75 A 23/2016 - 44

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. ve věci žalobce: D. H., narozený dne „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Odbor dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2016, č. j. 2734/DS/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 19. 7. 2016, č. j. 2734/DS/2016, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru správních evidencí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 6. 4. 2016, č. j. OSE/1480/2016-17, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se měl dopustit tím, že dne 18. 1. 2016 v 15:50 hodin v Litvínově, v ulici Mostecká, jako řidič motorového vozidla Audi A6 AVANT KOMBI, registrační značky „X“, nedovoleně zastavil u vlakového a autobusového nádraží, aby umožnil příchod ze zastávky MHD nezjištěného muže a jeho nastoupení k němu do vozidla, a nerespektoval svislou dopravní značku B28 „Zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo MHD“.

2. V žalobě žalobce namítal, že správní orgán I. stupně nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž porušil povinnost uloženou ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Toto pochybení spatřuje žalobce v tom, že správní orgán I. stupně se vůbec nezabýval důvody, které ho vedly k zastavení motorového vozidla (technické důvody signalizované kontrolkou mazání), nýbrž vycházel výhradně z výpovědí městských strážníků. Žalobce také odmítá závěr žalovaného v námitkovém řízení, že správní orgán I. stupně se všemi námitkami žalobce zabýval dostatečným způsobem, neboť argumentuje úředním záznamem, podle kterého městské strážníky na technickou závadu neupozornil. V této souvislosti žalobce poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž nelze úřední záznam považovat za důkazní prostředek, a nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02, v němž je konstatováno, že úřední záznam nemá charakter veřejné listiny. Tuto námitku žalobce dále doplnil sdělením, že žalovaný argumentuje taktéž jednostranně vyhotoveným nepodepsaným blokem na pokutu.

3. Žalobce poukázal na skutečnost, že k ústnímu jednání nebyl řádně předvolán, ale pouze vyrozuměn. Předvolání vzbuzovalo pochybnosti, zda se jedná o předvolání, a proto se k němu nedostavil. Důvody, které vylučují řádnost předvolání, uvedl v podaných stížnostech, které byly správnímu orgánu I. stupně postoupeny dne 26. 2. 2016, tedy před nařízeným ústním jednáním. Správní orgán I. stupně však přesto předvolání neopravil. Žalobce se domnívá, že doručovaná listina zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání měla splnit funkci řádného předvolání, avšak ze zaslané listiny není zřejmé, že se na místo má žalobce osobně dostavit. Žalobce připustil, že v listině je uvedeno, kde se bude jednání konat, ale nikoliv, že se tam má osobně dostavit. Svá tvrzení opírá o skutečnost, že v hlavičce listiny není uvedeno „předvolání“ ani „předvoláváme Vás“. S touto námitkou se žalovaný podle žalobce opět vypořádal nedostatečně. K tomu žalobce namítal nesprávné doručování ve správním řízení. Žalobce zpochybňuje, že mu správní orgán I. stupně doručoval písemnosti do vlastních rukou, neboť doručované písemnosti mohla převzít i jiná osoba. Přes jeho upozornění na chybné doručování v podané stížnosti (v níž poukázal na skutečnost, že mu nebylo zasláno řádné předvolání k ústnímu jednání, čímž došlo k závažnému porušení jeho práv), mu řádné předvolání nebylo správním orgánem I. stupně zasláno. Navíc se s touto jeho námitkou žalovaný nijak nevypořádal. Žalobce připomněl, že zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání bylo doručování obálkou s modrým pruhem, což umocnilo jeho domněnku, že se nejedná o předvolání k ústnímu jednání. Žalobce trvá na tom, že správní orgán I. stupně byl povinen doručovat písemnosti obálkou s červeným pruhem.

4. Žalobce připustil, že odmítl návrh správního orgánu I. stupně, ohledně předvolání osoby, která k němu předmětného dne nastoupila do vozu, k výslechu, neboť vozidlo zastavil z technických důvodů a k výslechu této osoby neviděl důvod. Žalobce se domnívá, že správní orgán I. stupně, tak postavil důkazní břemeno na jeho stranu, což je podle právních předpisů České republiky nepřípustné. Žalobce poukázal na skutečnost, že správní orgán I. stupně mohl třetí osobu předvolat ze své vůle, pokud nabyl dojmu, že by do případu mohla přinést více informací. Žalovaný rozporuje argument žalovaného v námitkovém řízení, že odmítl osobu svědka ztotožnit, a připomněl, že žádné důkazy toto tvrzení žalovaného nedokládají. Žalobce také upozornil na skutečnost, že ve svém vyjádření neuvedl, že: „musí občas dolévat olej“, jak nesprávně v odůvodnění uvedl správní orgán I. stupně. Nesouhlasí ani s vypořádáním této námitky v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

5. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že zrušení blokového řízení neproběhlo v souladu se zákonem, neboť strážníky zinkasovaná částka od jeho spolujezdce mu nebyla po jeho odmítnutí podepsat vypsaný pokutový blok strážníky ihned vrácena. Žalobce odmítá tvrzení, že z místa odjel, a proto nebylo možné jeho spolujezdci vrátit částku 100 Kč, neboť byl k odjezdu vyzván. Na tomto místě žalobce podotkl, že po řádném prošetření stížností mu bylo dáno za pravdu, že je chybou, že zaplacená částka nebyla jeho spolujezdci ihned vrácena. Žalobce z této skutečnosti dovozuje vyvrácení výpovědí strážníků, které tak nelze brát za relevantní k prokázání jeho viny.

6. Žalobce dále namítal, že jeho obhajoba ve správním řízení byla ignorována a podepřena pouze výpovědí městských strážníků, kterou zpochybňuje. Strážník V. S. nemohl podle názoru žalobce z místa, kde stál, nic slyšet, ač podrobně popisuje, co žalobce údajně říkal. Důvod zastavení podle jeho výpovědi žalobce nesdělil. Druhý strážník L. D. vypovídal, že žalobce jako důvod zastavení výslovně uvedl: „pouze nabírám do vozu svého známého“. Žalobce s vypořádáním žalovaného s tímto rozporem (důvodem zastavení) v žalobou napadeném rozhodnutí nesouhlasí a trvá na zpochybnění věrohodnosti výpovědi městských strážníků. Další rozpor žalobce spatřuje ve skutečnosti, že strážníci shodně vypověděli, že měl během jednání s nimi po celou dobu zapnutý motor, nicméně správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce zřejmě nevypnul motor. K tomu žalobce doplnil, že za předpokladu, že by strážníkům neřekl o technické závadě na motorovém vozidle, by tito neměli důvod ve své výpovědi uvádět, že motor po celou dobu běžel. Žalobce poukázal na skutečnost, že jeho výpověď zapsaná v protokolu je jasná a po celou dobu správního řízení ji nezměnil. Žalobce uvedl, že na závěr blokového řízení byl vyzván strážníkem k odjezdu, nikoliv ke kontrole oleje, a proto olej naléval do vozidla až za městem. Jeho argumentace je však správními orgány opakovaně označována za účelovou, ačkoliv podle uživatelské příručky k vozu musí po rozsvícení předmětné kontrolky vůz neprodleně zastavit, vypnout motor, zkontrolovat hladinu oleje, a pokud nikde neteče, tak jej dolít nebo zavolat odtahovou službu. Z tohoto důvodu se žalobce domnívá, že motorové vozidlo zastavil zcela legálně a na místě, kde vozidlo nepřekáželo dalším účastníkům silničního provozu. Během jednání se strážníky se nepokusil zavolat odtahovou službu ani dolít olej, neboť to považoval za teatrální gesto. Ze strážníků nabyl dojmu, že mu za každou cenu chtějí udělit pokutu, přičemž pomoc mu nenabídli. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010 – 63. Argumentaci žalovaného řádným poučením strážníků jako svědků žalobce odmítá. Žalobce poukázal na skutečnost, že podle správního orgánu I. stupně k prokázání spáchání předmětného přestupku měla přispět i žalobcem vypracovaná listina, avšak správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí neuvedl čím. Žalobce nesouhlasí ani s názorem žalovaného, že nenabídl žádný důkaz ke své obhajobě. Nicméně žalobcem navržený jednoduchý důkaz rekonstrukcí, který by prokázal, že jeden ze strážníků nemohl slyšet rozhovor mezi ním a druhým strážníkem, nebyl uskutečněn.

7. Žalobce namítal nedostatečné vypořádání se s jeho námitkami, jak v prvostupňovém rozhodnutí, tak v žalobou napadeném rozhodnutí, čímž došlo k porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce konstatoval, že správní orgán I. stupně se vůbec nevypořádal s jeho námitkou, že nezastavil přímo u osoby, která mu do vozu následně nastoupila, ale zastavil minimálně 20 metrů od ní. Dle výpovědí strážníků také údajně nevěděl o značce zakazující zastavení. Žalobce toto popírá, neboť za předpokladu, že by o dopravní značce zakazující zastavení nevěděl, by zastavil přímo u osoby, která by měla nastoupit do jeho vozu. K tomu žalobce doplnil, že místem, kde mělo dojít ke spáchání přestupku, projíždí pravidelně a má tak o dopravním značení přehled. Žalobce z odůvodnění napadeného rozhodnutí nabyl dojmu, že i za předpokladu, že by vozidlo zastavil z bezpečnostních důvodů dle ust. § 2 písm. p) zákona o silničním provozu, by podle žalovaného byl ze spáchání přestupku vinen.

8. Žalobce potvrdil, že s vozidlem popojel, neboť chtěl umožnit plynulejší průjezd vozu s právem přednosti v jízdě, kterému svítila výstražná modrá světla. Následně opět zastavil kvůli technickému problému na voze. Očekával, že mu strážníci nabídnou pomoc, neboť sami jeho vozidlo nezastavovali. Výše popsanou situací se správní orgán I. stupně podle žalobce dostatečně nevypořádal, neboť argumentoval pouze výpověďmi strážníků.

9. Žalobce uvedl, že žalovaný zcela neúčelně studoval panoramatické mapy na webu www.seznam.cz, ze kterých zjistil, že v úseku zakázaného zastavení jsou zastávky oboustranné. Žalobce trvá na tom, že se nejedná o místo, kde zastavil. Stejně tak žalobce nerozumí argumentaci správního orgánu I. stupně, ohledně blízkosti tramvajových zastávek, neboť vozidlo na kolejích nezastavil a zastávka MHD je vzdálená několik desítek metrů od místa, kde motorové vozidlo zastavil. Žalobce proto odmítá, aby blízkost zastávek měla jakýkoliv vliv na uznání a dokázání jeho viny.

10. Žalobce dále upozornil na to, že strážníky nebyl poučen o skutečnosti, že blokové řízení bez podpisu nenabude právní moci a jaké následky to pro něho bude mít. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že žádný zákon mu neukládá povinnost podepsat pokutový blok, ale pouze blok na pokutu na místě nezaplacenou. Žalobce se domnívá, že přestupkové řízení bylo zahájeno kvůli nesprávnému postupu městských strážníků, kteří měli žalobce nejprve vyzvat, zda je ochoten dodatečně podepsat pokutový blok, aby mohlo být blokové řízení řádně uzavřeno. Žalobce připustil, že by dodatečný podpis blokové pokuty podepsat odmítl, nicméně žalovaný podle žalobce ignoruje jeho námitky a odkazy na Ústavu České republiky, jakož i na povinnosti z ní vyplývající. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 – 87, a ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 – 40. K tomu žalobce doplnil, že žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2016 nepřikládá vyjádření velitele Městské policie Litvínov o ukončení blokového řízení, a tedy uvedení žalobce v omyl, žádnou důležitost. Žalobce dovodil, že blokové řízení nebylo ukončeno, a tedy přestupkové řízení nemohlo být řádně zahájeno. Žalobce poukázal na skutečnost, že nebyl řádně poučen ani ve správním řízení. Žalobce se domnívá, že měl být řádně poučen již v oznámení o zahájení řízení a nikoliv až při ústním jednání. Žalobce upozorňuje na skutečnost, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí neodkazuje na správní řád, tedy postupuje podle zákona, který nebyl uveden v poučení, a proto došlo k porušení ust. § 4 odst. 2 správního řádu. Z argumentace žalovaného žalobce dovodil, že jeho jediným nástrojem obrany by byla přítomnost u ústního jednání a předvolání svědků, v čemž žalobce spatřuje rozpor se zákonem a ze strany žalovaného porušení všech zásad správního řízení vůči žalobci. Žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 7 Tdo 347/2012. Žalobce namítal nesprávné poučení v žalobou napadeném rozhodnutí. V poučení žalobou napadeného rozhodnutí je totiž uvedeno, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení zástupci žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce žádného zástupce nemá a neměl jej ani ve správním řízení, je uveden v právní nejistotu, neboť neví, kdy rozhodnutí nabude právní moci, a tedy do kdy je povinen uhradit uloženou pokutu. Žalobce podotkl, že přes tuto skutečnost podal v den podání žaloby žádost o doložení výkonu rozhodnutí dle ust. § 83 odst. 1 zákona o přestupcích.

11. Žalobce uvedl, že správní orgán I. stupně se nevypořádal s jeho námitkami uvedenými ve vyjádření k zamítnutí žádosti o změnu termínu, v němž opakovaně upozorňoval, že správní orgán I. stupně nepostupuje podle ust. § 2 odst. 1 správního řádu a neřídí se judikaturou Nejvyššího správního soudu, neboť řízení, které vykazuje vady, nemůže být ukončeno v neprospěch obviněného. Žalobce připomněl, že dne 14. 3. 2016 mu byla doručena listina: seznámení se spisovým materiálem. Dne 21. 3. 2016 podal na podatelně správního orgánu I. stupně žádost o změnu termínu. Ze zamítavé reakce správního orgánu I. stupně žalobce dovodil odepření možnosti nahlédnutí do spisového materiálu, a proto se dne 30. 3. 2016 osobně na jednání dostavil. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 57 Ca 17/2008. Žalobce nesouhlasí s vyjádřením žalovaného, že informace o ukončení shromažďování podkladů pro rozhodnutí je zbytečná.

12. Žalobce podotkl, že po celou dobu správního řízení ve správním spise chyběl spisový seznam, což je uvedeno i v protokolu, který je součástí spisového materiálu. Žalobce obdržel spisový seznam až po prvostupňovém rozhodnutí a z jeho obsahu následně zjistil, že součástí spisového materiálu nejsou jím zaslané stížnosti ze dne 21. 3. 2016, ač o jejich založení při nahlížení do spisu dne 30. 3. 2016 požádal. Žalobce upozornil na skutečnost, že součástí spisového materiálu není ani usnesení Krajského úřadu Ústeckého kraje o postoupení stížností správnímu orgánu I. stupně. V této souvislosti žalobce připomněl ust. § 17 správního řádu a ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatující, že správní spis tvoří všechny dokumenty týkající se jedné věci. Žalovaný argumentoval tím, že v průběhu správního řízení se spisový materiál mění. Tento argument podle žalobce ovšem nic nemění na skutečnosti, že spisový materiál má být po celou dobu správního řízení součástí spisového materiálu a argumentaci žalovaného tak považuje za schválení nezákonného správního řízení.

13. Žalobce dále namítal nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí dle ust. § 71 správního řádu. Žalobce uvedl, že slovní označení „vypraveno dne“ s dřívějším datem, díky kterému by byla lhůta dodržena, nebylo uvedeno ani na poštovní zásilce ani na písemnosti. Žalobce je přesvědčen, že správní orgán I. stupně porušil ust. § 6 odst. 1 správního řádu, což žalovaný bagatelizuje tím, že se jedná o pořádkovou lhůtu, která nemá na správnost rozhodnutí žádný vliv.

14. Žalobce upozornil na skutečnost, že jednání, které je mu vytýkáno, nenaplňuje materiální znaky přestupku. Žalobce podotkl, že správní orgán I. stupně se s touto namítanou skutečností vypořádal naprosto nedůsledně a argumentaci správního orgánu I. stupně vyvrací tvrzením, že vozidlo zastavil minimálně 20 metrů od nejbližší zastávky, zároveň více jak 5 metrů od přechodu pro chodce, zastávky tramvají jsou umístěny u kolejí mimo vozovku, na které vozidlo zastavil, a vozovka, na které vozidlo zastavil, je o dvou jízdních pruzích, široká nejméně 10 metrů, a proto není důvod, aby autobusy musely jeho odstavené vozidlo objíždět, čímž by došlo k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že zastavil na bezpečném, rovném a přehledném úseku, který je podle něj naprosto nesmyslně označen značkou B28. Pokud správní orgán I. stupně argumentuje tím, že zastavení motorového vozidla na tomto úseku je nebezpečné, pak je podle žalobce nebezpečné i zastavování mnohem širších autobusů na tomto úseku vozovky, a dodatková tabulka „Mimo MHD“ by měla být odstraněna. Žalobce trvá na tom, že v případě zastavení vozidla z technických důvodů nebyl povinen tuto značku respektovat. Žalobce z výše uložené pokuty 100 Kč dovodil, že se nemohlo jednat o tak závažné provinění, které by naplnilo materiální znaky přestupku, neboť nebyl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45.

15. Žalobce je přesvědčen, že jím uvedené námitky dokládají nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť správní orgán I. stupně i žalovaný porušily ust. § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7, § 17, § 50 odst. 3 správního řádu a ust. § 2 písm. p) zákona o silničním provozu, a proto navrhl žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušit. Zároveň požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.

16. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. Žalovaný popsal průběh správního řízení a k věci uvedl, že souhlasí s názorem žalobce, že prostý úřední záznam nemůže bez dalšího sloužit jako důkaz prokazující spáchání přestupku, nicméně proto bylo ve věci konáno ústní jednání, a z výpovědi městských strážníků pak spolu s úředními záznamy tvoří důkazní řetězec, z něhož spáchání přestupku lze následně doložit. Tento postup je hojně využíván zejména v případech, kdy se účastník správního řízení k nařízenému ústnímu jednání nedostaví. Žalovaný odkázal na č. l. 5 správního spisu, jímž vyvrací námitku žalobce, že nebyl k ústnímu jednání řádně předvolán. Ze zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání ze dne 9. 2. 2016 podle žalovaného jednoznačně vyplývá, že se žalobcem bylo zahájeno správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Dále z listiny vyplývá informace o tom, kdy a kde se bude konat ústní jednání, jaké doklady si s sebou má žalobce přinést, včetně doručeného předvolání, a řádné poučení o následcích při nedostavení se k nařízenému ústnímu jednání nebo nezaslání včasné omluvy z jednání. Žalovaný připomněl, že výše popsaná listina byla žalobci doručena dne 10. 2. 2016, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. V další části vyjádření odkázal na znění ust. § 46 odst. 1 a ust. § 59 správního řádu, k čemuž doplnil, že z vyrozumění o konání ústního jednání je evidentní, že správní orgán I. stupně zákonné požadavky na předvolání dodržel.

17. Žalovaný se ohradil proti tvrzení, že na žalobce přenesl důkazní břemeno. V této souvislosti odkázal na vyjádření žalobce učiněné dne 30. 3. 2016 v rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí založené na č. l. 12 správního spisu. Správní orgán I. stupně se žalobce dotázal, zda nechce navrhnout důkaz svědeckou výpovědí nezávislé osoby – známého žalobce, který v době spáchání přestupku nastoupil k němu do vozidla. Žalobce toto odmítl, neboť pro to nevidí důvod. Žalovaný připomněl, že po dobu správního řízení před správním orgánem I. stupně ani v odvolacím řízení žalobce totožnost známého neuvedl. Žalovaný poukázal na skutečnost, že z podkladů předaných Městskou policií v Litvínově nevyplývá, že by žalobce zastavil motorové vozidlo z důvodu technické závady. Poprvé bylo tvrzení žalobce o tom, že vozidlo zastavil z důvodu technické závady, sděleno správnímu orgánu I. stupně až ve vyjádření žalobce ze dne 29. 3. 2016. Městští strážníci shodně uvedli, že žalobce jako důvod zastavení vozidla uvedl, že nabírá známého a značky zákazu stání si nevšiml. Žalovaný žádný rozpor ve výpovědi strážníka D. a vyhotoveným úředním záznamem ze dne 26. 1. 2016 nespatřuje. Jediný rozpor lze podle žalovaného spatřit ve výpovědích strážníků ohledně vrácení zaplacené částky 100 Kč, neboť strážník S. se domníval, že částka byla vrácena. Žalovaný se zcela ztotožnil s námitkou žalobce, že otázka, zda motor běžel či nikoliv, nemá na předmětné řízení žádný vliv. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce byl řádně předvolán k ústnímu jednání, na němž mohl předestřít své pochybnosti, klást svědkům – městským strážníkům – otázky a vyjadřovat se k jimi uváděným skutečnostem. Žalovaný konstatoval, že všechny písemnosti byly žalobci doručovány do vlastních rukou, což žalobce potvrdil vlastnoručními podpisy na dokladech o doručení těchto písemností. K tomu žalovaný doplnil, že při doručování písemností se řídí nejen obecně závaznými předpisy, ale také metodickým stanoviskem Ministerstva dopravy České republiky ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 199/2015-160-OST/2, v němž je mimo jiné uvedeno, že při doručování se mají používat obálky s modrým pruhem, které případně umožňují převzetí písemnosti zmocněnci pro přebírání zásilek do vlastních rukou, a že obálky s červeným pruhem mají být využity pouze ve výjimečných případech, kdy je nezbytné zajistit, aby byla písemnost doručovaná do vlastních rukou předána pouze do rukou adresáta.

18. Žalovaný považuje žalobcem vznesené námitky ohledně vzdálenosti zastavení od osoby, která k němu do vozidla nastoupila, a ohledně popojetí s vozidlem o několik metrů před následnou žádostí strážníka D. o předložení dokladů za irelevantní, neboť žalobci je kladeno za vinu, že zastavil se svým vozidlem v působnosti značky B28 – zákaz zastavení. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalobci nebránila žádná objektivní překážka v podání vysvětlení přímo na místě, nemusel souhlasit s projednáním přestupku v blokovém řízení, mohl se k jednání kladenému mu za vinu vyjádřit při konaném ústním jednání nebo v písemném vyjádření zaslanému před konáním ústního jednání (žalobce zaslal vyjádření až po konaném ústním jednání) a mohl ztotožnit osobu, která k němu do vozidla přistoupila. Žalobce však nic z výše uvedeného neučinil. Žalovaný zrekapituloval, že přestupek byl žalobcem spáchán v Litvínově, ulici Mostecká u autobusového a vlakového nádraží. Pomocí panoramatických map na webovém odkazu www.google.cz/maps/@50.5940642,13.6110985,3a,75y,261.91h,82.83t/data=!3 m6!1e1!3m4!1st-4t-E7XaEtZ0HA9hG52KQ!2e0!7i13312!8i6656 lze ověřit, že dopravní značka B28 – zákaz zastavení je umístěna v obou směrech tohoto silničního úseku. Žalovaný trvá na tom, že k porušení ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu došlo bez ohledu na rozmístění zastávek MHD.

19. K namítanému neukončení blokového řízení žalovaný uvedl, že žalobce sám odmítl blok podepsat, blok nemohl nabýt právní moci a stát se samostatným rozhodnutím, neboť skutečnosti v něm uvedené nejsou žalobcem potvrzeny a blokové řízení je neúplné. Správní orgán I. stupně podle žalovaného postupoval správně. Žalovaný uvedl, že součástí správního spisu není e-mail žalobce ze dne 28. 1. 2016, výzva Městské policie v Litvínově k vyzvednutí částky 100 Kč na pokladě Městského úřadu Litvínov, ani žalobcem podané stížnosti na postup městských strážníků, a proto se k nim nemůže vyjádřit. Žalovaný však podotkl, že ve vyjádření žalobce ze dne 30. 3. 2016, které učinil v rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí, žalobce výslovně uvedl, že blokové řízení měl za vyřízené zaplacením pokuty. Žalobce také uvedl, že se zeptal strážníka, zda je to vše, což strážník potvrdil a vyzval ho k odjezdu. Blokové řízení považoval za vyřízené, neboť mu strážník nenabídl vrácení stokoruny. Žalovaný k tomu podotkl, že toto vyjádření se neshoduje s vyjádřením žalobce, které o den později, tj. dne 31. 3. 2016, odevzdal na podatelnu správního orgánu I. stupně, v němž vyjádřil pochybnosti nad věrohodností výpovědí strážníků a poprvé uvedl, že 100 Kč zaplatil jeho spolujezdec, nikoliv žalobce sám.

20. Žalovaný souhlasí se žalobcem v tom, že použití slovního spojení „občasné dolévání oleje“ v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí nemá oporu ve správním spise. Žalovaný se však nedomnívá, že jde o takovou chybu, která by měla na samotné rozhodnutí takový výrazný vliv. K tomu ovšem žalovaný opětovně připomněl, že předmět věci je přestupkové jednání spočívající v zastavení vozidla v působnosti dopravní značky – zákaz zastavení, přičemž žalobce nejprve souhlasil s vyřešením věci v rámci blokového řízení, následně odmítl blok podepsat, a proto došlo ke zrušení blokového řízení a postoupení věci k vyřešení ve správním řízení. K namítanému odepření nahlédnutí do správního spisu v jiný den než který byl v pozvánce k seznámení se s podklady určen, žalovaný uvedl, že žalobci nebylo toto právo odepřeno, o čemž podle něho svědčí i skutečnost, že žalobce se k seznámení s podklady dostavil dne 30. 3. 2016, ač v pozvánce bylo uvedeno 4. 4. 2016. Žalovaný považuje za podstatné, že žádost žalobce o změnu termínu byla odůvodněna podáním stížností na městské strážníky, přičemž správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí žádost o změnu termínu k seznámení se s podklady uvedl, že podání stížností nemá na seznámení se s podklady pro rozhodnutí odkladný účinek. Ke skutečnosti, že žalobce nebyl informován o ukončení shromáždění podkladů, žalovaný odkázal na stranu 3 protokolu ze dne 30. 3. 2016, který žalobce na každé straně vlastnoručně podepsal, a v němž je uvedeno, že: „Dokazování bylo dnešního dne ukončeno seznámením se s podklady a bude prováděno volné hodnocení důkazů a námitek.“ 21. Žalovaný připustil, že sběrný arch spisu při seznámení žalobce s podklady ve správním spise chyběl. Nicméně žalovaný připomněl, že tato skutečnost je zaprotokolována ve vyjádření žalobce ze dne 30. 3. 2016 a dále je tam uvedeno, že sběrný arch bude žalobci zaslán e-mailem na jím uvedenou adresu, což se také stalo. Tvrzení žalobce o tom, že teprve až po obdržení sběrného archu se dozvěděl, že součástí spisového materiálu nejsou podané stížnosti, je proto podle žalovaného zavádějící, neboť se spisovým materiálem se žalobce seznámil již dne 30. 3. 2016. Žalovaný se domnívá, že absence sběrného archu neměla na rozhodnutí ve věci žádný vliv. Stejně tak podle žalovaného neměla vliv na žalobou napadené rozhodnutí pořádková lhůta, což nelze podle žalovaného považovat za zlehčování. Žalovaný poukázal na skutečnost, že uplynutí pořádkové lhůty nezpůsobuje zánik odpovědnosti žalobce a nemůže být považováno za procesní pochybení správního orgánu I. stupně, natož takového charakteru, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Žalovaný k námitce nedostatečného poučení žalobce podotkl, že v zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání je uvedeno, v jaké věci je řízení se žalobcem zahájeno a současně v něm bylo dáno žalobci poučení o jeho právech ve správním řízení. Žalovaný doplnil, že v protokolu o ústním jednání ze dne 14. 3. 2016 je žalobci dáno poučení dle správního řádu a jinak tomu není ani ve výzvě k seznámení se s podklady rozhodnutí a možnosti se k nim vyjádřit. K žalobcem citovanému ust. § 4 odst. 2 správního řádu žalovaný podotkl, že žalobci se dostalo všech poučení, která byla vzhledem k povaze úkonu potřebná, čímž došlo k naplnění zákonného ustanovení. Žalovaný se domnívá, že nebylo-li v blokovém řízení pokračováno, jelikož žalobce odmítl podepsat pokutový blok, není pro předmětné řízení podstatné, zda byl žalobce v blokovém řízení řádně poučen.

22. K nenaplnění materiálního znaku přestupku žalovaný poukázal na skutečnost, že dopravní značka B28 je opatřením obecné povahy. Z této skutečnosti žalovaný dovodil, že mu svědčí presumpce správnosti a musí se na ni nahlížet jako na zákonnou, dokud příslušný správní orgán nevysloví její nezákonnost. Žalovaný odkázal na ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, podle něhož je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. Žalovaný podotkl, že skutečnost, že žalobce své vozidlo zastavil v místě, kde se nacházejí zastávky MHD, tramvajové koleje, přechod pro chodce a autobusové a vlakové nádraží, přičemž žalobce své vozidlo zastavil ve všední den před 16. hodinou, nelze podle žalovaného považovat za formální porušení zákona. K nejasnosti nabytí právní moci žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný připustil, že došlo ke zřejmé nesprávnosti, když v poučení bylo výslovně uvedeno: „Rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení zástupci účastníka řízení“, ačkoliv ze správního spisu je zřejmé, že žalobce po celou dobu správního řízení prostředku zastoupení nevyužil. Žalovaný proto dne 22. 8. 2016 (chybně datováno dne 22. 6. 2016) vydal opravné usnesení, kde došlo k napravení této chyby. Žalovaný podotkl, že opravné usnesení je součástí správního spisu a žalobci bylo doručeno dne 23. 8. 2016.

23. V replice žalobce uvedl, že žalovaný se opět vyjadřuje nepřesně, neboť hovoří o policistech, kteří vypovídali, ač jde o strážníky městské policie. Žalobce poukázal na skutečnost, že jeho povinností je dodržovat zákony a od státních orgánů očekává profesionalitu, přesnost a jasnost sdělení. Žalobce opětovně odmítl, aby přemýšlel za správní orgán, a dovozoval, zda něco nemyslel případně jinak. Žalobce upozornil, že žalovaným zmiňované opravné usnesení bylo vydáno dne 22. 8. 2016, a nikoliv žalovaným uvedeným dnem 22. 6. 2016. Podle žalobce je tak zřejmé, že práce žalovaného je opakovaně nekvalitní. Žalobce je toho názoru, že je naprosto nepodstatné, kdy ve správním řízení uvedl důvody svého zastavení. Podstatné je podle žalobce to, že v průběhu správního řízení využil svého práva kdykoliv se vyjádřit k samotnému průběhu řízení. Žalobce připomněl, že stížnosti nebyly součástí spisu, když do správního spisu nahlížel, a proto správní orgán I. stupně požádal o jejich vložení do správního spisu, což správní orgán akceptoval, avšak následně se ze spisového seznamu dozvěděl, že stížnosti součástí spisového materiálu nejsou. Žalobce tímto poukazuje na skutečnost, že se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval skutečností, proč nebyly správním orgánem I. stupně stížnosti vloženy do správního spisu. V této souvislosti žalobce zopakoval, že spisový seznam nebyl po celou dobu správního řízení součástí správního spisu, přestože se jedná o jeho nedílnou součást, a to po celou dobu správního řízení. Žalobce opakovaně sdělil, že správní orgán I. stupně nepředvolal svědka ze své vůle a jeho ztotožnění po žalobci nepožadoval, ale pouze se ho dotazoval, zda ho nechce předvolat. Žalobce připomněl hlavní body žaloby a závěrem podotkl, že neexistuje jediný relevantní důkaz o jeho vině.

24. Při jednání soudu nařízeného na den 16. 4. 2018 žalobce v plném rozsahu odkázal na podanou žalobu a navrhl žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušit. Žalobce požadoval přiznání náhrady nákladů řízení.

25. Pověřená pracovnice žalovaného při jednání soudu dne 16. 4. 2018 v plném rozsahu odkázala na vyjádření k žalobě ze dne 5. 9. 2016. Pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že námitky žalobce nemají oporu ve správním spise, odkázala na výpověď strážníka D. a podotkla, že jedinou vadu, kterou ve věci shledává, je nesprávné vyznačení právní moci, což bylo v předmětné věci zhojeno. Pověřená pracovnice soudu navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši dvou režijních paušálů po 300 Kč, které by náležely za zastoupení obecným zmocněncem.

26. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

27. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Dne 18. 1. 2016 bylo hlídkou Městské policie Litvínov (dále jen „MPL“) sepsáno oznámení o přestupku, jehož se měl žalobce dne 18. 1. 2016 v 15:50 hodin dopustit tím, že jako řidič motorového vozidla tov. zn. Audi, registrační značky „X“, zastavil v Litvínově, v ulici Mostecká u nádraží, v působnosti dopravní značky B28 – zákaz zastavení. Při jednání s hlídkou MPL vyslovil souhlas s přestupkem i s uloženou blokovou pokutou ve výši 100 Kč, avšak po vypsání pokutového bloku jej odmítl podepsat, neboť žádné takového věci nepodepisuje. Přestupek tak nebylo možné v blokovém řízení projednat.

28. Ze záznamu události ze dne 26. 1. 2016 bylo zjištěno, že dne 18. 1. 2016 hlídka MPL zjistila přestupek v dopravě v ulici Mostecká u nádraží, a to zákaz zastavení. Přestupcem byl D. H., který řídil motorové vozidlo registrační značky „X“. Při řešení řidič vyslovil souhlas s uloženou pokutou ve výši 100 Kč, následně odmítl podepsat vyplněný pokutový blok, blokové řízení tak nemohlo být řádně skončeno a věc bude následně oznámena příslušnému orgánu.

29. Z vypsaného pokutového bloku č. „X“ bylo zjištěno, že tento nebyl žalobcem pro přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ze dne 18. 1. 2016 podepsán. Pokutovým blokem byla žalobci uložena pokuta pro zastavení vozidla Audi, registrační značky „X“, barvy černé, v ulici Mostecká v Litvínově v působnosti zákazu zastavení.

30. Z písemnosti označené jako Zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. OSE/891/2016/BLA-17075, č. j. OSE/6143/2016-5, bylo zjištěno, že žalobci bylo oznámeno zahájení řízení ve věci přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a zároveň byl žalobci sdělen termín konání ústního jednání nařízeného na 14. 3. 2016, v 8:00 hodin, které se mělo konat v kanceláři č. 109 budovy Městského úřadu Litvínov. Žalobci bylo dále sděleno, že od 9:00 hodin bude jednání pokračovat se strážníky MPL a že si s sebou má vzít občanský průkaz (nebo jiný jej nahrazující doklad) a toto předvolání. Žalobce byl také řádně poučen, že jako obviněný z přestupku má právo se vyjadřovat ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obranu, podávat návrhy a opravné prostředky, a že má právo nechat se zatupovat jím zvoleným advokátem nebo zástupcem. Žalobce byl dále poučen o tom, že pokud se nemůže ze závažných důvodů v určený termín k ústnímu jednání dostavit, pak to má včas oznámit správnímu orgánu I. stupně, telefonickou omluvu nelze akceptovat. V případě, že by se žalobce k ústnímu jednání bez omluvy neodstavil, byl poučen o skutečnosti, že přestupek může být projednán a může o něm být rozhodnuto v jeho nepřítomnosti podle ust. § 74 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 19. 2. 2016 (dále jen „zákon o přestupcích“). Z dokladu o doručení písemnosti Zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání ze dne 9. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalobce písemnost převzal osobně dne 10. 2. 2016, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Písemnost byla doručována obálkou s modrým pruhem.

31. Z výpisu evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že žalobce má ke dni 8. 2. 2016 celkem 4 zápisy. Dne 1. 4. 2014 byla žalobci Policií České republiky uložena bloková pokuta ve výši 500 Kč za překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec. Dne 20. 5. 2007 byla žalobci Městskou policií Ústí nad Labem uložena bloková pokuta ve výši 1 000 Kč za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci. Dne 22. 1. 2003 byla žalobci ve správním řízení Magistrátem města Teplice uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců. Dne 2. 3. 2001 byla žalobci Okresním úřadem v Děčíně ve správním řízení uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 měsíců.

32. Z protokolu o ústním jednání ze dne 14. 3. 2016 soud zjistil, že ústní jednání se konalo v nepřítomnosti žalobce, neboť tento se správnímu orgánu I. stupně z nařízeného jednání neomluvil, ani s ním jinak nekomunikoval. Dále je zde zaprotokolováno poučení žalobce, který má právo se vyjadřovat ke všem skutečnostem, jenž jsou mu kladeny za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obranu, podávat návrhy a opravné prostředky, má právo zvolit si zmocněnce, navrhovat důkazy a činit návrhy po celou dobu správního řízení až do vydání rozhodnutí, vyjádřit v řízení své stanovisko, vyjádřit se před vydáním řízení k podkladům pro rozhodnutí, nahlížet do spisu a činit si výpisy či požádat správní orgán o kopie spisu a jeho částí.

33. Při ústním jednání konaném dne 14. 3. 2016 přistoupil dále správní orgán I. stupně k výslechu strážníka V. S., který po řádném poučení uvedl, že dne 18. 1. 2016 měl s kolegou strážníkem L. D. denní službu – motohlídku s vozidlem zn. VW Caravella, červené barvy, s označením MPL na bocích, vpředu a vzadu na kapotě. V 15:50 s vozidlem projížděli autobusové nádraží v Litvínově a uviděli, že v ulici Mostecká, před autobusovou zastávkou, u bezpečnostních ostrůvků a přechodu pro chodce, stojí osobní motorové vozidlo Audi A6 Combi, tmavé barvy, ve směru k centru. Strážníci věděli, že vozidlo stojí v působnosti značky zákaz zastavení, a rozhodli se s řidičem přestupek projednat. Než vozidlo dojeli, což mohlo trvat cca 1 minutu, nastoupil do vozidla muž, asi ve věku 35 let. Strážníci dojeli za stojící vozidlo a zapnuli majáky, a to z bezpečnostních důvodů, neboť museli také zastavit v působnosti dopravní značky zákazu zastavení. Vozidlo před nimi popojelo o několik metrů a zase zastavilo. Oba strážníci vystoupili ze služebního vozu. Strážník S. slyšel (stál na straně spolujezdce u zadního roku vozidla), jak strážník D. vyzval řidiče k předložení dokladů a zároveň mu vysvětlil, že stojí v působnosti dopravní značky zákazu zastavení. Na tomto místě strážník S. doplnil, že po celou dobu tohoto rozhovoru běžel vozidlu Audi motor. Strážník D. mu předal doklady, a proto odešel do služebního vozidla tyto doklady prověřit. Jeho kolega zůstal u okénka řidiče a bavil se s ním o přestupku. Řidič seděl po celou dobu ve vozidle. Po chvíli přišel strážník D. do služebního vozu a řekl mu, že jde vypisovat blok na pokutu 100 Kč na místě zaplacenou, s níž řidič souhlasil, a měl u sebe 100 Kč v drobných mincích. Po vypsání pokutového bloku, což mohlo trvat asi 5 minut, šel kolega vrátit doklady řidiči a předat mu vypsaný pokutový blok. Strážník S. také vystoupil a šel se postavit na své původní místo, přičemž slyšel a viděl, že kolega řidiči vrátil doklady, ale řádně odmítl podepsat pokutový blok, protože nikdy nikde nic nepodepisuje. Kolega řidiči sdělil, že je nutné podepsat převzetí pokutového bloku, když spáchání přestupku uznal zaplacením blokové pokuty na místě a že podpisem potvrzuje převzetí pokutového bloku jako potvrzení o zaplacení pokuty. Řidič trval na tom, že pokutový blok nepodepíše, a tak ho kolega poučil, že pokutové bloky jsou evidované, a v případě, že pokutový blok nepodepíše, se to bude muset řešit s vedením MPL a blokové řízení bude na místě zrušeno, neboť jej nelze dokončit. Řidič mohl poté odjet. Strážník S. poté doplnil, že se domníval, že 100 Kč bylo řidiči vráceno, a dále že se jednalo o nestandardní situaci, neboť se nestává, že řidič, který souhlasí s uložením blokové pokuty, jinak by kolega nevypisoval pokutový blok, ale rovnou by řidiči sdělil, že to postoupí k projednání do správního řízení, navíc s pokutou uloženou v nejnižší možné výši (na místě lze uložit blokovou pokutu až do výše 2 000 Kč), odmítne podepsat pokutový blok. V odpovědi na doplňující otázky správního orgánu I. stupně strážník S. ještě doplnil, že ke ztotožnění spolujezdce nebyl zákonný důvod a že důvod zastavení řidič nesdělil. Sám strážník S. se domníval, že řidič zastavil na daném místě proto, aby mohl do vozidla nastoupit spolujezdec.

34. Z výslechu strážníka L. D., který se uskutečnil při ústním jednání konaném dne 14. 3. 2016, soud zjistil, že dne 18. 1. 2016 měl strážník D. motohlídku s kolegou V. S., a to ve vozidle VW Caravelle, červené barvy, s označením MPL. V 15:50 projížděli autobusovým nádražím v Litvínově, odkud je velice dobře vidět na ulici Mostecká, která vede kolem nádraží, jsou zde i tramvajové zastávky a je zde zakázáno zastavení před zastávkou mezi ostrůvkem a přechodem pro chodce směrem do centra, kde stálo osobní motorové vozidlo zn. Audi Combi. Řidič vozidla byl tak podezřelý ze spáchání přestupku, a proto se rozhodli zjistit důvod jeho zastavení. Vyjeli ze svého místa, při zastavování za vozidlem použili modrá blikající výstražná světla a při dojíždění stojícího vozidla viděli, že na místo spolujezdce nasedá neznámý muž. Než strážníci vystoupili ze služebního vozu, původně stojící vozidlo popojelo asi o 2 metry a zastavilo. Strážník D. požádal řidiče o prokázání totožnosti z důvodu podezření ze spáchání dopravního přestupku zákazu zastavení. Při podávání dokladů z okénka se řidič dotázal, kde je značka zákaz zastavení umístěna, a proto mu značku rukou ukázal, a řidič se směrem ke značce otočil. Z vozidla řidič nevystoupil a vozidlo mělo spuštěný motor. Strážník D. se řidiče dotázal na důvod zastavení a řidič odpověděl, že pouze nabírá do auta svého známého. Strážník D. potom řidiči oznámil, jakého přestupku se dopustil a že je možné přestupek projednat na místě udělením blokové pokuty. Řidič odpověděl, že by se to dalo vyřešit domluvou a že u sebe nemá peníze. Strážník D. mu oznámil, že by se jednalo o pokutu ve výši 100 Kč, načež řidič začal rukou sahat směrem ke středovému panelu a řekl, že stovku mu dá. Strážník D. přijal částku 100 Kč v drobných mincích a šel do služebního vozu vypsat pokutový blok. Mezitím jeho kolega přes vysílačku ověřil totožnost řidiče. Při vypisování bloku pozorovali vozidlo stojící před nimi, přičemž řidič i jeho spolujezdec seděli po celou dobu v autě. Po vypsání pokutového bloku přistoupil opět k okénku řidiče, vrátil mu doklady a požádal o podpis pokutového bloku, což řidič odmítl se slovy: „omlouvám se, ale já se nikde nepodepisuji“. Strážník D. mu vysvětlil, že podpisem potvrzuje převzetí bloku. Řidič mu sdělil, že je to jedno, že peníze už mu dal. Strážník D. řidiči sdělil, že nepodepsaný blok mu nemůže předat a musí jej odevzdat svému nadřízenému k dalšímu řešení této věci. Chování řidiče považuje strážník D. za nestandardní. Motor vozidla po celou dobu blokového řízení běžel, což bylo jasně slyšet. Nakonec mu řidič oznámil, že blok nepotřebuje a odjel. Téhož dne strážník D. oznámil svým nadřízeným průběh celého jednání s řidičem H. a předal jim uhrazených 100 Kč. Na dotaz správního orgánu I. stupně strážník D. doplnil, že celé jednání mohlo trvat cca 10 – 12 minut, po celou dobu řízení ani řidič, ani spolujezdec, z automobilu nevystoupili, jiný důvod zastavení vozidla než nastoupení jeho známého do jeho vozidla mu nesdělil, nebyl důvod ztotožnit spolujezdce řidiče a v minulosti s řidičem H. nesetkal.

35. Z písemnosti označené jako Seznámení se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí ze dne 14. 3. 2016 bylo zjištěno, že správní orgán I. stupně žalobce řádně poučil ve smyslu ust. § 36 správního řádu a sdělil mu, že před vydáním rozhodnutí má žalobce právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a prostudovat si spisový materiál dne 4. 4. 2016 v 8:00 hodin v kanceláři č. 109 budovy Městského úřadu Litvínov. Žalobce byl taktéž poučen, že si s sebou má vzít občanský průkaz (nebo jiný jej nahrazující doklad). Žalobce byl také poučen o skutečnosti, že v případě, že se nedostaví k prostudování spisového materiálu bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, může být přestupek projednán a může o něm být rozhodnuto v jeho nepřítomnosti podle ust. § 74 zákona o přestupcích, a dále že jako obviněný z přestupku má právo se vyjadřovat ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obranu, podávat návrhy a opravné prostředky, a že má právo nechat se zastupovat jím zvoleným advokátem nebo zástupcem. Z dokladu o doručení této písemnosti soud zjistil, že písemnost si žalobce osobně vyzvedl dne 16. 3. 2016, což stvrdil svým podpisem na doručence. Písemnost byla doručována obálkou s modrým pruhem.

36. Žalobce v reakci na zaslanou písemnost Seznámení se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí požádal dne 21. 3. 2016 správní orgán I. stupně o změnu, případně zrušení, termínu s odůvodněním, že podal stížnost na postup Městského úřadu Litvínov a druhou stížnost na postup MPL, na termín po vyřízení těchto stížností, případně, bude-li řízení na základě těchto stížností zastaveno, žádá o zrušení tohoto termínu. Tuto žádost žalobce správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 23. 3. 2016, č. j. OSE/12755/2016-11, sp. zn. OSE/891/2016/BLA- 180075, zamítl s odůvodněním, že podání stížností nemá odkladný účinek na oznámený úkon – možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Z dokladu o doručení této písemnosti soud zjistil, že písemnost si žalobce osobně vyzvedl dne 24. 3. 2016, což stvrdil svým podpisem na doručence. Písemnost byla doručována obálkou s modrým pruhem.

37. Z protokolu o seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí konaného dne 30. 3. 2016 bylo zjištěno, že žalobce se dostavil ke správnímu orgánu I. stupně před stanoveným termínem konání k seznámení s podklady pro rozhodnutí, které se mělo uskutečnit dne 4. 4. 2016, seznámil se se spisovým materiálem, obdržel kopii protokolu z ústního jednání konaného dne 14. 3. 2016 a oznámení MPL ze dne 27. 1. 2016. Žalobce požádal o zařazení stížností, které předal dne 21. 3. 2016 na podatelnu Městského úřadu Litvínov, do správního spisu a kopie těchto stížností předložil správnímu orgánu I. stupně k nahlédnutí. Žalobce dále předložil písemné vyjádření k věci ze dne 29. 3. 2016, které rovněž předal na podatelnu Městského úřadu Litvínov. Žalobce po seznámení se spisovým materiálem připustil, že po příjezdu strážníků a zastavení jejich služebního vozidla se svým osobním motorovým vozem popojel, což odůvodnil tím, že chtěl jejich vozidlu s právem přednosti umožnit co nejbezpečnější průjezd. Následně uviděl strážníka vystoupit z vozidla, a ačkoliv mohl z místa odjet, v místě zastavení vozidla setrval, neboť se domníval, že mu strážník nabídne pomoc. Žalobce doplnil, že vozidlo zastavil z bezpečnostních důvodů, a proto vypnul motor, následně nastartoval, s vozidlem popojel, zastavil a opět motor vypnul. Jeho zastavení využil známý, který je také z Teplic, a přišel se ho zeptat, zda jede do Teplic a zda by ho nesvezl. Žalobce souhlasil, ale upozornil známého, že má problém s autem a bude to chvíli trvat. K výpovědi strážníka, že vozidlo zastavil z důvodu nastoupení známého z tramvajové zastávky, poukázal na skutečnost, že vozidlo zastavil cca 20 metrů od zastávky, přičemž kdyby zastavoval vozidlo z důvodů uvedených strážníkem, zastavil by přímo u svého známého. Nevšiml si, kde stál během blokového řízení druhý strážník. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením strážníka S., že nepodepíše pokutový blok proto, že nikdy nic nepodepisuje. Blokové řízení měl za vyřízené zaplacením pokuty, neboť mu ani strážník nenabídl vrácení zaplacené pokuty. Žalobce tvrdil, že ho strážník na místě neupozornil, že nepodepsáním pokutového bloku není blokové řízení ukončeno. Strážníka se naopak zeptal, zda je to vše, strážník mu to potvrdil a žalobce z místa odjel. Podle žalobce mu totiž strážník S. pouze sdělil, že podpisem potvrzuje převzetí pokutového bloku jako potvrzení, že mu předal peníze, ale následky nepodepsání bloku mu nebyly sděleny. Žalobce popřel, že by zaplacenou pokutu dostal zpět, jak při výpovědi uvedl strážník S. a z jeho výpovědi ohledně uložení minimální pokuty dovodil, že strážník očekává, že je-li pokuta nízká, obviněný přestupce se nebude s policií dohadovat a pokutu zaplatí. Žalobce trval na tom, že přestupek nespáchal, a s přestupkem nesouhlasil, jinak by neodmítl podepsat pokutový blok. K výpovědi strážníka D. žalobce uvedl, že neměl důvod se otáčet směrem, kde je podle strážníka umístěna dopravní značka, neboť má na zadním okně tmavou nepropustnou fólii, před níž je natažena síť. Žalobce o značce věděl a není pravdou, že po celou dobu blokového řízení běžel motor jeho vozidla. Žalobce byl strážníkem vyzván k odjezdu, což učinil, doléval olej až za městem Litvínov a riskoval zadření motoru, jehož případná oprava by byla jasným důkazem o důvodu zastavení vozidla. Olej nedolil během vypisování pokutového bloku, neboť nechtěl řízení narušovat. K dotazu, zda chce jako svědka předvolat svého známého, odpověděl, že předpokládá, že výpověď dvou strážníků nemá větší hodnotu než výpověď jednoho občana. Poukázal na to, že strážníci se s největší pravděpodobností přátelí a správní orgán I. stupně by k tomu měl přihlédnout. Nevidí důvod pro předvolání jeho známého jako svědka a doufá, že správní orgán I. stupně přihlédne k jeho námitkám a nesrovnalostem ve výpovědích strážníků. Žalobce zopakoval svou domněnku, že na základě podaných stížností by mělo být správní řízení zastaveno. Na dotaz žalobce správní orgán odpověděl, že rozhodnutí ve věci bude vydáno do jednoho týdne, neboť dnešním dnem (30. 3. 2016) došlo seznámením se s podklady k ukončení dokazování a následuje volné hodnocení důkazů a námitek. Na to žalobce ještě reagoval, že správní orgán I. stupně mu není schopen sdělit konkrétní datum, kdy nejdříve bude vydáno rozhodnutí. Dále je v protokole uvedeno, že soupis dokumentů není součástí spisu a bude zaslán žalobci e-mailem na „X“.

38. Ve správním spise jsou dále založeny čtyři listiny žalobce, v nichž se žalobce vyjadřuje k zamítnutí žádosti o změnu termínu k seznámení se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí, opakovaně upozorňuje na nesprávný postup správního orgánu I. stupně, který nedodržuje ust. § 2 odst. 1 správního řádu, vyjadřuje se k věci, která je mu kladena za vinu, a vyjadřuje své pochybnosti nad věrohodností výpovědí strážníků, zejména strážníka S. Žalobce v listině doručené správnímu orgánu I. stupně dne 29. 3. 2016, označené jako Vyjádření k zamítnutí žádosti o změnu termínu „Seznámení se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí“ uvedl, že do správního spisu může nahlížet kdykoliv po celou dobu správního řízení, nicméně správní orgán I. stupně jej vyzval k seznámení se se spisovým materiálem dne 4. 4. 2016 v 8:00 hodin, čímž nabyl dojmu, že po tomto termínu může následovat rozhodnutí neprodleně a nestihne využít všechna svá práva. Požádal proto o změnu termínu, avšak nemohl nabídnout konkrétní datum, neboť neví, kdy dojde k vyřízení jeho stížností. Žalobce poukázal na neochotu zaměstnance správního orgánu I. stupně se na změně termínu dohodnout a je přesvědčen, že odkladný účinek nehraje v daném případě žádnou roli. Žalobce se domnívá, že zaměstnanec správního orgánu I. stupně postupoval v rozporu s ust. § 4 správního řádu a zamítnutí jeho žádosti považuje za odepření možnosti nahlédnutí do spisového materiálu. Ve druhé listině, která byla správnímu orgánu I. stupně doručena opět 29. 3. 2016, a jenž je označená jako „vyjádření k věci, která je mi kladena za vinu“, žalobce uvedl, že vozidlo zastavil z bezpečnostních důvodů ve smyslu ust. § 2 písm. p) zákona o silničním provozu, neboť se mu rozsvítila kontrolka mazání a za jízdy by hrozilo zadření motoru. Na tuto skutečnost strážníka upozornil, přesto byl obviněn z přestupku. Žalobce se domnívá, že nenaplnil skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45. Ze třetí listiny, která byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne 31. 3. 2016 a je označena jako „Vyjádření mých pochybností nad věrohodností výpovědí strážníků“, žalobce poukázal na skutečnost, že po celou dobu blokového řízení tvrdil, že vozidlo zastavil z technických důvodů. Domnívá se, že výpověď strážníků je účelová a má jim vytvořit předběžné alibi proti jeho tvrzením o skutečném průběhu blokového řízení, aby jejich jednání bylo velitelem MPL hodnoceno jako bezchybné. Ve čtvrté listině, která byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne 1. 4. 2016 a která je označená jako „doplňující připomínka: vyjádření mých pochybností nad věrohodností výpovědí strážníka V. S.“, žalobce upozornil, že stál-li strážník na straně spolujezdce u zadního rohu vozidla, pak nemohl slyšet, co jeho kolegovi odpovídal. Žalobce sám provedl zkušební rekonstrukci a dospěl k závěru, že strážník nemohl za situace, že běžel motor vozidla slyšet ani otázky svého kolegy, natož řidiče vozidla.

39. Správní orgán I. stupně vydal dne 6. 4. 2016, č. j. OSE/14801/2016-17 rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno obálkou s červeným pruhem. Převzetí prvoinstančního rozhodnutí žalobce stvrdil dne 12. 4. 2016 svým vlastnoručním podpisem na doručence.

40. Jak soud zjistil z obsahu správního spisu, proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce dne 18. 4. 2016 odvolání. Správní orgán I. stupně následně odvolání žalobce postoupil dne 21. 4. 2016 žalovanému. Žalovaný dne 19. 7. 2016 vydal žalobou napadené rozhodnutí a následně vydal žalovaný dne 22. 8. 2016 (chybně datováno dnem 22. 6. 2016) opravné usnesení č. j. 2734/DS/2016, JID: 129782/2016/KUUK/MŠ, kterým opravil poučení svého rozhodnutí ze dne 19. 7. 2016.

41. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

42. Podle ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

43. Podle ust. § 26 odst. 3 zákona o silničním provozu, řidič motorového vozidla, které je povinně vybaveno přenosným výstražným trojúhelníkem, musí tohoto trojúhelníku užít po dobu nouzového stání, například při přerušení jízdy pro závadu na vozidle nebo nákladu, v důsledku dopravní nehody nebo pro náhlou nevolnost, jestliže takové vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích. Trojúhelník musí umístit na okraj vozovky tak, aby byl pro přijíždějící řidiče včas a zřetelně viditelný, a to ve vzdálenosti nejméně 50 m, na dálnici nejméně 100 m za vozidlem. V obci může být tato vzdálenost, vyžadují-li to okolnosti, kratší. Je-li motorové vozidlo vybaveno výstražným světelným zařízením, musí ho řidič užít nejméně po dobu, než výstražný trojúhelník umístí na vozovce.

44. Podle ust. § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Dle odst. 2 podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost. Dle odst. 3 správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Dle odst. 4 pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

45. Podle ust. § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

46. Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

47. Podle ust. § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle odst. 2 písm. a) se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:" Dle odst. 3 písm. a) pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ.

48. Žalobce namítal nedostatečné vypořádání se s jeho námitkami, jak v prvostupňovém rozhodnutí, tak v žalobou napadeném rozhodnutí. Konkrétně žalobce namítal nedostatečné vypořádání se s jeho námitkami uvedenými ve vyjádření k zamítnutí žádosti o změnu termínu, z něhož dovodil odepření možnosti nahlédnutí do správního spisu, nedostatečné vypořádání se se zastavením motorového vozidla 20 metrů od osoby, která k němu následně nastoupila do vozidla, a s ní související námitkou nedostatečného vypořádání se se znalostí žalobce o umístění dopravní značky zakazující zastavení [v odvolání žalobce uvedeno pod bodem a)], nedostatečné vypořádání se s popojetím motorového vozidla z důvodu usnadnění plynulejšího průjezdu vozu s právem přednosti v jízdě, a nedostatečné vypořádání se se skutečností, že motor osobního vozidla žalobce neběžel.

49. Soud k uvedené námitce podotýká, že skutečnosti, zda žalobce zastavil či nezastavil vozidlo přímo u osoby, která k němu následně nastoupila do vozidla, zda a proč žalobce popojel s vozidlem pro usnadnění plynulejšího průjezdu vozu s právem přednosti v jízdě, zda žalobce věděl nebo nevěděl o značce zakazující zastavení, zda byl motor osobního vozidla zapnutý nebo vypnutý, nemají pro právní posouzení předmětné věci význam. Nicméně z žalobou napadeného rozhodnutí je na první pohled zřejmé, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval jednotlivými námitkami žalobce, neboť zachoval stejné číslování, jaké zvolil žalobce ve svém odvolání u odvolacích námitek. Konkrétně se žalovaný s námitkami žalobce vypořádal na straně 4 bod a) a c) a straně 5 a 6 bod l). K namítanému nedostatečnému vypořádání se s jeho námitkami uvedenými ve vyjádření k zamítnutí žádosti o změnu termínu, kterými se zabýval správní orgán I. stupně, soud uvádí, že neshledal v postupu správního orgánu pochybení ve smyslu ust. § 2 odst. 1 správního řádu, přičemž žalovaný se s touto námitkou žalobce řádně vypořádal na straně 6 bod p) napadeného rozhodnutí. Není pravdou, že žalobci mělo být písemností označenou jako zamítnutí žádosti o změnu termínu konání seznámení se s podklady k rozhodnutí (spisovým materiálem) ze dne 23. 3. 2016 znemožněno seznámení s podklady pro rozhodnutí. K zamítnutí žádosti žalobce o změnu termínu k seznámení se spisovým materiálem je správní orgán oprávněn za předpokladu, že neshledal důvody žalobce ke změně termínu relevantními. Žalobce argumentoval tím, že podal stížnosti na postup správního orgánu I. stupně a na postup strážníků MPL, což správní orgán I. stupně vyhodnotil jako irelevantní. Soud k postupu správního orgánu I. stupně nemá výhrad, neboť správní orgán I. stupně správně uvedl, že podání stížností nemá odkladný účinek pro projednání předmětného dopravního přestupku. Soud navíc považuje za stěžejní, že žalobce se dostavil k seznámení s podklady před nařízeným termínem vyhrazeným správním orgánem I. stupně pro seznámení s podklady pro rozhodnutí v předmětné věci, což mu bylo správním orgánem I. stupně umožněno. Z uvedených důvodů považuje soud námitku žalobce ohledně nedostatečného vypořádání s jeho námitkami za nedůvodnou.

50. Žalobce namítal, že správní orgán I. stupně vycházel z úředního záznamu a vypsaného pokutového bloku, ač úřední záznam a jednostranně vyplněný pokutový blok nemají charakter veřejné listiny.

51. Soud si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02, jakož i ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, v němž Nejvyšší správní soud konstatuje, že úřední záznam nelze považovat za důkazní prostředek. Nicméně žalobcem citovaný nález, jakož i soudem citovaný judikát Nejvyššího správního soudu, se na daný případ nevztahují, neboť i z úředních záznamů, které se netýkají podání vysvětlení, lze ve správním řízení čerpat informace, např. o souřadnicích GPS či o postupu v řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. 9 As 226/2016 – 33, dostupný na www.nssoud.cz).

52. Při posuzování této námitky soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2016, č. j. 4 As 152/2016 – 37 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „Podle § 137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. Judikatura Nejvyššího správního soudu však připouští užití úředního záznamu o podání vysvětlení jako tzv. jiného podkladu pro rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu (viz rozsudek 6 A 112/2016 - 32; 6 As 73/2016 – 40; 1 Azs 81/2016) a to např. za účelem porovnání, zda se od něj výpovědi svědků významněji neodchylují, což by snížilo jejich věrohodnost. Vyloučeno by bylo pouze užití úředního záznamu jako důkazního prostředku k nahrazení ústní výpovědi svědka nebo jeho čtení namísto výpovědi (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, č. 1856/2009 Sb. NSS, či ze dne 9. září 2010, č. j. 1 As 34/2010 – 73, č. 2208/2011 Sb. NSS). Zákon ani judikatura nadto nevylučují použití jakéhokoliv úředního záznamu jako důkazního prostředku, nýbrž pouze úředního záznamu o podání vysvětlení.“ Vzhledem ke skutečnosti, že správní orgán I. stupně nenahradil úředním záznamem ze dne 26. 1. 2016 ústní výpověď svědků, soud neshledal v jeho postupu, ani odůvodnění rozhodnutí, pochybení v tom směru, že by žalovaný vycházel pouze z úředního záznamu ze dne 26. 1. 2016 a vypsaného pokutového bloku, jako stěžejních listinných důkazů. Skutečnost, že správní orgán zmínil v žalobou napadeném rozhodnutí jako další důkaz svědčící o vině žalobce úřední záznam ze dne 26. 1. 2016 a nepodepsaný blok na pokutu, neznamená pochybení správního orgánu, a proto není ani vadou správního řízení, a námitka žalobce je tak nedůvodná.

53. Žalobce namítal, že nebyl řádně předvolán k ústnímu jednání, neboť listina nebyla označena jako předvolání, a že správní orgán I. stupně ve správním řízení chybně doručoval písemnosti do vlastních rukou obálkou s modrým pruhem, nikoliv obálkou s červeným pruhem.

54. Při posuzování této námitky soud vycházel zejména z náležitostí předvolání, které jsou uvedeny v ust. § 59 a § 60 správního řádu, jakož i z ust. § 80 odst. 4 zákona o přestupcích. Správní řád konstatuje, že předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit. V ust. § 60 správního řádu je pak uvedena možnost nechat účastníka nebo svědka na základě vydaného usnesení předvést a v ust. § 80 odst. 4 zákona o přestupcích je uvedeno, že k ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.

55. Ze správního spisu je zřejmé, že správní orgán I. stupně zahájil správní řízení a nařídil ústní jednání ve věci projednání předmětného přestupku písemností ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. OSE/891/2016/BLA-17075, č. j. OSE/6143/2016-5, označené jako Zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání. Žalobce převzetí písemnosti stvrdil dne 10. 2. 2016 svým vlastnoručním podpisem na doručence. V této písemnosti je jako osoba, jíž je doručovaná písemnost určena, označen žalobce (kdo), je zde uvedeno, že ústní jednání se koná dne 14. 3. 2016 v 8:00 hodin (kdy), v kanceláři č. 109 budovy Městského úřadu Litvínov ul. Tržní č. p. 2042, Litvínov (kam), pro přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 1. 2016 v 15:50 hodin jako řidič zastavil s osobním motorovým vozidlem zn. Audi, registrační značky „X“, v Litvínově, ul. Mostecká u nádraží za dopravní značkou B28 – zákaz zastavení a v úseku její působnosti (v jaké věci a z jakého důvodu), a je zde uvedeno řádné poučení ohledně práv obviněného a případné omluvy z ústního jednání ze závažných důvodů a v případě, že nedojde k řádné a včasné omluvě z ústního jednání, jsou zde uvedeny i následky nedostavení se k ústnímu jednání (jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví). S námitkou žalobce ohledně chybného předvolání a nedoručování písemností do vlastních rukou obálkou s modrým pruhem, se žalovaný vypořádal na straně 7 bod s) žalobou napadeného rozhodnutí.

56. Soud shledal, že doručovaná písemnost (Zahájení řízení a vyrozumění o konání ústního jednání splňuje všechna kritéria stanovená správním řádem, včetně písemné formy a doručování proběhlo do vlastních rukou adresáta (žalobce), přičemž soud neshledal pochybení ani v doručování písemnosti obálkou s modrým pruhem. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani námitka žalobce, že doručovaná písemnost nebyla označena jako předvolání, neboť zákon tuto podmínku ani nevyžaduje. Na tomto místě si soud navíc dovoluje podotknout, že z výpisu evidenční karty žalobce vyplývá, že již dvěma správními řízeními prošel, což vede k závěru, že žalobce má již s průběhem správního řízení zkušenost. V případě, že si žalobce nebyl jistý, zda se jedná o předvolání, mohl se správního orgánu I. stupně dotázat (např. e-mailem nebo telefonicky), zda se skutečně jedná o předvolání. Časový úsek mezi osobním vyzvednutím zásilky (dne 10. 2. 2016) a nařízeným ústním jednáním (dne 14. 3. 2016) byl podle názoru soudu z tohoto pohledu více než dostatečný, a to i pro zachování zákonem stanovené lhůty pro doručení předvolání nejpozději 5 dnů před konáním ústního jednání. Žalobce byl tedy k nařízenému ústnímu jednání řádně předvolán a soud shledal námitky žalobce nedůvodnými.

57. K namítanému přenesení důkazního břemene na stranu žalobce tím, že se správní orgán I. stupně žalobce dotázal, zda bude chtít předvolat osobu, která k němu předmětného dne nastoupila do vozidla, soud poznamenává, že přenesení důkazního břemene na stranu žalobce je skutečně v přestupkovém řízení nepřípustné, nicméně v daném případě se o přenesení důkazního břemene nejednalo. Důkazní břemeno se v přestupkovém řízení neváže k formálnímu seznámení, ale ke splnění povinnosti ve smyslu ust. § 3 správního řádu. V předmětném případě byl žalovaným zjištěn skutkový stav, a to takový, že žalobce v rozporu s dopravní značkou zákaz zastavení v působnosti této dopravní značky své osobní motorové vozidlo zastavil. Za této situace je tak na žalobci, aby si zvolil svou obhajobu, může případně i mlčet. Na druhou stranu rozhodne-li se žalobce pro obhajobu, je povinen ve smyslu ust. § 52 správního řádu označit důkazy na podporu svých tvrzení. V případě, že tak neučiní, musí být připraven nést důsledky nesplnění této povinnosti.

58. Dotaz správního orgánu I. stupně nepochybně směřoval k možné obhajobě žalobce, který mohl ve správním řízení navrhnout důkaz výslechem svědka – osoby, která k němu v předmětný den nastoupila do vozidla, neboť by ji správní orgán I. stupně musel ještě před vydání rozhodnutí ve věci předvolat k výslechu. Tím, že žalobce výslech osoby svědka odmítl, měl správní orgán I. stupně veškeré podklady pro vydání rozhodnutí již před seznámením žalobce s podklady dne 30. 3. 2016 nashromážděny.

59. K poznámce žalobce, že odmítl osobu svědka ztotožnit, přičemž toto tvrzení správního orgánu nedokládají žádné důkazy, soud poznamenává, že žalobce skutečně nebyl správním orgánem I. stupně ani žalovaným vyzván ke ztotožnění osoby svědka, což vyplývá i z předloženého správního spisu. Na dotaz správního orgánu I. stupně, zda chce osobu svědka předvolat k výslechu, žalobce odpověděl, že nikoliv, že k tomu nevidí důvod. Slovní spojení žalovaného, že odmítl osobu svědka ztotožnit, je tak nevhodně zvolené, neboť neodpovídá listinám správního spisu. Stejný závěr lze učinit o slovním spojení „musí občas dolévat olej“, které použil správní orgán I. stupně v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. K tomu soud poznamenává, že s touto námitkou žalobce se žalovaný řádně vypořádal pod bodem h) na straně 5 žalobou napadeného rozhodnutí. Použití dvou nevhodných slovních spojení však není samo o sobě důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost ani nezákonnost. Námitku žalobce tak soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

60. Žalobce dále namítal rozpory ve výpovědích městských strážníků a ignorování jeho obhajoby, která byla správními orgány označena za účelovou. Žalobce tvrdil, že v působnosti dopravní značky zákaz zastavení mohl zastavit, neboť měl technickou závadu na vozidle. Ze správního spisu vyplývá, že toto tvrzení žalobce bylo poprvé správnímu orgánu I. stupně sděleno při seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí dne 30. 3. 2016. Z výpovědi městských strážníků vyplývá, že si strážníci všimli stojícího vozidla žalobce, vyjeli z autobusového nádraží a následně zastavili za jeho vozidlem se zapnutými výstražnými světly. Při projednání dopravního přestupku se strážníky žalobce uvedl, že důvodem zastavení bylo nabírání známého, což vypověděl strážník D. Strážník S. vypověděl, že se domníval, že žalobce zastavil, aby nabral známého. Soud se na rozdíl od žalobce nedomnívá, že se jedná o rozpor ve výpovědích strážníků, neboť po předložení dokladů strážníku D., je tento předal strážníku S., který je šel do služebního vozidla prověřit, a nebyl tak celému rozhovoru mezi žalobcem (řidičem stojícího motorového vozidla) přítomen, a tedy jej nemohl ani celý slyšet. K výpovědi strážníka S. soud ještě podotýká, že pokud by rozhovor žalobce, jako řidiče motorového vozidla, a svého kolegy, strážníka D., neslyšel, pak by ve výpovědi před správním orgánem I. stupně toto uvedl. Tento závěr soudu podporuje i výpověď samotného strážníka S., který se při vylíčení událostí sám nevyjádřil k důvodům zastavení žalobce v působnosti dopravní značky zákaz zastavení, neboť důvod neslyšel. Až na dotaz správního orgánu I. stupně odpověděl, že se domníval, že žalobce zastavil, protože nabíral svého známého. Věrohodnost výpovědí strážníků podle názoru soudu nevyvrací skutečnost, že se strážník S. domníval, že částka 100 Kč byla po odmítnutí podpisu pokutového bloku žalobcem vrácena, ač nebyla.

61. Pro úplnost soud dodává, že při posuzování této námitky vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010 – 63 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž se Nejvyšší správní soud zabýval situacemi, za kterých nelze policistu považovat za nestranného svědka. Vzhledem ke skutečnosti, že strážníci MPL se v souvislosti s řešením dopravního přestupku nedopustili na místě samém neobvyklé důkladnosti v tom směru, že by podrobili žalobce testu, zda není pod vlivem alkoholu, rozsáhlé kontrole technického stavu vozidla a povinné výbavy, neboť k tomuto postupu nevyvstal jakýkoli důvod, nelze objektivně pochybovat o jejich nezaujatosti jako svědků při výpovědi ve správním řízení ohledně předmětného dopravního přestupku. Soud proto neshledal důvod pro zpochybnění výpovědi městských strážníků.

62. K tomu soud podotýká, že z výpovědi městských strážníků, ani žalobce při seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí, ani z jeho následně zaslaných písemných vyjádření nevyplývá, že by žalobce z vozidla vystoupil, a to ani proto, aby zkontroloval olej a případně ho dolil, což byl ostatně jím tvrzený důvod zastavení motorového vozidla. Prvoinstanční orgán neměl důkaz prokazující technickou závadu na vozidle, a proto dospěl k závěru, že argumentace žalobce zastavením vozidla pro technickou závadu je účelová. Soud považuje za stěžejní, že ani žalobce sám netvrdil, že ze zastaveného vozidla vystoupil. Argumentace žalobce zastavením pro technickou závadu na vozidle je podle názoru soudu vyvrácena samotným jednáním žalobce, který z vozidla nevystoupil a neoznačil místo výstražným trojúhelníkem, jak mu ukládá ust. § 26 odst. 3 zákona o silničním provozu. Svým jednáním (nevystoupením z vozidla) tak zavdal žalobce příčinu k projednání přestupku i za předpokladu, že by v době projednání dopravního přestupku se strážníky trval na důvodu zastavení pro technickou závadu na vozidle. Za dané situace se argumentace žalobce skutečně jeví jako účelová, a to i vzhledem ke skutečnosti, že pokutový blok je všemi strážníky (městskými i státními) vypisován až v případě souhlasu přestupce s projednáním přestupku v blokovém řízení. V opačném případě je nelogické přistupovat k vypisování pokutového bloku, když by blokové řízení nemohlo být řádně ukončeno, a jednání, které je žalobci kladeno za vinu by bylo rovnou postoupeno příslušnému orgánu k projednání ve správním řízení. Žalobce si také protiřečí, neboť uvedl, že na závěr blokového řízení byl vyzván k odjezdu, a nikoliv ke kontrole oleje. Soudu se zdá nepravděpodobné, že by v případě, že by žalobce v blokovém řízení tvrdil strážníkům, že vozidlo zastavil z technických důvodů, a nikoliv z důvodu nabírání známého, byl vyzván k odjezdu s vozidlem vykazujícím technickou závadu.

63. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu zdejší soud konstatuje, že účastník silničního provozu se musí řídit dopravním značením, i když se mu to jeví jako nevhodné, nepohodlné či neúčelné, a že porušení povinnosti řídit se dopravním značením není přestupkem pouze v případě okolností upravených v příslušných právních předpisech (např. v případě krajní nouze či nutné obrany dle ust. § 2 odst. 2 zákona o přestupcích), které žalobce tvrdil, ale které neprokázal (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 57/2009 - 51, dostupný na www.nssoud.cz). S ohledem na uvedené nepovažuje soud námitku žalobce za důvodnou.

64. K žalobcem namítanému neúčelnému studování panoramatických map, soud uvádí, že žalovaný přistoupil k prostudování panoramatických map z důvodu, aby se mohl řádně vypořádat s námitkou žalobce v odvolacím řízení učiněnou pod bodem i) jeho odvolání. Žalobce v odvolacím řízení namítal, že zmínka správního orgánu I. stupně o tramvajových zastávkách je nedůvodná, neboť na tramvajových kolejích jeho osobní motorové vozidlo nezastavilo. Žalovaný pak v žalobou napadeném rozhodnutí pod bodem i) uvedl, že v úseku působnosti dopravní značky zákaz zastavení jsou zastávky MHD oboustranné a druhá strana zastávky slouží k nástupu a výstupu z tramvají, jak je patrné kontrolou panoramatických map, které jsou součástí vyhledávače www.seznam.cz. Žalovaný má možnost studovat veřejně dostupné materiály a v rozhodnutích na ně odkazovat, zvlášť je-li to účelné, což při vypořádání se s námitkami účastníků řízení jistě je, a proto soud považuje žalobcem vznesenou námitku za nedůvodnou.

65. Žalobce namítal, že v blokovém řízení nebyl řádně poučen o následcích nepodepsání pokutového bloku, nebyl řádně poučen ve správním řízení a nebyl řádně poučen v žalobou napadeném rozhodnutí. K námitce nedostatečného poučení soud konstatuje, že z výpovědi strážníků jasně vyplývá, že žalobce byl v blokovém řízení poučen o postoupení přestupku příslušným orgánům, neboť strážník S. vypověděl, že žalobce byl strážníkem D. upozorněn, že v případě nepodepsání pokutového bloku nebude blokové řízení řádně ukončeno a vypsaný, nepodepsaný pokutový blok bude předán vedení MPL. Strážník D. shodně jako strážník S. vypověděl, že žalobce poučil o tom, že nepodepsaný pokutový blok mu nemůže předat a odevzdá ho spolu se zaplacenou pokutou svému nadřízenému. K tomu soud poznamenává, že spáchá-li účastník silničního provozu přestupek a odmítne-li jej řešit v blokovém řízení, je následně k řízení o přestupku příslušný jiný orgán (v předmětném případě Městský úřad Litvínov), neboť odmítnutím vyřešení přestupku v blokovém řízení přestupek nezaniká. Žalobce byl v blokovém řízení strážníky poučen o následcích nepodepsání pokutového bloku a s tím souvisejícího neukončení blokového řízení, jak ostatně soud uvedl výše. K nedostatečnému poučení ve správním řízení soud podotýká, že tato námitka žalobce se nezakládá na pravdě, neboť ze správního spisu je zřejmé, že správní orgán I. stupně řádně v průběhu celého správního řízení žalobce řádně poučoval, jak je ostatně zřejmé ze strany č. 5, 8, 9 a 17 správního spisu. Je pravdou, že v napadeném rozhodnutí bylo poučení o nabytí právní moci rozhodnutí doručením zástupci účastníka řízení, nicméně jakmile si žalovaný tuto chybu uvědomil, vydal dne 22. 8. 2016 (chybně označeno dne 22. 6. 2016) pod č. j. 2734/DS/2016, JID: 129782/2016/KUUK/MŠ, opravné usnesení, kterým poučení napadeného rozhodnutí opravil. Soud tak neshledal námitky žalobce ohledně nedostatečného poučení v blokovém řízení, správním řízení a v napadeném rozhodnutí důvodnými.

66. K namítané absenci spisového seznamu ve správním spise soud uvádí, že součástí správního spisu má být i spisový přehled, jehož účelem je průběžné evidování zakládaných listin do správního spisu. V případě, že spisový seznam ve správním spise založen není, pak se jedná o pochybení správního orgánu. V předmětném správním řízení spisový přehled součástí správního spisu nebyl ještě dne 30. 3. 2016, neboť tohoto dne se žalobce seznámil s podklady pro rozhodnutí, které správní orgán I. stupně nashromáždil, což je v protokole ze dne 30. 3. 2016 také výslovně uvedeno. Správní orgán posléze svou chybu napravil a žalobci spisový přehled zaslal prostřednictvím e-mailu. Žalobce ve spisovém přehledu postrádal stížnosti ze dne 21. 3. 2016, o jejichž založení do správního spisu požádal, a usnesení Krajského úřadu Ústeckého kraje o postoupení stížností správnímu orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně pochybil, když na návrh žalobce předmětné stížnosti do správního spisu nezařadil. K tomu soud podotýká, že o stížnostech žalobce byla vedena samostatná řízení, což dokládá i skutečnost, že součástí správního spisu není právě ono zmiňované usnesení o postoupení stížností, které by jinak součástí správního spisu bylo. Pochybení správního orgánu I. stupně v nezaložení stížností žalobce do správního spisu nicméně nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí, které by vedlo k jeho zrušení, a to právě proto, že předmětem předmětného řízení je dopravní přestupek žalobce, a nikoliv žalobcem podané stížnosti. Soud proto vyhodnotil námitku žalobce jako nedůvodnou, neboť uvedená drobná pochybení nemohou mít vliv na meritorní posouzení věci.

67. V neposlední řadě žalobce namítal nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 71 správního řádu. Při posuzování této námitky soud vycházel z ust. § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.

68. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 10. 2. 2016 doručil správní orgán I. stupně žalobci oznámení o zahájení správního řízení ve věci dopravního přestupku ze dne 9. 2. 2016. Dnem 9. 2. 2016 tak bylo zahájeno správní řízení. Podle ust. § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu má správní orgán na vydání rozhodnutí 30 dnů, přičemž tato lhůta se o 30 dnů prodlužuje, je-li potřeba nařídit ústní jednání. Lhůta šedesáti dnů tak uplynula dnem 11. 4. 2016 (pondělí), neboť šedesátý den lhůty, tj. den 9. 4. 2016 připadl na sobotu (ust. § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu). Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán I. stupně vydal prvoinstanční rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě pro vydání rozhodnutí, a proto je i tato námitka žalobce nedůvodná.

69. K námitce žalobce ohledně nenaplnění materiálního znaku přestupku soud konstatuje, že přestupkem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem. V přestupkovém řízení (správní řízení, v němž se řeší dopravní přestupek) se tedy zkoumá, zda jednání pachatele je v rozporu se zákonem pro porušení nebo nesplnění právní povinnosti v něm stanovené. Dále se zkoumá, zda je naplněna otázka zavinění. Při zkoumání odpovědnosti za přestupek je pak správní orgán povinen zjišťovat naplnění formální i materiální stránky přestupku, neboť se musí jednat o jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Nicméně z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45 a ze dne 26. 10. 2005, č. j. 6 As 65/2004 – 59 (oba dostupné na www.nssoud.cz), v nichž se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval naplněním materiálních znaků přestupku, přičemž v rozsudku ze dne 26. 10. 2005, č. j. 6 As 65/2004 – 59, dovodil naplnění materiální stránky přestupku v případě nerespektování dopravní značky.

70. V předmětném případě došlo k zastavení vozidla v působnosti dopravní značky zákaz zastavení v blízkosti autobusových zastávek, a to v době dopravní špičky (v 15:50 hodin), tedy v době silného provozu veřejných dopravních prostředků. Z uvedeného je zřejmé, že jednáním žalobce došlo k naplnění znaků zákonem označených za zakázané (zastavení vozidla v působnosti dopravní značky zákazu zastavení), tedy formální stránky přestupku, i k naplnění materiální stránky přestupku, neboť jednání žalobce nevykazovalo takové okolnosti, které by vyloučily porušení nebo ohrožení právem chráněný zájem společnosti nad dodržováním dopravních předpisů, neboť v řízení nebylo prokázáno, že s vozidlem zastavil v působnosti dopravní značky zákaz zastavení z technických důvodů.

71. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že pokud by umístění dopravní značky „Mimo MHD“ nesplňovala podmínky vymezené zákonem o silničním provozu, tedy by se jednalo o nezákonně umístěnou, přemístěnou nebo zrušenou dopravní značku, právní řád poskytuje možnost, jak se domoci zjednání nápravy. Děje se tak ovšem ve zcela jiném řízení než je rozhodování o přestupcích, přičemž tato řízení nelze zaměňovat. Zákazová dopravní značka je opatřením obecné povahy, kterému náleží presumpce správnosti a o jehož zrušení není oprávněn rozhodovat správní orgán v řízení o přestupku ani krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Soudní řád správní totiž obsahuje vlastní procesní režim řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, a to postupem dle ust. § 101a až § 101d s. ř. s. Soudu proto nezbylo než vyhodnotit námitku žalobce jako nedůvodnou.

72. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

73. Soud se při svém rozhodování ve věci náhrady nákladů řízení zabýval návrhem pověřené pracovnice žalovaného, přičemž vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 - 47 (dostupného na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud dovodil, že paušální náhrada nákladů řízení správnímu orgánu nepřísluší ani v případě, že se nechá v soudním řízení zastupovat advokátem.

74. Soud vyšel z toho, že výkon správních agend správním úřadem sebou nese i povinnost vystupovat před správním soudem v řízení, kde vydané rozhodnutí je napadeno správní žalobou.

75. Soud má za to, že z uvedených důvodů nelze po žalobci spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení, a proto soud současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.