75 Co 245/2024 - 81

Rubrum

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupenému [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 77.677,09 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 6. června 2024, č. j. 10 C 343/2023-48, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) mění tak, že žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.412,43 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení, b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 11.614,40 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 61.172,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části co do zaplacení částky ve výši 16.504,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22.447,72 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení (výrok II.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak okresní soud rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z uvedeného důvodu částku 25.257,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Uvedený způsobem rozhodl okresní soud o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení původně částky ve výši 83.620,01 Kč spolu s běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 9. 2023 do zaplacení, po částečném zpětvzetí žaloby pak částky 77.677,09 Kč spolu s běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 9. 2023 do zaplacení, a to za skutkových tvrzení o tom, že uzavřel s žalovaným dne[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] smlouvu o dílo č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jejímž předmětem bylo dílo spočívající v revitalizaci bytového domu [adresa] s tím, že za měsíce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] provedl fakturaci, a to fakturou č. [hodnota] vystavenou dne 31. 7. 2023 na částku 1.081.281,52 Kč splatnou 14. 8. 2023, žalovaným uhrazenou dne 15. 9. 2023, a fakturou č. [hodnota] vystavenou dne 31.8.2023 na částku 1.630.951,06 Kč splatnou 10. 9. 2023, uhrazenou žalovaným dne 15. 9. 2023. V řízení nárokovaná částka pak představuje součet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1.081.281,52 Kč za dobu od 15. 8. 2023 do 14. 9. 2023 ve výši 13.775,23 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 1.081.281,52 Kč za dobu od 15. 8. 2023 do 14. 9. 2023 v kapitalizované výši 16.759,86 Kč, zákonného úroku prodlení z částky 1.630.951,06 Kč od 11. 9. 2023 do 14. 9. 2023 v kapitalizované výši 2.681,02 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 1.630 951,06 Kč od 11. 9. 2023 do 14. 9. 2023 v kapitalizované výši 3.261,90 Kč. Dále je předmětem uplatněného nároku částka 47.142 Kč představují náklady advokáta spojené s vymáháním pohledávky před zahájením soudního řízení za dva úkony právní služby, a to převzetí věci a předžalobní výzvu.

3. Okresní soud po projednání věci učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož byla mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem uzavřena dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] smlouva o dílo č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jejímž předmětem bylo dílo „Revitalizace bytového domu [adresa]“. V článku VI. 1 byla sjednána měsíční fakturace skutečně provedených prací a v článku VI.2. smlouvy byla sjednána splatnost faktur 14 dnů od doručení objednateli. V čl. IX.5. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z částky uvedené na faktuře za každý den prodlení v případě prodlení objednatele s úhradou faktury. Podle čl. XIII.6. smlouvu bylo možno měnit, doplňovat nebo rušit jen oboustranně odsouhlasenými písemnými dodatky. Žalobce vystavil za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] dvě faktury, a to fakturu č. [hodnota] vystavenou dne 31. 7. 2023 na částku 1.081.281,52 Kč splatnou 14. 8. 2023, která byla žalovaným uhrazena dne 15. 9. 2023 a fakturu č. [hodnota] vystavenou dne 31. 8. 2023 na částku 1.630.951,06 Kč splatnou 10. 9. 2023, která byla žalovaným uhrazena dne 15. 9. 2023. Obě faktury byly v den jejich vystavení doručeny společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ke kontrole, následně po jejich kontrole byly odeslány panu Kaňovi ze SVJ k proplacení. Předžalobní výzvou ze dne 11. 9. 2023 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 1.081.281,52 Kč a 1.630.951,06 Kč včetně příslušenství a smluvní pokuty. Předžalobní výzvou ze dne 19. 9. 2023 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 83.620,01 Kč.

4. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ust. §§ 513, 1968, 1970, 2048 odst. 1 a 2913, odst. 1, 2 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná stran uplatněných nároků na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13.775,23 Kč za dobu od 15. 8. 2023 do 14. 9. 2023 z částky 1.081.281,52 Kč a na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 1.081.281,52 Kč za dobu od 15. 8. 2023 do 14. 9. 2023 v kapitalizované výši 16.759,86 Kč, když žalovaný byl v prodlení s úhradou ceny díla vyúčtované fakturou č. [hodnota] ze dne 31. 7. 2023, která byla splatná dne 14. 8. 2023, přičemž uhrazena byla až dne 15. 9. 2023. Jde-li o zaplacení částky 47.142 Kč jako žalobcem uhrazené prostředky na právní pomoc při vymáhání pohledávek mimo soudní řízení, okresní soud i při zohlednění nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15, dospěl k závěru, že takto vynaložené prostředky jsou majetkovou újmou, škodou. V posuzované věci pak bylo dle okresního soudu třeba zohlednit to, že právní pomoc zástupce žalobce převzal a úkony činil nejen ve vztahu ke splatnému dluhu žalovaného (ohledně něhož byl v prodlení), ale rovněž ve vztahu k dosud nesplatnému dluhu, přičemž ohledně posléze uvedeného dospěl k závěru, že předpoklady pro vyhovění žaloby nejsou dány a z výše nárokované částky tak přiznal 30.637,20 Kč, a to za dva úkony právní služby z punkta 1.081.281,52 Kč.

5. Proti uvedenému rozsudku, a to výrokovým částem I. a III., brojí odvoláním žalovaný domáhajíc se jeho změny tak, že žaloba bude i v části o zaplacení částky 61.172,29 Kč s příslušenstvím zamítnuta a žalovanému bude proti žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Předně žalobce namítal, že okresní soud přiznal žalobci v rozporu se zákonem zákonný úrok z prodlení (tzv. běžící) z kapitalizovaného úroku z prodlení, když z celkem přiznané částky 61.172,29 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení představuje částku 13.775,23 Kč. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu o tom, že bylo v řízení prokázáno, že veškeré faktury vystavené žalobkyní a týkající se předmětné smlouvy o dílo byly v den vystavení doručovány společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., když toto měla být běžná praxe dle ústní dohody s panem [Anonymizováno] z [Anonymizováno], kterou žalovaný po celou dobu akceptoval u všech předchozích faktur, faktury hradil a že nebylo prokázáno, že by s tímto postupem žalovaný projevil nesouhlas již dříve a dále pak, že společnost [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. provedla kontrolu faktur, včetně protokolů a následně faktury zaslala žalovanému k proplacení a že tak bylo možno uzavřít, že faktury byly ze strany žalobce doručeny žalovanému včas a že se nejednalo o změnu smlouvy o dílo, která by vyžadovala formu písemného dodatku. Zdůrazňoval, že předmětná smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Ve smlouvě o dílo jsou specifikována sídla smluvních stran i oprávnění zástupci smluvních stran. Společnost [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. nijakým způsobem nezastupovala žalovaného ve věci předmětné smlouvy o dílo a ani není a nikdy nebyla zplnomocněna k přebírání jakýchkoliv písemností od žalobce. Je pravdou, že žalovaný u předchozích faktur nijak aktivně nevystupoval, že mu byly doručeny prostřednictvím společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., ale za situace, kdy jsou vůči žalovanému uplatňován zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta dle uzavřené smlouvy o dílo, pak by i doručování faktur, dle kterých jsou vůči žalovanému uplatňovány majetkové sankce, mělo probíhat v souladu s písemně uzavřenou smlouvou o dílo. Podle žalovaného nedošlo k prokázání ani žádné ústní dohody mezi panem Kaňou (předsedou výboru žalovaného) a panem Krupařem o doručování faktur přes společnost [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., když svědek [Anonymizováno]. [jméno FO] měl o takové hypotetické ústní dohodě informace pouze zprostředkované od třetí osoby. Ani argument svědka, že takový postup je obvyklý, aby nevznikaly problémy a faktury se dostaly v termínu ke správci ([jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno].), nemůže obstát, jelikož nebyl důvod, aby byly faktury doručovány primárně společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., když tato společnost neprováděla úhrady faktur ani nebyla zplnomocněna ke kontrole faktur. Žalovaný dále poukazoval na to, že dle jeho stanov pan Kaňa jako předseda výboru žalovaného nemohl sám jednat za žalovaného a uzavírat jakékoliv dohody za žalovaného, ale bylo nutné, aby jednali minimálně dva členové výboru společně, což se nestalo. O této skutečnosti společnost [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. jako zkušený správce bytových domů, i žalobce museli vědět, když tato skutečnost jednoznačně vyplývá z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek. Dle uzavřené písemné smlouvy o dílo začíná běžet splatnost faktury od doručení objednateli, tj. žalovanému, a pokud tedy žalobce požaduje uhrazení úroku z prodlení a smluvní pokuty, pak by měla prokázat, že předmětnou fakturu doručil žalovanému dne 31. 7. 2023 a nikoliv třetímu subjektu, který není smluvní stranou a není ani zplnomocněn žalovaným k přebírání písemností za žalovaného. Žalovaný tedy uzavřel smlouvu o dílo s žalobcem v písemné formě, pokud by mělo dojít k jakékoliv změně této smlouvy musela by být taková změna provedena opět písemně formou dodatku ke smlouvě o dílo. Žalovaný ve svém účetnictví eviduje fakturu č. [hodnota], když tato faktura byla řádně doručena žalovanému prostřednictví právního zástupce žalobce dopisem ze dne 11. 9. 2023 a převzata byla 12. 9. 2023 a následně 15. 9. 2023 uhrazena, tedy řádně a včas. Žalovaný dále namítal, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v předmětné smlouvě o dílo je zdánlivým právním jednáním z důvodu jeho neurčitosti, kdy určení výše smluvní pokuty z částky uvedené na faktuře, je dle názoru žalovaného neurčité a nelze ho odstranit ani výkladem, když na faktuře se nachází několik částek a není jasné, ze které má být smluvní pokuta vypočítána. Neurčitost tohoto ustanovení je doloženo také samotnou žalobou, ve které žalobce požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z neuhrazených faktur za každý den prodlení, což už vůbec neodpovídá textu smlouvy o dílo. Soud prvního stupně dále z části uznal jako důvodný uplatněný nárok žalobce na náhradu nákladů řízení ve výši 47.142 Kč, kdy soud tento nárok posoudil jako nárok na náhradu škody vzniklý v důsledku porušení smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o dílo. Žalovaný nesouhlasí s takovým posouzením, kdy má za to, že žalobce nikdy netvrdil, že úhradu částky ve výši 47.142 Kč požaduje z titulu náhrady škody, jak ji posoudil soud, ale vždy „pouze“ z titulu nákladů právního zastoupení. Žalovaný měl tedy za to, že soud nemohl hodnotit tento uplatněný nárok za nárok z náhrady škody bez dostatečných skutkových tvrzení žalobce. Pokud by bylo lze uplatněný nárok zvažovat z titulu náhrady škody z důvodu nesplnění peněžitého plnění, pak by tato částka měla být podle žalovaného v souladu s ust. § 1971 o. z. ponížena o částku přiznanou z titulu zákonných úroků z prodlení, které tuto škodu kryjí. Okresnímu soudu dále žalovaný vytýkal, že nepřihlédl a nevypořádal se s tvrzeními žalovaného (replika žalované ze dne 25. 4. 2024), kdy tento rozporoval i obsah předmětné faktury č. [hodnota], tedy i oprávněnost vystavení předmětné faktury žalobkyní. A to především soupisu provedených prací tvořící součást faktury, který měl být podepsán technickým dozorem žalovaného panem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebyl oprávněn k jednání za žalovaného (včetně podpisu soupisu provedených prací), na což byl žalobce upozorněn zápisem ve stavebním deníku ze dne 23. 7. 2023. Z tohoto důvodu považuje žalovaný soupis provedených prací i nadále za neodsouhlasený a sporný. Pokud žalovaný na základě této faktury plnil, činil tak pouze na základě snahy o mimosoudní vyřízení sporu a řádné dokončení a předání díla, když tato snaha se ukázala jako marná, neboť žalobce obratem po uhrazení faktury č. [hodnota] podal žalobní návrh, který je projednáván v tomto soudním řízení. Konečně žalovaný brojil proti nákladovému výroku, když dle jeho názoru okresní soud dostatečně neposoudil účelnost jednotlivých tvrzených úkonů právní služby žalobcem nárokovaných.

6. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že toto převážně směřuje do skutkových okolností věci, když však skutková zjištění okresního soudu považuje za správná. Rozsudek okresního soudu v žalovaným napadeném rozsahu navrhoval potvrdil.

7. Proti uvedenému rozsudku brojí odvoláním rovněž žalobce. Byť v úvodu svého odvolání uváděl, že brojí proti všem výrokům napadeného rozsudku, je s ohledem na odvolací návrh zřejmé, že odvolání směřuje pouze proti výrokům II. a III., když se domáhá změny napadeného rozsudku tak, že mu bude přiznána celá, po částečném zpětvzetí žaloby, nárokovaná částka 77.677,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 9. 2023 do zaplacení a plná náhrada nákladů řízení. Podstatou odvolání žalobce je nesouhlas se závěrem okresního soudu, že jeho výzva k zaplacení dosud nesplatné pohledávky byla předčasná, resp. přesněji spíše, že poskytnutí právní služby nebylo v dané době důvodné. V tomto směru argumentoval tím, že v emailu ze dne 9. 9. 2023 jej žalovaný zcela jednoznačně informuje, že nejenom splatnou fakturu za červenec, ale ani nesplatnou fakturu za srpen (pozn. faktura č. [hodnota]) neuhradí. Podle žalobce tak neexistoval jediný objektivní důvod, proč by měl vyčkávat s podniknutím právních kroků vůči žalovanému ohledně nesplatné faktury do okamžiku, než nastane její splatnost. Naopak, urgentní řešení nezaplacené pohledávky bylo pro něj nezbytně nutné. Náklady žalobce na advokáta týkající se vymáhání nesplatné pohledávky, kterou dlužník odmítá uhradit z jiného důvodu, než je její splatnost (navíc neoprávněného), považuje žalobce za účelně vynaložené a nezbytné. Ve světle toho, že žalovaný uhradil dlužnou částku téměř okamžitě po obdržení předžalobní výzvy advokáta, se tyto náklady navíc ukázaly jako efektivní. Oprávněnost a odůvodněnost právního zastoupení žalobce navíc zvyšuje skutečnost, že byl žalovaným již jednou uveden v omyl, kdy tento prostřednictvím člena výboru pana [Anonymizováno] informoval dne 12. 8. 2023 prostřednictví sms zprávy žalobce o odeslání dlužné částky, což se posléze ukázalo jako lež. Peníze byly ze strany žalovaného uhrazeny až poté, co obdržel předžalobní výzvu právního zástupce.

8. Žalovaný s odvolací argumentací žalobce nesouhlasil a navrhoval potvrzení rozsudku v žalobcem napadeném rozsahu.

9. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnými osobami přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.

10. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro projednání odvolání obou účastníků vyplynulo, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 9. 2023 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 83.620,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky od 23. 9. 2023 do zaplacení za skutkových tvrzení výše uvedených. Okresní soud návrhu vyhověl a dne 21. 11. 2023 ve věci vydal el. platební rozkaz, který byl k odporu žalovaného zrušen. Procesní obrana žalovaného byla v rámci vyjádření po podání odporu založena na argumentaci, že splatnost ceny díla byla smluvně stanovena tak, že nastala 14 dnů po doručení faktur, přičemž žalobce netvrdí doručení těchto faktur dne 31. 7. 2023, resp. 31. 8. 2023. Poukazoval na skutečnost, že dokonce u faktury č. [hodnota] je v rozporu se smlouvou splatnost uváděna jako 10-ti denní, proto výzvou ze dne 11. 9. 2023 žalobce nemohl žalovaného upomínat k úhradě v prodlení, když i kdyby byla faktura doručena dne 31. 8. 2023, nemohl být žalovaný v prodlení. Žalovanému pak nebylo jasné na základě, jakého právního důvodu se žalobce domáhá zaplacení částky 47.142 Kč. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uváděl, že faktury byly žalovanému doručeny v den jejich vystavení, tj. 31. 7. a 31. 8. 2023, prostřednictvím společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., která pro žalovaného provádí správu nemovitostí, kdy takto bylo postupováno i v případě předchozích faktur. Částku 47.142 Kč žalobce požaduje jako náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ze strany věřitele, a to v situaci, kdy dlužník dluh uhradí před podáním žaloby s tím, že odkazoval na závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15. Žalobce obhajoval postup pro využití služeb advokáta i ve vztahu k vymáhání nesplatné pohledávky obsahem emailu žalovaného ze dne 9. 9. 2023, ve kterém tento sděloval, že faktury neuhradí. Okresní soud nařídil a konal ve věci první jednání dne 26. 3. 2024, kdy po provedení úkonů dle § 118 o. s. ř. zahájil dokazování ve věci, účastník poučil o koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. a žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil o povinnosti tvrzení a důkazní stran dohody o doručování faktur. V průběhu jednání vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.681,02 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3.261,90 Kč a okresní soud jednání odročil na den 30. 4. 2023. Žalobce na základě uvedené výzvy doplnil tvrzení potud, že po uzavření předmětné smlouvy o dílo byl žalovaným informován, aby vystavené faktury byly doručovány společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., se kterou byl žalovaný ve smluvním vztahu a na tomto postupu takto dohodnut. Proto byla každá faktura zaslána uvedené společnosti. V reakci na doplněná tvrzení žalovaný popíral existenci jakékoliv dohody o tom, že by faktury měly být zasílány společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Dále se žalovaný vyjadřoval ke vztahu k jeho technickému dozoru na stavbě, který měl pro něj smluvně zajišťovat [tituly před jménem] [Anonymizováno]. S činností této osoby nebyl spokojen s tím, že tato osoba nebyla zmocněna za žalovaného činit jakékoliv úkony, což žalobce musel vědět a nemůže se tak dovolávat své dobré víry. Usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 10 C 343/2023-35, okresní soud zastavil řízení co do zaplacení částek 2.681,02 Kč a 3.261,90 Kč. Další jednání okresní soud uskutečnil dne 28. 5. 2024, kdy pokračoval v dokazování, které ukončil, účastníky poučil dle § 119a odst. 1 o. s. ř. a dle § 119a odst. 2 o. s. ř. jim umožnil učinit závěrečné návrhy ve věci a jednání odročil na den 6. 6. 2024 za účel vyhlášení rozsudku, kdy uvedeného dne tento vyhlásil.

11. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje (bod 3. až 21. písemného odůvodnění napadeného rozsudku), včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 22. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

12. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně učinil závěr o tom, že žalovaný byl v prodlení s dílčí úhradou ceny díla v částce 1.081.281,52 Kč vyúčtovanou fakturou č. [hodnota] ze dne 31. 7. 2024, když takováto forma vyúčtování ceny díla byla dle smluvního ujednání stran hmotněprávním předpokladem splatnosti dílčí ceny díla. Za procesní obrany žalovaného založené na popíraní doručení předmětné faktury, bylo třeba posoudit, zda se předmětná faktura žalobce adresovaná žalovanému dostala do jeho dispoziční sféry, přičemž odvolací soud aprobuje závěr okresního soudu, že tomu tak bylo, když byla v řízení prokázána existence dohody mezi společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., subjektem zajišťujícím správu domu pro žalovaného, jednající pověřeným zaměstnancem panem Krupařem a žalovaným, jednajícím panem [Anonymizováno], o tom, že správce bude přejímat faktury, které po jejich kontrole předloží žalovanému k proplacení. Odvolací soud v uvedeném kontextu připomíná, že soud při hodnocení důkazů (§ 131 o. s. ř.) mimo jiné pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V tomto směru nelze opomenout, co vyšlo v řízení, včetně odvolacího, najevo, a to z vyjádření samotného žalovaného, a to, že uvedený způsob doručování vyúčtování dílčích cen díla ve formě faktur, tj. od žalobci ke správci a od správce k žalovanému, nejenomže předcházel doručení „sporné faktury“, ale uvedený postup pokračoval i při doručování následných dílčích vyúčtování (faktur). Pokud žalovaný okresnímu soudu vytýkal pochybení v procesu dokazování, kdy závěr o existenci dohody učinil z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který sám přítomen uzavření takové dohody nebyl a o její existenci věděl od svého zaměstnance, lze žalovanému přisvědčit, že k takovému důkazu, který se v anglosaském právní prostředí označuje jako tzv. svědectví z druhé ruky, je třeba přistupovat velmi kriticky a dále, že by soud měl, je-li to možné, vycházet z důkazů bezprostředních. Jak již však vyloženo výše, procesní předpis v ust. § 131 o. s. ř. normuje obecnou zásadu hodnocení důkazů soudem, přičemž má-li soud při hodnocení důkazů mimo jiné pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, je v kontextu toho, že popsaný způsob doručování vyúčtování (faktur) předcházel i následoval po doručení sporné faktury, učinění skutkového závěru o existenci takovéto dohody z uvedeného důkazu akceptovatelné. Konečně namítá-li žalovaný, že pokud takovouto dohodu uzavřel pan [Anonymizováno], jednal tak v rozporu se způsobem zastupování žalovaného, pak skutečně s ohledem na způsob zastupování žalovaného došlo k překročení zástupčího oprávnění (§ 440 o. z.), nicméně takové jednání žalovaného zavazuje, když nepochybně tím, že od počátku takovýto způsob doručování faktury minimálně konkludentně žalovaný akceptoval, jednání pana Kani ratihaboval. Správně pak ve vyloženém kontextu okresní soud uzavřel, že daná otázka nesouvisí se změnou smlouvy mezi účastníky.

13. S ohledem na vyložené platí, že pokud žalovaný dne 14. 8. 2024 žalobci neuhradil vyúčtovanou (fakturovanou) částku 1.081.281,52 Kč a tuto uhradil až dne 15. 9. 2024, je nepochybné, že v době od 15. 8. 2024 do 14. 9. 2024 (do kdy žalobce uplatňuje nárok, přičemž prodlení skončilo až dne 15. 9. 2024) byl v prodlení a dále platí, že žalobci svědčí za uvedené období proti žalovanému zákonné sankční příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení. S ohledem na smluvní ujednání účastníků obsažené v předmětné smlouvě o dílo náleží žalobci dále z důvodu prodlení žalovaného s dílčí úhradou ceny díla (porušení povinnost uhradit dílčí cenu v dohodnuté době) i nárok na smluvní (konvenční) pokutu v sazbě 0,05 % z částky 1.081.281,52 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do 14. 9. 2024 (viz shora), když uvedené nároky se vzájemně nevylučují a obstojí vedle sebe. Pokud se žalovaný v rámci odvolání snaží prosadit závěr, že ujednání o smluvní pokutě je právním jednáním pro jeho neurčitost zdánlivým, když není zřejmé, jaká částka z faktury má být základem pro vypočet smluvní pokuty, pak této argumentaci nelze přisvědčit. Při aplikaci metod výkladu právního jednání obsažených v ust. § 556 odst. 1 o. z. (a to jak metody subjektivní, tak i metody objektivní) a při zohlednění smyslu smluvní pokuty, tedy v posuzované věci ochrany finančních zájmů zhotovitele, nelze dospět k jinému závěru než k tomu, že základem po výpočet smluvní pokuty je cena uváděna na faktuře jako cena „celkem k úhradě“, tedy konečná dílčí cena díla, na kterou má zhotoviteli vzniknout nárok a kterou je objednatel povinen zaplatit. Pokud žalovaný argumentuje jinými částkami na faktuře, kterými jsou cena bez daně z přidané hodnoty či výše daně z přidané hodnoty, nepochybně neodpovídá smyslu smluvní pokuty (utvrzení povinnosti zaplatit dílčí cenu díla), aby základem pro výpočet smluvní pokuty byla dílčí cena díla bez DPH či samotná výše DPH.

14. Okresní soud tedy správně uzavřel, že v souvislosti s prodlením žalovaného žalobci za jím vymezené období, kdy byl žalovaný v prodlení, náleží na zákonném úroku z prodlení částka 13.775,23 Kč a dále smluvní pokuta ve výši 16.759,86 Kč.

15. Žalobce dále v řízení uplatnil částku 47.142 Kč jako náklady, které vynaložil na služby advokáta spojené s vymáháním pohledávky za žalovaným. Okresní soud takto uplatněnému nároku dílem vyhověl, když tento subsumoval pod pravidla upravující náhradu škody vzniklou porušením smluvní povinnosti ve smyslu § 2913 o. z., přičemž inspirací pro toto právní hodnocení mu byl nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1017/15. S právním posouzením okresního soudu stran této otázky však odvolací soud nesouhlasí a odkaz na citované rozhodnutí Ústavního soudu není přiléhavý, neboť Ústavní soud v označené věci problematiku vynaložených nákladů za právní pomoc advokáta řešil na zcela jiném skutkovém a právním základu, a to v poměrech oznamovatele trestného činu a jeho občanskoprávní odpovědnosti za újmu způsobenou nařčené osobě. Použitelná není podle odvolacího soudu ani judikatura dovolacího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 630/2016, kdy otázka vynaložených nákladů na právní pomoc v předsoudní fází byla řešena ve specifických podmínkách odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci.

16. V posuzované věci jde totiž o situaci, kdy náklady na právní pomoc advokáta jsou požadovány v souvislosti s činností advokáta jako právního profesionála při vymáhání pohledávky ve fázi tzv. mimosoudního vymáhání, tedy před zahájením soudního řízení a v situaci, kdy pohledávka (její jistina) byla takto dlužníkem uhrazena, aniž by bylo soudní řízení o této zahájeno. Na tuto situaci je tak podle odvolacího soudu třeba aplikovat ust. § 513 o. z., kdy takto vynaložené náklady je nutno zvažovat jako příslušenství pohledávky (náklady spojené s uplatněním pohledávky). Odvolací soud se totiž ztotožňuje s odbornou komentářovou literaturou, podle níž náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou širším pojmem, než je náhrada nákladů sporného řízení ve smyslu § 151 o. s. ř. a dále, že právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky není nezbytně spojeno se zahájením soudního řízení a že toto zahrnuje všechny účelně vynaložené náklady, které by průměrně rozumově nadaná osoba vynaložila v souvislosti s uplatněním své pohledávky. Při výkladu ust. § 513 o. z. nelze při požadavku eurokonformního výkladu vnitrostátních norem rovněž opomenout zásady vyplívající ze směrnice 2011/7/EU (bod 20. premabuje), podle níž by věřitel měl mít vedle pokrytí interních nákladů i nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužník, zejména nákladů, které vzniknou pověřením advokáta. Byť uvedená směrnice cílí na problematiku opožděných plateb v rámci tzv. podnikatelských vztahů a co do náhrady interních nákladů věřitele byla do českého právního řádu transponována nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jsou nepochybně závěry o saturaci nákladů věřiteli vzniklých opožděnou platbou dlužníka aplikovatelné obecně v rámci občanskoprávního obratu (vztahu).

17. Je-li pak právním základem žalobcem uplatněného nároku jeho povaha jako příslušenství pohledávky, je třeba se vypořádat s otázkou, podle čeho toto příslušenství kvantifikovat (určit výši). V posuzované věci žalobce k uplatnění (vymáhání) pohledávky využil služeb advokáta, právního profesionála, a náklady uplatnění pohledávky požaduje dle pravidel určení výše mimosmluvní odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Byť uvedená vyhláška pravidla pro určení výše mimosmluvní odměny advokáta vztahuje na situace, kdy mezi advokátem a jeho klientem není dohoda o smluvní odměně a na situace, kdy soud či jiný orgán veřejné moci rozhoduje o náhradě nákladů řízení (§ 1 AT), je podle odvolacího soudu tato vyhláška aplikovatelná i pro situace, kdy k uplatnění (vymáhání) pohledávky dochází advokátem v době před zahájením soudního řízení a pohledávka je dlužníkem uhrazena, aniž by bylo zahájeno soudní řízení. Je tomu tak proto, že součástí právního řádu není žádný právní předpis, který by objektivizoval (paušalizoval) náklady této fáze uplatnění (vymáhání) pohledávek a tuto mezeru v právu je třeba vyplnit analogickou aplikací obsahové nepřípadnějšího právního předpisu.

18. Jestliže příslušenstvím pohledávky ve formě nákladů spojených s jejím uplatněním mají tvořit účelně vynaložené náklady, které by průměrně rozumově nadaná osoba vynaložila v souvislosti s uplatněním své pohledávky, pak v prvé řadě musí platit, že uplatňovaná pohledávka je pohledávkou dospělou (splatnou), neboť pouze takovou pohledávku lze po právu uplatňovat. Opačný výklad, který by připouštěl zvažovat za účelné i náklady spojené s uplatňováním nesplatných pohledávek a takové náklady by zvažoval jako příslušenství pohledávky by nepochybně byl nedůvodným zásahem do práv dlužníka a popíral by smysl stanovení či sjednání doby splatnosti dluhu dlužníkem.

19. Pokud tedy okresní soud žalobkyni přiznal částku 30.637,20 Kč počítanou jako dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a předžalobní výzva) ve smyslu § 7, 11 AT v souvislosti s uplatněnou pohledávkou 1.081.281,52 Kč, byť jeho právní posouzení takto přiznaného nároku jako náhrady škody je nesprávné, když se jedná o příslušenství uvedené pohledávky, je jeho rozhodnutí ve výroku věcně správné, stejně jako zamítnutí uplatněného nároku co do částky 16.504,80 Kč, neboť v tomto rozsahu se nejedná o příslušenství pohledávky, když tento náklad nevznikl ve vztahu k dospělé pohledávce; jen pro úplnost je třeba dodat, že se ani nemůže jednat o náhradu škody.

20. Odvolací argumentaci žalobce je tak třeba odmítnout, když s ohledem na obsah spisu je zřejmé, že žalovaného prostřednictvím advokáta vyzýval k úhradě i částky 1.630.951,06 Kč vyplývající z faktury č. [hodnota] v domnění, že částka byla splatná, ač splatná de iure nebyla, na což pak žalobce v průběhu řízení reagoval částečným zpětvzetím žaloby ohledně úroku z prodlení a smluvní pokuty počítané z uvedené částky za tam vymezené období. Uplatňování uvedené pohledávky tak bylo předčasné, náklady vzniklé nelze považovat za účelné a úvahy žalobce, že na základě uvedeného žalovaný následně ve splatnosti plnil, jsou spíše spekulativního charakteru.

21. Jestliže tedy nárok na zaplacení nákladů za právní služby advokáta žalobce není náhradou škody, ale příslušenstvím pohledávky, není přiléhavá odvolací argumentace žalovaného, který se dovolával aplikace ust. § 1971 o. z. Důvodná není odvolací argumentace žalovaného rovněž v tom směru, že okresní soud nezohlednil jeho tvrzení uvedené v podání ze dne 25. 4. 2024, kdy rozporoval obsah předmětné faktury č. [hodnota], tedy oprávněnost jejího vystavení, a především soupis provedených prací podepsaný [tituly před jménem] [Anonymizováno], kdy tento soupis považuje i dosud za neodsouhlasený a sporný s tím, že pohledávka vyčíslená předmětnou fakturou byla uhrazena pouze na základě snahy o mimosoudní vyřízení sporu. Okresní soud v uvedeném směru však žádným způsobem nepochybil, neboť žalovaný uvedená tvrzení před ním nepřednesl. V podání ze dne 25. 4. 2024 totiž žalovaný pouze uvádí, že nebyl spokojen s činností [tituly před jménem] [Anonymizováno], že deklaroval ve stavebním deníku, že jmenovaný není oprávněn za žalovaného činit jakékoliv úkony a že se tak žalobce nemůže v tomto směru dovolávat dobré víry a že jednání jmenovaného nemůže žalovaného zavazovat. Z těchto tvrzení však nelze dovozovat, že žalovaný zpochybňuje jím uhrazenou jistinu pohledávky a pokud se tak snaží činit v odvolacím řízení, jde o nepřípustné uplatňování novot v odvolacím řízení.

22. Naopak jako částečně důvodné odvolací soud shledává odvolání žalovaného, v němž okresnímu soudu vytýká, že žalobci přiznal příslušenství ve formě úroku z prodlení z příslušenství. Již v rozhodnutí ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 5/2006), dovolací soud přijal a odůvodnil závěr, že občanský ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníkovi příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny. V navazujícím rozhodnutí dne 29. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 619/2023, Nejvyšší soud, vycházejíc z citovaného R 5/2006, zdůraznil nepřípustnost požadavku na úrok z prodlení z úroku z prodlení. Byť citovaná rozhodnutí byla přijata v poměrech předchozí právní úpravy, jsou jeho východiska aplikovatelné i v poměrech současné úpravy. V posuzované věci žalobce uplatnil nároky z různých právních důvodů, a to jednak z titulu příslušenství (ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky) a dále z titulu smluvní pokuty, pročež ze všech požadoval současně příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení. V situaci, kdy nebyla tvrzena dohoda účastníků a ani tato skutečnost nevyšla v řízení najevo, je odvolací soud toho názoru, že žalobci nelze přiznat požadovaný úrok z prodlení z příslušenství (kapitalizovaného úroku z prodlení ani nákladů uplatnění pohledávky), ale pouze ze smluvní pokuty, jejíž splatnost nastala na základě výzvy žalobce.

23. S ohledem na vše výše popsané odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.412,43 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl a dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve zbytku výroku I. potvrdil, stejně jako ve výroku věcně správný podle citovaného ustanovení o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek ve výrokové části II.

24. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Žalobce požadoval k zaplacení, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, tj. 5. 12. 2024, částku 98.708,42 Kč, přičemž úspěšný je co do částky 64.196,44 Kč (61.196,44 + 3.024,15/zákonný úrok z částky 16.759.86 - smluvní pokuty – za dobu od 23. 9. 2023 do 5. 12. 2024), což představuje 65 % z uplatněného nároku. Za podmínek ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. (zavinění žalobce za částečné zastavení řízení) má žalobce právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 30 %.

25. Za účelně vynaložené náklady řízení žalobce lze považovat jím zaplacený soudní poplatek ve výši 3.346 Kč a dále náklady související se zastoupením advokátem, kdy jde-li o sazbu odměny advokáta za jeden úkon právní služby do částečného zpětvzetí žaloby, činí tato částku 4.460 Kč, a po částečném zpětvzetí žaloby pak částku 4.220 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení účelně celkem 3 úkony právní služby v sazbě 4.460 Kč, a to podání návrhu na vydání el. platebního rozkazu, vyjádření ze dne 29. 1. 2024 učiněné k výzvě soudu, účast u jednání soudu dne 26. 3. 2024, a dva úkony právní služby v sazbě 4.220 Kč, a to vyjádření ze dne 10. 4. 2024 učiněné k výzvě soudu a účast u jednání soudu dne 28. 5. 2024, vše ve smyslu § 11 odst. 1, písm. d) a g) AT. V souvislosti s uvedenými úkony právní služby dále náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT sazbě 300 Kč za jeden úkon. Na straně advokáta žalobce dále vznikly výdaje za cestovné jeho vozem z jeho sídla do sídla okresního soudu a zpět v souvislosti s účastí u soudních jednání v částce 758 Kč, když v podrobnostech se pro stručnost stran výpočtu cestovného a rovněž náhrady za ztrátu času v částce 400 Kč odkazuje na výpočet provedený okresním soudem pod bodem 35. napadeného rozsudku. Při plném úspěchu by žalobci na náhradě nákladů řízení náležela za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.346 Kč, náhrada na odměnu advokáta ve výši 21.820 Kč, náhrada paušalizovaných výdajů advokáta v částce 1.500 Kč, náhrada cestovného 758 Kč a promeškaného času ve výši 400 Kč a náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 5.140.40 Kč z uvedených nákladů, vyjma soudního poplatku. Při plném úspěchu by tak žalobci proti žalovanému na náhradě nákladů řízení náležela částka 32.964,40 Kč. žalobce však má nárok pouze na 30 % náhrady nákladů řízení, a proto mu proti žalovanému na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náleží celkem 9.889,30 Kč.

26. Odvolací soud připomíná, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba pečlivě přihlížet k tomu, zda účastníkem požadovaná náhrada prochází testem jejich účelnosti. Posuzovaná věc je specifická v tom, že advokát zastupující žalobce v tomto řízení činil úkony právní služby již v rámci předsoudního uplatňování pohledávky, kdy takto převzal poskytnutí právní služby nejen stran vymáhání jistiny pohledávky, ale i jejího příslušenství ve formě úroku z prodlení, nákladů uplatnění pohledávky a smluvní pokuty (viz obsah předžalobní výzvy), tedy nároků které byly uplatněny v tomto řízení, přičemž náklady za převzetí zastoupení ve věci vymáhání pohledávky a příslušenství, stejně jako náklad za předžalobní výzvu mu byly přiznány právě jako příslušenstvím pohledávky ve formě nákladů uplatnění pohledávky. Jejich přiznání v tomto řízení, byť by byly počítány z příslušenství, by ve své podstatě bylo nedůvodným a nespravedlivým, ve své podstatě duplicitním, navyšováním příslušenství.

27. Pokud žalobce požadoval dále náhradu na odměnu advokáta za dvě porady ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) AT, pak rovněž dle odvolacího soudu nelze tyto úkony právní služby považovat za účelně vynaložené, když průběh řízení nevykazuje takové podstatné změny skutkových či právních okolností, které by vyžadovaly účelné provedení takových úkonů právní služby. Proto náhrada za tyto úkony nebyla žalobci přiznána.

28. Jde-li o náklady odvolacího řízení, je třeba připomenout, že rozsudek okresního soudu byl napaden jak žalobcem, co do výroku II. a souvisejícího nákladového výroku III., tak i žalovaným, co do výroku I. a souvisejícího nákladového výroku III. V rámci odvolací řízení jsou tak dva dílčí předměty řízení.

29. Žalovaný byl se svým odvoláním proti výroku I. napadeného rozsudku úspěšný pouze částečně, když se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta i co částky 61.172,29 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky od 23. 9. 2023 do zaplacení, tedy částky kapitalizované ke dni rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 72.210,23 Kč, a úspěšný byl pouze co do změny stran zamítnutí úroku z prodlení z částky 44.412,43 za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení, tedy částky kapitalizované ke dni rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 8.013,79 Kč. Úspěch žalovaného stran jeho odvolání tak představuje 11 % a neúspěch pak 89 %. Ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak právo na náhradu nákladů řízení stran uvedeného předmětu odvolacího řízení náleží žalobci v rozsahu 78 %. Náklady žalobce stran uvedeného předmětu řízení představují náklady na právní zastoupení, a to na odměnu advokáta a jeho hotové výdaje, včetně cestovného. Stran uvedeného předmětu řízení učinil zástupce žalobce jeden úkon právní služby, a to účast u soudního jednání dne 26. 11. 2024, když náhrada na odměnu je počítána z tarifní hodnoty 61.172,29 Kč a sazba odměny tak činí 3.580 Kč, k níž náleží paušalizovaná náhrada v částce 300 Kč dle § 13 AT. Cestovní výdaje advokáta žalobce představují částku 785,80 Kč za cestu z jeho sídla do sídla pobočky zdejšího krajského soudu a zpět při ujeté vzdálenosti 92 km, kombinované spotřebě paliva BA 95 7,7l/100 km, vyhláškové ceně paliva 38,20 Kč/l a základní sazbě 5,60 Kč/km, vše dle vyhl. č. 398/2023 Sb. Ve smyslu § 14 AT pak za promeškaný čas advokáta žalobce za cestu k soudu a zpět je kompenzován částkou 400 Kč. Zástupce žalobce jako advokát, který je plátcem DPH, má pak proti nárok i na náhradu za tuto daň ve výši 1.063,80 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobce ve vztahu k předmětu odvolacího řízení vymezenému odvoláním žalovaného tak představují celkem částku 6.129,60 Kč, přičemž s ohledem na rozsah náhrady nákladů řízení žalobce s ohledem na výsledek této části odvolacího řízení (78 %), tak žalobci proti žalovanému na náhradě nákladů řízení náleží částka 4.781,10 Kč.

30. Odvolání žalobce směřovalo proti výroku II. napadeného rozsudku okresního soudu a stran tohoto předmětu řízení byl žalobce zcela neúspěšný a náhrada nákladů této části odvolacího řízení pak náleží žalovanému dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného stran uvedeného předmětu řízení představují náklady na právní zastoupení, a to na odměnu advokáta a jeho hotové výdaje, včetně cestovného. Stran uvedeného předmětu řízení učinil zástupce žalobce jeden úkon právní služby, a to účast u soudního jednání dne 26. 11. 2024, když náhrada na odměnu je počítána z tarifní hodnoty 17.577,14 Kč (zamítnutá částka 16.504,80 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.072,34 Kč jako samostatné příslušenství počítané z částky 5.942,92 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do 5. 12. 2024, ohledně níž bylo řízení zastaveno, když žalobce nevzal žalobu zpět i z běžícího příslušenství) a sazba odměny tak činí 1.820 Kč, k níž náleží paušalizovaná náhrada v částce 300 Kč dle § 13 AT. Cestovních výdajů advokáta představují částku 536 Kč za cestu z jeho sídla do sídla pobočky zdejšího krajského soudu a zpět při ujeté vzdálenosti 70 km, kombinované spotřebě paliva NM 5,3l/100 km, vyhláškové ceně paliva 38,70 Kč/l a základní sazbě 5,60 Kč/km, vše dle vyhl. č. 398/2023 Sb. Ve smyslu § 14 AT pak za promeškaný čas advokáta žalobce za cestu k soudu a zpět je kompenzován částkou 400 Kč. Účelně vynaložené náklady žalovaného ve vztahu k předmětu odvolacího řízení vymezenému odvoláním žalobce tak představují celkem částku 3.056 Kč.

31. Žalobce by byl povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení náhradu ve výši 3.056 Kč, žalovaný pak žalobci částku 4.781,10 Kč. Kompenzací uvedených nároků pak plyne, že za odvolací řízení jako celek je povinen zaplatit žalovaný žalobci částku 1.725,10 Kč.

32. Protože je žalovaný povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před okresním soudem částku 9.889,30 Kč a na nákladech řízení před odvolacím soudem částku 1.725,10 Kč, rozhodl odvolací soud pod výrokem III. tohoto rozsudku, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 11.614,40 Kč. 33. [adresa] plnění u náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Poučení