75 Co 318/2021-173

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], Slovenská republika proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 700 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 6. 2021, č. j. 207 C 30/2016-151, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) co do částky 700 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 17. 6. 2015 do zaplacení a náhrady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 981,40 Kč potvrzuje, b) co do náhrady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 218,60 Kč mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 2.800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 700 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 17. 6. 2015 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1.200 Kč (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2.800 Kč.

2. Okresní soud uzavřel, že žalobou podanou u okresního soudu dne 1. 4. 2016 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že spolu dne [datum] uzavřely ústně smlouvu o přepravě, na základě které měla žalobkyně dne 2. 4. 2015 pro žalovanou provést přepravu zboží. Při nakládce však bylo řidičům žalobkyně sděleno, že zboží není připraveno a přeprava se proto neuskutečnila. Žalobkyně se s žalovanou ústně dohodla na částce 700 EUR za marnou jízdu, kterou navrhla sama žalovaná a kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne [datum]. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že žalobkyně prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] s žalovanou prostřednictvím jejího jednatele [jméno] [příjmení] ústně telefonicky uzavřeli smlouvu o přepravě, objednávku přepravy zaslala žalovaná žalobkyni následně též e-mailem ze dne [datum]. Žalobkyně obratem e-mailem příjem objednávky potvrdila. Podle uzavřené smlouvy o přepravě měla žalobkyně pro žalovanou dne [datum] provést přepravu zboží o váze 5.000 kg za sjednanou cenu přepravy ve výši 1.400 EUR z francouzského [anonymizováno] do slovenského [anonymizováno]. Řidiči žalobkyně se s vozidlem [registrační značka] na místo nakládky zboží dne [datum] v dopoledních hodinách dostavili, avšak předmětné zboží se zde nenacházelo, což [jméno] [příjmení] telefonicky potvrdil i [jméno] [příjmení]. Téhož dne se žalobkyně prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] s žalovanou prostřednictvím jejího jednatele [jméno] [příjmení] ústně po telefonu dohodli na tom, že žalovaná žalobkyni za marnou jízdu uhradí částku 700 EUR, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum]. Žalovaná žalobkyni na tento dluh ani přes upomínky žalobkyně ničeho neuhradila. Z hlediska právního posouzení okresní soud uzavřel, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou dle uzavřené smlouvy o přepravě se řídí Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněnou vyhláškou č. 11/1975 Sb. Okresní soud dovodil, že je soudem příslušným dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a určil rozhodným právem právo slovenské dle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.) a věc tak posoudil podle zákona [číslo] obchodný zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2015 Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je v celém rozsahu důvodná, když žalobkyně v průběhu řízení prokázala svá skutková tvrzení o uzavření ústní přepravní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou a následně taktéž ústní dohodu žalobkyně a žalované o tom, že žalovaná žalobkyni uhradí částku 700 EUR za marnou jízdu, když zboží, které mělo být dle smlouvy přepraveno, se na místě nakládky nenacházelo. Okresní soud hodnotil v řízení provedené důkazy včetně výpovědi svědků a uvěřil skutkové verzi žalobkyně, naopak se neztotožnil se skutkovou verzí žalované.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby žalobkyně v celém rozsahu. Podle odvolatelky skutková zjištění okresního soudu nemají oporu v provedeném dokazování a soud I. stupně nevyhodnotil provedené důkazy, co do jejich individuálního obsahu a vzájemné souvislosti řádně, zejména když nevzal v úvahu, že smlouvy o mezinárodní přepravě zboží se řídí obchodními zvyklostmi, které jsou neměnné, stálé a běžné ve všech evropských a dalších civilizovaných zemích a tyto obchodní zvyklosti mají povahu notoriety, kterou není nutno před soudem dokazovat. Těmito obchodními zvyklostmi je to, že smlouvy o mezinárodní přepravě zboží nejsou nikdy uzavírány pouze v ústní formě na základě telefonického rozhovoru, naprosto zásadním předpokladem pro řádné uzavření smlouvy jsou přesné podmínky přepravy, tedy přesná identifikace účastníků smlouvy, tedy jak identifikace zboží, tak identifikace místa nakládky a místa vykládky a rovněž i přesná identifikace užitých vozidel, popřípadě užitý kód konkrétní přepravy, který přiděluje objednatel. Tyto údaje mají totiž zásadní vliv na správné vyplnění nákladního listu (CMR), bez nějž pro dopravce nastává problém s legislativou státu, přes které je doprava uskutečňována, zejména s celními orgány a policejními orgány. Žalovaná své postupy při sjednávání zakázek soudu I. stupně podrobně popsala, protože sjednávání zakázek, zejména prostřednictvím zprostředkovatelských portálů je dynamické a účastníci do poslední chvíle vyhledávají a srovnávají ekonomicky nejvýhodnější varianty zakázky, resp. vytížení vozidel. Svědeckou výpověď Ing. [příjmení], zaměstnankyně žalobkyně, a účastnickou výpověď R. [příjmení], jednatele žalobkyně, soud I. stupně považoval za věrohodné a postačující k prokázání ústní smlouvy o mezinárodní přepravě zboží, aniž by se vypořádal s rozpory v těchto výpovědích s ostatními v řízení provedenými důkazy, včetně důkazů předložených samotnou žalobkyní. Mobilní telefonní číslo jednatele žalované [jméno] [příjmení] je oficiálně uvedeno na webových stránkách žalované, na všech firemních dokumentech i v rámci prezentace, tudíž se nejedná o žádnou [anonymizováno] informaci. Pokud svědkyně [příjmení] [příjmení] tvrdila, že všechny náležitosti smlouvy o přepravě byly s [jméno] [příjmení] sjednány telefonicky, pak je s touto částí její výpovědi v rozporu e-mailová komunikace předložená v řízení žalobkyni v tom směru, že až zasláním objednávky v rámci e-mailové komunikace a potvrzením přijetí této objednávky měla být smlouva uzavřena. Tato část výpovědi Ing. [příjmení] je v rozporu s výpovědí [jméno] [příjmení], že žalovaná objednávky či návrhy smluv zasílala v té době prostřednictvím faxu. Z listiny, která má obsahovat e-mailovou komunikaci mezi účastníky a kterou předložila k provedení důkazu v řízení žalobkyně a soud z ní činil skutkové závěry, však nevyplývají skutečnosti, které za prokázané soud I. stupně vzal. Svědecká výpověď Ing. [příjmení] a účastnická výpověď R. [příjmení] jsou dále vyvráceny listinou nazvanou Smlouva o přepravě, kterou v řízení předložila žalobkyně a soud I. stupně z této listiny učinil skutkové závěry. Tato listina nebyla účastníky podepsána žádným způsobem. Žalovaná vyhotovení této listiny z její strany rozporovala, smlouvy a objednávky vystavovala v té době v počítačovém software„ Pohoda“, který na všech tiscích viditelně umisťuje svůj název, konkrétně text„ Ekonomický a informační systém [anonymizováno]“. Navíc z této listiny nevyplývají nezbytné skutečnosti pro řádné uzavření smlouvy o přepravě a následně uskutečnění přepravy. Jiné uvedení [registrační značka] vozidla může sice žalobkyní být považováno za překlep, ale správná [registrační značka] je elementárním identifikačním znakem pro uskutečnění přepravy a takovýto překlep v následných dokumentech by způsobil překážku při nakládce. Dále popis místa vykládky je naprosto nekonkrétní, není zde uvedena adresa ani konkrétní subjekt, kterému má být zboží doručeno. Navíc v té době byly obchodní podmínky žalované obsahově i rozsahově odlišné. Uvedenou listinu lze tak považovat za vyhotovenou žalobkyní účelově a skutečnost, že obsahuje i obchodní podmínky, které však žalovaná ve svých tiskopisech používala v roce 2019, neznamená, že autorem této listiny je žalovaná. Žalovaná navrhla k provedení důkazu listinu, a to objednávkou č. [anonymizováno] z [datum], kterou skutečně vystavila, a to na dodavatele [právnická osoba], kterou má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu I. stupně, a to výpověď Ing. [příjmení] a R. [příjmení], a listinných důkazů žalobkyní předložených. Náhrada za údajnou marnou jízdu ve výši 700 EUR měla být uzavřena rovněž telefonicky, jak tvrdila Ing. [příjmení], což žalovaná rozporovala. I náhrada za tzv. marný nájezd je v oboru autodopravy obvyklá, má uznávané obchodní zvyklosti a vždy je taková náhrada poskytnuta na základě vzájemné dohody, jejíž výše z žádné zvyklosti ani právního předpisu nevyplývá např. v procentuální výši. Náhrada se individuálně kalkuluje dle tzv. prázdných kilometrů a čekací doby na nakládce a možností a schopností přepravce si zajistit náhradní přepravu či vytížení vozidla přejetím vozidla do místa náhradní nakládky. Nebyla-li vůbec sjednána smlouva o přepravě nepřichází náhrada za marný nájezd v úvahu. Tvrzení žalobkyně a výše zmíněné výpovědi jsou v rozporu s obchodními zvyklostmi a sjednání náhrady za marnou jízdu neprokazují.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila, v průběhu jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že s odvolací argumentací žalované se neztotožňuje.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 700 EUR s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o přepravě. O takto podané žalobě okresní soud nejprve rozhodl platebním rozkazem ze dne 20. 5. 2016, č. j. 207 C 30/2016-15, tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Platební rozkaz okresního soudu byl vzhledem ke včas podanému odporu zrušen. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 13. 7. 2016 doplněným podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 22. 7. 2016 se žalovaná k žalobě žalobkyně vyjádřila s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává a považuje jej za zcela neoprávněný a nepodložený. Okresní soud v Šumperku nařídil jednání na den 4. 10. 2018, přičemž z příslušného referátu o nařízení jednání se podává, že žalovaná byla obeslána vzorem 18, který se nachází ve spise a z tohoto vzoru je zřejmé, že žalovaná byla upozorněna, že pokud se nedostaví k jednání bez důvodné a včasné omluvy a navrhne-li to žalobkyně, která bude u jednání přítomna, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Uvedené předvolání bylo žalované doručeno do datové schránky dne 14. 8. 2018. Jak se podává z protokolu o jednání ze dne 4. 10. 2018 uvedeného dne se konalo jednání ve věci, které bylo okresním soudem nařízeno s tím, že k jednání se žalovaná ani zástupce nedostavili, přičemž v mezidobí od referátu 3. 8. 2018 do dne konání prvního jednání ve věci se z obsahu spisu nepodává, že by do spisu byla založena jakákoliv omluva žalované z tohoto jednání. Z úředního záznamu ze dne 4. 10. 2018 zpracovaného soudkyní Mgr. Hanou Langerovou vyplývá, že ve 13:40 hodin přivedla zaměstnankyně soudu paní [příjmení] statutárního zástupce žalované pana [příjmení] na kancelář civilního oddělení s tím, že žalovaný tvrdil, že dosud nebyl k jednání volán a nikdo z jednací síně [číslo] nevyšel a nevyvolával. Na dotaz, proč nepřišel do jednací síně, statutární zástupce žalované uvedl, že si myslel, že jednání ještě nezačalo a že bude k jednání volán amplionem. Z protokolu o jednání se následně podává, že u tohoto jednání navrhla žalobkyně vydání rozsudku pro zmeškání a okresní soud, aniž by prováděl dokazování s ohledem na tento návrh rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 207 C 30/2016-54, tak, že žalobě žalobkyně vyhověl. K odvolání žalované byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává, a to rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 11. 2019, č. j. 75 Co 261/2019-85. Následně okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, a to listinnými důkazy, výpověďmi svědků a výpovědí účastníků řízení a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem tak, že žalobě žalobkyně vyhověl.

7. Odvolací soud se v prvé řadě vypořádal s námitkou žalované, která v průběhu odvolacího řízení navrhla provedení důkazu listinou, a to objednávkou č. [anonymizováno] z [datum] s odůvodněním, že touto objednávkou má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu I. stupně, a to zejména výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] a výpovědi jednatele žalobkyně [příjmení]. [příjmení], stejně tak jako listinných důkazů žalobkyní předložených. Námitku nevěrohodnosti těchto důkazů uplatnila žalovaná až v řízení odvolacím, přičemž podle ustálené judikatury zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků se v prvé řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu I. stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu vycházet), nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), případně které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvého stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s jinými již známými skutečnostmi vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu I. stupně. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna např. tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy„ křivě“) a že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník, jako v daném případě žalovaná, uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak zjistil soud I. stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností ve věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl soudem I. stupně zjištěn na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 520/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2421/2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4477/2010). Žalovaná v řízení před soudem I. stupně nenavrhla žádné důkazy, které by zpochybňovaly věrohodnost žalobkyní navržených svědků a listinných důkazů a pokud tak učinila pouze obecnými tvrzeními v řízení odvolacím, nelze k této námitce přihlížet, když jak bylo konstatováno shora věrohodnost důkazních prostředků nelze zpochybnit tím, že účastník navrhuje jiné důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud I. stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Navržením jiných důkazů totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale nabízí soudu další důkazy, pomocí kterých lze zjistit skutkový stav jinak. Proto krajský soud důkazní návrh žalované učiněný v odvolacím řízení zamítl.

8. Pokud dále odvolatelka uplatnila odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. s tvrzením, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, nelze tuto námitku akceptovat. Odvolací soud po přezkoumání obsahu spisu konstatuje, že okresním soudem bylo přihlédnuto ke všem žalovanou tvrzeným skutečnostem a skutková zjištění okresního soudu tak, jak je okresní soud rekapituluje v závěru o skutkovém stavu (bod 17 odůvodnění rozsudku okresního soudu), krajský soud považuje za správná. Za odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. je třeba považovat to, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ust. § 132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, ani jinak nevyšly v řízení najevo nebo naopak, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ust. § 133 až § 135 o. s. ř. Dle stanoviska odvolacího soudu okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s uvedenými zákonnými ustanoveními, v řízení provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a skutková zjištění, která z provedeného dokazování vyvodil považuje odvolací soud za zcela správná. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalobkyně prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] s žalovanou prostřednictvím jejího jednatele [jméno] [příjmení] ústně telefonicky uzavřeli smlouvu o přepravě, když objednávku přepravy zaslala žalovaná žalobkyni následně též e-mailem ze dne [datum] a žalobkyně obratem e-mailem příjem objednávky potvrdila. Podle uzavřené smlouvy o přepravě měla žalobkyně pro žalovanou dne [datum] provést přepravu zboží o váze 5.000 kg za sjednanou cenu přepravy ve výši 1.400 EUR z francouzského [anonymizováno] do slovenského [anonymizováno]. Řidiči žalobkyně se s vozidlem [registrační značka] na místo nakládky zboží dne [datum] v dopoledních hodinách dostavili, avšak předmětné zboží se zde nenacházelo, což [jméno] [příjmení] telefonicky potvrdil i [jméno] [příjmení]. Téhož dne se žalobkyně prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] s žalovanou prostřednictvím jejího jednatele [jméno] [příjmení] ústně telefonicky dohodli na tom, že žalovaná žalobkyni za marnou jízdu uhradí částku 700 EUR, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], která nebyla žalovanou uhrazena. Tyto závěry okresního soudu odvolací soud v celém rozsahu akceptuje. Nad rámec krajský soud uvádí, že důkazním břemenem účastníka se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto ve věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci pro nečinnost účastníka v důsledku neplnění jeho povinností uložené ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. nebo vůbec objektivně vzato nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno lze učinit jen tehdy, jestliže z hodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2021). Rozvržení důkazního břemene je pak většinou dáno hmotněprávní normou upravující sporný vztah účastníků. Ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů je třeba rozumět myšlenkový postup soudce vedoucí k závěrům o věrohodnosti informací získaných z provedeného dokazování, které jsou podkladem pro konstatování, co má soud za prokázáno a co nikoliv, přičemž základem pro hodnotící postup soudce nejsou pouze výsledky provedeného dokazování vyhodnoceného logickými pravidly, ale též lidské a odborné zkušenosti. Nelze však opomenout, že skutečnost, že jednotlivé provedené důkazy nelze hodnotit pouze izolovaně, ale též v kontextu ostatních provedených důkazů s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, přičemž nelze opomenout to, že závěr o skutkovém stavu není nikdy výsledkem pouze provedeného dokazování, ale že na jeho utváření se podílejí zkušenosti daného soudce, které utvářejí jeho názor na skutkový stav věci, tedy významnou roli při utváření závěru o skutkovém stavu hrají tzv. skutkové (zkušenostní) domněnky stanovující vysokou mírou pravděpodobnosti tvrzeného skutku, aniž by v řízení vyvstaly pochybnosti tyto domněnky vyučující. Ostatně též Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3033/2010, uzavřel, že cit:„ prokázání (vyvrácení) určitého tvrzení nebrání jakékoliv pochybnosti, nýbrž jen pochybnosti, které jsou důvodné (rozumné). Nejsou-li takové, pak pravděpodobnost dokazovaného tvrzení hraničí s jistotou a tvrzení je tudíž třeba považovat za prokázané“, přičemž s uvedeným závěrem se krajský soud zcela ztotožňuje a nemá důvodu se od něj jakkoliv odchylovat. V projednávané věci okresní soud v souladu s těmito pravidly jednotlivé důkazy v řízení provedené, včetně výpovědí svědkyně [příjmení] a jednatelů účastníků hodnotil v souladu s listinnými důkazy a dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně prokázala jak existenci smlouvy o přepravě, tak důvod pro zaplacení částky 700 EUR jako kompenzaci za neuskutečněnou přepravu.

9. To, že se žalovaná s tímto závěrem okresního soudu neztotožňuje, nemůže samo o sobě zakládat odůvodněnost uplatněného odvolacího důvodu dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

10. Další námitkou žalované byla námitka nesprávného právního posouzení důvodnosti nároku žalobkyně okresním soudem. Pokud jde o tuto námitku tak obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

11. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně nárok žalobkyně posoudil podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční a nákladní dopravě (CMR) s tím, že se správně vypořádal s otázkou mezinárodní příslušnosti a s otázkou rozhodného práva, přičemž v tomto směru krajský soud na odůvodnění rozsudku okresního soudu v celém rozsahu odkazuje. Okresní soud správně dovodil, že v řízení provedenými důkazy bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky řízení a skutečnost, že za neuskutečněnou přepravu si účastníci smlouvy telefonicky dohodli kompenzaci ve výši 700 EUR Úmluva CMR ani rozhodné právo, jak správně dovodil okresní soud nevylučují, aby smlouva o přepravě a následná dohoda o úhradě za marnou jízdu byla sjednána pouze ústně.

12. Jestliže tedy okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby žalobkyně odvolací soud závěry okresního soudu v celém rozsahu akceptuje a konstatuje, že okresní soud se také vypořádal se všemi námitkami žalované tak, jak je uplatnila v řízení před soudem I. stupně a tak, jak je fakticky zopakovala v odvolání. Právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu okresního soudu, považuje odvolací soud za zcela správné. Platí, že v této části své rozhodovací činnosti okresní soud aplikoval na věc správně určené právní normy bezchybně a v souladu s jejich hypotézami podle uplatněného nároku se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání faktických zopakované námitky žalované. Krajský soud tak uzavírá, že i na základě uplatněného odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. se žalované správnost rozhodnutí soudu prvého stupně zvrátit nepodařilo, a proto bylo rozsudek okresního soudu podle ust. § 219 o. s. ř. pokud jde o zaplacení částky 700 EUR s příslušenstvím jako věcně správný potvrzen.

13. Rozsudek okresního soudu byl pouze částečně změněn, co do částky 218,60 Kč, když v tomto rozsahu byl zamítnut nárok žalobkyně na zaplacení částky 1.200 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Je tomu tak z toho důvodu, že i v tomto směru je třeba se řídit slovenským právem, a to nařízením vlády Slovenské republiky č. 21/2013 Z. z., dle níž činí náhrada nákladů na vymáhání pohledávky 50 EUR, což při přepočtu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu při kurzu 24,53 Kč představuje částku 981,40 Kč. Co do této částky byl proto rozsudek okresního soudu, pokud se týká požadované náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky potvrzen a co do částky 218,60 Kč byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

14. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen i ve výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.

Poučení