75 Co 21/2022-236

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 6. 2021, č. j. 17 C 104/2018-157, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 17 C 104/2018-167, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 61.162,20 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění tak, že stát – ČR nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.320,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení shora uvedeného okresní soud žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí podílu o velikosti na nemovitých věcech, a to na pozemku parcela č. st. 240 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parcela č. st. 262 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je jiná stavba bez čp./če., pozemku parcela č. 23/3 – ostatní plocha, pozemku parcela č. 57/1 – zahrada, pozemku parcela č. 57/2 – ostatní plocha, pozemku parcela č. 69/6 – trvalý travní porost, pozemku parcela č. 70/7 – vodní plocha, pozemku parcela č. 78 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 80/20 – vodní plocha, pozemku parcela č. 80/22 – vodní plocha, pozemku parcela č. 86/3 – ostatní plocha, pozemku parcela č. 93/15 – orná půda, pozemku parcela č. 94/4 – ostatní plocha, pozemku parcela č. 105/1 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 105/2 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 105/3 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 105/10 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 114 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 154 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 167 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 176/7 – trvalý travní porost, pozemku parcela č. 176/8 – ostatní plocha, pozemku parcela č. 176/13 – orná půda, pozemku parcela č. 176/27 – ostatní plocha, pozemku parcela č. 178/2 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 178/3 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 180/2 – trvalý travní porost, pozemku parcela č. 207/3 – lesní pozemek, pozemku parcela č. 223/3 – ostatní plocha, pozemku parcela [číslo] – ostatní plocha, pozemku parcela č. 229 – ostatní plocha a pozemku parcela č. 301/22 – orná půda, vše v obci a k. ú. [obec], jejichž vlastníkem je dosud v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, zamítl (výrok I.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 56.224 Kč do jednoho měsíce ode dne právní moci rozsudku (výrok II.) a dále, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši 7.000 Kč do jednoho měsíce ode dne právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalobkyni nevzniklo vůči žalovanému právo požadovat vrácení darovaných nemovitostí zpět do jejího vlastnictví, když v řízení bylo prokázáno, že podíl jedné poloviny na předmětných nemovitostech byl žalovanému darován oběma jeho rodiči - žalobkyní a jejím již zemřelým manželem [jméno] [příjmení] a žalobkyně není v dané věci aktivně věcně legitimována k tomu, aby se domáhala určení, že je vlastnicí podílu jedné poloviny na předmětných nemovitostech, neboť toto žalobkyní požadované určení vlastnictví neodpovídá zásadě revokace daru, kdy se vlastnický vztah vrací do stavu, v jakém byl před realizací daru. Dále dospěl k závěru, že i kdyby ve věci byla žalobkyně aktivně věcně legitimována, nebyly by naplněny zákonné předpoklady dle § 2072 občanského zákoníku pro odvolání daru pro nevděk. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaný se vůči žalobkyni nedopustil jednání, které by bylo možno označit jako nevděk, či jako jednání v rozporu s dobrými mravy, když bylo prokázáno, že žalovaný a jeho rodina žalobkyni poskytli a nabízeli pomoc v případě její první operace, kterou žalobkyně využila jen částečně. Dále pak, že žalobkyně sama svým jednáním, zejména tvrzením o zahraniční dovolené v době, kdy měla nastoupit operaci kyčle s následnou rehabilitací, způsobila, že žalovaný ani nevěděl, že pomoc potřebuje. Uvedené nastalo již v době rozporů mezi žalobkyní a žalovaným ohledně rozsahu chovu domácího zvířectva. Možnost poskytnutí pomoci ze strany žalovaného tak vyloučila a její výpovědí bylo prokázáno, že žalovaného o žádnou pomoc nepožádala. Žalovaný, který se měl a mohl domnívat, že žalobkyně je na dovolené v zahraničí, neměl důvod pátrat po jejím pobytu.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno. Namítala, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Pokud jde o důvod zamítnutí s ohledem na to, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, má za to, že na základě usnesení o dědictví ze dne 27. 3. 2017, č. j. 21 D 1173/2016-39, po zemřelém manželovi se žalobkyně stala výlučnou dědičkou věcí, které patřily do jejich SJM. Dcera nabyla pozemek, který nepatřil do SJM, a žalovaný jako syn nenabyl ničeho. Z tohoto důvodu je žalobkyně aktivně věcně legitimována k podání předmětné žaloby. Žalobkyně setrvávala na své argumentaci, kterou uváděla v průběhu celého řízení s tím, že žalovaný o ni neprojevoval takový zájem, jaký by jako dítě o svého rodiče projevovat měl. Žalobkyně od něj nečekala nějaký vděk za to, že mu darovala nemovitosti, ale čekala zájem, pomoc v nemoci a psychickou podporu. Žalobkyni chování žalovaného velmi mrzí a trápí ji, k naplnění ustanovení § 2072 o.z. je pak důležité nejenom hledisko objektivní, ale i subjektivní, jinak pociťuje nezájem osoby blízké a nevděk člověk v produktivním věku, mladý, který má život před sebou, pracuje, a jinak člověk v důchodovém věku, který je sám nemocný a nesoběstačný. Žalovaný pak žalobkyni ani nenavštěvoval ani o ni neprojevoval zájem a po podání žaloby se situace ještě zhoršila a rodina žalovaného se o žalobkyni přestala zajímat úplně. Všichni lidé pracují a to, že je žalovaný řidič kamionu, není argument, aby se takto k žalobkyni choval. Takové jednání dítěte vůči rodiči by nemělo být legalizováno.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že pokud se žalobkyně domnívá, že je aktivně věcně legitimována k podání předmětné žaloby jako dědička po zemřelém manželovi, s tímto nelze souhlasit. Dědické řízení po otci žalovaného probíhalo v souladu s jeho vůlí, kdy všechen podstatný majetek byl rozdělen za života zůstavitele dohodou, na základě které žalovaný nabyl vlastnické právo předmětným nemovitostem. Žalobkyně nebyla jedinou dědičkou po svém zesnulém manželovi. Byli zde i ostatní dědicové, takže ona sama se po smrti svého manžela nemohla dovolávat vrácení celého podílu, který ze svého SJM společně s manželem darovali žalovanému. Navíc jde o tvrzení a důkazy uváděné po koncentraci řízení a odvolací soud by se tímto neměl vůbec zabývat. Žalovaný zopakoval svá předchozí tvrzení v průběhu řízení uváděná, že žalobkyně nemůže po žalovaném požadovat, aby se vzdal svého zaměstnání a své rodiny a veškerý svůj volný čas věnoval výhradně žalobkyni a jejím zájmům a potřebám. Žalobkyně musí pochopit, že žalovaný má svůj vlastní život. Je sice ochoten jí i nadále dle svých možností pomáhat, nicméně žalobkyně nemůže žalovaného a celou jeho rodinu doslova zotročovat a vyžadovat od nich péči o rozsáhlé hospodářství. Navíc o svém pobytu v lázních žalovaného neinformovala, tudíž asi ani o pomoc nestála.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 22. 5. 2018 domáhala určení, že je vlastníkem poloviny nemovitostí popsaných shora. Žalobu odůvodnila tím, že smlouvou o převodu nemovitostí z 23. 9. 2016 darovala společně se svým již zemřelým manželem [jméno] [příjmení] žalovanému podíl jedné poloviny předmětných nemovitostí a žalovaný tento podíl na nemovitostech do svého vlastnictví přijal a citovanou darovací smlouvou zřídil žalovaný společně s obdarovanou [jméno] [příjmení] žalobkyni a jejímu manželovi věcné břemeno spočívající v právu doživotního bezplatného užívání části nemovitostí, a to pozemku p. č. st. 262 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemku [parcelní číslo] zahrada a pozemku [parcelní číslo] ostatní plocha a to tak, jak je užívali ke dni podpisu smlouvy. Vklad práva dle darovací smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště v [obec]. Dne 9. 2. 2017 podstoupila žalobkyně operaci, následně musela po dobu šesti týdnů dojíždět do nemocnice v [obec], kde absolvovala 33 procedur chemoterapie. Tato situace byla pro žalobkyni velice náročná a požádala žalovaného, jestli by ji mohl do nemocnice vozit svým autem, to však žalovaný odmítl a sdělil žalobkyni, aby jezdila vlakem nebo autobusem. Dne 31. 10. 2017 se žalobkyně podrobila operaci kyčelního kloubu, následně podstoupila rehabilitaci ve [obec]. Žalovanému byl její nepříznivý zdravotní stav znám, ale ani jednou za celou tuto dobu, co byla v lázních, ji nenavštívil, nezatelefonoval a ani se jiným způsobem nezajímal o její stav. Žalovaný žalobkyni i přesto, v jakém zdravotním stavu se nacházela, ani nepomáhal s úklidem nemovitostí, které mu darovala a ke kterým ji zřídil věcné břemeno užívání, veškerou pomoc zajišťuje pouze dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] a soused pan [příjmení], který obstarával hospodářská zvířata žalobkyně. Žalovaný žalobkyni nezajišťuje nákupy jídla a ostatních nezbytných věcí, a to přesto, že jej o to žalobkyně požádala, žalovaný také neprovádí údržbu a opravy darovaných nemovitostí, ke kterým žalobkyni zřídil věcné břemeno užívání, a tím jí toto užívání znemožňuje. Žalobkyně má za to, že tímto popsaným jednáním jí žalovaný ublížil, a to do té míry, že tím zjevně porušil dobré mravy, přitom z jeho strany nešlo o jednání ojedinělé, ale trvající již více než rok. Toto jednání žalobkyně žalovanému neodpustila, a pro jeho nevděk od předmětné darovací smlouvy odstoupila dopisem ze dne 15. 1. 2018, který byl žalovanému doručen dne 1. 2. 2018. Tímto dnem zanikl popsaný darovací vztah mezi žalobkyní a žalovaným, s účinky ex nunc se obnovil původní právní vztah a žalobkyně se stala vlastnicí podílu jedné poloviny nemovitostí, které žalovanému darovala.

7. Žalovaný s odvoláním daru nesouhlasil, kdy není pravdou, že se odmítl jakýmkoliv způsobem podílet na zajištění dopravy žalobkyně do nemocnice v [obec], neboť zajistil, aby bylo o dopravu žalobkyně postaráno, na vyšetření mamografem žalobkyni do nemocnice odvezla dcera žalovaného [jméno], dovoz k operaci žalobkyni zajišťoval žalovaný tak, že žalobkyni vezla dcera žalovaného [jméno] se svým přítelem, domů po operaci odvezl žalobkyni osobně žalovaný společně s dcerou [jméno]. Nadto po dobu několika týdnů v období rekonvalescence žalobkyně žalovaný spolu se svou manželkou [jméno] [příjmení], dcerami [jméno] a [jméno] denně pečovali o domácí zvířata, které žalobkyně chová a s jejichž chovem žalovaný zásadně nesouhlasí, což je žalobkyni velmi dobře známo, a to z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a vyššího věku žalobkyně. Žalovaný opakovaně žalobkyni proto žádal, abych chov zvířat zrušila, když není v jejich silách se o zvířata starat a žalovaného manželka a děti nemají časový prostor, aby péči o zvířata plně zajišťovali. Právě v tomto problému shledává žalovaný ohnisko sporu vzniklého mezi ním a žalobkyní, kdy se žalobkyně dožaduje, aby se de facto o její domácí zvíře zvířata starali druzí, což není vzhledem k povinnostem žalovaného a jeho dcer fakticky možné, neboť žalovaný vykonává zaměstnání jako řidič kamionu, odjíždí v noci z neděle na pondělí a vrací se v pátek nebo v sobotu, doma je jen velmi omezeně a není reálně v jeho silách, aby se o zvířata chovaná žalobkyní postaral. Žalovaný opakovaně žádal žalobkyni o zrušení chovu zvířat, ta však tuto jedinou schůdnou cestu řešení situace odmítá a žalovaný se důvodně domnívá, že fakticky právě z tohoto důvodu se rozhodla odvolat dar spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Žalobkyně si je dobře vědoma toho, že žalovaný byl ochoten, co se týká dojíždění na chemoterapii, žalobkyni do nemocnice o víkendech dovážet, ve všední dny z důvodu jeho výkonu práce mimo domov toto není schopen zajistit, a tyto dny byly ochotny odvoz žalobkyně zajistit dcery žalovaného. Toto řešení bylo žalobkyni ze strany žalovaného nabídnuto, tato však opět v důsledku neshod ohledně chovu domácích zvířat odmítla s tím, že po nich nic nechce. O podstoupení operace kyčle žalobkyně žalovaného žádným způsobem neinformovala, žalovaný se o ní neměl vůbec jak dozvědět, v dané době uskutečnila žalobkyně telefonáty oběma dcerám žalovaného se sdělením, že hodlá odjet na delší dobu do Dubaje, také pracovnici matričního úřadu v [obec], sousedce žalovaného [jméno] [příjmení], v danou dobu měla žalobkyně tvrdit, že se chystá na dlouhou dovolenou a žádat ji, ať tuto informaci nesděluje žalovanému ani jeho rodině.Na uvedených nemovitostech žalobkyně vyvěsila zámky, ke kterým žalovaný nemá klíč, čímž mu žalobkyně zcela jasně a účelově brání již v pouhém přístupu k nim, natož pokud jde o péči o nemovitosti. Odvolání daru je dle žalovaného neúčinné, neboť žádnou péči o žalobkyni nezanedbal, nechoval se k ní nevděčně, toto nemá žádné právní následky a žalovaný nadále zůstává vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovitostech.

8. Okresní soud pak provedl ve věci rozsáhlé dokazování, kdy provedl k důkazu listiny, nechal ve věci zpracovat znalecký posudek k zodpovězení otázky, zda byl zesnulý dárce [jméno] [příjmení] ke dni podpisu darovací smlouvy způsobilým takové právní jednání učinit, provedl výslechy navržených svědků a účastnické výslechy žalobkyně a žalovaného. Na to vydal dne 14. 6. 2021 napadený rozsudek.

9. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje s tím, že pouze stručně doplňuje závěr o skutkovém stavu v následujícím směru: Žalovaný se v únoru 2017, kdy se žalobkyně podrobila operaci nádoru prsu a podstupovala chemoterapie, snažil zajistit odvoz a dovoz na tyto chemoterapie pomocí svých dcer, kdy on jako řidič kamionu nebyl přes týden doma. Na operaci žalobkyni vezla dcera žalovaného a z operace žalovaný. Na chemoterapie následně žalovanou vozila od pondělí do pátku sanitka, kdy, jak sama žalobkyně uvedla, je syn v práci, a proto ho o odvoz nežádala. Po této operaci v průběhu jara ještě žalovaný s dětmi žalobkyni pomáhal s obhospodařováním jí chovaného zvířectva, následně však začalo docházet ke konfliktům, kdy žalovaný žalobkyni přemlouval, aby nechovala tolik zvířat, když to nezvládá a žalovaný a jeho rodina na to nemá čas, ale žalobkyně s tímto nesouhlasila. Žalobkyně sama uvedla, že po synovi nikdy žádnou pomoc nechtěla, pomáhá jí dcera a soused a chov zvířat zvládá. V důsledku chovu zvířat panovaly mezi účastníky neshody, které se stupňovaly a vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se zhoršily. Pokud jde o žalobkyní podstoupenou operaci kyčle v říjnu 2017, tuto operaci a následný pobyt v lázních žalobkyně před žalovaným zamlčela a tvrdila jeho dcerám, že jede na dovolenou. Po shora uvedených neshodách vztahy mezi účastníky ochladly a vyvrcholily odvoláním daru ze strany žalobkyně, což, jak sama uvedla, učinila také proto, že se dozvěděla, že žalovaný chce darované nemovitosti prodat. Pokud jde o darované nemovitosti – konkrétně pak o rodinný dům s přilehlými pozemky, tyto užívá žalobkyně, chová zde zvířata a má je opatřeny zámky.

10. Co se pak týká právního hodnocení věci, pokud jde o důvody revokace daru, je třeba aplikovat při právním posouzení věci ust. 2072 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

11. Krajský soud se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu o tom, že došlo k platnému darování předmětných nemovitostí tak, jak jsou předmětem této žaloby, a rovněž o tom, že ze strany žalobkyně došlo k právnímu úkonu, kterým se domáhala ve smyslu shora citovaného ustanovení vrácení daru. Pokud jde o úkon revokace daru, zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného musí - aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci - naplnit tři předpoklady: 1) ubližuje dárci (eventuálně osobě dárci blízké - srov. § 2072 odst. 2) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, 2) zjevně tím porušuje dobré mravy a 3) dárce toto chování obdarovanému nepromine.Obdarovaný může ublížit dárci jak ve fyzické rovině, tak v rovině psychické. Mezi skutky obdarovaného, které nepochybně opravňují dárce k odvolání daru, patří trestné činy proti životu a zdraví dárce, příp. jemu blízkých osob, jež lze spáchat úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, i jiné trestní činy. Důvodem k odvolání daru mohou však být i amorality nižší intenzity než protiprávní skutky postihované trestním právem, příčí-li se zjevně dobrým mravům. Předpokladem úspěšné revokace je, aby čin obdarovaného zjevně porušil dobré mravy. Zjevnost více než na charakter samotného protiprávního skutku ukazuje na jeho průkaznost (intenzita s jakou se jeví dárci a dalším dotčeným osobám), musí jít tedy o čin, jehož amoralita je očividná (frapantní), tj. netřeba ji dále a hlouběji jakkoli dokazovat. Zákon pojem dobrých mravů blíže nespecifikuje. V § 1 odst. 2 o. z. toliko zakazuje ujednání porušující dobré mravy, kteréžto stíhá neplatností (§ 580). Jejich bližší vymezení ponechává ovšem na doktríně a judikatuře. Abstraktněji a s důrazem na obecné principy morální tento pojem uchopil Ústavní soud, který vymezil obecný korektiv dobrých mravů jakožto "souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu" (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 249/97). Historickou determinaci a nepřímo i evolutivnost pojmu dobrých mravů připomněl pak Nejvyšší soud, který jimi (více pragmaticky - přes sdílení společenskou majoritou) rozumí "souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence sdílené rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních" (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 263/2001).

12. Aby bylo možno revokovat dar, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně. Soudní praxe, aniž by tak činila cíleně, přiblížila i to, co rozumět zjevným porušením. V souladu s ustáleným názorem judikatury Nejvyššího soudu lze učinit závěr, že "se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny (nyní - silou zákonné fikce - vůči osobě dárci blízké, jak plyne z § 2072 odst. 2 o. z.), které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy" (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 538/2003, v němž se dále uvádí, že "tato kolize - závadné jednání - však vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli,běžným', nýbrž hrubým porušením dobrých mravů (závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny musí být svým rozsahem a intenzitou natolik výrazné, aby skutečně bylo podřaditelné pod ustanovení § 630 obč. zák.) "). Obdobné uvádí rovněž pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2354/2008. Požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn třeba i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity a dárce se osobně dotýká (ubližuje mu). Stejný závěr lze ovšem učinit i v případě několika méně intenzivních avšak setrvalých či opakujících se zásahů. I méně závažné závadné počínání obdarovaného, je-li soustavné, může nabýt charakteru natolik obtěžujícího, že je lze kvalifikovat jako zjevný rozpor s dobrými mravy (opakované verbální útoky, pomluvy, šikanování, poškozování dárcova majetku, opakované neposkytnutí potřebné pomoci atp.). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování. Komplexní posouzení v sobě nese prvky subjektivního a objektivního hodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Podle dosavadní soudní praxe bylo rozhodujícím především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Zákonodárce nicméně použitým výrazem "ublížil-li obdarovaný dárci" evokuje zřejmou nutnost zohlednit rovnocenně i subjektivní stránku a vzít v potaz, jak moc intenzivně vnímá dárce závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Z toho - vedle dalšího - plyne i to, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu, případně vůči jemu blízké osobě, zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci nepostačí; bude zapotřebí závěr o patřičnosti revokace objektivizovat zmiňovaným testem dobrých mravů.

13. Krajský soud má shodně s okresním soudem za prokázáno, že nedošlo k naplnění podmínky pro možnost odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, kdy v řízení nevyšlo najevo, že by se žalovaný dopustil vůči žalobkyni takového jednání, které by dosáhlo intenzity zjevného porušení dobrých mravů, z tohoto důvodu tedy k zániku darovacího vztahu nedošlo. Krajský soud akcentuje, že podstatné pro posouzení věci a chování žalovaného je jednání popsané v listině označené jako odvolání daru ze dne 15. 1. 2018. Jen zde popsané jednání může být v řízení předmětem dokazování a zkoumání z hlediska podmínek pro vrácení daru. Podstatné pro vyhovění žalobě bylo tedy ze strany žalobkyně prokázat, že došlo ze strany žalovaného k jednání popsanému v listině odvolání daru, a že toto jednání také dosahuje takové intenzity, aby představovalo z hlediska objektivního i subjektivního zjevné porušení dobrých mravů. V daném případě má krajský soud shodně jako okresní soud za to, že tomu tak nebylo, kdy ačkoli se může žalobkyně chováním žalovaného cítit dotčena, nelze pominout, že zčásti tento přístup žalovaného k ní způsobila sama, kdy k ochladnutí vztahů došlo z důvodu rozporů ohledně chovu zvířat žalobkyní, s nimiž minimálně v době nemoci a rekonvalescence potřebovala pomoci, kdy tato odmítala jejich chov alespoň omezit. Jak uvedl okresní soud, žalovaný se, pokud jde o léčbu nádorového onemocnění, snažil pomoc žalobkyni alespoň dle svých možností zajistit, v případě druhé operace a lázeňského pobytu tyto skutečnosti žalobkyně před žalovaným zamlčela a neinformovala ho, tento se domníval, že je na dovolené. Takovéto jednání žalovaného pak nemůže dosáhnout intenzity zjevného porušení dobrých mravů. Pokud jde o údržbu a opravy nemovitostí, žalobkyně má tyto zamčené a tyto výlučně užívá, těžko pak spatřovat zjevné porušení dobrých mravů v tom, že žalovaný neudržuje nemovitosti, do nichž nemá přístup a které pro sebe a chov zvířat užívá výlučně a bezplatně žalovaná.

14. S ohledem na to, že nejsou dány důvody pro odvolání daru, žalobkyně nemá nárok na vrácení nemovitostí tak, jak uplatila v žalobě s následným tvrzením, že je dědičkou celé žalované poloviny nemovitostí po zemřelém manželovi (což uvedla po koncentraci řízení až v odvolání) ani v případné poměrné části s ohledem na to, že předmětné nemovitosti byly darovány ze SJM žalobkyně a jejího zemřelého manžela.

15. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, zde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalovaného, avšak nepostupoval správně při výpočtu nákladů řízení, kdy nesprávně určil částku odměny za jeden úkon právní služby, která se neurčí z tarifní hodnoty 35.000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), ale z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a). a odst. 4 písm. b), kdy odměna za jeden úkon advokáta tedy nečiní za použití § 7 a.t. částku 2.500 Kč, ale 3.100 Kč.

17. Náklady řízení před soudem prvního stupně na straně žalovaného jsou tak tvořeny odměnou za zastupování advokátem dle ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) a.t. z tarifní hodnosty 50.000 Kč v částce 37.200 Kč za 12 úkonů právní pomoci po 3.100 Kč, sestávající z částky 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.100 Kč za vyjádření ve věci ze dne 24. 7. 2018, dne 13. 11. 2018 a dne 15. 10. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za účast u jednání a to za každé dvě započaté hodiny, dne 4. 12. 2018 (jednání přesáhlo 2 hodiny, tj. 2 úkony), dne 19. 9. 2019 (jednání přesáhlo 7 hodin, tj. 4 úkony), dne 28. 11. 2018 a dne 24. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., náhradou hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, 3 a.t. za 12 úkonů právní pomoci po 300 Kč, tj. 3.600 Kč, náhradou za cestovné 1.863,50 Kč vynaložené právní zástupkyní žalovaného k jednání Okresního soudu v Šumperku dne 4. 12. 2018 v souladu s vyhl. č. 463/2017 Sb. na trase ze sídla advokáta – do sídla okresního soudu a zpět vozidlem r. z. [anonymizováno] 7404, celkem ujeto 274 km, při průměrné spotřebě 9,4 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4 Kč a vyhláškové motorové nafty 29,80 Kč, náhradou za cestovné 2 x 1.988,80 Kč (3.977,60 Kč) vynaložené právní zástupkyní žalovaného k jednání Okresního soudu v Olomouci dne 19. 9. 2019 a 28. 11. 2019 v souladu s vyhl. č. 333/2018 Sb. na trase ze sídla advokáta – do sídla okresního soudu a zpět vozidlem r. z. [anonymizováno] 7404, celkem ujeto 2 x 274 km, při průměrné spotřebě 9,4 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,10 Kč a vyhláškové motorové nafty 33,60 Kč, náhradou za cestovné 1.906,20 Kč vynaložené právní zástupkyní žalovaného k jednání Okresního soudu v Šumperku dne 24. 5. 2021 v souladu s vyhl. č. 589/2020 Sb. na trase ze sídla advokáta – do sídla okresního soudu a zpět vozidlem r. z. [anonymizováno] 7404, celkem ujeto 274 km, při průměrné spotřebě 9,4 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,40 Kč a vyhláškové motorové nafty 27,20 Kč, náhradou za promeškaný čas na těchto cestách za 20 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 2.000 Kč (§ 14 a. t.), vše zvýšeno o 21 % DPH – 10.614,90 Kč, když zástupkyně žalovaného doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

18. Celkem tedy účelně vynaložené náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně činily částku 61.162,20 Kč. S ohledem na shora uvedené tedy krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení změnil dle § 220 o. s. ř. 19. [obec] plnění u náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil shodně jako okresní soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. měsíční, a to s ohledem na výši nákladů řízení a skutečnost, že žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, tudíž delší lhůtu k plnění odůvodňují její majetkové poměry.

20. Dále krajský soud změnil dle § 220 o. s. ř. výrok III. rozsudku okresního soudu o povinnosti žalobkyně uhradit státu náklady řízení, kdy dle ust. § 148 o. s. ř., stát má podle výsledku řízení proti účastníkům, právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byla žalobkyně v řízení osvobozena od soudních poplatků, proto stát nemá vůči ní nárok na náhradu nákladů, které platil v souvislosti se znalečným vyplaceným znalci.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5, § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) a. t. ve výši 6.200 Kč (2 x 3.100 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání dne 14. 4. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a.t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 2 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., cestovného právní zástupkyně žalovaného ve výši 1.329,10 Kč vynaloženého v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase ze sídla advokáta [obec a číslo], [obec] – [obec] a zpět k jednání dne 14. 4. 2022, vozidlem r. z. 2BS 1512, celkem ujeto 2 x 88 km, při průměrné spotřebě 7,9 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně motorové nafty 36,10 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a.t.). Dále zástupkyni žalovaného náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad, když doložila, že je plátcem, tj. z částky 8.529,10 Kč ve výši 1.791,10 Kč Celkem tak žalovanému na nákladech odvolacího řízení náleží částka 10.320,20 Kč.

22. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Poučení