75 A 40/2016 - 35

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., v právní věci žalobce: I. R. R., nar. „X“, státní příslušnost Afghánistán, tohoto času v Zařízení pro zajištění cizinců, se sídlem Balková 1, 331 65 Balková, zastoupeného Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Masarykova 27, 400 01 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242938-23/ČJ-2016-040022-SV-CV, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 12. 2016, č.j. KRPU-242938-49/ČJ-2016-0440022-SV-CV takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242938-23/ČJ- 2016-040022-SV-CV, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 12. 2016, č.j. KRPU- 242938-23/ČJ-2016-040022-SV-CV, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ing. Jakubovi Backovi, se přiznává odměna ve výši 12.342,- Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242938-23/ČJ-2016-040022-SV- CV, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 12. 2016, č.j. KRPU-242938-23/ČJ-2016- 040022-SV-CV, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 124 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajišťuje za účelem správního vyhoštění a podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba zajištění na 90 dnů od ode dne omezení osobní svobody žalobce, které nastalo dne 24. 11. 2016 v 05:00 hodin. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil možnost vzniku vážné újmy hrozícímu při návratu zpět do Afghánistánu, neboť mu zde hrozí zabití ze strany bratra manželky. Vydané správní rozhodnutí zachycovalo výpověď žalobce, ze které je patrné, že z Afghánistánu odešel, aby se mohl oženit se svojí přítelkyní, čímž se vzepřel a zneuctil tradiční pravidla kmenové společnosti, jejímž byl členem a stal se objektem krevní msty bez jakékoli možnosti obrany. Současně zde byla zmíněna i skutečnost, že žalobce pochází z provincie Fariabu. Z veřejně dostupných informací je známo, že právě tato provincie je ovládána Talibánem, bezpečnostní situace je zde extrémně napjatá a vážná újma hrozí prakticky každému. Žalovaný správní orgán se obavou žalobce o jeho život v důsledku vzepření se tradičnímu uspořádání společnosti, jakož i obecně známými skutečnostmi o extrémně špatné bezpečnostní situaci v provincii Fariab, nijak nezabýval. Přitom Nejvyšší správní soud již několikrát ve svých rozhodnutích zmínil, že správní orgán má povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění, pokud jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo vyšly najevo během řízení (rozsudek ze dne 15. 04. 2009, č.j. 1 As 12/2009; usnesení ze dne 23. 11. 2011, č.j. 7 As 79/2010). Žalobce v souvislosti se zmíněnými rozhodnutími poukázal rovněž na čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady. Žalovaný správní orgán tak dle žalobce zatížil vydané rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro absenci konkrétního vypořádání v otázce existence hrozby vážné újmy cizinci při jeho vyhoštění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015, č.j. 5 Azs 26/2015). Žalobce dále uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci data o doručení oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění. Dle § 124 odst. 1 je Policie oprávněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie. V tomto případě, bylo vydané rozhodnutí opřeno o to, že bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Podmínkou přezkoumatelnosti takového rozhodnutí, je současně i prokázání, že k doručení tohoto oznámení došlo, kdy k němu došlo a jak je identifikováno. Žalovaný v rozhodnutí pouze zkonstatoval, že oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění bylo žalobci doručeno, ale již není uvedeno, kdy se tak stalo a to v žádné části odůvodnění napadeného rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí, je navíc uveden datum, který je zcela nesmyslný. Zvýše uvedených důvodů proto žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, kde předně uvedl, že žalobce byl zajištěn spolu s 18 dalšími osobami různých státních příslušností při nelegálním způsobu cestování ze Srbska za využití převaděče. Ve své výpovědi žalobce uvedl, že utekl z Afghánistánu z důvodu sňatku se svojí přítelkyní, nynější ženou. Manželka jej však na nelegální cestě do Evropy nedoprovázela a on sám nesdělil, kde ji zanechal a proč se oddělili. Z nastíněné situace nevyplývá, že by žalobci hrozilo ohrožení ze strany celého protivládního hnutí Talibánu, nýbrž pouze ze strany bratra manželky, který je příslušníkem Talibánu. Žalovaný se tak domnívá, že jde o rodinné záležitosti, které nelze podřadit pod ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců. V době rozhodování o napadeném rozhodnutí nebyly předestřeny žádné skutečnosti, pro které by nemohlo být realizováno správní vyhoštění žalobce do Afghánistánu. K žalobní námitce týkající se doručení oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění žalovaný uvedl, že ze spisového materiálu je zcela prokazatelné, že doručení tohoto oznámení se uskutečnilo dne 25. 11. 2016, kdy sám žalobce svým podpisem za přítomnosti tlumočníka potvrdil převzetí stejnopisu daného oznámení. Podmínka pro postup dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců byla splněna, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno až poté, co bylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění. K nesprávně uvedenému datu žalovaný uvedl, že došlo k písařské chybě, kdy bylo špatně opsáno datum zahájení daného řízení. Z kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí a spisového materiálu je však správné datum zahájení správního řízení o správním vyhoštění nezpochybnitelné. Žalovaný navíc tuto písařskou chybu napravil opravným usnesením vydaným dne 28. 12. 2016. Závěrem žalovaný zkonstatoval, že postupoval v souladu s právními předpisy, své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil a navrhuje, aby byla podaná žaloba zamítnuta. V replice žalobce uvedl, že se žalovaný ve svém vyjádření soustředil pouze na skutečnost, že žalobce výslovně neuvedl, že je ohrožen Talibánem a válečným násilím probíhajícím v místě jeho pobytu. I přesto, že tato skutečnost nebyla uvedena, bylo během řízení zjištěno, že žalobce pochází z provincie Fariab. Bezpečnostní situace se liší provincie od provincie a je obecně známou skutečností, že provincie Fariab patří mezi provincie, kde je bezpečnostní situace velmi špatná. Konkrétní důvod ohrožení žalobcova života, nelze považovat za náhodnou hrozbu související s rodinnými vztahy, ale právě za hrozbu vycházející z odlišného kulturního prostředí. Nejde tedy o hrozbu ze strany jedné osoby, nýbrž celé rodiny a místní společnosti lpící na tradičních kmenových pravidlech. Tvrzení žalovaného, kterými se snažil zpochybnit věrohodnost žalobcových tvrzení, měl žalovaný vyhodnotit a uvést ve svém rozhodnutí což neučinil. Žalobce připomněl, že především namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, což je vada, kterou nelze v řízení před soudem napravit podrobnějším vyjádřením k žalobě. K žalobní námitce nepřezkoumatelnosti pro absenci data doručení oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění uvedl, že netvrdil, že k zákonnému zahájení řízení nedošlo nebo k němu došlo až po vydání rozhodnutí, nýbrž že absence přesného data doručení vede k vadě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť k posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí nepostačí, že k zjištění této skutečnosti lze dospět studiem spisového materiálu. Rozhodnutí o správním zjištění je potřeba odůvodnit natolik důkladně, aby byla úvaha o splnění podmínek zajištění zřejmá již ze samotného rozhodnutí o zajištění. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně vyjádřili souhlas. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené ustanoveních v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly, přičemž žalovaný se již řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobců. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba byla podána důvodně. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242938-19/ČJ-2016-040022-SV-CV, bylo žalobci doručeno dne 25. 11. 2016, což žalobce za přítomnosti tlumočníka stvrdil svým podpisem. Z protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 25. 11. 2016, bylo zjištěno, že žalobce žil v Afghánistánu (provincie Fariab, okres Pashtonkof), který opustil před rokem a půl a odjel do Íránu, kde pobýval čtyři až pět měsíců společně se svou ženou v Teheránu. Autobusem odjel do Turecka, kde jej chytili a deportovali zpět do Afghánistánu. Zde pobyl jeden den a opět odcestoval nejprve do Íránu a poté znovu do Turecka. Pomocí nafukovacích člunů se dostal do Řecka, odkud pokračoval dál do Makedonie a Srbska. V táboře pro uprchlíky v Bělehradu mu jistý Pákistánec nabídl odvoz kamionem do Evropy spolu s dalšími lidmi. Kamionem cestoval, až do doby než byli odhaleni Policií České republiky. Za cestu zaplatil 13.000,- euro. Důvodem proč se rozhodl opustit Afghánistán, byla snaha oženit se svou přítelkyní, současnou manželkou i přes nevůli jejich rodin. Na otázku zda existuje nějaká překážka, která by mu mohla bránit v návratu do Afghánistánu, uvedl, že by jej mohl bratr manželky zabít. Jediným jeho přáním bylo znovu se setkat s manželkou a žít spolu s ní. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 25. 11. 2016, č.j. KRPU-242938- 19/ČJ-2016-040022-SV-CV, vyplývá, že dne 24. 11. 2016 bylo správním orgánem zjištěno porušení zákona o pobytu cizinců, spočívající v tom, že žalobce vstoupil a pobýval nejméně dne 24. 11. 2016 v 04:45 hod. na území České republiky bez cestovního dokladu a platného víza či oprávnění k pobytu, proto bylo rozhodnuto podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a bodu 2 zákona o pobytu cizinců o vydání oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění. Oznámení bylo žalobcem vlastnoručně podepsáno na obou stranách rozhodnutí a to za přítomnosti tlumočníka, jak je zřejmé z jeho vlastnoručního podpisu na uvedeném rozhodnutí. Žalobce také svým podpisem stvrdil, že dne 25. 11. 2016 převzal stejnopis tohoto oznámení a byl s ním seznámen. Podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Podle odst. 3 policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. Podle ustanovení § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Základním předpokladem poskytnutí efektivní soudní ochrany právům účastníků řízení je právě existence řádného odůvodnění všech částí výroku správního rozhodnutí. Pouze za těchto podmínek mohou účastníci řízení formulovat své výhrady (tzv. žalobní body) proti správnímu rozhodnutí. Neobsahuje-li odůvodnění rozhodnutí uvedené náležitosti, je tím účastníkům řízení znemožněno, aby formulovali konkrétní meritorní žalobní námitky. V takovém případě jim je soudní ochrana poskytnuta nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí, pokud jde o věcné řešení předmětu správního řízení, ale pro jeho nepřezkoumatelnost. Otázkou, jaké podmínky musí být splněny, aby mohl správní orgán rozhodnout o zajištění cizince, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23.11.2011, č.j. 7 As 79/2010-150, které je dostupné na www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že „Lze tedy uzavřít, že správní orgán má povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. V takové situaci je správní orgán povinen možné překážky správního vyhoštění, předání nebo vycestování cizince před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a, jak již konstatoval první senát v citovaném rozsudku ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 12/2009 – 61, publikovaném pod č. 1850/2009 Sb. NSS, učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné. Taková úvaha správního orgánu tedy bude nezbytná např. v případě, kdy, jako v posuzované věci, budou správnímu orgánu již v době rozhodování o zajištění cizince známy skutečnosti, pro něž by důsledkem správního vyhoštění nebo i pouhého předání, resp. nuceného vycestování cizince mohl být nepřiměřený zásah do jeho soukromého nebo rodinného života.“ Soud konstatuje, že závěry učiněné v citovaném rozhodnutí jsou aplikovatelné na případ žalobce. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí nijak možnými překážkami správního vyhoštění žalobce do země jeho původu, tj. do Afghánistánu, podrobněji nezabýval a informace o zemi původu žalobce si nevyžádal. Své rozhodnutí zdůvodnil tak, že žalobce se vědomě neoprávněně pohyboval po území České republiky a jiných členských států Evropské unie bez cestovního dokladu nebo jiného dokladu totožnosti. S tím, že momentální stav, ve kterém se žalobce ocitl, si způsobil sám svým vlastním jednáním a mohl tedy předvídat, vznik pro něj nepříjemných následků. Žalovaný neposuzoval a nijak se nevypořádal s výpovědí žalobce, ve které uvedl, že jeho život je ohrožen Talibánem, a nemůže se tak vrátit do Afghánistánu. Soud v této souvislosti konstatuje, že již v době vydání rozhodnutí žalovaného bylo obecně známou skutečností, že v Afghánistánu jsou životy civilistů ohroženy Tálibánem. Jde tedy o skutečnost, ke které byl žalovaný při svém rozhodování o zajištění žalobce povinen přihlédnout a přezkoumatelným způsobem je konkrétně, ač předběžně, vyhodnotit. Tento závěr ostatně vyplývá i z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu (dále například rozsudek ze dne 17. 12. 2015, č.j. 5 Azs 236/2015-34). Důvody, které by bránily v návratu žalobce do Afghánistánu, nelze nahrazovat ve vyjádření k žalobě, jak ostatně podotkl i žalobce ve své replice. Žalovaný tak své rozhodnutí zatížil nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Soud si je vědom, že časový prostor pro řízení o zajištění cizince je velmi omezený, aby správní orgán, který rozhoduje o zajištění cizinců, vyhledával a hodnotil informace o možných překážkách vyhoštění. Přesto nelze na tuto povinnost zcela rezignovat. Žalovaný si tak měl obstarat alespoň základní údaje o zemi původu žalobce a vypořádat se tak s jeho výpovědí. K námitce žalobce, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nespecifikoval datum doručení oznámení zahájení správního řízení o správním vyhoštění, soud uvádí, že zákon o Policii ani zákon o pobytu cizinců žalovanému neukládá povinnost datum doručení oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění v rozhodnutí o zajištění výslovně uvádět. V ust. § 124 zákona o pobytu cizinců je pouze uvedeno, že policejní orgán může zajistit osobu, které bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Ve správním spisu je založeno oznámení o zahájení správního řízení č.j. KRPU-242938/- 19/ČJ-2016-040022, které žalobce dne 25. 11. 2016 za přítomnosti tlumočníka převzal a svým podpisem potvrdil převzetí oznámení. Odkaz žalovaného na oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění bez uvedení data doručení tohoto oznámení žalobci v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, tak soud vyhodnotil jako možný a zákonný postup a vznesenou námitku žalobce považuje za nedůvodnou. K námitce žalobce ohledně chybně uvedeného data zahájení správního řízení o správním vyhoštění v žalobou napadeném rozhodnutí způsobujícím nepřezkoumatelnost, soud uvádí, že z kontextu celého odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí i obsahu správního spisu je zřejmé, že k zahájení správního řízení o správním vyhoštění došlo dne 25. 11. 2016. Chybně označené datum zahájení správního řízení o správním vyhoštění v odůvodnění (strana 5 odst. 4) žalobou napadeného rozhodnutí tak soud považuje za zřejmou nesprávnost. Podle ust. § 70 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) provede opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením správní orgán, který rozhodnutí vydal. Žalovaný vydal dne 28. 12. 2016, pod č.j. KRPU-242938-49/ČJ-2016-0440022-SV-CV usnesení, jímž datum zahájení správního řízení o správním vyhoštění opravil na 25. 11. 2016. Soud považuje postup žalovaného za správný a v souladu se zákonem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud proto s poukazem na ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1 s.ř.s. přikročil výrokem ad I) ke zrušení rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a současně ve smyslu ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. také rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný dle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval a žalovaný neměla ve věci úspěch. Výrokem III. tohoto rozsudku soud dle ustanovení § 35 odst. 8 s.ř.s. přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ing. Jakubovi Backovi, jenž byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2016, č.j. 75 A 40/2016-15. Dle citovaného ustanovení totiž hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby, je-li zástupce advokátem, hradí stát. V daném případě proto ustanovenému zástupci náleží odměna, včetně náhrady hotových výdajů, ve výši 12.342,- Kč za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč [příprava a převzetí věci, doplnění žaloby a replika k vyjádření žalovaného podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“], z částky 900,- Kč za s tím související tři režijní paušály po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z částky 2.142,- Kč ve výši 21 % DPH. Odměna bude zástupci vyplacena v obvyklé lhůtě k jeho rukám z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Poučení