74 Co 58/2024 - 148

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 71 593,48 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. ledna 2024, č. j. 8 C 127/2023-104, ve znění opravného usnesení ze dne 18. listopadu 2024, č. j. 8 C 127/2023-121, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 52 685,48 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 64 489,64 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 593,48 Kč od 29. 12. 2022 do 31. 1. 2023 a z částky 52 685,48 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části odvoláním napadeného II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 908 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 18 908 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 52 685,48 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 64 489,64 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 593,48 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalovaný a společnost [Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“) uzavřeli dne 13. 7. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na jejím základě [Anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 205 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8,49 % ročně v 60měsíčních splátkách po 4 218 Kč. b) Před uzavřením Smlouvy prověřovala [Anonymizováno] úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím přehledu interních informací ze dne 13. 7. 2018, podle kterého žalovaný bydlel ve vlastním domě s hypotékou, měl 2 vyživovací povinnosti, jeho měsíční příjem činil 35 000 Kč + příjem z nájmu 5 800 Kč, v domácnosti žalovaného byl další příjem 34 200 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 35 100 Kč, z toho 8 681 Kč na splátky jiných úvěrů. c) [Anonymizováno] příjem žalovaného ověřila z daňového přiznání, podle kterého činil základ daně za rok 2017 částku 221 999 Kč. d) Podle úvěrové zprávy zpracované [Anonymizováno] za období od července 2014 do června 2018 měl žalovaný skóre A – špatné, skóre 516 – maximální delikvence a skóre 2523 – smlouvy s nevyhovujícím stavem plnění za poslední 3 měsíce. V posuzovaném období bylo žalovanému odmítnuto 6 splátkových kontraktů. V době od 21. 10. 2009 do 30. 6. 2017 byl žalovaný v prodlení s nejméně 23měsíčními splátkami a úvěr byl v červenci 2014 zesplatněn. V době od 10. 6. 2015 do 2. 8. 2016 byl žalovaný v prodlení s 11 splátkami, z toho u 7 z nich po dobu delší než 100 dnů. Při uzavření Smlouvy měl žalovaný dluh z kontokorentních úvěrů ve výši 5 500 Kč a 20 301 Kč a dluh z kreditních splátkových karet ve výši 10 278 Kč a 24 996 Kč. e) Při uzavřením Smlouvy měla [Anonymizováno] informace z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu], ze kterého vyplývalo, že: V dubnu 2018 byl na účtu počáteční zůstatek 16 177,47 Kč, konečný zůstatek 2 763,89 Kč. Připsáno na účet bylo 57 543,06 Kč, odepsáno 70 956,64 Kč. V květnu 2018 byl na účtu počáteční zůstatek 2 763,89 Kč, konečný zůstatek 1 919,92 Kč. Připsáno na účet bylo 24 193,64 Kč, odepsáno 25 037,61 Kč. V červnu 2018 byl na účtu počáteční zůstatek 1 191,92 Kč, konečný zůstatek 34 067,39 Kč. Připsáno na účet bylo 82 915,47 Kč, odepsáno 50 778 Kč. f) Od 25. 8. 2018 do 25. 8. 2022 žalovaný uhradil na dluh 186 000,92 Kč. g) Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že jeho osobní a výdělková situace mu umožňuje dluh uhradit ve lhůtě do tří měsíců. h) Podle interního informačního systému soudu bylo vůči žalovanému v roce 2016 vedeno exekuční řízení v důsledku neuhrazených závazků, které se staly exekučním titulem v roce 2014 a 2015. i) Ke dni 1. 12. 2021 zanikla společnost [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno]) a došlo k její fúzi s žalobcem.

3. Při právním hodnocení věci soud vyšel z 580 odst. 1, § 588, § 2395, § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a § 2 odst. 1, § 3 odst. 2 a § 86 zákona č. 257/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, načež dospěl k závěru, že: a) Posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru. b) [Anonymizováno] před uzavřením Smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, ale jeho majetkovou situaci a platební historii vyhodnotila nesprávně, když poskytla žalovanému úvěr přesto, že: V úvěrové zprávě byl žalovaný hodnocen negativně s ohledem na maximální delikvenci úvěrových smluv za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, šest jeho předchozích žádostí o úvěr bylo zamítnuto, v posledních čtyřech letech byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou úvěrových splátek po dobu delší než 100 dnů. Podle daňového přiznání za rok 2017 činil čistý měsíční příjem žalovaného 18 500 Kč. [Anonymizováno] přesto nezkoumala reálnost tvrzených příjmů žalovaného a jeho domácnosti. Žalovaný se ocitl v roce 2016 v exekuci pro dva neuhrazené exekuční tituly. V květnu a červnu 2018 přesahovaly výdaje žalovaného jeho příjmy. Žalovaný neměl finanční rezervu. V okamžiku poskytnutí úvěru měl žalovaný další 4 nehrazené úvěrové závazky (dva z kontokorentu a dva z úvěrové karty). c) Z provedeného šetření vyplývalo, že žalovaný je rizikový dlužník, jeho majetková situace jevila známky dluhového kolotoče, neměl finanční rezervu.

4. Smlouva je proto absolutně neplatná pro porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka.

5. Vzhledem k neplatnosti právního jednání soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 o. z.

6. Žalovaný od [Anonymizováno] obdržel 205 000 Kč a vrátil 186 092 Kč. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 18 908 Kč ve lhůtě odpovídající aktuální majetkové a výdělkové situaci žalovaného.

7. Soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné částky, neboť spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné Smlouvy, ani na výzvu věřitele, ale v době přiměřené jeho možnostem. Nemůže se proto dostat do prodlení s plněním dluhu.

8. Do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaný dostal až uplynutím lhůty, kterou stanovil svým rozhodnutím soud.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

10. Proti II. a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu, že [Anonymizováno] řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tvrzení týkající se posuzování úvěruschopnosti žalobce popsal v podání ze dne 8. 12. 2023. Uváděl, že dostál povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to po výdajové i příjmové stránce, přičemž nevycházel pouze ze sdělení žalovaného, ale také z veřejných registrů, výpisu úvěrových závazků, daňového přiznání žalovaného, z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]., za měsíce duben až červen 2018, ze kterých zjistil další příjem žalovaného z provizí ve výši 123 944 Kč v období od 1. 4. do 30. 5. 2018. Žalobce na základě těchto listin při výpočtu měsíčního příjmu žalovaného vyšel z částky 18 045 Kč ze samostatné výdělečné činnosti a z příjmu z pronájmu ve výši 1 225 Kč, zohlednil zůstatek na účtu ze dne 1. 4. 2018 ve výši 16 177 Kč, který byl navýšen k 30. 6. 2018 na 34 057 Kč. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 39 Co 63/2023, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že: „Žalobkyně se nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet, prověřila, jak z interních údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrované byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet.“ Citovaným rozhodnutím Nejvyšší soud fakticky potvrdil správnost rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 104 VSPH 506/2020, podle kterého je zcela dostatečné, pokud věřitel ověřuje příjmy a výdaje prostřednictvím ekonomických modelů, a dovodil, že použití ekonomického modelu u subjektů podléhajících kontrolní činnosti ČNB je zcela v souladu se zákonem, nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, Nejvyšší soud vyslovil, že sama skutečnost, že poskytovatel spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele reálně neověřoval jeho výdaje, nemá automaticky za následek neplatnost smlouvy, nýbrž tento následek mají až odpovídající skutková zjištění, z nichž by soudu vyplynulo, že údaje uvedené spotřebitelem v žádosti o úvěr jsou skutečně nesprávné. Co se týče rizikovosti a delikvence žalovaného se splácením úvěrů, lze z výpisu z běžného účtu konstatovat, že žalovaný byl tři měsíce před poskytnutím úvěru opožděn pouze se splátkou ve výši 200 Kč, splatnou v dubnu 2018 (přičemž k 30. 4. 2018 měl na účtu zůstatek 2 763,89 Kč), a v červnu 2018 měl přečerpaný limit 301 Kč na kontokorentním úvěru (přičemž k 30. 6. 2018 měl na účtu zůstatek 34 057,39 Kč). Delikvence žalovaného tedy nebyla způsobena nedostatkem finančních prostředků, ale jeho liknavostí a lhostejností k svým závazkům. Od června 2016, kdy se naposledy projevily výrazné delikvence, žalovaný výrazně zlepšil svou schopnost řádně hradit závazky plynoucí z úvěrů, a to zejména na úvěr hypoteční, kde v období 24 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru nebyl ani jednou delikventní. K argumentaci soudu, že majetková situace žalovaného jeví známky dluhového kolotoče, žalobce argumentoval ukazatelem na DTI, stanovovaným Českou národní bankou, jež udává výši rizika neschopnosti splácet úvěr. Dle ukazatele DTI je limitní výše koeficientu 8,5. Takže ačkoliv byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 205 000 Kč a jedná se o 6,8násobek měsíčního příjmu žalovaného, stále zde nevzniká riziko předluženosti, protože z pohledu celkového zadlužení žalovaného ve výši 2 131 382 Kč (po zohlednění úvěru poskytnutého žalobcem) bylo DTI žalovaného rovno koeficientu 5,9. Žalobce tak byl přesvědčen, že řádně a s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného a správně vyhodnotil, že žalovaný je schopen řádně hradit (má dostatek finančních prostředků) měsíční splátky po 4 218 Kč, pokud by chtěl dostát závazku ze Smlouvy. Tomu nasvědčuje fakt, že žalovaný uhradil 44 splátek z 60ti. Skutečnost, že žalovaný v průběhu splácení přestal být ochoten dále dostát svému závazku (ať úmyslně nebo na základě vnějších okolností), nemůže jít k tíži žalobce.

11. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

12. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

13. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 18 908 Kč.

14. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu především otázka, zda [Anonymizováno] s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného.

15. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z osobního účtu žalovaného č. [č. účtu], vedeného [Anonymizováno], úvěrovou zprávou, listinami označenými jako „Osobní informace“, Přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2017 (včetně příloh) a doplnil dokazování výpisem z živnostenského rejstříku na žalovaného, přičemž zjistil, že pro právní posouzení věci jsou podstatná následující skutková zjištění: a) Z výpisu z účtu žalovaného za duben 2018 vzal odvolací soud za prokázané, že v dubnu 2018 byla na účet žalovaného připsána částka 57 543,06 Kč, z toho „Provize“ od společnosti [právnická osoba] 50 161,15 Kč, platby ve výši 1 000 Kč a 6 082 Kč byly odeslány z účtu žalovaného č. [č. účtu]. Z účtu byla odepsána částka 70 956,64 Kč, z toho výběry z bankomatu 18 500 Kč, výdaje s poznámkou „osobní spotřeba“ 23 202 Kč. b) Z výpisu z účtu žalovaného za květen 2018 vzal odvolací soud za prokázané, že v květnu 2018 byla na účet žalovaného připsána částka 24 193,64 Kč, z toho „Provize“ od společnosti [právnická osoba] 3 961,64 Kč, platby ve výši 18 050 Kč byly odeslány z účtu žalovaného č. [č. účtu], ve výši 12 182 Kč z účtu žalovaného č. [č. účtu]. Z účtu byla odepsána částka 25 037,61 Kč, z toho výběry z bankomatu 3 000 Kč. c) Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2018 vzal odvolací soud za prokázané, že v červnu 2018 byla na účet žalovaného připsána částka 82 915,47 Kč, z toho „Provize“ od společnosti [právnická osoba] 69 828,47 Kč, částka 5 000 Kč byla vložena v hotovosti, částka 7 689 Kč byla zaslána Finančním úřadem. Z účtu byla odepsána částka 50 778 Kč, z toho výběry z bankomatu 2 700 Kč, výdaje s poznámkou „osobní spotřeba“ 4 875 Kč.

16. Z úvěrové zprávy vzal odvolací soud za prokázané, že v době od 18. 8. 2017 do 8. 3. 2018 podal žalovaný 6 žádostí o osobní úvěry, které byly odmítnuty.

17. Z listiny označené jako „Osobní informace“ odvolací soud zjistil, že [Anonymizováno] před uzavřením Smlouvy vyšla z toho, že žalovaný je ženatý, má dvě děti, inženýrské vzdělání. V kolonce „Kontrola příjmů“ uvedla, že žalovaný vydělává na živnostenský list, jeho skutečné příjmy činí 29 014 Kč, ověřeno výpisem, v poznámce uvedla „DAP vychází 18 054 Kč“. Dále uvedla příjem z pronájmu nemovitostí „uváděná částka 5 800 Kč, skutečnost 1 225 Kč“, s poznámkou „dostává v hotovosti – vypočítáno z DAP“, další příjem domácnosti 34 200 Kč, výdaje domácnosti 35 100 Kč, splátky celkem 8 681 Kč.

18. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2017, včetně Přílohy č. 2, vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný měl v roce 2017 zisk ze samostatné činnosti 221 999 Kč a z nájmu nemovitých věcí ve výši 14 700 Kč, celkem 236 699 Kč (průměrný měsíční čistý příjem tak činil 19 725 Kč).

19. Z výpisu z živnostenského rejstříku vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný má jako předmět podnikání zapsáno od 1. 10. 2009 Zprostředkování obchodu a služeb, [právnická osoba] činnost, zpracování odborných studií a posudků; od 3. 3. 2020 Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí; od 3. 3. 2021 Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti; od 28. 4. 2020 Realitní zprostředkování; v době od 27. 8. 2014 do 1. 3. 2017 (přerušeno provozování živnosti od 1. 10. 2015 do 3. 4. 2016) Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

20. Z veřejně přístupného výpisu [právnická osoba] „Zaměstnanci a mzdy“ odvolací soud zjistil, že průměrná hrubá měsíční mzda v roce 2022 činila 39 932 Kč a v roce 2023 činila 43 120 Kč.

21. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem ohledně závěru (který v řízení nikdo nezpochybňoval), že posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni 13. 7. 2018.

22. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem také v tom, že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při zohlednění příjmu vyšel z výše měsíčního příjmu žalovaného v roce 2018 ve výši 30 239 Kč, aniž tento ověřil, v situaci, kdy z daňového přiznání žalovaného za rok 2017 vyplýval čistý měsíční příjem 19 725 Kč. Ověření výpisy z účtu žalovaného za duben 2018 až červen 2018 nepovažuje odvolací soud za dostatečné, neboť z nich vyplývalo, že příjmy žalovaného nejsou stabilní, v měsíci dubnu 2018 přesahovaly výdaje žalovaného jeho příjmy o cca 13 000 Kč, v květnu 2018 o cca 850 Kč, v červnu 2018 sice příjmy přesahovaly výdaje cca o 32 000 Kč, avšak výdaje dosahovaly částky 50 778 Kč, tedy vyšší, než [Anonymizováno] předpokládaný příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce vůbec neověřoval další příjem domácnosti tvrzený ve výši 34 200 Kč, ani reálné výdaje žalovaného.

23. Na uvedeném závěru nemohla ničeho změnit skutečnost, že žalovaný následně zaplatil 44 ze 60 splátek (jak namítal žalobce), neboť posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru musí vycházet výhradně z údajů získaných před uzavřením Smlouvy.

24. Smlouva je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

25. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

26. Bezdůvodné obohacení v posuzovaném případě představuje rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci (jeho právnímu předchůdci) vrátil.

27. Odvolací soud předesílá, že okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu názoru ohledně okamžiku prodlení žalovaného, když založil své rozhodnutí na tom, že spotřebitel se nemůže dostat do prodlení s plněním dluhu, věřiteli nikdy nemůže být přiznán zákonný úrok z prodlení, a lhůtu splatnosti je možno určit až od právní moci rozhodnutí, v němž je rozhodnuto o zaplacení plnění z neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Lhůta k plnění však není vázána na výzvu k zaplacení dlužné částky. Takto není posuzovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru koncipován. Okamžik splatnosti se totiž odvíjí výhradně od možností (resp. osobních a majetkových poměrů) dlužníka a může nastat před právní mocí rozsudku.

28. V posuzovaném případě vyplývají osobní a majetkových poměry žalovaného, jakož i jeho objektivní možnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, z výpovědi žalovaného před okresním soudem, z veřejně přístupných listin, případně z listin, které žalobce doložil soudu.

29. Po zopakování a doplnění dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalovaný je vysokoškolsky vzdělaný člověk, který od roku 2009 podniká v oblasti zprostředkování obchodu a služeb, poradenské a konzultační činnosti, zpracování odborných studií a posudků, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti, realitní zprostředkování a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

30. Žalovaný nesporoval, že platil splátky ze Smlouvy až do srpna 2022. V řízení nebylo zjištěno, z jakého důvodu žalovaný přestal dohodnuté splátky platit.

31. V objektivních možnostech žalovaného, u kterého nebyla zjištěna žádná omezení (např. zdravotní), nepochybně bylo v roce 2022 (kdy přestal splácet dohodnuté splátky) nastoupit do zaměstnání, pracovat minimálně za průměrnou mzdu a hradit na dluh měsíční splátky ve výši 4 218 Kč.

32. Podle veřejně přístupného kalkulátoru splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíční splátka pro oddlužení u ženatého dlužníka s dvěma dětmi z čistého měsíčního příjmu 35 236 Kč v roce 2022 činila 11 694 Kč a z čistého měsíčního příjmu 37 593 Kč v roce 2023 činila 9 150 Kč.

33. Podle zjištění odvolacího soudu tak bylo v možnostech žalovaného platit na dluh dohodnutou částku 4 218 Kč měsíčně i po srpnu 2022. Pokud by takto žalovaný činil od září 2022, zaplatil by částku 18 908 Kč za 5 měsíců, tedy do ledna 2023. Od 1. 2. 2023 se tak žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny dluhu.

34. Zákonný úrok z prodlení k tomuto dni činil sazbu 15 % ročně.

35. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku okresního soudu a uložil žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 908 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

36. Ve zbývající části se žalobci prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, proto odvolací soud odvoláním napadenou část II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 52 685,48 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 64 489,64 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 593,48 Kč od 29. 12. 2022 do 31. 1. 2023 a z částky 52 685,48 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správnou potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

37. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

38. Při rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, a kapitalizoval v žalobě požadované příslušenství k datu vyhlášení rozsudku okresního soudu (k 11. 1. 2024). Vzhledem k tomu, že úspěšnějšímu žalovanému v řízení před okresním soudem žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení tak byl úspěšnější žalovaný, proto by mu měl žalobce hradit jeho náklady. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení