74 CO 1/2022 - 220

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 457 746 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 26. srpna 2021, č. j. 19 C 16/2021-74, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 228 873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 204 500,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. a V. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit České republice - na účet Okresního soudu ve Zlíně, náklady řízení ve výši 4 379,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 51 019,47 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně (dále též jen„ soud“) žalovanému zaplatit žalobci částku 228 873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 228 873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), uložil žalobci nahradit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení ve výši 2 189,90 Kč (IV. výrok) a žalovanému nahradit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení ve výši 2 189,90 Kč (V. výrok).

2. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že dne [datum] žalovaný (jako prodávající) a žalobce (jako kupující) uzavřeli kupní smlouvu (dále jen„ Smlouva“) na prodej kontejnerového nákladního automobilu ke svozu bioodpadů s hydraulickou rukou (dále jen„ Vozidlo“) a čtyř kontejnerů za dohodnutou kupní cenu 3 317 000 Kč, navýšenou o daň z přidané hodnoty (DPH), celkem za 4 013 570 Kč. Ve Smlouvě žalovaný poskytl žalobci záruku za jakost Vozidla v délce dvanácti měsíců pro použití ke sjednanému, jinak k obvyklému, účelu (čl. V. bod 2.1) a záruku na lak v délce pěti let při denním mytí v automatických myčkách s rotačními kartáči (čl. V. bod 2.4), to vše od data převzetí Vozidla kupujícím. Dále se zavázal nejpozději do dvou pracovních dnů od nahlášení závady nastoupit na záruční opravu a vady odstranit maximálně do pěti pracovních dnů od nastoupení k odstranění, jestliže to povaha závady umožňuje a smluvními stranami nebude dohodnuto jinak. Jakékoliv nároky plynoucí z některé z poskytnutých garancí, uplatněné kupujícím vůči prodávajícímu, měly být považovány za oprávněné a platné, pokud prodávající neprokáže jejich neoprávněnost. V případě prodlení s dokončením záruční opravy v dohodnutém termínu byl žalobce oprávněn po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % z celkové ceny plnění bez DPH za každé nedodržení termínu a každý, i započatý, den prodlení. Příloha [číslo] Smlouvy obsahovala podrobný popis a technické parametry Vozidla, a deklarovala, že Vozidlo je určeno především ke shromažďování a přepravě komunálních a průmyslových odpadů a sypkých materiálů. Žalobce na koupi Vozidla čerpal dotaci z Operačního programu životní prostředí Ministerstva životního prostředí ČR, takže Vozidlo mělo sloužit ke svozu bioodpadu, jehož minimální tonáž za jeden rok byla podmínkou poskytnutí dotace. Smlouva proto byla uzavřena v rámci výběrové řízení, ve kterém žalovaný mohl do návrhu smlouvy doplnit pouze kupní cenu a popis vozidla. Výběrové řízení administrovala [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ Společnost K.“). Žalobce žalovanému kupní cenu zaplatil. Z výpovědi jednatele žalobce [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že před podpisem Smlouvu probíral s obchodním zástupcem žalovaného, přičemž oba záruku v délce dvanáct měsíců považovali za obvyklou, ujednání o zárukách chápali tak, že nad tuto záruku je souběžně sjednána záruka na lak po dobu pěti let. Z výpovědi jednatele žalobce [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že smluvní ujednání chápal tak, že dvanáctiměsíční záruka za jakost se vztahuje na všechno včetně laku, na který byla souběžně sjednána i záruka pětiletá. Z výpovědi jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že sjednanou sankci nepovažoval za přemrštěnou, pokud by došlo k vadě, způsobující nefunkčnost Vozidla. Smlouva podle něj neřešila vady drobného rozsahu, které nemají vliv na používání Vozidla (drobné oděrky). Sjednané záruky žalovaný chápal tak, že pokud se pokazí Vozidlo nebo jeho vybavení, poskytuje se dvanáctiměsíční záruka na jakost a pokud žalobce bude Vozidlo mýt denně v automatických myčkách s rotačními kartáči, tak mu žalovaný poskytuje pětiletou záruku na lak. Soud vzal za prokázané, že k předání Vozidla došlo [datum]. Žalobce ve Vozidle kromě bioodpadu převážel také stavební materiál, k čemuž prostřednictvím Společnosti K. u projektového manažera [jméno] [příjmení] z odboru odpadového hospodářství Státního fondu životního prostředí ČR dne [datum] ověřil, že při naplnění kapacity projektu může techniku využít na další separované odpady ve výzvě nedefinované. Na mytí vozidel měl žalobce vlastní myčku. Dne [datum] žalobce u žalovaného uplatnil vadu regulační kostky hydraulického jeřábu, s jejímž odstraněním se žalovaný dostal do prodlení. Dne [datum] účastníci uzavřeli Dohodu o narovnání, ve které dohodli prodloužení záruční doby o tři měsíce. Dne [datum] žalobce u žalovaného uplatnil další vady (netěsnost u ovladače rozvaděče na nosiči kontejnerů, únik oleje u hydraulické ruky, nesoulad mezi dálkovým a ručním ovládáním), dne [datum] žalovanému oznámil vadu laku na kovové konstrukci kontejnerové nástavby (odlupující se barva v místech, která nejsou používána ani zatěžována) a dne [datum] vytékající olej u pístnice. Dne [datum] žalovaný odstranil vady oznámené dne [datum] a [datum]. Přípisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], vyzval žalobce žalovaného k zaplacení smluvní pokuty dle Smlouvy ve výši 643 498 Kč. Žalovaný v přípisu ze dne [datum] odpověděl, že vady laku neuznává jako záruční, neboť jde o mechanické poškození. Následně žalobce zadal k posouzení povahy vady laku vypracovat znalecký posudek soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek č. 2034 2017 (dále jen„ Znalecký posudek“) soudní znalec vypracoval dne [datum]. Znalecký posudek zaslal žalobce žalovanému spolu s výzvou ze dne [datum] k zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 089 710 Kč (za prodlení s odstraněním vad oznámených [datum] a vad laku) do sedmi dnů od doručení výzvy. V přípise ze dne [datum] žalovaný nárok odmítl s tím, že vady laku nebrání užívání Vozidla a byly způsobeny mechanickým poškozením. Vadu laku pak žalovaný odstranil v době od [datum] do [datum]. Podáním doručeným žalovanému dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vad tlaku za období od [datum] do [datum] ve výši 457 746 Kč do 7 dnů od dne doručení výzvy. Ze Znaleckého posudku vzal soud za prokázané, že nosič kontejnerů je k rámu Vozidla přišroubován pomocí čtyř párů patek, na kterých (zejména v okolí šroubových spojů) dochází k masivnímu odlupování černého laku od šedého základu, i samotného základu od ocelového tělesa patky. Odlupující se lak jde volně rukou bez použití nástrojů či mechanické síly odloupnout, obnažená místa již mají počínající povrchovou korozi. Popsaný stav byl způsoben tím, že před lakováním této části Vozidla nebyly dodrženy potřebné technologické postupy, pročež lakování nevyhovuje příslušným technickým normám. Z ústního podání Znaleckého posudku soudním znalcem vzal soud za prokázané, že znalec [příjmení] prohlédl dne [datum], kdy dokumentoval a měřil tloušťku laku, přičemž bylo pouhým okem i na větší vzdálenost patrné, že spoje mezi rámem Vozidla a rámem v místě šroubových spojů jsou částečně korodovány a na povrchu je zjevný odlup lakovacího materiálu. Patrné bylo i oddělení vrchní černé barvy od základní šedé barvy a následně i základní šedé barvy od samotného ocelového podkladu, včetně rzi. Popsaná koroze a odlupování laku byla patrná již na fotografiích zaslaných žalobcem při reklamaci dne [datum], jen v menší ploše. Tento stav byl jednoznačně způsoben nedodržením postupu přípravy plochy pro lakování, jiná příčina vzniku vady nepřipadá v úvahu; k poškození laku nemohlo dojít mechanicky, nemohly je způsobit odlétající kamínky, ani převážený materiál. Největší problém byl způsoben nedodržením technologického postupu při přípravě povrchu ocelové konstrukce před lakováním, takže tloušťka laku nebyla podstatná, neboť i kdyby lak měl větší tloušťku, stejně by nepřilnul k povrchu a odpadával by. Nedodržení technologických postupů a jakékoli korozní napadení snižuje tuhost a pevnost konstrukce a ve větším časovém horizontu způsobuje destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnosti. Při podání znalecké výpovědi znalec vysvětlil, že každodenní mytí vozidla v automatických myčkách s rotačními kartáči má smysl pouze u vozidel s kompaktní karosérii. Pro Vozidlo mytí v takové myčce není vhodné, neboť její technologie neumožňuje načíst tvar vozidla a kartáče by nebyly schopny cca 2/3 Vozidla umýt. Znalec vysvětlil, že předmětnou konstrukci benevolentněji posuzoval jako„ ocelovou konstrukci“, která je vystavena povětrnostním vlivům a vlivům pocházejícím z dopravy, nikoliv jako„ nástavbu“, u které jsou nároky přísnější (jako na lakování podvozků nákladních vozidel). Soud konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 20 C 157/2017 bylo pravomocným rozsudkem vyhlášeným dne [datum] žalovanému uloženo zaplatit žalobci smluvní pokutu vyúčtovanou do [datum] ve výši 2 000 000 Kč za soubor vad (včetně vad laku za jiné období), přičemž soud v tam posuzovaném případě dospěl k závěru, že právo na smluvní pokutu žalobci vzniklo, ujednání o smluvní pokutě je jednoznačné a srozumitelné a sjednaná výše smluvní pokuty není nepřiměřená s přihlédnutím k zajišťované povinnosti i k důvodům, které ke sjednání smluvní pokuty vedly či okolnostem, které její sjednání provázely; soud smluvní pokutu nemoderoval mimo jiné proto, že žalobce již v žalobě omezil nárok na částku 2 000 000 Kč, kterou s ohledem na plynutí času za nepřiměřenou označit nelze. V řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 157/2017 soud vyslechl soudní znalkyni [jméno] [příjmení], která (shodně se závěry Znaleckého posudku) vypověděla, že tloušťka laku na předmětné části Vozidla byla„ udělaná“ tak, aby vydržela rok. Soud dále vysvětlil, že v tomto řízení žalovaným navrhovaný revizní znalecký posudek neprováděl, neboť neměl pochybnosti o správnosti a úplnosti Znaleckému posudku, závěry znalce při podání ústního znaleckého posudku hodnotil jako srozumitelné, logické, věcně správné a přesvědčivě odůvodněné a v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 157/2018 soudní znalkyně vyloučila, že by s ohledem na plynutí času a přelakování Vozidla bylo možné nyní zjistit, jaký byl stav laku v době uplatnění vady. Soud připomněl, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 445/2018, vysvětlil, že nesouhlas účastníka se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat posudek revizní. Po právní stránce soud Smlouvu posoudil jako kupní smlouvu ve smyslu § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), v níž byla platně sjednána smluvní pokuta (§ 2048 o. z.) a záruky (§ 2113 o. z.), které byly dne [datum] prodlouženy o 3 měsíce (do [datum]). Žalobce v záruční době (dne [datum]) řádně oznámil žalovanému vadu laku, která podléhala patnáctiměsíční záruční době i speciální pětileté záruční době. Podle smluvních ujednání byl žalovaný povinen nastoupit na záruční opravu nejpozději do dvou pracovních dnů od nahlášení vady (dne [datum]) a vadu odstranit do pěti pracovních dnů (do [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný nastoupil k odstranění vad laku až [datum], vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 6 634 Kč denně (0,2 % z částky 3 317 000 Kč) od [datum] do [datum]. Soud nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že žaloba je neurčitá, neboť v žalobě byl zcela určitě popsán požadavek na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vad laku od [datum] do [datum] ve výši 89 710 Kč a na úroky z prodlení od [datum] v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum], na kterou žalovaný reagoval dne [datum]; a požadavek na smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 368 036 Kč s úroky z prodlení od [datum], v návaznosti na předžalobní výzvu doručenou žalovanému dne [datum]. Námitku žalovaného, že vada laku nebyla kryta zárukou, považoval soud za vyvrácenou Znaleckým posudkem. Soud nepovažoval za důvodnou ani námitku, že znalec není nestranný proto, že byl se žalobcem přítomen předání Vozidla k opravě laku. Považoval totiž za logické vysvětlení soudního znalce, že se po vypracování Znaleckého posudku chtěl přesvědčit, zda vady byly řádně opraveny. Za nedůvodnou považoval soud i námitku, že k uplatnění záruky byl žalobce povinen Vozidlo denně mýt v automatické myčce s rotačními kartáči, neboť tato podmínka se nevztahovala na záruku za jakost, která také pokrývala vady laku. Tvrzení žalovaného, že na vady laku se vztahoval pouze čl. V. bod 2.2, nepovažoval soud za důvodné, neboť Smlouva nic takového nestanovila a podle výpovědi jednatele žalovaného žalovaný čl. V. bod 2.1 chápal tak, že jde o dvanáctiměsíční záruku za jakost. Ve shodě s tím také opravy laku jako záruční opakovaně označoval zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] v e-mailech za dne [datum] a [datum]. Podle Znaleckého posudku vady laku vznikly výhradně nedodržením technologického postupu při přípravě povrchu ocelové konstrukce před lakováním, a otázka každodenního mytí Vozidla v automatických myčkách s rotačními kartáči nemohla mít na jejich vznik vliv. K tomuto ujednání soud považoval za zajímavé, že nikdo z účastníků, ani zástupce Společnosti K., nevěděli, jak se ve Smlouvě ocitlo. Nedůvodnou shledal soud rovněž námitku, že pokud žalobce [příjmení] užíval k převozu stavebního materiálu, pozbyl výhod ze záruk, neboť ve Smlouvě nebylo uvedeno, že Vozidlo nemůže být použito k jinému účelu než svozu bioodpadu; žalobce již na počátku roku 2016 ověřil, že užívání Vozidla nad rámec povinností stanovených dotací není omezeno; a v příloze [číslo] Smlouvy bylo garantováno, že Vozidlem lze převážet i jiný materiál. Ustanovení § 2113 a § 2161 o. z. nadto hovoří o záruce za jakost v kontextu„ obvyklého“, či„ očekávatelného“, účelu, který nemůže být limitován dotačním titulem. Tvrzení žalovaného, že sjednaná smluvní pokuta se měla týkat pouze závažných vad a problémů, neodpovídá textu Smlouvy. Odkaz na § 555 o. z. nepovažoval soud za případný, neboť toto ustanovení nemá vytvářet prostor pro krytí rozporu mezi objektivním významem projevu a skutečné vůle jedné ze smluvních stran. Soud navíc předmětnou vadu laku za bagatelní nepovažoval, neboť (dle Znaleckého posudku) napadení korozí může způsobovat nežádoucí destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnosti, koroze může zmenšovat tloušťku materiálu a pevnost svaru a může dojít k prasknutí, ulomení nebo deformaci korozí napadené části. Současně šlo o vadu, jejíž bezplatné odstranění lze v záruční době spravedlivě požadovat. Soud se dále zabýval návrhem žalovaného na moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z., přičemž vzhledem k podobnosti právních úprav smluvní pokuty dle zákona [číslo] Sb., obchodního zákoníku (obch. zák.), a zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.), vyšel z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 3 Cdo 1398/96, ze dne 21. 1. 2002 sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. 32 [jméno] [číslo] / [číslo], ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 32 Cdo 815/2007, a ze dne 31. 8. 2011 sp. zn. 33 Cdo 1216/2010, podle kterých je smluvní pokutu dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní smluvní povinnost, bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 33 Odo 890/2020, ze dne 11. 8. 2005 sp. zn. 33 Odo 875/2005, ze dne 16. 7. 2008 sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 33 Cdo 4986/2009 a ze dne 30. 1. 2012 sp. zn. 33 Cdo 4932/2010, konstatoval, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána, charakteru či hodnotě zajištěného závazku a ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty. Soud vyšel také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010, podle kterého přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti, a brát zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnosti, které je provázely. Ve věci vedené pod sp. zn. 20 C 157/2018 odvolací soud„ uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta nebyla nepřiměřeně vysoká s přihlédnutím k významu zajišťované povinnosti ani k důvodům, které ke sjednání smluvní pokuty vedly či okolnostem, které její sjednání provázely. Moderace je nepřípustná i proto, že sám žalobce fakticky omezil do úvahy přicházející nárok na smluvní pokutu na částku 2 000 000 Kč, kterou s ohledem na plynutí času za nepřiměřenou označit nelze.“ S tímto závěrem se soud prvního stupně ztotožnil i v daném případě (kdy žalobce samomoderaci neuplatnil a požaduje smluvní pokutu za další období), neboť dohodnutou smluvní pokutu ve formě denní sazby nepovažoval za nepřiměřenou s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované skutečnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 32 Odo 1299/2006 soud předeslal, že úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou upínat pouze k okolnostem, které byly dány v okamžiku jejího sjednání, a tuto okolnost nelze zkoumat prizmatem skutečností, které nastaly po jejím sjednání. Proto při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty nepovažoval za rozhodné důvody, které způsobily dlužníkovo prodlení, okolnosti, za nichž k prodlení došlo, ani skutečnosti, které přispěly nebo jinak ovlivnily dobu trvání prodlení. V situaci, kdy žalobci již bylo na smluvní pokutě (mimo jiné i za vady laku za jiné období) přiznáno 2 000 000 Kč, a pořizovací cena Vozidla činila 4 013 574 Kč, z čehož většinou pokryla dotace, považoval soud přiznání smluvní pokuty v plné výši za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. Podle soudu se„ také nabízí úvaha“, zda žalobce požadavkem na další smluvní pokutu neopouští hranice poctivosti (§ 6 o. z.) a nedostává se za hranice zneužití práva (§ 8 o. z.). Vzhledem k tomu, že současně nelze připustit, aby žalovaný z délky své nečinnosti těžil, ponížil soud požadovanou smluvní pokutu na polovinu, kterou uložil žalovanému uhradit se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty vyúčtované za dobu od [datum] do [datum] odvodil soud z předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou ve smyslu § 573 o. z. považoval za doručenou dne [datum], přičemž přihlédl k tomu, že žalovaný se k výzvě vyjádřil přípisem ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval úroky z prodlení od [datum], zavázal soud žalovaného k zaplacení úroků z prodlení z částky 44 855 Kč od toho data. Prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty vyúčtované za dobu od [datum] do [datum] odvodil soud z předžalobní výzvy doručené žalovanému dne [datum], a skutečnosti, že sedmidenní lhůta k úhradě uplynula [datum]. Proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 184 018 Kč s úroky z prodlení od [datum]. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl v řízení stejný úspěch i neúspěch, nepřiznal žádnému z nich náhradu nákladů řízení.

4. Pravomocným usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 19 C 16/2021-160, přiznal soud soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] odměnu a náhradu hotových výdajů za ústní doplněk znaleckého posudku v celkové výši 4 379,80 Kč. Vzhledem k tomu, že úspěch i neúspěch účastníků byl stejný, zavázal soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. k úhradě nákladů státu účastníky rovným dílem.

5. Proti I. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že soud vycházel především ze Znaleckého posudku a námitky žalovaného proti němu odmítl, stejně jako návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Znalec však při vypracování Znaleckého posudku nepostupoval správně a jeho závěry jsou vnitřně rozporné, neboť nedokázal vysvětlit, jak dospěl k závěru, že lak byl nanesen v nedostatečné vrstvě, když ve Znaleckém posudku uvedl:„ jak je zdokumentováno a uvedeno v nálezové části, lakování kontejnerové nástavby nevyhovuje příslušným technickým normám. Tloušťka laku je více než 20 % pod nominální hodnotou“. Znalec navíc aplikoval stupeň korozní agresivity C5„ podvozkové lokalizace nátěru“, který je charakterizován jako„ přímý vliv korozních činitelů vnější atmosféry a přímý účinek abraze při ostřiku z vozovky.“, přičemž pro nátěry„ ocelové slitiny“ je vyžadována minimální tloušťka 130 q nebo um, a znalec naměřil tloušťky laku cca 120 um výjimečně pod 100 um a 86 um. Znalec uvedl:„ důvod, proč jsem nepoužil při hodnocení stupeň C4 je ten, že tyto konstrukce nejsou vystaveny přímému účinku a dráze při odstřiku z vozovky.“ Jediný rozdíl dle Znaleckého posudku mezi kategorií C4 a C5 spočívá v tom, že nátěry dle kategorie C5 jsou vystaveny přímému účinku a dráze při odstřiku z vozovky. Ačkoliv tedy znalec zjistil skutečnosti, dle kterých měl být lak posuzován dle stupně C4, postupoval dle stupně C5, aniž tento rozpor odůvodnil. Znalec odmítl veškeré mechanismy vzniku závady, které tvrdil žalovaný, aniž pro své závěry uvedl jakákoliv zjištění, a odůvodnil je pouze tím, že ke vzniku vad laku nemohlo dojít jinak, a že vady spočívají v nesprávném nanesení laku, aniž pro tento závěr vznesl jediné pozitivní zjištění. Znalec uvedl řadu pochybení, ke kterým mohlo dojít při nanášení laku, aniž zjistil, že k nim skutečně došlo. Žalovaný měl pochybnosti o nestrannosti znalce, neboť z jeho výpovědi vyplynulo, že po vypracování Znaleckého posudku poskytoval žalobci služby, kdy úkoloval servis, jak má být oprava provedena. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2884/2016, k tomu, aby byl znalec vyloučen z podání znaleckého posudku, stačí pouhá pochybnost o jeho podjatosti. Soud pochybil i v otázce posouzení Smlouvy, uzavírané v rámci výběrového řízení, kdy žalovaný nemohl do smlouvy zasahovat s výjimkou uvedení ceny. Proto by interpretační problémy dle § 557 o. z. měly být vykládány v neprospěch žalobce. Mezi stranami panuje spor o výklad Smlouvy v části záruk za vady v délce patnáct měsíců a záruky za vady laku, podmíněné denním mytím vozidla, a v otázce, zda se obecná záruka vztahovala i na vady laku. Podle žalovaného vady laku pokrývala speciální záruka, podmíněná denním mytím Vozidla, které nebylo prokázáno. Úrok z prodlení přiznal soud od [datum], aniž zjistil, kdy byla žalovanému doručena výzva k plnění.

6. Proti II., III. a IV. výroku podal odvolání žalobce. Rozhodnutí soudu v části týkající se rozporu nároku s dobrými mravy považoval za nepřezkoumatelné, omezující se na konstatování, že žalobci již byla přiznána částka 2 000 000 Kč a cena Vozidla činí 4 013 574 Kč, z čehož většinu pokryla dotace. Výše smluvní pokuty je však dána liknavým postupem žalovaného, který vady včas neodstranil, ani odborným způsobem nezjišťoval jejich příčinu. Naopak žalovaný již v e-mailech z [datum] a [datum] upozorňoval na ujednání o smluvní pokutě, nebyl tedy tím, kdo se snažil uměle natahovat období v zájmu navyšování svého nároku. Žalovaný odmítal věc řešit, byť na počátku odstranění vady opakovaně sliboval. Vadu laku žalobce žalovanému oznámil [datum], kdy již byla řešena jiná vada. Dne [datum] se k věci vyjádřil subdodavatel žalovaného, který oprávněnost reklamace posuzoval pouze z fotografií, ze kterých dovodil, že„ některé“ porušení laku je způsobeno mechanickým poškozením. Z této reakce je zřejmé, že„ některé“ vady laku měly charakter vad záručních. V e-mailech ze dne [datum] a [datum] ujišťoval žalovaný žalobce, že vady laku budou odstraněny. Poté, co žalovaný informoval žalobce o odkladu opravy, žalobce dne [datum] žalovanému zdůraznil, že má nárok na smluvní pokutu, a až dne [datum] vyzval žalovaného k její úhradě a odstranění poslední vady. Teprve poté žalovaný změnil postoj a v přípise ze dne [datum] označil„ některé“ vady laku za mechanické. Žalobce proto k posouzení charakteru vad laku zadal zpracování Znaleckého posudku, který zaslal žalovanému. Žalovaný sice v dopise ze dne [datum] odpovědnost za vady laku odmítl, avšak v době od [datum] do [datum] Vozidlo přelakoval. Žalobce tedy opakovaně avizoval, že mu vzniká nárok na smluvní pokutu a nechal posoudit vady znalcem. Žalovaný pro odstranění vad, ani pro ověření jejich charakteru, nic nečinil, a spoléhal na názor subdodavatele, který však připustil, že některé vady laku jsou záruční. Žalovaný více než dva měsíce utvrzoval žalobce, že vady laku odstraní, postoj změnil až po vyúčtování smluvní pokuty. Žalobce opakovaně navrhoval smírné vyřešení věci, které žalovaný odmítal. Jednal-li tedy někdo nemravně, byl to žalovaný.

7. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobce uvedl, že soud řádně přezkoumal závěry soudního znalce, které znalec při výslechu obhájil. [příjmení] laku byla objektivně zjištěna a zdokumentována, otázka tloušťky laku je marginální. Soudní znalec vyloučil, že k poškození laku a korozi mohlo dojít mechanicky, a i subdodavatel žalovaného uvedl, že pouze některá poškození laku jsou mechanická. Žalovaný měsíce sliboval opravu laku v rámci reklamace, kterou odmítl až po vyúčtování smluvní pokuty. Žalobce soudního znalce požádal o účast při opravách vad, které znalec odborně pojmenoval, a byl schopen posoudit, zda je jejich odstranění provedeno odborně. Ze Smlouvy se podává, že byla sjednána obecná záruka za jakost, která garantovala vlastnosti celého Vozidla, dále prodloužená záruka na lak. V případě nevyužití záruky na lak byly vady laku kryty obecnou zárukou. Tato ustanovení nepřipadala v předchozím soudním sporu nikomu nejednoznačná. Smlouva byla uzavřena v rámci výběrového řízení, kdy žalovaný mohl požadovat dodatečné informace, případně podat námitky. Úroky z prodlení byly uplatňovány ze dvou částek v návaznosti na předžalobní výzvy odeslané v různém čase.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a odvolání žalobce je důvodné.

9. Odvolací soud shrnuje, že v podaném odvolání žalobce brojil výhradně proti závěru soudu o nepřiznání části nároku pro rozpor s dobrými mravy, kdy v této části považoval rozsudek za nepřezkoumatelný, případně nesprávný.

10. Odvolací námitky žalovaného sestávaly ze čtyř okruhů: 1/ potřeba vypracování revizního znaleckého posudku, odůvodněná a) pochybnostmi o podjatosti soudního znalce a b) nesprávností Znaleckého posudku; 2/ otázka, zda se na vady laku vztahovala výhradně záruka sjednaná v čl. V. bod 2.4 Smlouvy, a zda tato záruka byla podmíněna denním mytím Vozidla v automatické myčce s rotačními kartáči; 3/ zda vady laku byly vadami záručními, když a) žalobce nepřevážel Vozidlem výhradně biomasu a b) k poškození laku došlo mechanicky, bylo způsobeno odlétajícími kamínky nebo převáženým stavebním materiálem; 4/ od kdy žalobci náleží úrok z prodlení.

11. Odvolací soud předesílá, že odvolací námitka žalobce, podle které není odvoláním napadené rozhodnutí přezkoumatelné, není důvodná, neboť soud prvního stupně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvedl, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Soud prvního stupně také dbal o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé, a založil své závěry na důkladné analýze všech relevantních skutečností.

12. Jako správná pak přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin a výpovědí účastníků, svědků a soudního znalce, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

13. Soud prvního stupně postupoval správně také pokud při právním posouzení věci ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval práva a povinnosti vzniklé ode dne [datum] podle právních předpisů účinných od tohoto data, tj. zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.).

14. Odvolací soud souhlasí s právním posouzení věci soudem prvního stupně, že předmětná Smlouva je platně uzavřenou kupní smlouvou ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z., že ve Smlouvě byla platně sjednána smluvní pokuta (§ 2048 o. z.) a záruky (§ 2113 o. z.), které byly prodlouženy do [datum]. Žalobce v záruční době (dne [datum]) řádně oznámil žalovanému vadu laku, a to ať již podléhala patnáctiměsíční či pětileté záruční době. Podle smluvních ujednání byl žalovaný povinen nastoupit na záruční opravu nejpozději do dvou pracovních dnů od nahlášení vady (dne [datum]) a vadu odstranit do pěti pracovních dnů (do [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný nastoupil k odstranění vady laku až dne [datum], vznikl žalobci nárok na vyúčtovanou smluvní pokutu za předmětné období.

15. Odvolací soud se dále zabýval odvolací námitkou žalovaného, že vyšel najevo důvod pochybovat o nestrannosti soudního znalce proto, že po vypracování Znaleckého posudku spolu se žalobcem předával Vozidlo k odstranění vad subdodavateli žalovaného.

16. Při posuzování nestrannosti znalců lze vycházet analogicky z judikatury týkající se nestrannosti soudců (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1811/14, ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1965/15, či ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4071/17). Nestrannost znalce je tak třeba hodnotit prostřednictvím subjektivního a objektivního testu nestrannosti.

17. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem znalce v daném případě. V tomto pojetí je nestrannost především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah znalce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.). V rámci subjektivního testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti - dokud není prokázán opak, lze tedy znalce pokládat za nestranného. Domněnku subjektivní nestrannosti je možné vyvrátit jen objektivním způsobem.

18. V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti znalce. Nestačí tedy, že se znalec subjektivně necítí být podjatý, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. Jde tedy o objektivní úvahu, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by znalec podjatý mohl být.

19. Pokud jde o subjektivní test, pak v řízení nikdo netvrdil, že by soudní znalec měl vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, či jejich právním zástupcům.

20. Co se týče objektivního testu, odvolací soud bere v úvahu, že soudní znalec se mohl při výkonu znalecké činnosti prováděné při vypracování Znaleckého posudku dozvědět informace, které bylo možné využít při řešení vhodného postupu odstraňování vad laku. Proto skutečnost, že byl po vypracování Znaleckého posudku spolu se žalobcem přítomen předání Vozidla k odstranění vad, nelze hodnotit jako důvod k pochybnosti o jeho nepodjatosti, neboť v obou případech se soudní znalec zabýval stejnou událostí (odlupováním laku na Vozidle), jejíž smysl a účel nebyl ve vzájemném rozporu, a v obou případech vystupoval nezávisle (bez vztahu k účastníkům či jejich zástupcům). Přítomnost znalce při předání Vozidla k odstranění vad (resp. žalovaným tvrzené„ úkolování“ jeho subdodavatele, jak má vady odstranit) vykonaná na žádost žalobce po zpracování Znaleckého posudku, tedy nezakládala u znalce žádný vztah k předmětu opravy, pro který by mohly vzniknout důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, a výkon této činnosti není důvodem, pro který by soudní znalec měl být vyloučen z podání znaleckého posudku.

21. Odvolací soud nepovažuje za důvodné ani odvolací námitky žalovaného, vztahující se k obsahu Znaleckého posudku, ani k tomu, jaká z něj soud prvního stupně učinil skutková zjištění, neboť otázky, kterými se znalec zabýval, se týkaly posouzení skutečností, k nimž je zapotřebí odborných znalostí jiných než znalost práva, které soudce nemohl získat výukou, výchovou ani životní praxí (§ 127 odst. 1 o. s. ř.), a směřovaly ke zjištění pro posouzení věci relevantních skutečností. Znalec v podaném znaleckém posudku řešil odborné otázky, na které byl tázán (popsal příčinu odlupování laku na Vozidle) a nepřekročil hranice své odborné kompetence. Při hodnocení důkazního významu Znaleckého posudku soud podrobně popsal, jaké z obsahu Znaleckého posudku vyvodil konkrétní poznatky o předmětu dokazování, hodnotil přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti a logického odůvodnění, při svém rozhodnutí nevycházel pouze ze Znaleckého posudku, ale hodnotil ho ve vztahu k ostatním provedeným důkazům, z nichž žádný nebyl se závěry znalce v rozporu. Při podání znalecké výpovědi znalec přesvědčivě vysvětlil, že pokud nástavbu Vozidla, na které k odlupování laku docházelo, posuzoval jako„ ocelovou konstrukci“, nikoliv jako„ nástavbu“, byl jeho postup ve vztahu k nárokům na zatížení laku benevolentnější (a tedy pro odvolatele výhodnější). Písemně podaný znalecký posudek obsahuje náležitosti stanovené zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, účinného do 31. 12. 2020, znalec jej podepsal a připojil otisk pečeti.

22. K odvolací námitce žalovaného, že soud nezadal zpracování revizního znaleckého posudku, odvolací soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, podle kterého:„ vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, případně znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní.“. V posuzovaném případě nebyly soudu předloženy znalecké posudky s různými závěry, nelze mu tedy vytýkat, že pokud po slyšení znalce považoval Znalecký posudek za přesvědčivý, v situaci, kdy žalovaný soudu nepředložil znalecký posudek vypracovaný na jeho objednávku, ač tak učinit mohl (právní zástupce žalovaného na jednání odvolacímu soudu potvrdil, že žalovaný také zadal vypracování znaleckého posudku, jeho závěry si však nevybavoval), a kdy mu bylo z jeho úřední činnosti známo, že soudní znalkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 157/2018 dospěla ke stejnému závěru, jako znalec v tomto řízení, nepřistoupil ke zpracování revizního znaleckého posudku.

23. Odvolací námitka žalovaného, že znalec nedokázal vysvětlit, jak dospěl k závěru, že lak byl nanesen v nedostatečné vrstvě, není důvodná, neboť znalec své závěry ve Znaleckém posudku dostatečně vysvětlil. Na jednání soudu doplnil, že vyšší vrstva laku by odlupování laku nezabránila, neboť nebylo způsobeno nanesením malé vrstvy laku, ale nedodržením postupu přípravy plochy pro lakování. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že k poškození laku nedošlo mechanicky, nebylo způsobeno odlétajícími kamínky ani převáženým stavebním materiálem. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že podle smluvních podmínek, ani podmínek dotace, nebyl žalobce povinen převážet Vozidlem výhradně biomasu a Vozidlo bylo technicky určené též k přepravě komunálních a průmyslových odpadů a sypkých materiálů. Ani odvolací námitka, že vady laku nejsou vadami záručními proto, že k poškození laku došlo mechanicky, bylo způsobeno odlétajícími kamínky či převáženým stavebním materiálem, proto není důvodná.

24. I pokud by odvolací soud přisvědčil tvrzení žalovaného, že na vady laku se vztahovala výhradně záruka sjednaná v čl. V. bod 2.4 Smlouvy, neměla by tato skutečnost na rozhodnutí vliv. Odvolací soud předesílá, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl (přes provedený výslech jednatelů účastníků a svědků) zjištěn úmysl stran, který vedl ke sjednání části čl. V. bod 2.4 Smlouvy, vztahujícího se k dennímu mytí Vozidla v automatických myčkách s rotačními kartáči. Ze znalostí, jež lze získat životní praxí, je však zřejmé, že mytí v ruční myčce je vždy pro vozidla bezpečnější než mytí v automatické kartáčové myčce, kde hrozí trvalé poškození laku v podobě mikroškrábanců. Proto odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že uvedené ujednání bylo záruční podmínkou ve prospěch žalobce (nikoliv žalovaného), vedoucí k tomu, aby ani každodenní mytí Vozidla v automatické myčce s rotačními kartáči lak nepoškodilo, nikoliv podmínkou, jenž byla nezbytná k naplnění záruky.

25. K odvolací námitce žalovaného vztahující se k přiznání zákonného úroku z prodlení odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, jež přesvědčivě vysvětlil, proč přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení od požadovaných dat, v návaznosti na vyúčtování smluvní pokuty.

26. K odvolací námitce žalobce odvolací soud uvádí, že nesouhlasí se soudem prvního stupně potud, že přiznání smluvní pokuty v plné výši by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 1 o. z.), zásadou poctivosti (§ 6 o. z.) či zneužitím práva (§ 8 o. z.). Podle ustálené soudní praxe se dobrými mravy rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. O takový případ v posuzované věci nejde, rovněž procentuální výši smluvní pokuty samu o sobě za rozpornou s dobrými mravy považovat nelze (jak rovněž uvedl soud prvního stupně) a celková výše smluvní pokuty byla zapříčiněna výhradně délkou prodlení žalovaného. Za rozpornou s dobrými mravy, zásadou poctivosti či zneužitím práva, nelze považovat situaci, kdy žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu za jiné období, a to za vadu laku, která zůstala jako jediná neodstraněna přes urgence a upozorňování na možnost vyúčtování smluvní pokuty, pouze proto, že žalobci již byla na smluvních pokutách (též za jiné vady) za jiné období přiznána částka 2 000 000 Kč a cena Vozidla činila 4 013 574 Kč, z čehož většinu pokryla dotace. Při hodnocení této vady totiž nelze přehlédnout, že vady laku se při vyúčtování smluvní pokuty již ve značné míře dotkly zájmů žalobce na provozuschopnosti Vozidla, neboť Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že na Vozidle byla v důsledku vad laku již v době reklamace zjevná koroze, která mohla vést k destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnosti. Důvody uváděné soudem prvního stupně neobstojí také proto, že v době rozhodování odvolacího soudu byl rozsudek odvolacího soudu ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 20 C 1578/2018 zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 787/2021, a o smluvní pokutě za jiné období tak dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

27. Odvolací soud se proto zabýval návrhem žalovaného na moderaci smluvní pokuty.

28. Podle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta (§ 2051 o. z.).

29. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, vyslovil, že„ Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“ 30. Odvolací se proto zabýval tím, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů žalobce, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny, jakož i okolnostmi, které zde byly při porušení smluvní povinnosti a které nastaly po jejím porušení.

31. Ohledně dotčení zájmů žalobce, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny, vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých v místě odlupování laku započala již před reklamací koroze, která se postupně zvětšovala, přičemž jakékoliv korozní napadení snižuje tuhost a pevnost konstrukce a ve větším časovém horizontu způsobuje destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnosti. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že porušením smluvní povinnosti odstranit v dohodnuté lhůtě vady laku byl významně dotčen zájem žalobce na provozuschopnosti Vozidla, neboť plynutím času se snižovala tuhost a pevnost konstrukce a postupující korozí hrozila destrukce hákového nosiče při pracovní činnosti Vozidla.

32. Na jednání odvolacího soudu právní zástupce žalovaného tvrdil, že žalovaný vady laku odstranil až jeden rok po jejich nahlášení proto, že mu bylo vytýkáno více vad, a žalovaný se snažil vyhovět žalobci, aby mohl Vozidlo dál využívat, proto chtěl všechny vady odstranit současně. Zda skutečně opravy proběhly současně, zástupce žalovaného nevěděl. K dotazu, zda žalovaný učinil odborná šetření ke svému názoru, že vady laku nejsou předmětem záruky, zástupce žalovaného uvedl, že si žalovaný nechal na kvalitu laku vypracovat znalecký posudek, který však nepředložil soudu k důkazu. Závěry znaleckého posudku si zástupce žalovaného nevybavoval. K tomu žalobce uvedl, že posudek si žalovaný nechal vypracovat až v průběhu řízení vedeného pod sp. zn. 20 C 1578/2018 soudní znalkyní [jméno] [příjmení]. Zástupce žalovaného se k tomuto tvrzení nevyjadřoval.

33. Ze zjištěného skutkového stavu má odvolací soud za vyvrácené tvrzení žalovaného, že vady laku neodstranil proto, že hodlal všechny vady opravit současně, neboť v řízení bylo prokázáno, že ostatní vady žalovaný odstranil dne [datum]. Je tedy vyloučené, aby žalovaného k neodstranění vad laku od toho data vedla snaha odstranit všechny vady najednou. O tom svědčí též korespondence účastníků, kdy žalobce od května 2017 do února 2018 žalovaného urgoval o odstranění vad laku a upozorňoval na možnost vyúčtování smluvní pokuty, a žalovaný odmítal odstranit vady laku s odůvodněním, že se nejedná o vady záruční.

34. Okolnosti, které nastaly při a po porušení smluvní povinnosti odstranit vady laku, jdou tedy pouze k tíži žalovaného, který bez zjevného důvodu odmítal vady laku odstranit.

35. Odvolací soud nevyhověl návrhu žalovaného, aby jednání odvolacího soudu odročil k doplnění skutkových tvrzení, odůvodněnému tím, že žalovaný byl na jednání seznámen s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, ze které vyplynuly otázky soudu odvolacího„ Proč žalovaný vady laku odstranil až 1 rok po jejich nahlášení“ a„ Jaká učinil žalovaný odborná šetření ke svému názoru, že vady laku nejsou předmětem záruky“, neboť se jednalo o otázky předvídatelné, jež byly též předmětem odvolacích námitek žalobce.

36. Žalovanému se prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený I. výrok rozhodnutí jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

37. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobce považoval odvolací soud za důvodné, podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. odvoláním napadený II. výroku rozsudku soudu prvního stupně změnil a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 228 873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

38. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byl zcela úspěšný žalobce, proto mu soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, spočívající v náhradě zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 18 310 Kč, odměně advokáta za třináct úkonů právní služby (příprava převzetí věci, výzva k plnění se skutkovým a právním základem, sepis žaloby, podání ve věci samé ze dne [datum], [datum] a účast na jednáních soudu dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny, dne [datum], dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny, dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny, [datum]) po 10 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci 457 746 Kč) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, náhradě hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu (3 900 Kč). Odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů ve výši 135 720 Kč odvolací soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. navýšil o 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 28 501,20 Kč. Dále přiznal odvolací soud žalobci náhradu za promeškaný čas na cestách k pěti jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 6 000 Kč (podle §14 odst. 3 advokátního tarifu) za 60 půlhodin po 100 Kč, navýšenou o 21 % DPH, celkem 7 260 Kč a náhradu cestovného za tyto cesty (jedna zpáteční cesta 412 km) osobním automobilem Škoda Karoq RZ 7 H [číslo] o průměrné spotřebě 5,4 l na 100 km, ceně Natural 95 ve výši 27,8 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 4,4 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 14 709,30 Kč včetně 21 % DPH. Celkem proto přiznal odvolací soud žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 204 500,50 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).

39. Podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) změnil odvolací soud IV. a V. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil plně neúspěšnému žalovanému nahradit České republice - na účet Okresního soudu ve [obec], vynaložené náklady řízení ve výši 4 379,80 Kč (IV. výrok tohoto rozsudku).

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku za podané odvolání ve výši 11 444 Kč, odměně advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání a vyjádření k odvolání žalovaného) po 9 220 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci 228 873 Kč) a jeden úkon ve výši 10 140 Kč (účast na jednání odvolacího soudu) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (28 580 Kč), náhradě hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu (900 Kč) a náhradě DPH z odměny a náhrad (6 001,80 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále přiznal odvolací soud žalobci náhradu za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 000 Kč (podle §14 odst. 3 advokátního tarifu) za 10 půlhodin po 100 Kč, navýšenou o 21 % DPH, celkem 1 210 Kč a náhradu cestovného za tuto cestu (jedna zpáteční cesta 300 km) osobním automobilem Škoda Karoq RZ 7 H [číslo] o průměrné spotřebě 5,4 l na 100 km, ceně Natural 95 ve výši 41,2 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 5,2 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 2 694,67 Kč včetně 21 % DPH. Celkem proto přiznal odvolací soud žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 51 019,47 Kč (V. výrok tohoto rozsudku).

Poučení