74 C 207/2021-156

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o náhradu škody - nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví, o zaplacení 154 250 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 76 882,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 77 367,4 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 31. 5. 2021 ve znění její opravy doručené soudu dne 15. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným ([celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], [IČO]) uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku ve výši 154 250 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný [celé jméno žalovaného] byl pravomocným trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] uznán vinným, že se dne [datum] spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti tím, že dne [datum] v [obec] řídil nákladní vozidlo, přičemž způsobil dopravní nehodu tím, že nepřizpůsobil rychlost vozidla a nezareagoval včas na dopravní situaci a neubrzdil nákladní vozidlo a narazil do osobního vozidla [jméno], když při nehodě žalobkyně sedící na místě spolujezdce utrpěla zranění, které si vyžádalo hospitalizaci a následné domácí léčení přesahující 6 týdnů. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení dne 2. 2. 2016, když tento svůj nárok upřesnila dne 9. 2. 2021, když uplatnila nárok na úhradu bolestného ve výši 23 117,40 Kč a peněžitou náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 149 392 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že nárok uplatněný žalobou není promlčen, neboť byl uplatněn ani ne rok po škodní události. Uvedla, že k ustálení jejího zdravotního stavu došlo k 11. 11. 2016. Peněžitá náhrada za ztížení společenského uplatnění byla stanovena na základě znaleckého posudku [číslo] ze dne 7. 2. 2021 vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně v trestním řízení uplatnila i nárok na úhradu nákladů na vyhotovení znaleckého posudku v částce 9 996 Kč. Žalobkyně v trestním řízení uplatnila nárok v celkové výši 182 505,40 Kč, když tento nárok zároveň uplatnila i u žalované [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [IČO] jako pojistitele žalovaného [celé jméno žalovaného], když žalovaná [příjmení] [jméno] pojišťovna uhradila žalobkyni pouze náhradu bolestného ve výši 28 255 Kč. Náhradu za ztížení společenského uplatnění žalovaná [příjmení] [jméno] pojišťovna odmítla uhradit, neboť tento nárok považovala za promlčený, když byl řádně uplatněn až 9. 2. 2021. Žalobou uplatněná částka ve výši 154 250 Kč se skládá z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 149 392 Kč a z nákladů na vyhotovení znaleckého posudku v částce 9 996 Kč. Žalobkyně proto navrhla vyhovět žalobě v celém rozsahu včetně náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] žalobní nárok neuznal, a to ani z části. Předně uvedl, že pojistitelem nebyla žalovaná [příjmení] [jméno] pojišťovna, ale [anonymizována dvě slova], když žalovaná [příjmení] [jméno] pojišťovna je pouze korespondenčním partnerem pojistitele. Zdůraznil, že nárok na úhradu bolestného byl žalobkyni zcela uhrazen korespondenčním partnerem pojistitele. Ve vztahu k nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění vznesl námitku promlčení, když nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vznikl dne 11. 11. 2015, resp. dne 11. 11. 2016 (kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně), tedy posledním dnem pro uplatnění nároku bylo 11. 11. 2019, avšak nárok byl uplatněn až dne 9. 2. 2021. Žalovaný [celé jméno žalovaného] navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalovaná [příjmení] [jméno] [anonymizováno] žalobní nárok neuznala, a to ani z části. Předně uvedla, že není pojistitelem žalovaného [celé jméno žalovaného], ale byla pouze pověřena [anonymizována tři slova] likvidací pojistné události na účet rumunského pojistitele, není tak dána její pasivní legitimace. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vznikl dne 11. 11. 2015, resp. dne 11. 11. 2016 (kdy došlo k ustálení zdravotního stavu), tedy posledním dnem pro uplatnění nároku bylo 11. 11. 2019, avšak nárok byl uplatněn až dne 9. 2. 2021. Žalovaná [příjmení] [jméno] [anonymizováno] navrhla zamítnutí žaloby.

4. Dle článku 7 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Bruselu I. bis“) osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.

5. Dle článku 7 bodu 3 nařízení Bruselu I. bis jedná-li se o žalobu na náhradu škody nebo žalobu o uvedení do původního stavu vyvolanou jednáním, které je trestným činem, u soudu, u něhož byla podána obžaloba, je-li tento soud podle práva pro něj závazného oprávněn rozhodovat o občanskoprávních nárocích.

6. Dle článku 7 bodu 2 i 3 nařízení Bruselu I. bis je dána pravomoc zdejšího soudu, neboť místem škodní události byla Česká republika – [obec], navíc rozhodnutím zdejšího soudu byl žalovaný [celé jméno žalovaného] pravomocně uznán vinným z přečinu (trestného činu) těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.

7. Dle článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ nařízení Řím II“) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

8. Dle článku 4 bodu 1 nařízení Řím II je rozhodným právo České republiky, neboť na jejím území došlo ke vzniku škody.

9. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 C 207/2021-137 ze dne 13. 5. 2022 bylo řízení ve vztahu k žalované [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zastaveno. V řízení tak bylo nadále vedeno pouze proti žalovanému [celé jméno žalovaného].

10. Z úředního záznamu ze dne 2. 2. 2016 plyne, že žalovaná podala na Policii ČR dne 2. 2. 2016 vysvětlení ve věci dopravní nehody ze dne 11. 11. 2015. Dále z něj vyplývá, že žalobkyně uvedla, že nehoda jí ublížila, když bolestné a trvalé následky vyčíslila částkou ve výši 100 000 Kč, když tuto částku požaduje uhradit po řidiči, který ji naboural, tj. po žalovaném.

11. Z dopisu ze dne 29. 12. 2020 plyne, že byl vyhotoven zástupcem žalobkyně, kterým Policii ČR oznamuje, že převzal zastoupení žalobkyně jako poškozené v trestním řízení, když dále uvedl, že žalobkyně přihlašuje do probíhajícího řízení nárok na nemajetkovou újmu skládající se z bolestného, ztížení společenského uplatnění, jehož výše bude stanovena znaleckým posudkem. Dopis byl Policii ČR doručen dne 29. 12. 2020.

12. Z dopisu ze dne 9. 2. 2021 plyne, že byl vyhotoven zástupcem žalobkyně, kterým Policii ČR oznamuje, že žalobkyně se připojuje do probíhajícího trestního řízení s nárokem na úhradu nemajetkové újmy v celkové výši 182 505,40 Kč, když tato částka se skládá z bolestného ve výši 23 117,40 Kč a z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 149 392 Kč.

13. Z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalovaný ([celé jméno žalovaného]) byl shledán vinným, že dne 11. 11. 2015 v [obec] řídil nákladní vozidlo tovární značky Citroen Jumper opatřené [registrační značka], přičemž způsobil dopravní nehodu tím, že nepřizpůsobil rychlost vozidla dopravní situaci a včas nezareagoval na před ním stojící vozidlo a neubrzdil nákladní vozidlo a narazil do vozidla Felicia, řízeného [jméno] [příjmení], když při nehodě utrpěla žalobkyně sedící na místě spolujezdce zranění, které si vyžádalo hospitalizaci a následné domácí léčení přesahující 6 týdnů, po kterou byla žalobkyně omezena v obvyklém způsobu života omezenou pohyblivostí s možností pohybu pouze s oporou berlí a bolestmi v oblasti kyčle a páteře, v důsledku čehož nemohla zastat běžné úkony každodenní činnosti a byla odkázána na pomoc druhých, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nabyl právní moci dne [datum]. Dále z něj plyne, že žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána do občanskoprávního řízení.

14. Z dopisu ze dne 15. 1. 2016 plyne, že listina byla vystavena [anonymizována tři slova] pro žalobkyni, ve které jí sděluje, že pojistné plnění ve výši 28 255 Kč jí bylo odesláno dne 18. 1. 2016.

15. Z informace o vyřízení škodní události ze dne [datum] plyne, že listina byla vystavena [anonymizována tři slova] pro žalobkyni, ve které jí sděluje, že nárok žalobkyně na úhradu bolestného vyčíslený v částce 23 117 Kč shledala důvodným, když žalobkyni vyplatila v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu ČR částku ve výši 28 255 Kč. Dále z ní plyne, že nárok na ztížení společenského uplatnění vyčíslený částkou ve výši 149 392 Kč považuje za promlčený.

16. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 7. 2. 2021 plyne, že byl vyhotoven soudní znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] pro žalobkyni, když znalkyně stanovila, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně po dopravní nehodě ze dne 11. 11. 2015 došlo dne 11. 11. 2016. Dále z něj plyne, že součet korigovaných procent (ztíženého společenského uplatnění) činí 1,76 %, jako výchozí částku použila 10 586 800 Kč, když náhradu za ztížení společenského uplatnění stanovila v částce 149 392 Kč.

17. Z faktury č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že byla vystavena dne 7. 2. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako dodavatelem pro žalobkyni jako odběratele na částku ve výši 9 996 Kč za vypracování znaleckého posudku [číslo] kterou byla žalobkyně vyzvána k úhradě částky ve výši 9 996 Kč do 22. 2. 2021.

18. Z provedeného dokazování vyplývá, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalovaný ([celé jméno žalovaného]) shledán vinným, že dne [datum] v [obec] řídil nákladní vozidlo tovární značky Citroen Jumper opatřené [registrační značka], přičemž způsobil dopravní nehodu tím, že nepřizpůsobil rychlost vozidla dopravní situaci a včas nezareagoval na před ním stojící vozidlo a neubrzdil nákladní vozidlo a narazil do vozidla Felicia, řízeného [jméno] [příjmení], když při nehodě utrpěla žalobkyně sedící na místě spolujezdce zranění, které si vyžádalo hospitalizaci a následné domácí léčení přesahující 6 týdnů, po kterou byla žalobkyně omezena v obvyklém způsobu života omezenou pohyblivostí s možností pohybu pouze s oporou berlí a bolestmi v oblasti kyčle a páteře, v důsledku čehož nemohla zastat běžné úkony každodenní činnosti a byla odkázána na pomoc druhých, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Z provedených důkazů plyne, že žalobkyně dne 2. 2. 2016 na Policii ČR uvedla, že v důsledku zranění, které utrpěla při nehodě dne 11. 11. 2015, kterou způsobil žalovaný, po něm požaduje uhradit bolestné a trvalé následky ve výši 100 000 Kč. Dne 9. 2. 2021 zástupce žalobkyně oznámil Policii ČR, že žalobkyně se připojuje do probíhajícího trestního řízení se svým nárokem na úhradu nemajetkové újmy v celkové výši 182 505,40 Kč, když tato částka se skládá z bolestného ve výši 23 117,40 Kč a z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 149 392 Kč. Žalobkyni byla [anonymizována tři slova] uhrazena částka ve výši 28 255 Kč jakožto nárok na bolestné vzniklé žalobkyni při nehodě dne 11. 11. 2015, i když žalobkyně na bolestném požadovala pouze úhradu částky ve výši 23 177 Kč. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně po dopravní nehodě ze dne 11. 11. 2015 došlo dne 11. 11. 2016. Dle znaleckého posudku [číslo] ze dne 7. 2. 2021 vyhotoveného soudní znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] činí součet korigovaných procent 1,76 % (procentuální ohodnocení ztíženého společenského uplatnění). Fakturou č. F [číslo] ze dne 7. 2. 2021 byla žalobkyně jako odběratel vyzvána [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako dodavatelem k úhradě částky ve výši 9 996 Kč za vypracování znaleckého posudku [číslo] to do 22. 2. 2021.

19. Soud neprovedl dokazování listinou označenou jako znalecký posudek ze dne 29. 5. 2016, obžalobou Okresního státního zastupitelství v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 2. 2021, účastnickým výslechem žalobkyně, neboť skutkový stav byl provedenými důkazy dostatečně zjištěn a provedení dalších důkazů by bylo nadbytečné. Soud konstatuje, že neprovedl výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] za účel podání, resp. stvrzení závěrů uvedených v písemně vyhotoveném znaleckém posudku [číslo] neboť proti závěrům znaleckého posudku podaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] písemně nevznesl žádný z účastníků žádné námitky, ani se k němu žádný z účastníků nevyjádřil a soudu závěry znalkyně považuje za srozumitelné, proto by výslech znalkyně, při kterém by de facto došlo jen k potvrzení písemně podaného znaleckého posudku, byl nadbytečný.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že uhradila náklady za vyhotovení znaleckého posudku [číslo] ze dne 7. 2. 2021 v částce 9 996 Kč. Soud proto žalobkyni při jednání vyzval dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby ve lhůtě 5 dnů od jednání konaného dne 13. 5. 2022 navrhla důkazy k prokázání shora uvedeného tvrzení. Žalobkyně byla poučena, že pokud nenavrhne důkazy k prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene důkazního a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně při jednání uvedla, že doklad prokazující uhrazení vyfakturované částky nemá na jednání k dispozici, ale předloží ho ve stanovené lhůtě. Žalobkyně doklad prokazující uhrazení vyfakturované částky ve stanovené lhůtě nepředložila, když doklad nebyl předložen ani do rozhodnutí soudu. Soud tak setrval na svém závěru, že žalobkyně neprokázala, že uhradila náklady za vyhotovení znaleckého posudku [číslo] ze dne 7. 2. 2021 v částce 9 996 Kč.

21. S ohledem na shora uvedené proto byla žaloba co do částky ve výši 9 996 Kč zamítnuta (výrok II.).

22. Nejprve se soud zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení.

23. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“) promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

25. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

26. Podle § 648 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

27. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2908/2008 vyslovil právní závěr, že jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh soudu podán (srov. § 112 obč. zák.), a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Uplatněním nároku u soudu nedochází ke stavení promlčecí doby i z hlediska budoucího rozšíření žaloby (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 26 Odo 910/2006). Je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí doba se staví pouze u této části a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 3 Cz 4/74, uveřejněné ve Sborníku IV, ročník 1974, str. 773, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 874/2005).

28. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 23/2011 vyslovil právní závěr, že řádným uplatněním nároku na náhradu škody v adhezním řízení není samotné podání trestního oznámení, jestliže neobsahuje požadavek, aby konkrétní osobě byla uložena povinnost k náhradě škody v určité výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2478/2004, jenž je na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

29. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2724/2020 vyslovil právní závěr, že s ohledem na znění ustanovení § 619 odst. 2 a § 620 o. z. jsou pro účely posouzení rozhodných skutečností pro stanovení počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění jakožto následku pracovního úrazu použitelné dosavadní judikaturní závěry, podle nichž škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného má jeho změněný (zhoršený) zdravotní stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění.

30. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3936/2017 vyslovil právní závěr, že rozhodující z hlediska promlčení je okamžik ustálení zdravotního stavu poškozeného, avšak ustálení zdravotního stavu ve vztahu ke konkrétnímu poškození zdraví, ve spojitosti s nímž bolesti vznikly. Stejně tak v případě ztížení společenského uplatnění vycházel odvolací soud z judikatorně ustáleného závěru, že se poškozený dozví o škodě tehdy, kdy se jeho zdravotní stav po úrazu ustálí natolik, že je možné posoudit, jaké nepříznivé důsledky má zhoršený zdravotní stav pro život poškozeného, a lze tedy objektivně provést bodové ohodnocení jeho ztížení společenského uplatnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000, publikovaný v Souboru pod C 569).

31. Předně soud uvádí, že je dle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), vázán pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl žalovaný ([celé jméno žalovaného]) shledán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, který spáchal tím, že dne 11. 11. 2015 v [obec] řídil nákladní vozidlo tovární značky Citroen Jumper opatřené [registrační značka], přičemž způsobil dopravní nehodu tím, že nepřizpůsobil rychlost vozidla dopravní situaci a včas nezareagoval na před ním stojící vozidlo a neubrzdil nákladní vozidlo a narazil do vozidla Felicia, řízeného [jméno] [příjmení], když při nehodě utrpěla žalobkyně sedící na místě spolujezdce zranění, které si vyžádalo hospitalizaci a následné domácí léčení přesahující 6 týdnů, po kterou byla žalobkyně omezena v obvyklém způsobu života omezenou pohyblivostí s možností pohybu pouze s oporou berlí a bolestmi v oblasti kyčle a páteře, v důsledku čehož nemohla zastat běžné úkony každodenní činnosti a byla odkázána na pomoc druhých. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný způsobil dne 11. 11. 2015 dopravní nehodu, při které byla zraněna žalobkyně, tedy žalovaný způsobil dne 11. 11. 2015 žalobkyni újmu na zdraví.

32. Soud uzavírá, že ke škodné události došlo dne 11. 11. 2015, když promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni žalovaným počala v souladu s § 619 odst. 1, § 620 odst. 1 občanského zákoníku běžet dne 11. 11. 2016, neboť toho dne došlo k ustálení jejího zdravotního stavu (srov. 21 Cdo 2724/2020, 25 Cdo 3936/2017), když toho dne žalobkyně mohla zjistit výši nemajetkový újmy, která jí vznikla v důsledku dopravní nehody. Soud dodává, že nejpozději dne 2. 2. 2016 při podání vysvětlení na Polici ČR mohla žalobkyně zjistit, kdo řídil vozidlo, které nabouralo do vozidla, ve kterém cestovala, tedy kdo jí způsobil újmu na zdraví. Tedy ke dni 11. 11. 2016 počala žalobkyni běžet tří letá subjektivní lhůta (§ 619 odst. 1, § 629 odst. 1 občanského zákoníku), když posledním dnem lhůty pro uplatnění nároku na nemajetkovou újmu bylo 11. 11. 2019. Nárok na úhradu bolestného a nárok na úhradu ztíženého společenského uplatnění v celkové výši 100 000 Kč byl uplatněn včas, neboť je žalobkyně uplatnila při podání vysvětlení dne 2. 2. 2016 u Policie ČR, když toho dne žalobkyně uplatnila své nároky vůči orgánu veřejné moci (srov. 25 Cdo 23/2011). Ve vztahu k částce ve výši 100 000 Kč tak došlo v souladu s § 648 občanského zákoníku ke stavění běhu promlčecí lhůty. Z původně uplatněného nároku 100 000 Kč byla žalobkyni již uhrazena částka ve výši 23 117,40 Kč představující náhradu bolestného (resp. žalobkyni byla uhrazena částka ve výši 28 255 Kč), když nárok na úhradu bolestného není předmětem této žaloby. Nárok na úhradu ztíženého společenského uplatnění byl co do částky ve výši 76 882,6 Kč, byl uplatněn včas, přestože žalobkyně ho při uplatnění dne 2. 2. 2016 označila laickým (starším) termínem trvalé následky. Žalobkyni laikovi, v té době nezastoupené advokátem, nelze klást k tíži, že nezvolila přesný právní termín, neboť i z laického vyjádření je zřejmé, co jím myslela, tedy jaký nárok v řízení uplatňuje. Soud dodává, že od pravomocného skončení trestního řízení do zahájení tohoto řízení neuběhla celá promlčecí lhůta. K rozšíření nároku na úhradu ztíženého společenského uplatnění o částku ve výši 67 371,4 Kč však došlo až dne 9. 2. 2021. Žalobkyně požadovala z titulu nároku na úhradu ztíženého společenského uplatnění celkem částku ve výši 149 392 Kč. Částka ve výši 67 371,4 Kč, o kterou byl nárok žalobkyně na úhradu ztíženého společenského uplatnění rozšířen, byla žalobkyní uplatněna až po uplynutí promlčecí lhůty (srov. 25 Cdo 2908/2008). Nárok na nároku na úhradu ztíženého společenského uplatnění ve výši 67 371,4 Kč, je tak promlčen.

33. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu co do částky ve výši 67 371,4 Kč nedůvodnou, proto žalobu v této části zamítl (výrok II.).

34. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Dle odstavce druhého téhož ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

35. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

36. Jak již bylo uvedeno shora žalovaný při dopravní nehodě dne 11. 11. 2015 způsobil žalobkyni újmu na zdraví, a je tak dle § 2958 občanského zákoníku povinen uhradit žalobkyni ztížení společenského uplatnění. Žalobou uplatněný nárok na úhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 76 882,6 Kč není promlčen, proto se soud zabýval tím, zda žalobkyni nárok na úhradu ztížení společenského uplatnění vznikl v uplatněné výši. Při stanovení výše ztíženého společenského uplatnění soud vycházel z metodiky Nejvyššího soudu ČR. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ke dni 11. 11. 2016, v roce 2016 činil dle statistiky ČSÚ 400 násobek průměrné měsíční nominální hrubé mzdy částku ve výši 10 586 800 Kč, když soud tuto částku použil jako částku základní, když tato částka by žalobkyni náležela, pokud by byla zcela vyřazena ze společenského života. Základní částku soud ponížil o 20 %, tj. na částku ve výši 8 469 400 Kč (výchozí částka), neboť žalobkyni bylo v době ustálení zdravotního stavu přes 70 let (84 let), když nebyly zjištěny, ani nebyly žalobkyní tvrzeny důvody, pro zvýšení základní částky. Dle znaleckého posudku činilo ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku shora uvedené dopravní nehody 1,76 %, tedy žalobkyni náleží náhrada 1,76 % z výchozí částky, tj. částka ve výši 149 062,13 Kč. Jelikož žalobkyně včas uplatnila pouze částku ve výši 76 882,6 Kč, přiznal jí soud náhradu na ztížení společenského uplatnění pouze ve výši 76 882,6 Kč.

37. Soud proto shledal žalobu co do částky ve výši 76 882,6 Kč důvodnou (výrok I.).

38. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně a žalovaný byli v řízení téměř stejně úspěšní, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

39. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení