74 CO 134/2021 - 121

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec], zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení 2 612 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 11 C 37/2021-79, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 71 068 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 2 612 500 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč (I. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 70 696,80 Kč (II. výrok). Po skutkové stránce soud zjistil, že dne 23. 4. 2020 byla mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla realizace díla v rámci projektu s názvem„ Rekonstrukce objektu Centra sociálních služeb [jméno] [příjmení] [jméno] spásy“, spočívajícího ve výměně všech oken a všech vchodových dveří. Cena díla byla sjednána ve výši 2 612 500 Kč bez DPH. V čl. 10 smlouvy se účastníci dohodli, že závazek zhotovitele provést dílo je splněn jeho řádným dokončením a protokolárním předáním objednateli. Konečná faktura pak dle čl. 6 musela být výslovně označena jako„ konečná“ a její přílohou musel být protokol o předání a převzetí díla. Dne 10. 11. 2020 žalovaný vyzval žalobce s ohledem na blížící se termín předání stavby k zaslání konkrétně specifikovaných dokladů souvisejících se stavbou. Žalobce požadované doklady zaslal e-maily dne 18. 9. 2020 a dne 23. 9. 2020. Žalobce vyúčtoval žalovanému provedené práce fakturou [číslo] ze dne 26. 10. 2020 na částku 2 612 500 Kč se splatností 9. 12. 2020, kterou zaslal žalovanému v příloze dopisu ze dne 9. 11. 2020, v rámci něhož žalovanému sdělil, že dílo považuje za předané bez vad a nedodělků, neboť všechny vady byly odstraněny ke dni 26. 10. 2020. Dne 10. 11. 2020 zaslal žalobce žalovanému e-mail, v němž mu oznámil odeslání faktury poštou a dále ho vyzval k podepsání předávacího protokolu. Žalovaný fakturu [číslo] včetně jím nepotvrzeného předávacího protokolu vrátil žalobci zpět prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 19. 11. 2020. Protokol o předání a převzetí díla ze dne 26. 10. 2020 žalovaný nepodepsal. Po právní stránce soud prvního stupně smluvní vztah účastníků posoudil jako smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 odst. 1 a násl. o. z. S odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009 a ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1168/2011) pro poměry souzené věci dovodil, že vzhledem k tomu, že si smluvní strany ve smlouvě o dílo sjednaly způsob a postup pro předání díla (protokolární předání a převzetí díla s podpisy obou smluvních stran), je tento postup hmotněprávní podmínkou pro předání a převzetí díla. Jelikož však žalovaný předávací protokol nepodepsal, nelze považovat dílo za předané a převzaté, a žalobce by se tak mohl po žalovaném domáhat pouze převzetí díla, nikoliv však zaplacení ceny díla, neboť nenastala splatnost ceny díla ve smyslu § 2610 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“). Současně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že dílo nelze považovat za předané ani v důsledku jeho převzetí investorem. Soud prvního stupně tak uzavřel, že s ohledem na nesplnění hmotněprávní podmínky pro předání a převzetí díla spočívající v protokolárním převzetí díla nevznikl žalobci nárok na zaplacení ceny díla, pročež žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 18 780 Kč (z tarifní hodnoty 2 612 500 Kč), třech náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, cestovného ve výši 787,10 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč a náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 12 269,70 Kč.

2. Proti rozsudku podal žalobce dne 28. 7. 2021 (prostřednictvím nově zvoleného advokáta) odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že zcela přehlédl ujednání čl. 6 smlouvy o dílo, ve kterém se smluvní strany dohodly, že objednatel bude za provádění díla hradit zhotoviteli dohodnutou cenu postupně na základě dílčích daňových dokladů a konečné faktury. Z bodu 6.4 a 6.6 smlouvy pak plyne, že cena díla bude fakturována měsíčně na základě oceněného položkového soupisu prací, přičemž tímto způsobem bude sjednaná cena díla zhotoviteli hrazena až do celkové výše 90 % ceny díla bez DPH, přičemž byla sjednána pozastávka ve výši 10 % ceny díla, které měla být uhrazena do 30 dnů po předání a převzetí díla. Zdůraznil, že strany sporu tak sjednaly vznik práva na zaplacení ceny díla odlišně od § 2610 odst. 1 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018, konstatoval, že pro posouzení vzniku práva žalobce na zaplacení ceny díla v rozsahu 90 % byl podstatný rozsah skutečně provedených prací a toliko ohledně nároku na zaplacení zbylých 10 % ceny díla bylo podstatné, zda došlo k předání a převzetí díla. Vytkl soudu prvního stupně, že nerespektoval autonomii vůle stran, nepřihlédl-li k uvedenému odchylnému ujednání stran sporu a svůj závěr založil na úvaze, že pro rozhodnutí je podstatné pouze to, zda dílo bylo dokončeno, resp. předáno. Soud prvního stupně tak nárok žalobce svévolně podřadil pod režim ustanovení § 2610 o. z., ačkoli proto neexistovaly rozumné ani právní důvody. Poukázal dále na to, že soud prvního stupně se nezabýval otázkou, proč se smluvní strany o průběžné fakturaci neřídily. Vysvětlil, že tomu bylo proto, že žalobce byl nucen přistoupit na nemravný diktát, že žalovaný zaplatí až poté, co dostane zaplaceno od investora, s nímž měl údajně dohodnuto, že celá cena díla bude uhrazena až po jeho dokončení. V této souvislosti zdůraznil, že žalovaný dostal zaplaceno a úhradu žalobci oddaluje tím, že odmítá podepsat předávací protokol, čímž porušuje princip ekvivalence. Uvedl, že bylo věcí žalobce, zda se bude důsledně řídit smlouvou a měsíčně fakturovat anebo přistoupí na zmíněný požadavek žalovaného a měsíční fakturaci vyúčtuje en bloc. V doplnění odvolání ze dne 6. 9. 2022 dále označil rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné z procesních důvodů. Dle žalobce z protokolu o jednání z 15. 6. 2021 plyne, že soud žádné důkazy neprovedl. Žalobce tak byl zkrácen na právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny. Vyslovil přesvědčení, že z hlediska vyšetření obsahu smlouvy je v projednávané věci důležité i chování stran, které se zjevně odchýlilo od jednání předpokládaného smlouvou. Dle žalobce z tohoto pohledu nabývá zásadního významu Soupis vad a nedodělků ze dne 6. 10. 2020 a Seznam vad na akci, ze kterých je patrné, že všechny vady díla byly odstraněny. Má za to, že protokol o předání a převzetí díla, jako hmotněprávní podmínka pro úhradu ceny díla ztratila své ratio a právní důvod. Pokud vady díla byly ze strany žalobce odstraněny, což vyplývá ze stanoviska investora, pak odmítnutí akceptovat protokol o předání a převzetí díla a odmítnutí úhrady je libovůlí a zneužitím práva, tedy chováním rozporným se zásadami poctivého obchodního styku. Má za to, že žalovaný žalobce obešel, když dílo předal investorovi. Neumí si představit, že by za dané situace podával formální žalobu na nahrazení projevu vůle při převzetí díla. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Konstatoval, že žalobce v rozporu se smlouvou o dílo neučinil přílohou vystavené faktury ani soupis skutečně provedených prací, dodávek a služeb písemně odsouhlasený žalovaným ani protokol o předání a převzetí díla. Pokud žalobce fakturou [číslo] ze dne 26. 10. 2020 vyúčtoval celkovou cenu díla v částce 2 612 500 Kč (vč. pozastávky ve výši 10 % ceny díla), pak se soud prvního stupně zcela správně zabýval otázkou, zda bylo dílo předáno a převzato, neboť přílohou konečné faktury musel být dle předmětné smlouvy o dílo protokol o předání a převzetí díla. Skutečnost, že protokol o předání a převzetí díla nebyl mezi účastníky podepsán, byla v řízení nesporná. Žalovaný považuje za zcela odpovídající závěr soudu prvního stupně, že žalobci nevznikl nárok na úhradu ceny díla. Vyvozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, činí tak na podkladě fiktivního skutkového stavu, který nemá oporu v dokazování. Tvrzení žalobce, že se neřídil smlouvou z důvodu nemravného diktátu žalovaného, označil za nepravdivé a zejména za nepřípustnou novotu v systému neúplné apelace. Ve vyjádření k doplnění odvolání ze dne 6. 9. 2022 žalovaný uvedl, že považuje dokazování před soudem prvního stupně za řádně provedené. Zdůraznil, že oba účastníci znali obsah listin a jejich charakter zcela zjevně umožňoval jejich předložení k nahlédnutí. Připomněl dále, že skutečnost, že předávací protokol nebyl žalovaným podepsán, nebyla mezi účastníky nikdy sporná, původní právní zástupce žalobce tuto skutečnost výslovně uvedl u jednání dne 15. 6. 2022. Žalobce ani nikdy v řízení před soudem prvního stupně netvrdil, že došlo ke změně vzájemných práv a povinností z písemné smlouvy o dílo. Navrhl odvoláním napadený rozsudek, jako věcně správný, potvrdit.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 17. 2. 2021 domáhal se žalobce, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2 612 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 10. 12. 2020 do zaplacení a dále náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Původní právní zástupce žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako zhotovitel uzavřel s žalovaným jako objednatelem dne 23. 4. 2020 smlouvu o dílo, prostřednictvím, které se žalobce zavázal pro žalovaného provést výměnu oken a vchodových dveří na akci„ Rekonstrukce objektu sociálních služeb [jméno] [příjmení] [jméno] spásy“ za sjednanou cenu 2 612 500 Kč. Po dokončení díla vystavil žalobce fakturu [číslo] na částku 2 612 500 Kč se splatností 9. 12. 2020. Žalovaný na fakturu neuhradil i přes opakované upomínky ničeho. Dle žalobce žalovaný odmítá úhradu s účelovým tvrzením, že dílo nebylo řádně předáno. Žalobce zdůraznil, že veškeré vady díla byly odstraněny a dílo bylo převzato investorem (Armáda spásy v České republice, z.s.) bez vad a nedodělků dne 26. 10. 2020. Žalobci tak nezbývá než se domáhat zaplacení ceny díla žalobou. Žalovaný ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne 22. 4. 2021 namítl, že dílo nebylo žalobcem protokolárně předáno žalovanému. Nebyly tak splněny hmotněprávní podmínky dokončení a předání díla sjednané v čl. 10 smlouvy o dílo. Žalobci tak dle žalovaného nevzniklo právo na zaplacení ceny díla. Současně odkázal na příslušnou konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Současně uvedl, že nebyly splněny podmínky smlouvy o dílo ani pro vlastní zahájení přejímajícího řízení a odmítl argumentaci o účelovosti jednání žalovaného. U jednání dne 15. 6. 2021 soud prvního stupně podle ustanovení § 118 odst. 2 o. s. ř. sdělil účastníkům výsledky přípravy jednání. Zrekapituloval shodná skutková tvrzení, jakož i právně významná skutková tvrzení, která zůstala mezi účastníky sporná. Soud dále poučil žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že doposud netvrdil a neprokázal, že by dílo bylo řádně dokončeno a předáno, resp. že žalobce splnil své povinnosti, které zakládají jeho právo požadovat zaplacení ceny díla. Současně žalobce poučil o riziku neúspěchu ve sporu. Žalobce k poučení uvedl, že předávací protokol není podepsaný, žalovaný byl vyzván žalobcem k převzetí díla, ale bezúspěšně. Přesto došlo k převzetí díla hlavním investorem, který žalovanému uhradil cenu díla. Dokazování ve věci bylo provedeno podle ustanovení § 129 odst. 1 in fine o. s. ř. Účastníci byly dále řádně poučení podle ustanovení § 118b odst. 1 a § 119 odst. 1 o. s. ř. a soud u prvního jednání vyhlásil zamítavý rozsudek.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Podle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

7. Podle § 2604 o. z., dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

8. Podle § 2610 odst. 1 o. z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

9. Ze smlouvy o dílo ze dne 23. 4. 2020 nad rámec zjištění soudu prvního stupně (v návaznosti na námitky žalobce) odvolací soud zjistil, že se smluvní strany v čl. 6 dohodly, že objednatel bude za provádění díla hradit zhotoviteli dohodnutou cenu postupně na základě dílčích daňových dokladů (faktur) a konečné faktury. Dílčím plněním jsou stavební práce, dodávky a služby skutečně poskytnuté v příslušném měsíci. Objednatel neposkytuje zhotoviteli zálohy na cenu díla. Dle čl. 6 je zhotovitel oprávněn účtovat za příslušný měsíc pouze skutečně provedené stavební práce dodávky a služby v rozsahu písemně odsouhlaseném objednatelem (zástupcem jednajícím ve věcech technických nebo smluvních). Dle čl. 6 přílohou každé faktury musí být soupis skutečně provedených stavebních prací, dodávek a služeb písemně odsouhlasený objednatelem (zástupcem jednajícím ve věcech technických nebo smluvních). Konečná faktura musí být výslovně označena jako„ konečná“ a její přílohou musí být protokol o předání a převzatí díla. Dle č. l. 6 nebude-li faktura obsahovat všechny náležitosti v souladu s platnými právními předpisy a touto smlouvou, je neúplná a objednatel je oprávněn vrátit ji zhotoviteli. Podle čl. 6 sjednaná cena díla bude zhotoviteli hrazena až do celkové výše 90 % ceny díla bez DPH s tím, že smluvní strany dohodly na pozastávce zbývající ceny díla, tj. pozastávce částky odpovídající 10 % z ceny díla bez DPH podle této smlouvy. Tuto pozastávku vyplatí objednatel zhotoviteli do 30 dnů po předání a převzetí díla, anebo do 30 dnů po úplném odstranění vad a nedodělků uvedených v protokolu o předání a převzetí díla.

10. Z faktury [číslo] vystavené žalobcem žalovanému dne 29. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému celou cenu díla 2 612 500 Kč. Splatnost faktury byla stanovena na 9. 12. 2020.

11. Z e-mailu žalovaného z 10. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný vyzval žalobce s ohledem na blížící se termín předání stavby k zaslání ve výzvě specifikovaných dokladů souvisejících se stavbou. Odvolací soud ve vztahu k tomuto důkazu pouze koriguje nesprávné zjištění soudu prvního stupně, že výzva byla vyhotovena dne 10. 11. 2020. Žalobce zasílal požadované dokumenty prostřednictvím e-mailových zpráv žalobce z 18. 9. 2020 a 23. 9. 2020.

12. Z e-mailové zprávy žalobce z 20. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyjádřil nesouhlas s vrácením faktury a nepřevzetím díla. Uvedl, že dle informace hlavního investora bylo dílo řádně předáno bez vad a nedodělků, se všemi potřebnými doklady a uhrazeno. Žalobce proto žádá žalovaného o úhradu faktury.

13. Prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 2. 12. 2020 žalobce vyzýval žalovaného k dořešení předání stavby.

14. Zápis z 15. kontrolního dne obsahuje mimo jiné zmínku o výzvě objednatele k zahájení přejímajícího řízení ke dni 21. 9. 2020, přičemž objednatel měl vzít výzvu na vědomí a vyzvat zhotovitele k předložení dokumentace podmiňující převzetí díla k datu 21. 9. 2020. Z prezenční listiny 15. KD byly zjištěny osoby, přítomné příslušnému kontrolnímu dni.

15. Soupis vad a nedodělků ze dne 16. 10. 2020 pak obsahuje popis stavu jednotlivých v zápisu uvedených stavebních pozic, a to buď s dovětkem„ bez závad“ nebo s popisem konkrétních vad. V případě pozic s vadami je uveden předpokládaný termín odstranění vad 30. 10. 2020. Soupis je podepsán Ing. [jméno] [příjmení]. Dle vyjádření zástupce žalobce, se jedná zřejmě o osobu z Armády spásy. Ze Seznamu vad na akci jsou patrná konkrétní data odstranění vad u jednotlivých vad zjištěných v předešlém soupisu vad a nedodělků, přičemž poslední vady měly být odstraněny 12. 10. 2020. Seznam je podepsán paní [příjmení] (dle tvrzení žalobce v žalobě) zástupkyní investora.

16. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 12. 2020 pak má odvolací soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě ceny díla, jakož i k úhradě náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

17. Z provedeného dokazování má odvolací soud (v návaznosti na námitky žalobce) nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně za prokázané, že účastníci si ve smlouvě dohodli úhradu ceny díla na podkladě dílčích faktur, jejichž přílohou měl být písemně odsouhlasený soupis provedených prací a konečné faktury, jejíž přílohou měl být protokol o předání a převzetí díla. Současně se dohodli na pozastávce ve výši 10 % ceny díla. Její vyplacení bylo znovu vázáno na protokol o předání a převzetí díla. Žalobce tvrdil, že dílčí faktury nevystavil. Cenu díla (včetně pozastávky) vyúčtoval výše uvedenou jedinou zjevně konečnou fakturou. Žalovaný vystavenou fakturu žalobci vrátil. Všechna ostatní skutková zjištění se jeví z pohledu právního posouzení věci jako nevýznamné. O neexistenci protokolu o předání a převzatí díla nebylo mezi stranami sporu.

18. Po provedení dokazování odvolacím soudem se skutkové okolnosti zjištěné soudem prvního stupně objektivně nezměnily. Právní hodnocení soudu prvního stupně odvolací soud pouze doplňuje tak, že žalobce nesplnil smluvní předpoklady pro vznik práva na úhradu ceny díla (dílčí faktury + odsouhlasený soupis skutečně provedených prací, konečná faktura + protokol o předání a převzetí díla). Smluvená pozastávka byla rovněž vázaná na předání převzetí díla.

19. Tvrdil-li žalobce v odvolacím řízení, že došlo ke změně obsahu smlouvy, neboť žalovaný mu vnutil nemravný diktát spočívající v platbě ceny díla poté, co žalovaný obdrží finanční prostředky od investora, jedná se o zjevnou novotu v odvolacím řízení, ke které nelze v odvolacím řízení ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. přihlížet.

20. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že toto nové tvrzení žalobce jakkoli nezpochybňuje posouzení dané věci podle smluvního ustanovení o konečné faktuře. Vyloučení tohoto ustanovení nebylo vůbec tvrzeno.

21. Současně odvolací soud v této souvislosti dále poukazuje na tvrzení samotného žalobce v odvolání, který při popisu onoho nemravného diktátu uvedl:„ bylo věcí žalobce, zda se bude důsledně řídit smlouvou a měsíčně fakturovat anebo přistoupí na zmíněný požadavek žalovaného měsíční fakturaci vyúčtuje en bloc.“ 22. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené neprovedl dokazovaní e-mailem žalobce ze dne 31. 8. 2020 a e-mailovou komunikací ze dne 6. 9. 2020 až 17. 12. 2020, kterou žalobce předložil u jednání odvolacího soudu dne 7. 9. 2022, kdy ve vztahu k těmto důkazům nebyla splněna žádná z podmínek ustanovení § 205a o.s.ř.

23. Odvolací soud nemá za důvodnou námitku, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozporu s občanským soudním řádem. Jak plyne z protokolu o jednání ze dne 15. 6. 2021, soud prvního stupně provedl dokazování předložením listin, jak umožňuje ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř., dle kterého se důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující. Namítal-li žalobce, že takový způsob nebyl postačující, odvolací soud jeho názor nesdílí. Charakter i rozsah předmětných listin takový způsob zjevně umožňoval. Žalobce při své argumentaci pomíjí, že se jednalo o výlučně jím navržené listinné důkazy, tedy listiny, které mu musely být (jako podklad jeho žalobní argumentace) věcně známy. Argumentace žalobce, že jiný způsob provedení důkazu by mohl vést k podrobnější debatě o obsahu důkazů, jež by nutně vedla k širšímu poučení žalobce ze strany soudu podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., není přiléhavá. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně zastoupen profesionálem (předchozím) advokátem a měl dostatek prostoru uplatňovat svá procesní práva. Je zřejmé, že soud prvního stupně v linii své úvahy, založené na zjištění, že žalobce vyúčtoval kompletní cenu díla jedinou (konečnou) fakturou, dostatečným způsobem žalobce vyzval k doplnění tvrzení a důkazů (118a o. s. ř.), přičemž žalobce potvrdil, že žalobce nemá k dispozici oběma stranami podepsaný předávací protokol. Žalobce ani přes poučení, že je třeba uvést všechny rozhodné skutečnosti o věci samé do skončení prvního jednání, netvrdil ničeho o tom, že by jím předkládaná smlouva o dílo snad neměla vyjadřovat obsah dohody účastníků, jak se o to snažil (nový) právní zástupce v průběhu odvolacího řízení.

24. Odvolací soud doplňuje soudem prvního stupně uváděnou (konstantní) judikaturu o následující rozhodnutí. V rozsudku ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, jenž byl uveřejněn pod číslem 61/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že dosavadní judikatura řešící otázku důsledků nedodržení sjednaného způsobu předání díla se prosadí i v právních poměrech řídících se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvedl, že nadále je tedy použitelná judikatura dovozující, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky (srov. např. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, nebo ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 5187/2007). Je-li ve smlouvě specifikován způsob předání díla tak, že jde o protokolární předání, nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu (srov. například rozsudky ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006, a ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 358/2012, a rozsudek ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009).

25. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2379/2014, v jím souzené věci uvedl:„ Jestliže si účastníci ve smlouvě sjednali, že dílo bude předáno a převzato protokolárně, čímž se odchýlili od dispozitivního ustanovení § 554 odst. 1 věty první obch. zák., a k tomuto protokolárnímu předání a převzetí díla nedošlo s ohledem na to, že dle skutkového zjištění odvolacího soudu, kterým je Nejvyšší soud vázán, zápis o předání a převzetí prací„ elektro“ ve stavebním deníku nepodepsala za žalobkyni osoba k tomu oprávněná, není proto možné považovat dílo za předané a převzaté, a tedy za provedené, a to bez ohledu na to, zda bylo či nebylo předáno a převzato generálním dodavatelem investorovi, který uhradil celou cenu díla, jehož součástí bylo i dílo žalobkyně. Odvolací soud postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, např. se jedná o rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 660/2005, nebo ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, na které odkázal odvolací soud„ 26. V rozsudku ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2696/2020, Nejvyššího soudu dovodil, že„ i v režimu právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, je třeba vycházet z pravidla, že platná smlouva mezi účastníky vylučuje nároky z bezdůvodného obohacení. V posuzované věci přitom žalobkyně poskytla plnění na základě platné a existující smlouvy o dílo, nepřichází tak v úvahu posouzení věci z titulu bezdůvodného obohacení“.

27. V kontextu právě uvedené judikatury, lze použit veškeré závěry dosavadní (ustálené) judikatury i pro daný případ v režimu právní úpravy nového občanského zákoníku. Citované usnesení ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2379/2014, pak vyvrací argumentaci žalobce o právním významu převzetí díla hlavním investorem.

28. Nesplnil-li žalobce doposud žádnou ze smluvních – hmotněprávních - podmínek pro vznik práva na úhradu ceny díla, odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. protentokrát jako věcně správný potvrdil, a to včetně II. nákladového výroku, kterým bylo rozhodnuto o správné výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku).

29. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalovanému proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 18 780 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 2 612 500 Kč; sepis vyjádření k odvolání, sepis vyjádření k podání žalobce ze dne 5. 9. 2022, účast u jednání odvolacího soudu 7. 9. 2022) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ii) náhradě hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iii) cestovném ve výši 1 094 Kč k jednání odvolacího soudu dne 7. 9. 2022 osobním vozidlem [registrační značka] [anonymizováno] na trase Olomouc - Brno a zpět v celkovém rozsahu 154 km při průměrné spotřebě 5,1 l nafty na 100 km, ceně 47,10, Kč/l PHM a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., iv) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání odvolacího soudu dne 7. 9. 2022 v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 400 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, v) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 12 334 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 71 068 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

Poučení