75 C 385/2022-50

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 364 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 229 735,45 Kč.

II. Žaloba o zaplacení částky 134 264,55 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 200 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 364 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že požadovaná částka představuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ OdškZ“), způsobenou nepřiměřeně dlouhým trestním řízením proti obviněnému [jméno] [příjmení] (dále jen„ JK“) vedeného Policií ČR pod sp. zn. ORUL [číslo] 2006, do něhož se žalobkyně jako poškozená připojila dne [datum] (správně [datum] – pozn. soudu) s nárokem na náhradu škody. Stíhání bylo zahájeno pro spáchání trestných činů ublížení na zdraví a ohrožení pod vlivem návykové látky, když spácháním těchto trestných činů došlo k usmrcení dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] (dále jen„ JaF“ nebo„ dcera žalobkyně“) a jejího manžela [jméno] [příjmení] (dále jen„ JoF“ nebo„ zeť žalobkyně“) a vnučka žalobkyně [jméno] [příjmení] (dále jen„ JaK“ nebo„ vnučka žalobkyně“) utrpěla těžká zranění. Po celou dobu trestního řízení bylo zjišťováno, zda stíhání je vzhledem ke zdravotnímu stavu obviněného přípustné či nikoliv. Trestní řízení bylo definitivně zastaveno po více než 15 letech od spáchání skutku. Celková délka řízení byla způsobena průtahy způsobenými orgány činnými v trestním řízení (dále též jen„ OČTŘ“). Žalobkyně využívala svých procesních práv poškozené a nelze na ni svádět délku trestního řízení. Žalobkyně po celou dobu trestního řízení nebyla pouze osobou poškozenou, ale také musela být oporou své přeživší vnučce. O to větší byla psychická zátěž, které byla po celou neúnosnou dobu řízení vystavena. Zažívala nesmírnou psychickou újmu způsobenou spáchaným trestným činem, ale také průběhem trestního řízení, neboť v reálném čase nedostala odpověď na jednu ze svých základních otázek, a sice zda pachatel bude spravedlivě potrestán. Bez ohledu na výsledek řízení byla pro žalobkyni celá doba trestního řízení nesmírně trýznivá a bolestivá, a je přesvědčena, že jí nepřiměřenou délkou řízení, které pro ni bylo zároveň utrpením, byla způsobena na právech újma, kterou nelze odčinit jinak než přiznáním přiměřeného zadostiučinění v penězích. Žalobkyně požaduje přiznat základní částku 20 000 Kč za první dva roky řízení a za každý následující rok poté zvýšenou o 20 % pro chování žalobkyně, které nelze nic vytknout, neboť žádný z průtahů nezpůsobila, a dále zvýšené o 20 % z důvodu významu věci pro žalobkyni, neboť byla v trestním řízení obětí trestného činu, když v příčinné souvislosti se spácháním trestného činu zemřela její dcera a její zeť a vnučka utrpěla velmi vážná zranění.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdškZ, když nedocházelo k průtahům ve smyslu neodůvodněné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Délka trestního řízení, která činila 13 let a 11 měsíců, byla zapříčiněna opakovaným podrobným přezkoumáváním zdravotního stavu obviněného [příjmení], ke kterému dávala podněty především žalobkyně. Trestní stíhání obviněného bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen„ TŘ“), tedy z důvodu duševní choroby, která nastala až po spáchání činu a která obviněnému trvale znemožnila chápat smysl trestního stíhání. V úvodní fázi bylo trestní stíhání přerušováno z důvodu vyjádření znalců, kteří doporučovali přezkoumání zdravotního stavu obviněného po uplynutí několika let. Následně bylo dozorovými státními zástupci opakovaně rozhodováno o zastavení trestního stíhání, přičemž bylo i na pokyn krajského státního zastupitelství prováděno rozsáhlé šetření včetně vypracování několika dalších znaleckých posudků včetně zkoumání zdravotního stavu obviněného v psychiatrické nemocnici, byly prováděny výslechy a operativní šetření. Orgány činné v trestním řízení se v maximální míře snažily potvrdit údajné předstírání duševní choroby ze strany obviněného. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ještě před zahájením trestního stíhání a nárok nevyčíslila, a tedy neuplatnila nárok na náhradu škody řádně, pročež ji nelze považovat za poškozenou, která má nárok na projednání její věci v přiměřené lhůtě. Pokud by snad soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, požádala o stanovení patnáctidenní lhůty k plnění z administrativně technických důvodů.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum], na němž žalovaná doplnila vyjádření o argumentaci stran případné úpravy základní částky. Pokud žalobkyně požaduje zvýšení o 20 % za chování žalobkyně, žalovaná zdůraznila, že se nejedná o kritérium, které by mělo vést ke zvýšení přiměřeného zadostiučinění. Rozhodným je to, zda se účastník pokoušel odstranit průtahy řízení, přičemž nic takového žalobkyně nečinila. Žalobkyně hojně využívala svých procesních práv, což jí nelze v žádném případě vytknout, ale orgány činné v trestním řízení byly povinny se všemi návrhy žalobkyně zabývat, což vedlo k prodloužení délky řízení a nelze to přičítat k tíži státu. Pokud jde o 20 % zvýšení z důvodu zvýšeného významu pro žalobkyni, podle žalované skutečnost, že žalobkyně byla brána jako oběť, automaticky neznamená zvýšení významu. Zdůraznila, že případné adhezní řízení automaticky nezakládá zvýšený význam, navíc se jednalo o věc extrémně složitou a náročnou, což by mělo být důvodem pro zásadní snížení případného zadostiučinění.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně se s nárokem na náhradu škody do trestního řízení připojila dne [datum]. Poškozená [příjmení] byla dcerou žalobkyně, poškozený [příjmení] byl zetěm žalobkyně a poškozená [příjmení] je vnučkou žalobkyně. Trestní řízení proti obviněnému [příjmení] bylo skončeno [datum] a žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dopisem ze dne [datum], jenž byl žalované doručen dne [datum].

6. Ze stanoviska ze dne 22. 8. 2022, č.j. MSP-782/2022-ODSK-ODSK/6 soud zjistil, že žalovaná neshledala, že by v trestním řízení vedeném Policií ČR, KŘP Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Územním obvodem [obec], 2. oddělení obecné kriminality pod sp. zn. ORUL [číslo] 2008 [číslo] a u Okresního státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. 2 ZT 217/2018 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Proto žalovaná odmítla žalobkyni poskytnout zadostiučinění v penězích.

7. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že byl adresován žalované a že jím žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, která je předmětem tohoto řízení, přičemž žalobkyně uvedla obsahově shodné skutečnosti jako v podané žalobě.

8. Dále byly k důkazu provedeny listiny z vyšetřovacího spisu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, sp. zn. ORUL [číslo] 2008, z nichž soud učinil následující skutková zjištění.

9. Dne [datum] byl učiněn záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci dopravní nehody a ublížení na zdraví, když dne [datum] ve 23:05 řidič vozidla, jímž mohl být JK, v [obec] dostal smyk a vjel s vozidlem mimo komunikaci na chodník, kde narazil do skupiny chodců. Při dopravní nehodě mimo jiné utrpěli JaF a JoF smrtelná zranění, řidič JK utrpěl těžké zranění a JaK utrpěla zranění (č.l. 212). Průběh nehodového děje byl zachycen v protokolu ze dne [datum] (č.l. 186-187).

10. OČTŘ opatřením ze dne [datum] přibral Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru silniční a městské dopravy (č.l. 23), jenž následně v prosinci 2006 podal znalecký posudek (č.l. 25), v němž se vyjadřoval k okolnostem a průběhu dotčené dopravní nehody, když mimo jiné konstatoval, že dotčené nehodě nešlo předejít, jelikož ke vzniku nehodového děje došlo z rychlosti 115 až 135 km/h.

11. Žalobkyně se dne [datum] připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, který však nespecifikovala a nevyčíslila (č.l. 133-134).

12. Podle lékařské zprávy JaK utrpěla zlomeninu stydké kosti a křídla kosti křížové a byla hospitalizována od [datum] do [datum] (č.l. 120), přičemž léčebné výdaje byly vyčísleny MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. (č.l. 176-181).

13. OČTŘ si dále obstaral znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č.l. 64 a [číslo]).

14. V listopadu 2006 byly OČTŘ dodány dva zadané znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a MUDr. [jméno] [příjmení], znalců z oboru soudní lékařství, ohledně provedení prohlídek a pitev zemřelých poškozených [příjmení] a JoF (č.l. 74, [číslo] a [číslo]).

15. V září a v listopadu 2006 OČTŘ zaznamenal proběhnuvší podaná vysvětlení pěti osob stran průběhu nehodového děje (č.l. 99-104, [číslo] a 121).

16. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne [datum] (č.l. 19) znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., jenž byl přibrán k podání posudku opatřením OČTŘ ze dne [datum] (č.l. 18), konstatoval neschopnost JK účastnit se trestního řízení s tím, že po duševní stránce je vlivem úrazu utrpěného při dotčené dopravní nehodě na úrovni dítěte a je schopen chápat jen zcela základní kvality života. Jeho stav by bylo namístě posoudit ještě s odstupem alespoň jednoho roku. Znalec však uzavřel, že naděje na zlepšení v tom smyslu, že bude chápat smysl trestního řízení, je minimální.

17. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne [datum] (č.l. 14) znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., jenž byl přibrán k podání posudku opatřením OČTŘ ze dne [datum] (č.l. 17), konstatoval trvalou neschopnost JK účastnit se trestního řízení s tím, že ani intenzivní rehabilitace nepřinesla zlepšení, které by znamenalo posun nad úroveň dítěte prvního stupně základní školy.

18. Dne [datum] bylo OČTŘ vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného [příjmení] pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen TZ“) a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ, jichž se měl dopustit tím, že dne [datum] ve 23:05 hod. v [obec] při řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, způsobil dopravní nehodu, když ve vysoké rychlosti dostal smyk, s vozidlem najel na chodník a narazil do skupinky chodců, přičemž poškození [příjmení] a JoF na místě nehody zemřeli, JaK utrpěla těžké zranění, zlomeninu pánve, když rehabilitace trvala od [datum] do [datum], [jméno] [příjmení] utrpěla těžké zranění a [jméno] [jméno] utrpěl lehké zranění. JK utrpěl vlivem nehody těžké poranění mozku (č.l. 2).

19. OČTŘ si dále v dubnu 2008 obstaral znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (č.l. 11-13), v němž znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. konstatoval, že JK v době nehody nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo vlivem požití velkého množství pervitinu.

20. JaK dne [datum] na Policii ČR podávala vysvětlení ohledně průběhu dotčené dopravní nehody (č.l. 9).

21. Dne [datum] bylo na návrh Policie ČR (č.l. 1) státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ OSZ“) usnesením č.j. 2 ZT 75/2008-15 rozhodnuto o přerušení trestního stíhání podle § 173 odst. 1 písm. b) TŘ, neboť JK pro těžkou chorobu nebyl schopen být postaven před soud. Rozhodnutí bylo přijato s odkazem na znalecké posudky ze dne [datum] a ze dne [datum] (č.l. 213).

22. Dne [datum] byly JK přiznány mimořádné výhody 3. stupně pro těžce zdravotně postižené osoby s platností do [datum] (č.l. 215).

23. Dne [datum] byl dán státním zástupcem OSZ pokyn (č.l. 214) k provedení šetření ve věci zdravotního stavu JK, kde státní zástupce odkazoval na znalecký posudek ze dne [datum], podle kterého je vhodné posoudit stav JK s delším časovým odstupem, byť v dotčeném znaleckém posudku tento závěr znalce zcela absentuje.

24. OČTŘ dále dne [datum] požádal o podání odborného vyjádření ke zdravotnímu stavu JK (č.l. 216).

25. Z lékařských zpráv MUDr. [příjmení] z ledna 2011 a února 2012 se podává, že zdravotní stav JK je stacionární, k posouzení psychického stavu je nezbytné vyšetření klinickým psychologem (č.l. 219 a 224).

26. V lednu 2011 si OČTŘ obstaral vysvětlení šesti osob k aktuálnímu stavu JK, z nichž však neplyne, že by aktuálně byl kdokoli z nich v kontaktu s JK, snad vyjma p. [příjmení], který uvedl, že s JK naposled mluvil v létě 2010 a nezaznamenal, že by JK byl jakkoli psychicky indisponován, když reprodukoval okolnosti dotčené nehody a byl si vědom toho, co udělal (č.l. 221-223).

27. Usnesením ze dne [datum] (č.l. 228) bylo rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání podle § 173 odst. 2, věta druhá TŘ, když podle státního zástupce odpadl důvod přerušení trestního stíhání a JK je třeba podrobit psychologickému vyšetření v návaznosti jednak na zkazky stran kontaktu JK se známými, jednak na lékařskou zprávu MUDr. [příjmení], podle níž se stav JK po fyzické stránce zlepšuje, po psychické stránce pak doporučila provést vyšetření klinickým psychologem.

28. V průběhu měsíce května 2012 byly OČTŘ doručeny znalecké posudky, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č.l. 236) vypracovaný znalcem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a z odvětví psychologie (č.l. 249) vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., když oba znalci byli přibraní opatřeními OČTŘ ze dne [datum] (č.l. 231 a 244), přičemž v obou zmíněných posudcích je znalci konstatováno, že JK není schopen chápat trestní řízení, ani se jej účastnit. Podle znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. je změna jeho stavu nepravděpodobná, byť nikoli zcela nemožná. Podle znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. nelze spolehlivě vyloučit další dynamiku ve stavu psychických funkcí JK. Oba znalci doporučili zkoumat zdravotní stav JK po uplynutí doby pěti let.

29. Usnesením státního zástupce OSZ ze dne [datum] (č.l. 530) bylo k návrhu policejního orgánu ze dne [datum] (č.l. 259) rozhodnuto o přerušení trestního stíhání s odkazem na závěry znalců [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. a doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. s tím, že je třeba vyčkat 5 let, aby mohl být znovu posouzen zdravotní stav JK.

30. O pokračování v trestním stíhání bylo k návrhu Policie ČR (č.l. 262) rozhodnuto státním zástupcem OSZ dne [datum] s odůvodněním, že je třeba jednak vyslechnout tři svědky ohledně aktuálního stavu JK, jednak znalecky posoudit aktuální zdravotní stav JK stran jeho schopnosti účasti na trestním řízení (č.l. 264).

31. V průběhu let 2007 [číslo] OČTŘ obstarával zprávy a vyjádření různých orgánů a osob ohledně stavu JK (č.l. 324-448). Jednalo se zejména o lékařské zprávy MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení] a [příjmení] nemocnice (Krajské zdravotní a.s.), sdělení Úřadu práce ČR stran posudků zdravotního stavu JK, sdělení OSSZ a Magistrátu města Ústí nad Labem ohledně šetření závislosti osoby, zdravotní pojišťovny ohledně léčebných výdajů JK, zpráv OSSZ ohledně invalidity JK, rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 39 Nc 618/2012-36 a 39 P 22/2013-120 ohledně omezení svéprávnosti JK (č.l. 365 a 372).

32. Dne [datum] žalobkyně požádala o přiznání nároku na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně (č.l. 451-452), přičemž žalobkyně žádost odůvodnila mimo jiné nejistou dobytností případného škodního nároku, bude-li jí přiznán.

33. V období od [datum] do [datum] byla podávána vysvětlení čtyř osob, jež se měly vyjádřit k aktuálnímu stavu JK (č. l. 266-285). Dne [datum] se OČTŘ dotazoval šesti zaměstnanců podatelny Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně osoby JK (č.l. 469), když tito shodně uvedli, že o jeho zdravotním stavu nemají žádných informací.

34. Dne [datum] OČTŘ provedl šetření v okolí místa bydliště JK se závěrem, že zde není možné instalovat operativně pátrací techniku (č.l. 471).

35. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] bylo OČTŘ komunikováno se čtyřmi osobami ohledně aktuálního stavu JK (č.l. 470, 472, 474 a 476), přičemž osoby zpochybňovaly závažnost zdravotního stavu JK.

36. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., přibraný opatřením OČTŘ ze dne [datum] (č.l. 477), ve znaleckém posudku ze dne [datum] (č.l. 481) konstatoval, že jednak zlepšení psychických funkcí JK do budoucna není velmi pravděpodobné, jednak JK není schopen účasti na vyšetřování či u soudu. K žádosti OČTŘ dne [datum] (č.l. 480) znalec doplnil, že JK byl vyšetřován v přítomnosti matky ambulantně (č.l. 493).

37. Usnesením státního zástupce OSZ ze 13. 6. 2018, č.j. 2 ZT 217/2018-1 (č.l. 533) bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání JK s odůvodněním, že těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud. Státní zástupce přitom odkazoval zejména na znalecký posudek prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a závěry učiněné MUDr. [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ KSZ“) ze dne 1. 10. 2018, č.j. 1 KZT 994/2018-10 (č.l. 535), přičemž státní zástupce podřízenému orgánu vytkl zejména skutečnost, že při svém rozhodování vycházel pouze ze závěrů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neboť znalec ve svém posudku odpovídal na otázky, jejichž zodpovězení přísluší znalci z odvětví psychiatrie. Nebyly též náležitě vyhodnoceny poznatky poskytnuté svědky [příjmení] a svědkem [příjmení], které v určité míře zpochybňují závěry o neschopnosti JK účastnit se trestního řízení. Rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání bylo tudíž vyhodnoceno jako předčasné.

38. Pokynem OSZ ze dne [datum] (č.l. 539) bylo policejnímu orgánu uloženo provedení opětovného výslechu, resp. podání vysvětlení daných osob a provedení výslechu, provedení šetření v místě bydliště JK a zadání vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu.

39. V období od [datum] do [datum] OČTŘ zajistil podání vysvětlení k aktuálnímu stavu JK od deseti osob (č.l. 266-323).

40. Dne [datum] bylo OČTŘ provedeno šetření k místu pobytu JK a na místě hovořil s jednou osobou ohledně jejích poznatků o JK (č.l. 476).

41. Dne [datum] byl opatřením OČTŘ přibrán znalecký ústav Psychiatrická nemocnice [část obce] (č.l. 497) pro účely zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

42. Státní zástupce OSZ navrhl dne [datum] (č.l. 545) pozorování duševního stavu JK ve zdravotnickém ústavu. Uvedl mimo jiné, že znalecké zkoumání je nutno provést v režimu, který vyžaduje omezené zasahování matky [příjmení].

43. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2019, č.j. 40 Nt 2501/2019-5 (č.l. 549) bylo nařízeno pozorování JK ve zdravotnickém ústavu za účelem vyšetření jeho zdravotního stavu a vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Proti tomuto usnesení JK podal stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí and [příjmení] ze dne 7. 11. 2019, č.j. 7 To 382/2019-22 (č.l. 542) zamítnuta.

44. Ve znaleckém posudku shora zmíněného znaleckého ústavu ze dne [datum] (č.l. 500) bylo konstatováno, že JK trpí posttraumatickou demencí lehkého stupně, byly přitom zaznamenány známky toho, že JK se snaží demenci zveličovat. Pozorování jeho zdravotního stavu proběhlo ve zdravotnickém ústavu, neboť ambulantní vyšetření se nejevilo jako dostačující k vypracování znaleckého posudku. V případě posuzovaného se jedná o trvalou duševní poruchu, nelze očekávat žádnou změnu. Na základě uvedeného dospěl znalecký ústav k závěru, že JK není schopen chápat smysl trestního řízení. Jeho rozumové schopnosti odpovídají věku mladšího školního dítěte.

45. Žalobkyně opakovaně sdělovala policejnímu orgánu, že se závěry znaleckého posudku nesouhlasí, neboť znalci jsou podplacení, stejně jako státní zástupci a policisté, pročež to takto nenechá a bude se soudit, dokud to půjde, což plyne z úředního záznamu ze dne [datum] (č.l. 555).

46. K návrhu policejního orgánu ze dne [datum] (č.l. 560) bylo usnesením státního zástupce OSZ ze dne 7. 9. 2020, č.j. 2 ZT 217/2018-97 (č.l. 563) rozhodnuto o zastavení trestního stíhání vedeného proti JK z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť duševní choroba mu znemožňuje chápat smysl trestního řízení. Státní zástupkyně závěr odůvodnila znaleckým posudkem ze dne [datum]. Ke stížnosti žalobkyně (č.l. 566-568) bylo usnesením státního zástupce KSZ ze dne 16. 11. 2020, č.j. 1 KZT 994/2018-36 (č.l. 569) usnesení OSZ zrušeno a bylo mu uloženo ve věci znovu jednat a rozhodnout. OSZ bylo vyčteno nevypořádání se s podanými vysvětleními svědků, která zpochybňují diagnózu JK. Toto vypořádání absentovalo ve vypracovaném znaleckém posudku ze dne [datum], přičemž státní zástupkyně pak jeho závěry nekriticky přejala a odůvodnila jimi napadané usnesení. Znalecký ústav se zejména dle názoru státního zástupce KSZ nevypořádal s výpověďmi dvou osob a OČTŘ zcela rezignoval na provedení výslechů tří osob, dále pak zaměstnankyně kavárny v Globusu, či sestry JK. Nepodařilo se tak vyjasnit pochybnosti ohledně důvodů pro zastavení trestního stíhání JK.

47. Pokynem KSZ ze dne [datum] (č.l. 571) bylo OSZ mimo jiné uloženo zajištění doplnění znaleckého posudku znaleckého ústavu, a to ohledně vypořádání se s výpověďmi svědků, na jejichž základě vznikají pochybnosti o zdravotním stavu JK, vyjádření se k možnému vlivu jeho rodičů na průběh vyšetření a vysvětlení, z jakého důvodu duševní choroba zcela znemožňuje chápat smysl trestního stíhání a z jakého důvodu není jeho schopnost pochopit smysl trestního stíhání pouze omezena.

48. Pokynem OSZ ze dne [datum] (č.l. 573) bylo uloženo policejnímu orgánu, aby vyslechl dosud ve věci nevyslechnuté svědky. Zároveň uložil pokyn k doplnění znaleckého posudku znaleckého ústavu.

49. Policejní orgán v období od [datum] do [datum] jednak úspěšně učinil kroky ke ztotožnění obsluhy kavárny v Globusu (č.l. 599), jednak si zajistil podaná vysvětlení pěti osob (č.l. 575-598).

50. Dne [datum] vyhotovil znalecký ústav Psychiatrická nemocnice [část obce] doplněk znaleckého posudku (č.l. 602), v němž se ústav zcela vypořádal s doplňujícími otázkami OSZ.

51. Usnesením státní zástupkyně OSZ ze dne 14. 10. 2021, č.j. 2 ZT 217/2018-163 (č.l. 616), bylo k návrhu policejního orgánu ze dne [datum] (č.l. 614) trestní stíhání JK zastaveno z důvodu jeho nepřípustnosti. Státní zástupkyně v odůvodnění usnesení uvedla, že již bylo dokazování v plném rozsahu vyčerpáno, a to zejména doplněním znaleckého posudku a vytěžením všech relevantních osob a není tedy na místě zpochybňovat závěr o trvalé duševní poruše JK, která mu brání chápat smysl trestního řízení.

52. Usnesením státního zástupce KSZ ze dne 5. 1. 2022, č.j. 1 KZT 994/2018-93 (č.l. 622) byla stížnost žalobkyně (č.l. 620-621) proti shora uvedenému usnesení OSZ zamítnuta, když státní zástupce KSZ uzavřel, že dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, znalecký ústav se vypořádal s výpovědí svědků a jeho závěry nedávají prostor pro pochybnosti o zdravotním stavu obviněného.

53. Z provedených důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Výzva žalobkyně, jíž se obrátila na žalovanou s požadavkem na úhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání JK ve výši 364 000 Kč byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná odmítla nárok žalobkyně uspokojit přípisem ze dne [datum] Policií České republiky bylo proti JK vedeno trestní řízení pod sp. zn. ORUL [číslo] 2008, a to ve věci dopravní nehody ze dne [datum], kdy ve 23:05 řidič vozidla, jímž mohl být JK, v [obec] dostal smyk a vjel s vozidlem mimo komunikaci na chodník, kde narazil do skupiny chodců. Při dopravní nehodě mimo jiné utrpěli JaF, dcera žalobkyně, a JoF, zeť žalobkyně, smrtelná zranění, a JaK, vnučka žalobkyně, utrpěla těžké zranění. Dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení, k němuž se žalobkyně připojila s nárokem na náhradu škody, již nevyčíslila ani nespecifikovala, dne [datum] Trestní řízení bylo pravomocně skončeno ke dni [datum] usnesením státního zástupce KSZ ze dne 5. 1. 2022, č.j. 1 KZT 994/2018-93, jímž byla pravomocně zamítnuta stížnost žalobkyně proti usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 14. 10. 2021, č.j. 2 ZT 217/2018-163, kterým bylo trestní stíhání JK zastaveno z důvodu jeho nepřípustnosti. V průběhu řízení si OČTŘ obstaraly pět znaleckých posudků ohledně zdravotního stavu JK. Jednalo se o dva posudky znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dnů [datum] a [datum], o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum], o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum], o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum] ve znění jeho doplnění ze dne [datum] a o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znaleckého ústavu Psychiatrické nemocnice [část obce] ze dne [datum]. OČTŘ si dále obstaraly znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru silniční a městské dopravy, k okolnostem a průběhu dopravní nehody, znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, k posouzení přítomnosti drog u JK v době nehody a jejich vlivu, dva znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a MUDr. [jméno] [příjmení], znalců z oboru soudní lékařství, ohledně provedení prohlídek a pitev zemřelých poškozených [příjmení] a JoF. Za celou dobu trestního řízení si OČTŘ zajistily podaná vysvětlení od cca [číslo] osob, od některých opakovaně, a to zejména k aktuálnímu zdravotnímu stavu JK, ale i k okolnostem a průběhu dotčené dopravní nehody. Ačkoli znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. v posudku ze dne [datum] konstatoval, že zdravotní stav JK znemožňující jeho účast na trestním řízení je trvalý, OČTŘ dne [datum] rozhodl o zahájení trestního stíhání, aniž by ovšem jakkoli reflektoval či se v odůvodnění vypořádal s citovaným závěrem znaleckého posudku. Následně OČTŘ dne [datum] rozhodl o přerušení trestního stíhání, když v odůvodnění zmínil dotčený znalecký posudek ze dne [datum] a posudek ze dne [datum], v němž tentýž znalec doporučil, aby byl zdravotní stav JK opětovně zkoumán s delším časovým odstupem (alespoň jednoho roku). Z odůvodnění usnesení o přerušení trestního řízení není zřejmé, jakými úvahami se OČTŘ při přijetí svého rozhodnutí řídil. Teprve [datum] (tj. po více než 29 měsících od přerušení řízení) udělil OČTŘ pokyn k podání odborného vyjádření stran zdravotního stavu JK, které obdržel v lednu 2011 a ze kterého neplyne, že by zdravotní stav JK umožňoval jeho stíhání. Lékařka MUDr. [příjmení] upozornila OČTŘ, že psychický stav JK přísluší zkoumat psychologem. Takové zjištění nemohl OČTŘ učinit ani poté, co si obstaral vysvětlení šesti osob v lednu 2011. Následně až dne [datum] (tj. s odstupem více než jednoho roku) bylo OČTŘ rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání s obecným konstatováním, že odpadl důvod přerušení řízení, aniž by však ono odpadnutí důvodu bylo v odůvodnění jakkoli osvětleno. Znalci z odvětví psychiatrie a psychologie, doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. v posudcích z května 2012 konstatovali, že JK není schopen chápat trestní řízení, ani se jej účastnit. Podle znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. je změna jeho stavu nepravděpodobná, byť nikoli zcela nemožná. Podle znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. nešlo spolehlivě vyloučit další dynamiku ve stavu psychických funkcí JK. Oba znalci doporučili zkoumat zdravotní stav JK po uplynutí doby pěti let. Usnesením OČTŘ ze dne [datum] bylo rozhodnuto o přerušení trestního stíhání právě s odkazem na závěry znalců doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. O pokračování v trestním stíhání rozhodl OČTŘ dne [datum]. Po uplynutí pěti let OČTŘ sice v únoru 2017 zadal zpracování znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu JK (posudek obdržel v červenci 2017), avšak pouze prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalci z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie (což následně dne [datum] vedlo ke kasaci rozhodnutí státního zástupce OSZ o zastavení trestního stíhání). Usnesení státního zástupce OSZ o zastavení trestního stíhání byla státním zástupcem KSZ opakovaně rušena, konkrétně usnesení ze 13. 6. 2018, č.j. 2 ZT 217/2018-1, bylo zrušeno usnesením ze dne 1. 10. 2018, č.j. 1 KZT 994/2018-10, když podřízenému orgánu bylo vyčteno, že při zhodnocení zdravotního stavu JK vycházel pouze ze závěrů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, přičemž znalec ve svém posudku odpovídal na otázky, jejichž zodpovězení přísluší znalci z odvětví psychiatrie, což mělo být známo z dosud obstaraných znaleckých posudků, přičemž též nebyly náležitě vyhodnoceny poznatky poskytnuté některými svědky. Po zmíněné kasaci OČTŘ až dne [datum] přistoupil k přibrání znaleckého ústavu k podání posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně zdravotního stavu JK. Ten byl následně podán v březnu 2020 s totožným zjištěním, že JK není schopen chápat smysl trestního řízení. Dále pak bylo zrušeno usnesení ze dne 7. 9. 2020, č.j. 2 ZT 217/2018-97, usnesením ze dne 16. 11. 2020, č.j. 1 KZT 994/2018-36, když podřízenému orgánu bylo vyčteno, že se jednak nevypořádal s podanými vysvětleními svědků, jednak že nekriticky převzal neúplné závěry znaleckého posudku ze dne [datum] a jednak zcela rezignoval na provedení výslechů několika osob. Po kasačním rozhodnutí státního zástupce KSZ ze dne [datum] přistoupil státní zástupce OSZ k udělení pokynu k doplnění znaleckého posudku až dne [datum] (tj. po více než třech měsících). Doplnění znaleckého posudku bylo vyhotoveno dne [datum]. Prakticky až do konce trestního řízení tak docházelo k opakovanému doplňování a vyhodnocování v řadě posledního znaleckého posudku s ohledem na nutnost konfrontovat závěry posudku s výsledky provedených výslechů. Ačkoli bylo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání zrušeno v listopadu 2020, OČTŘ začaly ve věci opětovně konat až únoru, resp. březnu 2021. Následně již bylo trestní stíhání JK pravomocně zastaveno.

54. Podle § 1 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

55. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdškZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

56. Podle § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

57. Podle § 6 odst. 2 písm. a) OdškZ je úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

58. Podle § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

59. Podle § 14 odst. 1 OdškZ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

60. Podle § 14 odst. 3 OdškZ je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

61. Podle § 15 odst. 1 OdškZ přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

62. Podle § 15 odst. 2 OdškZ se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

63. Podle § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

64. Podle § 31a odst. 3 OdškZ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

65. Ve stanovisku ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], [název soudu] mimo jiné uvedl, že„ při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona“ V tomtéž stanovisku Nejvyšší soud vyslovil, že„ v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám.“ 66. Žalobkyně svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 364 000 Kč, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení, uplatnila u žalované podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalobkyně tedy svůj nárok uplatnila řádně a včas u příslušného úřadu státu, tj. Ministerstva spravedlnosti (§ 6 odst. 1, 2 písm. a/ za užití § 14 odst. 1 OdškZ). Její nárok žalovaná ve lhůtě šesti měsíců (§ 15 odst. 2 OdškZ) neuspokojila ani zčásti, když ve stanovisku ze dne [datum] jej uspokojit odmítla. Žalobkyně se tedy může poskytnutí zadostiučinění domáhat u soudu (§ 14 odst. 3 OdškZ).

67. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, která nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může být nesprávný úřední postup představován jakoukoliv činností spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Aby šlo o postup„ úřední“, musí tak postupovat osoby, které plní úkoly státního orgánu, a tento postup musí sloužit výkonu státní moci. Podmínkou aplikace ustanovení § 13 OdpŠk tedy je, že stát (prostřednictvím svých orgánů či jiných subjektů) vystupuje jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování (srov. Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012).

68. Z § 13 OdškZ vyplývá, že nesprávným úředním postupem je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ačkoli v trestním řízení není přímo stanovena lhůta, v níž je třeba ve věci rozhodnout, je nutno dbát na naplňování základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který navazuje na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý právo mj. na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Trestní řád pak toto právo promítá do § 2 odst. 4 TŘ, dle něhož orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat urychleně bez zbytečných průtahů, a dále i do dalších ustanovení, v nichž jsou určeny lhůty k provedení dílčích procesních úkonů, např. lhůty ke skončení prověřování (§ 159 TŘ) či ke skončení vyšetřování (§ 167 TŘ). Přitom současně platí, že za porušení zásady rychlosti řízení lze považovat jen takový postup v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví výlučně v příčinách vycházejících z působení orgánu v dané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

69. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě pak náleží i poškozenému, který se se svým nárokem na náhradu škody připojil k trestnímu řízení, a to už ve stádiu prověřování (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci [příjmení] proti Francii, stížnost [číslo]). Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3196/12, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] USn. rovněž konstatoval, že ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený) má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. Obsahem povinnosti účinného vyšetřování je tak zajistit, že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4572/2018). Pro úplnost však soud doplňuje, že ústavně zaručeno není právo poškozeného, aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Účinné vyšetřování tedy nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1565/14, ze dne [datum], sp. zn. II.ÚS 3436/14). V projednávané věci však žalobkyně vznik nemajetkové újmy dovozuje nikoli z přesvědčení, že bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování tím, že v posuzovaném trestním řízení nebyl obviněn a potrestán konkrétní pachatel, ale tím, že vyšetřování nebylo efektivní a rychlé.

70. Soud pak na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného shora citovanými zákonnými ustanoveními dospěl k závěru, že přípravné řízení vedené OČTŘ vůči obviněnému [příjmení] a na něj navázané adhezní řízení o nároku žalobkyně bylo jednak zatíženo několika průtahy přičitatelnými státu, jednak bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé, když délka trestního řízení přesáhla 15 let a celková délka adhezního řízení o nároku žalobkyně přesáhla 14 a půl roku. Soud si je vědom, že nešlo o standardní trestní řízení, avšak i přes specifika daného případu, nezbývá než konstatovat, že délka adhezního řízení o nároku žalobkyně byla nepřiměřená (to navíc za situace, že k rozhodnutí o nároku žalobkyně ani nedošlo). Tuto skutečnost tedy soud posoudil jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdškZ, neboť se jedná o případ selhání státní moci, když je nepřijatelné, aby řízení i v sebetěžším případě trvalo takto dlouho, jelikož pak se již nejedná o rychlou a účinnou ochranu práv, ale o jejich faktické ohrožení či popření ze strany orgánu státu, který jim měl poskytnout ochranu. Byť šlo o případ poměrně skutkově složitý, vždy je třeba vycházet ze základní premisy vyslovené Nejvyšším soudem ve shora citovaném stanovisku, že„ obecně platí, že soud by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem.“ Totéž pak platí i pro OČTŘ v případě trestního řízení. Nezbývá tak než konstatovat, že v tomto případě stát selhal, když trestní řízení, a to toliko ve stádiu přípravného řízení, nebyl s to případ vyřešit ani za 15 let (pro účely adhezního řízení ani za 14 let). Podle soudu tedy o nesprávný úřední postup nepochybně jde.

71. Soud se pak zabýval námitkou žalované, že žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody řádně, pročež ji nelze považovat za poškozenou, která má nárok na projednání její věci v přiměřené lhůtě. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a potažmo na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení tohoto práva, resp. povinnosti, však není závislé na tom, zda poškozený svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení uplatnil řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 TŘ. Splnění těchto podmínek přezkoumává soud až v okamžiku, kdy rozhoduje o tom, zda bude poškozenému v odsuzujícím rozsudku přiznán nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 228 odst. 1 TŘ, či zda bude poškozený se svým nárokem podle § 229 TŘ odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V projednávané věci pak žalobkyně svůj nárok na nemajetkovou újmu uplatnila dne [datum], přičemž skutečnost, že svůj nárok neprecizovala tak, že by jej řádně vyčíslila, nemohla na jejím účastenství ničeho změnit. Soud zdůrazňuje, že k řádnému uplatnění tohoto nároku má poškozený lhůtu v zásadě až do zahájení dokazování v hlavním líčení (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 TŘ), přičemž samy OČTŘ s žalobkyní jako s poškozenou, a tedy účastníkem trestního řízení nakládaly, když jí mimo jiné doručovaly vydaná rozhodnutí, projednávaly opravné prostředky podávané žalobkyní a přiznaly žalobkyni právo na bezplatnou právní pomoc.

72. Žalobkyně tedy jako poškozená v trestním řízení nepochybně vystupovala. Přitom platí, že pokud se zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích, případně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8.2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2016, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 10/2018 civ.). Jestliže se tedy žalobkyně jako poškozená, které byla trestným činem způsobena nemajetková újma, připojila se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení dne [datum], ještě před zahájením trestního stíhání, nelze jí právo na projednání věci v přiměřené lhůtě odepřít jen z toho důvodu, že svůj nárok nevyčíslila, a nelze tedy z tohoto důvodu ani dovodit nedostatek její aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla nepřiměřeně dlouhým trestním řízením způsobena.

73. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, uvedl, že co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdškZ, je obecně možno pokládat řízení za skončené okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení učiněno. Trestní řízení bylo v projednávané věci zahájeno dnem [datum], kdy byl podle § 158 odst. 3 TŘ Policií ČR pod č.j. ORUL-1930/DN-TČ-TG-2006 sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a skončeno bylo dnem [datum] (§ 141 odst. 1 písm. a/ TŘ; pokud zákon stížnost proti usnesení nepřipouští, nabývá usnesení, které není třeba vyhlásit (srov. § 135 TŘ), právní moci vyhlášením, jestliže vyhlášení předepsáno není, nastává právní moc okamžikem, kdy bylo učiněno (viz [příjmení], Pavel. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V [obec]: C.H. Beck, 2013. [příjmení] komentáře, s. [číslo])), kdy nabylo právní moci usnesení státního zástupce KSZ ze dne 5. 1. 2022, č.j. 1 KZT 994/2018-93, jímž byla zamítnuta stížnost žalobkyně proti usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 14. 10. 2021, č.j. 2 ZT 217/2018-163, o zastavení trestního stíhání obviněného [příjmení] pro nepřípustnost podle § 172 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g) TŘ, jelikož obviněný trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud. V daném případě, když se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení domáhá poškozená, je však třeba počátek řízení počítat až ode dne [datum], kdy se poškozená k trestnímu řízení připojila, jelikož až od tohoto dne počala uplatňovat svá práva, čímž vyjádřila svůj zájem na jeho výsledku. Až od tohoto okamžiku jí tedy mohla vzniknout újma odvíjející se od nepřiměřené délky trestního řízení. Ve vztahu k ní tedy trestní řízení trvalo celkem 14 let, 6 měsíců a 5 dnů.

74. Trestní řízení o této délce pak soud, jak již konstatoval shora, považuje za nepřiměřeně dlouhé. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Soud vychází z toho, že řízení bylo skončeno toliko ve fázi přípravného řízení, v němž nebylo pochybností o důvodnosti trestního stíhání vedeného proti obviněnému [příjmení], který měl při řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost požitím návykových látek způsobit dopravní nehodu, při níž srazil JaF, JoF a JaK, nýbrž podstatou tohoto řízení bylo zkoumání zdravotního stavu obviněného [příjmení], který při dopravní nehodě rovněž utrpěl zranění, které mělo zásadní vliv na jeho fyzický i psychický zdravotní stav. Ačkoli k délce tohoto řízení významně přispělo opakované znalecké zkoumání zdravotního stavu obviněného [příjmení], pročež bylo trestní řízení opakovaně přerušováno, nic to nemění na celkové nepřiměřené délce trestního řízení, resp. řízení adhezního. To totiž neospravedlňuje délku trestního řízení, které aniž by se dostalo do fáze řízení před soudem, dosahuje trvání více než 15 let. Do celkové doby řízení potom soud započítal i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno (srov. čl. III. bod. 3 stanoviska). Takto dlouhé trestní řízení je tedy i vzhledem k okolnostem případu nutno hodnotit jako nepřiměřeně až extrémně dlouhé. Z uvedeného důvodu má žalobkyně vůči žalované nárok na zadostiučinění za újmu, která jí byla popsaným nesprávným úředním postupem způsobena (§ 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdškZ). Pro úplnost se sluší uvést, že OČTŘ rozhodně nelze upřít snaha zřejmého pachatele postavit před soud. Na druhou stranu tato snaha vedla k extrémní délce řízení.

75. Pokud jde o stanovení formy a výše tohoto zadostiučinění, v ustanovení § 31a OdškZ jsou vymezena základní kritéria, k nimž soud musí přihlížet. Nejvyšší soud ve stanovisku, v němž vycházel rovněž z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, poskytl vodítka mj. pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, a dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč). V tomto rozmezí stanovená základní částka za jeden rok řízení, modifikovaná za první dva roky řízení, vynásobená počtem let či měsíců celkové doby posuzovaného řízení, poté může být upravena (zvýšena či snížena) v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdškZ, podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout. Toto zvýšení či snížení by přitom nemělo v zásadě přesáhnout 50 %, aby byl zachován vztah přiměřeností mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

76. Žalobkyni pak byla touto nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, tedy zda bude objasněn spáchaný trestný čin, zda pachatel tohoto závažného trestného činu, který její život navždy poznamenal, bude potrestán, a zda jí bude přiznána náhrada újmy způsobená tímto trestným činem. Tato nejistota trvala velmi dlouhou dobu, pročež by bylo zadostiučinění v podobě pouhého konstatování porušení jejích práv podle § 31a odst. 2 OdškZ nedostatečné, když k zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva v takových případech je možné přistoupit jen za zcela výjimečných okolností, jelikož tato forma zadostiučinění má toliko podpůrnou funkci, a lze ji použít zejména v případech, v nichž se poškozený na průtazích v řízení v nezanedbatelné míře podílel, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1263/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] 2017 USn., nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV.ÚS 2058/20 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009). Tento přístup respektuje rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, který v případě nepřiměřené délky řízení jen výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. Jde např. o případy, kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a nemohl tak negativně zasáhnout do jeho osobní sféry (viz rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku ze dne [datum] [číslo], § [číslo]; rozsudek ve věci Cherakrak proti Francii ze dne [datum] [číslo], § 29; či rozsudek ve věci Berlin proti Lucembursku ze dne [datum] [číslo], § 72). V poměrech projednávané věci soud neshledal existenci jakékoli výjimečné okolnosti, jež by odůvodnila závěr, že jako satisfakce za nepřiměřenou délku řízení postačí zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva.

77. Soud se po tomto závěru zabýval otázkou, jaká výše přiměřeného zadostiučinění je v tomto případě přiměřená dostatečně odčinit nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni, a to s ohledem na všechna specifika případu, který je třeba individuálně hodnotit. Předně se soud zabýval kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdškZ. Jelikož trestní řízení, skončené toliko ve fázi přípravného řízení, trvající v případě adhezního řízení bezmála 15 let, bylo dle názoru soudu extrémně dlouhé, stanovil soud základní částku zadostiučinění na samé horní hranici intervalu stanoveného shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, a to částku 20 000 Kč za rok řízení, částku 1 667 Kč za měsíc řízení a částku 55 Kč za den řízení. Za první dva roky řízení náleží žalobkyni částka poloviční, pročež základní částka zadostiučinění za celkovou dobu řízení od [datum] do [datum], a tedy za 14 let 6 měsíců a 5 dnů, činí 270 277 Kč (20 000 Kč + 12 * 20 000 Kč + 6 * 1 667 Kč + 5 * 55 Kč).

78. Dále soud přistoupil k posouzení konkrétních okolností případu podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdškZ a modifikaci základní částky v závislosti na intenzitě jejich působení v projednávaném řízení tak, aby nemajetková újma žalobkyně byla adekvátně odčiněna.

79. Jako první kritérium soud posuzoval kritérium složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdškZ. Soud konstatuje, že toto kritérium je jedním z hlavních kritérií při posouzení povahy případu, přičemž jedním ze znaků složitosti je komplexnost skutková. Ta je podle ESLP dána například velkým počtem žalovaných či svědků (viz např. rozsudek ze dne [datum], ve věci Golino proti Itálii, stížnost [číslo], § 17) nebo potřebou vyhotovení více znaleckých posudků (viz např. rozsudek senátu čtvrté sekce ze dne [datum], ve věci Iłowiecki proti Polsku, stížnost [číslo], § 87 či rozsudek ze dne [datum], ve věci [příjmení] proti České republice, stížnost [číslo], § 39). Posouzení dotčeného kritéria dále zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Soud shledal, že posuzovaná trestní věc byla složitá po skutkové stránce, neboť zásadní otázkou, která byla v trestním řízení řešena, bylo posouzení zdravotního stavu JK a jeho schopnosti stanout před soudem. JK při dopravní nehodě utrpěl vážná zranění hlavy, která měla trvalé následky na jeho fyzický i psychický stav, přičemž u něj byla diagnostikována demence. Za účelem tohoto zjištění byli v řízení postupně přibráni čtyři znalci a jeden znalecký ústav, byla shromažďována zdravotnická dokumentace obviněného i podklady z dalších řízení vedených ve věci obviněného souvisejících s jeho zdravotním stavem (o omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka či přiznání invalidity), a rovněž bylo vyslechnuto poměrně velké množství svědků, kteří se různými, i protichůdnými, způsoby vyjadřovali ke stavu obviněného. Byť se OČTŘ ne vždy s těmito důkazy náležitě vypořádaly a zvolily adekvátní postup, nelze odhlédnout od toho, že objektivní posouzení zdravotního stavu obviněného nebylo v daném případě zcela jednoznačné. Jak již bylo uvedeno výše, v prvním znaleckém posudku ze dne [datum] znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. uvedl, že obviněný není schopen účastnit se trestního řízení, doporučil však posoudit jeho zdravotní stav za jeden rok, kdy dojde k jeho stabilizaci. Po téměř roce ve znalecké posudku ze dne [datum] týž znalec konstatoval, že neschopnost obviněného účastnit se trestního řízení je trvalá, nicméně v dalších dvou znaleckých posudcích ze dne [datum] a [datum] znalci z oborů psychiatrie a klinické psychologie nezávisle na sobě uvedli, že obviněný sice není schopen chápat trestní řízení, ale doporučují opakovat zkoumání stavu obviněného za 5 let. Jelikož se OČTŘ řídily těmito doporučeními, musela se tato skutečnost projevit na celkové délce řízení. Závěry znaleckých zkoumání přitom zpochybňovaly svědecké výpovědi, podle nichž měl obviněný pouze fyzické problémy, ale své duševní onemocnění jen předstíral, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Bylo tedy třeba tyto svědecké výpovědi konfrontovat se závěry znaleckých posudků, především konečného znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem. Odhlížet nelze ani od toho, že jednak stav JK byl za účelem vyloučení možného vlivu jeho matky posuzován během jeho nuceného umístění ve zdravotnickém zařízení, jednak znalecký ústav konstatoval snahu JK agravovat tíži své demence, což si bezpochyby vyžádalo zvýšenou obezřetnost OČTŘ při vyhodnocování obsáhlého spektra různorodých zjištění. V zásadě primární ukazatel složitosti řízení představuje počet instancí, v nichž byla věc řešena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 738/2013), přičemž je nutno brát v úvahu, že v celkové délce řízení se promítá i doba řízení před další instancí, tedy doba potřebná pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. [příjmení] však tato doba mohla být zohledněna v rámci kritéria složitosti řízení poměrným snížením výše částky zadostiučinění, je třeba zabývat se tím, z jakého důvodu byla věc na více instancích projednávána, zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení, pro která muselo být kupříkladu rozhodnutí zrušeno a věc vrácena orgánu veřejné moci nižšího stupně k dalšímu řízení. Prodloužení délky řízení z důvodu procesních pochybení potom nemůže být ospravedlnitelné, a je třeba taková pochybení zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) OdškZ přiměřeným zvýšením základní částky zadostiučinění, a to zejména v případě, kdy v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci dojde ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, a ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). V daném případě byla věc projednána třikrát na dvou instancích, jelikož jak proti prvnímu rozhodnutí státního zástupce OSZ ze dne [datum], jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného, tak proti druhému rozhodnutí ze dne [datum] i proti třetímu rozhodnutí ze dne [datum], byly podány stížnosti ke KSZ. V rámci složitosti věci po skutkové stránce pak soud zohlednil rovněž snahu OČTŘ, kterou jim nelze v žádném případě odepřít, udělat vše pro to, aby byl JK postaven před soud a podroben spravedlnosti. V této souvislosti tak OČTŘ vycházely žalobkyni nadmíru vstříc a prověřovaly všechny její podněty. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že z důvodu složitosti věci je na místě snížit částku přiměřeného zadostiučinění o 30 %.

80. Dalším kritériem, které soud posuzoval, je postup orgánů veřejné moci, v němž soud shledal několik pochybení. Ačkoliv soudu v občanskoprávním řízení nepřísluší přezkoumávat správnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nemohlo zůstal bez povšimnutí, že jak soud již konstatoval shora, již v prvním znaleckém posudku ze dne [datum] znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. uvedl, že obviněný není schopen účastnit se trestního řízení, a doporučil posoudit jeho zdravotní stav za jeden rok, následně ve znalecké posudku ze dne [datum] tentýž znalec konstatoval, že neschopnost obviněného účastnit se trestního řízení je trvalá. Podle soudu tak již bylo lze trestní řízení ukončit, resp. trestní stíhání ani nezahajovat. OČTŘ přesto trestní stíhání JK zahájily a trestní řízení přerušily na 5 let za účelem dalšího zkoumání JK, což však žalobkyni očividně (s ohledem na jí následný procesní postup v trestním řízení) netížilo, ba spíše naopak. V řízení pak docházelo i k dalším zjevným chybám ve zvoleném postupu, které nebyly podrobeny přezkumu vyšší instancí, a rovněž i k nedůvodným průtahům. Po více než roce od přerušení trestního stíhání (dne [datum]) dal státní zástupce policejnímu orgánu pokyn ke zkoumání zdravotního stavu obviněného, resp. jeho možného zlepšení, přičemž odkázal na znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum] s tím, že podle znalce je vhodné posoudit stav obviněného s delším časovým odstupem. Toto odůvodnění státního zástupce však evidentně nekoresponduje s výše uvedenými závěry znalce, když znalec ve druhém znaleckém posudku zpracovaném téměř po roce od prvního znaleckého posudku, již konstatoval trvalost zdravotního stavu obviněného. Po udělení tohoto pokynu bylo opakovaně vyžádáno odborné vyjádření praktické lékařky obviněného, která už v lékařské zprávě ze dne [datum] uvedla, že zdravotní stav obviněného je neměnný, ale k posouzení jeho psychického stavu je nutné vyšetření psychologem. Znalci z oboru psychiatrie a klinické psychologie však byli přibráni až [datum], tedy po více než roce, což bezdůvodně přispělo k prodloužení celkové délky řízení. Dále v rozhodnutí státního zástupce ze dne [datum] o pokračování v trestním stíhání bylo uvedeno, že odpadl důvod jeho přerušení, aniž by však ve spise existoval nějaký podklad o tom, že zdravotní stav obviněného se natolik zlepšil, že je již schopen plnohodnotně se účastnit trestního stíhání. Jako další průtahy v řízení lze hodnotit také dobu uplynuvší od prvního zrušujícího usnesení státního zástupce KSZ ze dne [datum], v němž bylo uloženo vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a nikoli neurologie, do přibrání znaleckého ústavu dne [datum] (více než 7 měsíců), a dále od doručení vypracovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu [datum] do v pořadí druhého rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání ze dne [datum] (5 měsíců), přičemž je nutno hodnotit tyto průtahy v kontextu toho, že řízení již v této době trvalo více než dvanáct let, a tudíž bylo třeba o to více klást důraz na jeho rychlé skončení. Rovněž je nutné vzít v úvahu, že dvě stížnosti žalobkyně proti usnesení o zastavení trestního stíhání byly shledány jako opodstatněné z důvodu pochybení státního zástupce nižší instance, potažmo policejních orgánů, přičemž se jednalo o taková pochybení, jichž bylo možné se bez větších obtíží vyvarovat. V prvním zrušujícím usnesení ze dne [datum] státní zástupce KSZ uvedl, že státní zástupce OSZ vycházel při rozhodnutí o zastavení trestního stíhání ze závěrů znaleckého posudku znalce ze špatného oboru, tj. z oboru neurologie, ačkoli k učinění závěru o nepřípustnosti trestního stíhání pro těžkou chorobu obviněného je třeba vycházet ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie. K přibrání znalce z nesprávného oboru neurologie přitom došlo za situace, kdy se mělo po 5 letech zopakovat znalecké zkoumání obviněného, jak bylo doporučeno ve znaleckých posudcích ze dne [datum] a [datum] znalců z oborů psychiatrie a klinické psychologie. Jednalo se tedy o zcela zbytečné pochybení, když bylo na místě znovu přibrat znalce ze stejných oborů, kteří již jednou přibráni byli. V uvedeném prvním zrušujícím usnesení státního zástupce KSZ ze dne [datum] bylo dále upozorněno na to, že se státní zástupce OSZ nevypořádal s výpověďmi svědků vztahujícími se ke stavu obviněného, které jsou v rozporu se znaleckými závěry o těžké chorobě obviněného. Ve druhém zrušujícím usnesení státního zástupce KSZ ze dne [datum] bylo mj. toto pochybení znovu vyčteno, načež svědci byli opětovně podrobněji vyslechnuti a znaleckému ústavu bylo uloženo, aby vypracoval doplnění znaleckého posudku, v němž se k těmto výpovědím vyjádří. Již v roce 2011 a následně i v roce 2016 přitom byly prováděny výslechy svědků ke stavu obviněného, z nichž byly uvedené rozpory patrné. Pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a bez průtahů, bylo by možné očekávat skončení řízení podstatně dříve než až po 15 letech, a to i se zohledněním doby (6 let), po kterou bylo v souladu s doporučeními znalců vyčkáváno na možné zlepšení zdravotního stavu obviněného. Z důvodu uvedeného postupu OČTŘ soud podle § 31a odst. 3 písm. d) OdškZ navýšil základní částku o 10 %.

81. Poslední kritérium, které soud zohlednil, je význam řízení pro žalobkyni. Hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. část IV. písm. d/ stanoviska a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Při posouzení kritéria významu řízení dle § 31a odst. 3 písm. e) OdškZ je třeba ve vztahu k předmětu řízení přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti České republice, [číslo]). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Trestní řízení se obecně řadí k řízením, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení presumuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010). Avšak tento presumovaný zvýšený význam se vztahuje pouze k osobě, proti které je trestní řízení vedeno, tj. obviněnému. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, uvedl, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným v adhezním řízení nemůže nikdy vést k jeho definitivnímu odepření, neboť i v případě, že je poškozený s celým uplatněným nárokem nebo s jeho zbytkem odkázán na občanskoprávní řízení či jiné řízení, není vyloučeno, aby se ho v něm následně s úspěchem domáhal. Tím se rozhodování soudu o nároku poškozeného v adhezním řízení významně odlišuje od rozhodování o totožném nároku před soudem v řízení občanskoprávním, jehož výsledkem může být i jeho úplné či částečné pravomocné zamítnutí. Dále v tomto rozsudku přijal a odůvodnil závěr, že předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní, domáhal-li se účastník nároku na náhradu škody na zdraví jako poškozený v adhezním řízení. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017, v němž upřesnil, že uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozeného lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozený využil beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení. Lze vyjít z toho, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní; u adhezního řízení se sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat. Poškozený musí existenci takových okolností tvrdit a prokázat. Řečeno jinak, k typovým aspektům zvyšujícím význam předmětu řízení může přistoupit tvrzení poškozeného umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení a tím pádem i význam předmětu řízení pro něj (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. [příjmení] výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo (včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného), a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Výjimku by představovala jen situace, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, například v případě uplatnění promlčeného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011), což však není případ projednávané věci. Ačkoli prakticky od počátku trestního stíhání byly dány okolnosti svědčící vysoké pravděpodobnosti nemožnosti postavit JK před soud, nejednalo se o situaci, v níž by výsledek řízení byl předvídatelný s absolutní jistotou, což ostatně potvrzuje postup OČTŘ. Zvýšený význam pak lze dovozovat i z existence okolností na straně poškozeného zvyšujících míru frustrace z nepřiměřené délky průtažného řízení a její dopad do psychické sféry poškozeného. Zvýšený význam předmětu řízení může být kupříkladu konstituován vysokým věkem či zdravotním stavem poškozeného (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3203/2013 a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4904/2016). Pokud by bylo lze význam řízení konstruovat toliko na objektivních okolnostech, vysoký věc by nevedl ke zvýšení významu, neboť kvalitativně ani kvantitativně neovlivňuje to, o co v řízení formálně jde, ale toliko umocňuje negativní prožitek nepřiměřené délky řízení. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně měla v trestním řízení postavení poškozené, jíž byla trestným činem způsobena nemajetková újma, jelikož v důsledku trestného činu zemřela její dcera a zeť a její vnučka byla těžce zraněna. Žalobkyně se tedy nejenže domáhala toho, aby jí byla přiznána náhrada nemajetkové újmy, ale rovněž nepochybně v rámci realizace svého práva na efektivní vyšetřování čekala na to, zda bude objasněn trestný čin vedoucí k takto závažnému následku a zda bude potrestán jeho pachatel, byť soud zároveň zdůrazňuje, že poškozený zásadně nemá právo na určitý výsledek trestního řízení. Vlivem těchto okolností se doba řízení v psychické sféře poškozené musela negativně projevit. Zmíněné okolnosti umocnily hloubku zásahu nepřiměřenou délkou řízení a žalobkyně nutně musela intenzivněji vnímat nepříznivé dopady nepřiměřeně dlouhého řízení už jen tím, že neskončené trestní řízení ji muselo připomínat následky trestného činu. Současně však soud zdůrazňuje, že žalobkyni nic nebránilo, aby svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vůči JK uplatnila v rámci civilního řízení, jemuž by následný nepříznivý psychický stav JK nebránil, aby proběhlo a žalobkyně se náhrady nemajetkové újmy domohla. To vše za situace, kdy prakticky již v prvních letech trestního řízení byly zjištěny okolnosti, jež vedly k závěru, že s vysokou mírou pravděpodobnosti nebude lze JK postavit před trestní soud. Ze všech uvedených důvodů soud v případě žalobkyně shledal zvýšený význam předmětu řízení, pročež zvýšil základní částku přiměřeného zadostiučinění o 5 %.

82. Soud dále konstatuje, že neshledal žádný důvod pro zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění za chování žalobkyně, což žalobkyně navrhovala. Žalobkyně totiž svým jednáním nijak pozitivně neovlivnila celkovou délku řízení, když činnost žalobkyně naopak spíše přispěla k prodloužení trestního řízení. Skutečnost, že hojně využívala svých procesních práv však nelze žalobkyni vytýkat. Z tohoto důvodu ovšem nelze základní částku podle návrhu žalobkyně zvýšit podle § 31a odst. 3 písm. c) OdškZ, neboť uvedený postup naopak předpokládá právě aktivní činnost poškozené směřující alespoň teoreticky ke zkrácení délky řízení, např. podání žádosti na odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu policejního orgánu podle § 157a TŘ. Nic takového však žalobkyně neučinila.

83. Po zohlednění všech shora uvedených modifikačních kritérií tak soud dospěl k závěru, že je na místě základní částku přiměřeného zadostiučinění celkově snížit o 15 %.

84. Soud tedy závěrem shrnuje, že celková výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, na nějž má žalobkyně nárok, po zohlednění modifikace základní částky dle kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdškZ činí 229 735,45 Kč (85 % z částky 270 277 Kč), pročež v uvedeném rozsahu žalobě jako důvodné vyhověl (bod I. výroku). Ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 134 264,55 Kč, pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (bod II. výroku).

85. Soud dále konstatuje, že si je vědom skutečnosti, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo pod sp. zn. 76 C 193/2022 vedeno řízení o žalobě JaK, v němž byla posuzována délka stejného trestního řízení vedeného vůči JK a v němž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 13. 1. 2023, č.j. 76 C 193/2022-61. Ačkoliv nebylo v projednávané věci rozhodnuto ohledně přiměřeného zadostiučinění za stejné řízení totožně, podle soudu nebylo nijak dotčeno právo účastníků očekávat že jejich právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jejich právním případem shoduje v podstatných znacích. V základu bylo v obou řízeních rozhodnuto stejně, když byla délka trestního řízení shledána nepřiměřeně dlouhou, pročež je na místě přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, jakož i byla shledána existence shodných kritérií modifikujících základní částku přiměřeného zadostiučinění. Rozdíl v obou rozhodnutích pak činí toliko výše, resp. hodnota, jednotlivých modifikujících kritérií, jež však vychází z volného hodnocení soudu, přičemž důvody, proč soud dospěl k daným výším modifikujících kritérií byly rozvedeny shora u každého jednotlivého kritéria.

86. Konečně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, jelikož žalobkyně sice byla úspěšná jen částečně, ale rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2412/10 nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 4035/2015). Pokud jde o tarifní hodnotu, vycházel soud z částky 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Soud při určení výše tarifní hodnoty vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3277/18, v němž bylo vysloveno, že„ z hlediska nákladů řízení je podstatou nyní posuzované věci otázka určení tarifní hodnoty sporu v řízeních o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem. Okresní soud vycházel z paušální částky 50 000 Kč. Tato částka vyplývá z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, neboť citované ustanovení mj. uvádí, že "částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv". Odměna za jeden úkon právní služby z takto vymezené tarifní hodnoty sporu pak činí 3 100 Kč. Ústavní soud na tomto místě připomíná výklad Nejvyššího soudu plynoucí z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], v němž se mj. uvádí: "Na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a). Není totiž možné přehlédnout, že v řízeních, v nichž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu". Nejvyšší soud pak dodal, že "nemajetková újma, o jejíž odškodnění v takových řízeních jde, je totiž vždy následkem zásahu do některé ze složek nemajetkové (osobní) složky jednotlivce (poškozeného) ", přičemž "odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. V nyní posuzované věci postupoval okresní soud v intencích výkladu Nejvyššího soudu. Uvedený výklad Nejvyššího soudu, ač byl ústavní stížností napaden, v minulosti nijak nezpochybnil ani Ústavní soud (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 726/17 ze dne [datum]).“ Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč, přičemž tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu zástupce žalobkyně z řad advokátů za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu). V souladu s § 7 bodem 5. advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částku 3 100 Kč. Odměna advokáta tak činí 3 x 3 100 Kč. Dále je součástí nákladů řízení paušální náhrada hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu O plnění k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

87. Soud konstatuje, že žalobkyni nepřísluší náhrada za předžalobní výzvu, neboť předžalobní uplatnění nároku dle § 14 OdškZ naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o.s.ř. a je k tomuto ustanovení v poměru speciality. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne [datum], přičemž zaslání předžalobní výzvy poté, co bylo postupováno dle § 14 OdškZ, by proto bylo úkonem nadbytečným, tudíž neúčelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II.ÚS 3627/18). Ostatně žalobkyně ani předžalobní výzvu soudu nepředložila.

88. Pokud jde o lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností, určil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu delší než zákonnou, a to patnáctidenní. Soud tak rozhodl s ohledem na žádost žalované, ale především na stanovisko žalobkyně, která s poskytnutím delší (patnáctidenní) lhůty k plnění souhlasila. Soud konstatuje, že rozumí organizačně technickým důvodům na straně žalované, pro něž o poskytnutí delší lhůty k plnění žádala, avšak soudu nezbývá než konstatovat, že nejsou dostatečným důvodem proto, aby byly činěny neodůvodněné rozdíly mezi účastníky a stát byl nedůvodně zvýhodňován automatickým poskytnutím delší lhůty k plnění. Je věcí státu, aby si organizačně technické mechanismy nastavil tak, aby byl schopen splnit uloženou povinnost standardně v zákonné (třídenní) lhůtě, jak ostatně musí činit i ostatní účastníci řízení. Pokud by mělo jít o neřešitelný problém, nic nebrání zákonodárci, aby stanovil pro stát delší lhůtu k plnění přímo zákonem.