74 C 223/2025 - 42

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Rottnerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro zaplacení 10 042,08 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 800 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 5 242,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 042,08 Kč od 11. 2. 2024 do 18. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 242,08 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 4 800 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 27. 5. 2025, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky včetně příslušenství s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [Anonymizováno], [adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno]. Na jejím základě společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] poskytla žalované dne [datum] částku 4 800 Kč, která byla splatná nejpozději dne 10. 2. 2024, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 242,08 Kč. Žalovaná poskytnutou částku spolu s poplatkem za její poskytnutí do sjednaného data splatnosti nezaplatila a svůj dluh neuhradila dosud, ačkoliv byla k jeho úhradě opakovaně vyzývána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 se společností [právnická osoba]. nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 28. 1. 2026 podáním ze dne 30. 12. 2025 omluvila a žalovaná, ač byla k jednání řádně předvolána dne 12. 12. 2025, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Listina nazvaná Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno]. Tato listina byla podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] a žalovanou (prostřednictvím SMS kódu [Anonymizováno]) dne 11. 1. 2024. Společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] se v této listině zavázala poskytnout žalované na bankovní účet [č. účtu] dne 11. 1. 2024 částku ve výši 4 800 Kč, a to se zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně. Žalovaná se zavázala uvedenou částku společnosti [právnická osoba]. vrátit do 30 dnů od jejího poskytnutí (do 10. 2. 2024) spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 5 242,08 Kč prostřednictvím jedné splátky.

6. Listina nazvaná Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tato listina byla vyhotovena společností [právnická osoba]. dne [datum] a podepsána žalovanou (prostřednictvím SMS kódu [Anonymizováno]) téhož dne. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byly poskytnuty informace o podmínkách, za nichž jí může být poskytnut společností [právnická osoba]. úvěr ve výši 4 800 Kč s dobou trvání 30 dnů. Tyto podmínky odpovídají podmínkám obsaženým v listině uvedené v bodě 5.

7. Potvrzení o platbě vystavené [právnická osoba]. dne 12. 3. 2025. Dne 11. 1. 2024 byla z účtu [č. účtu] vedeného na majitele [právnická osoba]. převedena částka ve výši 4 800 Kč na účet [č. účtu]. Sdělení [právnická osoba]. ze dne 1. 12. 2025. Žalovaná byla majitelem účtu [č. účtu] vedeného [právnická osoba].

8. Výpis z běžného účtu [č. účtu] ze dne 1. 12. 2025 za období 1. 1. 2024 - 31. 1. 2025. Dne 12. 1. 2024 byla na účet [č. účtu] z účtu [č. účtu] provedena úhrada částky 4 800 Kč. Dne 9. 1. 2024 byla na účet [č. účtu] připsána částka 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. (s poznámkou „Půjčka“) a dne 10. 1. 2024 byla na tento účet připsána částka 6 000 Kč od společnosti [právnická osoba] (s poznámkou „[Anonymizováno] od [Anonymizováno]“).

9. Dohoda o úplatě datovaná 28. 2. 2025. Tato dohoda byla dne 5. 3. 2025 uzavřena mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní. Na jejím základě byly s odvoláním na „Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek“ uzavřenou mezi týmiž smluvními stranami dne 14. 6. 2023 postoupeny na žalobkyni společností [právnická osoba]. pohledávky uvedené v Seznamu postoupených pohledávek. Seznam postoupených pohledávek. Na str. 4 tohoto seznamu je pod referenčním číslem [hodnota] uvedeno jméno a příjmení žalované, její rodné číslo, číslo smlouvy [Anonymizováno] a částka 10 042,08 Kč.

10. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025. Tímto oznámením společnost [právnická osoba]. oznámila žalované, že na základě „Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025“ došlo k postoupení její pohledávky, kterou má za žalovanou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru, na žalobkyni. Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025. Touto výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou do tří dnů k úhradě dluhu z titulu postoupené pohledávky od společnosti [právnická osoba]. na zaplacení částky 4 800 Kč včetně poplatku za jejích poskytnutí, a to na základě „smlouvy o spotřebitelském úvěru“ uzavřené dne 11. 1. 2024. Podací lístek – DopisOnline ze dne 15. 3. 2025 a sledování zásilek [právnická osoba]. Z nich je patrné, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 byly žalované odeslány dne 15. 3. 2025.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

12. Žalovaná a společnost [právnická osoba]. podepsaly dne 11. 1. 2024 listinu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno]“. Společnost [právnická osoba]. téhož dne poukázala na účet žalované [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. částku 4 800 Kč. Tato částka byla na uvedený účet připsána dne 12. 1. 2024. Již ve dnech 9. 1. 2024 a 10. 1. 2024 byly na tento účet připsány částky 5 000 Kč a 6 000 Kč označené jako „půjčka“. Žalovaná se zavázala vrátit částku 4 800 Kč společnosti [právnická osoba]. spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 5 242,08 Kč nejpozději dne 10. 2. 2024. Žalovaná k tomuto datu společnosti [právnická osoba]. z celkové dlužné částky 10 042,08 Kč ničeho neuhradila. Na základě dohody uzavřené dne 5. 3. 2025 společnost [právnická osoba]. tuto pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. O postoupení pohledávky společnost [právnická osoba]. vyrozuměla žalovanou oznámením ze dne 15. 3. 2025 a žalobkyně současně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou z téhož dne, a to do tří dnů. Obě písemnosti byly žalované odeslány taktéž dne 15. 3. 2025. Žalovaná však na ně žádným způsobem nereagovala.

13. Žaloba je důvodná zčásti.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. „Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno]“ podepsanou společností [právnická osoba]. i žalovanou dne 11. 1. 2025 soud na základě jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a společnost CreditPortal, a.s. v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

21. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

22. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 23. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 24. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57) a konec konců to přímo vyplývá i za aktuálního znění § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru (či jeho právní nástupce) musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.

26. Soud má v posuzovaném případě za to, že společnost [právnická osoba]. této povinnosti nedostála. Z ničeho totiž nevyplynulo, že by se společnost [právnická osoba]. vůbec zabývala posuzováním příjmů a výdajů žalované, či že by si jejich výši vůbec zjišťovala. V řízení ani nevyšlo najevo, že by prověřovala žalovanou prostřednictvím Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, prostřednictvím registru SOLUS a bankovního i nebankovního registru klientských informací. Soudu tedy vůbec není zřejmé, zda společnost [právnická osoba]. při posuzování úvěruschopnosti žalované vůbec z nějakých údajů vycházela. Soud tedy dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba]. zcela rezignovala na prověření úvěruschopnosti žalované, a to přesto, že v době, kdy jí žalovaná žádala o poskytnutí úvěru, již byly žalované poskytnuty ze stejného titulu opakovaně finanční prostředky, což soud považuje za významnou indicii, vyvolávající minimálně pochybnosti o její finanční situaci.

27. Ačkoliv se v této věci jedná o úvěr relativně nízké výši, podle přesvědčení soudu nelze ani tak přehlížet zcela zásadní nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, jež poskytnutí úvěru předcházely. Nelze tedy než učinit dílčí závěr, že společnost [právnická osoba]. v žádném případě nesplnila povinnost adekvátně prověřit schopnost žalované splatit úvěr, který jí byl poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] ze dne 11. 1. 2024.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě společnosti [právnická osoba].) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (daném případě žalované) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] ze dne 11. 1. 2024 shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 580 o. z. neplatnou.

31. Společnosti [právnická osoba]. tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení ve smlouvě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 242,08 Kč, neboť byl-li tento sjednán ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani tímto jejím ujednáním účastníci vázáni. Takový nárok pak nemohl z logiky věci vzniknout ani žalobkyni, protože tato společnost nemohla v souladu se zásadou nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet na žalobkyni takový nárok žádným způsobem převést.

32. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

36. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

37. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (tato byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaná od společnosti [právnická osoba]. obdržela částku 4 800 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle § 2991 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně této částce.

38. Smlouvou ze dne 5. 3. 2025 byla sice pohledávka společnosti [právnická osoba]. (právní předchůdkyně žalobkyně) za žalovanou postoupena žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, avšak nic nebrání tomu, aby postupník nabyl pohledávku od věřitele z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji strany postupní smlouvy po právní stránce kvalifikovaly odlišně. Správná právní kvalifikace postupované pohledávky totiž není podmínkou platnosti postoupení, postačí, aby byla v postupní smlouvě identifikována dostatečně určitě, což bylo v tomto případě splněno (srov. rozsudky Nevyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, ze dne 23. 11. 2025, sp. zn. 32 Cdo 3885/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1787/2023). Soud proto uzavírá, že uvedenou smlouvou byla žalovaná pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, a ta se tak stala podle § 1880 odst. 1 o. z. jejím nabyvatelem, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně této věci.

39. Na vypořádání vztahů účastníků řízení se tedy vzhledem k výše uvedenému aplikují pravidla týkající se bezdůvodného obohacení. Žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 4 800 Kč, kterou žalovaná dosud žalobkyni ani z části nevrátila. V této výši se tak žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatila a tuto částku je proto povinna žalobkyni vydat, což dosud neučinila.

40. Bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu do 18. 3. 2025, avšak dosud neuhradila ničeho. Ode dne následujícího (19. 3. 2025) se tedy žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení ocitla v prodlení a od tohoto dne náleží žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení určený podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož výše k prvnímu dni prodlení činí 12 % ročně.

41. Soud proto žalované uložil výrokem I tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 19. 3. 2025 do zaplacení.

42. Výrokem II pak soud zamítl žalobu co do částky 5 242,08 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru jakož i úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 3. 2025 do zaplacení, jelikož žalobkyně se nemohla stát nabyvatelem této pohledávky odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru, a nemohl jí tudíž ani vzniknout nárok na její zaplacení a žalovaná se tak s její úhradou ani nemohla ocitnout v prodlení, jakož i úroku z prodlení z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 042,08 Kč (skládající se z poskytnuté jistiny ve výši 4 800 Kč a poplatku za poskytnutí ve výši 5 242,08 Kč) od 11. 2. 2024 do 18. 3. 2025, protože žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením svého dluhu, a to ještě jen co do částky 4 800 Kč až dne 19. 3. 2025, tedy po marném uplynutím dne 18. 3. 2025 , k němuž byla žalobkyní vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení, a stejně tak i ohledně úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 4 800 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, jelikož k prvnímu dni prodlení žalované se zaplacením této částky – jak již je uvedeno v předchozím bodě – výše zákonného úroku z prodlení určeného podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila jen 12 % ročně a nikoliv 14,75 % ročně jak požadovala žalobkyně.

43. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla převážně (ze 4,4 %) úspěšná žalovaná (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 47,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 52,2 %, neboť žalobkyně měla úspěch v částce 4 800 Kč, v níž bylo žalobě vyhověno, žalovaná měla naopak procesní úspěch v částce 5 242,08 Kč, v níž došlo k částečnému zamítnutí žaloby). Žalobkyně by tak byla povinna zaplatit žalované poměrnou část náhrady nákladů řízení žalované. Té však v řízení žádné náklady nevznikly.

44. Lhůtu ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určil třídenní, neboť pro stanovení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení