74 C 58/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované [číslo]: [ulice] správa komunikací hl. m. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému [číslo]: [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno]. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [číslo] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 132 081 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované [číslo] žalovanému [číslo] zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 132 081 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované [číslo] částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [číslo].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] částku 1 800 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [číslo].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníku na straně žalované [číslo] částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Žaloba a její odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 132 081 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uklouzla dne [datum] okolo 14:30 na zledovatělém, neudržovaném, neposypaném a tedy neschůdném chodníku v ulici [ulice] na [anonymizována tři slova] přibližně před [adresa]. V důsledku pádu utrpěla frakturu kotníku, pohmoždění kolena, povrchní poranění břicha, otřes mozku a hlubokou ránu bérce. Odvezla ji rychlá záchranná služba, musela podstoupit operaci, která jí způsobila dodatečnou bolest.

2. Žalobkyně má za to, že k jejímu pádu a úrazu došlo v důsledku existence závady ve schůdnosti, za kterou ve smyslu § 27 odst. 3 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 13/1997 Sb.“) odpovídá žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] jako ručitel, respektive v důsledku porušení povinností žalovaných spočívajících v zanedbání plánu zimní údržby pražských chodníků tím, že nedodržely předepsané časové limity odstranění závad ve schůdnosti, a to zásadním způsobem, když na předmětném chodníku, jakkoli se shrabaným sněhem, se nacházela v době pádu ledovka, evidentně neposypaná.

3. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek ke zhodnocení míry bolesti, již utrpěla. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ohodnotila míru bolesti dle Metodiky Nejvyššího soudu způsobenou zraněním (v r. 2021) a následnou operací (v r. 2022) na podkladě lékařských zpráv a vyšetření žalobkyně celkem (227,85 b. x 356,11 Kč) + (55 b. x 378,39 Kč) = 101 951 Kč Náklady na opatření tohoto posudku činily 9 000 Kč. Žalobkyně byla nucena vynaložit na léčiva v přímé souvislosti s předmětným zraněním náklady ve výši 1 630 Kč O žalobkyni pečoval v režimu domácí péče její syn [celé jméno svědka], a to v rozsahu přesahující míru lidské a rodinné solidarity, a proto jí náleží náhrada škody ve výši maximální úhrady podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. ve výši 130 Kč za hodinu za péči jí poskytovanou v rozsahu celkem 50 dní v průměru 3 h. denně v období od 12. 2 do [datum], tedy celkem částka 19 500 Kč.

4. Žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 132 081 Kč s příslušenstvím nejdříve žalovanou [číslo] následně i žalovaného [číslo] jako ručitele, avšak bezúspěšně, s tím, že konečný termín k zaplacení dlužné částky byl stanoven žalobkyní na [datum]. Jelikož dlužná částka nebyla ze strany žalovaných žalobkyni do uvedeného dne uhrazena, domáhala se žalobkyně úhrady této částky spolu s úroky z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení podanou žalobou.

II. Vyjádření žalovaných a vedlejšího účastníka

5. Žalovaná [číslo] se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává a navrhla žalobu zcela zamítnout. Žalovaná [číslo] především namítla, že již z žalobních tvrzení vyplývá, že se v daném případě nejednalo o náhlou anebo nepředvídatelnou změnu počasí, když počasí přetrvávalo několik dnů a žalobkyně si toho musela být vědoma. Pokud žalobkyně přesto šla po chodníku, který podle jejího názoru„ nebyl posypán nebo jinak učiněn bezpečně schůdným", pak žalobkyně minimálně zanedbala prevenční povinnost ve smyslu § 2900 a 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaná [číslo] nicméně zdůraznila, že chodník byl udržovaný a uklizený, čímž byla evidentně splněna povinnost žalovaných ke zmírnění závady způsobené povětrnostní situací, v důsledku čehož nejsou žalovaní odpovědni za škodu vzniklou žalobkyni. Žalovaná [číslo] k tomu dále uvedla, že předmětný chodník je zařazen do tzv. I. pořadí, tedy je uklízen přednostně, přičemž zimní údržbu komunikací v daném místě prováděla [právnická osoba]. Ve dnech 7. 2., 8. 2. a [datum] sněžilo, a proto byl v těchto dnech odstraňován sníh a prováděny další práce. Dne [datum] již byly prováděny tzv. náhradní práce, kdy bylo dané místo opětovně procházeno a byly např. odstraňovány nově vzniklé zmrazky, prováděl se další posyp a byly uklízeny i další komunikace. Stejně tak byly prováděny náhradní práce i v pátek [datum] v čase od [číslo] hod., kdy byl odstraňován ušlapaný sníh a byl prováděn další posyp na místech, kde to bylo potřeba. Žalovaná [číslo] dále namítla nedostatečnost skutkových tvrzení žalobkyně ve vztahu k následkům úrazu a výši bolestného, když tyto nároky nebyly v řízení dle žalované [číslo] dostatečně odůvodněny.

6. Žalovaný [číslo] se k podané žalobě vyjádřil tak, že považuje žalobou uplatněný nárok za nedůvodný a navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu a přiznal žalovanému [číslo] náhradu nákladů řízení. Žalovaný [číslo] předně namítl, že žádnou zákonnou či jinou povinnost neporušil, a proto nemůže odpovídat za tvrzenou škodu vzniklou žalobkyni. V této souvislosti předně žalovaný [číslo] nesouhlasí s tím, že chodník nebyl udržován, když chodník naopak byl v předmětný den posypán, uklizen a bylo o něj dalšími způsoby pečováno tak, aby byl schůdný. Žalovaný [číslo] tak dostal svým zákonným povinnostem dle § 9 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., neboť prostřednictvím správce – žalované [číslo] resp. jím pověřenou osobou provedl řádnou údržbu, a to v souladu s prováděcím právním předpisem – [anonymizováno 5 slov] [obec] v období 2020 2021, vydaným usnesením [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] [číslo] na které § 9 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. odkazuje. Z těchto důvodů nemůže být žalovaný [číslo] subjektivně odpovědný za porušení svých zákonných povinnosti ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. Vedle uvedeného žalovaný [číslo] namítl, že není ani objektivně odpovědný za závadu ve schůdnosti ve smyslu § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., jelikož v daném případě se o závadu ve schůdnosti nejednalo. Žalovaný [číslo] má za to, že aby se se jednalo o závadu ve schůdnosti, muselo by se jednat nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy, přičemž samotná skutečnost, že kluzká komunikace nebyla v době nehody posypána, závadu ve schůdnosti nepředstavuje. Z fotodokumentace předložené žalobkyní přitom bylo podle žalovaného [číslo] patrné, že se na chodníku vyskytovalo více zmrazků, což je běžný důsledek mrazivého počasí, přičemž v kombinaci s objektivní viditelností (čas 14:30 hod.) a objektivní viditelností sněhu na chodníku je tím vyloučena jakákoliv nepředvídatelnost technického stavu chodníku. Žalobkyně tedy mohla a měla být více bdělá, a přizpůsobit svou chůzi stavu komunikace. Žalovaný tak má za to, že se nejednalo o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace, která by naplňovala znaky závady ve schůdnosti ve smyslu § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. a zakládala tak objektivní odpovědnost žalovaného [číslo]. V této souvislosti žalovaný [číslo] odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 548/2020, ve kterém byla rozhodována skutkově obdobná věc. Žalovaný [číslo] dále namítl, že žalobkyně nesplnila svoji prevenční povinnost počínat si tak, aby jí nevznikla újma, když měla možnost zvolit pro chůzi daného dne bezpečnější cestu, nicméně přesto se žalobkyně vědomě vydala po předmětném chodníku, na kterém si přivodila úraz. Žalovaný [číslo] dále namítl nesprávnost vyčíslení nemajetkové újmy žalobkyně dle znaleckého posudku a dále nedůvodnost nutné péče od syna žalobkyně, když žalobkyně podle žalovaného [číslo] byla jistě schopna si obstarat své záležitosti (byť pravděpodobně s obtížemi) i sama. 7. [ulice] účastník na straně žalovaného [číslo] uvedl, že považuje za podstatné v řízení zkoumat, jak poškozená přizpůsobila svoji chůzi nastalé situaci, tedy několika dnů trvajícímu mrazu a zimě. [ulice] účastník na straně žalovaného [číslo] dále uvedl ohledně výše tvrzené škody, že některé položky, které žalobkyně požaduje, jsou vyčísleny neadekvátně, například otřes mozku, což bylo nesprávně považováno za analogii k operaci.

III. Skutková tvrzení a závěr o skutkovém stavu

8. Z provedených důkazů a shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, které soud vzal za svá skutková zjištění, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že v dny před úrazem i v den úrazu panovalo mrazivé počasí, nicméně není zcela zřejmé a mezi účastníky zůstalo sporným, zda v dané období napadl nějaký sněhový poprašek, či nikoliv.

10. Ze záznamu o výjezdu rychlé zdravotní záchranné služby ze dne [datum] soud zjistil, že RZP vyjela k popisované události v 15:04 hod. dne [datum], na místo zásahu v ulici [ulice], [obec], [příjmení] město dorazila v 15:09 hod., v 15:34 hod. zahájila transport pacienta, kterého dovezla a předala na příjem [anonymizována tři slova] v 15:43 hod. Pacientem byla [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně a svědka]. Událost byla klasifikována jako pád na rovině na ledu a sněhu, přičemž v záznamu je mj. uvedeno, že v době příjezdu RZP pacientka seděla na chodníku a stěžovala si na bolest v koleni a kotníku, přičemž podle záznamu bylo koleno mírně oteklé, bez známek hematomu, v oblasti hlezna s otokem a hematomem. Soud zejména z tohoto důkazu ve spojitosti rovněž s provedenými svědeckými a účastnickými výpověďmi dospěl k závěru, že žalobkyně na předmětném chodníku na ulici [ulice] v [obec], [příjmení] město, skutečně upadla, způsobila si zranění v oblasti kolena a kotníku, přičemž na místo byla volána záchranná služba, která žalobkyni odvezla do nemocnice k dalšímu ošetření.

11. Z nedatované fotodokumentace předložené žalobkyní (2x foto označené ve spise jako A8), z příloh žalované [číslo] – 4 obsahujících barevné fotografie a z Mapy daného území, ulice [ulice], detailní pohled na chodník před domem 281 v ulici [ulice] soud zjistil, že v době pořízení fotografie byla na chodníku nacházejícím se na ulici [ulice], [obec], [příjmení] město v místě přibližně před domem [adresa] viditelná vrstva sněhu, která byla shrabána k jedné straně. Ohledně doby pořízení této fotografie soud považoval za věrohodné tvrzení vyslechnutého svědka pana [celé jméno svědka], že fotografie bylo pořízena první nebo druhý den následující po dni předmětného úrazu žalobkyně.

12. Z výslechu svědka pana [celé jméno svědka] a výslechu žalobkyně soud zjistil, že chodník na ulici [ulice] v [obec], na kterém žalobkyně upadla, byl udržován nejméně v tom rozsahu, že sníh byl odklizen na stranu chodníku, přesto byl chodník zledovatělý a bylo třeba opatrně našlapovat a volit cestu. Soud dále z výslechu zjistil, že účelem cesty žalobkyně v daný den byla návštěva výdejního okénka restaurace v ulici [ulice], resp. zjištění, zda se zde výdejní okénko v daný den nachází a případně obhlédnout další nové možnosti výdejových okének v lokalitě.

13. Z výslechu svědkyně paní [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v daném období dosti mrzlo, v den pádu žalobkyně byly chodníky v okolí místa pádu žalobkyně i v ostatních částech [obec] zledovatělé a bylo na nich náledí, která bylo viditelné a proti slunci se lesklo. Už když se svědkyně snažila dostat na zastávku u jejího bytu na [část obce], měla s tím v důsledku námrazy problém. Na chodníku se nenacházela vrstva sněhu, nicméně byla zde viditelná vrstva ledu v proměnlivé tloušťce. V době, kdy se svědkyně starala o žalobkyni a čekala na příjezd záchranné služby nikdo jiný na dané ulici neupadl.

14. Z internetového výpisu ze stránek [webová adresa] k [datum] (důkaz označený A9) a internetového odkazu na počasí k 10. - [datum] ze stránek [webová adresa] soud zjistil, že v den [datum] byla v [obec] předpovězena nebo naměřena průměrná denní teplota – 5 °C, nejnižší teplota asi – 13 °C až – 16 °C a nejvyšší teplota asi – 5 °C až – 6 °C.

11. Ze snímků obrazovky stránek [webová adresa] archiv ve dnech [datum], 8. 2., 9. 2., 10. 2., 11. 2. a [datum] a z Neadresovaný a z nedatovaného emailu, označeného jako předmět [anonymizována dvě slova] s tělem zprávy označeným jako počasí v [obec] [část obce] dne [datum] a dne [datum] soud dále zjistil, že počasí ve dnech předcházejících dni [datum], tj. ve dnech 7. až [datum] byla v [obec] předpovězena nebo naměřena průměrná denní teplota vždy v rozmezí – 4 °C až – 8 °C. Uvedená zjištění se shodují i s tvrzeními svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která uvedla, že v daném období předcházejícím pádu žalobkyně„ mrzlo několik dní po sobě a dosti“, přičemž v noci panovaly teploty okolo – 10 °C až – 15 °C.

15. Z interního sdělení ze dne [datum], věc [obec], [ulice a číslo], s tím souvisejícího deník výkonů na [obec a číslo] oblast 1 – únor 2021 soud zjistil, že v pátek [datum] byl pracovníky úklidu žalované [číslo] naměřeno během dne i teplota – 12 °C. V oblasti označené jako [obec a číslo], oblast 1 pracovalo v daný den 37 pracovníků ručního úklidu v době 6 – 14 hod., kteří prováděli tzv. náhradní práce spočívající mj. v odstraňování ušlapaného sněhu a v posypu chodníků. Soud dále zjistil, že úklid byl prováděn i v předcházející dny 10. – [datum], ve kterých byly rovněž prováděny obdobné tzv. náhradní práce. Dále soud zjistil, že ke sněžení v dané oblasti došlo během dnů 7. – [datum], přičemž nová sněhová pokrývka v úhrnu činila alespoň 13 cm. Tato skutková zjištění soud čerpal ve spojitosti s jinými důkazy, a to zejm. provedenými výpisy z archivu počasí a svědeckými a účastnickými výpověďmi, když tuto minimální úroveň napadaného sněhu potvrzují i tyto ostatní provedené důkazy.

16. Z [anonymizováno 5 slov] [obec] v období 2020 – 2021 – příloha [číslo] k usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] [obec] má zpracovaný plán údržby pozemních komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., podle něhož byly výkony zimní údržby komunikací v období [datum] až [datum] prováděny dodavatelsky na základě uzavřené smlouvy o dílo. Pohotovost zaměstnanců v tomto období byla v době 6 až 14 hod. každý den po celé období. V tomto plánu byly rovněž upraveny technické požadavky na způsob provádění zimní údržby komunikací, včetně složení posypových materiálů.

17. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], vč. doručenky DS, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala k plnění žalované částky žalovanou [číslo] výzvou doručenou dne [datum] a žalovaného [číslo] výzvou mu doručenou dne [datum]. Z odpovědi na tuto výzvu označenou jako„ Věc: žádost o náhradu škody“ ze dne [datum] a odpovědi na tuto výzvu označenou jako„ Věc: [datum] [obec], [ulice a číslo], vozidlo“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná [číslo] odpověděla žalobkyni, že vzhledem k provádění úklidu na předmětném místě v podobě odstraňování sněhu postupuje žalovaná [číslo] žádost žalobkyně o plnění pojišťovně [právnická osoba], u které je žalovaná [číslo] pojištěna, k individuálnímu posouzení. Z přípisu označeného jako„ Informace o škodní události“ ze dne [datum] soud zjistil, že pojišťovna nárok žalobkyně posoudila jako nedůvodný, a to vzhledem k provádění údržby komunikace v místě vzniku události předmětného dne.

18. Soud neprováděl další navržené důkazy, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť měl výše zjištěný skutkový stav za prokázaný, přičemž soud měl za to, že shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

19. Soud tak dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně dne [datum] okolo 15 hod. při chůzi po chodníku na ulici [ulice] v [obec], [příjmení] město, přibližně před domem [adresa], upadla a způsobila si zranění v oblasti kolena a kotníku. Žalobkyni doprovázel její syn [celé jméno svědka], přičemž směřovali společně do ulice [ulice] podívat se a případně navštívit výdejní okénka restaurací. Na chodníku, na kterém žalobkyně upadla, se v danou dobu nenacházela souvislá vrstva sněhu, když sníh byl uklizen na stranu chodníku. Chodník byl nicméně viditelně zledovatělý s proměnlivou tloušťkou ledové vrstvy. Obdobná situace byla i na chodnících v okolí, které byly rovněž zledovatělé, a to viditelně, když tyto chodníky se na slunci, které daného dne svítilo, leskly. V den pádu žalobkyně i ve dnech předcházejících tomuto dni v [obec] mrzlo, teploty se pohybovaly mezi – 5 °C až – 16 °C, přičemž v průběhu dnů 7. – [datum] sněžilo s novou sněhovou pokrývkou v úhrnu více než 13 cm. Žalovaná [číslo] prováděla v dané oblasti místa úrazu žalobkyně ve dnech 7. – [datum] vždy v čase [číslo] hod. zimní údržbu komunikací, přičemž ve dnech 10 – [datum] byly prováděny tzv. náhradní práce spočívající mj. v odstraňování ušlapaného sněhu a v posypu chodníků. Žalobkyně vyzvala žalované před podáním žaloby k úhradě žalované částky výzvami doručenými žalované [číslo] dne [datum] a žalovanému [číslo] dne [datum].

IV. Posouzení věci

20. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud posoudil věc následovně, přičemž nejprve soud pro přehlednost shrnuje pro věc relevantní ustanovení právních předpisů.

21. Podle § 2 910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

22. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. platí, že vlastník místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, přičemž výkon správy může vlastník zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou.

23. Podle § 12 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky.

24. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. jsou v zastavěném území místní komunikace schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

25. Podle § 26 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb. jsou přitom povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

26. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

27. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. je vlastník místní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit 28. Podle § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. [příjmení] pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

29. Podle § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

30. Soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel z již ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS“), která případnou odpovědnost vlastníka, či správce, místní komunikace posuzuje jednak z hlediska (objektivní) odpovědnosti za závady ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. a jednak z hlediska případné (subjektivní) odpovědnosti vlastníka, či správce, místní komunikace za porušení zákonné povinnosti podle § 2 910 o. z..

31. V souvislosti s odpovědností za závady ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. soud posuzoval, zda se na předmětném chodníku v místě, kde upadla žalobkyně, nacházela závada ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., přičemž dospěl k závěru, že nikoliv.

32. K tomu soud nejprve odkazuje na shrnutí obsažené v usnesení NS ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 548/2020, se kterým se ztotožňuje a v jehož intencích soud posuzoval i projednávanou věc:„ Úprava obsažená v silničním zákoně zakládá zpřísněnou odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti. Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§ 27 odst. 2 a 3 silničního zákona), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit. Dále je významné, že bez ohledu na možnou liberaci není povaha této přísné odpovědnosti bezbřehá, neboť není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou zákonodárce považuje za únosnou i z hlediska ekonomiky a technickoorganizační udržitelnosti celého silničního systému. Touto okolností je výskyt tzv. závady ve schůdnosti, kterou silniční zákon definuje v § 26 odst. 2 (moje pozn. myšleno asi odst. 7) (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v § 26 odst. 6 silničního zákona). Negativním vymezením pak silniční zákon ohraničuje dosah této odpovědnosti tak, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací (§ 27 odst. 1 silničního zákona). Jestliže uživatel komunikace nemá nárok na náhradu škody způsobené tímto dosti širokým okruhem okolností, protože právě jim je povinen přizpůsobit svůj pohyb, pak logicky závadou ve schůdnosti může být jen takový úsek (místo) komunikace, které se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže (ne) kvalitu vozovky či chodníku natolik výrazně překračuje, že ji uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 134/2014, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen„ Sb. rozh. obč.“). Jinými slovy závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 silničního zákona“ 33. Jak vyplývá z výše uvedeného shrnutí, aby se jednalo o závadu ve schůdnosti, za jejíž existenci by žalovaní objektivně odpovídali, muselo by se jednat o závadu pro žalobkyni nenadálou a nepředvídatelnou. Z provedeného dokazování vyplynulo, že daného dne byla situace na všech chodnících v oblasti okolo místa pádu žalobkyně obdobná, tzn. vzhledem k dlouhotrvajícímu mrazu byly všechny chodníky v okolí zledovatělé a klouzalo to na nich. Existence náledí přitom byla pro žalobkyni předvídatelná, a to nejenom s ohledem na stálost počasí ve dnech předcházejících pádu žalobkyně, ale rovněž s ohledem na skutečnost, že v den pádu žalobkyně panovalo jasné počasí a svítilo slunce, tudíž byla dobrá viditelnost a jak vyplynulo z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], chodník se na slunci leskl a náledí bylo viditelné. Soud má tedy za to, že v případě náledí na chodníku, na kterém žalobkyně upadla, se nejednalo o nahodilou, resp. nepředvídatelnou, překážku ve schůdnosti chodníku, kterou by bylo možné kvalifikovat jako závadu ve schůdnosti chodníku ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., jelikož se jednalo o stav celého chodníku, který byl nadto obdobný u všech ostatních chodníků v okolí, tedy shrabaný, avšak i přesto klouzavý. Soud proto ze všech těchto důvodů měl za to, že žalovaní nejsou za případnou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku jejího pádu odpovědní podle § 27 odst. 3 ve spojení s § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb..

34. V tomto smyslu je možné rovněž odkázat na judikaturu NS, která absenci závady ve schůdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., a tedy i z ní plynoucí objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace, pro předvídatelnost vzniklé závady již opakovaně konstatovala v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněný pod [číslo] Sb. rozh. obč., rozsudek ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, rozsudek ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011, nebo usnesení ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1158/2013), nebo např. při pádu chodce na sice ojedinělé, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3701/2009).

35. Soud se dále zabýval tím, zda přestože žalovaní nejsou odpovědni za případnou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku jejího pádu podle zákona č. 13/1997 Sb., nejsou odpovědni za případnou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku jejího pádu v důsledku porušení jejich zákonné povinnosti podle § 2 910 o. z., která je na odpovědnosti podle zákona č. 13/1997 Sb. nezávislá. Zákonnou povinností žalovaných přitom bylo v souladu s § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. především vykonávat správu místní komunikace zahrnující její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, a obecně i udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, která jim plyne již z obecné prevenční povinnosti, čímž se rozumí stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob s rozumem průměrného člověka a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností (srov. § 4 odst. 1 o. z.) přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (srov. § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb.). Soud se tedy zabýval tím, zda žalovaní nezanedbali povinou údržbu chodníku, na kterém žalobkyně upadla, a v této souvislosti vážil i to, zda se žalobkyně chovala dostatečně opatrně tak, aby svému úrazu předešla, a to i s ohledem na ustanovení § 2 918 o. z. upravující spoluúčast poškozeného.

36. V této souvislosti soud vzal zejména v úvahu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná [číslo] prováděla daného dne v čase od 8 do 14 hod. údržbu chodníku tím, že z chodníků byl mimo jiné odklízen sníh a chodník byl posypáván, přičemž na úklidu chodníku v dané oblasti se podílelo 37 pracovníků ručního úklidu (stejný počet pracovníků jako v ostatní dny). Pořízené fotografie i svědecké výpovědi v zásadě potvrdily, že sníh na chodníku byl odklizen (shrabán) ke straně chodníku a chodník tak byl upravený až na existující náledí, které bylo na různých místech chodníku různě silné. V této souvislosti je ovšem nutné zvážit i to, že dané období se vyznačovalo dlouhodobými vysokými teplotami pod bodem mrazu, v noci až – 16 °C, a vzniku náledí proto bylo obtížné zabránit. Žalobkyně na chodníku dle svého tvrzení upadla ve 14:30, tedy poté, co byla kompletní údržba chodníku provedena. Bez dalšího nezůstává ani skutečnost, že místo, kde žalobkyně upadla, sestávalo z drobných dlažebních kostek, chodník byl lehce nakloněný a takový povrch klouže již pouze tehdy, když prší, tím více v době mokra (sníh) a vysokých mrazů, což je všeobecně známá skutečnost. Předmětný povrch lze udržet suchý a neklouzavý za daných meteorologických podmínek jen velmi stěží. Soud dále vzal v úvahu i konkrétní okolnosti na straně žalobkyně, a to zejména to, že účelem cesty žalobkyně byla v zásadě procházka k výdejnímu okénku restaurace, přičemž soud nemá za to, že by se jednalo o cestu nutnou nebo naléhavou v daném čase, kterou by nebylo možné odložit kvůli nepříznivému počasí (jako by tomu mohlo být například v případě cesty za lékařem apod.). Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že náledí na daném chodníku bylo vzhledem k aktuálnímu počasí dobře viditelné, přičemž daného dne byla situace na všech chodnících v oblasti okolo místa pádu žalobkyně obdobná, tzn. vzhledem k dlouhotrvajícímu mrazu byly všechny chodníky v okolí zledovatělé a klouzalo to na nich, přestože byly shrabané. Soud tedy vzal v úvahu skutečnost, že žalobkyně si existence náledí na chodníku byla vědoma od samého začátku své cesty, přesto na předmětnou, nikoliv naléhavou a nutnou cestu k výdejnímu okénku restaurace vyrazila. Žalobkyni doprovázel syn, který šel pár metrů před ní, avšak ani jeho o pomoc a oporu při chůzi nepožádala. Za situace, kdy již od samého počátku cesty bylo zřejmé, že v důsledku počasí je chůze obtížná, mohla žalobkyně taktéž požádat doprovázejícího syna o donášku jídla domů a na cestu se nevydávat. Je však nutné zdůraznit, že nejde o jakékoliv omezování svobody žalobkyně volně se pohybovat mimo domov, nicméně jde o běžnou opatrnost za situace, kdy je takový pohyb s ohledem na fyzickou způsobilost žalobkyně rizikový. Dle názoru soudu je na každém, aby racionálně své možnosti vyhodnotil a vycházku v době nepřízně počasí zvážil. Soud nezpochybňuje jistě velmi traumatický zážitek žalobkyně, avšak na základě provedeného dokazování má za to, že za újmu na zdraví, která byla žalobkyni způsobena neodpovídá třetí osoba.

37. Po zhodnocení všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaní neporušily svou zákonnou povinnost udržovat chodník ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, pokud na chodníku pravidelně každý den v čase stanoveném plánem zimní údržby komunikací [anonymizováno] [obec] prováděly zimní údržbu, kterou soud zhodnotil jako dostatečnou. Žalovaní proto za případnou újmu žalobkyně vzniklou v důsledku jejího pádu na chodníku nejsou odpovědni podle § 2 910 o. z., a to i při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně si podle hodnocení soudu nepočínala dostatečně zcela obezřetně tak, aby k úrazu nedošlo.

V. Závěr a náhrada nákladů řízení

38. Soud s odkazem na výše uvedené rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl, a to aniž by se zabýval případnou výší vzniklé újmy žalobkyně v důsledku jejího pádu, když dospěl k závěru, že za případnou újmu nejsou žalovaní odpovědní, a žalobě již jen z tohoto důvodu nemohlo být vyhověno 39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované [číslo] žalovanému [číslo] vedlejšímu účastníkovi na straně žalované [číslo] kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, která byla v řízení zcela neúspěšná.

40. Výrokem II. soud přiznal žalované [číslo] náhradu nákladů řízení v částce v částce 56 918,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 081 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], replika ze dne [datum], replika ze dne [datum] a 3x účast na soudním jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 040 Kč ve výši 9 878,40 Kč.

41. Výrokem III. soud přiznal žalovanému [číslo] náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, když soud v této věci nepovažoval za účelně vynaložené náklady žalovaného [číslo] spojené s jeho zastoupením advokátem. Dle ustálené rozhodovací praxe totiž u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li tedy v řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem účelně vynaloženými (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2984/09, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 376/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). Uvedené neplatí pouze za splnění zvláštních okolností, tedy tam, kde předmětem sporu byla velmi specializovaná problematika, která doposud nebyla soudy řešena, problematika s mezinárodním prvkem, vyžadující znalost cizího práva, jazykové znalosti apod. V takových případech zastoupení statutárního měst advokátem lze považovat z adekvátní (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 195/11, či nález téhož soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15). V daném případě má soud za to, že se jednalo o spor pro žalovaného [číslo] nikoliv výjimečný, tvořící běžnou agendu žalovaného [číslo]. Po zvážení těchto okolností i s ohledem na průběh řízení má potom soud za to, že se v dané věci nejednalo o věc natolik právně složitou, aby ji žalovaný [číslo] nebyl schopen vykonat v rámci běžné správy majetku statutárního města, ke které je (měl by být) patřičně materiálně i personálně vybaven, tedy bez pomoci externího advokáta. Soud tedy žalovanému [číslo] přiznal pouze paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., přičemž soud žalovanému [číslo] přiznal tímto způsobem náhradu za každý z pěti provedených úkonů ve věci (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a 3x účast na soudním jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

42. Výrokem IV. soud přiznal vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného [číslo] náhradu nákladů řízení v částce v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (2x účast na soudním jednání ve dnech [datum] a [datum]).

Poučení