 52/2015-82, zrušeno. Navrhovatel si není vědom toho, že by již došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, z nosných důvodů rozsudku však vyplývá, že by k takovému postupu dojít mělo. Po provedení soutisku výkresových částí ÚP Šternberk a ZÚR OK je odchýlení se jednoznačné, přičemž vedení koridorů se liší o několik set metrů, což nelze podřadit pod pouhou nepřesnost vyplývající z rozdílných měřítek. V případě předmětné mimoúrovňové křižovatky se nemohlo jednat o záležitost nadmístního významu neřešenou v ZÚR OK, která by mohla být v ÚP Šternberk nově vymezena. Ustanovení § 43 odst. 1 bylo v tomto směru novelizováno novelou stavebního zákona č. 350/2012 Sb., přičemž podle přechodných ustanovení se v daném případě mělo postupovat podle dosavadních právních předpisů; III) argumentace odpůrce ve vyjádření k návrhu se zcela míjí s obsahem předmětného návrhového bodu; IV) stanovisko KÚOK není samostatně přezkoumatelné, proto navrhovatel napadá až výsledné OOP. Odkaz KÚOK na záměr elektrifikace železniční trati ve stanovisku k návrhu rozhodnutí o námitkách není ničím podložen; V) v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009-86, se uvádí, že „pokud v procesu pořizování územního plánu uplatní dotčený orgán ve svém stanovisku požadavek na pořízení územní studie dle § 30 StavZ, je třeba územní studii pořídit buď jako podklad pro vydání územního plánu (§ 25 citovaného zákona), nebo jako podmínku pro rozhodování v území (§ 43 odst. 2 citovaného zákona).“ V daném případě však ani k jedné z těchto možností nedošlo, což způsobuje nezákonnost ÚP Šternberk. E) Duplika odpůrce 13. Podáním ze dne 26. 4. 2017 odpůrce nad rámec původního vyjádření k návrhovým bodům uvedl: ad I) nelze bez dalšího tvrdit, že došlo k porušení zákona nedostatečným odůvodněním požadavků kritérii podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů, kdy tato se vztahují na zjišťovací řízení, které se u ÚP neprovádí postupem podle zákona o posuzování vlivů. Ustanovení § 10i zákona o posuzování vlivů pro posuzování vlivů Politiky územního rozvoje, ZÚR a ÚP výslovně stanoví, že se postupuje podle stavebního zákona, podle jehož § 47 odst. 2 krajský úřad ve svém stanovisku uvede, zda má být návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů. Z § 47 odst. 2 stavebního zákona dále vyplývá, že při pořizování ÚP stanoví orgán kraje případný požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí, a to na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů. Příloha č. 8 zákona o posuzování vlivů se tak neuplatní na stanovení, zda záměr bude či nebude posuzován (screening), ale až v případě, že bude posuzován, pak se podpůrně vychází při stanovení požadavků na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí (tj. příslušné části dokumentace) z kritérií uvedených v příloze 8 zákona o posuzování vlivů (scooping), protože příloha č. 9 zákona o posuzování vlivů o obsahu vyhodnocení koncepce na životní prostředí se nepoužije, neboť rámcový obsah tohoto vyhodnocení stanoví příloha stavebního zákona. Je proto dostatečné odůvodnění stanoviska orgánů SEA s odkazem na ZÚR OK, ve kterých byly koridory pro uvažované přeložky silnic I/46 a II/444 vymezeny a obligatorně posuzovány a v tomto strategickém pojetí a rozsahu byly pak v ÚP pouze zpřesňovány; ad II) soulad navrženého řešení ÚP Šternberk se ZÚR OK potvrdil KÚOK ve stanovisku ze dne 18. 2. 2013, které podle § 50 odst. 7 stavebního zákona vydává právě mj. z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací kraje. Vymezení koridorů D11 a D12 vychází ze ZÚR OK ve znění 1. aktualizace, které jsou pro ÚP Šternberk závazné. Oproti koridorům v ZÚR OK jsou koridory v ÚP Šternberk zúženy, aby byl minimalizován zábor zemědělské půdy a dopad na dotčené území (v případě přeložky silnice I/46 na šířku 100 m, v případě přeložky silnice II/444 na šířku 50 m s lokálním rozšířením v místě uvažovaného mimoúrovňového křížení přeložky silnice II/444 s ulicí Olomoucká). Odkazuje-li navrhovatel na rozsudek krajského soudu ze dne 10. 1. 2017, jsou jeho úvahy čistě spekulativní, neboť nezohledňují fakt, že územní rozhodnutí je stále pravomocné. Právním důsledkem podání žádosti o prodloužení platnosti územního rozhodnutí však je, že se staví běh lhůty platnosti a vzhledem k soudem vytýkané vadě (nedostatečné zdůvodnění žádosti), nelze vyloučit, že po jejím náležitém doplnění bude znovu rozhodnuto v souladu se zákonem. Podstatné je, že v době vydání ÚP Šternberk (dne 11. 12. 2013) bylo uvedené rozhodnutí pravomocné a muselo být vzato v úvahu při posuzování navrženého řešení; ad III) rozhodujícím je souhlasné stanovisko dotčeného orgánu na úseku ochrany ZPF, tj. KÚOK, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 4. 3. 2013. Teprve po zpracování dokumentace pro umístění stavby bude znám konkrétní rozsah části vymezeného koridoru, potřebný pro realizaci přeložek uvedených silnic a souvisejících staveb, přičemž součástí koridorů budou rovněž nezbytná protihluková opatření. Z tohoto důvodu není možné již v ÚP Šternberk stanovit přesný rozsah záboru ZPF. Provádí se proto vyhodnocení předpokládaných důsledků navrženého řešení na ZPF na základě výpočtu pro koridory podle metodického doporučení MMR a MŽP z července 2011, a to vynásobením délky osy a předpokládané šířky komunikace včetně náspů, zářezů a příkopů. Předpokládaná šířka přeložky silnice I/46 je stanovena na 25 m, přeložky silnice II/444 na 20 m. Sjezd na mimoúrovňovém křížení je součástí vymezeného koridoru, proto je jeho osa rovněž zahrnuta do výpočtu záboru. Jde tedy o předpokládaný zábor pro konkrétní stavbu s předpokládanými technickými parametry a nikoli o výpočet „záboru“ zemědělské půdy v šíři celého koridoru, což se jako „nepravdivost“ údajů snaží vykonstruovat navrhovatel. Informace o minimálním záboru II. třídy ochrany ZPF je součástí kapitoly J.1 (str. 236 až 270), která je v úvodním zhodnocení vztažena k celkovému záboru všech ploch a koridorů změn, vymezených ÚP Šternberk. Z tabulky vyhodnocení záboru ZPF vyplývá, že plochy změn tvoří celkový zábor 164 ha, z toho zábor II. třídy ochrany tvoří pouze 4,7 ha, což je proporcionálně minimální rozsah. Zábor ZPF u koridorů se provádí jiným způsobem, kde není kalkulován zábor pro jednotlivé třídy ochrany, nýbrž obecně pro celý záměr, a to zejména z důvodu, že dosud nelze upřesnit rozsah stavby uvnitř koridoru. Přesto lze v kontextu celkového záboru ZPF u koridorů konstatovat, že 1 ha nepředstavuje významný zábor. Zemědělské půdy II. třídy lze podle § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb. odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany ZPF. Tento požadavek však ÚP Šternberk splňuje, když vymezuje návrh obchvatu města formou přeložek silnic I. a II. třídy mimo zastavěné území města s cílem zlepšit životní prostředí obyvatel, což je zcela prokazatelně ve veřejném zájmu. Silnice I/46 je v ZÚR OK definována jako tah mezinárodního a celostátního významu, silnice II/444 jako tah krajského významu. Vyloučení vysoké zátěže z tranzitní dopravy mimo centrum i obytné území bude prokazatelným přínosem nejen pro obyvatele města, ale i pro celé širší území v regionálním měřítku. Realizace obchvatu umožní vyřešit nevyhovující parametry stávající trasy silnice I/46, zajistí plynulost dopravy na páteřních komunikacích kraje a zároveň přispěje ke zlepšení hygienické kvality životního prostředí města (hluk, imise); ad IV) technické podmínky řešení vyplynuly z požadavků Správy dopravní a železniční cesty - viz vyjádření k návrhu zadání ze dne 30. 11. 2009, podle kterého byla trať č. 290 Olomouc – Šumperk zařazena do kategorie dráhy celostátní (usnesení vlády ČR č. 766 ze dne 20. 12. 1995) a byla pro ni zpracována technickoekonomická studie elektrizace, jež měla být v rámci zpracování ÚP Šternberk respektována. Kromě jiného bylo požadováno nenavrhovat nová úrovňová křížení se železnicí. Dne 21. 12. 2016 již byla podaná žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Elektrizace a zkapacitnění trati Uničov (včetně) – Olomouc“. Důvody postupu odpůrce jsou tak prokazatelné a při vážení přiměřenosti zásahu přijatým řešením musely být vzaty v úvahu; ad V) KHS žádné studie pro daný účel nepožadovala a ani požadovat nemohla. Z jejích stanovisek vyplývá požadavek na předložení k posouzení územních studií navržených ÚP Šternberk, tj. studií vyhotovovaných až po vydání ÚP Šternberk, jež se týkají bydlení, dopravy a stanovení podmínek pro ochranu veřejného zdraví před negativními účinky hluku (viz stanovisko ze dne 29. 12 2012 k zadání ÚP Šternberk a stanovisko ze dne 6. 3. 2012 k návrhu ÚP Šternberk). Nejpodstatnější však je, že byl KHS k navrhovanému řešení vysloven souhlas. F) Mimosoudní jednání stran 14. Krajský soud ve věci nařídil jednání na den 10. 10. 2017. Navrhovatel však požádal o odročení jednání, a to z důvodu probíhajících mimosoudních jednání stran o smírném vyřešení věci v podobě odkupu dotčeného pozemku navrhovatele odpůrcem, či směnou tohoto pozemku. Krajský soud žádosti vyhověl a jednání odročil na neurčito, přičemž o průběhu jednání byl stranami průběžně informován. Podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2018 sdělil navrhovatel, že mimosoudní jednání stran již neprobíhají, přičemž skončila nezdarem. G) Jednání před krajským soudem 15. Při jednání soudu dne 24. 4. 2018 odpůrce poukázal na neproporcionalitu návrhu samotného, jelikož navrhovatel požaduje zrušení celého ÚP Šternberk, zatímco k dotčení jeho práv může dojít jen v návaznosti na jeho vlastnické právo k pozemku. Zrušením celého ÚP Šternberk na základě podaného návrhu by došlo k nepoměrnému zasažení práv nabytých z ÚP Šternberk jinými osobami. Rozporované dopravní stavby jsou ve skutečnosti třemi samostatnými prvky, a proto i soudem by měl být zvlášť posuzován koridor přeložky silnice I/46, který zůstal námitkami navrhovatele prakticky nedotčen, koridor přeložky II/444 a mimoúrovňová křižovatka. Dále zdůraznil, že vyvinul veškeré úsilí o smírné vyřešení v podobě odkupu či směny dotčeného pozemku, a to přestože není investorem předmětných dopravních staveb.

16. Dále odpůrce soudu předložil tři listy se soutisky map, jimiž prokazoval souladnost tras koridorů v ÚP Šternberk s trasami koridorů v ZÚR OK (viz níže).

17. Dále odpůrce poukázal na skutečnost, že pozemek navrhovatele byl již za účinnosti Územního plánu sídelního útvaru Šternberk zasažen vedením koridoru pro přeložku silnice I/46, novým prvkem je toliko sama mimoúrovňová křižovatka, v důsledku jejíhož plánování došlo ke zvýšenému záboru pozemků, a to právě pozemku navrhovatele.

18. Navrhovatel při jednání uvedl, že se snažil dojednat mimosoudní řešení, už při pořízení pozemku byl ujišťován, že dopad zamýšleného obchvatu Šternberka na jím pořizovaný pozemek zůstane stejný i do budoucna a předmětný koridor nebude rozšiřován. Dokonce mu bylo navrhováno, že může požádat o změnu funkčního využití pozemku, což také učinil. Namísto toho nový ÚP diametrálně změnil dopad plánovaných dopravních staveb na sporný pozemek, který byl celý přesunut do plochy dopravy. Z návrhových bodů akcentoval nepřezkoumatelnost sdělení krajského úřadu, proč tento neuplatnil požadavek na vyhotovení posudku SEA. Dle judikatury správních soudů je povinen krajský úřad své stanovisko přezkoumatelně zdůvodnit, a to dle kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů. H) Posouzení věci krajským soudem 19. Krajský soud v souladu s § 101d s. ř. s. v rozsahu a v mezích návrhových bodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy, přičemž dle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při přezkoumání opatření obecné povahy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání.

20. Předně krajský soud uvádí, že nezohlednil požadavky navrhovatele ani odpůrce prezentované jimi v průběhu procesu jejich snahy o nalezení smírného řešení. Požadavky a postoje obou stran vycházejí z jejich odlišných postavení a zájmů a na věcné posouzení důvodnosti žaloby nemají vliv, proto je soud nepodrobuje žádnému hodnocení, ba ani komentáři.

21. Jelikož byl navrhovatelův pozemek začleněn do koridoru D 12 pro přeložku silnice II/444 (jihozápadní obchvat Šternberka), považuje soud za účelné uvést, jakým způsobem je tento koridor ve výroku i odůvodnění ÚP Šternberk vymezen.

22. Řešení koncepce dopravní infrastruktury je obsaženo v kapitole D Textové části ÚP Šternberk a graficky zobrazeno v grafické příloze ÚP Šternberk – výkresu č. I.2b Koncepce dopravní infrastruktury. Vymezení a účelu koridoru D 12 se věnuje ÚP Šternberk v odstavcích D 17 až D 21 textové části, kde uvádí: „Územní plán zpřesňuje na území města Šternberk koridor pro návrh přeložky silnice II/444 vymezený v platných ZÚR Olomouckého kraje jako VPS D33 (II/444, Šternberk, jihozápadní obchvat) a vymezuje koridor D12 v celkové šířce 50 m s lokálním rozšířením pro potřeby umístění nové mimoúrovňové křižovatky s ulicí Olomouckou pro umístění vedení přeložky silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat včetně všech ploch staveb, součástí a příslušenství nezbytných k realizaci této přeložky (náspy, zářezy, tělesa mostů, tunelů, odvodňovací zařízení, propustky, obratiště, apod.), ochranné a izolační zeleně podél vedení přeložky, protihlukových opatření a úprav trasování místních resp. účelových komunikací vyvolaných realizací přeložky. Územní plán navrhuje přesné umístění trasy přeložky silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat v rámci koridoru D12, tedy přesné vymezení všech ploch potřebných pro realizaci přeložky včetně všech souvisejících ploch, provést dle podrobnější projektové dokumentace, přičemž osa navrženého koridoru D12 se nemusí shodovat s osou výsledné trasy přeložky. Územní plán navrhuje přeložku silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat v rámci koridoru D12 navrhnout a provést v souladu s platnými právními předpisy, normami a přiměřeně v souladu s případnými dalšími platnými oborovými předpisy (…) Využití plochy koridoru D12 nesmí znemožnit umístění dopravní stavby přeložky silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat včetně všech staveb potřebných pro realizaci stavby přeložky a dalších staveb a opatření, pro jejichž umístění je koridor vymezen. Koridor D12 nebo jeho část zaniká datem nabytí právní moci správního aktu umožňujícího užívání dopravní stavby nebo její části (např. kolaudačního rozhodnutí), pro niž je koridor vymezen, umístěné v tomto koridoru a koridor (nebo jeho část) je tak poté nahrazen ochranným pásmem nově realizované dopravní stavby dle příslušného zákona. Pro plochy s rozdílným způsobem využití v rámci koridoru D12 nedotčené realizací dopravní stavby a staveb souvisejících zůstává po zániku koridoru platný způsob využití stanovený v územním plánu pro plochy s rozdílným způsobem využití překryté navrhovaným koridorem.

23. Odůvodnění výroků D17 až D21 je pak obsaženo v kapitole F.8 (str. 126-128) takto: „Silnice II/444 v úseku Mohelnice - Uničov – Šternberk je platnými ZÚR Olomouckého kraje ve znění 1. aktualizace zařazena mezi silniční tahy krajského významu. S ohledem na takto definovaný význam silnice II/444 vymezují ZÚR Olomouckého kraje v tomto úseku silnice II/444 koridor v celkové šířce 400 m (200 m od osy silnice na obě strany) pro návrh přeložek vybraných úseků stávajícího tahu a pro homogenizaci stávajícího tahu silnice II/444, jehož součástí je také navrhovaná přeložka silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat (koridor VPS D033) trasovaná západně a jihozápadně od zastavěného území města Šternberk. Vzhledem k závaznosti platných ZÚR Olomouckého kraje jakožto nadřazené územně plánovací dokumentace pro nový Územní plán Šternberk, je povinností nového Územního plánu Šternberk na svém území koridor pro přeložku silnice II/444 vymezený v rámci platných ZÚR zpřesnit dle místních podmínek území (…) Územní plán přirozeně vymezuje koridor pro umístění vedení přeložky silnice II/444 pro cílové řešení přeložky silnice II/444, vytváří plošné a prostorové podmínky pro možnou realizaci cílového stavu, tedy za předpokladu realizace přeložek obou silnic, jak silnice I/46, tak silnice II/444, a to ve vzájemné koordinaci. Součástí vymezeného koridou pro umístění vedení přeložky silnice II/444 – jihozápadní obchvat je proto lokální rozšíření koridoru pro možné umístění mimoúrovňového křížení přeložky silnice II/444 – jihozápadní obchvat s ulicí OIomoucká, za předpokladu cílového napojení přeložky silnice II/444 na přeložku silnice I/46. Úrovňové křížení navrhované přeložky silnice II/444 – jihozápadní obchvat s ulicí Olomoucká územní plán vůbec neuvažuje, neboť z Dopravní studie Silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat (Dopravní stavby Projekce s.r.o., listopad 2002) jednoznačně vyplývá, že (citace z průvodní zprávy) „vzhledem k malé vzdálenosti mezi stávající silnicí I/46 a tratí ČD společně s nutností překonat značný výškový rozdíl neexistuje bezproblémové řešení s parametry umožňujícími komfortní průjezd...“ Ze studie vyplývá, že v případě úrovňového průsečného křížení přeložky silnice II/444 – jihozápadní obchvat se stávající ulicí Olomoucká by podélný sklon rampy mezi stávající úrovní terénu na křížení přeložky II/444 a ulicí Olomoucká a nadjezdem nad železniční tratí č. 290 neodpovídal platným právním předpisům a normám a nebylo by možné jej akceptovat jako trvalé řešení (v krajním případě by bylo možné úrovňové křížení akceptovat výhradně jen jako řešení dočasné s důsledky v dopravněinženýrských opatřeních na rampě v podobě snížení nejvyšší povolené rychlosti apod.). Na trati č. 290 se navíc dlouhodobě uvažuje se záměrem elektrifikace celé trati, nadjezd přeložky silnice II/444 nad železniční tratí tak bude muset překonat nejen prostou podjezdnou výšku pro motorové vlakové soupravy, ale také budoucí elektrickou trakci, díky níž je nutné uvažovat se světlou podjezdnou výškou nadjezdu silnice II/444 v místě křížení se železniční tratí až normových 6.50 m. Jediným technicky komfortním řešením v této situaci, jak vyplývá ze studie i z prostého dopravně-technického úsudku projektanta nového územního plánu, je řešení propojení přeložky silnice II/444 a ulice Olomoucká mimoúrovňově a docílení optimální koordinace s napojením přeložky silnice II/444 (jihozápadní obchvat) na přeložku silnice I/46 (jihovýchodní obchvat). Přidanou hodnotou mimoúrovňového křížení přeložky silnice II/444 a ulice Olomoucká bude z dopravně-inženýrského hlediska také jednoznačně žádoucí preference trasy jihozápadního obchvatu před trasou ulice Olomoucká (po realizaci přeložky silnice I/46). Výše uvedené zhodnocení je důkazem toho, že mimoúrovňové křížení se jeví v této dané chvíli jako jediné možné a navržený koridor pro toto mimoúrovňové křížení je vymezen pouze v nezbytně nutné míře, kdy daného cíle nebylo možné dosáhnout jiným, méně zatěžujícím způsobem. Následuje stručný popis stavby dle dopravní studie Silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat: Začátek stavby navazuje výškově a směrově na navrhované propojení přeložky silnice I/46 na ulici Olomoucká jižně od Šternberka. Křížení přeložky silnice II/444 s ulicí Olomoucká je navrženo jako mimoúrovňové, stejně jako křížení přeložky silnice II/444 se železniční tratí č. 290 a prvním ramenem potoka Grygava. Trasa přeložky dále pokračuje táhlým obloukem směrem na severozápad, postupně překonává druhé rameno potoka Grygava, kříží se s místní komunikací Lhota u Šternberka – Lužice, překonává potok Sitka, úrovňově kříží napojení silnice II/447 od Litovle a na severozápadním okraji správního území města Šternberk se úrovňově napojuje na stávající trasu silnice II/444. Navrhovaná trasa přeložky silnice II/444 je na správním území města Šternberk vedena ve 3 úsecích, ostatní úseky jsou situovány na správním území obce Lužice. Trasa přeložky je prostorově koordinována na územích obou obcí. Trasa přeložky je navržena v kategorii S 9,5/70 v úseku napojení na přeložku silnice I/46 – křížení s ulicí Olomoucká respektive v kategorii S 9,5/60 ve zbytku trasy (návrhová rychlost nižší vzhledem k mimoúrovňovému křížení železniční trati a poloměru směrového oblouku). Definitivní návrh kategorie komunikace vyplyne z podrobnější projektové dokumentace. Důvodem pro vymezení přeložky silnice II/444 v územním plánu Šternberk formou koridoru nikoli formou plochy s rozdílným způsobem využití je nutnost ponechání možnosti pro případný drobný posun trasy přeložky v rámci koridoru s ohledem na prověření trasování přeložky podrobnější projektovou dokumentací zohledňující další detailnější poznatky o daném území. Šířka koridoru 50 m byla projednána s investorem stavby, kterým je Olomoucký kraj, tak, aby omezení ve využívání území vyplývající z vymezeného koridoru byly co možná nejmenší. Koridor D12 pro umístění vedení přeložky silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat je v územním plánu vymezen v rámci koridoru vymezeného pro umístění přeložky silnice II/444, Šternberk, jihozápadní obchvat přeložka (koridor veřejně prospěšné stavby D033) v rámci platných ZÚR OK. V souladu s výrokem č. 45 platných ZÚR Olomouckého kraje („45. Šířková kategorie navrhovaných komunikací, požadavky na situování a řešení křižovatek budou upřesněny podrobnějšími dokumentacemi a nejsou v těchto bodech vázány na ZÚR OK”) je v ÚP Šternberk koridor D12 lokálně rozšířen pro možnost umístění mimoúrovňového křížení navrhované přeložky silnice II/444 Šternberk – jihozápadní obchvat s ulicí Olomoucká. Trasa přeložky silnice II/444 vytvoří jasnou prostorou hranici možného plošného rozvoje zastavěného území města Šternberk v jihozápadním a západním směru a umožní navíc kapacitní dopravní napojení navrhované průmyslové zóny Lhota u Šternberka přímo na přeložku, tedy bez nutnosti průjezdu nákladní dopravy přes obydlené území města Šternberk (přes ulici Věžní a Olomoucká).“ 24. Navrhovatel brojil proti začlenění svého pozemku parc. č. X v k. ú. Lhota u Šternberka do koridoru dopravní infrastruktury D12 – silniční doprava již od počátku procesu schvalování ÚP Šternberk, přičemž obsah jeho námitek byl od počátku shodný s podstatou návrhových bodů. Navrhovatel vytýkal absenci posouzení SEA, nesoulad tras koridorů D11 a D12 s trasami koridorů veřejně prospěšných staveb D33, D35 a D37 vymezenými v ZÚR OK, nesplnění zákonných podmínek ochrany ZPF a navrhoval jiná řešení křížení přeložky silnice II/444 s Olomouckou ulicí, která by dle jeho názoru vedla k dotčení jeho vlastnického práva k předmětnému pozemku v mnohem menším rozsahu, již v připomínkách k návrhu ÚP Šternberk ze dne 4. 3. 2013, a dále tyto rozváděl v námitkách k návrhu ze dne 15. 4. 2013 a v námitkách k upravenému návrhu ze dne 11. 10. 2013. S ohledem na skutečnost, že odpůrce nenamítal pasivitu navrhovatele v průběhu procesu přijímání ÚP Šternberk a o obsahu navrhovatelových námitek nebylo sporu, považuje krajský soud za nadbytečné, aby obsah podání navrhovatele učiněných v průběhu přijímání ÚP Šternberk blíže rozváděl.

25. Vypořádání odpůrce s námitkami navrhovatele je obsaženo v Odůvodnění ÚP Šternberk, v kapitole K – Rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek, konkrétně na str. 287 až 297 a 306 až 316, přičemž obsahem tohoto odůvodnění se soud bude zabývat níže při vypořádávání se s jednotlivými návrhovými body. H.

1. Absence posouzení vlivů na životní prostředí (SEA)

26. KÚOK, odbor životního prostředí a zemědělství, jakožto orgán příslušný k posouzení územně plánovací dokumentace dle § 22 a § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů ve znění účinném v době vydání stanoviska, uvedl ve stanovisku k návrhu zadání ÚP Šternberk ze dne 5. 1. 2010, č. j. KÚOK 109 815/09/137, že na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivům životní prostředí a vyjádření věcně příslušných oddělení odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Olomouckého kraje, provedl krajský úřad, jako dotčený orgán ve smyslu stavebního zákona, posouzení vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí podle § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, s následujícím závěrem: Pokud budou součástí územního plánu Šternberk plochy pro větrné elektrárny, pak „územní plán Šternberk“ bude nutno posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí. V návrhu ÚP Šternberk však takové plochy vymezeny nebyly, proto dotčený orgán ve stanovisku k návrhu ze dne 12. 3. 2012 uvedl, že k němu nemá připomínek.

27. Dále vydal KÚOK dne 5. 8. 2013 stanovisko k upravenému návrhu ÚP Šternberk, které předpokládalo, že bude vypuštěno mimoúrovňové napojení přeložky silnice II/444 na ulici Olomoucká a navrženo napojení úrovňové, k čemuž však následně nedošlo, tudíž toto stanovisko není pro posouzení věci relevantní.

28. Na výzvu pořizovatele vydal dále dotčený orgán dle § 52 odst. 2 stavebního zákona pod č. j. KUOK 68290/2013 dne 29. 7. 2013 vyjádření k námitce navrhovatele týkající se neprovedení procesu SEA. KÚOK uvedl, že koridory přeložek silnic I/46 a II/444 byly hodnoceny v rámci SEA na úrovni ZÚR OK, tudíž tyto koncepční záměry již nemusejí být v procesu SEA znovu posuzovány. Současně však stanovil, že možnost upuštění od požadavku vyhodnocení SEA k ÚP Šternberk platí v případě, kdy pořizovaný ÚP Šternberk převzal rozvojovou plochu z nadřazené územně plánovací dokumentace a tato plocha již byla procesem SEA k této dokumentaci vyhodnocena. Dále KÚOK zdůraznil, že tím není dotčena povinnost oznamovatele postupovat dle § 6 zákona o posuzování vlivů, tj. v případě naplnění zákonných kritérií obstarat posouzení EIA k posouzení vlivu konkrétního záměru na životní prostředí jako podklad pro následná řízení. Dále uvedl, že konkrétní křížení a umístění křižovatky proto bude řešeno a upřesněno v oznámení pro konkrétní záměr.

29. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách (str. 290-291) závěry dotčeného orgánu převzal, a dále zdůraznil, že ÚP podléhá posouzení vlivů až tehdy, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. Dále odpůrce uvedl, že stanoviska dotčených orgánů vydávaná dle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona hodnotí pořizovatel ÚP do té míry, zda byla vydána příslušným správním orgánem a zákonnou formou, což bylo v posuzované věci splněno. Pořizovateli naopak nepřísluší hodnotit vlastní zákonnost resp. obsah odůvodnění stanoviska dotčeného orgánu.

30. Navrhovatel považuje předmětné stanovisko KÚOK za nezpůsobilý podklad pro pořízení ÚP Šternberk. Zejména stanovisku vytýká absenci zdůvodnění toho, jak byla dotčeným orgánem aplikována a zohledněna kritéria Přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů, namítá nelogičnost a chybějící zákonnou oporu pro podmínění nutnosti procesu SEA vymezením ploch pro větrné elektrárny, a dospívá k závěru o nutnosti posouzení návrhu ÚP Šternberk v procesu SEA z důvodu četnosti koncepčních záměrů podléhajících procesu EIA a rozsáhlým záborům zemědělské půdy právě v k. ú. Lhota u Šternberka. Dále navrhovatel popírá možnost odkazu na posouzení SEA k ZÚR OK z důvodu absence totožnosti obsahu, což platí zejména o mimoúrovňové křižovatce zasahující na pozemek navrhovatele, s níž v ZÚR OK počítáno není, tudíž její vlivy na životní prostředí nemohly být na úrovni ZÚR OK posouzeny.

31. Odpůrce naopak zastává názor, že absenci posouzení dle kritérií přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů nelze stanovisku KÚOK vytýkat, neboť tato se vztahují na zjišťovací řízení, které se však u ÚP neprovádí postupem podle zákona o posuzování vlivů, nýbrž se užije § 47 odst. 2 stavebního zákona, který předpokládá podpůrné užití kritérií přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů až v druhé fázi (nastávající až poté, co příslušný orgán dospěje k nutnosti posouzení vlivu návrhu ÚP na životní prostředí), tj. při stanovení požadavků na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Dle odpůrce je proto odůvodnění stanoviska KÚOK odkazem na posouzení SEA zpracované pro ZÚR OK dostatečné.

32. Krajský soud uvážil o této skupině námitek navrhovatele následovně:

33. Mezi účastníky není sporu o tom, že způsob napojení přeložky silnice II/444 na stávající ulici Olomouckou nebyl v ZÚR OK zakotven a že záměr mimoúrovňového křížení a sjezdu, pro které lokálně rozšířil koridor D 12, jenž je jinak zúžením 400 m širokého koridoru D 33 zakotveného v ZÚR OK na šířku 50 m, přinesl teprve ÚP Šternberk. Rovněž je nepochybné, že tímto lokálním rozšířením koridoru D 12 je dotčen pozemek navrhovatele. Krajský soud proto ve shodě s navrhovatelem nepovažuje za přijatelné vypořádání s námitkami navrhovatele odkazem na existenci stanoviska SEA pro ZÚR OK, když záměr mimoúrovňové křižovatky v ZÚR OK nefiguruje, a tudíž nemohl být ve stanovisku SEA nijak hodnocen.

34. Posuzování vlivu koncepce na životní prostředí (SEA) je upraveno obecně v § 10a až § 10h zákona o posuzování vlivů, přičemž pro územní plány představuje lex specialis § 10i zákona o posuzování vlivů, nazvaný „Zvláštní ustanovení pro posuzování vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí.“ Pro posuzovanou věc je podstatné znění příslušného zákona účinné ke dni 5. 1. 2010, kdy bylo zpracováno stanovisko KÚOK k návrhu zadání ÚP Šternberk.

35. Dle § 10i odst. 1 zákona o posuzování vlivů v příslušném znění při posuzování vlivů politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na životní prostředí se postupuje podle stavebního zákona a v rozsahu podle odstavců 2 až 5. Dle odst. 3 téhož ustanovení ministerstvo a orgán kraje jako dotčené orgány ve smyslu stavebního zákona při pořizování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace stanoví požadavky na obsah a rozsah vyhodnocení vlivů na životní prostředí včetně zpracování možných variant řešení, a pokud vyhodnocení vlivů na životní prostředí neobsahuje náležitosti podle stavebního zákona, jsou oprávněny požadovat jeho dopracování. Při pořizování územního plánu stanoví orgán kraje na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 k tomuto zákonu jako dotčený orgán ve smyslu stavebního zákona požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Dle § 47 odst. 2 věty třetí stavebního zákona ve znění účinném k 5. 1. 2010 do 30 dnů od obdržení návrhu zadání mohou dotčené orgány a krajský úřad uplatnit u pořizovatele své požadavky na obsah územního plánu vyplývající ze zvláštních právních předpisů, a požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, včetně jeho obsahu a rozsahu podle zvláštního právního předpisu (pozn. soudu – dle poznámky 12 jde o zákon č. 114/1992 Sb.).

36. Z citovaného § 10i odst. 1 zákona o posuzování vlivů vyplývá, že při posuzování vlivů ÚP na životní prostředí měl příslušný orgán postupovat dle stavebního zákona a současně v rozsahu dle odstavců 2 až 5 daného ustanovení zákona o posuzování vlivů. Z poslední věty citovaného § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů pak dle názoru krajského soudu jednoznačně vyplývá, že vznesení požadavku na zpracování vyhodnocení vlivů ÚP na životní prostředí měl příslušný orgán zvažovat právě na základě kritérií přílohy 8 zákona o posuzování vlivů. Ze samotného stanoviska (viz odst. 27) KÚOK ostatně vyplývá, že tento orgán výslovně uvedl, že na základě kritérií přílohy 8 zákona o posuzování vlivů postupoval.

37. Z citovaného stanoviska však není vůbec zřejmé, zda vůbec a jakým způsobem KÚOK uvedená kritéria aplikoval, resp. jakými úvahami byl veden k závěru, že ÚP Šternberk bude nutno podrobit procesu SEA pouze tehdy, pokud v něm budou vymezeny samostatné plochy pro větrné elektrárny. Krajský soud se zcela ztotožňuje s názorem navrhovatele, že je předmětné stanovisko KÚOK v uvedeném směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž je zcela případná otázka, proč právě vymezení ploch pro větrné elektrárny mělo být z hlediska posouzení vlivu ÚP Šternberk na životní prostředí jakkoli významné, resp. klíčové, když návrh zadání ÚP Šternberk zahrnoval z hlediska ochrany životního prostředí např. tak zásadní záměr, jakým je vybudování celého jižního obchvatu města.

38. Právní názor odpůrce, že KÚOK nebyl povinen kritéria přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů (kritéria pro zjišťovací řízení) aplikovat ve fázi rozhodování, zda posouzení SEA vyžadovat či nikoli (screening), nýbrž až v případě, že by dospěl k závěru o nutnosti podrobení ÚP procesu SEA (scooping), nemá v citovaném § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů oporu. Jedná-li se totiž o kritéria pro zjišťovací řízení, je zřejmé, že jejich smyslem je stanovit, k jakým skutečnostem má příslušný orgán přihlížet při úvahách, zda posouzení vlivu na životní prostředí vyžadovat či ne. Stejně tak krajský soud nenachází v citovaných ustanoveních oporu pro názor odpůrce, že je možné vyloučit apriori nutnost posouzení vlivu ÚP na životní prostředí odkazem na posouzení SEA k nadřazené územně plánovací dokumentaci, tj. ZÚR, s níž má být ÚP v souladu, či naopak odkazem na povinnost posoudit vliv na životní prostředí u jednotlivých záměrů (EIA). V případě přijetí tohoto názoru by byla právní úprava posuzování vlivu ÚP na životní prostředí, obsažená ve shora citovaných ustanoveních obsoletní.

39. Krajský soud rovněž odkazuje na konstantní judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví, která dospěla k závěru, že nedostatečné odůvodnění stanoviska, které nevyžaduje provedení posouzení ÚP z hlediska vlivů na životní prostředí, může vést k následnému zrušení územního plánu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2010, č. j. 9 Ao 4/2009-111), jakož i k závěru o nutnosti užití kritérií přílohy 8 zákona o posuzování vlivů, pokud je z návrhu zadání ÚP patrné, že by měl ÚP vytvářet rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tj. bez ohledu na to, zda se jednalo o stanoviska vydávaná za účinnosti zákona o posuzován vlivů vyžadujícího v případě ÚP za splnění zákonných podmínek provádění zjišťovacího řízení, či stanoviska vydávaná po novelizaci tohoto zákona zákonem č. 350/2012 Sb., který provádění zjišťovacího řízení v případě územních plánů v § 10i odst. 1 vyloučil (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 2 Aos 1/2013 – 138, či ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79).

40. Návrhový bod I. je tedy v uvedeném směru důvodný. H.

2. Rozpor se Zásadami územního rozvoje Olomouckého kraje (ZÚR OK)

41. Východiskem vypořádání uvedeného návrhového bodu je skutečnost, že mezi jednotlivými úrovněmi územně plánovací dokumentace existuje hierarchický vztah (viz § 36 odst. 5 stavebního zákona) a obecně tedy platí, že územně plánovací dokumentace nesmí být v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací. Pro ÚP Šternberk je nadřazenou územně plánovací dokumentací ZÚR OK.

42. Jádrem této námitky je tvrzení navrhovatele, že celý oblouk předložky silnice II/444 je v ZÚR OK vymezen o několik set metrů severněji než v ÚP Šternberk, přičemž právě v důsledku odchýlení se od trasy v ZÚR OK došlo k posunu trasy obchvatu a umístní plochy pro mimoúrovňovou křižovatku na pozemek navrhovatele.

43. K posouzení důvodnosti tohoto bodu návrhu provedl krajský soud při jednání dokazování.

44. Navrhovatel učinil součástí návrhu (str. 6) obrázek mapy, který popsal jako soutisk výkresů ZÚR OK a ÚP Šternberk, na němž jsou zaznačeny v jižní části Šternberka dvě linky prakticky stejné tloušťky, z nichž linka umístěná severněji je označena jako „ZÚR“ a linka zakreslená jižněji jako „ÚP“ s tím, že vzdálenost obou linek je uvedena 200 m.

45. Odpůrce při jednání soudu předložil 3 obrázky map, k nimž uvedl, že pro posouzení souladu tras koridorů pro přeložky obou silnic v ÚP Šternberk s trasami koridorů vymezenými pro přeložky těchto silnic v ZÚR OK je významné, že zatímco grafická část ZÚR OK je vyhotovována v měřítku 1:100 000, respektive 1:200 000, grafická část ÚP je v souladu s vyhláškou 500/2006 Sb. vyhotovována v měřítku 1:5000 nebo 1:10 000 (případ ÚP Šternberk). Použití toho kterého měřítka pro zobrazení grafické části pak zásadně determinuje i zobrazení jednotlivých prvků v těchto výkresech. Odpůrce zdůraznil, že grafická část územní plánovací dokumentace musí být posuzována v kontextu s částí textovou, kde je klíčová skutečnost, že ve výkresech grafické části ZÚR OK je zachycena vždy pouze osa koridoru, jehož skutečná šířka je 200 m od zobrazené osy na každou stranu. Pokud jde o možnost srovnání grafické části ÚP a ZÚR, pak odpůrce uvedl, že se nabízí možnost tzv. zoomování, tj. zvětšení měřítka jednoho podkladu na úroveň měřítka druhého podkladu, čemuž odpovídá obrázek č. 1, z něhož dle odpůrce jednoznačně vyplývá, že k žádnému odchýlení tras koridorů nedošlo. Dále se nabízí možnost promítnutí výkresu dopravy ZÚR OK do koordinačního výkresu ÚP, čemuž odpovídají obrázky č. 2 a 3. Obrázek č. 2 představuje promítnutí výkresu B.6 ZÚR OK v měřítku 1:100 000 do Koordinačního výkresu ÚP Šternberk, obrázek č. 3 pak představuje promítnutí výkresu B.3 ZÚR OK v měřítku 1:200 000 do Koordinačního výkresu ÚP Šternberk. V obou případech odpůrce z těchto soutisků dovodil, že koridory D11 a D12 vymezené v ÚP Šternberk, stejně jako plocha pro umístění mimoúrovňové křižovatky, se nacházejí uvnitř koridorů zakotvených v ZÚR OK.

46. Odpůrce nicméně zdůraznil, že předmětné soutisky výkresů z grafických částí obou územně plánovacích dokumentací provedl jen proto, aby vyvrátil relevanci soutisku map, provedeného navrhovatelem v návrhu, přičemž s určitou mírou nepřesnosti je vždy nutné u srovnávání malých a velkých měřítek počítat. Uvedl, že „zoomování“ se při pořizování územně plánovací dokumentace tím způsobem, jaký použil pro účely tohoto řízení, nepoužívá. Jím předložené soutisky byly provedeny specialistou pro geografické informační systémy, tzv. GIS, kdy výkresy byly tzv. georeferencovány, zjednodušeně řečeno naskenovány a zvětšeny do příslušného měřítka, s nimiž měly být porovnány. Soutisky vycházejí z výkresů B.3 a B.6 ZÚR OK po aktualizaci. Zdůraznil však, že zobrazení jednotlivých bodů v mapách je významně determinováno právě zvoleným měřítkem, kdy např. řeka zobrazená na mapě v měřítku 1:200 000 je zobrazena jako čára, která by při správném použití tohoto měřítka měla zachycovat řeku o šíři např. 100 m, čemuž tak ve skutečnosti není. Na mapách větších měřítek by však nebylo možné klíčové body v území jinak zachytit. Osvětlil, že při pořizování územního plánu postupuje zpracovatel tak, že nadřazenou územně plánovací dokumentaci, tj. ZÚR posuzuje, co do grafické části v souladu s částí textovou, přičemž ve snaze dostát souladu s grafickou částí neprovádí žádné „zoomování“, nýbrž se orientuje dle určitých markant (významných bodů v zobrazeném území). Docílit zcela dokonalého, tj. na metry odpovídajícího zobrazení skutečností zachycených v mapovém podkladu v měřítku 1:100 000 či 1:200 000, není technicky možné. Pořizovatel musí zkoumat soulad navrženého řešení s výkresovou, tj. tištěnou verzí a s ověřenou doložkou účinnosti, nelze zde pracovat s vektorovými daty.

47. Krajský soud uvádí, že pro absenci technických prostředků a odborných znalostí nebyl po provedeném dokazování s to přezkoumat, zda byly soutisky výkresů B.6 a B.3 ZÚR OK s Koordinačním výkresem ÚP Šternberk provedeny řádně, nicméně srovnáním předmětných soutisků předložených odpůrcem s originály výkresů zjistil, že všechny odpůrcem předložené soutisky odpovídají měřítkům, v jakých byly originály výkresů zobrazeny. Naopak v případě v návrhu zobrazeného soutisku výkresů nebyl krajský soud s to předmětné zobrazení jakkoli verifikovat. Navrhovatel, na rozdíl od odpůrce, nebyl schopen při jednání uvést, jakou metodou byl jím zobrazený soutisk výkresů proveden. S ohledem na skutečnost, že námitka rozporu tras koridorů byla vznesena navrhovatelem, tížilo jej stran této skutečnosti důkazní břemeno, které však pro neověřitelnost pravdivosti jím předloženého „důkazu“, neunesl.

48. Dále krajský soud zdůrazňuje, že se zabýval toliko vedením trasy koridoru D 12, nikoli D 11, jehož trasou není pozemek navrhovatele dotčen, a tudíž ani v případě nesouladu jeho trasy s trasou koridoru pro vedení přeložky silnice I/46 v ZÚR OK by nemohlo dojít k dotčení vlastnického práva navrhovatele.

49. Pro posouzení důvodnosti tohoto návrhového bodu je nicméně určující rovněž skutečnost, že dle odstavce výroku 43.2. kapitoly A.4.1 textové části ZÚR OK je ve výkresu zachycena osa koridoru s tím, že v případě silnic 1. a 2. třídy je skutečná šířka koridoru 200 m od zobrazené osy na každou stranu. Jestliže tedy navrhovatel v případě linky nazvané „ZÚR“ zobrazil osu koridoru a vzdálenost linky zobrazující koridor ÚP vyznačil 200 m, lze usuzovat, že i v případě správnosti soutisku výkresů provedeného navrhovatelem, by se koridor ÚP nacházel uvnitř koridoru ZÚR OK. Dále krajský soud uvádí, že soulad ÚP Šternberk se ZÚR OK je konstatován i ve stanovisku KÚOK ze dne 13. 2. 2013, č. j. KUOK 15900/2013. Návrhový bod II. je tedy v uvedeném ohledu nedůvodný.

50. Dále krajský soud uvádí, že se neztotožňuje s názorem navrhovatele o nemožnosti vymezení křížení silnice II. třídy se silnicí I. třídy formou mimoúrovňové křižovatky.

51. Mezi účastníky je nesporné, že křížení přeložky silnice II/444 se stávající silnicí I/46 není v ZÚR OK stanoveno jako mimoúrovňové. Podle § 36 odst. 1 stavebního zákona zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Z citovaného ustanovení a závaznosti ZÚR pro ÚP zakotvené v § 36 odst. 5 stavebního zákona vyplývá, že obec nemůže ve svém ÚP vymezit plochu nadmístního významu, která není vymezena v ZÚR. Termín „plocha nadmístního významu“ je definován v § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona jako plocha, která svým významem, dosahem nebo využitím ovlivní území více obcí. Obec tak sama nemůže svým ÚP stanovovat plochy, kterými by buď přímo zasáhla do územního obvodu jiných obcí, nebo by jej významně ovlivnila. Sousední obce ostatně mohou do schvalování územního plánu obce zasahovat pouze ve velmi omezené míře a jejich výhrady proti návrhu územního plánu spadají do kategorie pouhých připomínek (§ 50 odst. 2 stavebního zákona).

52. Navrhovatel v posuzované věci nespatřuje nadmístní význam v určité ploše vymezené v ÚP Šternberk, nýbrž v samotném prvku mimoúrovňové křižovatky. Krajský soud však v návrhu postrádá zdůvodnění tvrzení navrhovatele o tom, že předmětná křižovatka, resp. sjezd z přeložky silnice II/444 na stávající Olomouckou ulici, jejíž význam má být nadto po realizaci celého jižního obchvatu Šternberka značně oslaben, plochou nadmístního významu, tj. plochou, která by jakkoli ovlivňovala území jiné obce než města Šternberk.

53. Zcela případný je pak rovněž odkaz odpůrce na odst. 45 kapitoly A.4.1. textové části ZÚR OK, v němž je výslovně stanoveno, že „požadavky na situování a rozměry křižovatek budou upřesněny podrobnějšími dokumentacemi a nejsou v těchto bodech vázány na ZÚR“.

54. Lze tedy shrnout, že ZÚR OK svěřil technické řešení křižovatek územně plánovací dokumentaci nižší úrovně, tj. i ÚP Šternberk, přičemž předmětnou křižovatku nelze s ohledem na její funkci označit za prvek nadmístního významu. Plocha, do níž je ÚP Šternberk tato křižovatka umísťována, tj. lokální rozšíření koridoru D 12, tak není plochou nadmístního významu, a tudíž není svým rozsahem a umístěním nijak vázána na ZÚR OK.

55. Tvrzením navrhovatele, že odlišně je v ZÚR OK vymezen i koridor D11 pro silnici I/46 v části severně od křižovatky s koridorem D12, neboť v ZÚR OK je tato část vymezena jako koridor v šířce pro dvoupruhovou silnici a v šířce pro čtyřpruhovou silnici je koridor vymezen až v části jižně od této křižovatky, se krajský soud nezabýval pro absenci tvrzení o vlivu této skutečnosti na dotčení jeho práv, jelikož koridor D11 na pozemek navrhovatele nezasahuje. H.

3. Rozpor s ochranou zemědělského půdního fondu (ZPF)

56. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF je předmětem kapitoly J Odůvodnění ÚP Šternberk, přičemž vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF ve vztahu ke koridorům pro umístění vedení dopravní infrastruktury je obsaženo na str. 259 a 271 Odůvodnění ÚP Šternberk. Dotčený orgán na úseku ochrany ZPF, tj. KÚOK, Odbor životního prostředí a zemědělství nejprve vyjádřil k návrhu ÚP Šternberk nesouhlasné stanovisko, avšak následně po projednání přepracované verze návrhu se zpracovatelem a zapracování jeho předchozích požadavků udělil dne 4. 3. 2013 k přepracovanému návrhu souhlasné stanovisko.

57. Navrhovatel se v návrhu ohrazuje zejména vůči hodnocení rozsahu záboru půdy II. třídy ochrany jako minimálního, když část jeho pozemku o výměře 11 082 m2 má kód X, což je II. třída ochrany, přičemž plochu přesahující 1 ha nelze dle navrhovatele za „minimální“ považovat.

58. Dále navrhovatel vytýká ÚP Šternberk, že koridor D12 byl pro účely záboru ZPF popsán a vyhodnocen neúplně, konkrétně pak nepřesnost kvalifikovaného odhadu, jímž byla plocha záboru koridoru D12 stanovena.

59. Krajský soud má však za to, že odpůrce dostatečně vysvětlil, že v případě stanovení rozsahu záboru ZPF pro účely koridoru D12 byla v souladu s užívanou metodikou do délky osy koridoru započítána i osa sjezdu (v délce 285 m) na pozemku navrhovatele, přičemž zdůraznil, že není možné již v ÚP stanovit přesný rozsah záboru ZPF, který bude možné stanovit v případě realizace přeložky silnice v rámci koridoru teprve po zpracování dokumentace pro umístění stavby. Jde tedy o předpokládaný zábor pro konkrétní stavbu s předpokládanými technickými parametry a nikoli o výpočet „záboru“ zemědělské půdy v šíři celého koridoru.

60. Krajský soud rovněž souhlasí s odpůrcem, že informace o minimálním záboru II. třídy ochrany ZPF je uvedena na str. 259 Odůvodnění ÚP Šternberk v úvodním zhodnocení a je vztažena k celkovému záboru všech ploch a koridorů změn, vymezených ÚP Šternberk, kdy z tabulky vyhodnocení záboru ZPF vyplývá, že plochy změn tvoří celkový zábor 164 ha, z toho zábor II. třídy ochrany tvoří pouze 4,7 ha, což lze proporcionálně za minimální rozsah označit. V případě záboru ZPF u koridorů, jak vyplývá z tabulky uvedené na str. 259, není kalkulován zábor pro jednotlivé třídy ochrany, nýbrž obecně pro celý záměr, a to zejména z důvodu, že dosud nelze upřesnit rozsah stavby uvnitř koridoru. Přesto lze dle názoru soudu i zde v kontextu celkového záboru ZPF u koridorů konstatovat, že 1 ha nepředstavuje významný zábor.

61. Odpůrce ve vyjádření k návrhu odkazuje přiléhavě na § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., podle něhož lze zemědělské půdy II. třídy podle § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb. odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany ZPF. Zdůvodnění výrazně převažujícího veřejného zájmu na str. 271 považuje soud za zcela dostatečné a přesvědčivé.

62. Pokud konečně navrhovatel namítá, že zpracovatel ÚP Šternberk nepostupoval dle § 5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb. a neuvedl případné varianty, jejich srovnání s výsledným řešením a náležité zdůvodnění navrženého řešení, pak krajský soud uvádí, že v případě stavby obchvatu města si nelze představit variantu, která by byla z pohledu celkového záboru půdy ze ZPF významně příznivá, neboť z povahy a účelu stavby je zřejmé, že tato musí být vedena mimo zastavěné území. H.

4. Neproporcionalita přijatého řešení 63. Při rozporování dodržení zásady proporcionality přijatého řešení se navrhovatel v návrhu omezil na popis variant řešení, které navrhoval již ve svých podáních adresovaných odpůrci v rámci pořizování ÚP, avšak ke všem třem navrhovaným variantám se odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vyjádřil (viz str. 296-297, resp. 315 a 316 Odůvodnění ÚP Šternberk) a pečlivě zdůvodnil, proč tato navrhovaná variantní řešení nejsou přijatelná, a to zejména na odůvodněné stanovisko dotčeného orgánu na úseku dopravy. Ve vztahu k preferenci mimoúrovňového křížení před úrovňovým je třeba uvést, že odpůrce s odkazem na stanovisko dotčeného orgánu neargumentoval toliko komfortností takové řešení, nýbrž argumentoval prostorovými souvislostmi, tj. vzdáleností trati a nutností překonání výškového rozdílu.

64. Argumentuje-li navrhovatel rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 65 A 52/2015-82, kterým zdejší soud zrušil rozhodnutí KÚOK ve věci prodloužení platnosti územního rozhodnutí na záměr „silnice I/46 Šternberk – obchvat“, pak tuto skutečnost nemohl pořizovatel ÚP Šternberk s ohledem na dobu jeho pořízení předvídat a zapracovat do svých úvah.

65. Požadavkům testu proporcionality tedy odpůrce dostál. H.

5. Nedostatečné prověření mimoúrovňového křížení územními studiemi 66. KHS, jakožto dotčený orgán státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví [§ 82 odst. 2 písm. j) zákona č. 258/2000 Sb.], podala dne 29. 12. 2009 stanovisko k projednání návrhu zadání, dne 6. 3. 2012 stanovisko k návrhu a dne 1. 3. 2013 stanovisko k přepracovanému návrhu ÚP Šternberk, a dále se dne 12. 7. 2013 a 2. 12. 2013 písemně vyjádřila k návrhu rozhodnutí o námitkách. Stanovisko KHS k návrhu ÚP Šternberk bylo vždy souhlasné s tím, že v souladu s § 77 zákona č. 258/2000 Sb. navázala KHS svůj souhlas na splnění podmínek.

67. Navrhovatel tvrdil, že KHS jako jednu z těchto podmínek požadovala zpracování a předložení územních studií pro zastavitelné plochy ohrožené hlukem z dopravy, přičemž tyto studie (z nichž jedna se měla týkat i území zahrnujícího pozemek navrhovatele) měly být předloženy KHS k posouzení před schválením ÚP Šternberk. Odpůrce se s uvedenou námitkou vypořádal na str. 314 Odůvodnění ÚP Šternberk (rozhodnutí námitky č. 23.7.), kde zdůraznil, že KHS nemají zákonné zmocnění požadovat v rámci procesu pořizování územního plánu zpracování územních studií, a dále rozebíral obsah a závaznost, která byla podkladem pro umístění přeložky v ZÚR OK, a závaznost této studie pro ÚP Šternberk.

68. Krajský soud ze stanoviska KHS k návrhu ÚP Šternberk ze dne 6. 3. 2012 zjistil, že v bodě 2 podmínek, na jejichž splnění navázala KHS svůj souhlas s návrhem ÚP Šternberk, je uvedeno: „Územní studie navržené tímto územním plánem, jež se týkají bydlení, dopravy a stanovení podmínek pro ochranu veřejného zdraví před negativními účinky hluku, požaduje orgán ochrany veřejného zdraví předložit k posouzení (§ 82 odst. 2 písm. j), t) zákona č. 258/2000 Sb).“ 69. Z citované podmínky zřetelně vyplývá, že KHS vznesla požadavek, aby jí byly k posouzení předloženy územní studie, jimiž bude ÚP Šternberk ve smyslu § 43 odst. 2 stavebního zákona podmiňovat v některých plochách a koridorech rozhodování o změnách v území. ÚP Šternberk vymezil plochy, v nichž podmínil rozhodování v území zpracováním územní studie k prověření změn využití území, v kapitole K textové části a v grafické části na výkresu č. I.1-Výkres základního členění území, přičemž ve vztahu ke k. ú. Lhota u Šternberka zmiňuje plochy Z53-I, Z53-II Lhota u Šternberka průmyslová zóna u JZ obchvatu (VL), Z69-I, Z69-II Šternberk, Lhota u Šternberka rozšíření areálu výroby v ul. Pískoviště (VD) Z76-I, a Z76-II Lhota u Šternberka rozšíření areálu psychiatrické léčebny (OV). ÚP Šternberk dále v předmětné kapitole stanoví, že územní studie prověří využití vymezených ploch a navrhne uspořádání a způsob zastavění území, zejména urbanisticko – architektonickou koncepci a řešení dopravní a technické infrastruktury, dále že v plochách pro bydlení či v plochách smíšených obytných s pravděpodobným ohrožením hlukem z dopravy bude zpracována hluková studie pro ověření splnění stanovených maximálních hladin hluku, a dále že územní studie pro prověření změn využití vymezených ploch budou pořízeny a schváleny pořizovatelem včetně vložení dat o těchto studiích do evidence územně plánovací činnosti do 4 let od nabytí účinnosti opatření obecné povahy, jímž bude vydán Územní plán Šternberk.

70. Jednalo se tedy o požadavek na předložení k posouzení územních studií, jež budou vyhotovovány až po schválení ÚP Šternberk, nikoli o požadavek zpracování územních studií jako podmínky pro vydání souhlasného stanoviska k ÚP Šternberk.

71. Námitka nedostatečného prověření mimoúrovňového křížení územními studiemi je proto lichá. I) Závěr 72. S ohledem na závěry uvedené v odst. krajský soud výrokem I. tohoto rozsudku 73. Nezákonnost napadeného opatření obecné povahy v rozsahu, kterým jsou dotčena veřejná subjektivní práva navrhovatele, způsobují chybějící důvody stanoviska dotčeného orgánu státní správy upouštějící od podrobení ÚP Šternberk procesu SEA, tj. nepřezkoumatelnost stanoviska KÚOK posuzujícího nezbytnost posouzení vlivu ÚP Šternberk na životní prostředí. Odpůrce se mýlí, pokud dovozuje absenci svého oprávnění jakkoli posuzovat obsah stanoviska dotčeného orgánu dle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Odpůrce není oprávněn posuzovat toliko věcnou správnost stanoviska dotčeného orgánu, nýbrž je povinen zkoumat tento závazný podklad z pohledu jeho odůvodněnosti, úplnosti a přesvědčivosti. K právní povaze a možnosti přezkumu stanovisek dotčených orgánů k ÚP uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008-62 následující: „Přestože je stanovisko dotčených orgánů pro zastupitelstvo obce závazné, nejedná se o "závazné stanovisko" ve smyslu § 149 správního řádu, tedy o úkon správního orgánu, jehož obsah by byl závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Opatření obecné povahy, pro něž tvoří stanovisko závazný podklad, totiž není rozhodnutím ve smyslu individuálního právního aktu.“ Z uvedeného vyplývá, že přezkum stanovisek dotčených orgánů k ÚP není možné realizovat postupem dle § 149 správního řádu, nýbrž je vyhrazen soudu v řízení o zrušení opatření obecné povahy (ÚP). Krajský soud byl tudíž povinen se v rámci posuzování toho, zda je opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem, zabývat i správností stanoviska dotčeného orgánu (shodně také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 9. 2008, č. j. 8 Ao 2/2008 – 151). Dojde-li pak k závěru o existenci zásadních vad takového stanoviska, je to odpůrce, kdo nese za podobu ÚP odpovědnost, byť zásadní podíl na popsaných vadách odůvodnění posuzování vlivu ÚP na životní prostředí lze přičíst dotčenému orgánu státní správy.

74. Krajský soud však zdůrazňuje, že nevyslovuje závěr o nutnosti provedení posouzení vlivů ÚP Šternberk na životní prostředí, nýbrž pouze závěr o absenci řádného odůvodnění, proč se příslušný dotčený orgán rozhodl posuzování vlivu ÚP Šternberk nevyžadovat.

75. Výrokem II. krajský soud návrh na zrušení zbytku ÚP Šternberk podle § 101d odst. 2 s. ř. s. jako nedůvodný zamítl. Ve vztahu k návrhu na zrušení celého ÚP Šternberk neshledal krajský soud existenci aktivní věcné legitimace navrhovatele. Navrhovatel podal návrh poslední den lhůty stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s., tj. tři roky poté, co ÚP Šternberk nabyl účinnosti a stal se závazným podkladem pro rozhodování v předmětném území, přičemž se domáhá ochrany svého vlastnického práva k pozemku zařazenému do jediné funkční plochy, resp. koridoru dopravy. Ačkoli zjištěná vada předmětného stanoviska orgánu ochrany životního prostředí mohla být potenciálně důvodem pro zrušení celého ÚP Šternberk, nepovažoval krajský soud takové řešení s ohledem na princip ochrany práv třetích osob za přijatelné. J) Náklady řízení 76. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty druhé s. ř. s., podle které měl-li účastník úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. S ohledem na skutečnost, že navrhovatel byl úspěšný toliko s návrhem na zrušení malé částí ÚP, přičemž navrhoval jeho zrušení jako celku, měl převážný úspěch v řízení odpůrce, jemuž tedy dle § 60 odst. 1 věty druhé s. ř. s. svědčí právo na náhradu nákladů řízení.

77. Odpůrce požadoval náhradu nákladů řízení v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení. Z již konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu ČR však vyplývá, že schopnost a povinnost obhajovat vlastní rozhodnutí v řízení před soudem je integrální součástí řádného výkonu státní správy (viz např. nález Ústavního soudu II. ÚS 437/99, popř. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 40/2006). Dle názoru soudu lze uvedený závěr přiměřeně použít na celou veřejnou správu, tj. i na výkon samosprávy. Ačkoli soud nijak nezpochybňuje právo odpůrce nechat se v řízení o zrušení opatření obecné povahy zastoupit advokátem, tato skutečnost ničeho nemění na tom, že povinnost odpůrce hájit na soudě obsah ÚP, jež schválil, představuje samozřejmou součást povinností plynoucí z běžné správní agendy. Město Šternberk s ohledem na svou velikost přitom nepochybně disponuje dostatečně rozsáhlým administrativním aparátem, který mu zajištění tohoto úkolu, tj. obhajoby územního plánu, umožňuje. Proto soud dospěl k závěru, že náklady odpůrce na právní zastoupení v řízení nebyly účelně vynaloženým nákladem, jehož náhradu tak nelze navrhovateli uložit.

Poučení