75 Co 81/2025-115

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 12. 2024, č. j. 7 C 150/2024-50, I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 350.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 350.000 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.“II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 20.500 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 350.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 350.000 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 115.136 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně, kdy vzal za prokázáno, že žalovaný byl pověřen provedením exekuce proti povinnému , tituly před jménem, , jméno FO, (resp. převzal pověření po , tituly před jménem, , jméno FO, ). Exekuce je vedena pro vymáhání dluhu , tituly před jménem, , jméno FO, , který vznikl na základě ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 6. 2014 ve výši 2.250.000 Kč. Závazek byl potvrzen notářským zápisem ze dne 9. 9. 2014 s uznáním dluhu , tituly před jménem, , jméno FO, a s prohlášením o vykonatelnosti notářského zápisu. V době vzniku závazku , tituly před jménem, , jméno FO, bylo jeho společné jmění manželů s žalobkyní zúženo, a to notářským zápisem z 27. 9. 2001. Zúžení se týkalo mimo jiné i závazků s tím, že každý z manželů nabývá závazky do svého výlučného jmění a pokud nabydou manželé závazek společně, nabydou ho rovným dílem. Společné jmění manželů , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně zaniklo prohlášením konkurzu na majetek , tituly před jménem, , jméno FO, (podle § 268 insolvenčního zákona, usnesení ze dne 15. 7. 2016 nabylo právní moci 17. 8. 2016). K obnovení společného jmění manželů nedošlo. V rámci provádění soupisu movitých věcí dne 23. 8. 2023 v místě bydliště žalobkyně působil na tuto vykonavatel takovým způsobem, že jeho spolupracovník sepisoval a polepoval v domě, který má žalobkyně v pronájmu, věci, které nebyly ve společném jmění manželů (protože toto zaniklo) a soupis se týkal rovněž věcí, o kterých žalobkyně tvrdila, že patří třetí osobě (pronajímateli domu) nebo jejím dětem (počítače apod.). Vykonavatel jednoznačně a opakovaně prohlašoval, že je připraven sepsané věci odvézt, za tímto účelem byla přítomna i odvozová služba. Vykonavatel dával jednoznačně najevo, že odvozu věcí může zabránit žalobkyně pouze tak, že sežene nějakou částku peněz, které budou exekutorovi zaplaceny. Přímo žalobkyni vybízel k řešení situace s tím, že řešení je na ní. Takové působení vykonavatele trvalo několik hodin (exekuce byla zahájena 10:40, ukončena 14:30). Zejména po vyhodnocení záznamu provádění soupisu movitých věcí okresní soud uvěřil žalobkyni, pokud uváděla, že se snažila sehnat peníze proto, aby exekutoři opustili dům a dále netrpěly její děti, a nikoli proto, aby plnila nějaké povinnosti za manžela. Soud také uvěřil jejím tvrzením, že jeden z exekutorů, který chodil po domě jí řekl, že když rychle seženou nějaké peníze, tak exekutoři odejdou a že exekutoři oblepovali i věci dětí, například počítač, přičemž žalobkyně chtěla zabránit dalšímu stresování dětí, z nichž minimálně jedno bylo výkonu přítomno. Žalobkyně si dne 23. 8. 2023 od , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . zapůjčila v souhrnu částku 350.000 Kč s tím, že bylo dohodnuto, že prostředky z poskytnutých zápůjček budou ihned poukázány na účet žalovaného s variabilním symbolem, který vykonavatel poskytl a který přináleží k prováděné exekuci na povinného , tituly před jménem, , jméno FO, . Poskytnuté zápůjčky byly následně potvrzeny písemnými smlouvami. Takto získala žalobkyně z titulu zápůjčky do svého výlučného vlastnictví částku 350.000 Kč, která byla plněna na účet žalovaného. Žalobkyně tedy převedla (nechala převést) na účet žalovaného prostředky, které byly v jejím výlučném vlastnictví a nebyly součástí společného jmění manželů, protože toto již dříve zaniklo. Finanční prostředky v celé výši, tj. 350.000 Kč jsou i nadále v dispozici žalovaného, nebyly oprávněné (ani jejím právním předchůdcům) vyplaceny. Okresní soud dospívá k závěru, že žalobkyně neměla žádnou povinnost ze svého výlučného majetku poskytnout plnění v exekuci vedené proti jejímu manželovi. Na tuto situaci pak zcela dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 559/2020. Nejedná se o plnění, které by žalobkyně dobrovolně poskytla za účelem plnění závazku za povinného. Pouze na takovou situaci dopadá rozhodnutí, kterým argumentoval žalovaný ohledně pasivní legitimace. Žalovaný argumentoval rozsudkem ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019. Zejména poukazoval na to, že bezdůvodně se obohatí nikoli osoba, které bylo plněno, ale subjekt, jehož dluh byl vyrovnán. V citovaném rozsudku se však mimo jiné uvádí, že pro plnění za jiného je současně charakteristické, že si plnitel počíná s vědomím, že nemá právní povinnost plnit a že majetkové hodnoty poskytuje za jiného. Soud proto dospěl k závěru, že konkrétní projednávaný případ přiléhavě dopadá právě výše uvedené rozhodnutí ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 559/2020. Jde o situaci, kdy v rámci provádění exekuce byly vymoženy prostředky, které byly ve výlučném majetku žalobkyně. Tyto prostředky neposkytla žalobkyně v úmyslu plnit za povinného, ale jednoznačně proto, aby zabránila faktickému odvozu věcí svých, svých dětí a třetích osob. Byla si vědoma, že tyto věci není možné postihnout, neboť nejsou majetkem povinného ani nepatří do společného jmění a na tyto skutečnosti upozorňovala. Argument žalovaného, že žalobkyně nemusela žádnou částku platit a mohla nechat věci odvézt a domáhat se svého práva vylučovací žalobou, je jistě právně správný, avšak z praktického hlediska je zřejmé, že v podstatě do tohoto okamžiku by se žalobkyně vrácení věcí nedomohla, neboť o podané žalobě na částečné zastavení exekuce dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Při takovém vědomí je motivace žalobkyně zcela zjevná. Argumenty, proč nemá ona sama nic ze svého majetku platit, žalobkyně v průběhu provádění exekuce uváděla opakovaně, příp. prostřednictvím svého manžela. Žalovaný byl o průběhu a výsledku insolvenčního řízení informován (sám byl jedním z věřitelů). Důsledky ve vztahu k majetku povinného a k existenci SJM mu musely být známy, přesto po osmi letech od provedení soupisu a po dvou letech od skončení insolvenčního řízení přistoupil k tomu, že přijel údajně odvézt dříve sepsané věci, a přitom provedl nový soupis dalších věcí. Takový postup nelze jistě považovat za standardní. Je pravdou, že SJM nebylo v rámci insolvenčního řízení nijak formálně vypořádáno. Žaloba na vypořádání podána nebyla, majetek, který se zpeněžoval, byl vždy v soupisu označen jako majetek dlužníka. Mohlo jít o situaci, kdy pro předlužení podle § 274 insolvenčního byl veškerý majetek sepsán do majetkové podstaty (jen to nebylo v soupisu uvedeno, což je chybné a nezpůsobilo to důsledky vypořádání) nebo insolvenční správce ani soud ani nikdo další toto neřešili (což je rovněž nesprávné) zřejmě s ohledem na smlouvu o zúžení společného jmění uzavřenou dlouho před začátkem insolvenčního řízení. Nicméně pokud soud vychází ze smyslu a účelu insolvenčního řízení, lze dospěl k závěru, že veškerý majetek povinného byl v rámci insolvenčního řízení zpeněžen a jiný jeho majetek zde není. Dluh, pro který je vedeno exekuční řízení, je evidentně výlučným dluhem povinného, neboť vznikl poté, co účastníci uzavřeli smlouvu o zúžení společného jmění, a jde o závazek, který převzal výlučně , tituly před jménem, , jméno FO, a který evidentně přesahuje rámec běžného hospodaření manželů a manželka s ním nesouhlasila. Soud v tomto řízení neřešil, zda a za jakých podmínek mohl být tento výlučný dluh uspokojován ze společného jmění, protože žádné společné jmění neexistuje. Je však zřejmé, že takový dluh nemohl být uspokojován z výlučného konkrétního majetku žalobkyně, který evidentně nabyla v den provádění soupisu. Neexistoval zde tedy žádný hmotně právní důvod, podle kterého by měla žalobkyně ze svého výlučného majetku plnit. Okresní soud se tak zcela přiklonil k závěrům uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 559/2020. Zde Nejvyšší soud vyslovil názor, že k právní ochraně třetích osob, které mají k výtěžku získanému výkonem rozhodnutí z hlediska hmotného práva lepší právo než ten, komu byl výtěžek vyplacen, slouží takzvaná žaloba z lepšího práva. Takové lepší právo z hmotněprávního hlediska zakládá nárok z bezdůvodného obohacení tehdy, jestliže žalovaný získal na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Přitom není významné, jak bylo postupováno v řízení o výkon rozhodnutí. I kdyby žalovaný obdržel výtěžek v souladu se zákonem, nejde o právní důvod k tomu, aby si takto získané plnění mohl ponechat. Nejvyšší soud přitom poukázal na dřívější stanovisko občanskoprávního kolegia nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 1974 sp. zn. Cpjf 79/72 uveřejněné pod číslem 20/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Odkázal na to, že ochrana práv třetích osob neposkytuje pouze žaloba na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, ale také žaloba na plnění z titulu neoprávněného majetkového prospěchu bez ohledu to, zda třetí osoba podala vylučovací žalobu, popřípadě mohla takovou žalobu podat. Pro závěr, jestli příjemce plnění měl pro plnění právní důvod, není rozhodující procesní úprava postupu při výkonu rozhodnutí nebo uplatnění právních institutů sloužících ochraně ochuzeného v exekučním řízení ani výsledek řízení o nich, ale vždy pouze hmotné právo. Pokud tedy žalovaný získal plnění z majetku jiné osoby než povinného, aniž by k tomu měl hmotně právní důvod, bylo vždy plněno bez právního důvodu, tedy i v případě, že k tomu došlo v souladu s výsledky exekučního řízení. Žalovaný pak získal a má ve své dispozici plnění, které získal od žalobkyně, aniž by k tomu existoval hmotněprávní důvod. Takové plnění je proto povinen vydat, k čemuž byl okresním soudem zavázán.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalovaný, který navrhl rozhodnutí okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že textu zákona neodpovídá, že by v daném případě došlo k bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, který vystupuje v pozici soudního exekutora pověřeného provedením exekuce vůči povinnému, manželu žalobkyně. Žalovaný ze své pozice soudního exekutora postupuje v exekučním řízení dle procesněprávních předpisů, v řízení č. j. , Anonymizováno, Ex , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vůči povinnému , tituly před jménem, , jméno FO, vymáhá pohledávku oprávněné , jméno FO, , a to na základě pověření k provedení exekuce Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 4 , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -27 ze dne 22. 1. 2015 (spis převzat po předchozím soudním exekutorovi , tituly před jménem, , adresa, , s účinností ke dni 1. 4. 2016 převzal spis úřad , Jméno žalovaného, ). V rámci exekučního řízení bylo postupováno standardně, kdy po skončení insolvenčního řízení povinného (konkurz) pokračuje nařízená exekuce nadále, do dnešního dne nedošlo k zastavení exekuce ani k vymožení celkové dlužné částky. Exekuční řízení tedy trvá. Jelikož vymáhaná pohledávky nebyla uhrazena, proběhl dne 23. 8. 2023 soupis movitých věcí povinného na adrese , adresa, a dále kontrola dříve sepsaných movitých věcí z roku 2015. Na uvedené adrese byl povinný zastižen. Kromě něj i žalobkyně. Vykonavatel soudního exekutora při úkonu všechny přítomné osoby opakovaně poučoval o způsobu postupu a činnosti soudního exekutora a dále o možnostech, jakými se mohou třetí osoby, jimž svědčí vlastnické právo k sepsaným movitým věcem, svého práva domáhat, a to návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu dle § 68 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dle jen „exekuční řád“) nebo vylučovací žalobou dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Rovněž byly přítomné osoby poučeny, že v případě následného vyškrtnutí, popřípadě vyloučení zajištěných movitých věcí z exekuce, budou tyto věci oprávněným osobám navráceny. Je zcela obvyklým postupem to, že se vykonavatel dotazuje třetích osob přítomných v místě soupisu, zda jsou ochotny plnit za povinného. Takto tomu bylo i v daném případě, nicméně primární povinnost k řešení nastalé situace byla i nadále na povinném a takto k případu rovněž přistupoval i vykonavatel s asistentem. Ke dni 23. 8. 2023 byla vyznačena doložka provedení exekuce, exekuční příkaz prodejem movitých věcí byl v právní moci a u věcí, které byly sepsány v roce 2015 již marně uplynula lhůta k podání návrhu na jejich vyškrtnutí. Proto šlo o legitimní úkon za účelem jejich svozu k dražbě ve smyslu § 328 odst. 1 o. s. ř., přičemž v případě, že povinný by na místě dluh neuhradil, šlo by logicky o úkon zákonný a zcela účelný s ohledem na výši dluhu. Ze strany žalobkyně byl průběh úkonu prezentován jako velmi vypjatý, kdy se cítila být nucena provést bezpodmínečně úhradu dluhu za povinného. Samozřejmě je třeba připustit, že úkon mobiliární exekuce je spojen s emocemi, neboť dochází k určitému zásahu do soukromí osob, nicméně takový zásah je legitimní a ani v tomto konkrétním případě nepřesahoval zásah míru potřebnou pro nezbytné provedení daného úkonu. Případný dotaz vykonavatele adresovaný třetím osobám, zda jsou ochotny plnit za povinného, neobsahuje žádnou povinnost, žádnou lhůtu či nějaký nárok, a není tedy zřejmé, v rozporu, s jakým zákonným předpisem by daný dotaz měl být. Uvedené není v rozporu s případnými ustanoveními hmotného práva. Vykonavatel soudního exekutora sdělil žalobkyni, že po ní žádné peníze nepožaduje, peníze žádal po povinném.

4. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud, „každá mobiliární exekuce je určitou zátěží nejen pro povinného, ale i pro příslušníky společné domácnosti. Nepřípustným nátlakem na příbuzné povinného či s ním spolubydlící osoby nelze rozumět samotné provedení mobiliární exekuce v jejich přítomnosti ani informování o výši pohledávky, zjišťování možnosti úhrady, ani informování o odvozu sepsaných věcí povinného při nezaplacení. Kárný soud dospěl k závěru, že zaměstnanci exekutora nevyvíjeli nepřiměřený nátlak na matku povinného. Exekuci jistě lze vykonávat za přítomnosti osob žijících ve společné domácnosti; ba naopak nese to jisté výhody v podobě lepší informovanosti jak soudního exekutora, tak i přítomných příslušníků společné domácnosti. To lze dokumentovat i na nyní projednávané věci, kdy vykonavatelé korektně informovali matku povinného, že při neuhrazení dlužné částky dojde k odvozu věcí. Matka povinného pak měla možnost předložit na místě samém dokumenty prokazující, že určité konkrétní věci nejsou ve vlastnictví povinného, ale jiných členů domácnosti. Tyto předměty pak nebyly odvezeny (také z toho lze usuzovat, že exekuce nebyla vedena proti jiným osobám než povinnému, jak je namítáno). Souhlasit lze jistě s obhajobou i v tom, že každá (mobiliární) exekuce již jen z povahy věci představuje určitou zátěž, a to jak povinného, tak pro členy společné domácnosti a rodinné příslušníky. Objektivně však v dané věci vykonavatelé uvedenou zátěž nijak nepřípustně neprohlubovali a jejich jednání lze hodnotit jako korektní, bez výhružek, invektiv, zvyšování hlasu či snad fyzického kontaktu. Exekuce byla výslovně vedena vůči povinnému, matka povinného byla pouze okrajově dotázána, zda by dluh dokázala splatit za syna, resp. zda by to dokázala rodina jako celek (viz několikrát užité množné číslo), přičemž stejně tak byla i dotazována, zda dluh, alespoň v základní výměře, může zaplatit syn. Opakovaně ji rovněž vyzývali k tomu, aby probíhající exekuci se synem projednala a dotazovali se po jeho přítomnosti. V rámci tohoto jednání učiněný dotaz na možnost úhrady dluhu rodinou nelze hodnotit jako exces, nýbrž jako nejjednodušší legální cestu k vymožení pohledávky (za dlužníka může plnit i jiná osoba). Přitom ze záznamu je dále zřejmé, že matka povinného byla dostatečně orientována v situaci a zcela adekvátně reagovala na průběh exekuce. Pokud jde o absenci poučení matky povinného, je třeba uvést, že toto poučení není přesně formalizováno. Možnost vyškrtnutí věci ze soupisu upravuje § 68 e. ř., ve vztahu k poučení osoby tvrdící, že se jedná o její věci, bylo povinností exekutora jí k žádosti sdělit údaje potřebné k uplatnění návrhu (odst. 5 cit. ustanovení). Ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, praví, že při provádění exekuce exekutor poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se exekuce týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Není tedy nikterak stanovena přesná forma tohoto poučení. Není proto porušením povinnosti, pokud je zjevné, že k poučení fakticky došlo, byť o tom není vyhotoven protokol. Matka povinného byla poučena verbálně (vykonavatel s ní hovořil o možnosti vyloučit některé věci z exekuce, nepatří-li do majetku povinného). Stejně tak byl na místě zanechán protokol, který poučení v plném znění obsahuje. Ostatně, že nedošlo ke zkrácení práv v důsledku absence poučení, prokazuje i sama skutečnost, že následně návrh na vyloučení věcí z exekuce (vyškrtnutí věcí ze soupisu dle § 68 e. ř.) podán byl a usnesením ze dne 19. 4. 2013 o něm bylo také rozhodnuto“ (viz. rozhodnutí ze dne 23. 6. 2014, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

5. Provedená mobiliární exekuce z těchto mantinelů nevybočuje. Proto je třeba soudu prvního stupně vytknout, že namísto hodnocení podmínek pro vznik nároku na bezdůvodné obohacení a setrvání na Nejvyšším soudem zcela jednoznačně určené osobě, která je plněním třetí osoby za povinného obohacena, založil svoji konstrukci o bezdůvodném obohacení žalovaného na údajném excesivním nátlaku vůči žalobkyni, což není opřeno o skutkový ani právní stav věci. Nepřípustný nátlak vykonavatele by navíc byl titulem pro náhradu škody, avšak jen tehdy, pokud by tuto šlo v mezích § 32 exekučního řádu přičítat žalovanému, nešlo-li by o exces samotného vykonavatele. I tak by ale muselo být prokázán příčinný vztah mezi škodou a jednáním žalovaného. V žádném případě by ale nemohlo jít o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podstatné však je, že žalobkyně se domáhá plnění na základě žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, nikoli náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Chování vykonavatele je pak plně v souladu s instrukcí č. 360/95-OOD Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. srpna 1996, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele, a to Čl.10 - Dobrovolné plnění povinným (§ 98 k. ř.), dle něhož 1. Bezprostředně před úkonem vyzve vykonavatel povinného, aby plnil dobrovolně.

2. Neplní-li povinný dobrovolně, anebo byl-li oprávněný uspokojen jen částečně, přikročí vykonavatel k úkonu.

3. Nebyl-li povinný zastižen, vykonavatel se dotáže zletilé osoby v bytě spolubydlící nebo zaměstnance, který je povinným pověřen obstaráváním jeho věci, zda je ochotna plnit za povinného. V daném spise nebyl žádným dohledovým orgánem ani kárným senátem Nejvyššího správního soudu shledán nesprávný úřední postup soudního exekutora, když dle procesních předpisů je exekutor povinen sepsat movité věci v místě bydliště povinného i v případě, že není jisté, zda jsou věci ve vlastnictví povinného, případně, že k nim může mít třetí osoba právo nepřipouštějící výkon exekuce. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5170/2014 i pouhá pravděpodobnost existence práva nepřipouštějícího exekuci však k závěru o nesprávném úředním postupu nestačí.

6. Shrnuto tedy v daném případě, povinný byl v době soupisu movitých věcí v exekuci – povinný nehradil dluh, bylo přistoupeno k soupisu a případnému odvozu movitých věcí v místě skutečného bydliště povinného dle exekučního příkazu k prodeji movitých věcí, který byl povinnému již dříve doručen. Během úkonu za povinného dobrovolně nabídla pomoc s úhradou třetí osoba odlišná od povinného – manželka povinného – žalobkyně. Nikdo ji k úhradě nenutil, výkon směřoval proti povinnému a sepsaným movitým věcem. K ochraně tvrzeného vlastnictví přítomné osoby odlišné od povinného je tu institut vyškrtnutí věci ze soupisu. Manželka povinného začala sama obvolávat své známé, současně zřejmě i známé povinného a sháněla prostředky, ze kterých se částečně uhradí dluh povinného. Postupně oslovila několik známých a tito poslali na účet soudního exekutora plnění v celkové výši 350.000 Kč. Avšak nebyla to jen žalobkyně, kdo aktivně sháněl peníze, když, jak z videozáznamu zjistil soud prvního stupně: „V čase 13:51 nahrávky si povinný bere od vykonavatele číslo účtu a variabilní symbol a uvádí pak, že je schopen dát dohromady asi 300.000 Kč. Následně znovu vysvětluje okolnosti, kvůli kterým se dostal do problémů okolnosti konkurzu a podobně. V čase 14:01 nahrávky povinný s někým telefonuje a sděluje mu číslo účtu a hovoří o 50.000 Kč. Před těmito událostmi a v průběhu nich se manželé domlouvají mimo místnost, odcházejí z nahrávaného prostoru. Následně v čase nahrávky 14:03 nahrávky povinný opakovaně přichází do místnosti, dotazuje se, jestli už to stačí k tomu, aby se to zastavilo, říká že 200.000 Kč už je na účtu a dalších 50 teď jde a 100.000 Kč, že bude za chvíli. Povinný uvádí, že bude ještě něco, nabízí potvrzení. V čase 14:08 nahrávky vykonavatel sděluje, že věci ponechá na místě. V čase 14:09 si vykonavatel ověřuje platby.“ (viz str. 7 a 8 rozsudku). Soud prvního stupně tak nemohl v žádném případě učinit jednoznačný závěr, že se o plnění třetích osob zasloužila toliko žalobkyně a ne povinný, stejně tak nemohl učinit závěr o tom, že šlo o nedůvodné plnění samotné žalobkyně. V celkovém kontextu by však takové zjištění bylo irelevantní, když třetí osoby plnily s vědomím o exekuci za povinného přímo na účet exekutora, tedy v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 208/2019. Peníze přišly od třetích osob, nikoliv přímo z účtu žalobkyně, plnění ve výši 350.000 Kč sháněla žalobkyně na dluh povinného zcela vědomě, třetí osoby pak měly pokyn a číslo účtu a variabilní symbol k úhradě. Peněžní prostředky však sháněl i povinný, mělo se zřejmě jednat o společné známé, kteří poskytnou finance na úhradu dluhu. Za podstatné je třeba považovat i to, že žalobkyně měla dostatečný časový prostor pro řešení situace, úkon na místě probíhal dle protokolu od 10:40 hod do 14:20 hod. Žalobkyně dluh hradit nemusela. Žalobkyně byla v průběhu úkonu toliko seznámena se standardním průběhem soupisu movitých věcí a navazujícími úkony. Rovněž je ze záznamu zřejmé, že povinný z předmětné exekuce – , tituly před jménem, , jméno FO, – v daném domě měl své movité věci. Provedení úkonu bylo tedy důvodné, přičemž tuto důvodnost nevylučuje, pokud by část sepsaných movitých věcí patřila třetí osobě, která na místě své vlastnictví k věcem neprokázala a toto vlastnictví by bylo prokázáno až později. Důležité je, jaké poznatky měl vykonavatel v době provedení výkonu. Povinný v místě výkonu byl přítomen, šlo o jeho obydlí, v místě se nacházely i věci sepsané v roce 2015. Nebyl důvod k tomu, aby nedošlo k soupisu.

7. Okresní soud věc nesprávně právně posoudil, neboť pokud se někdo bezdůvodně obohatí platbami 350.000 Kč v rámci exekuce, pak je to jednoznačně povinný, nikoliv žalovaný soudní exekutor, který prostředky přijal a zatím je deponuje co do částky 283.000 Kč ve spise na zvláštním účtu. Co do částky 67.000, Kč byly tyto již dne 24. 8. 2023 převedeny na náklady exekuce. V částce, ve které jsou deponovány ve spise, z nich soudní exekutor ani nemá žádný majetkový prospěch, neboť je nepoužívá pro svůj prospěch. S prostředky nenakládá jako s vlastním majetkem. Jde o plnění, které exekutor nyní má na svém účtu jen proto, že původně odchozí platba oprávněnému se vrátila z důvodu neexistujícího účtu oprávněné, přičemž účet č. , hodnota, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je účtem ve smyslu § 46 odst. 5 exekučního řádu, na němž jsou prostředky vedeny odděleně od majetku žalovaného. Soud prvního stupně především nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Na uvedenou situaci je zcela přiléhavý uváděný judikát sp. zn. 28 Cdo 208/2019. Žalobkyně byla velice dobře seznámena se vzniklou situací a věděla, o jakou se jedná exekuci, na koho je exekuce vedena, pro jakou pohledávku a byla seznámena s dalším postupem pro případ, že dluh nebude uhrazen. Bezdůvodně se tak obohatil povinný. Zcela nesprávně soud argumentuje judikátem 28 Cdo 559/2020, který není na uvedenou situaci vůbec přiléhavý a neodpovídá zjištěnému stavu věci. V daném rozhodnutí šlo o žalobu z lepšího práva po uspokojení oprávněného z prodeje výlučného majetku manželky povinného. Jedná se o jinou situaci, neboť v případě tohoto odvolání, šlo o žalobu, dle které požaduje manželka navrátit plnění uhrazené dobrovolnými úhradami třetích osob, nikoliv o exekuční prodej výlučného majetku žalobkyně. K prodeji majetku žalobkyně nedošlo, citované rozhodnutí je nepřiléhavé. V tomto směru lze rovněž odkázat na přiměřeně na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 pod sp. zn. 28 Cdo 3545/2009, který se v poměrech z. č. 40/1964 Sb. zabýval otázkou, zda vymožené plnění zaslané exekutorem oprávněnému může být bezdůvodným obohacením v případě zastavení exekuce a dospěl k závěru, že nikoli.

8. V průběhu odvolacího řízení žalovaný doplnil svá tvrzení, že dne 15. 8. 2025 vyplatil oprávněnému ze sporné exekuce částku 283.000 Kč, kdy tím spíše nemůže být v rozsahu této částky pasivně věcně legitimován. Pokud jde o částku 67.000 Kč, tuto použil na náhradu nákladů exekuce dle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce, s žalobou však ani v tomto rozsahu nadále nesouhlasí, neboť žalobkyně plnila na žádost a s vědomím povinného dobrovolně na účet exekutora, přičemž osobou, která se bezdůvodně obohatila není žalovaný, ale povinný, kdy tento je osobou, která měla z plnění žalobkyně majetkový prospěch.

9. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhuje rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit, kdy uvedla, že žalovaný si ve své argumentaci zcela protiřečí, neboť na jedné straně uvádí, že vymožené plnění (prostřednictvím zápůjček poskytnutých žalobkyni od třetích osob) je dobrovolnou platbou na vymáhanou pohledávku, na druhé straně tvrdí, že není pasivně legitimován, neboť bezdůvodně se obohatil povinný. Pokud by plnění poskytnuté přímo na účet exekutora třetími osobami bylo řádně vymoženým plněním na vymáhanou pohledávku, nemohl by se z logiky věci obohatit ani exekutor ani povinný. Žalovaný k procesní legitimaci pak v odvolání namítá i nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, když žalovaný tvrdí, že „soupis movitých věcí ani výkon exekuce jako takové nesměřoval vůči žalobkyni a žalobkyně sama ani peníze neplatila, není tedy aktivně legitimována cokoli požadovat“. To je jednak zcela nová námitka, kterou žalovaný dosud nijak v řízení neuplatnil, ale zejména se jedná o tvrzení, které nemá oporu v provedeném dokazování, neboť úkon exekutora prováděný dne 23. 8. 2023 v bydlišti žalobkyně zcela jednoznačně směřoval vůči žalobkyni a jejím dětem, a jeho výsledkem je tudíž výlučný dluh žalobkyně vůči jejím přátelům, který je po již splatnosti. Žalobkyně uvádí, že soud provedl řadu důkazů, včetně zpráv z mobilního telefonu žalobkyně, jejího vyjádření a důkazu videozáznamem, na kterém je zachyceno jednání exekutora, ke kterému došlo dne 23. 8. 2023 v místě bydliště žalobkyně (tomuto důkazu věnoval soud celkem tři několikahodinová jednání), tzn. důkazy provedl soud velmi pečlivě a podrobně a shledal, že žalovaný získal a má ve své dispozici plnění, které získal od žalobkyně, aniž by k tomu existoval hmotněprávní důvod, a takové plnění je proto povinen vydat. Z provedeného dokazování i z tvrzení žalovaného vyplynulo, že ani vykonavatel ani exekutor v průběhu řízení neuměli přesně identifikovat, jaký úkon v bydlišti žalobkyně dne 23. 8. 2023 exekutor vůbec prováděl, zda se jednalo o odvoz sepsaných věcí dle soupisu provedeného v roce 2015 nebo zda se jednalo o provedení nového soupisu věcí movitých, když z videozáznamu je patrné, že exekutor opakovaně uváděl, že z bydliště žalobkyně exekutor odejde pouze za předpokladu, že mu bude uhrazen na účet 1 mil. Kč (o částce byl ochoten exekutor jednat). Tvrzení žalovaného, že prostředky, které byly v této situaci zaslány od třetích osob na žádost žalobkyně přímo na účet exekutora jsou plněním na vymáhaný dluh, nemá vůbec oporu v provedeném dokazování. Naopak je zřejmé, že účelem poskytnutých zápůjček byla pomoc žalobkyni v tísni od přátel, jejímž smyslem bylo, aby exekutor opustil její bydliště a bydliště dcer a přestal vyvíjet nátlak na osoby, které s vymáhaným dluhem nemají nic společného. Žalobkyně pod nátlakem chránila i pronajatý movitý majetek vlastníka nemovitosti. Argumentace žalovaného, že žalobkyně měla umožnit odvoz věcí movitých, které užívá spolu se svými dětmi, a jejichž vlastníkem je ona sama a pronajímatel nemovitosti, a teprve následně se domáhat vyloučení věcí z exekuce (tzn. nemusela nic platit) je zcela zcestné v situaci, kdy exekutor byl přihlášeným věřitelem v konkurzu na majetek povinného, tzn. věděl o tom, že zaniklo SJM a že nebylo obnoveno. Věděl, že veškerý majetek povinného byl zpeněžen v rámci konkurzu (majetek v hodnotě přes 20 mil. Kč), exekuční řízení trvá více než 10 let, tzn. exekutorovi je velmi dobře znám rozsah majetku povinného, který může být postižen exekucí, je mu známo, že vymáhaný dluh je výlučným dluhem povinného, je mu známo, že již v roce 2001 bylo zúženo SJM a že v bydlišti manželky povinného (žalobkyně) se žádný majetek postižitelný exekucí nenachází. Exekutor opakovaně s využitím tísně žalobkyně podmiňoval svůj odchod z bydliště žalobkyně úhradou prostředků na jeho účet zjevně proti dobrým mravům a proti smyslu a účelu exekučního řízení. Vykonavatel exekuce se vůči žalobkyni dopustil jednání postižitelného prostředky trestního práva (jak opakovaně vyplynulo z videozáznamu pořízeného exekutorem) a je až absurdní, že žalovaný ve svém odvolání takové jednání obhajuje jako běžné a právně bezvadné. Žalobkyně se z důvodu hospodárnosti k jednotlivým nepravdivým tvrzením ohledně skutkového stavu, která nemají vůbec oporu v provedeném dokazování, nevyjadřuje. Ohledně důvodu, pro který třetí osoby poskytly žalobkyni zápůjčky (a vznikl tak její výlučný dluh) odkazuje na svá předchozí podání a zejména na zcela správná skutková zjištění uvedená v rozsudku. Skutečnost, že třetí osoby poskytly zápůjčky žalobkyni na účet exekutora (který byl žalobkyní určen jako místo platební), aby pomohly žalobkyni zbavit se tísně a nátlaku exekutora, který se v jejím bydlišti nacházel zcela protiprávně, na důvodu poskytnutí zápůjčky potvrzeném jednotlivými zapůjčiteli v písemných smlouvách nic nemění. V žádném případě tyto osoby neplnily cokoli za povinného na jeho výlučný dluh vůči oprávněné. Jedná se o tvrzení žalovaného, které je v přímém rozporu s provedenými důkazy. Žalobkyně se podrobně nevyjadřuje ani k právnímu hodnocení provedenému žalovaným, neboť toto hodnocení je z pohledu práva jednak chybné a jednak je v rozporu se skutečným stavem, jak byl zjištěn soudem, ani nereaguje na smyšlená tvrzení žalovaného ohledně zákonnosti jednání exekutora. Žalobkyně dále uvádí, že po vydání rozsudku se úspěšně domohla částečného zastavení exekuce ohledně věcí movitých sepsaných exekutorem dne 23. 8. 2023 v jejím bydlišti, a předkládá tedy soudu příslušné usnesení vydané Okresním soudem v Českém Krumlově č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 12. 2. 2025. Okresní soud v Českém Krumlově zamítl návrh na částečné zastavení exekuce ohledně obrazů, a to z důvodu, že žalobkyně nedostatečně prokázala své vlastnické právo k této položce. V tomto rozsahu podala žalobkyně odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Uvedený soud v odůvodnění usnesení o částečném zastavení exekuce uvedl: „Dlužno zdůraznit, že společné jmění povinného a jeho manželky zaniklo prohlášením konkursu, přičemž k jeho obnovení v intencích § 726 odst. 2 o. z. doposud nedošlo. Tento aspekt se promítá v poměrech souzené věci, jelikož při neexistenci společného jmění nelze pochopitelně vůbec uvažovat o jeho postihu v intencích § 731 a § 732 o. z., tím spíše ne o postihu výlučného majetku manželky povinného, neb se jedná o dluh, za který odpovídá výhradně povinný svým výlučným majetkovým portfoliem.“ Z uvedeného je zcela zřejmé, že manželka povinného ani třetí osoby, které jí poskytly zápůjčky, nemají s vymáhaným dluhem povinného nic společného, že z jejího (jejich) výlučného majetku nemohlo dojít k uspokojení vymáhaného dluhu, který je výlučným dluhem povinného, že tuto situaci si měl a mohl exekutor jako osoba nadaná určitou pravomocí s určitou odpovědností jednoduše vyhodnotit, a pokud tak neučinil, jde to zcela k jeho tíži.

10. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Přerově dne 5. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 350.000 Kč s příslušenstvím a uvedla, že se jedná o částku, která byla zaslána na účet žalovaného proto, aby žalobkyně zabránila odvezení věcí z bydliště žalobkyně. Zaplacení finanční částky bylo podmínkou pro to, aby k odvezení věcí nedošlo za situace, kdy podle žalobkyně neměla být vůbec vykonávána mobiliární exekuce, protože v místě se jednoznačně nemohl nacházet žádný majetek povinného. Pod pohrůžkou odvozu věcí, které byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně, jejích dětí či třetích osob, přinutil vykonavatel žalobkyni, aby si zapůjčila od přátel a známých částku 350.000 Kč, která byla ihned zaslána na účet exekutora. Tvrdila, že žalovaný vymáhal od roku 2015 dluh, který byl výlučným dluhem manžela žalobkyně. V roce 2001 bylo SJM manželů zúženo a v roce 2017 zcela zaniklo v důsledku prohlášení konkurzu na majetek manžela zcela. Po skončení konkurzu nebylo SJM obnoveno. Žalovaný přesto provedl mobiliární exekuci v místě bydliště žalobkyně a pod pohrůžkou odvozu věcí ve vlastnictví žalobkyně a jejích dětí i třetí osoby přinutil žalobkyni, aby si zapůjčila peníze od známých a tuto zaslala na účet exekutora. Vzhledem k tomu, že šlo o výlučný dluh manžela žalobkyně, nelze tento uspokojit z výlučného majetku žalobkyně ani jejich dětí a žádný majetek ve společném jmění již neexistoval. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 350.000 Kč, protože mu žalobkyně plnila bez právního důvodu. Exekuce byla vedena k vymožení výlučného druhu manžela žalobkyně vedené pod spisovou značkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve výši 2.250.000 Kč s příslušenstvím, exekučním titulem byl notářský zápis vyhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, . Nemovitost, ve které byla prováděna mobiliární exekuce, má žalobkyně v nájmu a společné jmění manželů s povinným bylo zúženo již v roce 2001. Navíc společné jmění manželů zaniklo ze zákona v rámci konkurzu na majetek manžela. Žalovaný byl jako konkurzní věřitel v konkurzním řízení částečně uspokojen, o probíhajícím konkurzu musel tedy vědět. Žalovaný v místě bydliště žalobkyně sepisoval věci, které náleží žalobkyni a jejím dcerám nebo náleží pronajímateli. Tyto skutečnosti žalobkyně v rámci mobiliární exekuce prokazovala. Žalovaný sepsané věci dne 23. 8. 2023 v místě bydliště žalobkyně ponechal pouze pod podmínkou, že žalobkyně okamžitě zajistí alespoň platbu ve výši 350.000 Kč na účet žalovaného. Proto žalobkyně od svých přátel a příbuzných zajistila, aby jednotlivé částky zaslali na účet žalovaného. Teprve po ověření plateb žalovaný z místa bydliště žalobkyně odjel. Ohledně provedených zápůjček žalobkyně následně opatřila písemné potvrzení takových smluv. Platby tedy nebyly poskytnuty dobrovolně, ale jejich cílem bylo zabránit okamžitému odvezení majetku jejího, třetích osob a jejích dětí. Stalo se tak tedy pod nátlakem, který byl na žalobkyni vyvíjen. Přijaté částky si žalovaný ponechal, a to ve výši 67.000 Kč a ve výši 283.000 Kč je zaslal následujícího dne oprávněnému. Oprávněný však tuto platbu nepřijal a vrátil ji na účet žalovaného téhož dne. Celá částka se tedy nachází v dispozici žalovaného. Dluh, který je vymáhán exekucí je nutno považovat za výlučný dluh manžela žalobkyně, neboť 27. 9. 2001 uzavřeli smlouvu o zúžení SJM. V té době nebylo možno zveřejnit smlouvu prostřednictvím seznamu listin o manželském majetkovém režimu, který vede notářská komora. Exekuční titul pak vznikl na základě ústní smlouvy o zápůjčce poskytnuté 20. 6. 2014, tedy v době, kdy společné jmění manželů bylo zúženo. Manžel žalobkyně na sebe smlouvu o zápůjčce převzal výlučný dluh. Oprávněný jako věřitel nemohl ani důvodně očekávat že tento dluh bude součástí společného jmění a že by se následně mohl uspokojovat z výlučného majetku žalobkyně, která vůbec nebyla účastníkem smlouvy. Na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo rozhodnuto dne 15. 7. 2016 o úpadku manžela žalobkyně a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Prohlášením konkurzu SJM zaniklo, podstata tedy obsahovala pouze závazky dlužníka. Z konečné zprávy je zřejmé, že předmětný dluh je i po zániku SJM výlučným dluhem povinného. K obnovení se SJM nedošlo. Z exekučního titulu neplyne, že by smlouva o zápůjčce byla uzavřena v písemné formě a že by se oprávněný blíže zajímal o souhlas manželky s uzavřením smlouvy nebo že by si vyhradil prohlášení, že se jedná o dluh náležející do SJM. Také nic nenamítal proti vypořádání v roce 2016 v důsledku jeho zániku prohlášením konkurzu. V rámci konkurzu byl tedy veškerý majetek povinného vypořádán a zpeněžen a jakýkoliv ostatní majetek je výlučným majetkem žalobkyně. Nemohlo tedy vzniknout právo oprávněného vůči manželce povinného a ani zde neexistuje povinnost manželky povinného ve vztahu k oprávněnému. Již v roce 2015 se exekutor pokusil provést mobiliární exekuci v místě bydliště manželky žalobkyně a již tehdy byl obeznámen s tím, že věci jsou v jejím výlučném vlastnictví a SJM bylo zúženo. Přesto žalovaný pouze zkopíroval původní soupis provedený v roce 2015 a k tomu připojil nový soupis v roce 2023. Pokud by původní soupis obsahoval nějaký majetek povinného, musel by logicky být zpeněžen v konkurzu, což se nestalo. Je tedy zjevné že žádná z položek uvedených na soupisu z 23. 8. 2023 není a nikdy nebyla majetkem povinného. Žalobkyně argumentovala tím, že není možné využívat mobiliární exekuci k tomu, aby její neprovedení exekutor podmiňoval úhradou částek od jiných osob, které s dluhem nemají nic společného. Jedná se o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany a jedná se o šikanu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a potvrdil, že v místě bydliště žalobkyně byl proveden soupis movitých věcí a současně na účet žalovaného byly provedeny dobrovolně úhrady včetně uvedení majitelů účtů. Jednalo se o platby od , jméno FO, (50.000 Kč), , jméno FO, (50.000 Kč), , jméno FO, (100.000 Kč), , právnická osoba, , právnická osoba, . (100.000 Kč) a , jméno FO, (50.000 Kč). Tyto prostředky byly odeslány z dispozice třetích osob dobrovolně na účet exekutora, a proto se jedná o vymožené plnění podle paragrafu 46 odst. 4 exekučního řádu. Soudní exekutor nezkoumá zdroj finančních prostředků. V exekučním řízení není evidováno rozhodnutí, které by odůvodnilo vrácení plateb manželce povinného. Žalobkyně má možnost podání návrhu na částečné zastavení exekuce, popřípadě žalobu na vyloučení podle § 267 o. s. ř. K soupisu movitých věcí došlo již v roce 2015 a v roce 2023 mělo dojít pouze k odvozu zajištěných sepsaných věcí. Po soupisu věcí v roce 2015 se žalobkyně nebránila, nechala věci sepsané a další skutečnosti začala tvrdit až v době, kdy měly být odvezeny. V roce 2023 při této příležitosti byly sepsány další věci jako věci povinného. Žalovaný v tomto případě neřešil SJM a pro něj se jednalo stále o věci povinného. Žalobkyně v roce 2015 žádné dokumenty nepředložila. Navíc dluh vymáhaný v exekuci není výlučný, ale patří do SJM. SJM zaniklo až později, než vznikl dluh. Ke dni 2. 10. 2015 nebyl veden žádný zápis o modifikaci SJM v evidenci u notářské komory. Soupis pak byl prováděn 12. 5. 2015. Jestliže se žalobkyně rozhodla částku uhradit, učinila tak dobrovolně. Nešlo o platbu v hotovosti pod tlakem, peníze byly odeslány na účet žalovaného z dispozice třetích osob dobrovolně pod variabilním symbolem příslušným k exekuci a nikdo těmto osobám nenařídil poukázání finančních prostředků. Jednalo se o dobrovolné plnění. Hmotně právním důvodem úhrady je dobrovolné rozhodnutí manželky povinného k zaslání prostředků pomocí třetích osob. Byla to žalobkyně, která se rozhodla učinit úhradu na dluh povinného. Žalobkyně nemusela částky hradit, došlo by k zajištění movitých věcí, a pokud by byla podána žaloba, pak by s prodejem věcí bylo nutno vyčkat na rozhodnutí o vylučovací žalobě. Žalobkyně tedy plnila za jiného. Žalovaný má celou částku ve své dispozici, protože odeslaná částka byla zaslána na neexistující účet, proto byla vrácena a je vedena na zvláštním depozitním účtu. Okresní soud věc projednal u jednání konaných dne 16. 9. 2024, 14. 10. 2024 a 4. 12. 2024, poté dne 13. 12. 2024 vyhlásil napadený rozsudek.

12. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů uvedená pod body 7. až 28. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje.

13. Z videonahrávky o soupisu movitých věcí ze dne 23. 8. 2023 nad rámec zjištění okresního soudu v bodě 27. odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud dále zjistil, že dne 23. 8. 2023 byla v místě bydliště žalobkyně na drese , adresa, , , Jméno žalobkyně B, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, prováděna mobiliární exekuce, kdy vykonavatel se dostavil na místo za účelem odvozu zde dříve v roce 2015 sepsaných movitých věcí povinného , tituly před jménem, , jméno FO, a za účelem soupisu případných dalších movitých věcí povinného, kdy dle sdělení sousedů se zde tento zdržuje. V domě se nacházeli 3 vykonavatelé, z nichž jeden seděl u stolu v obývacím pokoji a dva se pohybovali v obyváku a různě po domě, úkon trval v době od 10:40 hod. do 14:30 hod. Mobiliární exekuce v bydlišti žalobkyně měla zcela standardní průběh, vykonavatel situaci opakovaně vysvětlil, o této s povinným a žalobkyní dlouze diskutoval a opakoval důvod a účel prováděného úkonu, na místo se dostavila i městská policie, která neshledala ničeho nezákonného. Vykonavatelé sepisovali v domě se nacházející movité věci, o nichž měli za to, že by mohly patřit povinnému, přičemž žalobkyně a povinný opakovaně uváděli, že povinný v domě nic nevlastní a vysvětlovali situaci z právního hlediska, vykonavatel odkazoval na právní důvod své přítomnosti a pokyny, jež dostal od pověřeného exekutora, kdy tyto u něj ještě telefonicky ověřoval s ohledem na neustále opakovanou právní argumentaci povinného. Úkon probíhal standardním způsobem, vykonavatel opakovaně sdělil jak žalobkyni, tak povinnému, že on je na místě, aby konal, že je potřeba na dluh plnit, že to je jediný způsob, jak mobiliární exekuci zabránit, toto však neprobíhalo formou žádného nátlaku či vyhrožování. Žalobkyně pak spolu s povinným spolupracovali na tom, aby od známých obstarali nějaké finance, kdy celkem se podařilo sehnat částku 350.000 Kč, po jejímž připsání na účet exekutora vykonavatelé úkony v domě žalobkyně ukončili a odjeli. Na obstarávání financí se podíleli oba, žalobkyně i povinný, povinný s tímto souhlasil a na uvedeném aktivně participoval. Z průběhu nahrávky se nepodává, že by vykonavatelé činili přímo na žalobkyni jakýkoli nepřiměřený nátlak ve smyslu toho, že má ona sama obstarat peníze za účelem toho, aby vykonavatelé opustili dům a neodváželi věci její a věci dětí. Naopak je z nahrávky zjevné, což ostatně popsal i okresní soud, že manželé (žalobkyně a povinný , tituly před jménem, , jméno FO, ) řeší věc společně a povinný na shánění peněz rovněž participoval, jak popsal pod bodem 27. rozsudku okresní soud – viz např. uvádí, že “je schopen dát dohromady 300.000 Kč“, sám telefonuje a sděluje někomu číslo účtu pro zaslání 50.000 Kč, sám se dotazuje vykonavatele, zda už to, co ke na účtu, stačí, aby se to zastavilo….apod. Chování vykonavatelů bylo zcela standardní a přiměřené situaci, toto nebylo jakkoli excesivní či nátlakové.

14. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu pak nebyl tento důkaz z důvodu procesní ekonomie a známosti obsahu CD nosiče oběma stranám sporu i krajskému soudu opakován přímo u jednání, kdy v případě, že se odvolací soud odchýlí od skutkových zjištění soudu prvního stupně bez zopakování dokazování v případě důkazů listinných nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 993/2018, ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1247/2024). Uvedený postup lze dle názoru krajského soudu použít i na uvedený CD nosič, jehož obsah je pevně zachycen a neměnný a stranám a soudu znám. Jiná je situace při výslechu svědka a účastníka řízení, které je nutno z důvodu bezprostřednosti zopakovat při odchýlení se od skutkových závěrů okresního soudu vždy.

15. V odvolacím řízení pak bylo žalovaným nově doloženo potvrzení k jím nově tvrzené skutečnosti– potvrzení o provedení transakce ze dne 15. 8. 2025, z něhož krajský soud zjistil, že žalovaný převedl tohoto dne částku 283.000 Kč ze svého účtu na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

16. Dále krajský soud po výzvě dle § 118a o. s. ř. dané žalobkyni doplnil dokazování o výslech žalobkyně, z něhož zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, bydlí v , Anonymizováno, jen občas, dům, kde bydlí žalobkyně patří Spokojenému domu, který jej vydražil a jim pronajal, mají s manželem zúženo SJM od roku 2001, veškeré vybavení domu patří pronajímateli, už tuto situaci zažili jednou v roce 2015 a pak se opakovala v roce 2023, kdy do domu přišli tři vykonavatelé a mysleli si, že tam snad najdou nějaký majetek povinného. Přijeli s manželem domů, protože exekutor mu volal, že pokud nepřijede, tak vyláme dveře, to bylo toho 23. 8. 2023. Šli s nimi šli do obýváku, kde proběhla diskuse, kde jim opakovaně vysvětlovali, že dům a vybavení patří Spokojenému domu, že povinný tam nic nemá a že mezi nimi není SJM a jedná se o jeho výlučný dluh, toto potvrdila i městská policie, která byla přivolána. Jeden z exekutorů pan , jméno FO, stále tvrdil, že to je všechno možné, ale on musí něco odvézt, že to má nařízeno od svého šéfa. Tlačil na žalobkyni, že buď odveze nábytek nebo nějaké věci, pokud nedají nějaké peníze a nepřímo vyhrožoval, že ten nábytek se ve skladu poškodí, že tam bude dlouho. Takto na žalobkyni vyvíjel nátlak, rovněž tak byla pod tlakem z toho, že se mělo vrátit mladší dítě ze školy, kdy toto je velmi citlivé, a chtěla se vyhnout tomu, aby se s exekutory v domě setkalo, proto obvolala své nejbližší známé včetně paní , jméno FO, a dalo se dohromady těch 350.000 Kč, což vykonavatele v tu chvíli uspokojilo a odjeli. Prvně volala paní , jméno FO, , potom paní , jméno FO, , pak , tituly před jménem, , jméno FO, , panu , Anonymizováno, a panu , Anonymizováno, a ještě dalším, které si nepamatuje. Volala jim s tím, že je v nesnázích a potřebuje poslat peníze, aby alespoň částečně uspokojila exekutory, kteří si přijeli odvézt věci z jejich domu. Oni tak, jak doložila smlouvami o půjčkách, zaslali peníze v rozmezí 50.000 až 100.000 Kč, jak kdo mohl, když se celkem dalo dohromady těch 350.000 Kč, vždycky poslala fotku čísla účtu přes WhatsApp a oni jí pak poslali tu fotku, že to je zaplaceno. Ty peníze sháněla jenom ona, manžel seděl celou dobu s exekutorem u stolu, protože on neměl možnost žádné peníze sehnat, celé to obstarala ona. Manžel s tím souhlasil, proti tomuto neprotestoval. Splatnost půjček při jednotlivých telefonátech z časových důvodů neřešili. Půjčky pak potvrdili písemně na základě domluvy. Nesdělovala, co je důvodem půjčky, pouze to, že má v domě exekutory, blíže to nevysvětlovala, o čí dluh se jedná, pouze že potřebuje pomoct. Exekutor oslovil s tím, aby něco uhradila, přímo ji, a to bokem vedle v pokojíku mimo kamery s tím, že přímo uvedl, že když seženou nějaké peníze, tak odejdou, a požadoval víc, než dostal.

17. Rovněž krajský soud doplnil dokazování o výpověď svědkyně , jméno FO, , dcery žalobkyně, z níž zjistil, že dne 23. 8. 2023 jí matka volala, ať se zdrží venku, že u nich doma jsou exekutoři, ona přesto šla domů. Dole v obýváku seděl u stolu jeden muž a dva seděli stranou s tím, že muž u stolu stále dokola opakoval, že neodejdou, dokud neodvezou majetek nebo nebude zaplaceno s tím, že otec jim opakovaně říkal, že dům má v pronájmu jeho manželka od společnosti Spokojený dům. K tomuto byla přivolána i policie, které byly tyto skutečnosti ze strany otce zopakovány, avšak exekutoři dům neopustili. Policie poté odjela. V jednu chvíli si všimla, že jeden z těch mužů nebyl dole a šel nahoru do patra, tak se šla za ním podívat a našla ho ve svém pokoji, jak se přehrabuje ve věcech, kdy držel v ruce onálepkovaný notebook, který byl založen mezi deskami, a musel se tedy ve věcech probírat. Řekla mu, že to je její osobní majetek, on jí řekl, že třeba jí ho dal otec a že ať počítá s tím, že si pro něj přijedou. V tu chvíli byla bezmocná při představě, že o svůj počítač přijde, kdy ho potřebuje do školy a do práce. Také jí označil akustickou kytaru, která byla v pokojíčku za skříní a také není hned vidět, takže ten pokoj musel prohlédnout do detailů. Bylo jasné, že se jedná o dětský pokoj, což bylo poznat z jeho vybavení, přesto tam exekutor sepisoval věci, kdy tato zkušenost byla nepříjemná, neboť se probíral osobními věcmi, byla úplně paralyzovaná, že je cizí člověk v jejím pokoji. Potom zůstala nahoře, viděla matku v ložnici, jak posílá přes WhatsApp platební údaje pro exekutora paní , jméno FO, , slyšela, jak z pokoje telefonuje. Dva ze tří exekutorů se chovali arogantně, jeden kritizoval vybavení obýváku, což nebylo příjemné. Situace se vyřešila tak, že nakonec nic neodvezli, neboť rodiče – matka nakonec zaplatila/i nějaké peníze a exekutoři odjeli, nebyla svědkem toho, jak se na tom placení domlouvali a jak se to vyřizovalo. Otec v tom srpnu 2023 bydlel trvale na adrese , adresa, , ale u nich na té adrese , Jméno žalobkyně B, je často, a býval i v roce 2023, a to třeba celý týden nebo měsíc v kuse, tedy v tom létě 2023 tam s nimi fakticky bydlel.

18. Dále bylo dokazování doplněno o výpověď svědkyně , jméno FO, , kamarádky žalobkyně, z níž krajský soud zjistil, že žalobkyně jí volala toho dne v srpnu 2023 vystrašená, že v domě má nějaké vymahače dluhů, tím myslí nějaké ty zřízence od exekutora s tím, že pokud jim okamžitě nedá peníze, tak neodejdou. Chtěla po ní poslat 50.000 Kč, viděla podle tónu hlasu, že je v nesnázích, tak jí tu částku poslala na účet, který jí poslala, byl to ten účet toho exekutora, brala to tak, že to je pro ni. Řekla, že to vrátí, jak bude moct. Zatím peníze nevrátila. Věděla, že se jedná o exekuci vedenou na manžela žalobkyně, ten hovor byl opravdu velmi krátký, když slyšela, že berou dětem počítač, tak jí to prostě poslala. Tu půjčku si potom dodatečně písemně potvrdily.

19. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, s ohledem na doplnění dokazování krajský soud uzavírá, že žalovaný byl pověřen provedením exekuce proti povinnému , tituly před jménem, , jméno FO, (resp. toto pověření převzal po , tituly před jménem, , jméno FO, ), kdy tato je vedena pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pro vymáhání dluhu , tituly před jménem, , jméno FO, , který vznikl na základě ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 6. 2014 ve výši 2.250.000 Kč. Již dne 12. 5. 2015 byl v předmětném domě v Říčanech proveden soupis movitých věcí v rámci mobiliární exekuce, avšak k odvozu věcí nedošlo. Následně nebyly v rámci exekuce činěny úkony z důvodu insolvenčního řízení vedeného vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenční návrh byl podán dne 26. 10. 2015 a konkurz na majetek dlužníka byl zrušen dne 2. 9. 2021. Dne 23. 8. 2023 byla v místě bydliště žalobkyně na drese , adresa, , , Jméno žalobkyně B, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kde se pravidelně zdržoval a v tuto dobu bydlel i povinný , tituly před jménem, , jméno FO, prováděna mobiliární exekuce na základě shora uvedeného pověření, kdy vykonavatel se dostavil na místo za účelem zde dříve v roce 2015 sepsaných movitých věcí povinného a za účelem soupisu případných dalších věcí povinného, kdy dle sdělení sousedů se zde tento zdržoval, z čehož vykonavatel usoudil, že by se v domě mohly nacházet věci povinného. V domě se nacházeli 3 vykonavatelé, z nichž jeden seděl u stolu v obývacím pokoji a dva se pohybovali v obyváku a různě po domě, úkon trval v době od 10:40 hod. do 14:30 hod. Mobiliární exekuce v bydlišti žalobkyně měla zcela standardní průběh, vykonavatel situaci vysvětlil, o této s povinným a žalobkyní dlouze diskutoval a opakoval důvod a účel prováděného úkonu, na místo se dostavila i městská policie, která neshledala ničeho nezákonného. Vykonavatelé sepisovali v domě se nacházející movité věci, o nichž měli za to, že by mohly patřit povinnému, přičemž žalobkyně a povinný opakovaně uváděli, že povinný v domě nic nevlastní a vysvětlovali situaci z právního hlediska, vykonavatel odkazoval na právní důvod své přítomnosti a pokyny, jež dostal od pověřeného exekutora. Úkon probíhal standardním způsobem, vykonavatel opakovaně sdělil jak žalobkyni, tak povinnému, že je potřeba na dluh plnit, že to je jediný způsob, jak mobiliární exekuci zabránit, toto však neprobíhalo formou žádného nátlaku či vyhrožování. Žalobkyně pak spolu s povinným spolupracovali na tom, aby od známých obstarali nějaké finance, kdy celkem se podařilo sehnat částku 350.000 Kč, po jejímž připsání na účet exekutora vykonavatelé úkony v domě žalobkyně ukončili a odjeli. Na obstarávání financí se podíleli oba, povinný s tímto souhlasil a na uvedeném aktivně participoval. Žalobkyně si tak dne 23. 8. 2023 od , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . zapůjčila v souhrnu částku 350.000 Kč s tím, že bylo dohodnuto, že prostředky z poskytnutých zápůjček budou ihned poukázány na účet žalovaného s variabilním symbolem, který vykonavatel poskytl a který přináleží k prováděné exekuci na povinného , tituly před jménem, , jméno FO, . Poskytnuté zápůjčky byly následně potvrzeny písemnými smlouvami. Finanční prostředky ve výši 350.000 Kč byly co so částky 283.000 Kč vyplaceny oprávněné a co do částky 67.000 Kč použity žalovaným na náklady exekuce.

20. Co se pak týká právního hodnocení věci, zde se krajský soud s právním názorem okresního soudu, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neztotožňuje. Krajský soud uzavírá, že v bydlišti žalobkyně proběhla zcela zákonná mobiliární exekuce, jak výše popsáno, kdy předmětná exekuce trvala, dluh nebyl povinným uhrazen a na uvedené adrese v Říčanech byly již v roce 2015 sepsány movité věci povinného, které dosud nebyly odvezeny. Po ukončení insolvenčního řízení na povinného bylo v mobiliární exekuci pokračováno, kdy vykonavatelé se dne 23. 8. 2023 dostavili na totéž místo za účelem odvozu sepsaných movitých věcí a za účelem případného soupisu dalších movitých věcí, kdy s ohledem na sdělení sousedů, že se povinný na adrese zdržuje, se vykonavatelé mohli oprávněně domnívat, že se v domě nachází i věci povinného. Okolnost, že v době průběhu úkonu povinný na adrese pravidelně zdržoval, resp. v domě bydlel, potvrdila i jeho dcera ve své svědecké výpovědi. Vykonavatelé se tedy v nemovitosti na základě pověření exekutora, jak shora popsáno, nacházeli zcela legitimně. Úkolem vykonavatele při úkonu mobiliární exekuce je zákonným postupem sepsat, případně odvézt sepsané movité věci, nikoli licitovat s povinným či členy domácnosti o oprávněnosti či neoprávněnosti daného úkonu, k tomu následně slouží jiné právní instituty. Podstatné v daný moment je trvající exekuce, neuhrazený dluh, pověření vykonavatele k provedení mobiliární exekuce a důvodné podezření, že by se na místě, kde má být prováděna, mohly nacházet věci povinného, což bylo v daném případě splněno. Povinnost uhradit dluh pak stíhá povinného, nevylučuje však, aby dluh za tohoto uhradila třetí osoba, jak v tomto případě učinila žalobkyně, zcela dobrovolně a se souhlasem a vědomím povinného, navíc za jeho aktivní účasti. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně spolu s povinným za účelem odvrácení mobiliární exekuce – odvozu movitých věcí z domu žalobkyně, kde bydlel i povinný, obstarali od svých známých celkem částku 350.000 Kč – formálně formou půjčky žalobkyni, kdy místem plnění půjčky byl účet exekutora. Účelem pak bylo zabránění faktickému výkonu exekuce-odvozu věcí a odchod vykonavatelů z domu, kde měla být tato provedena. Tuto pohnutku žalobkyně ani krajský soud nezpochybňuje, to však ničeho nemění na faktu, že tato plnila dobrovolně prostřednictvím třetích osob, od nichž si prostředky zapůjčila, na dluh povinného – svého manžela-částku 350.000 Kč. V řízení nebylo prokázáno (ač byla žalobkyně odvolacím soudem poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o své povinnosti tuto skutečnost prokázat), že byla žalobkyně vykonavatelem přinucena pod pohrůžkou odvozu věcí jejích, dětí a třetích osob, aby si zapůjčila od přátel a příbuzných částku 350.000 Kč za účelem, aby vykonavatel opustil místo bydliště žalobkyně. V tomto ohledu, že by byl ze strany vykonavatele činěn na žalobkyni jakkoli nepřiměřený nátlak či bezprávné výhružky, žalobkyně neunesla břemeno důkazní, kdy uvedené nevyplývá z CD záznamu o průběhu úkonu, svědeckých výpovědí ani ze samotné účastnické výpovědi žalobkyně. Pohnutky, které uvádí žalobkyně – aby nedošlo k odvozu věcí a aby vykonavatelé opustili bydliště – jsou naopak zcela standardními a nikterak výjimečnými pohnutkami proto, proč sám povinný nebo třetí osoby v domácnosti na dluh povinného v přítomnosti vykonavatele plní. Nepříjemnost a vypjatost situace jsou imanentní součástí takového způsobu výkonu rozhodnutí, a tudíž právě často vedou k takovému typu jednání, to však samo o sobě neznamená, že bylo vyvoláno vyhrůžkami, kterými ostatně odvoz věcí, které mohou náležet nebo náleží povinnému, při výkonu mobiliární exekuce nejsou. Jakékoli protiprávní jednání žalovaného, z něhož by žalobkyni vůči tomuto plynuly právní nároky, tedy prokázáno nebylo (o případném jiném právním hodnocení věci soudem dle ust. § 118a o. s. ř. tedy nebylo nutno žalobkyni poučovat).

21. Dle ust. § 32 odst. 1 exekučního řádu odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se ve smyslu odstavce 2 téhož ustanovení může zprostit, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. Nicméně je třeba dodat, že tímto není dotčena odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu, tedy v režimu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Odpovědnost za škodu způsobená nesprávným postupem soudního exekutora tedy v daném případě nevzniká pouze na jeho straně (ve smyslu ust. § 32 exekučního řádu), ale taktéž na straně státu (dle ust. § 3 písm. b/ a § 4 z. č. 82/1998 Sb.), který se své odpovědnosti na rozdíl od soudního exekutora zprostit nemůže (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Pasivně legitimovaným subjektem pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným postupem při výkonu exekuční činnosti tak není pouze soudní exekutor, tj. žalovaný, nýbrž je zde dána rovněž objektivní odpovědnost státu. Tato okolnost nebyla v napadeném rozhodnutí okresního soudu zohledněna. Na straně žalobkyně by tak v daném případě mohl být teoreticky dán pouze nárok na náhradu škody a nikoli nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3545/2009).

22. Žalobkyně pak prokazatelně plnila na dluh svého manžela, přičemž osobou, která se z tohoto důvodu bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně nebyl ten, komu bylo plněno (exekutor), ale osoba, jejíž dluh byl vyrovnán (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019). Pasivně věcně legitimovanou osobou k vydání případného bezdůvodného obohacení tedy není jednoznačně žalovaný, ale dle pravidel ust. § 2997 občanského zákoníku povinný, jehož dluh byl částečně uhrazen. Z tohoto důvodu pak není ani z právního hlediska relevantní, zda případný dluh spadá či nespadá do SJM, neboť pokud by tam nespadal, obohatil se pouze povinný, pokud by tam spadal, plnila by žalobkyně na vlastní dluh. Jen okrajově je nutno konstatovat, že navíc žalovaný již prostředky na svém účtu ani z převážné části nedisponuje, neboť byly vyplaceny oprávněnému.

23. Judikát Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 559/2020, z něhož vycházel okresní soud, pak není na věc přiléhavý, jak výstižně popsal ve svém odvolání žalovaný, neboť je postaven na odlišném skutkovém základu.

24. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl, když okresní soud zčásti nesprávně zjistil skutkový stav a věc rovněž nesprávně právně posoudil.

25. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé, bylo nutno dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

26. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, o těchto bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř, § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že krajský soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení procesně plně úspěšnému žalovanému. Náklady řízení v celkové částce 1.800 Kč spočívaly v paušální náhradě 6x po 300 Kč za jeden úkon účastníka, který v řízení nebyl zastoupen advokátem (odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření k žalobě, 3x účast u jednání, účast u vyhlášení rozsudku.) v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2, 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř, § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení procesně plně úspěšnému žalovanému. Náklady odvolacího řízení v celkové částce 18.700 Kč spočívaly v paušální náhradě 4x po 300 Kč za jeden úkon účastníka, který v řízení nebyl zastoupen advokátem (odvolání, 2x účast u odvolacího jednání, účast u vyhlášení rozsudku.) v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2, 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 17.500 Kč.

28. Celkové náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů tak činí částku 20.500 Kč.

29. Lhůtu k plnění určil krajský soud třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.