74 CO 178/2021 - 250

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení částky 59 313,95 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. července 2021, č. j. 244 C 31/2020-205, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 2 386,59 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 56 927,36 Kč (II. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 18 392 Kč (III. výrok).

2. Výrok o zastavení řízení soud odůvodnil ustanovením § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“.), a tím, že žalobce vzal na jednání konaném dne 29. 7. 2021 žalobu o částku 2 386,59 Kč zpět a žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli při výkonu podnikatelské činnosti dne 4. 4. 2012 smlouvu o užívání označníku a přístřešku zastávky [číslo] (dále jen„ Smlouva o užívání“), ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému do užívání označník a přístřešek zastávky, a žalovaný se zavázal žalobci platit příspěvek na údržbu ve výši 2 500 Kč bez DPH za 3 měsíce na základě čtvrtletně vystavených faktur, splatných 14 dnů od doručení žalovanému. Dne 25. 1. 2013 účastníci uzavřeli smlouvu o spolupráci (dále jen„ Smlouva o spolupráci“) ve znění pěti dodatků, ve které se žalobce zavázal pro žalovaného poskytovat dopravní služby a žalovaný se zavázal hradit dohodnutou cenu na základě faktur, splatných 60 dní od doručení žalovanému. Žalobce z titulu těchto smluv vystavil 91 faktur, které žalovaný zaplatil po datu splatnosti. Fakturou [číslo] ze dne 18. 7. 2016 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 144 165 Kč splatnou 16. 9. 2016, kterou žalovaný uhradil 3. 10. 2016. Fakturou [číslo] ze dne 3. 8. 2016 žalobce vyúčtoval částku 151 310 Kč splatnou 2. 10. 2016, ze které žalovaný uhradil 5. 10. 2016 částku 130 970 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2016 žalobce vyúčtoval částku 165 110 Kč splatnou 16. 10. 2016, kterou žalovaný uhradil 7. 11. 2016. Fakturou [číslo] ze dne 4. 10. 2016 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 18. 10. 2016, kterou žalovaný uhradil 24. 11. 2016. Fakturou [číslo] ze dne 5. 9. 2016 žalobce vyúčtoval částku 178 910 Kč splatnou 4. 11. 2016, ze které žalovaný 10. 11. 2016 uhradil 159 120 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 5. 10. 2016 žalobce vyúčtoval částku 171 275 Kč splatnou 4. 12. 2016, ze které žalovaný uhradil 30. 12. 2016 částku 154 605 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 17. 10. 2016 žalobce vyúčtoval částku 157 965 Kč splatnou 16. 12. 2016, kterou žalovaný uhradil 30. 12. 2016. Fakturou [číslo] ze dne 3. 11. 2016 žalobce vyúčtoval částku 224 515 Kč splatnou 2. 1. 2017, ze které žalovaný uhradil 9. 1. 2017 částku 204 505 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2016 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 14. 1. 2017, kterou žalovaný uhradil 10. 2. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 21. 11. 2016 žalobce vyúčtoval částku 244 970 Kč splatnou 20. 1. 2017, kterou žalovaný uhradil 23. 1. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 5. 12. 2016 žalobce vyúčtoval částku 237 825 Kč splatnou 3. 2. 2017, ze které žalovaný uhradil 16. 2. 2017 částku 223 345 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 30. 12. 2016 žalobce vyúčtoval částku 218 350 Kč splatnou 23. 2. 2017, kterou žalovaný uhradil 31. 3. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2016 žalobce vyúčtoval částku 171 275 Kč splatnou 1. 3. 2017, ze které žalovaný uhradil 31. 3. 2017 částku 155 935 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 20. 1. 2020 žalobce vyúčtoval částku 116 600 Kč splatnou 20. 3. 2020, kterou žalovaný uhradil 28. 4. 2020. Fakturou [číslo] ze dne 31. 3. 2020 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 14. 4. 2020, kterou žalovaný uhradil 30. 6. 2020. Fakturou [číslo] ze dne 6. 2. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 139 920 Kč splatnou 6. 4. 2020, ze které žalovaný uhradil 13. 7. 2020 částku 131 150 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 20. 2. 2020 žalobce vyúčtoval částku 99 110 Kč splatnou 20. 4. 2020, kterou žalovaný uhradil 13. 7. 2020. Fakturou [číslo] ze dne 6. 3. 2020 žalobce vyúčtoval částku 116 600 Kč splatnou 5. 5. 2020, ze které žalovaný uhradil 13. 7. 2020 částku 109 375 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 18. 3. 2020 žalobce vyúčtoval částku 116 600 Kč splatnou 17. 5. 2020, kterou žalovaný uhradil 13. 7. 2020. Fakturou [číslo] ze dne 2. 4. 2020 žalobce vyúčtoval částku 58 300 Kč splatnou 1. 6. 2020, ze které žalovaný uhradil 13. 7. 2020 částku 50 305 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 25. 1. 2017 žalobce vyúčtoval částku 191 240 Kč splatnou 26. 3. 2017, kterou žalovaný uhradil 5. 4. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 3. 2. 2017 žalobce vyúčtoval částku 225 495 Kč splatnou 4. 4. 2017, ze které žalovaný uhradil 21. 4. 2017 částku 210 660 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 4. 2017 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 17. 4. 2017, kterou žalovaný uhradil 5. 6. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 20. 2. 2017 žalobce vyúčtoval částku 205 040 Kč splatnou 21. 4. 2017, kterou žalovaný uhradil 26. 4. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 2. 3. 2017 žalobce vyúčtoval částku 184 095 Kč splatnou 1. 5. 2017, ze které žalovaný uhradil 26. 5. 2017 částku 163 570 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 4. 2017 žalobce vyúčtoval částku 225 495 Kč splatnou 2. 6. 2017, ze které žalovaný uhradil 5. 6. 2017 částku 209 315 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 5. 2017 žalobce vyúčtoval částku 150 820 Kč splatnou 2. 7. 2017, ze které žalovaný uhradil 12. 7. 2017 částku 132 460 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 30. 6. 2017 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 14. 7. 2017, kterou žalovaný uhradil 8. 9. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 17. 5. 2017 žalobce vyúčtoval částku 144 165 Kč splatnou 16. 7. 2017, kterou žalovaný uhradil 4. 8. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 5. 6. 2017 žalobce vyúčtoval částku 185 565 Kč splatnou 4. 8. 2017, ze které žalovaný uhradil 28. 8. 2017 částku 163 455 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 29. 6. 2017 žalobce vyúčtoval částku 165 110 Kč splatnou 28. 8. 2017, kterou žalovaný uhradil 29. 8. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 4. 7. 2017 žalobce vyúčtoval částku 198 385 Kč splatnou 2. 9. 2017, ze které žalovaný uhradil 11. 9. 2017 částku 181 050 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 19. 7. 2017 žalobce vyúčtoval částku 117 055 Kč splatnou 17. 9. 2017, kterou žalovaný uhradil 25. 9. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 2. 8. 2017 žalobce vyúčtoval částku 144 655 Kč splatnou 1. 10. 2017, kterou žalovaný uhradil 18. 10. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2017 žalobce vyúčtoval částku 158 455 Kč splatnou 16. 10. 2017, ze které žalovaný uhradil 137 313 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 2. 10. 2017 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 16. 10. 2017, kterou žalovaný uhradil 14. 11. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 5. 9. 2017 žalobce vyúčtoval částku 178 910 Kč splatnou 4. 11. 2017, ze které žalovaný uhradil 29. 11. 2017 částku 158 730 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 29. 9. 2017 žalobce vyúčtoval částku 192 710 Kč splatnou 30. 11. 2017, kterou žalovaný uhradil 8. 12. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 3. 10. 2017 žalobce vyúčtoval částku 220 310 Kč splatnou 2. 12. 2017, kterou žalovaný uhradil 8. 12. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 18. 10. 2017 žalobce vyúčtoval částku 233 620 Kč splatnou 17. 2. 2017, ze které žalovaný uhradil 5. 1. 2018 částku 210 782 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 11. 2017 žalobce vyúčtoval částku 267 385 Kč splatnou 2. 1. 2018, kterou žalovaný uhradil 23. 1. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2017 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 14. 1. 2018, kterou žalovaný uhradil 1. 2. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 20. 11. 2017 žalobce vyúčtoval částku 273 550 Kč splatnou 19. 1. 2018, ze které žalovaný uhradil 1. 2. 2018 částku 254 200 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 4. 12. 2017 žalobce vyúčtoval částku 260 240 Kč splatnou 2. 2. 2018, kterou žalovaný uhradil 9. 2. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2017 žalobce vyúčtoval částku 164 130 Kč splatnou 2. 3. 2018, ze které žalovaný uhradil 2. 7. 2018 částku 148 375 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 25. 1. 2018 žalobce vyúčtoval částku 178 910 Kč splatnou 26. 3. 2018, ze které žalovaný uhradil 24. 5. 2018 částku 163 990 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 13. 2. 2018 žalobce vyúčtoval částku 206 510 Kč splatnou 14. 4. 2018, kterou žalovaný uhradil 24. 5. 2018. Fakturou [číslo] ze [datum] žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 17. 4. 2018, kterou žalovaný uhradil 24. 5. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 19. 2. 2018 žalobce vyúčtoval částku 198 690 Kč splatnou 20. 4. 2018, kterou žalovaný uhradil 24. 5. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 5. 3. 2018 žalobce vyúčtoval částku 163 515 Kč splatnou 4. 5. 2018, ze které žalovaný uhradil 24. 5. 2018 částku 147 055 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 4. 2018 žalobce vyúčtoval částku 204 395 Kč splatnou 2. 6. 2018, ze které žalovaný uhradil 15. 6. 2018 částku 189 175 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 5. 2018 žalobce vyúčtoval částku 212 000 Kč splatnou 2. 7. 2018, ze které žalovaný uhradil 13. 7. 2018 částku 193 240 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 2. 7. 2018 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 16. 7. 2018, kterou žalovaný uhradil 10. 8. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 6. 6. 2018 žalobce vyúčtoval částku 220 080 Kč splatnou 5. 8. 2018, ze které žalovaný uhradil 6. 9. 2018 částku 201 280 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 19. 6. 2018 žalobce vyúčtoval částku 180 793 Kč splatnou 18. 8. 2018, kterou žalovaný uhradil 12. 9. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 4. 7. 2018 žalobce vyúčtoval částku 133 632 Kč splatnou 2. 9. 2018, ze které žalovaný uhradil 12. 9. 2018 částku 118 707 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 20. 7. 2018 žalobce vyúčtoval částku 88 320 Kč splatnou 18. 9. 2018, kterou žalovaný uhradil 21. 9. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 6. 8. 2018 žalobce vyúčtoval částku 132 480 Kč splatnou dne 5. 10. 2018, ze které žalovaný uhradil 22. 10. 2018 částku 121 130 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2018 žalobce vyúčtoval částku 121 440 Kč splatnou 19. 10. 2018, kterou žalovaný uhradil 22. 10. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 1. 10. 2018 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 15. 10. 2018, kterou žalovaný uhradil 5. 11. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 4. 9. 2018 žalobce vyúčtoval částku 132 480 Kč splatnou 3. 11. 2018, ze které žalovaný uhradil 23. 11. 2018 částku 118 130 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 17. 9. 2018 žalobce vyúčtoval částku 116 208 Kč splatnou 16. 11. 2018, kterou žalovaný uhradil 29. 11. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 3. 10. 2018 žalobce vyúčtoval částku 99 360 Kč splatnou 2. 12. 2018, ze které žalovaný uhradil 10. 12. 2018 částku 90 210 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 17. 10. 2018 žalobce vyúčtoval částku 144 672 Kč splatnou 16. 12. 2018, kterou žalovaný uhradil 4. 1. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2018 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 17. 1. 2019, kterou žalovaný uhradil 22. 1. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 5. 11. 2018 žalobce vyúčtoval částku 156 000 Kč splatnou 4. 1. 2019, ze které žalovaný uhradil 14. 2. 2019 částku 142 950 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 20. 11. 2018 žalobce vyúčtoval částku 133 056 Kč splatnou 19. 1. 2019, kterou žalovaný uhradil 14. 2. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 4. 12. 2018 žalobce vyúčtoval částku 121 440 Kč splatnou 2. 2. 2019, ze které žalovaný uhradil 18. 3. 2019 částku 111 665 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 19. 12. 2018 žalobce vyúčtoval částku 110 400 Kč splatnou 17. 2. 2019, kterou žalovaný uhradil 18. 3. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2018 žalobce vyúčtoval částku 77 280 Kč splatnou 3. 3. 2019, ze které žalovaný uhradil 18. 3. 2019 částku 69 325 Kč. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobce vyúčtoval částku 139 920 Kč splatnou 4. 10. 2019, ze které žalovaný uhradil 16. 10. 2019 částku 130 820 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 30. 9. 2019 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 14. 10. 2019, kterou žalovaný uhradil 13. 11. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2019 žalobce vyúčtoval částku 64 130 Kč splatnou 19. 10. 2019, kterou žalovaný uhradil 21. 10. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 19. 9. 2019 žalobce vyúčtoval částku 116 600 Kč splatnou 18. 11. 2019, kterou žalovaný uhradil 19. 11. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 3. 10. 2019 žalobce vyúčtoval částku 122 430 Kč splatnou 2. 12. 2019, ze které žalovaný uhradil 9. 12. 2019 částku 112 565 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 17. 10. 2019 žalobce vyúčtoval částku 128 260 Kč splatnou 16. 12. 2019, kterou žalovaný uhradil 30. 12. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 5. 11. 2019 žalobce vyúčtoval částku 11 660 Kč splatnou 4. 1. 2020, ze které žalovaný uhradil 20. 1. 2020 částku 7 410 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2019 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 14. 1. 2020, kterou žalovaný uhradil 20. 1. 2020. Fakturou [číslo] ze dne 19. 11. 2019 žalobce vyúčtoval částku 69 960 Kč splatnou 18. 1. 2020, kterou žalovaný uhradil 20. 1. 2020. Fakturou [číslo] ze dne 18. 1. 2019 žalobce vyúčtoval částku 104 880 Kč splatnou 19. 3. 2019, kterou žalovaný uhradil 11. 4. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 1. 4. 2019 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 1. 4. 2019, kterou žalovaný uhradil 3. 5. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 4. 2. 2019 žalobce vyúčtoval částku 132 480 Kč splatnou 5. 4. 2019, ze které žalovaný uhradil 24. 4. 2019 částku 120 755 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 20. 2. 2019 žalobce vyúčtoval částku 116 160 Kč splatnou 21. 4. 2019, kterou žalovaný uhradil 15. 5. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 4. 3. 2019 žalobce vyúčtoval částku 95 040 Kč splatnou 3. 5. 2019, ze které žalovaný uhradil 5. 6. 2019 částku 85 750 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 19. 3. 2019 žalobce vyúčtoval částku 116 160 Kč splatnou 18. 5. 2019, kterou žalovaný uhradil 5. 6. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 8. 4. 2019 žalobce vyúčtoval částku 105 600 Kč splatnou 7. 6. 2019, ze které žalovaný uhradil 10. 6. 2019 částku 95 715 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 17. 4. 2019 žalobce vyúčtoval částku 116 160 Kč splatnou 16. 6. 2019, kterou žalovaný uhradil 19. 6. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 6. 5. 2019 žalobce vyúčtoval částku 100 848 Kč splatnou 5. 7. 2019, ze které žalovaný uhradil 19. 7. 2019 částku 92 283 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 2. 7. 2019 žalobce vyúčtoval částku 3 025 Kč splatnou 16. 7. 2019, kterou žalovaný uhradil 2. 8. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 22. 5. 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 95 040 Kč splatnou 21. 7. 2019, ze které žalovaný uhradil 2. 8. 2019 částku 104 544 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 18. 6. 2019 žalobce vyúčtoval částku 105 600 Kč splatnou 17. 8. 2019, kterou žalovaný uhradil 27. 8. 2019 Na konci všech faktur bylo uvedeno:„ Při nedodržení termínu splatnosti vám bude z neuhrazené částky účtován za každý den prodlení úrok z prodlení ve výši 0 %“, s razítkem a podpisem žalobce. Faktury neobsahovaly razítko a podpis žalovaného. Předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2020, předanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě žalované částky. Při právním hodnocení věci soud uzavřené smlouvy ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), posuzoval podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, především podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obch. zák.), podle jehož § 369 odst. 1 má žalobce v případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého závazku právo na úroky z prodlení v ujednané výši, případně ve výši dle občanskoprávních předpisů. Citovanou větu na fakturách soud posoudil jako vzdání se práva na úroky z prodlení z faktur, případně prominutí úroků z prodlení, ve smyslu § 1995 odst. 1 o. z., neboť úkony ve fakturách byly učiněny za účinnosti tohoto zákona. Soud odkázal na komentář k § 1995 občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014), podle kterého„ Oproti předchozí úpravě zákon také hovoří pouze o prominutí dluhu, a nikoliv duplicitně též o vzdání se práva (obojí je totiž pojmově totéž). Nestanovuje se také obecný zákaz vzdání se práv, jež mohou vzniknout v budoucnosti. Výjimečné případy upravuje zákon jen tam, kde je to nezbytné. … Podobně jako v předchozím občanském zákoníku jde v případě prominutí dluhu pojmově o„ dohodu o prominutí dluhu“. Fakticky se však provedení tohoto úkonu může omezit i na velmi jednoduché a neformální jednostranné jednání, neboť zákon konstruuje domněnku souhlasu dlužníka. Pro tento případ se tedy zavádí jinak výjimečné pravidlo, že mlčení osoby znamená její souhlas, což má významné důsledky. Pokud věřitel dluh jednostranně promine, má se za to, že dlužník s prominutím souhlasí. Prominutí ze strany věřitele může být učiněno v zásadě jakýmkoliv dostatečně určitým a srozumitelným prohlášením, učiněným navíc v jakékoliv formě. Zákon z předchozí úpravy nepřebírá povinnou písemnou formu.“ Soud uzavřel, že prominutí dluhu je sice dohodou, zákon však konstruuje domněnku, podle které dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu. V projednávané věci z ničeho neplyne, že žalovaný projevil s prominutím úroků z prodlení nesouhlas, či úroky z prodlení uhradil. Vzhledem k tomu, že žalobce větou ve fakturách žalovanému prominul dluh spočívající v úrocích z prodlení (či se vzdal práva na úroky z prodlení) a platí domněnka zakotvená v § 1995 odst. 1 o. z., že žalovaný s tímto prominutím/vzdáním se práva souhlasil, dospěl soud k závěru, že žalobce nemá na úroky z prodlení právo a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud dodal, že by žalobu neměl za důvodnou, ani pokud by úkon žalobce posuzoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, neboť podaná žaloba je příkladem výkonu práva v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku a dobrými mravy, když žalobce ve fakturách jednoznačně písemně deklaroval, že při nedodržení termínu splatnosti faktur bude účtovat úrok z prodlení ve výši 0 %.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu odměny advokáta dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 18. 11. 2020 a 12. 2. 2021 a účast na jednání soudu) po 3 500 Kč, náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 4 úkony po 300 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 3 192 Kč.

5. Proti II. a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení významu slovního spojení na fakturách, a otázky výkonu práva v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku či dobrými mravy. Žalobce popsal historii smluvního vztahu účastníků, který trval do března 2020. Dne 20. 3. 2020 žalovaný přestal se žalobcem komunikovat a plnit smluvní povinnosti, což v e-mailu odůvodnil epidemií koronaviru. Žalobce byl připraven vést s žalovaným jednání o změně smluv, žalovaný však nereagoval. K ukončení Smlouvy o spolupráci došlo výpovědí žalobce a smluvní vztah byl ukončen 28. 8. 2020. Žalobce měl za to, že na smluvní vztah účastníků je nutné aplikovat právní předpisy účinné do 31. 12. 2013, a to včetně práv a povinností souvisejících s prodlením vzniklých po nabytí účinnosti o. z. Podle komentářové literatury (prof. JUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. In: Občanský zákoník: komentář. Svazek VI, (§ 2521 až 3081). Praha: Wolters Kluwer, 2014) platí, že„ Dostane-li se dlužník ze smlouvy uzavřené před rokem 2014 v roce 2014 do prodlení, posoudí se tato situace zcela podle starého práva; kdy jde o prodlení, kdy a jak lze odstoupit od smlouvy, jaké žádat úroky z prodlení, kdy a jakou žádat náhradu škody atd.“ Podle § 574 odst. 1 obč. zák. se věřitel může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí, přičemž pro takové dvoustranné jednání zákon stanovil obligatorní písemnou formu, která je předepsána pro veškeré dohody o prominutí dluhu bez ohledu na to, o jaký závazek se jedná. Podle § 574 odst. 2 obč. zák. dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnu teprve vzniknout, je neplatná. Uvedení poznámky na fakturách nesplňuje zákonné požadavky na platné a účinné prominutí dluhu, neboť nedošlo ke dvoustranné písemné dohodě, navíc nebylo možné budoucí úroky z prodlení prominout. Tato poznámka by nevedla k prominutí dluhu ani za současné právní úpravy, neboť fakturantka, která nebyla za žalobce oprávněna jednat ve věcech smluvních, nemůže měnit smluvní podmínky, navíc v situaci, kdy smlouvy byly uzavřeny v písemné formě. Pokud fakturantka na faktury napsala předmětnou poznámku, nemohlo tím dojít k dohodě stran o výši úroku z prodlení, ale jednalo se o administrativní chybu zaměstnankyně žalobce, která si chybně vytvořila vzor a tento používala, aniž bylo úmyslem žalobce, aby jeho dlužníci neměli povinnost platit úroky z prodlení. V opačném případě by žalobce nejednal s péčí řádného hospodáře, což si jako subjekt s majetkovou účastí obce Liberec a Jablonec nad Nisou nemohl dovolit. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu, že vymáháním žalované částky došlo k rozporu se zásadou poctivého obchodního styku či dobrými mravy, neboť žalobce se domáhá úroků z prodlení v zákonné výši, které mu náleží v souladu s právními předpisy. V kontextu porušení smluv žalovaným nelze pohlížet na jednání žalobce v rozporu s jakoukoliv právní zásadou či principem. Žalovaný v řízení netvrdil, že se žalobce práva na úroky z prodlení vzdal, či je prominul. I z toho lze usuzovat, že si byl důvodnosti požadavku na úroky z prodlení vědom a nepovažoval ho za rozporný s dobrými mravy ani se zásadou poctivého obchodního styku. Na jednání soudu žalovaný namítal pouze to, že z obsahu spisu nevyplývá, kdy mu byly faktury doručeny. Ačkoliv žalobce má tento aspekt postaven na jisto, neboť žalovaný faktury akceptoval, postupem předvídaným smlouvou nevrátil a s prodlením zaplatil, bylo povinností soudu poskytnout žalobci prostor k úplnému zjištění skutkového stavu i ve vztahu k datu doručení faktur.

6. Žalovaný k podanému odvolání uvedl, že prominutí dluhu je jednostranný právní úkon zcela v režii žalobce, který by se měl posuzovat podle data, kdy byl učiněn. Pokud účetní žalobce vystavila fakturu s chybnými údaji, nelze tuto chybu klást k tíži žalovaného, který se domníval, že osoba, jež vystavila faktury v sídle žalobce, je oprávněna za žalobce uvedený úkon učinit.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou k soudu dne 23. 9. 2020 domáhal se žalobce zaplacení částky 59 313,95 Kč z titulu úroků z prodlení za pozdní úhradu faktur, vyúčtovaných na základě Smlouvy o užívání a Smlouvy o spolupráci, na kterou žalobce započítával také peněžité prostředky, které utržil od cestujících. Žalovaný v průběhu řízení vznesl námitku promlčení. Dále namítal, že z žaloby nevyplývají zápočty peněžitých prostředků od cestujících; že vystavení faktury neprokazuje poskytnutí plnění, ani když žalovaný fakturu uhradil. Zpochybňoval správnost výpočtu úroku z prodlení. Na jednání konaném dne 29. 7. 2021 soud provedl dokazování listinami založenými v soudním spise a poskytl účastníkům zcela nekonkrétní poučení dle § 118b o. s. ř. (pouze citoval toto ustanovení). Následně žalobce požádal„ o případné poskytnutí lhůty k označení důkazů za účelem prokázání doručení faktur, pokud soud tuto záležitost považuje za důležitou.“ Soudem bylo konstatováno, že nemá v úmyslu v tomto směru žalobce vyzývat a poskytovat mu lhůtu. Poté soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování Smlouvou o spolupráci, přílohami č. 1 až 5, Smlouvou o užívání, fakturami a doplnil dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobce a dospěl k závěru, že pro právní posouzení dané věci jsou rozhodující následující skutková zjištění:

10. Ze Smlouvy o spolupráci odvolací soud zjistil, že byla uzavřena dne 25. 1. 2013 a že se v ní žalobce (jako dopravce) zavázal poskytovat žalovanému na lince [číslo] [obec] [obec] vozidla s funkční toaletou a klimatizací, a žalovaný se zavázal dodat žalobci do každého autobusu strojek na prodej jízdenek s ceníkem žalovaného. Ve smlouvě strany dohodly, že platbu za prodej jízdenek lze započíst na platbu za dopravu. Jako osoby jednající za dopravce byli uvedeni: předseda představenstva [jméno] [příjmení] a místopředseda představenstva PhDr. [jméno] [příjmení]; jako kontaktní osoby za dopravce: obchodní záležitosti - [jméno] [příjmení], dispečink - [jméno] [příjmení] a vyúčtování - [jméno] [příjmení]. Žalobce měl žalovanému fakturovat cenu za dopravu dle přílohy [číslo] splatnost faktur byla dohodnuta 60 dnů ode dne doručení daňového dokladu do sídla žalovaného, přičemž na faktuře měla být uvedena identifikace spoje, který je fakturován. Fakturace měla probíhat jednou za 14 dní, datem zdanitelného plnění bylo datum vystavení daňového dokladu. Podle článku V. odst. 3 mohla být smlouva změněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, a to číslovanými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami. Za žalobce při uzavření smlouvy společně jednali (a smlouvu u otisku razítka žalobce podepsali) předseda představenstva [jméno] [příjmení] a místopředseda představenstva PhDr. [jméno] [příjmení].

11. V příloze č. 1 Smlouvy o spolupráci strany rozepsaly počet spojů v jednotlivých dnech, v příloze [číslo] byla uvedena cena za provedenou dopravu, v příloze č. 3 byly popsány slevy a kompenzace povinností dopravce.

12. Z dodatků č. 1-5 ke Smlouvě o spolupráci odvolací soud zjistil, že neobsahují ujednání týkající se úroku z prodlení. Při uzavření dodatku č.1 za žalobce společně jednali (a smlouvu u otisku razítka žalobce podepsali) předseda představenstva [jméno] [příjmení] a místopředseda představenstva PhDr. [jméno] [příjmení], dodatku č. 2 Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení] [příjmení], dodatku č. 3 předseda představenstva Ing. [jméno] [příjmení] a místopředseda představenstva Mgr. [jméno] [příjmení] a dodatků č. 4 a 5 předseda představenstva Ing. [jméno] [jméno] a místopředseda představenstva [jméno] [příjmení].

13. Ze Smlouvy o užívání označníku a přístřešku zastávky odvolací soud zjistil, že byla uzavřena„ dle § 630 a násl. obchodního zákoníku“. Ve smlouvě se žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako uživatel dohodli, že žalobce (jako majitel označníku zastávky a přístřešku pro cestující autobusové zastávky [obec] [ulice] v zastávkovém stání se zálivem přiléhajícím k místní komunikaci [ulice] v [obec]) zajišťuje pravidelnou údržbu označníku zastávky včetně zařízení pro vyvěšení jízdního řádu a přístřešku pro cestující, a předal do užívání žalovanému označník zastávky včetně zařízení pro vyvěšení jízdního řádu a přístřešku pro cestující za sjednaný příspěvek na údržbu označníku a přístřešku pro cestující. Jednorázový příspěvek na zřízení přístřešku činil 68 000 Kč a příspěvky na údržbu činily 2 500 Kč za 3 měsíce. Výše úroku z prodlení byla sjednána ve výši 0,05 % za každý den prodlení. Jako osoba oprávněná jednat za žalobce byl označen ředitel [jméno] [příjmení].

14. Z jednotlivých faktur odvolací soud zjistil, že je vystavila [jméno] [příjmení] (dále jen„ D. P.“).

15. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl B, vložka 372, odvolací soud zjistil, že D. P. nebyla nikdy zapsána jako předseda, místopředseda, či člen představenstva žalobce, ani jako jeho prokurista. Od 18. 6. 2003 dosud má žalobce jako způsob jednání zapsáno:„ Za představenstvo jsou oprávněni jednat navenek ve všech záležitostech samostatně všichni členové představenstva. Za společnost podepisují vždy dva členové představenstva, a to předseda a místopředseda. V případě nepřítomnosti jednoho z nich bude druhým podepisujícím některý z dalších členů představenstva. Podpisy se připojují k obchodní firmě, nebo otisku razítka společnosti.“ 16. Odvolací soud předesílá, že v řízení před soudem prvního stupně nikdo z účastníků netvrdil, že se žalobce úroku z prodlení vzdal, či ho žalovanému prominul. Tento závěr učinil soud prvního stupně, aniž dal možnost účastníkům se k němu vyjádřit. Uvedený postup hodnotí odvolací soud jako pro účastníky překvapivý, neboť soud rozhodl vzhledem k procesní situaci zcela nepředvídatelně. Ke skutkovému hodnocení a právnímu posouzení, které znamenaly zásadní obrat v řízení, a na nichž je založeno rozhodnutí v této věci, se totiž účastníci během řízení nemohli vyjádřit, a dozvěděli se je teprve v odůvodnění rozhodnutí. Takový postup je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 2315/15, ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 233/17, či ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20).

17. Soud prvního stupně také v odůvodnění svého rozhodnutí věc nesprávně právně posoudil, když na úkon žalobce, který posoudil jako prominutí dluhu, či vzdání se práva, ve vztahu ke smlouvám uzavřeným do 31. 12. 2013, aplikoval zákon č. 89/2012 Sb (o. z.).

18. Podle § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 3).

19. Přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. vyjadřují základní zásadu, na níž je založena časová působnost nového občanského zákoníku: zákon působí do budoucnosti, nikoliv zpětně do minulosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014).

20. Není pochyb o tom, že posuzovaný právní poměr založený mezi účastníky při výkonu jejich podnikatelské činnosti se řídí obč. zák. a obch. zák., který neobsahoval vlastní úpravu institutu vzdání se práva či prominutí dluhu, takže i pro obchodní závazkové vztahy platila právní úprava obsažená v obč. zák. Tato právní úprava se použije i na zánik závazku založeného předmětnými smlouvami, který měl způsobit posuzovaný úkon, i když byl učiněn za účinnosti o. z. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud při posuzování smluv uzavřených před 1. 1. 2014 a úkonů učiněných po 1. 1. 2014 ve vztahu k dohodě o narovnání (rozsudek ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3141/2020), uznání dluhu (rozsudek ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 292/2018) a k započtení (rozsudky ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, a ze dne 30. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 128/2018). Závěr, že obč. zák. se uplatní i pro prominutí dluhu byl vysloven též v komentářové literatuře (srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, komentář k § 3082).

21. Podle § 574 odst. 1 obč. zák. věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.

22. Po zopakování dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že věta, kterou fakturantka žalobce uvedla na fakturách„ Při nedodržení termínu splatnosti vám bude z neuhrazené částky účtován za každý den prodlení úrok z prodlení ve výši 0 %“ sama o sobě neobsahuje úkon vzdání se práva, ani prominutí dluhu. K učinění soudem prvního stupně dovozovaného úkonu tak dle odvolacího soudu vůbec nedošlo.

23. I pokud by však učiněný úkon byl vzdáním se práva, či prominutím dluhu, pak v řízení nikdo netvrdil, že žalovaný do podání žaloby s tímto úkonem vyslovil souhlas. Proto by v takovém případě nedošlo k účinnosti úkonu, a tedy ani k zániku práva nebo závazku, jehož se žalobce měl vzdát nebo ho prominout.

24. K tomu odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12.2017, sp. zn. 20 Cdo 3707/2017, podle kterého„ Vzdání se práva nebo prominutí dluhu věřitelem podle § 574 odst. 1 obč. zák. není ofertou ve smyslu ustanovení § 43a obč. zák. (návrhem na uzavření smlouvy), kterou adresuje věřitel dlužníku, ale prvotně jednostranným projevem vůle věřitele, který směřuje k zániku závazku za předpokladu, že dlužník se vzdáním se závazku ze strany věřitele vysloví souhlas. K jeho účinnosti (tedy k zániku práva nebo závazku, jehož se věřitel vzdává nebo je promíjí) je třeba, aby s ním dlužník vyslovil souhlas; dokud se tak nestalo, může věřitel vzdání se práva nebo prominutí dluhu jednostranně odvolat.“ 25. Odvolací soud navíc dává za pravdu odvolateli, že vzhledem k tomu, že na posuzovaný úkon je nutno aplikovat § 574 odst. 2 obč. zák., pak platí, že dohoda, kterou by se žalobce již při vystavení faktur vzdal práva na úroky z prodlení, jež mohly v budoucnosti teprve vzniknout, by byla neplatná.

26. Z výše uvedených důvodů nemůže být správný ani závěr, že je v rozporu s dobrými mravy, či se zásadou poctivého obchodního styku, aby žalobce požadoval po žalovaném úroky z prodlení.

27. K tomuto závěru odvolací soud připomíná, že v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, Nejvyšší soud shrnul, že:„ za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod číslem 16/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod číslem 5/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a mnohé další). Tento názor je konformní se závěrem obsaženým v judikatuře Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněné pod číslem 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).“ 28. Vzhledem k závěrům o neexistenci tvrzeného úkonu, případně jeho neplatnosti, eventuelně neúčinnosti, odvolací soud pro nadbytečnost nevyhověl návrhu žalovaného na výslech D. P., neboť (v řízení navíc nesporná) otázka, zda D. P. učinila uvedený úkon v sídle žalobce, není pro rozhodnutí věci významná.

29. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že v řízení nikdo netvrdil, že se strany dohodly na změně smluvního ujednání obsaženého ve Smlouvě o spolupráci, podle kterého mohla být smlouva změněna pouze dohodou stran v písemné formě, a to číslovanými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami, ani smluvního ujednání obsaženého ve Smlouvě o užívání, podle kterého byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení.

30. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce nemá na zaplacení úroků právo, proto nelze považovat za správný.

31. V řízení zůstalo sporné, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením faktur, neboť dle Smlouvy o spolupráci se splatnost faktur odvíjela od okamžiku jejich doručení do sídla žalobce.

32. Odvolací soud proto odvoláním napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, včetně závislého III. výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

33. V dalším řízení se soud prvního stupně nejprve vypořádá se vznesenou námitkou promlčení, přičemž nepřehlédne, že také tuto otázku je nutno posoudit podle dosavadních předpisů (obch. zák.).

34. Pokud dospěje k závěru, že námitka promlčení není důvodná, bude se zabýval otázkou, zda byl žalovaný v prodlení s úhradou faktur, resp. zda byly naplněny smluvní podmínky jejich splatnosti; přitom neopomene žalobci v tomto směru poskytnout konkrétní procení poučení.

35. Při hodnocení námitky žalovaného, že je nutno se zabývat otázkou žalobcem tvrzených zápočtů na zaplacené jízdné, soud zohlední, zda započtená částka vůbec je předmětem tohoto řízení.

36. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o nich bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).