75 CO 23/2022 - 90

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [příjmení] [příjmení], z. s., [IČO] sídlem [adresa] 73 [obec] o zaplacení částky 71 067 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného 2. proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 9. 2021, č. j. 9 C 121/2021-39, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 2. 2022, č. j. 9 C 121/2021-71, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a II. ve vztahu k žalovanému 2. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. potvrzuje v tomto správném znění: „ Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 19.090,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.“

III. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 461 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání uložil okresní soud žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 71 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni 1 200 Kč a konečně na náhradě nákladů řízení uložil žalovaným 1. a 2. zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 19 235,60 Kč (výrok III.). Okresní soud v napadeném rozsudku vyšel ze závěru, že stran v řízení uplatněného nároku nastala fikce jeho uznání ve smyslu ust. §114b odst. 5 o. s. ř., a to v situaci, kdy se žalovaní písemně k žalobou uplatněnému nároku včas nevyjádřili na základě soudem vydané a doručené výzvy dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. Okresní soud pak neakceptoval pozdní vyjádření žalovaného 2., jímž se bránil proti žalobě tím, že tvrdil, že viníkem dopravní nehody byl žalovaný 1., který si škodící vozidlo vzal bez oprávnění a bez vědomí nadřízeného, neboť žalovaným 2. uváděné odůvodnění tohoto pozdního vyjádření založené na tvrzení, že vyčkával na doručení trestního rozsudku, není vážným důvodem ve smyslu ust. §114b o. s. ř., které by vyloučilo fikci uznání nároku. Podle okresního soudu tak žalovaný 2. mohl uvedenou obranu uvést ve stanovené lhůtě. S ohledem na popsané pak okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podal včasné odvolání žalovaný 2., jímž se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Žalovaný 2. nezpochybňoval, že jeho vyjádření ve věci na základě výzvy soudu bylo opožděné, nicméně zdůrazňoval, že z něj jasně vyplynulo odmítnutí nároku žalobkyně a dále, že bylo soudu doručeno před vyhlášením napadeného rozsudku. Dovolával se závěrů komentářové literatury, podle níž má soud za takovéto procesní situace nařídit jednání a nikoli vydat rozsudek pro uznání a rovněž odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 2693/16 a sp. zn. III. ÚS 3207/20. Argumentoval taktéž tím, že již z jeho žádosti o zaslání rozhodnutí v trestní věci, které směřovalo k jiné spisové značce, bylo zcela patrné, že s žalobou nesouhlasí, přičemž toto jeho podání se dostalo do dispoziční sféry okresního soudu ve stanovené lhůtě a obsah tohoto podání tak mohl být soudu znám z jeho úřední činnosti. Konečně argumentoval tím, že vyřízení žádosti o zaslání rozhodnutí z trestního řízení, kterým se hodlal bránit, trvalo nepřiměřeně dlouho, přičemž liknavost soudu při vyřizování jeho žádosti nemůže jít k jeho tíži, což měl okresní soud rovněž zvažovat.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného 2. vyjádřila tak, že navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Byla toho názoru, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když na straně žalovaného 2. nebyla žádná okolnost, která by mu bránila ve včasném vyjádření se ve věci.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne 17. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaných 1. a 2. solidárního zaplacení částky 71 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 5. 2021 do zaplacení a dále proti žalovanému 2. zaplacení částky 1 200 Kč, a to za skutkových tvrzení, že se dne 12. 7. 2020 v 19:05hod. stala dopravní nehoda na silnici [spisová značka] v km 6,905 v obci [obec] u domu [adresa], a to tak, že žalovaný 1. jel s traktorem tov. zn. Zetor, [registrační značka], držitele žalovaného 2., ve směru jízdy od obce Bohuslavice dál obcí [obec] směrem k obci [obec], kdy při projíždění levotočivé zatáčky nezvládl řízení zemědělského vozidla v důsledku požití alkoholického nápoje. Žalovaný 1. s traktorem vjel vpravo mimo komunikaci, kde narazil do pravé zadní části zaparkovaného vozidla tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], držitelky Z. B., které se v důsledku nárazu odrazilo a vozidlo zn. Škoda levou zadní částí narazilo do chodkyně [jméno] [příjmení] i kočárku, ve kterém bylo její dítě M. R. Oba následkem nárazu upadli na travnatou plochu. Žalovaný 1. následně strhl řízení traktoru vlevo, přejel silnici [spisová značka] a pokračoval dál v jízdě vlevo, kde narazil do budovy p. [číslo] kde urazil roh budovy a tam následně traktor zastavil, přičemž následná opakovaná dechová zkouška u žalovaného 1. prokázala přítomnost alkoholu v hodnotách 1,86 a 1,82 promile v krvi. Škodící vozidlo bylo v době škodné události pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen ZPO), u žalobkyně pod pojistnou smlouvou [číslo] škodná/pojistná událost byla u ní řešena pod [číslo]. Dne 5. 11. 2020 žalobkyně vyplatila na likvidaci pojistné události částku 71 067 Kč, z níž 17 063 Kč připadlo za vytrpěné bolesti, částka 500 Kč za posudek k bolestnému, částka 20 000 Kč za účelně vynaložené nálady spojené s péči o zdraví (což následně žalobkyně skutkově vymezila jako výpadek v příjmu partnera poškozené [příjmení] v důsledku jeho péče o syna poškozené v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozené [příjmení] a jejího vyloučení z běžného života), částka 20 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy a částka 13 504 Kč jako účelně vynaložené náklady za právní zastoupení poškozené advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]. Předmětná věc měla být řešena rovněž v trestním řízení, o jehož stavu však žalobkyně nemá zprávu. Proti žalovanému 1. žalobkyně nárok uplatňuje z titulu regresu dle ust. § 10 odst. 1 písm. g) a i) ZPO, proti žalovanému 2. pak dle § 10 odst. 3 ZPO, když za popsané situace tento žalovaný jako provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s žalovaným 1. Žalovaní ničeho na uplatněný nárok nezaplatili, ač byli k úhradě vyzvání nejpozději předžalobní výzvou, a to ve vztahu k žalovanému 1. ze dne 4. 1. 2021 a ve vztahu k žalovanému 2. ze dne 6. 5. 2021. Ve vztahu k žalovanému 2. pak žalobkyně požadovala dále k zaplacení částku 1 200 Kč jako paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Okresní soud dne 13. 7. 2021 pod č. j. 9 C 121/2021-31 vydal usnesení, jehož obsahem byla výzva dle ust. § 114b o. s. ř. Okresní soud tak žalovaným uložil, aby se ve lhůtě 30-ti dnů písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která byla zasílána společně s tímto usnesením. Poučil je o tom, že v případě uznání nároku bude ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Pro případ, že nárok zcela neuznávají, poučil je o náležitosti takového podání s tímto vyjádřením a rovněž je poučil, že v případě nemohou -li vyjádření z vážného důvodu učinit ve lhůtě, že musí ve stanovené lhůtě soudu tuto skutečnost sdělit a případně, k výzvě soudu, prokázat. Závěrem účastníky poučil (při zvýraznění textu) o tom, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají a soud tak ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153 odst. 3 o. s. ř.), k jehož vydání nemusí být nařízeno jednání. Toto usnesení bylo žalovanému 1. doručeno dne 27. 7. 2021 a žalovanému 2. dne 28. 7. 2021, když je fyzicky převzal jednatel žalovaného 2. Dne 9. 9. 2021 bylo okresnímu soudu doručeno podání žalovaného 2. k předmětné spisové značce, v němž žalovaný 2. uvedl, že v příloze zasílá kopii rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 1 T 184/2020–128, dále že z uvedeného vyplývá, že viníkem nehody je pouze žalovaný 1, který si vzal vozidlo neoprávněně a bez vědomí nadřízeného a takto navrhoval, aby soud rozhodl, že žalovaný 2. se nemá jakkoli podílet za zaplacení částky požadované žalobkyní. Dále uváděl, že již v květnu byl vyzván žalobkyní k vyjádření ve věci, to chtěl učinit formou předložení rozsudku s tím, že jeho žádost o zaslání kopie rozsudku byla soudem vyřízena až po urgenci v měsíci září. K tomu do spisu založil kopii žádosti do věci sp. zn. 1 T 181/2020 datované dnem 13. 5. 2021, osobně doručené na podatelnu Okresního soudu v Šumperku dne 4. 8. 2021 a kopii podacího lístku k zásilce adresované žalovaným 2. Okresnímu soudu v Šumperku a podané dne 13. 5. 2021. Následně dne 21. 9. 2021 okresní soud vyhlásil napadený rozsudek. K osobě žalovaného 2. pak dále z obsahu spisu, po doplněném dokazování odvolacím soudem, vyplývá, že je subjektem zapsaným ve spolkovém rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu L, vložce 203 a dále, že je podnikatelem podnikajícím tzv. po živnostensku, když mu svědčí tři živnostenská oprávnění.

6. Podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Podle ustanovení § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

8. Dle ustálené judikatury vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování, a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce uznání žalobního nároku žalovaným, je soud povinen rozhodnout podle této fikce uznání rozsudkem pro uznání. Soud tak činí bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné. Zákon v ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Zjistí-li však soud, že uznání žalovaného odporuje kogentním právním předpisům, nelze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, stejně tak, pokud je žaloba pro vady neprojednatelná nebo zjevně bezdůvodná. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. I. § 1 až 200za. komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1044). Žalovaný se ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze pokládat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 604/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, dostupná z www.nsoud.cz).

9. V prvé řadě se odvolací soud s ohledem na vymezený předmět odvolacího přezkumu zaměřil na to, zda povaha věci či okolnosti případu umožňovaly ve věci postup dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. S ohledem na uplatněný nárok, kterým je regresní nárok pojistitele proti pojištěnému a provozovateli vozidla ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla při zohlednění žalobních tvrzení, je odvolací soud toho závěru, že pokud okresní soud přistoupil za účelem přípravy jednání k získání procesních stanovisek žalovaných postupem dle ust. § 114 b o. s. ř., pak tomuto postupu nelze ničeho vytknout. Tzv. kvalifikovaná výzva pak byla žalovanému 1. doručena dne 27. 7. 2021 a žalovanému 2. dne 28. 7. 2021, přičemž platí, že žádný z žalovaných se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž nastala zákonná fikce uznání nároku žalovanými.

10. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že se žalovaný 2. ve věci písemně vyjádřil po uplynutí stanovené lhůty až dne 9. 9. 2021, kdy rámcově naznačil svou procesní obranu. Pokud se žalovaný 2. dále dovolává aplikace závěrů z judikatury Ústavního soudu, na kterou odkazuje v odvolání, pak dle odvolacího soudu jsou tyto odkazy v projednávané věci nepřípadné. Ve věci sp. zn. I. ÚS 2693/16 tam vyložené závěry Ústavní soud přijal v situaci, kdy se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, avšak současně ve lhůtě k vyjádření mu nalézací soud doručil předvolání k jednání, které bylo následně k žádosti žalobkyně zrušeno a mělo být nařízeno jednání nové. Podle Ústavního soudu, a s tímto závěrem souhlasí i soud odvolací, tak stěžovatel jako právní laik mohl předpokládat, že pokud bylo a bude nařízeno jednání, bude se moci k obsahu žaloby vyjádřit ústně; takový předpoklad není nerozumný a nelze považovat za obstrukci stěžovatele a dovozovat jeho pasivitu, pokud se rozhodl místo písemného vyjádření k žalobě se k ní vyjádřit ústně, pokud mu soud jasně sdělil, že ve věci bude nařízeno jednání. Ve věci sp. zn. III. ÚS 3207/20 pak Ústavní soud rozhodoval ve věci, kde skutkové okolnosti byly takové, že žalovaná ve stanovené lhůtě vyjádřila nesouhlas s žalobou ve formě odporu proti platebnímu rozkazu s tím, že se následně vyjádří ke skutkovým okolnostem sporu, kdy následně se vyjádřila tak, že nárok neuznává a vyjádří se ke skutkovým okolnostem a předloží podklady později, neboť obchodní a účetní podklady vážící se k projednávanému obchodnímu sporu drží daňová poradkyně, která čerpá dovolenou.

11. V právě projednávané věci je však situace zcela odlišná v tom, že žalovaný 2. v běhu stanovené lhůty neučinil žádný relevantní projev, z něhož by bylo lze dovodit, že s uplatněným nárokem nesouhlasí a ani ze strany nalézacího soudu nebyl učiněn žádný krok, z něhož by bylo lze usuzovat, že soud na požadovaném písemném vyjádření netrvá.

12. Za takovýto relevantní projev nelze ani považovat žádost žalovaného 2. zaslanou okresnímu soudu, ale určenou k věci sp. zn. 1 T 184/2020, v níž požadoval zaslání stejnopisu trestního rozsudku žalovaného 1. a která byla datována dnem 13. 5. 2021, ale soudu prokazatelně doručená až dne 4. 8. 2021. Nelze totiž akceptovat názor žalovaného 2, že by podání adresované do jiné věci stejného soudu, navíc s jiným obsahem, mělo vyvolat procesní účinky v jiné věci. Tento názor nemá oporu ani v procesních předpisech (viz § 42 odst. 4 o. s. ř. náležitosti podání – specifikace věci, které se týká) ani v přepisech upravujících vnitřní organizaci chodu soudů. Navíc pokud žalovaný 2. byl schopen dne 4. 8. 2021 doručit na podatelnu okresního soudu žádost o zaslání trestního rozsudku ve věci žalovaného 1., jistě mu ničeho nebránilo, aby v předmětné věci učinil písemné podání, z něhož by vyplýval nesouhlas s uplatněným nárokem např. s tím, že po doručení trestního rozsudku stran žalovaného 1. se ve věci podrobněji vyjádří, když nepochybně informace o trestní řízení žalovaného 1. a vydání rozsudku v trestní věci musel mít, když jak sám uvádí, že již 13. 5. 2021 žádal ve věci sp. zn. 1 T 184/2020 o zaslání trestního rozsudku.

13. Akceptace názoru odvolatele, že účinky fikce uznání nároku nemohou, i přes marné uplynutí stanovené lhůty k vyjádření, nastat, pokud žalovaný svůj nesouhlas vyjádří (kdykoliv) před vyhlášením rozsudku pro uznání, by ve svém důsledku (bez existence mimořádných okolností viz např. jako v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu) vedla k tomu, že by se ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. stalo ustanovením obsolentním, a to přesto, že toto ustanovení bylo Ústavním soudem v plenárním rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 13/15 shledáno jako souladné s ústavním pořádkem.

14. V situaci, kdy okresní soud s ohledem na předmět sporu postupoval tak, že ve věci uložil oběma žalovaným povinnost vyjádřit se ve věci dle ust. § 114b o. s. ř. a žalovaní, ač jim výzva byla řádně doručena, se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, přičemž ve věci nebyla dána žádná mimořádná okolnost pro akceptaci pozdního vyjádření žalovaného 2., nastala ve vztahu k oběma žalovaným fikce uznání nároku. Okresní soud tedy nepochybil, pokud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek pro uznání vydaný okresním soudem dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve výroku I. a II., když jde–li o nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tento vyplývá z ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů nalézací řízení odvolací soud potvrdil ve správném znění, když okresní soud v bodě 8 odůvodnění rozsudku tyto správně určil a správně stanovil jejich výši částkou 19 090,40 Kč, avšak ve výroku rozsudku se dopustil písařské chyby, neboť uvedl částku 19 235,60 Kč.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný 2 nebyl se svým odvoláním úspěšný, žalobkyně tedy má nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ advokátní tarif“) ve výši 3.980 Kč (1x 3.980 Kč - účast u jednání dne 21. 6. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 1x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, z cestovních náhrad ve výši 6 992,60 Kč za jízdu osobním automobilem Honda Civic, [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne 21. 6. 2022 v délce zpáteční jízdy 254 km při průměrné spotřebě ve výši 6 l BA/100 km, prokázané ceně benzínu 47,20 Kč a paušálu za opotřebení 4,7 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., z náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč za 8 půlhodin strávených cestou k jednání dne 21. 6. 2022 dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, když jedna cesta z [obec] do [obec] a zpět trvá 4 půlhodiny, a dále z 21% DPH z odměny a náhrad, tj. 1 468,40 Kč, neboť advokát žalobkyně osvědčil dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a o. s. ř., že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně činí částku 8 461 Kč. 17. [obec] plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Poučení