74 Co 94/2025 - 248

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 45 944,01 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27. 1. 2025, č. j. 7 C 119/2024-129, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 45 944,01 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 35 465,10 Kč (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: a) Mezi účastníky byla uzavřena dne 1. 12. 2020 rámcová smlouva (dále jen „Smlouva“) na dobu neurčitou, na základě které žalovaný využíval služeb žalobce v oblasti telekomunikací a informačních technologií. Přílohou Smlouvy byla technická specifikace služeb, součástí služeb byl i housing (pronájem), poplatky za členství, poskytnutí portů. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit cenu stanovenou ceníkem. V případě prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Každá ze stran mohla smlouvu vypovědět s výpovědní dobou tři měsíce. b) Fakturami č [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2022 na částku 29 152 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 1. 4. 2022 na částku 4 840 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 30. 4. 2022 na částku 29 152 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 1. 5. 2022 na částku 4 840 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 31. 5. 2022 na částku 24 952 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2022 na částku 4 840 Kč a č. [IBAN] ze dne 30. 6. 2022 na částku 6 668,01 Kč, vyúčtoval žalobce žalovanému poskytnuté služby za měsíce únor (správně březen) – červen 2022. Těmito fakturami byly účtovány i služby elektronických komunikací, o kterých je příslušný rozhodovat Český telekomunikační úřad. Proto žalobce v tomto řízení požaduje souhrnnou částku na základě těchto faktur ve výši 45 944,01 Kč. c) Účastníci jednali zejména prostřednictvím e-mailu. Žalobce požadoval úhradu dlužných blíže nespecifikovaných faktur, žalovaný namítal nedodržení smluvních podmínek a omezování služeb. Dne 1. 11. 2021 jednatel žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] Smlouvu vypověděl, žádal demontáž veškerých zařízení a potvrzení výpovědi. Na výpovědi trval i v následujících emailových zprávách. Komunikace mezi stranami pokračovala až do 30. 6. 2022. d) Od 1. 3. 2022 žalovaný využíval vlastní infrastrukturu, kterou vybudoval. e) Pokud žalovaný nějaké částky po zániku smluvního vztahu výpovědí hradil, jednalo se o dlužné částky z doby, kdy účastníci byli ve smluvním vztahu. f) [jméno FO] vypověděl, že v průběhu vztahu s žalovaným dostal od žalobce asi dvakrát pokyn k blokaci služeb žalovanému z důvodu nezaplacených faktur. Blokace trvala v řádu hodin. Služby vždy na základě pokynu nadřízeného vypnul a následně zapnul. K úplnému ukončení služeb došlo začátkem července roku 2022. Pokud byly svědku předloženy grafy, mající dle žalobce prokazovat provoz na linkách, konkrétně graf ze dne 13. 6., nelze určit z jakého je roku, na grafu není uveden koncový zákazník, přičemž údaje na grafech lze změnit a vytvořit. Z grafů lze poznat, že služba nebyla v okamžiku, který graf zaznamenává, blokována. Nelze však vyčíst, jaké služby byly poskytnuty. To, že služba nebyla dle předloženého grafu blokována, potvrdil i [jméno FO]. Pokud služba nebyla blokována, žalovanému nic nebránilo ji využívat. Žalovaný však službu dle jeho názoru zřejmě nevyužíval. [jméno FO] si nepamatuje, kdy došlo k vypnutí portů u žalovaného.

3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 1746 odst. 2, § 1998 a § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy uvedl, že vztah založený Smlouvou skončil uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2022. V období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022 žalobce sice pokračoval v poskytování určitých služeb, nebylo však prokázáno, jaké konkrétní služby byly poskytovány. Znalecké zkoumání k pravosti a správnosti důkazů (grafů) nebylo provedeno „v relaci ke svévolnému plnění“, za které požaduje žalobce „svévolné zaplacení požadované částky“. Žalovaný částečnými úhradami neuznal zbytek dluhu, protože není zřejmé, na jaké faktury úhrady prováděl.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že soud nesprávně po právní stránce posoudil otázku ukončení Smlouvy mezi účastníky, když i po výpovědi žalovaný služby žalobce využíval a k ukončení poskytování služeb došlo až dne 30. 6. 2022. Soud neprovedl důkazy způsobilé prokázat trvání smluvního vztahu i po 28. 2. 2022. Důkazy, které provedl, hodnotil nesprávně. Výpověď Smlouvy nebyla žalovaným myšlena vážně. Zdůraznil, že v případě plnění poskytnutého z právního důvodu, který odpadl, mu má být přiznána náhrada ve výši ceny ujednané.

6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud nejdříve musel posoudit pravomoc soudů v tomto sporu, neboť Smlouva, o kterou žalobce žalobou uplatněný nárok opírá, se týkala poskytování telekomunikačních služeb spočívajících ve službách elektronických komunikací. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí žádný jednoznačný závěr k této otázce nevyjádřil.

9. Odvolací soud provedl dokazování zprávou [jméno FO] ze dne 19. 12. 2025, usnesením předsedy [jméno FO] ze dne 10. 7. 2024, č. j. [Anonymizováno]vyř., rozhodnutím [jméno FO] telekomunikačního úřadu ze dne 22. 11. 2024, č. j. [Anonymizováno], a rozhodnutím předsedy [jméno FO] ze dne 16. 8. 2024, č. j. [Anonymizováno].vyř. Předmětem řízení před tímto správním orgánem byla uplatněná pohledávka žalobce vyúčtovaná žalovanému fakturami č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] (tj. faktury shodné jako část faktur v tomto řízení). Správní orgán rozhodl o přiznání části plnění, které bylo ve fakturách označeno jako „poskytování služby B2B linky“, kdy uvedl, že po doplnění tvrzení navrhovatele ve správním řízení se jedná o službu připojení k[Anonymizováno]internetu zákazníků žalobce, která je službou elektronických komunikací. Správní orgán dospěl k závěru o výpovědi smlouvy s tím, že od 1. 3. 2022 poskytoval žalobce žalovanému služby bezesmluvně, a to v zúženém rozsahu (vyjma některých lokací). Žalobci přiznal požadované plnění za službu připojení k internetu, neboť bylo na žalovaném, zda toto připojení využije či nikoliv. Rozhodné bylo, že linky byly i nadále funkční. Plnění bylo přiznáno bez ohledu na rozsah odebraných služeb, neboť poskytovatel připojení k internetu má obecně náklady s linkou, i když není aktivně využívána. Závěr o funkčnosti linek učinil správní orgán z e-mailové komunikace účastníků správního řízení, nikoliv z grafu předloženého žalobcem.

10. Z označení jednotlivých fakturovaných položek, které jsou předmětem tohoto řízení, má i odvolací soud zato, že ve věci je dána pravomoc soudů, když z žádné z označených položek nelze dovodit, že se jedná o službu elektronických komunikací, přičemž otázka, které fakturované položky jsou (mohou) být službami elektronických komunikací, byla již zkoumána ve správním řízení.

11. V rozsudku ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení. Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

12. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2560/2019, vyplývá, že soud poučením podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. nemá účastníka upozorňovat na to, že může tvrdit a prokazovat třeba i řadu dalších potenciálních skutkových okolností, které prozatím do řízení nevnesl, jež by též mohly ovlivnit výsledek sporu pro případ, že by se staly. Jiný výklad poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. by se vymykal principu kontradiktornosti civilního sporného řízení, protože soud by se v zásadě stal rádcem jednoho z účastníků, což by mu znemožnilo ve sporu nestranně rozhodnout.

13. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4924/2016, splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene tvrzení a důkazního břemene patří k základním požadavkům občanského soudního řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti nesplní, nemůže mít ve věci úspěch. V zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí je potřebné, aby o těchto procesních povinnostech byli účastníci náležitě poučeni. Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. se uplatní v případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, nebo má-li předseda senátu zato, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, pročež je nutné v potřebném rozsahu doplnění vylíčení rozhodných skutečností. K poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. je třeba přistoupit pouze v případě, že soud uvažuje o posouzení předmětu řízení podle jiných hmotněprávních norem, než odpovídá názoru účastníka, jímž není navíc soud vázán, vyvolá-li tento nesoulad v právní kvalifikaci potřebu doplnění dalších skutkových tvrzení. Postačují-li ovšem v řízení přednesená tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.

14. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně řádně nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy, když žalobci pouze obecně sdělil, že má „uvést relevantní skutečnosti a označit důkazy ohledně určité a splatné pohledávky tvrzené v žalobě“, tedy žalobce nepoučil o tom, jaké konkrétní rozhodné skutečnosti dosud netvrdí nebo tvrdí neúplně. Poté, co soud dospěl k závěru, že věc bude posuzovat jinak než dle účastníkova právního názoru, nedostalo se žalobci poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení, přestože nárok z bezdůvodného obohacení může být vázán na jiné skutečnosti než nezaplacené plnění dle uzavřené smlouvy.

15. Odvolací soud při přezkoumání postupu soudu prvního stupně dospěl k závěru, že skutková tvrzení žalobce ohledně předmětu sjednaného ve Smlouvě, kdy žalobce tvrdí, že i po datu 1. 3. 2022 poskytoval žalovanému služby ve stejném rozsahu, jsou neurčitá, když jeho tvrzení o tom, že bylo žalovanému poskytnuto plnění (telekomunikační služby, připojení linek a další služby), přičemž byly uvedeny jednotlivé položky vystavených faktur, které jsou požadovány v tomto řízení (viz níže), nejsou dostatečnými skutkovými tvrzeními o tom, co žalobce žalovanému a v jakém rozsahu poskytoval, co od něj žalovaný a v jakém rozsahu odebíral. Současně odvolací soud vyzval žalobce, aby doplnil a označil důkazy ke svému tvrzení, že žalovaný nemyslel výpověď Smlouvy vážně.

16. Odvolací soud proto poučil žalobce podle § 118a o. s. ř. aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k níže uvedeným skutečnostem a současně jej poučil o následcích nesplnění výzvy. Žalobci umožnil skutková tvrzení doplnit a důkazy k nim označit ve lhůtě 30 dní. Předmětem doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů bylo: a) Co konkrétně bylo předmětem závazku žalobce z uzavřené smlouvy specifikovaného v podané žalobě jako „telekomunikační služby, připojení linek a další služby“, a pokud docházelo k navyšování cen za tyto služby v období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022, tak z jakého důvodu a kdy a jakým způsobem byla změna ceny oznámena žalovanému. b) Co znamenají jednotlivé fakturované položky z žalovaných faktur. c) Jakým způsobem, do kterých lokací, kdy a co konkrétně žalobce žalovanému v období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022 poskytoval (dodával), co konkrétně žalovaný od žalobce v daném období odebíral (čerpal). d) Proč má žalobce za to, že výpověď smlouvy učiněná žalovaným nebyla myšlena vážně, tj. že se jednalo o zdánlivé právní jednání.

17. Žalobce na výzvu a poučení odvolacího soudu reagoval tak, že skutková tvrzení ve lhůtě stanovené odvolacím soudem doplnil následujícím způsobem:

18. K bodu a) žalobce uvedl, že předmětem spolupráce bylo umožnění vysokorychlostního připojení do datové sítě, zajištění těchto služeb, včetně pronájmu prostor sloužících k uskladnění hardwaru žalovaného, navázání konkrétních IP adres, zpřístupnění konkrétních [Anonymizováno] a umožnění jejich využívání nezávisle na objemu. Rozsah a cena zůstali po celou dobu stejné, jak v období od 28. 2. 20222, tak v období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022.

19. K bodu b) žalobce doplnil, že [Anonymizováno], [adresa], nájem 1U je platbou za nájem prostor sloužících k uskladnění hardware žalovaného, položka [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] je platba za energie za uskladnění hardware žalovaného. Položka Konektivita SLEVA člen – konektivita, 100 Mbps označuje schopnost zařízení, systémů nebo sítí vzájemně se propojit a komunikovat v rámci datové sítě (SLEVA odpovídá zlevněné variantě poskytované žalovanému). S touto položkou je spojena položka Přístup do CORE, což odpovídá možnosti přístupu do systému poskytovaného žalobcem. Položka Porty SLEVA člen – porty, 3 ks odpovídá tomu, že měl žalovaný zřízeny 3 fyzické konektory poskytované žalobcem za zvýhodněnou cenu. Položka Portová konektivita – [adresa], 100 Mbps označuje schopnost zařízení, systémů nebo sítí vzájemně se propojit a komunikovat v rámci datové sítě na lince [adresa]. Položka přístup ke službám ISPA je souhrnným označením za poskytované služby žalobcem (technická podpora, správa poskytovaných sítí apod.). Položka Pronájem IP adres, SLEVA člen odpovídá pronájmu konkrétních IP adres ze strany žalobce. Rovněž položky Pronájem IP adres IPv4, 1C, IPv6, 1C je službou spočívající v pronájmu specifických IP adres s konkrétními prémiovými vlastnostmi. Služby byly takto rozepsány, ačkoliv mohly být fakturovány jako položka za pronájem prostor a poskytované služby.

20. K bodu c) žalobce uvedl, že jeho plnění spočívalo v tom, že žalovanému umožňoval využít sjednané služby nezávisle na objemu, proto nelze důvodně očekávat, že by měl žalobce prokazovat konkrétní množství využitých dat. Má za to, že mu nárok na odměnu vznikal už tím, že žalovanému umožnil využívat data v takovém rozsahu, který si sám žalovaný určil. Ohledně položek souvisejících s blíže nespecifikovaným nájmem prostor a energiemi spojenými s uskladněním hardware skutková tvrzení nijak nedoplnil.

21. K bodu d) žalobce doplnil, že nevážnost výpovědi žalovaného je zjevná ze založené komunikace, když žalovaný navíc nic nenamítal proti poskytování služeb ani proti fakturovaným částkám.

22. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování e-mailovou komunikací mezi účastníky ze dne 1. 11. 2021, 15. – 20. 6. 2022 a 28. – 30. 6. 2022, když žalobce měl za to, že v této části soud dokazování neprovedl řádně, přičemž z odůvodnění rozhodnutí se obsah komunikace účastníků nepodává. Žalobce současně tyto emaily označil jako důkaz k prokázání toho, že Smlouva nezanikla výpovědí. a) Z e-mailové komunikace mezi žalobcem (výkonný ředitel [jméno FO]) a žalovaným (jednatel [tituly před jménem] [jméno FO]) ze dne 1. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobce upomínal žalovaného o uhrazení nezaplacených faktur v 9.14 hod. s tím, že jinak od 12.00 hod. omezí poskytování služeb, na což žalovaný reagoval ve 12.29 hod. tak, že vypovídá všechny služby. Žalobce sdělil, že ho přístup žalovaného mrzí, ale že služby neobnoví, dokud nebude na dluh zaplaceno 100 000 Kč. Reakce žalovaného ve 12.50 hod. byla taková, že potvrzuje, že jeho původní email platí. Upozorňuje na to, že Smlouva neumožňuje „odpojení“ ze strany žalobce. Současně zopakoval, že smlouvu vypovídá s tím, že pokud bude provoz na linkách obnoven, mohou se bavit o tom, jak dál. Ve 14.18 zasílá žalovaný žalobci další e-mail, ve kterém žádá o potvrzení výpovědi. V následné komunikaci žalobce navrhuje další postup ve vzájemném obchodním vztahu, žalovaný uvádí, jaké kroky bude dál činit, kdy upozorňuje, že v „[adresa]“ demontuje technologii následující den. Žalobce reaguje v 16:00 hodin žádostí o přehodnocení postupu, což žalovaný v 16.14 hod. odmítá. b) Z e-mailové komunikace z období od 15. – 20. 6. 2022 mezi [jméno FO] (za žalobce) a [jméno FO] ([právnická osoba]) se podává, že paní [jméno FO] žádá o zasílání dokladů vystavených pro žalovaného také na její e-mail, neboť žalovanému externě zpracovává účetnictví s tím, že některé faktury jí chybí a má zmatek v úhradách. Současně žádá i o zaslání vzájemných zápočtů, kdy v účetnictví postrádá začátek roku 2021 a 11/2021. Dále žádá o seznam vystavených faktur za rok 2021 a 2022 a stav neuhrazených faktur k 31. 5. 2022. Žalobce v příloze zasílá požadované (dle sdělení v textu e-mailu). c) Z e-mailové komunikace za období od 28. – 30. 6. 2022 mezi žalobcem ([jméno FO] – výkonný ředitel) a žalovaným (jednatel [tituly před jménem] [jméno FO]) odvolací soud zjistil, že žalovaný reaguje na e-mail žalobce ze dne 27. 6. 2023, v němž žádá o úhradu dluhu po splatnosti do 28. 6. 2022, 12.00 hod, tak, že úhradu plánuje na čtvrtek. Dne 30. 6. 2022 žalovaný zasílá na email [e-mail] a [e-mail] žádost o sdělení, „kteří partneři a v jakých lokalitách pro linky, co byly přes Vás, poskytovali služby“. Současně uvádí, že dopošle zbytek peněz.

23. Po zopakování části dokazování má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že žalovaný uzavřenou Smlouvu, jejíž konkrétní obsah nebyl přes poučení soudu tvrzen, vypověděl. Provedené důkazy neodůvodňují závěr, že by žalovaný výpověď Smlouvy nemyslel vážně, že by se jednalo o zdánlivé právní jednání. Odvolací soud prováděl důkaz k této skutečnosti, aby bylo zřejmé, jakým způsobem by mohl být nárok žalobce posouzen po právní stránce. Zde je třeba uvést, že v případě posouzení věci jako práva z bezdůvodného obohacení se nejedná o plnění z právního důvodu, který odpadl, neboť Smlouva nebyla neplatná, ani nezanikla, např. splněním rozvazovací podmínky, odstoupením od smlouvy či zánikem závazku u fixní smlouvy. Od 1. 3. 2022 se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu, na žalobci bylo, aby tvrdil a prokázal rozsah plnění, o které se žalovaný bezdůvodně obohatil. Tvrzení žalobce však zůstala kusá, nedostatečná, a to i ve vztahu k tvrzeným položkám týkajícím se uskladnění hardware žalovaného a nákladů na energie s uskladněním spojenými.

24. To, že žalovaný s žalobcem řešil platbu za bezesmluvní plnění poskytnuté mu po uplynutí výpovědní doby, nemůže být důkazem o nevážné vůli v době učinění výpovědi. Výpověď nebyla vzata zpět, nebyla tvrzena dohoda účastníků, na základě které by smluvní vztah s konkrétním obsahem trval i po uplynutí výpovědní doby. Jestliže žalobce dále (po uplynutí výpovědní doby) umožnil žalovanému využití služeb, přičemž rozsah využití nijak nemonitoroval a nezjišťoval, jestliže nebyl schopen uvést a označit důkaz k tomu, co bylo předmětem nájmu prostoru pro hardware, jaké náklady na energie vynaložil, tj. jaké plnění poskytnuté žalovanému jednotlivé položky obsahují, jde tato nečinnost jen k jeho tíži. Zde odvolací soud připomíná, že už správním orgánem byla možnost využití linek (a náklady s tím spojené) přiznána. V řízení pak nebylo tvrzeno, že by se fakturované položky týkaly jiných linek než těch, na nichž byla poskytována služba [Anonymizováno].

25. Dle odvolacího soudu žalobce skutková tvrzení k obsahu svého závazku (když totožné plnění mělo být žalovanému poskytováno dle žalobce i po ukončení smluvního vztahu) řádně nedoplnil, stejně jako skutková tvrzení o rozsahu poskytovaného plnění v případě posouzení právního vztahu jako vztahu z bezdůvodného obohacení. Doplnil pouze skutková tvrzení o tom, proč má za to, že výpověď učiněná žalovaným, nebyla vážná.

26. Skutková tvrzení tak ohledně poskytovaného plnění a jeho rozsahu zůstávají nadále neúplná, přičemž využití dat (tj. služby [Anonymizováno] linek) bylo řešeno v řízení před správním orgánem, který je ve věcech telekomunikačních služeb příslušným.

27. Už ze samotných žalobních tvrzení vyplývá, že položky Pronájem IP adres (IPv4, 1C) a Pronájem IP adres (IPv6, 1C) byly fakturovány jen v jedné z faktur a cenově neodpovídají (jednotlivě ani ve svém souhrnu) dříve uváděné položce Pronájem IP adres, SLEVA člen, tudíž tvrzení o tom, že rozsah fakturovaných služeb se v průběhu žalovaného období neměnil, nemůže být pravdivé. Navíc z provedeného dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že služby nebyly poskytovány ve stejném rozsahu, když žalovaný od 1. 3. 2022 využíval i vlastní infrastrukturu.

28. Žalobce neunesl povinnost tvrzení, a to přes poučení odvolacího soudu, jakým způsobem a o jakých skutečnostech má svá skutková tvrzení doplnit, a že k doplněným skutkovým tvrzením musí označit důkazy k jejich prokázání. Žalobci byla stanovena k doplnění tvrzení a označení důkazů lhůta. Žalobce sice v podání ze dne 26. 2. 2026 skutková tvrzení doplnil, nicméně i po tomto doplnění není zřejmé, jaká plnění a v jakém rozsahu žalovanému poskytoval v období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022 a v čem konkrétně spočívala plnění fakturovaná pod jednotlivými položkami uvedenými ve fakturách žalobcem vystavovaných (když uváděl, že v žalovaném období poskytoval žalovanému shodné služby jako v době, kdy byla platná a účinná Smlouva). Žalobce nedoplnil, jaká konkrétní plnění a v jakém rozsahu žalovanému poskytoval od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022. Procesním následkem je zamítnutí žaloby.

29. Vzhledem k tomu, že se žalobce jednání odvolacího soudu, při němž bylo ve věci rozhodnuto, neúčastnil, nemohl být poučen v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí o tom, že tvrzení obsažená v podání ze dne 26. 2. 2026 nepovažuje odvolací soud za dostatečná.

30. Rozsudek soudu prvního stupně proto byl z výše uvedených důvodů, včetně závislého výroku o nákladech řízení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení