75 Co 179/2023 - 385

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], [Anonymizováno] [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 1. 2023, č. j. 16 C 271/2019-211, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a II. potvrzuje v tomto správném znění: Podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] - zahrada o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], obec a katastrální území [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zrušuje. Do společného jmění žalobců se přikazuje pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] a do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]- zahrada o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], pozemky vzniklé na základě geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno], který je nedílnou součástí výroku rozsudku okresního soudu.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

IV. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V. mění tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 11.476 Kč a žalovaný částku 11.476 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Šumperku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví původní žalobkyně a žalovaného k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zahrada o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.), do výlučného vlastnictví původní žalobkyně přikázal okresní soud pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zahrada o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] a do výlučného vlastnictví žalovaného pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zahrada o výměře[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], pozemky vzniklé na základě geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] (výrok II.), ve prospěch žalovaného okresní soud zřídil služebnost stezky po vymezené části nově vzniklého pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v nové výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] tak, jak je tato část pozemku vyznačena červeným šrafováním a body číslo [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]-[Anonymizováno] a [Anonymizováno]-[Anonymizováno], jež tvoří jeho hranice v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO] dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] (výrok III.), žalovanému pak okresní soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 29.509 Kč (výrok IV.) a povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 32.952 Kč (výrok V.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že návrh původní žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je důvodný, když v řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí a v zásadě nebyl rozpor ohledně tvrzení původní žalobkyně, že je třeba jejich spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Rozdělení předmětného pozemku v podstatě koresponduje s hranicemi, které tam byly v průběhu užívání vytvořeny, a sám žalovaný neměl proti tomuto způsobu vypořádání námitek. Žalovaný po celou dobu řízení pouze namítal, že předmětem dělení by měl být pozemek nikoliv o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], ale o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], avšak své tvrzení, že dělený pozemek má jím tvrzenou výměru, nijak neprokázal. Ze všech předložených listin, z nichž vycházela i znalkyně [jméno FO], vyplývá, že v současné době má pozemek výměru tu, která je zaevidována v katastru nemovitostí, a která byla rovněž uvedena i v kupní smlouvě, na základě které pozemek nabyla původní žalobkyně. Podle okresního soudu byly v minulosti tyto pozemky evidovány v jiném rozsahu, neboť se jednalo o stavební plochu sp. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] a zahradu č. p. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Celkem byly v minulosti pozemky evidovány ve výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], v současnosti je to pak [Anonymizováno] m a rozdíl v těchto výměrách dle názoru soudu není důvodem pro to, aby podílové spoluvlastnictví účastníků bylo vypořádáno nějakým jiným způsobem nebo nebylo vypořádáno vůbec. V souvislosti s rozdělením pozemků pak okresní soud zřídil žalovanému služebnost stezky dle ustanovení § 1145 občanského zákoníku v rozsahu vymezeném ve výroku III. rozsudku, když průchod o šíři [Anonymizováno],[Anonymizováno] m postačuje žalovanému k tomu, aby měl přístup na parcelu, která zůstala v jeho výlučném vlastnictví, tedy zůstatek rozdělené parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. I když žalovanému zůstal po rozdělení parcely navíc [Anonymizováno] [Anonymizováno], původní žalobkyně nepožadovala jeho vypořádání v rámci finanční kompenzace. Ohledně nákladů řízení pak okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolatel zopakoval svou argumentaci, kterou se bránil v řízení před soudem prvého stupně, a vytýkal okresnímu soudu, že zamítl jím navržené důkazy, které považuje za podstatné k prokázání svých tvrzení. Jedná se o výslech navrženého svědka Ing.[Anonymizováno][jméno FO], zeměměřiče, k prokázání skutečnosti o skutečné výměře dělených pozemků. Žalovaný nesouhlasí se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kde mu byla přiznána nižší výměra pozemku oproti žalobkyni, a navrhoval provedení revizního znaleckého posudku k posouzení skutečného stavu pozemku a nového zaměření sporné metráže tak, aby žádná ze stran nebyla na svých právech nijak krácena. Podle názoru žalovaného je znalecký posudek nejasný a nepřesný, a navíc okresní soud nepřihlédl k faktu, že probíhá řízení u [právnická osoba] v [adresa], stavební odbor ve věci odstranění stavby na p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaný dále poukazoval na to, že pozemky získal v restituci, a tudíž by se mělo vše vrátit k původním výměrám, když nová zaměření neodpovídají skutečnosti, byly postaveny objekty, které nejsou zkolaudované, jako garáž, navíc se jednalo o asanační pásmo a výměry byly špatně zaměřeny, když se vycházelo z nesprávných podkladů.

4. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřili oba žalobci s tím, že považují rozhodnutí okresního soudu za zcela správné a odvolací argumentaci žalovaného za nedůvodnou. Nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že znalecký posudek zpracovaný v řízení je neobjektivní, jednostranný a účelový, k obsahu posudku měl žalovaný možnost se řádně vyjádřit, což v průběhu řízení také učinil, a soud se s jeho argumentací zcela vypořádal. Žalobci shodně navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalovaného je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci odvolacím soudem vyplývá, že původní žalobkyně [jméno FO] se žalobou ze dne 31. 12. 2019 domáhala po žalovaném zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s odůvodněním, že společně s žalovaným jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] - zahrady o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], u [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Původní žalobkyně tvrdila, že pozemek je užíván tak, že původní žalobkyně užívá část pozemku vlevo směrem od uliční části a žalovaný pak užívá část pozemku vpravo směrem od uliční části. S ohledem na neshody o rozsahu užívání daného pozemku nechala původní žalobkyně zpracovat geometrický plán, v rámci kterého došlo k reálnému rozdělení předmětného pozemku tak, že došlo k jeho rozdělení, a to oddělením části o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], která byla nově označena jako pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada o výměře [Anonymizováno] m[Anonymizováno] a stávající pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pak měla novou výměru [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V rámci tohoto rozdělení pak byla vymezena služebnost stezky, tj. právo vstupu žalovaného jako vlastníka na nově vzniklý pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada tak, aby měl zajištěn přístup na svůj pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada, který je v jeho výlučném vlastnictví. Žalovaný se dne 3. 2. 2020 k žalobě vyjádřil tak, že souhlasí se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví navrženým způsobem, ale namítal způsob rozdělení pozemku s tím, že zakoupil v roce 1979 pozemek o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] a tuto výměru žádá do svého vlastnictví s tím, že pozemek o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] připadne původní žalobkyni. První jednání okresního soudu dne 10. 6. 2020 bylo odročeno za účelem mimosoudního vyřešení sporu. U jednání dne 23. 6. 2021 okresní soud provedl listinné důkazy a byl učiněn návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který by určil výměru parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a její hranice. Usnesením ze dne 16. 12. 2021 nařídil okresní soud důkaz znaleckým posudkem z oboru geodézie a kartografie a ustanovil znalkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno][Anonymizováno][jméno FO]. Dne 19. 4. 2022 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek. U jednání okresního soudu dne 18. 1. 2023 okresní soud zamítl žalovaným navržený důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] a dne 25. 1. 2023 okresní soud vyhlásil napadený rozsudek. Dne 15. 4. 2024 navrhla původní žalobkyně vstup nových žalobců do řízení a Krajský soud v [adresa]-pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 6. 2024 vstup nových žalobců [jméno FO] a [Jméno žalobce B] připustil, přičemž usnesení nabylo právní moci dne 7. 8. 2024.

7. V prvé řadě krajský soud konstatuje, že žalovaným vznesená námitka podjatosti předsedy senátu [tituly před jménem] [adresa] byla pravomocně vyřešena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2024, č. j. Nco 17/2024-369.

8. Pokud jde o odvolací argumenty žalovaného, ty dle obsahu odvolání spočívají v uplatnění odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e), d), g) o. s. ř., když žalovaný v prvé řadě vytýká okresnímu soudu nedostatečně zjištěný skutkový stav a neprovedení jím navržených důkazů.

9. Krajský soud předně konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů tak, jak jsou konkrétně uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, a uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na toto zcela odkazuje.

10. Naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud neshledává.

11. Zásadní odvolací námitkou žalovaného bylo jeho tvrzení, že soud prvého stupně neúplným způsobem zjistil skutkový stav, neboť neprovedl žalovaným navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména výslech svědka [Anonymizováno] a revizní znalecký posudek k posudku znalkyně [jméno FO]. Ani tuto odvolací námitku žalovaného odvolací soud za důvodnou nepovažuje. Pokud okresní soud neprovedl důkaz výslechem svědka Benedikta, učinil tak z toho důvodu, že provedení tohoto důkazu vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu a vzhledem k závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] považoval za nadbytečné. Okresní soud v prvé řadě znalecký posudek znalkyně [jméno FO] správně hodnotil a pokud dospěl k závěru, že z tohoto znaleckého posudku lze pro určení výměry předmětných pozemků a jejich hranic vycházet, odvolací soud tento závěr okresního soudu akceptuje. V rozsudku ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 Nejvyšší soud vyložil, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry znaleckého posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. V rozsudku ze dne 25. 4. 2022 ve věci sp. zn. 25 Cdo 583/2021 Nejvyšší soud uvedl, že přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popřípadě jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí. Dále v rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 259/2012 Nejvyšší soud formuloval závěr, že nejsou dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř., jestliže písemné vyhotovení prvního posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a pověřený znalec reagoval na vznesené dotazy a neobjevily se nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem. Přeneseno na poměry projednávané věci, pokud znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nelze podle odvolacího soudu co do jeho hodnocení ve smyslu shora vyloženého ničeho vytknout, když posudek obsahuje všechny formální požadavky na něj kladené a jeho závěry jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení a závěry nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, pak je zřejmé, že žalovaný nemůže prosadit odvolací důvod založený na nedostatcích stran zjištění skutkového stavu s požadavkem na zpracování revizního znaleckého posudku. Odvolací soud má shodně s okresním soudem za to, že ze znaleckého posudku znalkyně [jméno FO] lze zcela vycházet, pokud se týká určení výměry pozemků a jejich hranic.

12. Zbývá tedy posoudit, zda je naplněn žalovaným uplatněný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. týkající se tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, který však žalovaný ani blíže nekonkretizoval.

13. Obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci.

14. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 občanského zákoníku). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 občanského zákoníku). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věci na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 2 občanského zákoníku). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (§ 1147 věta první občanského zákoníku).

15. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že spoluvlastnictví je třeba zrušit (§ 1143 občanského zákoníku). Jelikož spoluvlastníci dohodu neuzavřeli, bylo namístě, aby rozhodl soud, kdy sporným mezi účastníky nebyl ani způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy okresní soud správně vycházel z v řízení zjištěné skutečnosti, že předmětný pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je reálně dělitelný. Rozdělení společného pozemku tak, jak jej učinil okresní soud na základě v řízení vypracovaného geometrického plánu, v podstatě koresponduje s hranicemi, které byly v průběhu užívání vytvořeny. Žalovaný proti tomuto způsobu rozdělení pozemků neměl v podstatě námitek, pouze namítal nesprávnost výměry dělených pozemků. Tato námitka a argumentace žalovaného však byla shledána nedůvodnou na základě v řízení provedeného znaleckého posudku znalkyně [jméno FO]. Způsob reálného rozdělení pozemku tak, jak jej provedl okresní soud, odvolací soud zcela akceptuje, stejně tak jako akceptuje závěr okresního soudu o zřízení služebnosti stezky ve prospěch žalovaného dle ustanovení § 1145 občanského zákoníku.

16. Ze shora uvedeného vyplývá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu okresního soudu, považuje odvolací soud za zcela správné a na podrobné závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje. Závěr okresního soudu vyjádřený ve vyhovujícím verdiktu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalovaného.

17. Pokud jde o znění žalobního petitu, zástupce nových žalobců u odvolacího jednání dne 11. 2. 2025 navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, aby byl změněn výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bude přikázán do společného jmění obou žalobců. Odvolací soud má za to, že je zcela namístě aplikovat závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 85/2006 ze dne 16. 3. 2006. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že požadavek ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (v případě žaloby podané podle § 80 písm. b/ o. s. ř.), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není), soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal (srov. 21 Cdo 902/2003). Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí, případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není přitom vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal. S ohledem na výše uvedené formuloval odvolací soud žalobní petit sám tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a v tomto směru podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve správném znění potvrdil.

18. Pokud jde však o nákladové výroky IV. a V. týkající se nákladů mezi účastníky řízení navzájem a nákladů státu, tyto byly krajským soudem dle ustanovení § 220 o. s. ř. změněny z následujících důvodů. Pokud jde o výrok IV., jsou všeobecně známé a aktuálně soudy standardně aplikované judikatorní závěry Ústavního soudu ohledně toho, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, shodně jako v řízeních o vypořádání společného jmění manželů, by, pokud nejde o mimořádné výjimky v podobě obstrukcí a šikanózního výkonu práva, neměly být přiznávány náklady řízení žádnému z účastníků řízení. Uvedená teorie je postavena na závěru, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (nález Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/2022, dostupný na www.nalus.cz). V daném případě se o šikanózní výkon práva ze strany žalobců nejedná, tito se po právu domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a je tedy namístě, aby si každý z účastníků tohoto řízení nesl své náklady sám.

19. S ohledem na uvedené byl rozsudek okresního soudu ve výroku IV. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně. Z důvodu této změny pak bylo třeba změnit i výrok V. o nákladech řízení státu, které jsou potom účastníci povinni nést rovným dílem, kdy ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. nelze kvantifikovat jejich úspěch či neúspěch ve věci. Polovina nákladů řízení státu, které v řízení před okresním soudem vznikly, pak činí na straně žalobců i na straně žalovaného částku 11.476 Kč.

20. Lhůtu k plnění určil krajský soud třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ze shodných důvodů jako v případě nákladů řízení před soudem prvého stupně.