73 C 100/2020-149

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobce], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: IČO: [osobní údaje žalované] [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení 1 896 000 Kč s příslušenstvím - náhrada nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku: - částku 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 20.5.2020 do zaplacení, - částku 169 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 20.5.2020 do zaplacení - zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 130 500 Kč od 20.5.2020 do 28.7.2020.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1.500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20.5.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 28 923 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 96 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení a částku 1.800 000 Kč s příslušenstvím jako nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a dále, aby bylo soudním rozhodnutím konstatováno porušení práva žalobkyně v souvislosti s tímto trestním stíháním. Písemným podáním ze dne 31.3.2023 a při jednání dne 15.6.2023 žalobkyně upřesnila a opravila početní chybu v žalobě tak, že namísto nesprávně uvedené částky 96 000 Kč, požadovala přiznat částku 95 000 Kč s příslušenstvím. Podáním doručeným soudu dne 13.10.2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu žalobou uplatněné částky 130 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29.7.2020 do zaplacení, neboť žalovaná dne 28.7.2020 žalobkyni tuto částku jako přiznané zadostiučinění vyplatila a současně se za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení omluvila. Žalobkyně vzala zpět žalobu také v tom rozsahu, ve kterém požadovala konstatování, že nedůvodným trestním stíháním žalobkyně vedeným orgány Policie České republiky pod sp. zn. KRPB [číslo] a Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017, bylo porušeno právo žalobkyně na zachování důstojnosti, cti a dobré pověsti a ochranu jména a právo žalobkyně na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24.3.2021, č.j. 73 C 100/2020-51, pravomocným dne 5.5.2021, bylo řízení částečně zastaveno a předmětem řízení byl tedy žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 20.5.2020 do zaplacení, částky 1.669 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně od 29.7.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 1.800 000 Kč ve výši 10% ročně od 20.5.2020 do 28.7.2020.

2. Žaloba je odůvodněna tím, že proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání, zahájené dne 30.1.2012, sp. zn. KRPB [číslo] pro podezření ze spáchání pomoci dle ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 trestního zákoníku Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.4.2019, č.j. 53 T 6/2017-12535, žalobkyni obžaloby zprostil podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Státní zástupce si ponechal lhůtu pro podání odvolání, řízení tak pravomocně skončilo až dne 29.5.2019. Dne 21.5.2019 bylo usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 53 T 6/2017-12557, zrušeno zajištění majetku žalobkyně trvající od roku 2012.

3. Trestním stíháním utrpěla dobrá pověst žalobkyně, byla narušena její osobní integrita, rodinné vztahy, neboť tvrzená trestná činnosti měla být fakticky organizována otcem žalobkyně, a i další z obviněných byl jejím příbuzným. Žalobkyně byla do té doby osobou netrestanou, bez zkušeností s trestním řízením. Ačkoliv žalobkyně na nedůvodnost trestního stíhání od počátku poukazovala a činila veškeré procesní úkony, aby bylo neprodleně ukončeno, bylo řízení vedeno po dobu více než sedmi let, v průběhu této doby docházelo k dlouhodobé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně z 21.12.2015 došlo k zastavení stíhání, usnesením Nejvyššího státního zastupitelství z 1.4.2016, č.j. 1 NZA 8005/2016 však bylo toto usnesení zrušeno jako nezákonné. Ve věci byla tvrzena škoda v řádu desítek milionů korun. Žalobkyně žila po dobu více než sedmi let pod tíhou životní nejistoty s hrozící finanční a osobnostní likvidací. Změnila se její osobnost, stala se více zasmušilou, opatrnou a vůči okolí nedůvěřivou a bojácnou. Trestní stíhání bylo opakovaně veřejně označováno v insolvenčním řízení [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., což komplikovalo obchodní jednání. Žalobkyně nemohla nakládat se svým majetkem, nemohla obdržet bankovní půjčku či úvěr. Žalobkyně v souladu s ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. žádá o přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění v penězích, a to v základní výši 1.500 000 Kč, dále tvrdí, že řešením situace v souvislosti s trestním řízením strávila nejméně 300 hodin, kdy nemohla vykonávat jinou činnost, při průměrném hodinovém ohodnocení ve výši 1 000 Kč, pak nad rámec výše uvedené částky požaduje navýšení náhrady o 20 % tj. o 300 000 Kč.

4. Žalobkyně tvrdí závažnost dopadů do své psychické sféry a na svém zdraví, kdy začala trpět migrénami, stala se smutnější, více melancholickou a pesimistickou, zpracovávala pocit viny, odkládala uzavření sňatku se svým dlouholetým partnerem i založení rodiny. Trestní stíhání ji omezovalo v obvyklém způsobu života, v průběhu stíhání rezignovala na svůj osobní rozvoj, další vlastní projekty aj. Byly narušeny její mezilidské a profesní vztahy, zlobila se na svého otce, ještě rok po trestním stíhání spolu nemluvili, stále k sobě hledají cestu. Zcela zásadní pak byl zásah do majetkové sféry žalobkyně v důsledku zajištění jejího veškerého majetku, byla nucena řešit veškeré transakce v hotovosti, obracet se s žádostí o finanční výpomoc na svou matku, rezignovala na snahu o další výdělek a zajištění finančních prostředků na koupi vlastního bydlení či nabytí dalšího majetku. Přestože v průběhu trestního řízení opakovaně žádala o zrušení či alespoň omezení zajištění majetku, nebylo jí vyhověno, ke zrušení zajištění majetku došlo až po vyhlášení zprošťujícího rozsudku.

5. Trestní věc nebyla po skutkové a právní stránce složitá, složitou ji učinily orgány činné v trestním řízení, když postupovaly metodou„ pytlování“ důkazů, namísto vytřídění rozhodných důkazních materiálů, ponechaly součástí spisu i nesouvisející listiny např. část trestního spisu č.l. 3311-6748 obsahuje vyčíslení škod údajných poškozených, kteří však v řízení vůbec jako poškození nefigurují. Žalobkyně se na délce trestního řízení nikterak nepodílela, nekonala žádná obstrukční jednání, naopak se aktivně snažila o ukončení nedůvodného trestního řízení.

6. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. dne 19.11.2019.

7. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznávala, v písemných podáních ze dne 13.7.2020 a dne 24.7.2020 uvedla, že sporuje existenci nezákonného rozhodnutí, nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak je žalobkyní v řízení uplatňováno. Současně také uvedla, že po provedeném šetření konstatovala, že v rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017 bylo ve vztahu k žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí, když byla obžaloby zproštěna. Vzhledem k okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě, žalovaná dospěla k závěru, že je namístě žalobkyni odškodnit peněžitou částkou ve výši 130 500 Kč a současně žalovaná vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání se nepresumuje, žalobkyně musí konkrétně tvrdit a prokázat její vznik a intenzitu.

8. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. V trestním řízení sice lze shledat určitou nekoncentrovanost, činnost soudu nevykazuje zásadní období nečinnosti a celkovou délku lze ještě hodnotit jako přiměřenou zvýšené složitosti věci. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování s přeshraničním prvkem, jen spisový materiál k věci čítá cca 30 svazků. Z procesního hlediska došlo k několikeré změně kvalifikace, řízení bylo vůči žalobkyni jednou pravomocně zastaveno, následně toto rozhodnutí zrušeno Nejvyšším státním zástupcem a vráceno k došetření. Ve věci rozhodovaly soudy na dvou úrovních soudní soustavy, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako zvýšený.

9. Žalovaná se z neúčasti při nařízených ústních jednáních v tomto občanskoprávním řízení omlouvala z důvodu personální vytíženosti odboru a kolizi s jinými jednáními.

10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně dne 19.11.2019 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 1.800 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a poskytnutí zadostiučinění ve výši 96 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 23.7.2020. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění formou omluvy a přiznání peněžité částky ve výši 130 500 Kč, tato částka byla žalobkyni vyplacena dne 28.7.2020. Žalovaná současně konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. a požadované zadostiučinění nebylo žalobkyni z tohoto důvodu poskytnuto.

11. Ze stanoviska žalované ze dne 23.7.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 19.11.2019 uplatnila u žalované nárok na náhradu majetkové škody v podobě nákladů obhajoby, nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017 jako soudu prvního stupně, celkem ve výši 2 166 438 Kč. Žalobkyni byl přiznán nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby ve výši 108 779 Kč ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Dále bylo konstatováno, že v trestním řízení došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a s přihlédnutím k okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě se jako dostatečné jevilo vedle tohoto konstatování přiznání peněžité částky ve výši 130 500 Kč za současného vyslovení omluvy žalobkyni. Jako nedůvodný pak byl shledán žalobkyní uplatňovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Žalovaná uvádí, že předmětem posuzování bylo trestní stíhání žalobkyně jako jedné z obžalovaných pro podezření ze spáchání pomoci k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování s přeshraničním prvkem, včetně zajištění řady listinných důkazů, výslechů svědků aj., spisový materiál čítá cca 30 svazků, došlo k několikeré změně právní kvalifikace, řízení vůči žalobkyni bylo jednou pravomocně zastaveno, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno, ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních, délka řízení byla zčásti způsobena procesní aktivitou účastníků, žadatelka (žalobkyně) se na délce řízení nepodílela.

12. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 6/2017, bylo zjištěno, že usnesením policejního orgánu ze dne 30.1.2012, č.j. KRPB-1166/TČ-2010-060082-KOP, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) jako obviněné ze spáchání pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Současně bylo tímto rozhodnutím zahájeno trestní stíhání otce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], jako obviněného ze spáchání organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, dále [jméno] [příjmení], [datum narození], jako obviněného ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Obžaloba byla v předmětné věci podána u Krajského soudu v Brně dne 11.5.2017, první hlavní líčení proběhlo dne 18.12.2018, další pak dne 14.1.2019, dne 24.1.2019, dne 6.3.2019 a dne 12.4.2019, kdy byl ve věci vyhlášen zprošťující rozsudek.

13. V průběhu trestního řízení byla vyslechnuta řada svědků, zpracováno několik znaleckých posudků a shromážděno velké množství listinných důkazů. V řízení byl uplatněn vůči obžalovaným nárok na náhradu škody ve výši 41 milionů Kč (č.l. 12414). Žalobkyně [celé jméno žalobce] v minulosti nebyla soudně trestána.

14. Z usnesení Nejvyššího státního zástupce ze dne 1.4.2016, sp.zn. 1NZA 8005/2016 (č.l. 12138 a násl.) bylo zjištěno, že Nejvyšší státní zástupce rozhodl o zrušení usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně z 21.12.2015, sp.zn. 1 KZV 2/2012, kterým bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno trestní stíhání obviněných [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], neboť ze zjištěných skutečností nebylo možno v přípravném řízení z hlediska objektivní ani subjektivní stránky dovodit spáchání trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku, resp. jejich spoluúčast na něm. Z odůvodnění usnesení se pak dále podává, že pro řádné objasnění možné trestné činnosti obviněných je třeba doplnit neúplné dokazování, a to výslechem svědků [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], učinit pokus o provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení]. Kolzoffa cestou právní pomoci v zahraničí, předložit zpracovateli revizního znaleckého posudku znalecký posudek [právnická osoba] k vyjádření k odlišným závěrům a důkladně analyzovat opatřené bankovní informace.

15. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.5.2019, č.j. 53 T/ 2017 -12557, pravomocné dne 28.5.2019, bylo zjištěno, že soud rozhodl podle § 79f odst. 1 trestního řádu o zrušení zajištění specifikovaných peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení] [jméno] a na účtu stavebního spoření žalobkyně a nemovitostí či podílů na nich ve vlastnictví žalobkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) z důvodu zproštění obžaloby. Tyto peněžní prostředky a nemovitosti byly zajištěny v roce 2012 ve fázi přípravného řízení.

16. Z vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28.11.2014 o výkonu dohledu nad postupem Krajského státního zastupitelství v Brně bylo zjištěno, že v rámci zákonného dohledu byl na podnět zástupce žalobkyně přezkoumán dozorový a vyšetřovací spis ve věci sp. zn. KRPB [číslo]. Postup dozorového státního zástupce nebyl shledán nezákonným, bylo částečně přisvědčeno námitkám žalobkyně (obviněné) ve vztahu k délce trestního řízení, když došlo k vrácení věci policejnímu orgánu k došetření, ze strany vedení KSZ v Brně byla přijata opatření, která mají zamezit dalšímu prodlužování přípravného řízení.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č.j. 53 T 6/2017-12535, pravomocného dne 29.5.2019, bylo zjištěno, že žalobkyně [celé jméno žalobce] byla podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby pro skutek, jehož podstata měla spočívat v tom, že po předchozí dohodě s Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], i když věděli, že převod obchodního podílu ve [právnická osoba] s ., dceřiné [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., na nabyvatele [právnická osoba] a [právnická osoba], bude proveden ke škodě [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. [jméno] [příjmení] jako předseda představenstva a minoritní akcionář [právnická osoba] na podnět Ing. [jméno] [příjmení], majoritního akcionáře [právnická osoba] bez projednání na poslední valné hromadě této společnosti konané dne 29.6.2009 uzavřel dne 19.8.2009 v [obec] za [právnická osoba] Group a.s. smlouvy o převodu 100 % obchodního podílu [právnická osoba] s ., a to jednak části obchodního podílu ve výši 65% na nabyvatele [právnická osoba] zastoupeného jednatelkou Ing. [jméno] [příjmení] a části obchodního podílu ve výši 35 % na nabyvatele [právnická osoba], zastoupeného jednatelkou [právnická osoba]. [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] podepsal smlouvy a převedl celých 100 % obchodního podílu [právnická osoba] na uvedené společnosti za celkovou částku 36 milionů Kč, ačkoliv skutečná hodnota obchodního podílu byla ve výši nejméně 41 milionů Kč. Obžalovaní byli zproštěni obžaloby proto, že zažalovaný skutek se sice stal, ovšem nebyl trestným činem, zproštění obžaloby navrhl v závěrečné řeči i státní zástupce.

18. Ze zpráv insolvenčního správce [právnická osoba] o stavu řízení (součást spisu insolvenčního řízení Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 54 INS 5974/2009, odd. B pod č. 83, 85, 87-90, 92-94, 96-98, 100, 101), bylo zjištěno, že v insolvenčním rejstříku byla zveřejňována informace o vedení předmětného trestního řízení, ukončení insolvenčního řízení bránila nevypořádaná pohledávka přihlášená do trestního řízení nejprve ve výši 12.351 000 Kč, následně ve výši 41.000 000 Kč.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 20 C 66/2020-143, pravomocný dne 9.6.2022, bylo zjištěno, že žalobkyně se v řízení domáhala po žalované náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v souvislosti s předmětným trestním řízením (sp. zn. 53 T 6/2017), když obžaloby byla žalobkyně pravomocně zproštěna, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., žalobě bylo částečně vyhověno.

20. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.2.2021, č.j. 15 C 88/2020-135, bylo zjištěno, že ve věci žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození] bylo žalované České republice Ministerstvo spravedlnosti, uloženo zaplatit z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 a § 8 zák. č. 82/1998 Sb. náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu (znalecký posudek) a náhradu nemajetkové újmy, jejíž výši soud s ohledem na konkrétní okolnosti případu stanovil celkovou částkou 250 000 Kč (z toho žalovaná žalobci v průběhu řízení vyplatila částku 130 500 Kč a řízení bylo v této části zastaveno).

21. Z dosud nepravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26.4.2023, č.j. 17 C 102/2020-78, bylo zjištěno, že žalované České republice Ministerstvo spravedlnosti bylo mimo jiné uloženo zaplatit žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení], nar. dne 10.10.1956, částku 94 958 Kč s příslušenstvím z důvodu nesprávného úředního postupu v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017, neboť nedošlo k vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobou uplatňovaný nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním pak byl soudem s ohledem na konkrétní okolnosti případu a srovnávací judikaturu v obdobných věcech přiznán ve výši 300 000 Kč (žalovaná před vyhlášením rozsudku žalobci vyplatila z tohoto právního titulu částku 130 500 Kč, v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno).

22. V řízení byly dále provedeny důkazy výslechem žalobkyně jako účastnice řízení a důkaz listinný tj protokol z jednání dne 5.4.2023 ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 102/2020, při kterém byla provedena výpověď žalobkyně jako svědkyně. Z těchto důkazů pak bylo zjištěno, že v předmětném trestním řízení byli stíháni kromě žalobkyně také její otec [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] a bratranec [jméno] [příjmení], [datum narození], všichni byly obžaloby zproštěni. Po ukončení studia na VUT stavební fakultě, začala žalobkyně podnikat, sama i ve spolupráci s rodinou, kdy její otec [příjmení] [jméno] [příjmení] již ve stavebnictví podnikal a tomuto oboru se chtěla v životě věnovat i žalobkyně. První roky podnikání byly velmi pozitivní, dařilo se končit zajímavé zakázky, např. hotel [příjmení] [jméno] v [obec] a jeho rekonstrukci, přestavbu dalšího hotelu v [obec] aj., bylo to období velmi progresivní, a práce dávala žalobkyni smysl. Asi v roce 2009 začaly problémy ve firmě se zakázkou výstavby bytového domu„ Na [anonymizováno]“, kterou měl na starosti bratranec žalobkyně [jméno] [příjmení]. Jednalo se o dobu, kdy banky začaly podnikatelským subjektům, v důsledku globální ekonomické krize, vypovídat podnikatelské úvěry. Stavba„ Na [anonymizováno]“ byla financována úvěrem od Komerční banky, tato banka úvěr vypověděla a v důsledku toho se rozjela série ekonomických potíží. Projekt se snažili zachránit, dokončit, zkolaudovat, aby byty mohly být předány zákazníkům, což se také stalo. Dobu trestního stíhání pak žalobkyně považuje za úsek cca deseti let svého života. Cítila se po celou dobu trestního stíhání, a ještě dva roky po zproštění bez chutě do života, bez vize, s obrovským strachem, co bude dál. Byla si vědoma, že nic špatného neudělala, ale nebylo pro ni jednoduché hájit toto stanovisko před celým světem. Styděla se za to, že ji vůbec někdo mohl zažalovat, s nikým jiným kromě manžela o tom nemluvila, nemluvilo se o tom ani v užší rodině. S manželem se žalobkyně znala asi od svých 20 let, on si ji chtěl vzít, ale ona sňatek odkládala do vyřešení trestního řízení. Trestní stíhání se však stále prodlužovalo, takže nakonec sňatek v roce 2014 uzavřeli, v roce 2017 se jim narodila dcera a v roce 2020 syn. Kolem roku 2011 se žalobkyně rozhodla pro interrupci proto, že období trestního stíhání pro ni nebylo jednoduché, partner rád nebyl, ale ona se tak z důvodu životní nejistoty, kterou cítila, rozhodla. Trestní stíhání zásadně změnilo vztahy v rodině, zejména ve vztahu k otci, ke kterému měla do té doby vřelý vztah. Začátky podnikání byly velmi úspěšné, měli z toho radost, jejich spolupráce fungovala a byla perspektivní, toto se v průběhu trestního stíhání zásadně změnilo. Žalobkyně začala vnitřně otce obviňovat, že ji do„ toho zatáhl“. V současné době již zpětně vidí, že to tak úplně nebylo, že řešili komplikovanou situaci na firmě. S bratrancem [jméno] [příjmení] do kontaktu moc nepřicházeli, podporovala ji maminka. Došlo k citovému odcizení žalobkyně od otce, které přetrvává, oba se snaží najít k sobě zase cestu i s ohledem na vnoučata.

23. V době, kdy začala být žalobkyně ještě před zahájením trestního stíhání vyslýchána u policie, a dále pak v průběhu trestního stíhání, začala trpět na bolesti hlavy se zvracením, zlepšilo se to po narození dcery, posléze se tyto bolesti v průběhu řízení před soudem opět vrátily. Po zproštění obžaloby bolesti ustoupily, po narození syna bolesti hlavy téměř neměla. Bolesti se jí vrátily cca na jaře 2023, kdy vypovídala u Městského soudu v Brně v obdobné věci svého otce. Konkrétní vyšetření však migrénu neprokázalo, bylo jí řečeno, že příčina bolestí je psychická, žalobkyně sama však psychologa nevyhledala.

24. V období trestního stíhání žalobkyně stále podnikala, neuměla si představit, že by se měla jít jako trestně stíhaná osoba někam ucházet o zaměstnání. V souvislosti s trestním stíháním pak také řešila další potíže v podnikání. V průběhu trestního stíhání došlo k obstavení veškerého majetku žalobkyně, musela si půjčovat peníze od své matky a od manžela. Nemovitosti byly zajištěny po celou dobu trestního stíhání, nemohla s nimi nakládat. Kdyby majetek zajištěn nebyl, nakládala by s ním, s ohledem na rozšíření rodiny, tak, aby si její rodina zajistila větší bydlení. Toto vše odkládala a nemohla v průběhu trestního stíhání realizovat. Při žádosti o úvěr byla bankou z důvodu záznamu v registru odmítnuta. Po narození dcery nevyřešené trestní stíhání na žalobkyni ještě více dolehlo. Vnímala, že má zodpovědnost ještě za někoho dalšího, o koho by se měla a chce postarat, avšak cítila, že se nemůže starat v takovém rozsahu, jak by chtěla.

25. Podle článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

26. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ ZOdpŠk“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

27. Podle ust. § 5 ZOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Podle ust. § 7 odst. 1 ZOdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle ust. § 8 odst. 1 ZOdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle ust. § 13 odst. 1 ZOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle ust. § 14 odst. 1, 3 ZOdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (v této věci ministerstvo spravedlnosti), uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

32. Podle ust. § 15 odst. 1 ZOdpŠk. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 cit. ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Podle § 31a odst. 1 ZOdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

34. Podle § 31a odst. 2 ZOdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

35. Podle § 31a odst. 3 ZOdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Pode ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení s přihlédnutím ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 dospěl soud k následujícím závěrům.

38. Pokud se týká žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení dle § 13 ZOdpŠk ve výši 95 000 Kč, byl tento nárok soudem, na rozdíl od stanoviska žalované, shledán důvodným, a to v celém rozsahu. Obecně platí, že délku soudního řízení nelze nějak předem stanovovat a ani nějak normovat počet jednotlivých prováděných úkonů. (Ne) přiměřenost délky řízení je tak třeba posuzovat individuálně dle okolností toho kterého případu, přičemž kritérii jsou zde: 1) složitost věci, 2) chování poškozeného, 3) postup soudu a 4) význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti Nejvyšší soud činí rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a tzv. průtahem v řízení. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází i tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Tedy k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat.

39. Posuzované trestní řízení žalobkyně bylo zahájeno dne 30.1.2012 a skončilo pravomocně dne 29.5.2019, trvalo tedy celkem 7 let a 4 měsíce. Tato nepochybně nepřiměřená délka řízení byla zapříčiněna zejména postupem orgánů činných v trestním řízení v průběhu přípravného řízení, v řízení před soudem, které probíhalo v jednom stupni soudní soustavy, byla nepřiměřená délka řízení částečně způsobena i v postupu soudu po podání obžaloby, kdy, i s přihlédnutím k velkému rozsahu spisu, bylo první hlavní líčení nařízeno až po 1,5 roce od podání obžaloby. Pokud jde o období přípravného řízení před podáním obžaloby k obdobnému závěru v tomto směru dospělo i Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v rámci výkonu dohledu, kdy, již dne 28.11.2014 shledalo důvodnými námitky žalobkyně ve vztahu k délce trestního řízení. Takto dlouhé řízení zejména v jeho přípravné fázi před podáním obžaloby je extrémní a nelze tuto dobu spravedlivě odůvodňovat pouze s odkazem na vysoký rozsah spisového materiálu či závažností a obtížností stíhaných trestných činů. Je třeba přihlédnout také k tomu, že věc byla vracena k došetření, v roce 2015 došlo k zastavení trestního stíhání, avšak rozhodnutím Nejvyššího státního zástupce ze dne 1.4.2016 bylo usnesení o zastavení trestního stíhání zrušeno, byl dán pokyn k doplnění dokazování a další analýze bankovních informací, a to po 4 letech od zahájení trestního stíhání. K otázce složitosti trestního řízení lze uvést, že věc byla komplikovanější a časově náročnější zejména po skutkové stránce a nutnosti provádění dokazování (je však otázkou, nakolik bylo shromažďování zejména tak značného množství listinných důkazů účelné a efektivní). Žalobkyně se na délce řízení nedůvodně nepodílela, naopak činila procesní úkony tak, aby bylo trestní řízení, co nejdříve skončeno, neboť význam tohoto řízení byl v jejím profesním, osobním i rodinném životě značný.

40. Soud při posuzování uvedených skutečností a při zohlednění kritérií pro určení konkrétní výše náhrady vycházel s ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze stanoviska Cpjn 206/2010. Ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 vymezil Nejvyšší soud ČR (s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva) základní rozsah zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, a to v rozmezí částek 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok takového řízení s tím, že bere v potaz skutečnost, že každé řízení po jistou dobu trvá, proto za první dva roky řízení je správné přiznávat částku o polovinu nižší. Částku, k níž soud dospěje součtem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. V posuzované věci soud zůstal s přihlédnutím ke stanovisku žalobkyně u spodní hranice, tj. částky 15 000 Kč za rok, resp. částky 1 250 Kč měsíc. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení tak za 7 let a 4 měsíce bylo přiznáno ve výši 95 000 Kč (2 roky x 7 500 Kč, 5 let a 4 měsíce tj 64 měsíců x 1250 Kč).

41. Také žalobou uplatňovaný nárok na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným trestním stíháním, které mělo dopady do její osobnostní, soukromé, rodinné a profesní sféry byl soudem posouzen jako oprávněný a důvodný. Samotné konstatování porušení práva a žalovanou přiznané odškodnění ve výši 130 500 se v tomto konkrétním případě nejeví jako dostačující. Navzdory principu presumpce neviny je samotné trestní stíhání (i bez excesů úředních osob) způsobilé zasáhnout čest a dobrou pověst obviněných, ovlivnit jejich osobní, rodinný, profesní život, a takový zásah je o to citelnější, bylo-li trestní řízení skončeno zprošťujícím rozsudkem, neboť skutek, z něhož byl obviněný obžalován, nebyl trestným činem. Výše přiznané náhrady za nezákonné trestní stíhání nesmí být symbolická a poškozenému by se mělo dostat přiměřené satisfakce (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3271/20, sp. zn. III. ÚS 1976/09, Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a závěry v nich uvedené).

42. Vznik nemajetkové újmy, která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, byl v tomto řízení dostatečným způsobem tvrzen a prokázán. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak soud přihlížel k tomu, že žalobkyně byla po celou dobu trestního stíhání, trvajícího déle než 7 let, ohrožena nejen uložením vysokého trestu odnětí svobody, ale i uplatněným nárokem na náhradu škody ze strany insolvenčního správce v řádech desítek milionů Kč. Po celou dobu trestního řízení byl zajištěn veškerý nemovitý majetek žalobkyně a peněžní prostředky na jejích dvou účtech, zajištění bylo zrušeno až po pravomocném zprošťujícím rozhodnutí. Trestní stíhání bylo zahájeno na počátku její profesní kariéry a tuto po řadu let významným způsobem ovlivnilo, žalobkyně rezignovala na svůj profesní rozvoj a růst, měla důvodné obavy z budoucnosti. Informace o trestním stíhání byla opakovaně zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Společně s žalobkyní bylo trestní řízení vedeno proti blízkým příbuzným (otci a bratranci), kteří byli taktéž obžaloby zproštěni, nicméně řízení se projevilo ve zhoršení rodinných vztahů, zejména mezi žalobkyní a jejím otcem. Žalobkyně z důvodu pocitu nejistoty a obavy z budoucnosti odkládala uzavření sňatku a založení rodiny. Zajištěný majetek pak nemohla využít k tomu, aby si rodina zajistila větší bydlení, žili v podnájmu. V souvislosti s trestním stíháním a v jeho průběhu začala trpět bolestmi hlavy, stala se smutnější, melancholickou a pesimistickou osobou, trpěla ataky strachu, zpracovávala pocit viny. Soud přihlížel k rozhodnutím ve dvou obdobných věcech, a to věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 15 C 88/2020, kdy spoluobviněnému [jméno] [příjmení], [datum narození], byla přiznána náhrada nemajetkové újmy z důvodu nezákonného rozhodnutí v trestním řízení sp. zn. 53 T 6/2017 ve výši 250 000 Kč a věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 102/2020, kdy spoluobviněnému Ing. [jméno] [příjmení], nar. 1956, soud přiznal náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v trestním řízení sp. zn. 53 T 6/2017 ve výši 300 000 Kč. Za odpovídající a přiměřené zadostiučinění proto soud v případě žalobkyně považuje částku 300 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná již částku ve výši 130 500 Kč z tohoto právního důvodu žalobkyni vyplatila, bylo ve výroku I rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit částku 169 500 Kč. Ve výroku II tohoto rozsudku byla žaloba v části, ve které nebyla žalobkyně se svým nárokem úspěšná, zamítnuta.

43. Protože žalovaná žalobkyni do 6 měsíců (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) od doručení výzvy k náhradě nemajetkové újmy tuto částku neuhradila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení (§ 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.). Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobkyni přiznal též úroky z prodlení v zákonné výši, a to ode dne 20.5.2020 do zaplacení, neboť dne 19.11.2019 žalobkyně u žalované nárok uplatnila a dnem 19.5.2020 uplynula výše uvedená šestiměsíční lhůta, dále pak bylo zohledněno částečné plnění žalované v průběhu tohoto soudního řízení.

44. Lhůta k plnění je odůvodněna ustanovením § 160 o.s.ř., kdy bylo vyhověno návrhu žalované na prodloužení pariční lhůty, a to z organizačních důvodů.

45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V tomto případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení (I. ÚS 453/22).

46. Při stanovení náhrady nákladů řízení vycházel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014 či 30 Cdo 3378/2013, kdy na případy, kde je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Při aplikaci ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu se tak vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč, což představuje v souladu s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby.

47. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem 28 923 Kč, tj. 2 000 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 6 účelně provedených úkonů právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 2x písemné podání ve věci samé, 2x účast při jednání), 1 úkon ve výši za účast při vyhlášení rozhodnutí ve výši 1 550 Kč dle §7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu a 7 paušálních náhrad hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1,3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, 21 % DPH z částky 22 250 Kč tj 4 673 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobkyni v této věci zastupoval.