73 Ad 2/2010 - 87

Rubrum

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně L. P., bytem F. 30, B., zast. otcem Ing. R. P., bytem tamtéž, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2009, č. j. KUOK 117033/2009, sp. zn. KÚOK/14145/2009/OSV-SP/150, ve věci příspěvku na péči, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2009, č. j. KUOK 117033/2009, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2009, č. j. KUOK 117033/2009, sp. zn. KÚOK/14145/2009/OSV-SP/150, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 28. 1. 2008, č. j. 7816/2008/OLO, jímž byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z 9.000 Kč na 3.000 Kč měsíčně od 1. 2. 2008. Zákonný zástupce žalobkyně žalobou napadl toto rozhodnutí, protože zdravotní stav žalobkyně a stupeň její závislosti na péči jiné fyzické osoby nebyl posuzován na základě nálezu ošetřujícího lékaře pro tyto účely, což je v rozporu s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Nahlédnutím do správního spisu zástupce žalobkyně zjistil, že je v něm pouze uvedena poznámka, že správní orgán vycházel ze záznamu ošetřující lékařky ze dne 22. 4. 2007. Tento nález byl v době rozhodování správního orgánu již více než 9 měsíců starý. V tomto záznamu však vůbec není uveden oddíl „Soběstačnost a sebeobsluha“. Navíc byl tento nález vyhotoven pro řízení o rodičovském příspěvku. Není tedy jasné, z čeho správní orgán při posouzení zdravotního stavu žalobkyně vycházel. Při posuzování závislosti žalobkyně si nevyžádala posudková služba žádnou součinnost od ošetřujícího lékaře ani od rodičů žalobkyně. Na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 6. 2009 bylo v přezkumném řízení zrušeno původní rozhodnutí žalovaného a správní orgán byl povinen provést nové vyšetření žalobkyně podle aktuálních právních předpisů. V odvolacím řízení však Posudková komise MPSV provedla vyšetření žalobkyně nikoli podle aktuálního zdravotního stavu, ale ke dni 4. 1. 2008 a protože k tomuto datu neexistoval příslušný nález ošetřujícího lékaře pro účely příspěvku na péči, není jasné, z jakých podkladů komise vycházela. Zástupce žalobkyně navrhl, aby žalobkyně byla uznána závislou ve stupni III a doložil k tomu podstatné přílohy z předešlých řízení, obsahující podklady pro rozhodnutí i námitky, zejména lékařské zprávy, posudky, i podnět k přezkumnému řízení. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že není kompetentní hodnotit lékařské zprávy, k tomu jsou oprávněny podle § 16a zákona č. 582/1991 Sb. posudkové služby, správnímu orgánu není znám ani spis posudkových orgánů. Žalovaný vycházel z presumpce správnosti posouzení stupně závislosti. Žalovaný poukázal také na to, že není povinností posudkové komise zvát žalobkyni k osobní účasti při posuzování, je to pouze na jejím zvážení, jaké podklady si vyžádá. Žalovaný zdůraznil, že posouzení stupně závislosti považuje za závazné posouzení, přičemž mimo judikaturu Nejvyššího správního soudu odkázal na § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách. Od závazného stanoviska se žalovaný nemohl odchýlit a nebyl rovněž jej oprávněn nijak přezkoumat. To může učinit až soud, včetně posudkových spisů. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 22. 12. 2009. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 8. 1. 2007 sdělil Magistrát města Olomouce matce žalobkyně, že její dceři byl přiznán od 1. 1. 2007 příspěvek na péči ve výši 9.000 Kč měsíčně, protože žalobkyně byla považována v souladu s § 120 odst. 2 zákona o sociálních službách ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a proto byla následně považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. Dne 7. 12. 2007 provedl Magistrát města Olomouce šetření u žalobkyně a navrhl určit jí IV. stupeň závislosti (úplná závislost), přičemž provedl podrobný zápis o úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Dne 11. 1. 2008 posoudil stupeň závislosti žalobkyně lékař posudkové služby Úřadu práce a stanovil stupeň I (lehká závislost), vypsal úkony, se kterými potřebuje žalobkyně pomoc a doplnil, že ostatní úkony svede, s výjimkou úkonů, které se z důvodu nízkého věku neposuzují. Dne 28. 1. 2008 rozhodl správní orgán I. stupně o snížení příspěvku. V odvolání matka žalobkyně podrobně popsala zdravotní obtíže žalobkyně a rozebrala jednotlivé posuzované úkony a jejich zvládání žalobkyní. Dne 8. 6. 2009 rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále i „ MPSV“) o zrušení původního rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2008, protože posouzení zdravotního stavu neproběhlo podle aktuálních právních předpisů. Dne 3. 9. 2009 provedl žalovaný vlastní sociální šetření u žalobkyně, o které ho požádala PK MPSV v Ostravě. Komise zaslala žalovanému výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně (výrok) a v rámci odůvodnění pouze uvedla, že podrobnější informace o posouzení jsou obsaženy v posudkovém spisu, který PK MPSV vede v souladu s § 16a zákona č. 582/1991 Sb. Jako přílohu zaslala komise žalovanému výčet úkonů a jejich hodnocení. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 28. 1. 2008, č. j. 7816/2008/OLO, jímž byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z 9.000 Kč na 3.000 Kč měsíčně od 1. 2. 2008. Žalovaný uvedl, že podle posouzení lékařské posudkové služby žalobkyně byla závislá na péči jiné fyzické osoby ve stupni I a v následujícím odvolacím řízení toto posouzení stupně závislosti potvrdila PK MPSV v Ostravě dne 17. 10. 2008. Na základě podnětu otce žalobkyně v přezkumném řízení MPSV zrušilo rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2008 a vrátilo věc žalovanému s tím, aby si vyžádal od PK MPSV nové posouzení podle aktuálních právních předpisů. Posudková komise si vyžádala nové sociální šetření, které provedl žalovaný dne 3. 9. 2009. PK MPSV v Ostravě posoudila dne 10. 12. 2009 žalobkyni opětovně jako závislou na péči jiné fyzické osoby ve stupni I a uvedla, že tento stav byl i ode dne 4. 1. 2008. Žalovaný zopakoval v napadeném rozhodnutí závěr posudku PK MPSV a doplnil, že posouzení stupně závislosti je plně v kompetenci lékařské posudkové služby a závěr posudkové komise je pro něj závazný „a proto se nelze s námitkami žalobkyně ztotožnit“. Vzhledem k charakteru souzené věci a také vzhledem k tehdejší praxi posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy pro soudy přezkoumávala zdravotní stav ve věcech příspěvků na péči, v rámci plné jurisdikce krajský soud vyžádal od PK MPSV v Hradci Králové srovnávací posudek o stupni závislosti žalobkyně s poukazem na žalobu a její přílohy, vyjádření žalovaného a předchozí správní dokumentaci a posudky. Podle posudku PK MPSV v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2010 byla k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) a od 1. 6. 2010 ve stupni II (středně těžká závislost). V tomto posudku je uveden vývoj posuzování stupně závislosti žalobkyně, kdy byla nutnost pomoci žalobkyni hodnocena v jednotlivých posouzeních v mezích od 10 do 22 úkonů. Posudek PK MPSV v Hradci Králové uzavřel, že žalobkyně potřebovala pomoc nebo dohled při 6 úkonech o vlastní osobu a 4 úkonech soběstačnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. celkem 10) a od 1. 6. 2010 podle novelizované vyhlášky při 6 úkonech o vlastní osobu a 5 úkonech soběstačnosti (tj. celkem 11). Komise přešetřila prostřednictvím pediatra a alergologa žalobkyni při svém jednání. Posudek komise odůvodnila tak, že není důvod, aby s ohledem na zdravotní stav žalobkyně a s přihlédnutím ke komentáři sociálních šetření žalobkyně nezvládala úkony, které odkazem na písmenné ustanovení komise v posudku uvedla. Žádné další odůvodnění komise k posouzení zdravotního stavu neuvádí. K posudku se vyjádřil otec žalobkyně a namítl, že žalovaný neprošetřil aktuální zdravotní stav žalobkyně poté, co bylo v přezkumném řízení ministerstvem práce a sociálních věcí zrušeno předcházející rozhodnutí ve věci, že žalovaný snížil příspěvek neoprávněně a že komise měla být žalovaným požádána o doplnění stanoviska k vaření a ohřívání jednoduchého jídla. Přitom posudek PK MPSV v Hradci Králové (ve znění jeho opravy) potvrdil, že tento úkon žalobkyně nezvládá. Navíc podle otce žalobce není známo, z jaké nosné diagnózy žalobkyně posudkové orgány vycházely a zdůraznil, že hyperkinetická porucha (též označovaná jako ADHD) je jednou z více přidružených komplikací homocystinurie (metabolická porucha). Tento nedostatek správního řízení odstranil posudek PK MPSV v Hradci Králové, avšak žádný posudkový orgán se nevypořádal s námitkou neexistující aktuální zprávy ošetřujícího lékaře. Tím bylo porušeno ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Není pak jasné, z čeho všechna posouzení stupně závislosti vycházela. Při jednání soudu dne 15. 12. 2010 otec žalobkyně brojil proti tomu, že z provedených posudků není stále jasné, od kdy došlo ke změně stupně závislosti jeho dcery z III. na I. Proto si soud vyžádal doplnění tohoto posudku a posudkové komisi zadal doplnění posouzení s poukazem na jednání soudu dne 15. 12. 2010 a vyjádření žalobce ze dne 6. 9. 2010 a zodpovědět žádal tyto dotazy: 1. jaký byl zdravotní stav žalobkyně od 1. 1. 2007 do 22. 12. 2009 (od 1. 1. 2007 byl žalobkyni přiznán III. stupeň závislosti, dne 7. 12. 2007 správním orgánem navržen IV. stupeň závislosti), 2. zda tento stav zůstal stejný po celou dobu od 1. 1. 2007 do 22. 12. 2009 a pokud nikoli, jak se tento zdravotní stav měnil v průběhu této doby, kdy ke změnám došlo a z jaké příčiny, 3. jak došlo ke změně stupně závislosti III na stupeň I, 4. zda byla žalobkyně schopna přizpůsobení denního a nočního režimu potřebám léčby a ošetřování od 1. 1. 2007 do 31. 5. 2010. Nato PK MPSV v Hradci Králové odmítla doplňující posudek učinit s odkazem na nedostatek kompetence. Při jednání soudu dne 22. 2. 2011 otec žalobkyně znovu poukázal, že k posouzení stupně závislosti jeho dcery chyběla ve všech posouzeních zpráva ošetřujícího lékaře, vyžádáná k příspěvku o péči a aktuální. Ve svém písemném vyjádření z téhož dne otec žalobkyně poukázal na to, že žalovaný po zrušení předcházejícího rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor MPSV o nutnosti nového vyšetření podle aktuálního zdravotního stavu. PK MPSV v Ostravě posoudila stupeň závislosti žalobkyně bez její účasti a nevyžádala si příslušnou aktuální zprávu ošetřujícího lékaře a chybou žalovaného bylo, že tento rozpor ve svém řízení neodstranil. Posouzení žalobkyně proběhlo rovněž v rozporu např. s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 34/2003-82, protože posudková komise nevycházela z lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobkyně převážně z období přiměřeně předcházejícího dni rozhodnutí správního orgánu. To, že lékařská zpráva je povinným důkazem v řízení o příspěvku na péči, vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 Ads 7/2010-55. Stejným způsobem je postižen i podklad – lékařská zpráva neuroložky ze dne 25. 7. 2008. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 7 odst. 1 věta prvá zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni 22. 12. 2010, příspěvek na péči (dále jen "příspěvek") se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Podle § 8 téhož zákona se osoba považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 5 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat úkony, vyjmenované v § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. a při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat úkony, vyjmenované v § 9 odst. 2 téhož zákona. Podle § 11 odst. 1 zákona o sociálních službách výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc a) 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) 5 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). Podle § 25 odst. 2 část věty před středníkem zákona č. 108/2006 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností zašle příslušnému úřadu práce žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází úřad práce ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Soud předně uvádí, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010, č. j. 3 Ads 110/2009-49, č. 2018/2010 Sb. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou publikována na www.nssoud.cz), rozhodnutí o příspěvku na péči podléhá přezkumu ve správním soudnictví, protože rozhodování o nároku na příspěvek na péči a o jeho výši správní orgán hodnotí otázky právní i skutkové, přičemž skutková zjištění nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby žadatele. K námitce stěžovatele si krajský soud položil otázku, zda se v případě posudku o stupni závislosti jedná o závazné stanovisko, jak tvrdí žalovaný. Judikatura správních soudů je v tomto směru setrvalá a v jejím čele stojí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-59, podle kterého posudek PK MPSV o stupni závislosti představoval v odvolacím řízení správním rozhodující důkaz (tzv. povinný důkaz) a nejedná se svou povahou o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu, poněvadž zejména jeho závaznost není zákonem deklarována (stanovena). Proto je třeba na tento posudek nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, jehož správnost není presumována a jenž podléhá hodnocení správního orgánu, který jej vyžádal; a je třeba klást na něj požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudek tak musí obsahovat nejen výrok, ale rovněž odkaz na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření a výsledek vlastního vyšetření posuzujícího lékaře či lékařů (§ 25 odst. 3 zákona o sociálních službách). Těmto požadavkům posudek PK MPSV nevyhovuje, neboť není prakticky vůbec odůvodněn. Požadavky na posudek o stupni závislosti hlediska požadovaného rozsahu odůvodnění byly vyjádřeny již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009-63 a zejména v rozsudku téhož soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, podle kterého „posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“ Tento právní názor potvrdil dále pro posudky vydávané po 30. 6. 2009 mj. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č.j. 6 Ads 143/2009-30. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2010, č. j. 3 Ads 105/2010-121, „posudek o stupni závislosti v řízení o příspěvku na péči podléhá hodnocení správního orgánu, a proto je třeba na něj klást požadavek přesvědčivosti a úplnosti, jak vykrystalizoval v letité judikatuře soudů rozhodujících ve věcech přezkumu orgánů sociálního zabezpečení. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu platí, že v odůvodnění správního rozhodnutí „...se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Hodnocení správních orgánů sice nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti. Toto omezení však správní orgány nezbavuje povinnosti hodnotit ve správním řízení provedené důkazy a tudíž i správnosti posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 - 127, dále také rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 – 104, přístupné na www.nssoud.cz). Aby správní orgán (stěžovatel či prvoinstanční orgán) mohly vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, musí být posudek přezkoumatelný vzhledem ke svým zákonem stanoveným podkladům vymezeným v citovaném ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (které platí jak pro posudek závislosti v prvoinstančním, tak i per analogiam v odvolacím řízení). Jak Nejvyšší správní soud shledal v posuzované věci, posudek PK MPSV ani posudek lékaře Úřadu práce v Nymburku takto přezkoumatelné nebyly. Navíc se oba posudky rozcházely v hodnocení některých úkonů, konkrétně čtyřech úkonech péče o vlastní osobu a třech úkonech soběstačnosti vymezených zákonem o sociálních službách a konkretizovaných vyhláškou č. 505/2006 Sb. Jakkoliv se vlastní výsledek posouzení (tzn. posudkový závěr) obou posudků nelišil, neboť jak úřad práce, tak i PK MPSV zhodnotily zdravotní stav žalobkyně jako II. stupeň závislosti (středně těžká závislost), měly být tyto významné rozdíly v hodnocení závislosti posuzované žalobkyně odstraňovány dalším dokazováním v řízení před stěžovatelem. Nejvyšší správní soud proto souhlasí s tím, že tyto nedostatky napadeného rozhodnutí způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, jak správně (byť nikoliv úplně přehledně) uvedl městský soud v napadeném rozsudku. Tento důvod obstojí jako kasační důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí i samostatně“. V napadeném rozhodnutí žalovaný pouze odkazuje na posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 10. 12. 2009, které pojal jako závazné stanovisko, od nějž se nemůže odchýlit. Odpověď na výčet konkrétních odvolacích námitek však v tomto rozhodnutí chybí. Aby napadené rozhodnutí bylo zákonné, především z něj musí být jasné, z jakých důvodů bylo toto rozhodnutí učiněno a přitom se musí správní orgán II. stupně vypořádat se všemi odvolacími námitkami, obstarat si a vyhodnotit řádně všechny důkazy. Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí v souzené věci nedostál. Odvolací námitky žalobkyně, kterých úkonů žalobkyně není schopna, žalovaný nevzal vůbec v potaz a spokojil se s pouhým výsledkem posudku PK MPSV bez bližšího odůvodnění. Ze správního spisu ani napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by si vyžádal posudkový spis nebo doplnění posudku či jakoukoli jinou formou doplňující údaje, aby se blíže obeznámil s důvody posudku. Pak tedy není známo, na základě čeho posudek pojal jako úplný a přesvědčivý a proto způsobilý posloužit jako klíčový důkaz pro rozhodnutí o odvolání. Samotný posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 10. 12. 2009 neobsahuje kromě konečného výroku žádné zdůvodnění. Ze správního spisu ani nevyplývají konkrétní dotazy či zadání k posudku tak, aby byly položeny posudkové komisi konkrétní dotazy či pokyn odpovědět na námitky žalobkyně. Navíc by bylo absurdní, aby akceptoval správní orgán posudek i tehdy, pokud by obsahoval očividné chyby, opomenul některé z navrhovaných důkazů, míjel se s námitkami a diagnózami apod. V souzené věci není žádný důvod, aby se soud odchýlil od stabilní judikatury své i dalších správních soudů ohledně požadavků na odůvodnění žalobou napadnutelného rozhodnutí. Jak již zdejší soud uvedl v rozsudcích proti České správě sociálního zabezpečení ve svých rozsudcích ze dne 12. 7. 2010, č. j. 72 Ad 30/2010-13, a ze dne 13. 7. 2010, č. j. 72 Ad 35/2010-10, „podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav se od poslední operace v roce 2007 nezlepšil a toto své tvrzení doložil lékařskou zprávou, kterou navrhl jako důkaz. K tomu žalovaná neuvedla žádné vyjádření, žádnou úvahu, žádný argument, jak se s těmito konkrétními námitkami a návrhem na dokazování vypořádala, vůbec nijak na ně nereagovala. Žalovaná se vůbec nevyjádřila k tomu, že od jejího uznání invalidity se zdravotní stav žalobce změnil a jak, pokud mělo podle ní dojít ke zlepšení, v čem toto zlepšení spočívá anebo z jakého důvodu dospěla nyní k novému závěru, že žalobce již není invalidní. Smyslem námitkového řízení je přezkoumat rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, aby na konkrétní nesouhlas a námitky žalobce mohl správní orgán II. stupně odpovědět a vyjasnit mu, proč k naříkanému rozhodnutí dospěl. Proto by rozhodnutí správního orgánu I. stupně mělo už samo dostatečně obsahovat důvod nebo důvody, pro které došlo ke změně práv a povinností žalobce. Tím spíše toto platí pro rozhodnutí správního orgánu II. stupně. Pokud žalobce nesezná z rozhodnutí jeho důvod/y, nemůže se proti němu účinně bránit a celé opravné řízení, jak správní, tak soudní postrádá svůj primární význam. Rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně tvoří jeden celek, jak setrvale judikují správní soudy. V souzené věci ani v napadeném rozhodnutí ani v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není obsažen důvod, na základě kterého došla žalovaná k závěru, že žalobce již není invalidní. Pouhý odkaz na označení ustanovení čísly a písmeny nepostačuje k tomu, aby jak žalobce, tak opravné orgány (správní či soudní) mohly poznat a přezkoumat, jak ke svému závěru správní orgán dospěl. Judikatura správních úseků krajských soudů a Nejvyššího správního soudu se všeobecně mnohokrát vyjádřila k přezkoumatelnosti správního rozhodnutí a napadené rozhodnutí požadavkům přezkoumatelného rozhodnutí nevyhovuje. Skutečný důvod vydání rozhodnutí není v rozhodnutí o námitkách vůbec uveden.“ Zdejší soud odkázal ve svých výše citovaných rozsudcích na argumentaci Nejvyššího správního soudu z jeho rozsudku ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006- 36, www.nssoud.cz, č. 1389/2007 Sb. NSS, podle kterého „nepřezkoumatelností se … podle konstantní judikatury správních soudů a podle doktríny chápe taková vada správního rozhodnutí, která je charakterizována jako nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. V případě rozhodnutí stěžovatelky byla přitom krajským soudem vytknuta vada spočívající v nedostatku důvodů, neboť jak krajský soud konstatoval, odůvodnění napadeného rozhodnutí je zkratkovité s poukazy na jiná rozhodnutí bez bližšího odůvodnění a rozboru, a nemůže tudíž dávat odpověď na otázku, jakými skutkovými a právními důvody byl správní orgán veden. Odůvodnění sice obsahuje poukaz na ustanovení § 37 zákona o důchodovém pojištění a § 14 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nicméně jinak odůvodnění připomíná sérií odkazů na obsah správního spisu. Z obsahu napadeného rozhodnutí proto nelze spolehlivě zjistit, proč stěžovatelka dospěla k závěru obsaženému ve výroku. … účelem soudního přezkumu správních rozhodnutí není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy, poněkud slevit z nároků na dodržení jinak zcela oprávněných požadavků § 47 správního řádu z roku 1967 (resp. jeho obdoby ve správním řádu) s vědomím toho, že ve správním spisu nalezl dostatečnou oporu pro úvahu, že je rozhodnutí stěžovatelky po právní i skutkové stránce v souladu se zákonem, v předkládaném rozhodnutí tak učinit nemůže ani při nejlepší vůli. Plně se tu totiž naplňuje druhá premisa již citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to, že „za situace, kdy spis neobsahuje nic, z čeho by bylo možno usoudit na to, z jakých podkladů správní orgán vycházel (§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 46 správní řád) a jakými skutkovými a právními úvahami se řídil, nezbývá soudu, než bez dalšího napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost bez nařízení jednání (§ 250f o.s.ř.) zrušit“. V souzené věci zůstaly při zjišťování skutkového stavu nezodpovězeny základní otázky, zejména ty označené výše v žádosti soudu posudkové komisi a obsažené v námitkách žalobce. Soud v rámci plné jurisdikce zadal vyhotovení dalšího posudku, kterým by se vady správního řízení napravily, avšak vzhledem ke změně praxe posudkových komisí se tak nestalo. Konečný posudek PK MPSV v Hradci Králové, vyhotovený v rámci soudního řízení správního, není úplný a přesvědčivý a soud jej proto nemohl vzít za základ svého rozhodnutí. Další rozsáhlé dokazování, prováděné soudem, by šlo nad rámec základních principů soudního přezkumu správního rozhodování. Soud by tak nahrazoval činnost správního orgánu, což považuje v tak velké míře za nepřípustné, neboť by tím popíral charakter a odlišnosti správního řízení a soudního řízení správního a také ubíral žalobci možnost se včas a na správném místě vyjadřovat k probíhajícím řízením a v případě nesouhlasu účinně proti rozhodnutí brojit. Rozpory mezi jednotlivými důkazy ze správního řízení a soudního řízení správního (zejména rozdíly v jednotlivých hodnoceních stupně závislosti žalobkyně a počtu úkonů, u kterých potřebuje pomoc nebo dohled), tak zůstaly nevyjasněny a je třeba v dalším řízení provést dokazování řádně a tak, aby tyto rozpory byly odstraněny. V úvahu je třeba vzít všechny důkazy, včetně sociálních šetření, a jejich výsledků a do konečného vyhodnocení důkazů je zahrnout. Krajský soud zrušil rozhodnutí žalované pro nepřezkoumatelnost, neboť žalovaný neuvedl dostatek důvodů pro své rozhodnutí a dále pro vady řízení, neboť žalovaný si ve správním řízení neopatřil důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán stav věci tak, aby o něm nebyly pochybnosti. Současně krajský soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že rozhodnutí o odvolání ve věci příspěvku na péči je třeba řádně odůvodnit poté, co si správní orgány obstarají dostatek důkazů ve věci a ty posoudí v souladu se správním řádem a tak, že posudek o stupni závislosti budou považovat za důkaz a nikoli za závazné stanovisko. V dalším řízení žalovaný tedy provede další dokazování, zejména si s ohledem na soudem provedené dokazování vyžádá doplňující nebo srovnávací posudek PK MPSV, jíž uloží znovu posoudit zdravotní stav žalobkyně s ohledem na skutečnosti prokázané v tomto soudním řízení a tak, aby celé správní řízení zodpovědělo odvolací námitky žalobkyně a odstranilo rozpory v jednotlivých důkazech. V případě potřeby žalovaný ve správním řízení provede dle své úvahy další dokazování. Žalobkyni soud náhradu nákladů nepřiznal, protože žádné nepožadovala soud ze spisu žádné nezjistil. Žalovaný nebyl ve sporu úspěšný a podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení