74 C 52/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátkou JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: na náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 25 899 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 899 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení částky 510 871 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 536 770 Kč od [datum] do [datum] a úroku prodlení z částky 510 871 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 25 899 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 899 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobce b) domáhal zaplacení částky 510 871 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 536 770 Kč od [datum] do [datum] a úroku prodlení z částky 510 871 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení v částce 15 455,20 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 15 455,20 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou, podanou do datové schránky ke zdejšímu soudu dne [datum] [anonymizováno], domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců 536 770 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci dne [datum] uplatnili v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění („ zákon o půdě“), u pozemkového úřadu nárok na vydání podílu každého z žalobců ve výši id. 1/8 na následujících nemovitostech: -) budova [adresa], objekt k bydlení; na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, -) pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 178 m2, obec Praha, katastrální území Horní Počernice („ Nemovitosti“). Ohledně takto uplatněného nároku rozhodl Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu až rozhodnutím ze dne [datum], č.j.: PÚ [číslo], kterým byli žalobci na základě § 9 odst. 4 zákona o půdě označeni za oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě a vlastníky předmětných podílů na Nemovitostech („ Restituční řízení“).

2. Restituční řízení trvalo bezmála 28 let. Tato doba je vzhledem k okolnostem a průběhu řízení zcela nepřiměřená. Mezi jednotlivými podstatnými kroky v rámci řízení docházelo k neodůvodněným časovým prodlevám v řádu několika let. Žalobci byli nuceni opakovaně urgovat další postup. Poprvé tak učinili po sedmi letech, kdy navzdory několika telefonickým urgencím bylo rozhodnuto pouze o zlomku žalobci uplatněných nároků. Ke druhé urgenci došlo po dalších více než 10 letech od podání první urgence, tj. po více než 17 letech od uplatnění restitučních nároků. Na to pozemkový úřad zaslal žalobcům situační zprávu ze dne [datum]. V ní sám pozemkový úřad konstatoval, že jeho postup není„ ideální“. Vysvětlovat to tím, že došlo ke změně již jednou zjištěných údajů a ty je nutno doplňovat, resp. zjišťovat opakovaně znovu. Zcela přitom opomenul, že potřeba nového zjišťování aktuálního stavu vyvstala pouze v důsledku jeho laxního přístupu v Restitučním řízení. Třetí urgenci žalobci učinili po dalších třech letech, během kterých nebylo rozhodnuto o žádném z uplatňovaných nároků žalobců. Až na základě třetí urgence, tj. po více než 20 letech, pozemkový úřad učinil žádosti na příslušné archivy za účelem zajištění podkladů pro rozhodnutí o dalších nárocích žalobců. Po obdržení odpovědí, které byly v souhrnu negativní a nic nového v daném Restitučním řízení nepřinesly, se dne [datum] uskutečnilo jednání. Jeho předmětem byla nečinnost státního pozemkového úřadu v Restitučním řízení. Čtvrtou urgenci učinili žalobci dne [datum] poté, co se v Restitučním řízení dále nic zásadního nedělo.

3. Po dalších více než 6 letech byl dne [datum] soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracován znalecký posudek [číslo] 2020. Jeho účelem bylo posouzení změn stavebně-technického charakteru, ke kterým na Nemovitostech došlo mezi lety 1950 a 1991. Tento znalecký posudek byl nakonec směrodatný pro konečné rozhodnutí o nároku žalobců ohledně vydání či nevydání jejich podílů na Nemovitostech. Až dne [datum] bylo rozhodnuto o samotném nároku žalobců na vydání jejich podílů na Nemovitostech.

4. S ohledem na výše uvedené žalobci uplatnili dne [datum] nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou Restitučního řízení. Vzhledem k neúměrné délce řízení a nejistotě, ve které tím byli žalobci po celou dobu trvání Restitučního řízení udržováni, by výše přiměřeného zadostiučinění měla být na horní hranici rozmezí uvedeného ve Stanovisku NS ČR, tedy ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 667 Kč za jeden měsíc řízení (pro první 2 roky ve výši 10 000 Kč za jeden rok). Zadostiučinění za nemajetkovou újmu by tedy mělo činit 536 770 Kč pro každého z žalobců.

5. K nároku žalobců na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu bylo vydáno stanovisko Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 2.2.2021, č.j. 56110/2020-MZE-11181, jímž bylo sděleno, že nárok žalobců je neoprávněný a nárok žalobcům nebyl přiznán.

6. Žalovaná sporovala nárok žalobců, když ve svém stanovisku ze dne 31.8.2022, č.j. MZE-51666/2022-MZE-11181, zaslaném zdejšímu soudu k nároku žalobců uvedla, restituční nárok byl žalobci uplatněn dne [datum]. Zahrnoval 48,50 ha převážně zemědělských pozemků v katastrálním území Horní Počernice, včetně zemědělské usedlosti sestávající z budov [adresa], [adresa] a [adresa]. Kromě žalobců uplatnili v roce 1996 restituční nárok na stejný majetek další tři žadatelé, a to na základě nálezu Ústavního soudu ČR [číslo] 1996 Sb. a zákona č. 30/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon [obec] národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7. O vydání části požadovaného majetku žalobcům bylo rozhodnuto dne [datum], kdy byla schválena dohoda o vydání věci uzavřená mezi žalobci a povinnou osobou - Svazem českých a moravských výrobních družstev. V letech 2000 a 2001 bylo pozemkovým úřadem postupem dle § 9 odst. 4 zákona o půdě vydáno celkem 7 rozhodnutí, kterými byly vyřešeny více jak žalobci požadovaného majetku.

8. U zbývajícího majetku bylo třeba posoudit možnost jeho vydání nebo nevydání z hlediska zastavěnosti, a to k datu účinnosti zákona o půdě ([datum]). To vyžadovalo rozsáhlé šetření ve stavební dokumentaci a místní šetření. V případě zjištěné zastavěnosti bylo zkoumáno, zda povaha staveb brání vydání pozemku. Poté pozemkový úřad případně objednával geometrického oddělení zastavěné a nezastavěné části pozemku na základě geometrického plánu. Do konce roku 2005 bylo takto pozemkovým úřadem rozhodnuto o 96 % plochy předmětných pozemků. Nebylo rozhodnuto pouze o pozemcích s objekty původní zemědělské usedlosti včetně těchto objektů a pozemku, na kterém se částečně nacházelo těleso dálnice D 11. O posledně uvedeném pozemku bylo rozhodnuto v roce 2014.

9. V roce 2015 pak došlo k vydání pozemku s hospodářskými budovami původní usedlosti. Před jeho vydáním bylo zapotřebí jednoznačně určit povinnou osobu. Tou byl podle pozemkového úřadu Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Ten se však proti tomuto závěru pozemkového úřadu bránil žalobou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 vedenou pod sp. zn.. 98 C 75/2015. Soud se nakonec přiklonil k závěru pozemkového úřadu.

10. Vzniklá nejasnost ohledně určení povinné osoby byla příčinou, proč pozemkový úřad nemohl vydat rozhodnutí o zbývající části usedlosti sestávající z budov [adresa] a [adresa]. Další důvodem byla skutečnost, že u těchto budov byly po jejich zabrání státem provedeny stavební úpravy. Bylo tedy třeba, aby rozsah stavebních změn posoudil soudní znalec. Stanovisko znalce se z důvodu nedostatku stavební dokumentace a potřeby opakovaného šetření v archivu Městské části [část obce] podařilo zajistit až v průběhu roku 2020.

11. Správní orgán nebyl nečinným po celou dobu řízení. Prodlevy byly dle názoru žalované zapříčiněny především mimořádnou složitostí daného případu, která je dána již jen značným rozsahem nárokovaného majetku.

12. Pokud se jedná o posuzování jednotlivých dílčích rozhodnutí o nárocích žalobců jakožto samostatných řízení, nelze s touto argumentací žalobců souhlasit. Žalovaná poukázala také na skutečnost, že v důsledku nepřiměřené délky vypořádání předmětného nároku, vycházejícího z téhož skutkového základu, může žalobcům vzniknout výhradně jediná újma. Počet v tomto řízení vydaných jednotlivých dílčích rozhodnutí tuto újmu nezvyšuje (viz podobně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2020, sp. zn. 54 Co 385/2019). Žalovaná v této souvislosti zdůraznila, že Obvodní soud pro Prahu 1 již ve věci nepřiměřené délky tohoto restitučního řízení vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] rozhodoval a to rozsudkem č.j. 63 C 85/2021-73 ze dne 30.5.2022 ve spojení s rozhodnutím MS soudu v [obec] č. j. 21 Co 272/2022- 114, jenž rozhodnutí zdejšího soudu potvrdilo. V daném řízení vzal soud za prokázané, že řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne [datum] a skončilo vydáním rozhodnutí dne [datum]. Žalobcům pravomocně přiznal nemajetkovou újmu v celkové výši 536 770 Kč s příslušenstvím.

13. Zároveň bylo u zdejšího soudu vedeno ještě jedno řízení týkající se nepřiměřené délky předmětného restitučního řízení (sp. zn. PÚ [číslo]) a to pod sp.zn. 30 C 13/2022. V daném řízení vzal soud za prokázané, že řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne [datum] a skončilo vydáním rozhodnutí dne 27. 1. 2015, č.j. PÚ 4392/92/12. Toto rozhodnutí bylo nezákonné, žalobci podali žalobu na nahrazení tohoto nezákonného rozhodnutí, když pochybením Státního pozemkového úřadu byly jejich podíly na nemovitostech vydány neoprávněné osobě [jméno] [příjmení]. Restituční řízení tak trvalo od [datum] do 10.6.2021. Rozhodnutím č.j. 30 C 13/2022-87 ze dne 20.10.2022, tak zdejší soudu řízení částečně zastavil a ve zbývajícím rozsahu nárok žalobců zamítl. Toto rozhodnutí není pravomocné.

14. Mezi účastníky byla nesporná skutková zjištění (viz ústní jednání konané dne [datum], týkající se celého průběhu restitučního řízení (vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo]) tak, jak je již zjistil soud v řízení pod sp. zn. 63 C 85/2021.

15. Nesporným účastníci učinili závěr, že předmětné restituční řízení vedené u Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu pod sp. zn. PÚ [číslo] žalobci zahájili dne [datum] uplatněním nároku. Základní údaje o délce řízení, jeho předmětu a průběhu vyplývají z následujícího tabulkového přehledu:

16. Rozhodnutí č.j.; Datum vydání; Vydáno 17. m2; Nevydáno 18. m2; Neuznáno 19. m2; Řešený majetek 20. %; Majetek celkem % 21. PU [číslo]; [datum]; 10 123;;; 2,09; 2,09 22. PU [číslo]; [datum]; 112 365; 6 443;; 24,50; 26,59 23. PU [číslo]; [datum]; 26 838;;; 5,53; 32,12 24. PU [číslo]; [datum]; 14 192;; 2,93; 35,05 25. PU [číslo]; [datum]; 60 170; 2 860;; 13,00; 48,05 26. PU [číslo]; [datum]; 61 650; 12,71; 60,76 27. PU [číslo]; [datum]; 24 073;;; 4,96; 65,72 28. PU [číslo]; [datum]; 50 479; 3 327;; 11,09; 76,81 29. PU [číslo]; [datum]; 2 636; 4 833;; 1,54; 77,35 30. PU [číslo]; [datum]; 56 660; 84;; 11,70; 89,05 31. PU [číslo]; [datum]; 2 413;;; 0,50; 89,55 32. PU [číslo]; [datum]; 12 117;;; 2,50; 92,05 33. PU [číslo]; [datum]; 21 381; 429;; 3,50; 95,55 34. PU 2025; [datum]; 746; 732;; 0,30; 95,85 35. PU [číslo]; [datum]; 30 146; 641;; 3,33; 99,18 36. PU [číslo]; [datum]; 669; 0,13; 99,31 37. PU [číslo]; [datum]; 2 371;;; 0,46; 99,77 38. PU [číslo]; [datum]; 1 040;;; 0,20; 99,97 39. PU [číslo]; [datum]; 178;; 0,03; 100,00 16. Nesporným mezi účastníky bylo, že celkový restituční nárok zahrnoval 48,50 ha pozemků v k. ú. [část obce], včetně zemědělské usedlosti sestávající z budov [adresa], [adresa] a [adresa]. [příjmení] výše uvedených oprávněných osob uplatnili v roce 1996 restituční nárok na stejný majetek další tři žadatelé ([jméno] [anonymizováno], [rodné číslo], Ing. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], Eva-Aysha von [příjmení] [jméno], [datum narození]), a to na základě nálezu [číslo] 1996 Sb., Ústavního soudu České republiky ze dne [datum] ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., a zákona [obec] národní rady [číslo] zákona č. 30/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon [obec] národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rovněž bylo zapotřebí vypořádat se s nároky vznášenými Dr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], na základě posledně uvedených předpisů. Ten byl takto nejprve pozemkovým úřadem mylně považován za oprávněnou osobu, ačkoli měl trvalý pobyt na území České republiky již před přijetím zákona č. 30/1996 Sb. a nároky již uplatnil v původně stanovené lhůtě dle zákona o půdě. Důsledky tohoto svého přístupu následně pozemkový úřad musel odstraňovat prostřednictvím autoremedury (viz rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 2005).

17. Nesporným účastníci rovněž učinili skutečnost, že první rozhodnutí o vydání majetku žalobcům bylo vydáno dne [datum], kdy byla schválena dohoda o vydání věci uzavřená mezi žalobci a povinnou osobou - Svazem českých a moravských výrobních družstev. V následujících letech bylo postupem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. pozemkovým úřadem vydáno celkem 18 rozhodnutí. Postupně se tak snižovalo množství majetku, které zůstávalo předmětem řízení.

18. Nesporným bylo, že v rámci restitučního řízení bylo nezbytné posoudit možnost vydání jednotlivých nemovitostí z hlediska zastavěnosti, a to k datu účinnosti zákona o půdě ([datum]). Byl rovněž zkoumáno, zda charakter jednotlivých staveb brání vydání konkrétního pozemku, a to na základě znaleckého zkoumání (znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2020 ze dne [datum], rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 2020). Také bylo nezbytné vypořádat se se skutečností, že část pozemku PK parc. [číslo] tvořenou pozemkem KN parc. [číslo] části pozemků KN parc. [číslo] nebylo možné vydat, neboť tyto jsou součástí nadjezdu nad dálnicí D 11 v ulici [ulice] (viz rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 1. 9. 2014, č.j. PU 4392/92/10).

19. Nesporným zůstalo i to, že v restitučním řízení se rovněž vyskytl problém s určením povinné osoby. Tou byl v rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 25. 2. 2015, č.j. PU 4392/92/12, určen Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Posledně uvedený tento závěr zpochybňoval, neboť se v rozporu s názorem pozemkového úřadu nepovažoval za právního nástupce dřívějšího Jednotného zemědělského družstva v [část obce]. Rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 25. 2. 2015, č.j. PU 4392/92/12, proto napadl dne [datum] žalobu podle částí paté zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v tehdy platném znění („ o. s. ř.“). Dané řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 75/2015. Posledně uvedený soud v něm meritorně rozhodl částečným rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, č.j. 98 C 75/2015-68, který byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č.j. 24 Co 65/2017-145. Uvedené řízení bylo ve zbylém rozsahu zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2018, č.j. 98 C 75/2015-174, které nabylo právní moci dne [datum].

20. Nesporným účastníci rovněž učinili skutečnost, že žalobci opakovaně urgovali postup pozemkového úřadu ve věci, a to dne [datum], následně po dalších 10 letech, dále dne [datum] a [datum]. Nárok, jenž je předmětem tohoto řízení, byl žalobci uplatněn u žalované písemně, a to dne [datum]. Žalovaná k takto uplatněnému nároku zaujala negativní stanovisko, o čemž vyrozuměla žalobce dopisem ze dne [datum].

21. Předtím, než soud rozvede své závěry po právní stránce, považuje za vhodné upřesnit průběh tohoto soudního řízení a podání žaloby ve věci. Žalobu vedenou aktuálně v senátě 74 C pod sp. zn. 74 C 52/2022 podali žalobci ke zdejšímu soudu již dne [datum] a to v 17:31:

42. Tato žaloba byla však založena do stejnopisů pod sp.zn. 63 C 85/2021. Žaloba ve věci 63 C 85/2021 (podaná [datum rozhodnutí] a to v [anonymizováno]) byla totiž koncipována skutkově naprosto totožně (konečné rozhodnutí pozemkového úřadu bylo vydáno taktéž ve stejný den, [datum]), nicméně týkala se jiné nemovitosti ze souboru nemovitostí, které byly předmětem jednoho restitučního řízení, když nemajetková újma byla požadována za -) budovu [adresa], objekt k bydlení; na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, -) pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 1 040 m2, obec Praha, katastrální území Horní Počernice. Ohledně takto uplatněného nároku rozhodl Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu až rozhodnutím ze dne [datum], č.j.: PÚ [číslo]. S ohledem na zapsání vizuálně stejných žalob v rozmezí dvou minut došlo k tomu, že tato žaloba byla vedena u sp. zn. 63 C 85/2021 jako stejnopis žaloby a až po vyhlášení rozsudku v dané věci bylo zjištěno, že se nejedná o totožnou žalobu. Tato žaloba pak byla zapsána v červnu 2022 pod sp. zn. 74 C 52/2022, avšak již nemohla být ke sp. zn. 63 C 85/2021 spojena dle §112 o.s.ř., což považuje judikatura NS ČR (např. 30 Co 4020/2014, popř. rozhodnutí MS v [obec] 35Co 216/2022, bod 17) za ideální postup. Soud však proto v rámci tohoto řízení zohlednil výsledek pravomocného rozhodnutí ve věci 63 C 85/2021 a nepravomocného rozhodnutí 30 C 13/2022 dané věci, neboť se jednalo o restituční řízení jediné, z něhož vznikla žalobcům jediná nemajetková újma, která má být posouzena komplexně.

22. Při posuzování se soud řídil následujícími zákonnými ustanoveními:

23. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, („ z. o. š.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Dle § 15 z. o. š. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

28. Dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v platném znění, správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

29. Dle § 9 odst. 1 a 2 zákona o půdě uplatní nárok oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

30. K právní stránce případu tak soud nejprve konstatuje, že nárok žalobce posuzoval v intencích zákona č.82/1998 Sb. Soud vážil, zda se v daném případě jedná o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona, spočívající v neučinění úkonu v zákonné lhůtě nebo zda jde o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a sním spojené aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud si v souvislosti se zmíněnou aplikací čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod kladl otázky, zda zde jde (1) o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, dále si kladl otázku, (2) zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a konečně (3) zda právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, je civilní (tj. soukromoprávní) povahy, když pouze v případě, že řízení splňuje uvedené podmínky, může být článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod aplikován. V případě posuzovaného restitučního řízení nebylo před zdejším soudem pochyb o kladné odpovědi na všechny tři nastíněné otázky, což je i v souladu s četnými rozhodnutími NS ČR či ESLP (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4251/2010, rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], [číslo]). Soud tedy dospěl k závěru, že se jedná o nárok na náhradu náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku restitučního řízení, spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době.

31. V případě posuzování zda je nárok fakticky dán a posuzování jednotlivých kritérií tohoto restitučního řízení dle § 31 a z. o. š. soud prvního stupně plně respektuje a souzní s hodnocením, které ve svém rozhodnutí 21 Co 272/2022- 114 detailně rozvedl Městský soud v Praze. S ohledem na zjištěnou délkou posuzovaného řízení (27 let, 9 měsíců a 16 dnů) tak má zdejší soud v intencích konkrétního případu taktéž za to, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 z. o. š. spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a že žalobci mají právo na přiměřené zadostiučinění v penězích. Žalobcům dle názoru soudu náleží za první a druhý rok řízení na nemajetkové újmě dohromady 20 000 Kč, za každý další rok pak 20 000 Kč a to za celkem 25 let, 9 měsíců a 16 dnů) a let. Soud se uchýlil k horní hranici sazby s ohledem na zcela bezprecedentní délku správního řízení, která není ničím omluvitelná. V rámci svého uvážení pak soud dospěl k závěru, že právě správní řízení, které trvá téměř celou svobodnou polistopadovou dobu, lze považovat za natolik nepřiměřeně dlouhé, aby bylo možné v souladu s Nejvyšším soudem (viz část VI. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod R 58/2011 (dále jen„ Stanovisko“)), sáhnout k částce 20 000 Kč za rok řízení (přiznávané rozpětí se pohybuje mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za rok řízení).

32. Základní částku tak modifikoval podle jednotlivých kritérií následovně:

33. Složitost Lze konstatovat, že šlo o rozsáhlé restitučních řízení, neboť předmětem restituce bylo původně cca 48,50 ha pozemků v k. ú. [část obce], včetně zemědělské usedlosti sestávající z budov [adresa], [adresa] a [adresa]. Soud souhlasí s tím, že šlo o řízení, které se skládalo z řady jednotlivých dílčích částí, avšak je třeba také zdůraznit, že v jednotlivých částech, tedy v případě jednotlivých„ dílčích řízení“ bylo možné rozhodovat samostatně. Přesto však je nezpochybnitelné, že ve věci musel být vypracován znalecký posudek, byly zkoumány historické dokumenty, bylo rozhodováno nejen pozemkovým úřadem, ale také v soudním řízení, a to navíc ve dvou stupních. Proto lze za odpovídající snížení základní částky považovat snížení o 25%. 34. [příjmení] orgánu veřejné moci během řízení Jak bylo mezi účastníky nesporné, v průběhu daného restitučního řízení byla období nečinnosti správního orgánu v řádu několika let, žalobci se aktivně snažili pomocí urgencí pozemkový úřad přimět ke konání ve věci. Ve vztahu k postupu orgánu veřejné moci tak soud za adekvátní považuje navýšením základní částky odškodnění o 25 %.

35. Postup účastníka řízení Zde soud neshledal nic, co by vedlo ke snížení či zvýšení základní částky.

36. Význam řízení pro žalobce Dle poměrně bohaté judikatury NS ČR (viz např. rozsudek ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1612/2009) platí, že při posouzení významnosti předmětu řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk nelze restituční řízení stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu. Tuto premisu lze použít s přihlédnutím k tomu, že primárním účelem tzv. restitučního předpisu a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, a proto je třeba takovým řízením přiznat zásadní povahu, pro níž by soudy (včetně pozemkového úřadu) měly jednat přes veškerou procesní, skutkovou či právní složitost tak, aby bylo možné řízení co nejrychleji skončit pravomocným rozhodnutím. Protože tomuto svému úkolu správní orgán nedostál, soud vnímá význam řízení pro žalobce jako jednoznačně zvýšený a navýšil proto základní částku o 10 %.

37. Sdílená újma Protože počet žalobců je vyšší než jeden, je nutné zabývat se i tzv. sdílenou újmou, tedy klást si otázku, jak žalobci újmu společně vnímali, jak se vzájemně podporovali. V posuzovaném řízení žalobci vedli spor ve shodě, újmu, kterou nepřiměřenou délkou utrpěli, sdíleli společně, a je tedy opodstatněné snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílené újmy o 5 %.

38. Po zohlednění výše uvedených kritérií proto soud má za to, že částku základního zadostiučinění 535 876 Kč je nutné zvýšit výsledně o 5 % (-25, +25, +10, -5). Proto soud dospěl stejně jako Městský soud v Praze v rozhodnutí pod č.j. 21 Co 272/2022- 114 k výsledné částce kompenzace pro každého ze žalobců ve výši 562 669,80 Kč.

39. S ohledem na pravomocně přiznanou částku 536 770 Kč v řízení vedeném v senátu 63 C (více nebylo totiž v daném řízení žalováno, tedy soudem nemohl být žalobní návrh ani překročen) a v souladu s judikaturou považující restituční řízení za řízení jediné, přestože v jeho průběhu jsou vydávána dílčí rozhodnutí, jimiž pozemkový úřad postupně nárokovaný majetek vydává, přiznal soud žalobcům rozdíl mezi částkou, kterou jako odpovídající újmu za restituční řízení každému ze žalobců vypočetl (562 669,80 Kč) a částkou, která již byla žalobcům za dané řízení již pravomocně přiznána (536 770 Kč), tedy celkem 25 899 Kč, co do zbytku žalobní návrh, který byl novým (dalším) návrhem ve věci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou restitučního řízení sp. zn. PU [číslo], zamítl. Je tak namístě vycházet z judikatury odvolacího soudu, který se k jednotě restitučního řízení ve sporech o náhradu nemajetkové újmy detailně vyjadřoval (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2020, sp. zn. 54 Co 385/2019, 21 Co 272/2022- 114 ze dne 9.11.2022).

40. Vedle posledně uvedené částky žalobcům náleží i požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 1 z. o. š.) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnili postupem dle § 14 z. o. š. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den [datum]. Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 z. o. š. tak byl den [datum] a zákonný úrok z prodlení začal k žalované jistině přirůstat dnem následujícím.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k rozhodnutím NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 soud vycházel z plného úspěchu žalobců ve věci, přestože jim nebyla přiznána žalovaná částka v plné výši. V případě nemajetkové újmy se tarifní hodnota stanovuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, neboť NS ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 uvedl, že„ v řízeních, v nichž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Nemajetková újma, o jejíž odškodnění v takových řízeních jde, je totiž vždy následkem zásahu do některé ze složek nemajetkové (osobní) složky jednotlivce (poškozeného) - ať už jde o nepřiměřenou délku řízení (kdy se poškozený ocitá ve stavu nejistoty ohledně svých práv a povinností, která mohou být v řízení dotčena), nebo v případě trestních stíhání, která neskončí pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nebo v případech nezákonného omezení osobní svobody atd.“ 42. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci a), rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 455,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 120 Kč ve výši 2 335,20 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 455,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

43. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci b) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 455,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 120 Kč ve výši 2 335,20 Kč.

Poučení