74 Co 206/2024 - 205

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 1 933 364,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. července 2024, č. j. 7 C 13/2023-121, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 369,90 Kč, úroku ve výši 5,69 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 25. 1. 2019 do 14. 2. 2019, potvrzuje.

II. Ve zbývající části se I. výrok rozsudku soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 933 364,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 122 072,6 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 1 933 364,55 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Dne 15. 3. 2011 byla mezi žalobcem (dále též „banka“), jako poskytovatelem úvěru, žalovanou a v té době jejím manželem [adresa], jako dlužníky, uzavřena úvěrová smlouva č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě které se banka zavázala poskytnout dlužníkům hypoteční úvěr ve výši 3 000 000 Kč na refinancování a rekonstrukci rodinného domu. Ve Smlouvě bylo dohodnuto postupné čerpání sjednané částky a sjednáno zástavní právo k nemovitostem, k budově č. p. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Úrok byl sjednán ve výši 5,69 % ročně na dobu prvních tří let. Dlužníci se zavázali úvěr splatit v 360 pravidelných měsíčních splátkách po 17 393,01 Kč. Nedílnou součástí uzavřené Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky banky, v nichž bylo sjednáno oprávnění banky v případě prodlení dlužníků připisovat úroky, úroky z prodlení, smluvní pokutu a další výlohy k jistině úvěru, přičemž banka byla oprávněna v případě prodlení s úhradou splatné částky úvěru odstoupit od smlouvy a prohlásit úvěr za splatný. b) S čerpáním úvěru bylo započato v dubnu 2011, úvěr byl splácen do prosince 2018. c) Manželství žalované a spoludlužníka [adresa] bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 20 C 104/2014–10, který nabyl právní moci 31. 3. 2015. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 9. 2019, č. j. P 67/2019–934, bylo otci nezletilého (spoludlužníku žalované) stanoveno výživné částkou 4 000 Kč měsíčně. V době vydání rozhodnutí se nezletilý (původně svěřený do střídavé péče rodičů) nacházel ve výlučné péči matky (žalované), neboť otec se odstěhoval v prosinci 2018 do [Anonymizováno]. d) Společné jmění manželů bylo vypořádáno dohodou o vypořádání majetkových poměrů manželů a společného bydlení ze dne 10. 6. 2014 tak, že nemovitosti zapsané na [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] nabyl do výlučného vlastnictví [jméno FO], žalovaná nabyla výlučné vlastnictví k movitým věcem, které tvořily vybavení domácnosti na adrese [adresa]. Dva hypoteční úvěry u žalobce, které nejsou předmětem tohoto řízení, se zavázal zaplatit bývalý manžel s tím, že zajistí do tří měsíců převzetí obou úvěrů na svou osobu a vyvázání žalované z těchto úvěrů. e) Kupní smlouvou ze dne 27. 7. 2015 bylo prokázáno, že žalovaná převedla na [adresa] svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitosti zapsané na [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] za dohodnutou cenu 1 049 000 Kč. Cena odpovídala polovině výše závazku vůči žalobci jako věřiteli ze Smlouvy. Bylo dohodnuto, že kupující převezme celý dluh prodávající vůči žalobci a zavázal se, že žalované do tří měsíců od podpisu kupní smlouvy předá písemné potvrzení o souhlasu věřitele o převzetí dluhu s tím, že její závazek vůči žalobci zanikne. Tímto způsobem bude zaplacena kupní cena za prodej spoluvlastnického podílu. f) Z písemné žádosti o změnu smlouvy ze dne 14. 9. 2016 bylo prokázáno, že [jméno FO] na formuláři banky tuto požádal o „výměnu žalované“ ve Smlouvě tak, že zůstane dlužníkem on sám, přičemž souhlasil s případnou mimořádnou splátkou úvěru a provedením změn v nejbližším možném termínu. g) Vzhledem k tomu, že nebyly doloženy nutné podklady, byla písemná žádost o změnu Smlouvy stornována a banka se jí dále fakticky nezabývala. Žalovaná s bankou o vyvázání ze Smlouvy nejednala, začala s ní komunikovat až v roce 2019 po zmizení bývalého manžela. h) Žalované bylo oznámeno odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru dopisem ze dne 25. 1. 2019, v němž byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 14. 2. 2019. i) Žalované byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky dne 6. 12. 2022. j) Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2023, č. j. KSCB 27 [insolvenční spisová značka], nebylo schváleno oddlužení [adresa], a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, který je projednáván jako nepatrný. Žalobce přihlásil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, jako nezajištěnou, přihláškou ze dne 4. 6. 2022. Další dvě pohledávky, ve výši 1 933 364,55 Kč a 1 693 234,34 Kč s příslušenstvím, přihlásil jako zajištěný věřitel. V insolvenčním řízení došlo ke zpeněžení nemovitostí zapsaných na [Anonymizováno], pro katastrální území [adresa], za kupní cenu 5 800 000 Kč.

3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že nárok žalobce není promlčen, neboť promlčecí dobu je třeba posuzovat podle § 397 obchodního zákoníku. Námitka promlčení vznesená žalovanou nebyla důvodná. Žalobu zamítl, neboť výkon práva žalobce je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, v rozporu s § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jelikož žalovaná sice jako bývalá manželka spoludlužníka úvěrovou smlouvu podepsala, následně však po zániku manželství učinila vše, aby její zájmy a zájmy nezletilého syna byly chráněny, přičemž bývalý manžel své závazky z uzavřených smluv nesplnil, přestože se na jejich základě stal výlučným vlastníkem rozsáhlých nemovitostí, zatímco žalovaná z titulu vypořádání společného jmění manželů obdržela pouze movité věci tvořící vybavení domácnosti. V daném případě by bylo v rozporu s dobrými mravy uložit žalované zaplatit žalovanou částku, i s přihlédnutím k postupu žalobce v insolvenčním řízení spoludlužníka.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto jí nebyla přiznána.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že zákon ani smluvní ujednání nikterak nemodifikují či nezakládají povinnost žalobce zvolit konkrétní či případně všechny možné způsoby, jakými bude usilovat o uspokojení své pohledávky. V případě spolužadatelů o úvěr zavázaných společně a nerozdílně zákon ani smluvní ujednání nezakazují dokonce postup, kdyby se věřitel domáhal plnění dluhu pouze na jednom ze společně a nerozdílně zavázaných dlužníků. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3639/2022. Poukázal na to, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž argumentoval, dospěl soud k tomuto závěru v situaci, kdy věřitel nevyužil možnost podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu u pohledávky zajištěné směnkou. Žalobce nemusel danou pohledávku přihlašovat do insolvenčního řízení jako zajištěnou. Poukázal na to, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž argumentoval, dospěl soud k těmto závěrům za situace, kdy žalobce nevyužil možnost podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, když pohledávka byla zajištěna směnkou. Uvedl, že žalovaná a její spoludlužník učinili několik pokusů o vyvázání žalované z úvěrové smlouvy. Každá z těchto žádostí byla postižena vadou, kdy buď absentovala nezbytná dokumentace či souhlas druhého ze spoludlužníků. Žalovaná poslední žádost o vyvázání z úvěru podala v roce 2018. V neprospěch žalobce nelze rovněž užít případnou neznalost žalované, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů je vůči věřiteli neúčinná.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že žalobce poskytl jejímu bývalému manželovi celkem tři hypoteční úvěry, žalovaná tyto smlouvy podepisovala rovněž, jako manželka, byť všechny záležitosti s tím spojené řešil bývalý manžel. Pokud jde o hypoteční úvěr zajištěný nemovitostí, nejedná se pouze o ochranu zástavního věřitele, ale jedná se o obecné ujištění, že v případě jakýchkoliv budoucích problémů je úvěr zajištěn nemovitou věcí. Zdůraznila, že neměla důvod bývalému manželovi nevěřit, že bude jednat v souladu s uzavřenou smlouvou a bude nadále hypoteční úvěry splácet. Teprve na přelomu roku 2018 a 2019 se dozvěděla, že její manžel je nezvěstný a začala zjišťovat od dalších osob, že má vážné finanční problémy. Žalovaná byla žalobcem poprvé v lednu 2019 vyzvána k úhradě zesplatněných úvěrů, neprodleně ho informovala o své situaci, že nemůže uhradit závazky ve výši několika milionů korun a vyzvala ho, aby realizoval zástavní práva na nemovitostech. Pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení bývalého manžela jako nezajištěný věřitel tři roky poté, co jí zaslal výzvu k zaplacení. Pohledávky, které byly přihlášeny jako zajištěné, žalobce převedl na [jméno FO], která v insolvenčním řízení obdržela 100 % z přihlášené částky. Žalobce zcela bezdůvodně přihlásil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, jako nezajištěnou, bezdůvodně se vzdal předmětu zajištění a požaduje částku zaplatit po žalované, což je zneužitím práva.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podle § 3028 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se obchodním zákoníkem řídí závazkový vztah ze smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu jeho účastníků. Ve smyslu § 293 obch. zák. může věřitel požadovat plnění po kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků.

11. Podle § 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který se v rozhodné době použil pro případ, že obchodní zákoník příslušná práva a povinnosti neupravoval či neupravoval odchylně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků.

12. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. a ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování níže uvedenými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti)

14. Ze Smlouvy (nad rámec zjištění soudu prvního stupně) vyplývá, že úroková sazba ve výši 5,69 % ročně byla sjednána nejdéle do nejbližšího 15 kalendářního dne včetně po uplynutí 3 let od jejího podpisu, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán, výše pravidelného poplatku za správu úvěru vyplývala z aktuálního ceníku. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem nacházejícím se v části obce [adresa], a to k budově č. p. [Anonymizováno] na stavební parcele č. [Anonymizováno], ke stavební parcele č. [Anonymizováno], k budově č. p. [Anonymizováno] na stavební parcele č. [Anonymizováno][Anonymizováno]a stavební parcele č. [Anonymizováno], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [Anonymizováno], pro obec [Anonymizováno], katastrální území [adresa].

15. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu byla zjištěna ke dni 16. 2. 2012 mimořádná splátka úvěru ve výši 788 000 Kč.

16. Z čl. III.7.1 produktových podmínek bylo zjištěno oprávnění banky požadovat splacení celé dlužné částky nebo její části včetně jistiny hypotečního úvěru, úhradu úroků, poplatků, odměn a smluvních pokut plynoucích ze Smlouvy v termínu uvedeném v oznámení banky s tím, že je oprávněna připisovat úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, poplatky, náklady, popř. též další výlohy k jistině úvěru dle čl. III.6.3.

17. Z Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby vydaného žalobcem, platného od 7. 7. 2010, bylo zjištěno, že měsíční částka za správu hypotečního úvěru činila 150 Kč.

18. Žalovaná byla vyzvána ke splacení hypotečního úvěru výzvou ze dne 25. 1. 2019 do 14. 2. 2019. Dlužná částka byla vyčíslena ke dni 24. 1. 2019 ve výši 1 938 734,45 Kč.

19. Z dohody o vypořádání majetkových poměrů manželů a společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 10. 6. 2015 bylo zjištěno, že předmětem vypořádání nebyla žádná z nemovitostí, na kterých vázlo zástavní právo z uzavřené Smlouvy, ani povinnosti a práva vztahující se k hypotečnímu úvěru poskytnutému na jejím základě. Žalovaná měla na základě dohody obdržet movité věci tvořící vybavení domácnosti rodinného domu na adrese [adresa]. Osobní automobil, nemovité věci zapsané na LV. č. [Anonymizováno], a to pozemek p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemky p. č. [Anonymizováno], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], povinnosti vztahující se k hypotečním úvěrům z roku 2012 a 2013 u žalobce, k úvěru u [právnická osoba] [právnická osoba]., k hotovostnímu a kontokorentnímu úvěru u [právnická osoba]. nabyl [jméno FO].

20. Z kupní smlouvy uzavřené dne 27. 7. 2015 mezi žalovanou, jako prodávající, a [adresa], jako kupujícím, bylo zjištěno, že žalovaná prodala [adresa] spoluvlastnický podíl v rozsahu id. na nemovitých věcech, a to pozemku p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno] stavbě bez č. p./č. e. stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno], stavbě bez č. p./č. e. stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno] vše zapsáno na LV č. [Anonymizováno] pro obec a katastrální území [adresa], za kupní cenu 1 049 000 Kč, přičemž výše kupní ceny odpovídala výši závazku prodávající z titulu úvěru č. [Anonymizováno]. Účastníci smlouvy uzavřeli písemnou dohodu o převzetí dluhu, na základě které měl kupující převzít celý dluh prodávající vůči zástavnímu věřiteli z hypotečního úvěru ze Smlouvy. Dohoda měla nabýt účinnosti odsouhlasením zástavního věřitele a věřitele z hypotečního úvěru. Kupující byl povinen do 3 měsíců od podpisu kupní smlouvy předat prodávající písemné potvrzení o souhlasu věřitele, čímž by bylo převzetí dluhu dokončeno a závazek prodávající ve výši 1 049 000 Kč ke dni podpisu smlouvy zanikl.

21. Na formuláři banky požádal [jméno FO] o změnu Smlouvy tak, že navrhl dne 14. 9. 2016 „výměnu“ žalované z úvěrů č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dlužníkem měl zůstat jen [jméno FO], který souhlasil rovněž s případnou mimořádnou splátkou pro případ nedostatečného příjmu.

22. Z korespondence [adresa] (bez data) a právní zástupkyně žalované [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že [jméno FO] informoval o tom, že bance dodal potřebné doklady, jednání s bankou není jednoduché, nastínil svou vizi dalšího postupu, včetně mimořádné splátky ke dni 16. 11. 2016, upozornil na to, že další postup pro něho nebude jednoduchý. Zdůraznil, že patří k lidem, kteří řeší a vnímají následky svého jednání. Právní zástupkyně reagovala na dopis dne 18. 10. 2016 sdělením, že [jméno FO] se zavázal dobrovolně k vypořádání zaniklého SJM, zdůraznila, že žalovaná na něj převedla dobrovolně rodinný dům č. p. [Anonymizováno], v obci [adresa]. Dokud nebude celá situace s bankou dořešena, bude žalovaná, která nemá zajištěno vlastní bydlení (na rozdíl od bývalého manžela), v příslušných registrech vedena jako dlužník, tudíž na vlastní bydlení nedosáhne. Dále vyzvala [adresa] ke splnění závazku, k němuž se zavázal, a to nejpozději do 31. 12. 2016, v opačném případě se bude jeho splnění domáhat soudní cestou.

23. Z oznámení o zániku zástavního práva ze dne 19. 4. 2012 vyplývá, že banka informovala [adresa] o tom, že se vzdala zástavního práva k nemovitosti č. 2 – budova č. p. [Anonymizováno] v části obce [adresa], na stavební parcele č. [Anonymizováno], ke stavební parcele č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (úvěrová smlouva č. [Anonymizováno].

24. Z výpisu z katastru nemovitostí – výtah, vytištěného ze systému ISIR, insolvenční řízení dlužníka [adresa], vyplývá, že na nemovitosti parc. č. [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejíž součástí jsou stavba bez č. p./č. e. garáž a jiná stavba, vázlo ke dni 28. 4. 2022 zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím, zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 16. 3. 2011. Výlučným vlastníkem těchto nemovitostí byl [jméno FO], posledním nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 27. 7. 2015.

25. Dále bylo zjištěno z listin, které jsou obsahem insolvenčního rejstříku v insolvenčním řízení dlužníka [adresa], že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka [adresa] pohledávek, ze tří zajištěných pohledávek přihlásil pohledávku ze Smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, jako jedinou nezajištěnou. Dne 24. 4. 2023 postoupil žalobce pohledávky ze smluv o úvěru č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] které přihlásil jako zajištěné, na [tituly před jménem] [adresa]. Pohledávka ze Smlouvy byla insolvenčním správcem popřena dne 9. 8. 2022 co do pravosti i co do výše, v jistině i příslušenství, neboť věřitel neprokázal ani neosvědčil, že by došlo ke stavění či přerušení běhu promlčecí lhůty. Promlčení posuzoval insolvenční správce podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. V soupisu majetkové podstaty byly uvedeny nemovitosti zapsané na LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], kdy některé z těchto nemovitostí, výslovně uvedena stavba č. p. [Anonymizováno], mají být předmětem sporu, zástavní právo uvedeno pro [právnická osoba] a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj. Další nemovitostí byl pozemek parc. č. [Anonymizováno] a stavba č. p. [Anonymizováno] nacházející se na tomto pozemku (katastrální území [adresa]) se zástavním právem pro [právnická osoba], Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a [právnická osoba]. Usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto, aby zajištěným věřitelům [právnická osoba], Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a [jméno FO] byl vydán výtěžek zpeněžení majetku dlužníka – pozemek parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

26. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 4. 2025 bylo zjištěno, že vlastníkem nemovitosti parcela č. [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rod. dům, v katastrálním území [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2012.

27. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 4. 2025 bylo zjištěno, že vlastníkem nemovitosti parc. č. [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e. garáž, č. [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e. jsou manželé [jméno FO] a [jméno FO]. Vlastnictví nabyli kupní smlouvou ze dne 20. 11. 2024.

28. Po zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že názor soudu prvního stupně o tom, že uplatnění práva žalobcem vůči žalované je v rozporu s dobrými mravy, není správný.

29. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů není účinná vůči věřitelům, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016, z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020. Je-li v rámci vypořádání společného jmění manželů dohodnuto, nebo dluh je soudem přikázán jen jednomu z manželů, neznamená to pro druhého manžela úplné zbavení se dosud neexistujícího dluhu. Ani při takovém způsobu vypořádání nezaniká bez dalšího manželovi, kterému dluh nebyl přikázán, povinnost hradit dluh věřiteli. Povinnost uhradit celý dluh jedním z manželů je založena pouze ve vztahu mezi manželi navzájem. Věřitel není v tomto směru povinen respektovat dohodu o vypořádání společného jmění manželů, ale ani obsah soudního rozhodnutí o vypořádání dluhu a nadále je oprávněn požadovat jeho splnění po kterémkoliv z manželů. To, že žalovaná uzavřela se svým manželem dohodu o vypořádání společného jmění manželů o určitém obsahu, nelze klást k tíži věřitele, i kdyby o takové dohodě věděl (ať už předem či se o ní dozvěděl následně). Věřitel má právo uspokojit se vůči kterémukoliv ze solidárních dlužníků, kteří pak mají vůči sobě právo vzájemného regresu.

30. Jestliže [jméno FO] nesplnil svůj závazek z kupní smlouvy uzavřené s žalovanou dne 27. 7. 2015, a nevyvázal ji z povinnosti platit dluh na základě Smlouvy společně a nerozdílně, čímž by splnil svůj závazek k zaplacení kupní ceny za prodej spoluvlastnického podílu, nemůže jít toto chování kupujícího a nečinnost žalované k tíži věřitele. Žalovaná zůstala nečinná, i když prodávající svůj závazek v dohodnuté době nesplnil, nedomáhala se po něm splnění závazku z kupní smlouvy. V návaznosti na jeho nečinnost nečinila žádné kroky směřující k zániku smlouvy či ke změně obsahu závazku tak, aby kupní cenu za prodej spoluvlastnického podílu obdržela jiným způsobem, než bylo mezi účastníky dohodnuto.

31. Z doplněného dokazování vyplývá, že nemovitost č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byla převedena kupní smlouvou ze dne 30. 1. 2012 na třetí osobu, dne 16. 2. 2012 byla učiněna mimořádná splátka úvěru ve výši 788 000 Kč, dne 19. 4. 2012 banka oznámila vzdání se zástavního práva k budově č. p. [Anonymizováno], na stavební parcele č. [právnická osoba] parcele č. [Anonymizováno] nacházejících se v katastrálním území [adresa], přičemž toto prohlášení banky je v rozporu s výpisem z katastru nemovitostí založeným na č. l. [Anonymizováno] spisu a s označením nemovitostí, které byly předmětem zástavního práva. Na předmětném pozemku se nacházela budova č. p. [Anonymizováno], označená ve Smlouvě jako Nemovitost 2. Označení nemovitosti v listině nazvané Vzdání se zástavního práva, nekoresponduje s označením nemovitostí ve Smlouvě. Navíc není zřejmé, proč by se žalobce vzdával zástavního práva k jiným nemovitostem, než které byly předmětem převodu na základě kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2012 a hypoteční úvěr zůstal nezajištěný jakoukoliv nemovitostí.

32. Skutečnost, že věřitel nebrojil v insolvenčním řízení proti popření pohledávky insolvenčním správcem, ani že pohledávku nepřihlásil jako zajištěnou, není v rozporu s dobrými mravy. Mohlo se jednat o ekonomické rozhodnutí s ohledem na množství dluhů insolvenčního dlužníka a výhled na uspokojení přihlášených pohledávek. Otázka, zda bude zajištěná pohledávka (jedna ze zajištěných pohledávek) přihlášena jako nezajištěná, mohla být i otázkou procesní taktiky v rámci insolvenčního řízení, v němž bylo nejdříve společně se zjištěním úpadku dlužníka povoleno oddlužení usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-[právnická osoba], a teprve následně byl usnesením ze dne 3. 3. 2023, č. j. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka], prohlášen na majetek dlužníka konkurs, který bude projednáván jako nepatrný. Dohoda účastníků o vypořádání společného jmění manželů není pro věřitele závazná, tito mají vůči němu nadále postavení solidárních dlužníků se všemi důsledky s tím spojenými. Stejně tak pro věřitele není závazná dohoda účastníků o tom, jakým způsobem bude zaplacena kupní cena mezi účastníky (zda bude závazek splněn zaplacením určité částky, či jiným způsobem). Věřitel nenese odpovědnost ani za to, že případně bylo sjednané plnění závislé na podmínce, která nebyla závislá jen na vůli osoby zavázané kupní smlouvou, že si žalovaná a její bývalý manžel nesjednali případné důsledky pro nenaplnění dohodnuté podmínky, že žalovaná zůstala nečinná. Žalovaná netvrdila, ani z obsahu spisu nevyplývá, že by po [adresa] vymáhala jeho závazek ze smlouvy uzavřené dne 27. 7. 2015 ohledně zaplacení kupní ceny dohodnutým způsobem za prodej spoluvlastnického podílu na nemovitosti, ač toto mohla a měla učinit, že by se sama aktivně snažila vyřešit vzniklou situaci tak, aby se neprojevila ochuzením v její majetkové sféře, kdy neobdržela za prodej spoluvlastnického podílu žádnou protihodnotu.

33. V daném konkrétním případě osobní poměry žalované (po rozvodu manželství samoživitelka, s příjmem ze zaměstnání, bez vlastního bydlení, po uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů a kupní smlouvy s dohodnutým obsahem) rovněž nemohou být důvodem pro nepřiznání žalované pohledávky žalobci. Žalovaná byla v postavení solidárního dlužníka, žalobce není odpovědný za to, jakým způsobem bylo společné jmění manželů vypořádáno, ani za to, že žalovaná prodala spoluvlastnický podíl na nemovitostech svému bývalému manželovi, za dohodu o způsobu hrazení kupní ceny, za její nečinnost poté, kdy ji bývalý manžel ve stanovené lhůtě ze závazků vyplývajících ze Smlouvy nevyvázal, jak bylo mezi nimi dohodnuto. Nebylo tvrzeno, ani jinak zjištěno, že by žalobce v insolvenčním řízení pohledávku přihlásil jako nezajištěnou, se záměrem žalovanou poškodit. Věřitel se může domáhat plnění po kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků, nemusí využít své právo vyplývající ze zajištění, i když mu to dlužník navrhuje. Jedinečné okolnosti, které by mohly být důvodem pro odepření výkonu práva pro jeho rozpor s dobrými mravy, zjištěny nebyly.

34. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobou uplatněný nárok je pro částku 1 933 364,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení důvodný. Odvolací soud opakuje a zdůrazňuje, že postup žalobce, kdy požadoval plnění po jednom ze solidárně zavázaných dlužníků, není v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy není ani jeho postup v rámci insolvenčního řízení, kdy věřitelům není uloženo, které pohledávky a v jakém pořadí mají přihlašovat, ani že zajištěné pohledávky mohou přihlásit jako nezajištěné. Postup žalobce v rámci insolvenčního řízení může být otázkou jeho procesní taktiky, což nelze klást k jeho tíži. Ani poměry žalované (matka nezletilého dítěte, nemající vlastní bydlení, která přistoupila k určitému způsobu vypořádání společného jmění manželů a uzavření kupní smlouvy s bývalým manželem o určitém obsahu) hodnoceny společně s postupem žalobce v rámci insolvenčního řízení a skutečností, že vymáhá pohledávku (v souladu se zákonem) po jednom ze solidárně zavázaných dlužníků, ve svém souhrnu nejsou okolnostmi, pro které by bylo uplatnění nároku vůči žalované v rozporu s dobrými mravy.

35. Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že žalobce dostatečně netvrdil některé skutečnosti, které byly pro právní posouzení věci rozhodné, a že ke svým tvrzením neoznačil důkazy, která je prokazují. Proto byl připraven žalobce u odvolacího jednání poučit o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní o některých skutečnostech, na základě kterých se domáhá žalobního plnění. Žalobce se k jednání nedostavil, sám se tak zbavil možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Bez doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů není možné dospět k závěru o tom, že žalobce požaduje důvodně kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení, jakož i úrok ve výši 5,69 % ročně od 25. 1. 2019 do zaplacení. Žalobce tedy dostatečně nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní o tom, proč požaduje úrok ve výši 5,69 % ročně i za dobu po uplynutí 3 let od podpisu Smlouvy, žádná skutková tvrzení k tomuto postupu neuvedl, z provedených důkazů nevyplývá, že by bylo možno úrok v této výši požadovat i v následujícím období. Dále žalobce neuvedl, proč požaduje kapitalizovaný úrok (součet úroku a úroku z prodlení) ve výši 11 369,90 Kč, za jaké období, z jaké částky, při jaké úrokové sazbě. V části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta i za období od 25. 1. 2019 do 14. 2. 2019, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byla dána lhůta k plnění do 14. 2. 2019. Až po marném uplynutím lhůty se žalovaná ocitla v prodlení. Požadovat úrok z prodlení k dřívějšímu datu nebylo možné.

36. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrzen v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 369,90 Kč, úroku ve výši 5,69 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 25. 1. 2019 do 14. 2. 2019.

37. Ve zbývající části odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně a podané žalobě vyhověl, neboť neshledal důvody pro nevyhovění žalobě pro rozpor s dobrými mravy. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 933 364,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 927 064,55 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud v rámci poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednil i příslušenství pohledávky, které bylo žalobci přiznáno v odvolacím řízení, jež kapitalizoval ke dni rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce po žalované požadoval ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu částku 1 933 364,55 Kč na jistině úvěru, částku 11 369,90 Kč na kapitalizovaných úrocích, úrok z prodlení z částky 1 927 064,55 Kč ve výši 9,75 % ročně od 25. 1. 2019 do 30. 4. 2025 kapitalizovaný částkou 1 177 779,61 Kč a úrok ve výši 5,69 % ročně od 25. 1. 2019 do 30. 4. 2025 kapitalizovaný částkou 687 340,10 Kč, celkem 3 809 854,16. Byla mu přiznána částka 3 100 334,12 Kč. Ve vzájemném porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím v rozsahu 62,75 %. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v řízení před soudem prvního stupně ve výši 96 669 Kč, v řízení odvolacím ve výši 96 669 Kč, 4 paušálními náhradami nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 300 Kč za tyto úkony: předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření k procesní obraně žalované a podání odvolání. Náklady činí celkem 194 538 Kč, žalobci přísluší právo na jejich náhradu ve výši 122 072,60 Kč.