75 Co 319/2021-384

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] 2. [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] [část obce] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 183.854 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 3. 2021, č. j. 7 C 11/2015-334, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 C 11/2015-344, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalované 1. a 2. jsou povinny zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 23.860,90 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobci částku 183.854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok I.), dále uložil okresní soud žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 186.674 Kč (výrok II.), žalovaným 1. a 2. pak okresní soud uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení státu částku 9.185 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce jako zhotovitel pro žalovanou 1. jako objednatele na základě vzájemné ústní dohody o tom, že žalobce bude provádět elektroinstalační práce dle potřeb žalované 1. v areálu [anonymizováno] [obec], tj. stavby [adresa] na pozemku parcela [číslo] v obci a k. ú. [obec], který byl v době provádění díla ve vlastnictví žalované 1. a jejímž současným vlastníkem je žalovaná 2., na základě dílčích ústně uzavřených smluv o dílo provedl dílo v rozsahu tak, jak jej okresní soud rekapituluje v bodě 30. odůvodnění napadeného rozsudku. Podle okresního soudu žalobce v řízení unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že v žalovaném období od konce května 2010 do září 2013 pro žalovanou 1. prováděl četné elektroinstalační práce v areálu [anonymizováno] v [obec] dle její aktuální potřeby při rekonstrukci celého objektu. Podle okresního soudu je uvedené prokázáno zejména výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který jako zaměstnanec žalované 1. žalobci práce zadával a také je přebíral a kontroloval, zda jsou vyúčtované ceny díla odpovídající provedeným pracím, žádné vady díla žalobci vytýkány nikdy nebyly. Skutkový stav je prokazován podle okresního soudu též výpověďmi všech ostatních slyšených svědků. Fakturami a dodacími listy vystavenými třetími subjekty (prodejci elektroinstalačního materiálu) bylo pak prokázáno, že žalobce nakupoval elektroinstalační materiál, o němž již při jeho nákupu věděl, že bude použit právě pro žalovanou 1., když toto vyplývalo často i ze záhlaví těchto faktur, a dále žalované 1. účtoval cenu nakoupeného materiálu bez jakékoliv přirážky a k tomu pouze svou odvedenou práci ve výši 170 Kč za hodinu. Podle okresního soudu je velmi nepravděpodobné, že by si data a rozsah prací provedených pro žalovanou 1. tak, jak je žalobce vyúčtoval fakturami č. 2013, 2013 a 2013 včetně faktury 2013,„ vymyslel“, jak se snažila v řízení tvrdit žalovaná 1., neboť veškeré provedené důkazy označené žalobcem jsou podle okresního soudu ve vzájemném souladu a nejsou v nich žádné logické rozpory. Navíc revizní zpráva a výpověď svědka [příjmení] dokládající z větší části rozsah a kvalitu prací provedených žalobcem a z výpovědí dalších řemeslníků, kteří v areálu žalované 1. pracovali, vyplynulo, že veškeré elektroinstalační práce v areálu prováděl pouze žalobce. Opravný daňový doklad [číslo] vystavený dne [datum] a odkazující na vystavené faktury, jejichž úhradu žalobce v žalobě požaduje, za žalovanou převzal [příjmení] [příjmení] (člen dozorčí rady žalované 1.), což stvrdil svým podpisem. Podle okresního soudu žalovaná 1. tedy musela mít vystavené faktury včetně k nim vztahujícího se opravného daňového dokladu k dispozici, nebo alespoň musela vědět o jejich existenci. Žalovaná 1. nikdy netvrdila ani neprokazovala, že by vyjadřovala ve vztahu k těmto fakturám nějaký nesouhlas, naopak tvrdila, že k žádné kontraktaci mezi ní a žalobcem vůbec nedocházelo. I v souvislosti se znaleckým posudkem v průběhu řízení provedeným dospěl okresní soud k závěru, že žalobce předmětné dílo pro žalovanou 1. provedl. Naopak okresní soud dovodil, že tvrzení žalované 1. byla v řízení vyvrácena. Podle okresního soudu žalovaná 1. dobře věděla, že s žalobcem po poměrně dlouhé časové období ústně kontrahovala a že pro ni dílo prováděl (když byl jediný, kdo v jejím areálu rozsáhlé elektroinstalační práce prováděl), přesto v řízení tvrdila opak. Žalobce vysvětlil, proč cenu díla za poměrně dlouhé období účtoval tolika fakturami současně a svědek [jméno] [jméno] uvedl, že je možné, že o to žalobce požádal. Žalovaná 1. evidentně žádné písemné doklady od řemeslníků nikdy nevyžadovala, přesto v řízení požadovala po žalobci jejich předložení. Částky účtované žalobcem žalovaná 1. označila jako za nepřiměřené obvyklým cenám, přičemž toto tvrzení bylo vyvráceno znaleckým posudkem doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., který cenu díla účtovanou žalobcem označil naopak za nízkou (tedy nižší než obvyklou). Podle okresního soudu námitka žalované 1., že není vlastníkem areálu [anonymizováno] [obec], což zakládá nedostatek její pasivní legitimace, je rovněž irelevantní. V době provádění díla byla žalovaná 1. vlastníkem předmětného areálu a ústní smlouvy o dílo s žalobcem prostřednictvím svého zaměstnance [jméno] [příjmení] uzavírala právě žalovaná 1., když žalovaná 2., která je současným vlastníkem areálu, v té době ještě neexistovala. V řízení bylo podle okresního soudu zjištěno, že žalobcem požadovaná cena díla je nižší než cena díla určená podle § 546 odst. 1 obchodního zákoníku. Dále se okresní soud v odůvodnění rozhodnutí vypořádal s argumentací žalované 1., která v průběhu řízení namítala věcnou nepříslušnost okresního soudu, a také s její námitkou, proč nebylo žádosti žalované 1. o odročení soudního jednání dne [datum] vyhověno. Stejně tak se okresní soud vypořádal s námitkou žalované týkající se tvrzeného překročení zásad koncentrace řízení. Pokud jde o písemné podání označené jako závěrečný návrh žalované 2., dospěl okresní soud k závěru, že zástupce žalované 1. zaslal soudu dne [datum] písemné podání označené jako„ závěrečný návrh žalovaného 2.“, avšak k jednání za žalovanou 2. nepředložil plnou moc. Soud jej proto písemně vyzval, aby buďto doložil plnou moc za žalovanou 2. nebo závěrečný návrh opravil. Zástupce žalované 1. totiž při jednání soudu dne [datum] sdělil, že žalovanou 2. nezastupuje, ale je s ní v kontaktu a zřejmě doloží následně i plnou moc. Okresnímu soudu tak nebylo zřejmé, zda zástupce žalované 1. při písemném podání ze dne [datum] jedná za žalovanou 2. a zapomněl doložit plnou moc, kterou předem avizoval, či zda jedná za žalovanou 1. a v písemném podání učinil písařskou chybu. Zástupce žalované 1. však do vyhlášení rozhodnutí ve věci dne [datum] na výzvu soudu nereagoval, přestože mu byl termín jednání, na kterém dojde k vyhlášení rozhodnutí, oznámen při jednání dne [datum]. K podáním učiněným po vyhlášení rozsudku okresní soud nepřihlédl. Podle okresního soudu i pokud by dle obsahu podání shledal, že zástupce žalované 1. písemným závěrečným návrhem jednal za žalovanou 1. a pouze učinil písařskou chybu, tak žalovaná 1. ve svých vyjádřeních k žalobě trvala na tom, že s žalobcem žádné ústní smlouvy o dílo neuzavírala, dílo nebylo provedeno a nebylo předáno. Poprvé při jednání soudu dne [datum], a to pouze v rámci pokládání otázek při výslechu znalce (nikoliv v rámci skutkových tvrzení), žalovaná 1. prostřednictvím svého právního zástupce uvedla:„ …máme pocit, že některé věci se fakturovaly duplicitně“. Pokud tedy žalovaná 1. až v rámci svého závěrečného návrhu ze dne [datum] učinila zcela nově konkrétní skutková tvrzení o duplicitě faktur vystavených žalobcem, podle okresního soudu tak učinila dávno po koncentraci řízení, a okresní soud k těmto tvrzením nepřihlédl. Okresní soud tak uzavřel, že nárok žalobce je po právu a vypořádal se také s námitkou žalované 1., že uplatněný nárok není promlčen, když faktura byla splatná dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum].

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu v celém jeho rozsahu podala žalovaná 1. a žalovaná 2. včasné odvolání a domáhala se zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolatelé v prvé řadě namítali, že řízení před okresním soudem je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, dále že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelé uvedli, že okresní soud nedodržel své povinnosti v rámci koncentrace řízení a poučovací povinnost dle § 118b o. s. ř. a zároveň žádným způsobem v úvodu ani v průběhu jednání neseznámil účastníky se svým právním názorem na věc, jak mu tuto povinnost ukládá zákon. Soud tak žalované v rámci řízení nepoučil o možnosti neúspěchu ve sporu, a nedal jim tak možnost k tomu, aby svoji procesní obranu případně doplnily o skutková tvrzení či důkazy, a to i přes to, že právní hodnocení, jež soud zaujal, mu muselo být známo již ze samotného textu žaloby. Žalovaní jsou přesvědčeni, že soud pochybil, když je v souladu s ustanoveními § 118b odst. 1 o. s. ř. nepoučil, že nevylíčili veškeré rozhodné skutečnosti a nepoučil je, o čem mají tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dané řízení tak v důsledku toho nebylo koncentrováno a odvolatelé jsou tak oprávněni vylíčit další nové skutečnosti a předložit k nim důkazy i v rámci řízení odvolacího. Zde odvolatelé odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1069/2003 a sp. zn. 32 Cdo 2/2010. Podle odvolatelů je poučovací povinnost soudu povinností objektivní, a nebylo-li žalovaným poučení poskytnuto, ačkoliv se tak stát mělo, je řízení před soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalované dále namítaly, že soud neprovedl navrhovaný důkaz - místní šetření, v rámci kterého by mělo být postaveno najisto, zda tvrzené práce se v areálu v [obec] skutečně nachází, tedy že žalobcem byly skutečně provedeny. Rovněž tak okresní soud neprovedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení], který dle tvrzení žalobcova měl za žalovanou 1. převzít mimo jiné opravný daňový doklad. Z odůvodnění rozsudku ani není patrné, proč soud tyto navrhované důkazy neprovedl. Okresní soud také nesprávně hodnotil skutkový stav věci, když především nesprávně vyložil podstatu břemen, která z principu sporného řízení tíží primárně žalobce, a nedůvodně břemena tvrzení přenášel na žalované. Pokud jako důkaz okresní soud provedl též faktury, které žalobce vystavil žalované 1., a pokud žalovaná 1. poukázala na duplicitu těchto faktur s fakturami žalovanými v rámci svého závěrečného vyjádření, je absurdní závěr soudu o tom, že se jedná o nová tvrzení činěná až po koncentraci. Obě žalované zdůrazňují, že žalobce se domáhá po žalovaných zaplacení žalované částky s tvrzením, že se jedná o cenu díla vyúčtovanou celkem 14 fakturami (včetně„ dobropisu“ na částku 8.840 Kč), kdy se tedy jedná o 13 faktur vystavených shodně dne [datum], ve kterých není blíže specifikován rozsah díla, odkazuje se na dodací list, který nebyl jejich přílohou, a který, jak se posléze ukázalo, nebyl ze strany odběratele [právnická osoba] nikdy podepsán. Tedy nebyl zde odsouhlasený rozsah díla včetně dodaného materiálu a počtu účtovaných hodin práce. Podle odvolatelů žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce pro žalovanou 1. tvrzené práce vůbec provedl, resp. že by je provedl v tvrzeném rozsahu, a že by mu vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Na podporu svých tvrzení sice žalobce navrhl výslech řady svědků, z jejich výpovědí však rozhodné skutečnosti pro toto řízení vůbec neplynou. Žalované namítají naprostou nepřezkoumatelnost účtovaných položek, ať již jde o rozsah prací, materiálu, jakož i času, kdy mělo být údajně dílo prováděno, jakož i duplicitu s tím, co již žalobce žalované 1. historicky účtoval a na co mu bylo také zaplacenou. Navíc podle odvolatelů je důkaz znaleckým posudkem včetně výslechu znalce zcela bezcenný, když ze znaleckého posudku se pouze podává, jak by v současné době důkaz znaleckým posudkem vypadat neměl. Znalecký posudek považují žalované za vadný s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 352/2008. Podle odvolatelů tak jednoznačně nebylo prokázáno, že by žalobce práce účtované 13 fakturami skutečně provedl, že by je provedl v tvrzeném rozsahu, zejména že by dodal žalované 1. účtovaný materiál, když ani z dokladů o tom, jaký materiál u svých dodavatelů žalobce nakupoval, není zřejmé, že ta která položka byla určena pro areál žalovaného. Stejně tak je naprosto nepřezkoumatelné, zda žalobcem účtovaný počet hodin práce je oprávněný. Nebyla navíc vyvrácena námitka, že nyní žalované práce jsou duplicitní, jež byly v předchozích fakturách účtovány a již zaplaceny. Pokud jde o práce účtované fakturou č. 2013 na částku 10.934 Kč, ty měl žalobce dle svých tvrzeních provádět ve dnech 27. 5., 2. 6. až 3. 6. a [datum]. Žalované mají za to, že i pokud by byly tyto práce provedeny, pak žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla jeho provedením a od tohoto okamžiku počala běžet obecná promlčecí lhůta, v daném případě čtyřletá dle úpravy obchodního zákoníku. Pokud řízení o zaplacení ceny díla účtovaného touto fakturou bylo zahájeno teprve dne [datum], je zjevné, že pohledávka již byla promlčena a žalovaná 1. ve vztahu k ní vznesl námitku promlčení.

4. K odvolání obou žalovaných se písemně vyjádřil žalobce a navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Pokud jde o odvolací námitky, kterým žalované napadají procesní postup prvostupňového soudu, tyto považuje žalobce za nedůvodné. Co se týče poučovací povinnosti soudu, tato byla dle názoru žalobce bezezbytku splněna, když poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. se žalované 1. dostalo dne [datum] a žalované 2. po jejím vstupu do řízení dne [datum], přičemž skutečnost, že žalovaná 2. se k tomuto jednání nedostavila, jde k její tíži. Obě žalované byly rovněž řádně poučeny o koncentraci řízení dle § 119a o. s. ř. Namítají-li žalované, že nebyly soudem poučeny o tom, že nevylíčily veškeré rozhodné skutečnosti a nebyly vedeny k tomu, jaká tvrzení mají doplnit, má žalobce za to, že za situace, kdy žalované postavily svou procesní obranu na tom, že smlouvu s žalobcem neuzavřely a žádné práce ani materiál od něj neobdržely, pak se jednalo o tzv. negativní tvrzení, které žalované ani prokazovat nemusely a nebylo důvodu je v tomto směru nikterak poučovat. Žalobce rovněž odmítá, že by se mu ze strany soudu dostalo jakkoliv„ nadstandardního zacházení“. Za situace, kdy je to žalobce, kdo nese břemeno tvrzení i důkazní ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku, je zcela obvyklé, že je to právě žalobce, kdo bývá soudem poučován dle § 118a o. s. ř., jak tomu bylo i v projednávané věci. Na rozdíl od žalovaných nespatřuje žalobce žádné pochybení ani v tom, že okresní soud konal jednání [datum] i přesto, že žalovaná 1. podala dne [datum] námitku věcné nepříslušnosti. Namítají-li žalované, že soud neprovedl místní šetření v areálu žalované a nevyslechl svědka [příjmení], je nutno konstatovat, že se jednalo o návrh žalobce, k nimž se žalované nepřipojily a samy žádné důkazní návrhy nevznesly. Pokud jde o nové tvrzení ohledně duplicitě některých vystavených faktur, toto tvrzení se poprvé objevilo až v závěrečném návrhu žalované, a tudíž poté, co řízení bylo koncentrováno a nelze k němu přihlížet. Navíc s tímto tvrzením žalobce zásadně nesouhlasí a odkazuje na výpověď svědka [příjmení], který vykonával funkci správce areálu [anonymizováno] a potvrdil, že v rozhodném období zadával žalobci jednotlivé elektroinstalační práce, že žalobce tyto práce řádně provedl a že svědek [příjmení] je převzal a ze strany žalované 1. vůči nim nebyly žádné námitky. Nedůvodná je i argumentace obou žalovaných, pokud se týká námitky promlčení, kterou uplatnila pouze žalovaná 1.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalovaných 1. a 2. je přípustné, včasné a podané oprávněnými osobami, přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných důvodné není.

6. Krajský soud zopakoval dokazování notářským zápisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře v [obec], ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] spolu s projektem rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti, který je přílohou 1 tohoto notářského zápisu, a včetně příloh, přičemž nad rámec skutkových zjištění okresního soudu zjistil, že hodnota odštěpované části jmění rozdělované společnosti - skladový areál byla stanovena znaleckým posudkem částkou 20.834.257 Kč s tím, že bude dle zahajovací rozvahy nástupnické společnosti vykázána jako vlastní kapitál, z čeho bude základní kapitál tvořen 2.000.000 Kč.

7. Odvolatelky v prvé řadě uplatnily námitku dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., aniž by tuto svou námitku blíže konkretizovaly. Z obsahu spisu důvodnost této námitky nevyplývá, když procesní postup okresního soudu byl zcela správný a okresní soud se nedopustil v průběhu řízení žádného procesního pochybení, přičemž z obsahu spisu nevyplývá ani žádná jiná vada, která by odpovídala žalovanými obecně uplatněnému důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

8. S námitkou žalovaných uplatněnou již v průběhu řízení před soudem prvého stupně, pokud se týká nevyhovění žádosti o odročení jednání okresního soudu dne [datum], se řádně vypořádal okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 43), přičemž s procesním postupem okresního soudu se odvolací soud zcela ztotožňuje. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud nařídil jednání na den [datum], přičemž dne [datum] uplatnila žalovaná 1. námitku věcné nepříslušnosti okresního soudu a zároveň zástupce žalované 1. požádal o odročení jednání okresního soudu. okresní soud žádosti žalované 1. o odročení jednání nevyhověl, jednání dne [datum] konal, přičemž žalovaná 1. se k jednání nedostavila. Procesní postup okresního soudu považuje odvolací soud za zcela správný, když dává obecně zapravdu argumentaci žalovaných, že je povinností okresního soudu v případě vznesené námitky věcné nepříslušnosti předložit věc k rozhodnutí o této námitce. Toto okresní soud fakticky učinil, předložil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí, který o námitce žalované 1. rozhodl ze dne [datum] tak, že důvodná není. Pokud okresní soud konal jednání dne [datum], postupoval zcela procesně správně a v tomto postupu žádnou vadu řízení odvolací soud neshledává.

9. Pokud jde o argumentaci žalovaných ohledně nesprávnosti znaleckého posudku a nesprávném postupu okresního soudu ohledně koncentrace řízení, poukazuje krajský soud na bod 44. odůvodnění rozsudku okresního soudu, kde se okresní soud s touto námitkou zcela konkrétně a podrobně vypořádává, přičemž odvolací soud konstatuje, že procesním způsobem postupoval okresní soud zcela správně, k žádné vadě řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci, nedošlo. Stejné fakticky platí, i pokud se týká argumentace žalované ohledně„ závěrečného návrhu žalované 2.“, když i v tomto směru lze zcela odkázat na přesvědčivé argumenty okresního soudu v bodě 45. odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Pokud obě žalované uplatnily odvolací důvod zaměřený do skutkového stavu podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř., v tomto směru platí, že odvolací námitka neúplnosti skutkových zjištění je relevantní a zakládá odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. tehdy, jestliže při vytváření skutkového základu sporu okresní soud nepostupoval v souladu se zásadami zakotvenými v ustanovení § 120 o. s. ř. a neprovedl navržené důkazy. V posuzované věci platí, že okresní soud odvíjel rozsah dokazování od předmětu řízení, jeho skutková zjištění zahrnují všechny okolnosti podstatné pro právní posouzení věci, a proto jako způsobilý odvolací důvod nelze hodnotit výhrady k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu jen proto, že okresní soud považoval za nadbytečné provést důkaz místním šetřením a důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Jak správně konstatuje ve vyjádření k odvolání žalobce, byly tyto důkazy navrženy právě žalobcem a pokud okresní soud tyto důkazy pro jejich nadbytečnost neprovedl, postupoval zcela správně.

11. Stejně tak není důvodná námitka žalovaných ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., kdy žalované tvrdily, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v řízení provedené důkazy, zejména znalecký posudek, nesprávně hodnotil. Dle názoru krajského soudu okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanoveními § 133 až § 135 o. s. ř., v řízení provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a skutková zjištění, která okresní soud z provedeného dokazování vyvodil a podrobně je popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za zcela správná. To platí i při hodnocení v průběhu řízení provedeného znaleckého posudku. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem platí určitá specifika. Ustanovení § 132 o. s. ř. platí pro hodnocení důkazů obecně, tedy i pro hodnocení důkazů znaleckým posudkem, přesto však při hodnocení důkazů znaleckým posudkem je určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Je třeba konstatovat, že z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že okresní soud podle výše uvedených zásad postupoval a znalecký posudek v průběhu řízení provedený včetně výslechu znalce správně hodnotil. Okresní soud správně hodnotil i ostatní v řízení provedené důkazy včetně důkazů listinných a výpovědí svědků, přičemž správně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce v řízení unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že v žalovaném období od konce května 2010 do září 2013 pro žalovanou 1. prováděl elektroinstalační práce v areálu [anonymizováno] v [obec] dle její aktuální potřeby při rekonstrukci celého objektu. Naopak tvrzení žalované 1. byla v průběhu řízení zcela vyvrácena zejména v tom směru, kdy žalovaná 1. tvrdila, že žalobce pro ni žádné práce neprováděl. Tato skutková verze z provedených důkazů jednoznačně nevyplývá. Skutkové závěry okresního soudu tak, jak jsou podrobně vyjádřeny v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud zcela akceptuje.

12. Nad rámec krajský soud uvádí, že důkazním břemenem účastníka se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto ve věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci pro nečinnost účastníka v důsledku neplnění jeho povinností uložených v § 120 odst. 1 o. s. ř. nebo vůbec, objektivně vzato, nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže z hodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka ani o tom, že by bylo nepravdivé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2021). Rozvržení důkazního břemene je pak většinou dáno hmotněprávní normou upravující sporný vztah účastníků. Ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů je třeba rozumět myšlenkový postup soudce vedoucí k závěrům o věrohodnosti informací získaných z provedeného dokazování, které jsou podkladem pro konstatování, co má soud za prokázáno a co nikoliv, přičemž základem pro hodnotící postup soudce nejsou pouze výsledky provedeného dokazování vyhodnoceného logickými pravidly, ale též lidské a odborné zkušenosti. Nelze však opomenout, že skutečnost, že jednotlivé provedené důkazy nelze hodnotit pouze izolovaně, ale též v kontextu ostatních provedených důkazů s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a to, že závěr o skutkovém stavu není nikdy výsledkem pouze provedeného dokazování, ale že na jeho utváření se podílejí zkušenosti daného soudce, které utvářejí jeho názor na skutkový stav věci, tedy významnou roli při utváření závěru o skutkovém stavu hrají tzv. skutkové (zkušenostní) domněnky stanovující vysokou míru pravděpodobnosti tvrzeného skutku, aniž by v řízení vyvstaly pochybnosti tyto domněnky vylučující. Ostatně též Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3033/2010 uzavřel, že cit.:„ prokázání (vyvrácení) určitého tvrzení nebrání jakékoliv pochybnosti, nýbrž jen pochybnosti, které jsou důvodné (rozumné). Nejsou-li takové, pak pravděpodobnost dokazovaného tvrzení hraničí s jistotou, a tvrzení je tudíž považovat za prokázané“, přičemž s uvedeným závěrem se krajský soud zcela ztotožňuje a nemá důvodu se od něj jakkoliv odchylovat. V projednávané věci okresní soud v souladu s těmito pravidly jednotlivé důkazy v řízení provedené včetně výpovědí svědků a znaleckého posudku hodnotil v souladu s listinnými důkazy, a dospěl ke správnému závěru, že žalobce své důkazní břemeno v řízení unesl a prokázal, že pro žalovanou 1. provedl elektroinstalační práce odpovídající žalované částce. K odvolací argumentaci žalovaných ve vztahu k důkaznímu břemenu konstatuje krajský soud, že v dané věci bylo zcela jednoznačně důkazní břemeno na straně žalobce, když žalovaná 1. od počátku řízení popírala žalobcovo tvrzení o smluvním vztahu a provedených pracích.

13. To, že se žalovaná se závěrem okresního soudu neztotožňuje, nemůže samo o sobě zakládat odůvodněnost uplatněného odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

14. Pokud jde o námitku obou žalovaných týkající se právního posouzení věci, pak obecně platí, že toto je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávné použití právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně dle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku posoudil věc podle dosavadních právních předpisů, tedy dle obchodního zákoníku, a správně uzavřel, že žalobce s žalovanou 1. uzavřeli v souladu s § 536 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku ústní rámcovou smlouvu o dílo a na základě ní pak jednotlivé dílčí smlouvy o dílo spočívající v provádění elektroinstalačních prací žalobcem dle zadání žalované 1., za které je žalovaná 1. podle § 536 odst. 1 povinna zaplatit cenu díla, a to v celkové výši 183.854 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ode dne následujícího po splatnosti faktur vystavených žalobcem. Jednotlivé dílčí smlouvy o dílo byly sjednány ústně, když zákon specifickou formu smlouvy o dílo nevyžaduje, a byly sjednány bez ujednání o ceně díla, a to v souladu s ustanovením § 536 odst. 1 obchodního zákoníku Okresní soud správně uzavřel, že případy, kdy účastníci smlouvy sjednají způsob určení ceny podle § 536 odst. 3 obchodního zákoníku, jsou obvyklé zejména tam, kde nelze předem určit rozsah prováděných prací či náklady zhotovitele. Současně s tímto způsobem sjednání ceny lze též sjednat, jakým způsobem zhotovitel doloží rozsah provedených prací, popřípadě náklady (např. pro rozsah prací lze dohodnout průběžné schvalování rozsahu skutečně provedených prací objednatelem, jako tomu bylo v projednávané věci). Pokud se účastníci, kteří v průběhu jednání o uzavření smlouvy projevili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny nebo bez dohody o způsobu jejího určení a později se nedohodnou na výši ceny jinak, je objednatel podle § 546 odst. 1 obchodního zákoníku povinen zaplatit cenu, která se obvykle platila za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Pokud se týká ceny za dílo, vyšel okresní soud správně ze zjištění, že žalobcem požadovaná cena díla je nižší než cena díla určená podle § 546 odst. 1 obchodního zákoníku, když správně vycházel z v průběhu řízení provedeného znaleckého posudku. Pokud jde o námitku žalované 1., že není vlastníkem areálu [anonymizováno] [obec], což zakládá nedostatek její pasivní věcné legitimace, okresní soud správně uzavřel, že naopak v době provádění díla byla žalovaná 1. vlastníkem předmětného areálu a ústní smlouvy o dílo s žalobcem uzavírala prostřednictvím svého zaměstnavatele [jméno] [příjmení], přičemž žalovaná 2., která je současným vlastníkem areálu, v té době ani neexistovala.

16. Okresní soud se správně vypořádal i s námitkou promlčení vznesenou žalovanou 1. v průběhu řízení, a dospěl k závěru, že nárok žalobcem uplatněný promlčen není, když faktura vystavená žalobcem byla splatná dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. V tomto směru je třeba zdůraznit správná skutková zjištění okresního soudu spočívající v tom, že žalobce náležitě vysvětlil a prokázal, proč cenu díla za poměrně dlouhé období účtoval tolika fakturami současně, přičemž okresní soud správně vyšel z výpovědi svědka [jméno] [jméno], který sice výslovně nepotvrdil, že jej o to žalobce požádal, ale uvedl, že je možné, že to tak bylo. Za této situace žalovanou 1. vznesená námitka promlčení, byť pouze ve vztahu k faktuře č. 2013, kterou byla vyúčtována částka 10.934 Kč, nemůže být důvodná, jak správně okresní soud uzavřel.

17. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalovaných uplatněnou v odvolání o tvrzené duplicitě faktur vystavených žalobcem, když v tomto směru se lze opřít o výpověď svědka [jméno] [příjmení], který vykonával funkci správce areálu [anonymizováno] a je jej nutno považovat za zákonného zástupce žalované 1. ve smyslu ustanovení § 15 obchodního zákoníku. Svědek [příjmení] přitom jasně potvrdil, že v rozhodném období zadával po konzultaci s předsedou představenstva [jméno] [jméno] žalobci jednotlivé elektroinstalační práce, že žalobce tyto práce provedl, svědek [příjmení] je převzal a ze strany žalované 1. vůči nim nebyly žádné námitky. Svědek [příjmení] rovněž potvrdil, že kontroloval, že vyúčtování ceny díla odpovídalo skutečně provedeným pracem. V tomto směru nelze odhlédnout od skutečnosti, kterou správně vzal v úvahu okresní soud, že žalobce pracoval na různých místech dle konkrétních požadavků žalované 1. a jednotlivé jím provedené práce byly zástupcem žalované 1. odsouhlaseny. Ani tato námitka žalovaných tak důvodná není. Ve vztahu k aktivní legitimaci žalované 2. pak okresní soud správně aplikoval ustanovení § 257 odst. 1 ZPSD a správně zavázal i žalovanou 2. k úhradě žalovaného dluhu včetně jejího příslušenství, přičemž žalovaná 2. vystupuje podle uvedeného zákonného ustanovení v postavení ručitele vedle hlavního dlužníka, kterým je žalovaná 1. V této souvislosti také krajský soud doplnil dokazování notářským zápisem shora konstatovaným.

18. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že žaloba žalobce je v celém rozsahu důvodná včetně příslušenství, odvolací soud tento závěr akceptuje a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu napadeného rozsudku, je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalovaných.

19. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech státu, kde okresní soud rovněž nepochybil a správně určil jejich skladbu a výši.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalované nebyly s odvoláním úspěšné, a jsou tedy povinny zaplatit žalobci vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby á 8.460 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) dle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady dvou režijních paušálů á 300 Kč, tj. 600 Kč za uvedené úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 téhož předpisu, z náhrady cestovného ve výši 1.399,73 Kč a náhrady za ztrátu času za 8 půlhodin á 100 Kč, tj. 800 Kč. K těmto nákladům je zapotřebí přičíst 21% DPH ve výši 4.141,14 Kč, když zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 23.860,90 Kč.

21. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.